Rasa smrti II

Velikost písma

Velikost písma se udává v bodech, tj. stejně jako např. v MS Wordu. Zvolená velikost zůstává i při tisku.

Jiný úhel pohleu…

"Bože my na ty emzáky máme vyloženě smůlu" Zaklel generál. "Elis chyť tu pidilodičku do vlečného paprsku, podíváme se na živý exemplář. "

"Nebylo by jednodušší ho přenést přímo na palubu?" Zeptal se komandér.

"To radši nebudeme riskovat. Neznáme přesně jejich fyziologii, takže transportér by ho nemusel poskládat na palubě správně, takže by ho to nejspíš zabilo.

Můžeme si tak rovnou prohlédnout i jeho loď. Zjistíme tak alespoň na jaké technické úrovni jsou. " Odpověděl generál.

"Jistě pane. " "Generále ta malá loď začala vysílat. " "Začnu překladový proces. " Dodala Elis.

"Jaký je tvůj odhad pro kompletní lokalizaci jejich jazyka?" Zeptal se generál.

"Jelikož se mi už podařilo identifikovat asi celou jejich abecedu, předpokládám, že kompletní překlad by mohl být do dvou minut. "

"Výborně. " Poznamenal generál.

"Pane ta malá loď komunikuje s dalším plavidlem, které jsem detekovala na orbitě měsíce plynného obra. " Dodala Elis.

"Další?" Podivil se generál. "Už by to pro dnešek mohlo skončit".

"Pane loď je nejspíše kolonizační. Pokračovala Elis. Má velké rozměry aby pojala hodně kolonistů. Detekuji soběstačný ekosystém. Tvorové dýchají vzduch.

Loď je vybavena recyklačními stanicemi na vzduch. Uvnitř jsem napočítala jeden milion pět set dvacet tři jedinců. "

"Kolonizační? Ty jsi taky velká loď a nejsi kolonizační." Zabručel generál.

"Jistě pane, lodě třídy ničitel, tedy já, jsou válečné lodě. Ale v podstatě mohu sloužit i jako loď kolonizační."

"Jo já vím. Na tak daleké výpravy od mateřské galaxie se vysílají posádky i s rodinami. Je nás tu taky hodně." Pousmál se generál.

"Co budeme dělat?" Zeptal se komandér.

"Navážeme s nimi kontakt, co jiného? Uvidíme co jsou zač. Doufám že se nedostaneme do podobné situace jako s civilizací Skelenoi. "

"Jo vznikla z toho největší a nejdelší válka jakou kdy lidstvo pamatuje. "

"Jistě komandére, ale Skelenoi byli otrokáři. Několik a tamější galaxií trpělo pod nadvládou této civilizace a jejich spojenců. Navíc neustále se rozšiřovali a systematicky likvidovali co jim odmítlo sloužit."

"Ano, ale v té válce zůstalo lidstvo samo. Dostali jsme se na pokraj katastrofy a vyhubení."

"Já vím komandére. Můj děd zažil velké vítězné tažení. Namísto toho aby jsme byli poraženi, zvítězili jsme a sami jsme je totálně vyhubili."

"Generále vyhubili jsme celkem víc jak čtyřicet ras inteligentních tvorů. "

"Tyto jak říkáte inteligentní rasy, byla smečka stvůr co ničila jiné rasy. Chtěli být bohy snad nebo co. Pokud vím císař tehdy ustanovil zákon, který podpořil i občanský parlament. A to v budoucnu zničit jakoukoli rasu, která bude ohrožovat lidskou civilizaci, nebo její spojence."

"Pane překlad jazyka dokončen." Hlásila Elis.

"Dobře vyšli zprávu k té větší lodi v jejich jazyce. Standartní postup. Přicházíme v míru a bla bla bla…"

"Rozumím pane. "Elis začala vysílat.

5. Kontakt

Rin už byl teď na můstku Malé Sorny i se všemi velícími důstojníky. Na můstku byla taky Keira.

Měla status civilního poradce. Kapitán ji vlastně taky znal a byla expert astrofyziky.

"Tak co se děje . "Byla první kapitánova otázka na Rina.

"Asi dva miliony kilometrů od nás je nejspíš ta věc co jste se s ní setkal při střetu s Toriany pane. Je to nepochybně umělého původu a nepochybně je ovládáno neznámou inteligentní rasou. Jeden z mých hlídkových stíhačů byl tím obřím plavidlem chycen a pak jsem s ním ztratil kontakt."

"Jste si jistý tím co jste mi teď řekl?" Zeptal se kapitán.

"Pane." Skočil do rozhovoru navigační a střelecký důstojník Rey.

"Co se děje poručíku?" Otočil se na něj kapitán.

"Lodní senzory zaregistrovali objekt vzdálený něco málo přes milion kilometrů. Blíží se pomalu k nám." Hlásil poručík. "A je to větší než my." Dodal.

"Všeobecná pohotovost. Celou loď uvádím do stavu bojové pohotovosti. Připravte se na případný vojenský střet."

"Kapitáne. "Promluvil první důstojník." Nejsme ještě dostatečně daleko od centrální hvězdy soustavy. Je tu ještě příliš vysoká gravitace hvězdy, nemůžeme tedy požít nadsvětelný pohon pro případný únik."

"Já vím." Pokusíme se s nimi navázat spojení.

"Není třeba pane. "Hlásila poručík Kara, která seděla u komunikačního pultu." Posílají nám zcela srozumitelnou zprávu v našem jazyce."

"Jak můžou znát náš jazyk?" Podivila se Keira.

"Přečtěte zprávu." Přikázal kapitán.

Kara začala "Jsme lidská říše. Vyslanci civilizace z jiné galaxie. Přicházíme v míru bez válečných úmyslů. Jsme na misi, která nebude mít na vaši civilizaci žádný dopad. Není se čeho bát, proto není třeba abyste uvažovali o použití vašich zbraní. Máme jednoho z vaší rasy. Nehrozí mu žádné nebezpečí. Pokud máte zájem se s námi setkat přeneseme svého zástupce na vaší loď. Ale nemáme v úmyslu se zde zdržet, proto případné navázání diplomatických styků odložíme na jinou příležitost. Čekáme na vaši odpověď a jelikož vidíte že jsme bez potíží rozluštili váš jazyk, komunikace nebude problém."

