Začátek Konce

Velikost písma

Velikost písma se udává v bodech, tj. stejně jako např. v MS Wordu. Zvolená velikost zůstává i při tisku.

„…bezvýchodné situace. Proto musíte okamžitě odletět s celou vaší eskadrou do soustavy Talanos, kde se mají shromáždit jednotky našich spojenců. Vaše loď je neocenitelná.“ Admirál na obrazovce se smutně pousmál a dodal.

„Na hlavu nás porazili, Tome, koukej vypadnout a vem sebou co nejvíc lidí. Budeme je potřebovat. Asi tě chytí ještě před vstupem do hyper, ale snad to dokážete.“ Mladík na můstku válečné lodi ještě několik sekund sledoval zhaslou obrazovku. Zakroutil hlavou a vydal rozkaz.

„Pro eskadru, okamžitě k hyperlimitu. Připravit na nouzový přechod pod palbou.“ Pak si sedl do svého křesla a čekal. Jeho výkonný důstojník se na něj zahleděl, neměl by nést váhu té odpovědnosti, je na to moc mladý…

„Dle rozkazu kapitáne. Podle CIC (Combat information center) nám zatopí eskadra těžkých křižníků a torpédoborců. Budeme v kontaktu asi deset minut.“

„Dost času na zničení celého našeho uskupení komandére Borovský. Připravte jazery, energetická torpéda a střely poručíku Rabko. Podporučíku Talanvore připravte střelecké sondy Beta, vypočítejte kurs a čas pro vypuštění tak, aby dopadli na nepřítele těsně před útokem střelami.“

„Rozkaz pane!“ ozvalo se z taktického úseku lodi Freedom. Mladík si projížděl simulaci jednoho z kadetů, kteří u něj na lodi právě vykonávali kadetskou praxi.

„Kadete Rajdre, pojďte sem na okamžik.“ Vyzval ho kapitán. Oslovený ihned uposlechl rozkaz.

„Můžete mi říct, kde jste udělal chybu při simulaci?“ zeptal se klidně kapitán.

„Pane, myslel jsem, že nepřítel nemá tak dobrou techniku jako my a neprohlédne maskování…“ Tom pozvedl obočí a podíval se na kadeta.

„Plán to byl docela dobrý a fungoval by, pokud by v parametrech simulace nebylo výslovně psáno že bude použita výlučně aliančních technologií. Příště si na to dejte pozor, teď už běžte na své místo.“ Usmál se na něj mladý kapitán.

„Vypuštění sond za dvě minuty.“ Oznámil podporučík

„Střely, jazery a energetická torpéda připravena pane.“ Přidal se Rabko.

„Třeba je trochu zastrašíme, kdyby ne. No aspoň zmateme a zahltíme jejich obranu věcmi které jim neublíží.“ Usmál se Tom a čekali dál.


„Dopad sond a střel za tři dva jedna. Nepřátelské cíle zasaženy pane! Některé chrlí vzduch.“ Řekl taktický důstojník.

„Dvě minuty do hyper pane!“ oznámil astrogační důstojník zbytečně, Tom sledoval panel ukazující odpočet velmi netrpělivě.

„Nepřátelský odpal střel!“ oznámil Rabko. Po dvaceti sekundách oznámil další salvu.

„Další střely nás nestihnou před přechodem. Ať se eskadra drží pohromadě.“

„Hyper za minutu pane.“ Řekl astrogační.

„Půl minuty.“ Dodal po chvíli.

„Pane Kolamane, až budete mít chvíli čas, tak nás prosím připravte na přechod do hyperprostoru.“

„Dle rozkazu pane.“ Řekl kormidelník.

„Nepřítel zasáhl náš doprovod pane, oba dostali po jednom zásahu.“ Na pobočním panelu kapitána začali doprovodné jednotky blikat zlověstnou červení bojového poškození.

„Přechod do hyperprostoru za tři dva…“ kormidelník byl přerušen taktickým důstojníkem.

