Sběratel výher

Velikost písma

Velikost písma se udává v bodech, tj. stejně jako např. v MS Wordu. Zvolená velikost zůstává i při tisku.

"Tak, dámy a pánové, rád bych vás seznámil s Tedem Grisnowem, nejslavnějším spisovatelem sci-fi na světě, který poslední tři roky vyhrává snad každou cenu udělovanou za sci-fi. Ahoj, Tede."

"Nazdar, Tome. Ahoj lidi."

"Tak, Tede, řekni nám něco o tom, jak se stane člověk slavným spisovatelem. Pokud vím, tak jsi se dřív věnoval vědecké dráze…"

"Přesně tak, Tome. Jako malý jsem měl strašně rád sci-fi, ale nikdy jsem nečekal, že bych ji sám psal, neměl jsem jako dítě takové ambice. Zkoušel jsem sice pár věcí napsat, ale měl jsem pocit, že na to nemám, chyběly mi nápady. Ale vždycky mě fascinovali vědci, kteří v těch povídkách vystupovali. A tak jsem se nakonec rozhodl a šel studovat fyziku…"

"Proč jsi pak dráhu vědce opustil? Byl jsi docela úspěšný…"

"Ano, ale nakonec jsem zjistil, že mě to moc nebaví. A hlavně… No, není to zrovna skromné, ale já vždy chtěl, aby se o mně vědělo, abych byl slavný…"

"Haha, kdo by nechtěl. Ale málokdo to přizná takhle nahlas, Tede."

No a jako vědec jsem si moc slávy neužil. Ano, v oboru mě lidé docela uznávali, ale to nebylo dost. Přehoupl jsem se přes třicítku a pořád jsem za sebou neměl nic, co by mě proslavilo. Už jsem se bál, že zestárnu a zemřu a neštěkne po mně ani pes. Soustředil jsem se na jeden projekt, který by mě v případě úspěchu proslavil…"

"Co to bylo za projekt?"

"Promiň, ale to bohužel nemůžu říct, je to pořád tajné, i když už je pět let u ledu. No ale hlavní je, že celý projekt padnul. A to mě zničilo, pár týdnů jsem nebyl schopný nic dělat, bral jsem to selhání na sebe. Když jsem se jakž takž postavil na nohy, zamyslel jsem se nad svým životem. Řekl jsem si, že je na čase všechno změnit. Rozhodl jsem se přestěhovat někam jinam, změnit vzduch. Při balení jsem se prohrabával ve svých osobních věcech a narazil jsem na své staré povídky. Neměl jsem moc na spěch, tak jsem si je přečetl a hned jsem viděl, kde je chyba, kde mám co změnit… Ta myšlenka mě uchvátila, tak jsem si sedl a přepsal to."

"To byla tvá prvotina? Ta s jednoduchým názvem Stroj?"

"Ano. Přečetl jsem si ji po sobě a hodně se mi líbila. A tak jsem ji poslal do časopisu…"

"A ona vyhrála několik cen. A tak začala tvá kariéra…"

"Přesně tak. Napsal jsem ještě pár povídek. Všechnu energii, kterou jsem dřív věnoval výzkumu, jsem soustředil na svou fantazii a začaly mě napadat nejrůznější věci. Několik nocí jsem seděl u počítače a zapisoval věci, které mě zrovna napadaly. Pak jsem si z nich vybral několik myšlenek a na nich jsem postavil další povídku. Pak jsem se pustil do rozsáhlejších děl. To bylo před čtyřmi roky. Teď píšu ročně dva, tři romány a nějaké ty povídky…"

"A všechny jsou vysoce ceněné, sbírají jednu cenu za druhou. Za poslední tři roky jsi vyhrál všechny důležitější ceny, které se za sci-fi udělují. Tví kolegové jsou z toho zoufalí, někteří si stěžují, že nemá smysl zkoušet se prosadit v nějaké literární soutěži, pokud jsi tam i ty. Ale zapomeňme na jejich závist. Chtěl bych se tě na něco zeptat. Nejvíce jsi ceněný za originalitu. Každé tvé dílo v sobě má nějakou novou myšlenku, kterou dříve nikdo nepoužil. Jak to děláš, že dostáváš takové zvláštní nápady? Jiní spisovatelé přijdou s jednou, dvěma myšlenkami za život a ty chrlíš jednu za druhou…"

"No, kdyby to bylo nějaké tajemství, tak bych ti to asi neřekl, Tede. Musím se přiznat, že se mi ta sláva líbí, a kdyby každý dokázal vymýšlet takové věci, jako já, zapadl bych mezi průměr… Ale já nemám žádnou zvláštní metodu. Často to funguje jako impuls, náhlá inspirace. Sednu si a začnu nad něčím přemýšlet, snažím se to nějak překroutit, aby z toho bylo něco zvláštního, ať je to sebevíc absurdní… Někdy třeba nechávám počítač vypsat náhodně vybraná slova ze slovníků a zkouším si je nějak asociovat…"


Televize blikla a zhasnula. Ted Grisnow odhodil dálkové ovládání a sám pro sebe se zašklebil. Bože, to byly kecy! Takové bláboly! Jo, dobře jsem udělal, že jsem prásknul s vědou a teď už jí jenom používám… Takový objev! Jaké má všestranné využití! Ale tohle, kterého napadlo prakticky hned, má v sobě takovou originalitu, za jakou se musí prostě pochválit, je to jako některé nápady v jeho díle. Ano, spousta dobrých nápadů. Jak to říkal ten pitomec komentátor? Jiní přijdou s jednou dvěma myšlenkami za život… Tak tak. Přesně tak. Ale je přece škoda takhle rozdělovat inspiraci, mezi dav lidí. Není lepší, když jsou nápady soustředěny na jednu osobu.

Dopil sklenku šampaňského. Je čas získat zase nějakou inspiraci. V zápisníčku má několik rozepsaných nápadů, ale je třeba podívat se po něčem extra. Vytáhl z kapsy černou skřínku s jednoduchými ovládacími prvky a zauvažoval. Kampak tentokrát? Evropani mívají zajímavé nápady… Takže Eurocon, řekněme 2020. Nastavil údaje na posledním výdobytku své vědecké kariéry a vydal se pro inspiraci. Ve chvíli, kdy prošel časoprostorovým vírem, znovu si posteskl, že tenhle svůj jediný vlastní originální nápad použít nemůže. Kdyby napsal povídku o spisovateli, který krade nápady kolegům tak, že odcestuje za pomocí stroje času do budoucnosti a pak jejich dílo přepíše podle sebe…

Hodnocení

Průměrná známka je 1.7, povídka byla hodnocena 26 čtenáři.
  • 5
  • 4
  • 3
  • 2
  • 1
Známkujte jako ve škole.

Komentaře k povídce

Přidat komentář

2 + 2 = Nutné vyplnit! (Kontrolní antispamová otázka)

Výpis komentářů

Petr - 13.05.2015 22:40
Námět zas až tak originální není. Kdysi jsem četl povídku, ve které zcela náhle začal její hrdina dokonale interpretovat hudební skladby. A hudební skladatel zjistil na koncertu tohoto virtuosa, který nikdy neřekl co bude hrát, že hraje stále novější skladby. A nakonec začal hrát jeho rozepsanou nedokončenou věc. Když dohrál ke konci rozepsané skladby jen se odmlčel a pak pokračoval. A nikdo už nic nového nezkomponuje vše bude přehráto. Nevzpomenu si na autora, snad Nesvadba?