Všichni na můstku stáli jako opaření. Zavládlo absolutní ticho. První se vzpamatovala Keira. "Oni rozluštili náš jazyk ještě dřív než s námi navázali kontakt?"

"Pokud zachytili přenos mezi mým osobním komunikátorem a mezi hlídkou, mohli získat určité fragmenty jazyka, ale nějak si nedovedu představit že by ho za ten okamžik přeložili." Uvažoval nahlas Rin.

"Jsou technicky kapku asi někde jinde než my." Poznamenal poručík Rey.

"Měli by jsme jim asi odpovědět kapitáne." Promluvil první důstojník.

"Jistě jistě. Řekněte jim že se s nimi setkáme a ať nám vrátí našeho vojáka. Termín setkání ať si určí oni."

"Vysílám pane." Hlásila Kara.

"Kapitáne mohu se účastnit toho setkání s jejich zástupcem?" Přiklonila se Keira ke kapitánovi.

"Samozřejmě budete poradce při vyjednávání s nimi." Odpověděl.

Najednou se vedle kaitána objevilo světlo, ve kterém se začala zhmotňovat postava sorňana. Všichni sebou trhli a kapitán se málem úlekem převalil.

Světlo zesláblo až zmizelo a vedle kapitána stál pilot hlídkového stíhače. Rin k němu pomalu přistoupil a zeptal se ho. "Jste v pořádku?"

"Ano pane. "Zněla odpověď.

"Co to bylo?" Zeptal se vyjevený kapitán.

"Přenosné zařízení." Odpověděl voják. "Přenesli mě přímo z jejich lodi sem na můstek."

"Vždyť to přece není možné." Reagovala Kara. Tenhle výzkum se dostal do slepé uličky.

"Karo." Obořil se na ni poručík Rey. "Je to zcela nová teorie. Jen teorie, výzkum se dostal do té slepé ulice hned na začátku, ale to neznamená že přenos hmoty na určitou vzdálenost v jednom okamžiku z jednoho vzdáleného bodu do druhého, není možný."

"Vojáku." Promluvil kapitán směrem k němu. "Viděl jste ta stvoření co ovládají tu loď?"

"Ano pane mluvil jsem s nimi. Jsou strašně velcí. Dost sem se bál, ale ubezpečili mě že mi nic nehrozí. Jsou víc jak dvakrát větší než mohutný dospělý sorňan."

"Jak vypadali?"Zeptala se Keira.

"Měli jen čtyři končetiny. Dvě horní a dvě spodní. Musí mít, ale obrovskou sílu, protože moje ruce proti jejich byly jako párátka. Určitě by jim nedělalo sebemenší problém beze zbraně zabít dospělého sorňana a myslím že ani trénovaný voják by moc šancí neměl. Navzdory jejich velikosti se pohybují dosti rychle a obratně."

"Neublížili vám?"

"Ne" Odpověděl. "Dokonce mi nabídli i jídlo. A v tu chvíli mě polil ještě větší strach než na začátku."

"Jak to?"

"Nabídli mi maso. Tepelně upravené maso. Oni jsou masožravci. Pojídají maso stejně jako Toriané."

Když pak zjistili že se dopustili omylu, omlouvali se mi a vypadalo to že jsou dost překvapení že naše rasa nejí maso."

Na můstku ještě více zhoustla atmosféra. "To že jedí maso, přece neznamená, že se budou chovat stejně jako Toriané." Rozčílila se Keira.

"Keiro všechny zatím nám známé rasy, které pojídaly maso byly značně agresivní." Oponoval jí kapitán. "Ať už to byli linazardští ještěři, hromada těch stvůr na Betě co ohrožovala tamní populaci, nebo Toriané."

"Kdyby chtěli být agresivní, tak už by nás nejspíš napadli. Navíc pokud mají před námi opravdu takový technologický náskok jak se zdá určitě by nás nejspíše zničili, a přesto to doposud neudělali. Myslím že tohle je dost pádný důvod pro to, že zatím nemají špatné úmysly."

"No dobrá, stejně asi teď nemáme na výběr. Budeme tedy hrát podle nich a pokusíme se o nich něco zjistit." Řekl kapitán.

"Kapitáne přišla další zpráva. Až budeme připraveni na setkání máme poslat zprávu a někdo od nich se tu přenese tak jak tu přenesli našeho hlídkového pilota."

"Nahánějí mi hrůzu." Zabručel poručík Rey. "Jen za tu kratičkou chvíli od našeho prvního kontaktu už nám demonstrovali svou technologickou převahu až moc."

"Jo, kdybych byla věřící, tak by sem si asi myslela že to jsou čáry a oni bohové." Přidala se Kara.

"Nechte toho." Mračila se Keira. "Jsou to bytosti jako my, ale poněkud jiné a mají vyvinutější technologii, ale pořád to jsou bytosti, které se určitě dají zabít jako jakákoliv jiná živá bytost. Jen doufám že to nebudeme muset zkoušet."

"Dobrá tak se tedy s nimi setkáme." Uzavřel kapitán. "Pošlete jim zprávu že se může jejich posel přenést k nám."

"Dobře, vysílám." Odpověděla Kara.

6. Setkání

Všichni netrpělivě čekali až se na můstku objeví ono světlo, hlásající příchod cizinců. Od vyslání zprávy už uběhlo několik minut, ale zatím se nikdo neobjevil.

"Tak sakra ať už to nenatahují. Jsem na zhroucení. Nevím jestli moje tělo zvládne takový stres." Naříkal Rey.

"Poručíku pokud to nezvládáte, možná by jste měl opustit můstek." Otočil se na něj kapitán.

"Ne pane jsem v pořádku." Odpověděl Rey.