„Exploze na…“

„jedna. Přechod.“

„levoboku“

Poté se stalo několik věcí najednou, záře a intenzita výbuchu oslepila senzory. Při přechodu do hyper to hodilo celou lodí, několik členů posádky se zranilo. Všichni byli otřeseni a loď vystřelila zpět do normálního prostoru obrovským zrychlením. Většině posádky se udělalo zle jak bývá obvyklé u havarijních přechodů.

„Astrogační, můžete mi říct, kde jsme? Taktický jsou v okolí nějaké lodě? Výkonný, zjistěte kolik lidí se zranilo a stav lodi! Hněte sebou lidi.“ Poslední větu bylo zbytečné dodávat, po šesti měsících byla jeho posádka jako perfektně vyladěný stroj.

„Pane, asi deset světelných minut od nás panuje čilí dopravní ruch, vypadá to spíš na menší obchodní a těžební plavidla u pásu asteroidů. Prozatím nevidím žádné vojenské koráby…“ taktický důstojník nechal větu nedokončenou.

„Prozatím netuším kde jsme pane, počítače teprve začínají mapovat okolní hvězdnou scénu a bude trvat ještě několik hodin, než něco zjistí, navíc nám vůbec nefungují senzory pro pohyb v hyper.“

„Zatím to není tak strašný. Na devadesát procent výkonu směrem do nitra soustavy.“ Přikázal kapitán.


Poručík Tang seděl u senzorového stanoviště číslo tři na stanici Chale v soustavě Kamo. Nikdy neměl moc práce, protože dneska se velké lodě moc nepoužívali. Až na výjimečné případy, si všichni radši zaplatili miniaturizaci nákladu a přeprava je vyšla o hodně levněji. Velké vojenské lodě neexistovali už víc jak pět set let. Přestože se války vedli pořád, používali se malé lodě a stíhačky. Nikdy nic většího než korveta. Proto byl překvapen, že uviděl zářit červené světélko velké válečné lodě. Senzory mu ukázali loď o tonáži jednoho milionu tun, ani největší nákladní lodě nepřesahovali dvě stě tisíc tun. A válečné měli asi padesát tisíc. Překvapení bylo absolutní, pak, aniž si uvědomil co dělá, zmáčkl tlačítko poplachu. Téměř mechanicky odříkával údaje o poloze, rychlosti, typu plavidla a dalších věcech. Teprve když si uvědomil, že přesunul váhu rozhodnutí na někoho jiného, ulevilo se mu. Začal uvazovat, na koho přenesl odpovědnost a došel k výsledku, že na svého dědu…


„Admirále Tangu, právě jsme dostali informaci o obrovské válečné lodi mířící do nitra soustavy.“ Pronesl kapitán Talon náčelník štábu admirála.

„Zkusili jste navázat spojení?“

„Zatím ne pane, čekáme na vás.“

„Dobře, začněte snímat.“ Rozkázal admirál. „Zde je admirál Jiří Tang, vrchní velitel vojenských sil protektorátu Kamo pro neznámou loď. Identifikujte se.“ Pak kývl aby odeslali zprávu, přes veškerý pokrok spolu lidé nedokázali mluvit, na takovou vzdálenost, v reálném čase.


„Kapitáne, přišla nám zpráva.“ Oznámil komunikační důstojník

„Pusťte jí.“ Vyzval ho Tom, poslechl si jí a odpověděl.

„Admirále Tangu, je mi ctí vás poznat, jmenuji se Tomáš Vic. Jsem kapitánem hvězdoletu jejího veličenstva Freedom, jsme z Českého království a při vstupu do hyperprostoru se nám stala nehoda a nějak nevíme kde přesně jsme. Mohli by jste nám trochu pomoci?“ pak kývnul aby odeslali zprávu a čekal na odpověď. Asi po pěti minutách přišla.

„Znovu opakuji, aby jste se identifikovali, České království neexistuje víc jak šest set let. Tím, že nám lžete, toho moc nedocílíte!“ řekl muž na obrazovce tvrdě.

