Avatar
Avatar, avatar. Co je přesně avatar?
Avatar je nová internetová móda. Je to postavička, která vás reprezentuje v rámečku na fórech, chatech a diskusích. Může to být zvíře, abstrakce, různá monstra a nejčastěji je to vaše fotka. A právě nad vaší fotkou bych se rád zastavil.
Je to asi rok, co firma 3Dpict inc představila stroj, do kterého vsunete hlavu, on ji oskenuje a vytvoří váš 3D počítačový hologram, uložený na Blu-ray.
Váš Avatar se hýbe, má veškeré mimické svaly v obličeji plně funkční. Stále nic zvláštního, co by schopný programátor nezvládl. Co však televizní reklamy hlásaly jako super extra bombu bylo, že Avatar má do jisté míry svoji vlastní AI a umí mluvit. Byl ochráněn proti kopírování a měl jednu obrovskou výhodu. A to tu, že jej nevyrobil Gates®….. Nezasmáli jste se? Nic se neděje, Menší programátorský žertík.
Během prvního měsíce prodeje se po celém světě prodalo přes 5 milionů Avatarů. Byl jsem téměř zoufalý, když moji přátelé z jednoho herního kanadského fóra Avatara již měli a já ne.
Po šesti měsících jsem se měl dočkat i já. Ta radost dorazila i k nám. Avatar stál 250 korun. Den zahájení prodeje byl 7. 7. 2017. jak symbolické…
Před prodejnu jsem přišel již o 3 dny dříve, a stejně jsem byl až desátý. Spacák, jídlo i zásobu kofeinu jsem měl. Den před slavnostní otvíračkou již nás bylo v řádu stovek. Hodinu před začátkem otevírací doby vypuklo davové šílenství. Po té, co byli tři lidé ušlapánía dva se navzájem pobodali nás začala s velkým zájmem sledovat Policie a hasičský sbor nás kropil vodou. Po třech dnech docela vzpruha.
12:00!!! Je to tady! Věc, na kterou jsem čekal celý svůj dvacetiletý život. Dovnitř brali skupinky po čtyřech lidech. Tudíž jsem se dostal na řadu až ve třetí skupině!! těch dvacet minut jsem prožíval hotová tantalova muka! Když jsem viděl vycházet ty vyvolené šťastlivce, nevypadali, jako by právě zažili extázi. No co.
Když jsme vešli dovnitř, před námi byla čtyři, jakoby, zubařská křesla s helmou z nějakého přiléhavého plastu.
„Nějaké dotazy?“
Nikdo žádné neměl. A tak nás chlápek v černé kombinéze usadil do křesel.
Maska se mí přisála na obličej a já na dobrých pět minut upadl do jakéhosi mikrospánku.
Otevřel jsem oči. Zrcadlo?? Proč se dívám do zrcadla?? Kde mám tělo? Co se to tu do háje zelenýho děje?
Už je to pět let. Pět dlouhých, nekonečných let, kdy je má duše uzavřená na disku. A já celých pět let přemýšlím, zda je mé tělo již jen prázdná schránka, nebo jsem jen pouhopouhý zpropadený duševní klon…
Konec