Na můstku se rozzářili dva světelné obrysy.

"A je to tu." Rinovo srdce bušilo div mu nevyskočilo z těla ven. Byl plný strachu, ale zároveň také plný zvědavosti. Podíval se na Keiru a i na ni bylo vidět zjevné známky těžké nervozity. Keiře najednou poklesla čelist. Rin se okamžitě otočil směrem na místo kde se před okamžikem rozzářily světelné obrysy.

Teď už tam stáli dva tvorové, kteří sahali svou výškou téměř ke stropu místnosti. Všichni na můstku ustoupili o krok od cizinců. Obě stvoření byla mohutná tak jak popisoval voják. Stvoření nebyla však stejná, jedno bylo mohutnější než druhé a taky o něco málo vyšší. Všichni tam jen tak stáli a hleděli na sebe. Nikdo zatím nebyl schopen slova, tak první promluvil větší z návštěvníků.

"Jsem generál Fuler a tohle je můj zástupce komandér Račinsky. Ve skutečnosti s vámi nemluvím já, ale můj osobní počítač. Rozluštili jsme sice váš jazyk, ale než se ho naučíme používat bez hlasového překladače, nám bude asi nějakou dobu trvat. Sami můžete slyšet a vidět že vlastně nemluvím. Nepohybuji ústy. Máme poněkud jiné hlasové orgány než vy, a proto nejsou trénované na váš způsob hlasové komunikace. Jsem velitelem lidské lodi a to že jsem tu i se svým zástupcem, by vám mělo postačit jako důkaz, že nemáme špatné úmysly."

Kapitán se vzpamatoval. "Vítejte na naší lodi… ee. Asi jste si všimli že jsme poněkud nejistí z toho nenadálého setkání s vámi, ale nejsme zvyklí na kontakty s neznámými rasami a k tomu ještě z jiné galaxie."

"Nemusíte mít z nás strach. Nejsme zde proto aby jsme si vás porobili či něco podobného. Jak už jsme vás informovali v naší původní zprávě jsme tu na misi, která nebude mít na vaši civilizaci žádný dopad, proto není třeba se znepokojovat."

"Myslím ale že už jste, pokud jste to byli vy, ovlivnili určité události v naší galaxii. Pokud je však pravda to co tvrdíte bylo to nejspíš neúmyslně."

Tvor generál, lehce nadzdvihl tenkou ochlupenou linku, která byla umístěna nad něčím co bylo s největší pravděpodobností oko.

"Jak to myslíte?"

"Jsem velící důstojník na této lodi, jsem si jistý že už jsem se s vámi setkal." Sdělil kapitán.

"Myslím že vím co máte na mysli. Pokud jde o ty lodě co jsme nedopatřením zničili tak víme že nepatřily vám, ale nějaké jiné rase, se kterou jste asi ve válečném stavu. Není to pravda?" Tvor se zazubil a odkryl dvě řady bílých zubů, které byli kombinací jak řezáků tak špičáků. Dva špičáky , které byly umístěny každý na jedné straně velkých centrálních řezáků, byly oproti ostatním prodlouženy. Tito tvorové měli efektivní přírodní smrtící zbraň v podobě jejich chrupu. Aspoň tak se to kapitánovi jevilo.

"Nebude vám vadit když se posadíme?"

"Ne samozřejmě." Odpověděl kapitán. Oba tvorové se posadili na zem tam kde právě stáli.

"Ano jsme s těmi o nichž jste se zmínili ve válce, ale jak tohle můžete vědět? A jak jste tak rychle rozluštili náš jazyk? Jistě chápete mé obavy jelikož jste asi ve vývoji značný kus před námi, proto máme určité obavy aby jste vaši výhody nezneužili."

Tvor se opět zazubil. "Už poněkolikáté vám připomínám že není se čeho bát. Postupem času vás snad přesvědčíme, pro začátek nám musíte věřit. Nevíme co se v této galaxii děje a nechceme to nijak ovlivňovat. Máme zde své zájmy a to je vše co nás zajímá. Stejně tak i vy asi máte své vlastní plány."

"Odkud přicházíte?" Vložila se do rozhovoru najednou Keira.

Kapitán na ni káravě pohlédl, ale nic neříkal.

Člověk generál se podíval směrem na Keiru. "Nevím jak daleké máte zkušenosti s cestováním vesmírem, ale když to řeknu ve zkratce pocházíme z velmi vzdálené galaxie. Teď asi nemá smysl a není to ani v našem zájmu aby jsme vám sdělili přesnou polohu. Jsme průzkumnící a hledáme místa vhodná pro kolonizaci, jelikož naše populace je dost velká. Ovšem žádný strach naše kolonizační plány se této galaxie netýkají, po tom co jsme zde objevili jiný inteligentní život."

"Vy jste masožravci že ano?" Zeptala se Keira.

"Ano, ale neživíme se jen masitou stravou. Náš jídelníček je dost pestrý. Nemohli jsme si nevšimnout na vašem vojákovi jeho znepokojení po tom, co jsme mu nabídli masitou stravu. Tudíž vy maso nejíte a k tvorům co je jedí asi nemáte zrovna kladný vztah."

"Ale to zas ne…" Skočil do řeči kapitán. "My jen máme s tvory co pojídají maso špatné zkušenosti. Nikdy se nám nestalo to co teď. A to že by rasa živíce se masem nebyla agresivní."

"No my zas tak agresivní nejsme."

"Mohli bychom si trochu podrobněji prostudovat vaši fyziologii?" Zeptala se Keira. "Jelikož vy už jste to udělali a jelikož tvrdíte že zde jste v míru, měli by jste nám tu možnost poskytnout."