„Opakuji, jsem kapitán Vic velitel lodi Freedom, osobní kód tři osm lima delta dva tři! O mojí totožnosti nemůže být sporu, spíš pochybuji o vašich slovech. Není možné aby české království zaniklo před šesti sty lety admirále. Odletěli jsme odtamtud asi před půl hodinou, prostě nám řekněte kde jsme, nebo nám dejte kurs do soustavy Talanos a my vypadneme.“ Odpověď se kapitánovy zrovna nelíbila.

„Bohužel vás nemohu nechat odletět s takto velkou lodí, je zakázaná smlouvou z roku 31 po velké válce. Což samozřejmě víte, hodlám jí zabavit. Proto zůstaňte na místě admirál Tang konec.“ Tom se zamračil na obrazovku a podíval se na situační zákres, blížilo se k němu asi sto malých člunů ve válečné formaci.

„Sežeňte mi nejlepšího hackera na palubě ať mi napíchne jejich systém!“ přikázal Vic a sednul si na své křeslo. Během dvaceti minut za ním přišel starší seržant a zasalutoval.

„Pane, proved jsem, co jste chtěl, ale nebude se vám to líbit. Sakra, podle jejich záznamů bylo naše království doopravdy zničeno. A co hůř, všechny tři soustavy sterilizovali od života. Odvlekli asi padesát milionů našich do otroctví na planetu Skopje…“

„Takže nelhali seržante?“ zeptal se kapitán.

„Ne, pane. Uběhlo několik set let od doby, kdy jsme žili.“ Mladík se díval na staršího muže a pak rozkázal.

„Navažte spojení s admirálem Tangem.“ Během půl minuty se díval do obličeje muže, který proti němu vypravil celou flotilu.

„Admirále Tangu, právě jsem si ověřil vaše informace. Tohle není naše doba, musím prozkoumat informace o ději za posledních několik staletí. Proto příměří a začátek vedení rozhovorů. Pokud nemáte námitek rád bych si s vámi promluvil osobně…“

„Dobře kapitáne, dostavte se na mojí loď a promluvíme si.“

„Mám vaše slovo důstojníka že budu pod vaši ochranou než opět vstoupím na palubu vlastní lodi?“

„Ano, stane se přesně jak jste řekl.“


Admirál Tang spolu se svými vyššími důstojníky a čestnou stráží stál v člunovém doku KPSN (Kamo Protectorate Space Navy) Protektor Hill. Kapitán lodi, který vyhrožoval zničením jeho úseku velení, vypadal neskutečně mladě. Plavě se přenesl do palubní gravitace, zasalutoval dozorčímu doku a zeptal se.

„Smím vstoupit na palubu?“ dozorčí doku byl překvapen a otočil se na admirála, ten znal tento historický přežitek a tak odpověděl.

„Povolení uděleno kapitáne. Nemusíte dodržovat dekorum, vaší šarádě stejně nikdo nevěří. Ostatně už pracujeme na jejím ověření, jen tak pro jistotu. Naši analytici prověřují staré záznamy. Měli by s tím být hotoví za pár minut. Prozatím se přesuneme do mé kanceláře.“ Mladík prostě jen přikývl a následoval admirála. Asi po minutě došli do malé ubikace.

„Tohle je admirálská kajuta?“ otázal se Vic

„Ano, moje pracovní místnost…“ Tomáš se usmál a zavrtěl hlavou.

„Věci se změnili víc než jsem si myslel, takový kutloch by na mé lodi dostal možná….“ Nedozvěděli se kdo by dostal malou místnost, protože byli přerušeni příchodem kapitána se znakem knihy na rameních výložkách.

„Admirále, on je doopravdy Tomáš Vic. Tady jsou jeho záznamy, fyzický popis, fotografie, holosnímky dokonce i jeho otisk DNA.“ Admirál se na kapitána zamračil a vzal si od něj dataprojektor.

„Dejte sem prosím prst kapitáne.“ Oslovil Toma, ten nezaváhal a přitlačil prst na čtvercovou plochu. Na ploché obrazovce zablikalo zelené světlo a objevilo se SCHODA.