Oba lidé se na sebe podívali a něco si řekli v jejich jazyce. Měli úplně jiný hlas bez použití těch jejich překladačů. "Dobrá tedy souhlasíme. Pošleme sem vojáka aby jste si jej mohli prostudovat, ale mějte na paměti že pokud se mu pokusíte ublížit, bude to mít pro vás tragické důsledky. My se teď přeneseme zpět na naši loď a pošleme sem jednoho vojáka. Ale v co nejbližší době chceme vyrazit k cíli naší cesty proto zde setrváme jen omezený čas. Pokud by jste snad chtěli navázat bližší styk, můžeme tak učinit při návratu z naší mise. Asi tak jako my nebudete chtít prozradit polohu vašeho domovského systému a my to chápeme, proto navrhuji aby jsme se opět setkali zde v této soustavě a můžeme se lépe poznat. Jak dlouho se zde budete zdržovat?"

"Ještě několik dní nám bud trvat než se dostaneme dostatečně daleko od hvězdy abychom mohli použít náš nadsvětelný pohon." oznámil kapitán.

"Dobře my se vrátíme do dvou dnů. Po tu dobu zde necháme jednu menší loď i s částí posádky, která vás bude doprovázet. "

"Dobře tedy. "Souhlasil kapitán. "Pokud se vrátíte dříve než opustíme soustavu, tak se zde za dva dny můžeme opět setkat. "

Kolem obou lidí se opět rozzářilo světlo a za chvíli byli oba pryč.

7. Porada

Byly to už skoro dva dny co lidské obří plavidlo odletělo neznámo kam. V blízkosti Malé Sorny zůstala jedna jejich menší loď, i s částí posádky, jak lidé řekli. První poznatky z fyziologie lidského vojáka teď mělo všech pět velících důstojníků na jednacím stole před sebou a v místnosti seděla také Keira. Byl jí přiřknut status poradce a neměla vlastně žádnou reálnou pravomoc, ale mohla se účastnit všech jednání nejvyššího vedení Malé Sorny. Všichni zkoumali materiály, které obdrželi od hlavního lodního doktora. Chvíli všichni jen mlčky seděli a studovali materiály, až kapitán promluvil. "Zajímavé podle doktora je jejich tělo tvořeno zvláštními buňkami, které nikdy předtím u žádného tvora neviděl. Podle něj buňky stárnou až desetkrát pomaleji než naše."

"Takže se dožívají asi vysokého věku. "Promluvil poručík Rey.

"Vypadá to tak. Dále se zabýval rozborem svalové tkáně, kostí, orgánů a samozřejmě mozku. "

"Tohle je zajímavé." Řekla Keira. Rychlost reakce reflexů toho lidského vojáka je doslova uchvacující. Taktéž jejich mozek je něco extra. Nejen že je skoro třikrát větší než ten náš, ale oproti patnácti miliardám našich mozkových buněk jich má ten voják skoro šedesát. Doktor Xien si myslí že by nemohli dosáhnout takového počtu mozkových buněk bez zásahu do genetického kódu."

"To jako že si sami upravili genetickou informaci?" Divil se Rin.

"Vypadá to tak, ale je to jen jeho domněnka." Odpověděla mu Keira.

"Ale vždyť to přece není možné." Přidala se do diskuse poručík Kara.

"Proč by nemohlo?" Podíval se na ni Rey. "Už jednou nám dokázali, že to co my jsme považovali za nemožné, možné je."

"Dobrá nemíním se s vámi opět hádat Reyi." Řekla Kara a současně mávla prostřední paží.

"Myslím že by bylo nejlepší kdyby nám doktor svoje domněnky vysvětlil osobně. Já z těch jeho materiálů toho nejsem moc schopen pochopit." Prohlásil Rin.

"Fajn tak si ho zavoláme sem." Řekl kapitán.

Za necelou půlhodinku byl doktor Xien s nimi v jednací místnosti a seděl přímo naproti kapitánovi.

"Doktore prosím objasněte nám svými slovy tak aby jsme tomu všichni rozuměli, co vlastně touhle vaší zprávou myslíte?" Promluvil na něj kapitán.

Xien vypadal v křesle jako mladý, byl totiž dost malého vzrůstu i na sorňana. "No když to řeknu ve zkratce kapitáne, jsou to nejdokonalejší tvorové co jsem kdy viděl. A to ve všech směrech."

"Jak to myslíte?" Zamračila se Keira.

"No jestli jste si už aspoň trochu prošli mé materiály, tak aspoň trochu chápete jak to myslím. Mají mnohem vyvinutější mozek než my. Jejich tělo snese mnohem těžší zranění než ta naše. Ostatně svědčí o tom i rozmístění orgánů. Mají jedno velké srdce, které je umístěno v horní části hrudi, která je chráněna jakýmsi přírodním kostním krunýřem. Vidíte?" Doktor ukázal rentgenové snímky, na kterých byl lidský hrudník. Tyto kosti jsou jako nějaké mříže a navíc jsou propojeny dalšími kostěnými pláty, takže vytvářejí vlastně štít. V tomto štítu jsou umístěny všechny důležité orgány. "

"Až na mozek. "Podotkl Rin.

"Ano až na mozek." Otočil se Xien směrem na něj. "Ale i ten je velice dobře chráněn." Ukázal na další rentgenový snímek. "Vidíte? Celá jejich hlava je vlastně jedna velká silná helma. Celý mozek je schován v lebce jak tomu říkají, takže je ze všech stran chráněn taktéž kostěnými tvrdými pláty. Narozdíl od nás kde naše mozky jsou chráněny jen ztvrdlou chrupavčitou kůží. To nás dělá oproti jim velmi zranitelnými. Dále jejich svalstvo je velice zajímavé. Mají v těle dva druhy svalstva. Z jednoho který v podstatě stejný jako ten náš, jsou tvořeny jejich orgány. Ale ten druhý, mají z něj tvořené všechny ostatní svaly ve svém těle a jde o vysoce efektivní buněčnou strukturu, kde výsledkem je, že jsou schopni unést až třicetinásobek své vlastní váhy. Samozřejmě za předpokladu že se vyskytují na standartním světě. Ale jelikož jim umělá gravitace na naší lodi nedělala žádné problémy a našemu vojákovi na jejich také ne, předpokládám že jejich obydlené světy se hodně podobají těm našim."

"Třicetkrát?" těžce oddechl kapitán. "Tomu se snad nedá ani uvěřit."

"No tak to budou asi hodně silní." Hlesl Rin.

"To určitě." Pokračoval Xien. "Ale to bude asi platit jen pro jejich vojáky, alespoň si to myslím a takovém případě se může lidský voják postavit beze zbraně i Tarnii a myslím že všichni víme co jsou Tarnie zač."

"Jo jsou to dravci z planety Tylla. Myslím že horší stvoření ani nemůže existovat." Prohodila Kara.

"No vypadá to že může. "Dodal Xien." Dále jim v těle koluje červená tekutina zvaná krev, která neustále zásobuje celé tělo čerstvou směsicí kyslíku, dusíku a ještě nějakých prvků, které musím identifikovat, takže jejich tělo podává neustále maximální výkon. Nám také cirkuluje v žilách tekutina, která se té jejich krvi i podobá, ale není tak jasně červená což znamená že je mnohem chudší na živiny než ta jejich. Navíc necirkuluje neustále, ale jednou za deset minut. A paradoxně tahleta jejich výhoda je jedna z jejich dvou jediných nevýhod stavby jejich těl, na které jsem byl schopen přijít. "

"Jaké?" Vyštěkl kapitán.

"No pokud tedy musí krev v jejich žilách neustále dodávat nový vzduch jak té směsi říkají, musejí ho neustále dýchat. My dýcháme podobnou směs, proto taky mohli na naší lodi být aniž by potřebovali nějakou ochranu. Ale rozdíl mezi nimi a námi je ten že oni musejí neustále dýchat, zatímco nám stačí jeden nádech za hodinu a v případě nouze bez vzduchu vydržíme i víc jak šest hodin. Ale oni jen několik minut."

"A to vás nechali jen tak zjistit?" Podivila se Keira.

"Ano asi jste na ně zapůsobila." Usmál se Xien.

"No tak si to pěkně shrneme." Promluvil znovu kapitán. "Máme tu tvory, kteří jsou super chytří, dále super silní, mají super technologie jsou to masožravci a tvrdí že nechtějí nikomu ublížit. Čemuž bych nikdy nevěřil, kdybych s nimi nevedl rozhovor. Takže co s tím teď?"

"Já jim nevěřím, že mají tak čisté úmysly jak nám tvrdí. Co když o nás chtějí zjistit jen více informací?" Vyjel Rey.

"A co když opravdu jsou tím za co se vydávají?" Obořila se na něj Keira. "Vy prostě musíte mít vždy nějaké výhrady k čemukoliv že?"

"A co že jim tak najednou věříte? Vždyť o nich nic nevíme…"

"Teď už něco ano." Skočil jim do slovní přestřelky Xien. Ale nikdo z nich si ho nevšímal.

"To že nás nerozmázli hned při prvním kontaktu do prostoru, neznamená že to nechtějí později udělat." Teď už skoro křičel Rey.

"Uklidněte se poručíku." Nařídil mu kapitán. "Ale jinak musím s poručíkem souhlasit. Je příliš brzy aby jsme jim důvěřovali."

"A to jim jako chcete říct my vám vy stvůry nevěříme, proto se s vámi nebudeme dále bavit?" Pronesla s posměškem Keira. "Už vidím jak nám opáčí. Á tak to promiňte necháme vás jen tak jít a vůbec nám nevadí že jste nás teď urazili a za to vás nezabijeme."

"Samozřejmě vy máte v tomhle také pravdu, ale myslím že jsme je spíš obtěžovali tím nenadálým setkáním, jelikož jak jste všichni viděli spěchali někam za účelem své cesty." Dodal kapitán. "Dobrá budeme s nimi i nadále komunikovat pokud o to budou stát."

"Xiene jaká byla ta druhá nevýhoda o které jste se zmínil, než se tu ti dva začali hádat." Promluvil dosud mlčící velitel Tron.

"Ano ano…" Ostatní opět ztichli a zpozorněli a Xien tak mohl pokračovat. "Tou nevýhodou je také paradoxně jejich výhoda. Jelikož jsou jejich tkáně tak bohaté na všechny možné živiny a proteiny co známe a nutno podotknout, že je tam i spousta které jsem nikdy předtím neviděl. Bude jejich maso nejspíš velice chutné a výživné pro jiné masožravce. Ba co víc pojídáním jejich masa by se mohli stát jejich případní konzumenti mnohem silnější, odolnější a samozřejmě chytřejší."

"No to je tak maximálně plus pro ty zrůdy Toriany a ne pro nás." Odpověděl kapitán.

"Ne tak docela kapitáne. Po předběžných testech jsem zjistil že to má účinek na jakákoliv stvoření, tedy i na nás. "

"To snad nemyslíte vážně Xiene." Řekla Keira. "To nám teď jako říkáte, že bychom měli začít jíst maso, ba co víc máme začíst pojídat lidi?"

"To samozřejmě ne, ale jen vám říkám na co jsem přišel."

"Dobrá prozatím vám děkujeme doktore." Řekl kapitán.

Najednou zapípal kapitánův osobní komunikátor a z něj se ozvalo. "Kapitáne tady Praporčík Trap."

"Mluvte slyším vás. "

"Dostali jsme zprávu z lidské lodě, že se šest miliónů kilometrů od nás objevili konvoj cizích lodí, které právě přešli z nadsvětelné rychlosti. "

"Rozumím." Odpověděl kapitán a otočil se k ostatním. "musíme naše jednání dokončit jindy. Teď musíme jít na můstek." Všichni se zvedli a šli k výtahu.

8. Střet

Na můstku všichni zaujali svá stanoviště. Poručík Rey usedl k senzorovému a zbraňovému pultu. Načež se ho kapitán zeptal.

"Máte něco?"

"Ano pane. Vypadá to na letku torianských bitevníků. Napočítal jsem jich dvacet dva a míří přímo k nám. A pane lidská loď se právě zamaskovala."