„Jak je to možné?“ zeptal se admirál klidně.

„Sám nevím, ale mělo to něco společného s výbuchem lodí při našem vstupu do hyperprostoru. Hned nás to vyhodilo ven a objevili jsme se zde. Myslím admirále, že toto teď není zas až tak důležité. Jak jste naznačil, velké lodě jsou zakázané. Kým nebo čím? Proč vlastně? Co se přesně stalo s českým královstvím?“

„Je to stará historie, vyhlazení vašeho národa odstartovalo obrovskou válku. Celý lidmi osídlený vesmír se do ní zapojil, byli zabity miliony lidí než skončila. Až s příchodem Tlandamilů jsme všichni podepsali smlouvu na omezení….“ Vic nekompromisně přerušil admirála a zeptal se

„Kdy přišli?“ admirál na něj zíral. „Kolik přesně to je let? Mluvte sakra!“

„Čtyři sta devadesát osm let. Proč?“

„Protože jsem vaše spása. Důvod války, která odstartovala tu vaši, je následující, naši vědci našli známky dávného osídlení a techniky těch co tu byli před námi. S tím přišla i historie. Ti, jejich jméno se nevyslovuje, udělali to samé už několikrát. Rozpoutají válku, zasadí se o její urovnání a omezení nepřátelských sil. Pak zničí druh, který si dovolil osidlovat jejich vesmír. Můžu hádat? Potkali jste je severo východním směrem od Spokovi hvězdy že? Vystupují jako mírumilovní tvorové kteří nemají armádu. Nepouští do své země moc cizinců…“

„To je pravda, sakra čekáte že vám uvěřím? Přede dvěma lety jsem byl v impériu na návštěvě a předal jim přehled našeho námořnictva ke kontrole. Jestli je pravda to co říkáte…“ zakroutil hlavou a dodal.

„Není to možné, musíte se mýlit kapitáne.“

„Byla úplně zničená planeta Sky Kvadra?“

„Ne, ale je neobyvatelná…“

„Tam najdete to, o čem mluvím, mám vězně, kterého jsem měl dostat do rukou aliance. On se s nimi setkal, to jemu zaplatili za rozpoutání sporu. Sporu, který zahubil můj stát, mé lidi, mou rodinu a až přijde čas, zaplatí za to. Musím mluvit s vašimi vůdci, tedy pokud mi věříte.“ Řekl mladý muž a zadíval se admirálovi do očí.

„Nevím kapitáne Vicu, řekl bych, že je nemožné abych mluvil s někým kdo žil před téměř šesti sty lety. Ale rasa pacifistů co jsou vraždícími maniaky? To je ještě neuvěřitelnější.“

„Dobře, teď když mám koordináty pro cestu hyper prostorem. Nechám vám čas na přemýšlení. Nejdříve za dva týdny se vrátím, rozhodněte se. Podívejte se na Sky Kvadra a udělejte si obrázek, pošlu vám záznamy výslechů toho vězně. Teď se s vámi rozloučím.“ Společně odešli k člunovému doku.

Hodnocení

Průměrná známka je 1.8, povídka byla hodnocena 30 čtenáři.
  • 5
  • 4
  • 3
  • 2
  • 1
Známkujte jako ve škole.

Komentaře k povídce

Přidat komentář

2 + 2 = Nutné vyplnit! (Kontrolní antispamová otázka)

Výpis komentářů

MIM - 04.02.2012 17:40
Prosím, pochopil to někdo? Děkuji za kladnou odpověď (jen s přidaným vysvětlením)a případně negativníkomentář si také rád přečtu,
f9k - 15.11.2009 01:31
jak myslíš zvláštní pravopis?
haze - 14.11.2009 16:22
Dobré,zvláštní scifi pravopis
Nestor - 03.11.2009 20:21
Co sa deje s tymto serverom ludia piste...
Nestor - 23.06.2009 02:30
Ale chce to pokracovanie.
Wojta - 29.04.2009 00:09
České království, hmm? Zajímavé.... To se musí nechat.