"No to je perfektní takže jsme sami." Zaklel kapitán.

"Pokud vím," opáčil Rin "lidé říkali, že se nebudou do ničeho plést."

"Ano já vím podporučíku, ale pokud jsou tak mocní, tak teď by se nám hodilo kdyby se do toho zapletli také."

Torianské bitevníky se přibližovali k Malé Sorně obezřetně, jelikož už jen samotná její velikost budila respekt. Lidská loď byla mnohem menší i než torianské bitevníky měla na délku jen něco málo přes kilometr, takže by jí Toriané nejspíš nevěnovali pozornost ani kdyby se nezamaskovala, ale přesto se Rin cítil mnohem míň bezpečně když ji tam teď vedle Malé Sorny neviděl.

"Pane bitevníky budou na dostřel za méně jak minutu." Hlásil Rey.

"Rozumím. Všechny rychlopalné věže zaměřit na cíle a připravit rakety na start."

"Ano pane." Odpověděl Rey. Kapitán se obrátil na Rina. "Podporučíku pošlete šedesát vašich stíhačů vstříc letce Torianů, napadnete je po stranách konvoje."

"Rozumím." Odpověděl Rin a v tu chvíli to Malou Sornou otřáslo.

"Neviditelné miny." Křičel kapitán. "Připravte se na další nárazy." Malá Sorna se otřásala pod výbuchy dalších a dalších min.

"Bitevníky v první linii střílí." Ječel Rey. Do boku Malé sorny se zaryly paprsky z těžkých částicových baterií bitevníků. Bitevníky byly sice jen z jedné desetiny tak velké jako Malá Sorna, ale bylo jasné že soustředěnou palbu všech torianských lodí dlouho nevydrží.

"Palte už řval kapitán." Rychlopalné kanóny začaly chrlit dávky na nejblížších pět bitevníků. Ty se pod přívalem triniových výbušných projektilů dost zpomalily a výchýlily z kursu, ale nepolevovaly ve střelbě.

"Kapitáne v sektorech pět a šest se protrhl plášť lodi." Řvala Kara. "Uzavřít. Soustřeďte palbu na jednotlivé bitevníky, jinak je nedostanem."

Rychlopalné kanóny se zaměřily na nejbližší. Mezitím Rinovy stíhače napadly konvoj ze stran jak chtěl kapitán, ale uvítal je doprovod bitevníků v podobě torianských malých útočných lodí. Byla to obdoba sorňanských stíhačů, ale byly o dost větší.

Mezitím se první bitevník pod palbou rychlopalných kanónů rozpadl na kusy a explodoval. Stíhačům se podařilo dostat druhý na chvostu letky, ale jejich řady značně prořídly. Z původních šedesáti jich teď bojovalo necelých padesát.

"Pane další dva sektory vážně poškozeny. Ztrácíme energii. "Vřískala Kara.

"To nezvládneme." Přidal se Rin. "Je jich moc." Malé Sorně se ještě podařilo dostat další dva bitevníky raketami. Exploze na chvíli ozářila vše na můstku.

"Přeskupte stíhače před Malou Sornu." Řval kapitán na Rina. "Nemáme energii na další střelbu. Aspoň jim zatopíme když už nás dostanou."

"Vysílám zbývajících čtyřicet stíhačů." Řval Rin. Z lodě se vyřítilo čtyřicet malých loděk vstříc pálícím bitevníkům a začalo je kropit vším co měly.

"Kapitáne Lidská mateřská loď se přibližuje od okraje soustavy."

"Zavolejte je rychle " Křikl Kriks.

"Máme spojení, můžete mluvit." Hlásila Kara, ale její hlas zanikl v dalším otřesu Lodi.

"Generále Fulere tady kapitán Kriks." Začal. "Prosím pomozte nám. Jsme napadeni torianskými bitevníky a sami se jim neubráníme. Loď už se téměř rozpadá, nemůžeme už střílet. Nemáme energii a stíhače nás neubrání. Mají příliš slabé zbraně."

"Kapitáne už jsem říkal při našem prvním setkání, že nebudeme zasahovat nijak do dění v téhle galaxii. Je mi líto že jste napadeni, ale nevíme o vaší válce zhola nic a nemůžeme se jen tak přidat na jednu stranu bez jakýchkoli informací i když hrozí vaše zničení."

"Oni nás vyhubí generále. Toriané jsou stvůry. Nejde jim o nás, ale o všechny napadnou i vás."

"Pokud budeme napadeni, pak vám pomůžeme, ale nepodnikneme nic dokud vůči nám neprojeví agresi. Bylo by to stejné jako kdybychom bezdůvodně napadli vás. To musíte chápat."

"Sakra." Zařval Kriks.

"Pane sektory pět a šest se začínají rozpadat." Řvala Kara. "Bože rozpůlí nás to."

"Kapitáne bitevníky v zadní linii se otáčejí a zaměřují se na lidskou loď. " Hlásil Rin.

"Ano. Bože vím že to není zrovna šlechetné se radovat, ale teď už nám snad pomohou."

Tři z bitevníků opravdu začaly sypat salvy částicových paprsků na lidskou loď. Ale ani jeden se jí nedotkl. Kolem lodi se vždy při zásahu rozzářila slabě světélkující clona, která bránila přímému zásahu lodi.

"Kapitáne na lidské lodi zaznamenávám masivní nárůst energie. "Sotva to Rey dořekl, vyšlehly z lidské lodi tři světelné paprsky naráz a rozřízly bitevníky napůl jako nůž máslo. Ty okamžitě potom explodovaly. Zbytek torianských plavidel si přestal všímat Malé Sorny a soustředil palbu na lidskou obří loď.

Ta chráněná svým světélkujícím štítem znovu vypálila teď však čtyři paprsky a v prostoru se rozzářily další čtyři bitevníky oslnivým výbuchem.

"Páni." Pronesl až s božnou úctou Rin. "Takhle je vyřídí všechny do několika minut.

Štít lidské lodi zářil pod dopady proudů částic, ale nepropustil byť jen jedinou k plášti. Z té opět vyšlehly čtyři světelné paprsky a další čtyři bitevníky poslala na onen svět.

"Kapitáne zbývající bitevníky ustupují." Hlásila teď už o poznání klidnější Kara.

"Nedivím se." Hlesl kapitán téměř neslyšně. "Když jsou schopni jedním výstřelem zničit čtyři torianské bitevníky."

Zbývající torianské lodě se začaly vzdalovat od místa střetu. Podsvětelný pohon měli mnohem efektivnější než Malá Sorna, proto jim netrvalo dlouho než se dostaly do patřičné vzdálenosti od hvězdy a postupně všechny přešly do nadsvětelné rychlosti a bleskem opustili soustavu.

Lidská loď, která je nepronásledovala, nejevila známky poškození, zato Malá Sorna na tom byla dost zle. Čtyři s deseti sektorů byly téměř zničené. V plášti byly díry do kterých by se skoro vešla nákladní loď. Z původních sta Rinových stíhačů jich zbývalo padesát dva. Zbraňové systémy vůbec nefungovaly. Pohon byl také vyřazen a systém podpory života běžel na šedesát procent.

"Známe už alespoň předběžné ztráty na životech?" Zeptal se kapitán velitele Trona.

"Zatím jsou to jen hrubé odhady, ale téměř úplně zničeny dva sektory pane. A i když se část posádky ze zmíněných sektorů podařilo evakuovat, bude to asi něco kolem šedesáti tisíc."

"Bože." Povzdechl si kapitán.

"Kapitáne." Oznamovala Kara. Lidská mateřská loď nás volá.

"Spojte nás."

"Kapitáne tady generál Fuler. Jak jste na tom?"

"No dost špatně generále. Loď je v dezolátním stavu přišli jsme o polovinu stíhačů a nejmíň šedesát tisíc sorňanských životů bylo zmařeno."

"To je mi líto, ale nemohli jsme zasáhnout dokud jsme si nebyli jisti, že ti Toriané nebo jak je to nazýváte se neukážou opravdu jako agresivní ke všem a ne jen k vám. "

"Ano rozumím, asi by jsme se zachovali stejně."

"Dokážete svou loď opravit?"

"Ano, ale bude nám to dost dlouho trvat a nemyslím si že to stihneme dřív než se Toriané vrátí. "

"Myslíte že se vrátí?"

Kapitán si povzdechl. "Nemyslím generále, já to vím. Pokud neuspějí napoprvé vrátí se v mnohem větším počtu, aby napodruhé uspěli. Ale myslím že budou mnohem opatrnější po tom co jste jim a vlastně i nám demonstrovali svou opravdouvou sílu."

"V tom případě by jsme měli něco projednat kapitáne. Nechcete nás navštívit na naší lodi? Měli bychom pro vás návrh."

"Dobrá zorganizuji tu zahájení oprav a po tom co si trochu odpočinu vás milerád na vaší lodi navštívím."

"Dobrá tedy. Až budete připraveni tak nám pošlete zprávu a my vás přeneseme. Prozatím končím naši rozmluvu."

Kapitán se vyvalil do svého křesla a těžce oddechoval.

"To že nám pomohli neznamená že jim můžeme věřit pane." Promluvil Rey.

"Já vím poručíku, ale v současné situaci nemáme na výběr a pokud se Toriané opravdu vrátí a tím si můžeme být jisti, tak je rozhodně lepší být s lidmi zadobře než naopak."

"Nechápu jejich jednání." Najednou promluvila Keira.

"Jak to myslíte?" Otázal se Rin.

"Nejspíš už mají co chtěli. Nedává mi smysl proč se tu vlastně ještě zdržují. Kvůli nám se vlastně dostali do bitvy i když jim to asi nedělá starosti. Ale i s tak vyspělou lodí co mají je to pořád jen jedna loď a Toriané se vrátí a tentokrát to už nebude je jedna bojová letka bitevníků."

"Keira má pravdu." Přidal se velitel Tron. "Teď už sem nepřiletí jen bitevníky, ale i velké válečné lodě a to je úplně něco jiného. Svou velikostí se téměř rovnají Malé Sorně přijde jich určitě dost i s doprovodem. A ať je lidská loď jakkoliv vyspělá takové přesile nebude schopna čelit ani ona."

"No ať už jsou jejich záměry jaké chcou, zeptám se jich na ně." Prohlásil kapitán. "Ale pokud tady z nějakého důvodu ještě míní setrvat, jsou jen vítáni. Uvědomte si že kdyby nebylo lidí už by jsme tu nebyli. Také se mi to zdá divné, ale snad se dozvíme jaké jsou jejich záměry a co tu vlastně doopravdy pohledávají. Kdyby to byli jen kolonisté, tak pochybuji že i přes jejich skvělou technologii by se hned chtěli pouštět do války s rasou, o které vlastně zatím nic neví."

"Ale můžou se dozvědět." Řekla Keira.

"Jak to myslíte?" Zeptal se Tron.

"Co kdybychom je požádali o pomoc?"

Tron se zasmál. "Myslíte ve válce proti Torianům? Pochybuji že budou ochotni nám vůbec nějak pomoci. A navíc i kdyby chtěli. Jsou to průzkumníci jak sami říkali. Pocházejí z nějaké hodně vzdálené galaxie, takže by tu asi byli až za dost dlouhou dobu. A s jednou lodí i když s tak technicky vyspělou nám válku vyhrát nepomůžou. Navíc mám obavy že ta jejich superloď by nám spíš teď mohla být víc ke škodě než k užitku."

"Nechápu." Podivila se Keira.

"Toriané nikdy nedostali takový výprask od jediné lodě. To co se tu dnes událo se určitě dozví ti kteří vlastně za vším stojí."

Na můstku zavládlo ticho. Konečně Rin jej prolomil a vyslovil otázku, kterou si v duchu všichni současně položili, ale nikdo ji nechtěl vyslovit.

"Myslíte že by se o ně mohli začít zajímat samotní Charossové?" Při tom slovu se mu zachvěl hlas.

"Ano to si myslím." Odpověděl pevně velitel Tron. A pokud se tak opravdu stane. Bude pro nás nejlepší pokud od lidí budeme co nejdál."

Na můstku zavládlo opět hrobové ticho.

Hodnocení

Průměrná známka je 1.3, povídka byla hodnocena 76 čtenáři.
  • 5
  • 4
  • 3
  • 2
  • 1
Známkujte jako ve škole.

Komentaře k povídce

Přidat komentář

2 + 2 = Nutné vyplnit! (Kontrolní antispamová otázka)

Výpis komentářů

Strany: [|<] [<] [1] [2] [>] [>|]

Asirix - 25.06.2007 20:31
Pokrčování bylo konečně odesláno.Všem se omlouvám za nedodržení termínu.Jsou pro to důvody budu se snažit odesílat další díly jak jen to půjde.A k přirovnání mé povídky k "Povolání do zbraně",vůbec nemám tušení o jakou povídku či knihu jde.Nikdy jsem ji nečetl,takže případná podobnost je stoprocentně náhodná.Inspiraci pro svou povídku jsem čerpal ze série Nadací Isaca Asimova,která mne doslova uchvátila,ale chyběly mi v ní mimozemské rasy,a proto jsem si vytvořil v hlavě svou,se svým vlastním příběhem.A snažím se aby jsem nekopíroval pokud možno žádný příběh či knihu,která již někdy od někoho vyšla.Pokud si někdo myslí,že snad někoho kopíruji je to jeho věc.Nikomu se zodpovídat nemusím a co je hlavní povídka je stoprocentně z mé hlavy.Tak pokud ještě někdo má zájem ji číst přeji příjemnou zábavu.Jako obvykle vítám veškeré ohlasy včetně těh kritických.Aspoň budu do budoucna vědět co zlepšit.
nestor - 21.06.2007 12:09
Pan Asirix co takto pridat pokracovanie..tusim ste nam nieco slubil..
Carthoo - 12.06.2007 11:29
Asi tak - povolani do zbrane je zajimave, druhej dil byl ale slabsi. Nejvic se mi libila premena skladatele na velitele :) Ale fakt to neni moc podobne s timhle...
nestor - 07.06.2007 23:08
Ja som to cital ale ma to od tohto pribehu dost daleko jedine co je spolocne je to ze ludia su silny bojovnici v pribehu ktory opisujes nemaju ludia technicku prevahu
Harry Minduton - 04.06.2007 22:14
Kniha "Povoláni do zbraně" pojednává o vesmíru, kde drtivá většina inteligentních ras není už z principu své existence schopna "zabíjet" (a ty, které mohou, tak s těžkými omezeními). Mimozemská aliance při prvním kontaktu objevuje naprosto neuvěřitelnou rasu. Rasu, která se jeví naprosto ideálními válečníky, jak po psychické tak fyzické stránce - Lidi.

Lidé se stávají pomyslným jazýčkem na vahách, protože tuto alianci nesourodých ras spojuje vlastně jen jediné - již celé věky tvoří protiváhu vysoce vyspělé mentální rase Ampliturů, která se snaží prosadit všemi prostředky tzv. "Účel" (mír pod vedením Ampliturů). Na čí stranu se přidají lidé?
Harry Minduton - 04.06.2007 21:53
Dobře napsané, ale je to silně podle jistých indicií inspirované knihou "Povoláni do zbraně" (A Call To Arms) od Alana Deana Fostera. Zajímalo by mě, zda autor tuto knihu četl. V češtině vyšel ještě druhý díl "Lživé zrcadlo". A marně čekám již několik let na 3. díl, jelikož v angličtině to vyšlo jako trilogie.
Všem, komu se líbí tato povídka, vřele doporučuji!!!
PepiCzech - 30.05.2007 10:03
Jo, je to super, teď jsme to dočetl už tuším potřetí a fakt se mi to líbí, už aby tu byl ten třetí díl, ikdyž chápu, že toho má te´d autor "prevela" :-)
Harry Minduton - 12.05.2007 09:35
Super dílko. Má to jen jednu chybu - sesadilo mou Uloupenou šanci z piedestalu 1. místa! :-D
nestor - 09.05.2007 11:23
Tak to chapem a Gratulujem.Tesim sa na dalsiu cast.
Asirix - 09.05.2007 05:08
Lidi prosím nekamenujte mne,na dlouho jsem se teď odlmčel,jelikož se mi narodil synek a nic jiného jsem neřešil,ale opravdu vám slibuji pokračování.Jsem sám přkvapen zájmem slibuji,že do několika dnů zde bude třtetí díl.A pak další a další...Mějte pochopení,událost v mém soukromém životě si vyžadovala veškerý můj čas.
nerv - 05.05.2007 00:26
Výborný příběh. Je vidět, že autor má potenciál. Ale vážně by to chtělo opravit stylistické chyby, některé věty a výrazy přeformulovat, psát spisovněji... Taky by se hodilo změnit některé nedůvěryhodné technické detaily. Ale příběh je prvotřídní, to jo. Honem, kde je další díl???
kubaisz - 02.05.2007 00:06
sakra lidičky lezu tu každej den a čekám na pokračování a ono furt nic (miluju sci-fi tak mi napište na majlíka odkaz na nějaké povídky kubaisz@atlas.cz díky)
nestor - 01.05.2007 23:48
Autor sa na nas asi vykaslal alebo si dovolil cipnut pred dopisanim pribehu:-)
PepiCzech - 27.04.2007 13:11
Nářez :-) Kdy bude pokračování? Jsem natěšená jak malá holka na lízátko.. :"( jedna z nejlepších povídek tady, ne-li nejlepší. Má to hloubku, spád atd... Chyby a překlepy neřeším, vloudí se hned. Dobrá práce!
Aleš77 - 14.04.2007 01:10
já taky
a vono furt nic

Strany: [|<] [<] [1] [2] [>] [>|]