Galactica V - Krok k vítězství

Za měsíc a půl po bitvě o Anachronijské Impérium, se říše opět postavila na nohy.
I přes ztrátu všech systémů okupovaných sektorovou strategií je říše stále bojeschopná a dává to velmi výrazně najevo.
Za ty necelé dva měsíce už dobyla pět sektorů, což je vzhledem k jejím omezeným zdrojům úctyhodný výkon.
Vyhrává polovinu střetů se Spojenými Vojsky a její území roste systém po systému.
Pomalu, ale jistě.

kapitola
1

„…Zaútočit na Forseu je šílenství!“ dokončoval svůj projev viceadmirál Granom a jeho hlas se několikrát odrazil od stěn jednacího sálu federačního senátu „Tahle planeta je chráněna lépe než kterákoliv jiná v galaxii, navíc si uvědomte pánové, že proti nám stojí velkoadmirál Xanthé. Dokud vede říšskou flotilu on, nemůžeme si být ničím jisti!“
Federační senát jako vždy zahučel své "hhhhh…", které bylo ještě silnější, než obvykle.
Granom si sedl a vypnul svůj mikrofon. Hučení pomalu sláblo, až zmizelo úplně.
Vedle něj si stoupl kancléř Alnya a roztáhl ruce v gestu, které podle jednacího řádu označovalo konec diskuse.
„Pánové senátoři.“ řekl Los-Kean pomalu „Víte, že tento zákon jsem vetoval já, vetoval jej také admirál Gythelion a nakonec jej vetoval pan Wane, z postu premiéra.“
„Hhhhh…“
„Klid prosím!“ okřikl kancléř hučící dav „Nyní jste slyšeli projev velitele Spojených Vojsk Galaktické Federace, viceadmirála Granoma, člověka s nejvyšší vojenskou hodností v galaxii, nejzkušenějšího vojáka naší armády. A můžu jen doufat, že jeho projev vás přesvědčil více, než můj, nebo projev admirála Gytheliona…“
„Hhhhh…“
„…Proto vás prosím, zamítněte tento rozkaz.“
Kancléř se uklonil a sedl si.
„Hhhhh…“
„Nyní,“ ozvalo se z reproduktorů „zahajujeme hlasování o Udělení senátního rozkazu k útoku na planetu Forsea.“
Senátoři si stoupli, pravou ruku položili dlaní na hruď, uklonili se směrem ke kancléři, i když některým to očividně vadilo, a na svém stolku zmáčkli hlasovací tlačítka.
Poté se opět usadili a čekali na výsledek hlasování.
Nad státním znakem federace, symbolem galaxie ve zlatém půlměsíci a žhnoucím sluncem, se rozsvítil velký hologram.
Los-Kean jen svěsil hlavu.
Pro: 96 / Proti: 20 / Hlasování se zdrželi: 4
Schváleno

*

„KSAKRU!!!“ zařval Caspene, až Eřin hologram uskočil „To snad není možný!“
„Proti hlasovali jen Unusští, Andarenští, Anachronijští a Otrexsští senátoři “ bránila se Era „A hlasování se zdrželi Zeroňané a M‘xilliané.“
„Za což jsem jim neskonale vděčný.“ prohlásil „ Prosím, poděkuj jim za mě.“
„Jistě.“ přikývl hologram „Kdy přijedeš?“
„Za dva dny, dřív to nejde.“ usmál se na ní Caspene „Díky, žes mi zavolala. Ahoj.“
„Ahoj.“ rozloučila se Era se stejným úsměvem a její hologram pomalu zhasl.
Caspene si sedl zpět do svého křesla a sledoval, jak se jeho loď zvedá z povrchu Mechastar, největšího opravářského asteroidu ve vnitřním okraji.
Po včerejší bitvě s říšskou flotilou byla jeho loď, Lereta, těžce poškozena a tak ji nechal opravit.
Včera znovu viděl Forseanu, a opět věděl že na jejím můstku stojí jeho dřívější přítel.
Bylo to divné, vědět, že proti vám stojí někdo kdo dříve stál po vašem boku.
Caspene a Msalia spolu před pěti lety bojovali proti Unusským pirátům.
Byli nejlepším bojovým týmem na celé Akademii.
Bylo obrovskou poctou že jim akademie dovolila velet obraně Malexane. Ani jeden z nich neměl dostudováno, Caspene byl vicegenerálem a Msalia admirálem.
Po skončení bojů byli oba povýšeni a dostali vyznamenání za ochranu Federace.
A rok a půl poté přišla volba nového Nejvyššího Kancléře a hned měsíc po ní Modrá Válka.
Caspene nemohl Msaliovi vyčítat, že se postavil na stranu své vlasti. Několikrát proti sobě stáli při bitvě, a tehdy se Caspene cítil stejně jako teď.
Půl roku poté vyšlo najevo, že za zničením Nimedie stál právě Msalia.
On zničil celou planetu, vyvraždil téměř třicet miliard nimedianů.A nebyl za to potrestán!
Do vězení jej poslali, až když si císař uvědomil, že tím útokem mohl (nebo měl) být ohrožen jeho život.
Pak byl Msalia rok zavřený v kobce na Saqanii odkud se teď vrátil a spolu se svou sektorovou strategií málem porazil federaci.
Podle všeho chtěl tajemství strategie odkrýt ještě před bitvou o Anachronii, a podle názoru vojenských velitelů federace, by pro něj nebyl problém si tyto systémy udržet.
Naštěstí pro federaci, mu v tom někdo zabránil a zmařil tak jeho plány.
Ale i přes prohru nad Anachronií měl Caspene poslední měsíc a půl práce až nad hlavu. Říše o sobě dávala vědět stále silnějšími útoky na federační planety.
A teď obdržel rozkaz k zaútočení na Msaliovu rodnou planetu.
A vůbec se mu do té bitvy nechce.
Ne proto, že je to Msaliova rodná planeta, ale proto, že pochybuje o federační naději na výhru.

*

Generál Meloé ležel na tvrdé posteli ve své nevelké kajutě, díval se do stropu a přemýšlel.
Přemýšlel o tom, jaký má celá tahle válka smysl.
Vždyť za federace bylo forseanům dobře, jakožto "zakládající rasa" měli určitá privilegia, ne velká, ale měli.
Všichni žili v míru a klidu, než si jeden forseiský císař usmyslel, že jeho rasa je lepší než ostatní, a nezačal násilím prosazovat své mocenské touhy.
Forseané, kdysi milí, uznávaní a význační občané, jsou nyní vraždícími stvůrami s ohnivýma očima.
Vždyť ta válka nemá smysl.
K čemu bude říši dobré federační území. Jediné co s ním bude moci udělat, bude rozestavění vojenských jednotek, které budou pravidelně potlačovat vzpoury.
A jednou se ty vzpoury sjednotí a bude z toho další válka, další padlé životy a další promarněné roky.
Nakonec říši porazí a udělají s ní to, co udělali s Unussany a s Yanally. Zavřou je za hranice sektorů a okolo těch hranic postaví automatické hlídací lodě s hyperprostorovým rušením.
Takhle to skončit nesmí.
Říše byla vždycky jedním z tahounů federace, říše pomáhala federaci a federace pomáhala říši.
Bylo oboustranně výhodné. Říšská flotila dřív chránila třetinu federačního území, a federace jí za to byla náležitě vděčná.
Tehdy všichni považovali forseany za ušlechtilé.
Vždyť dřív to bylo lepší. Tehdy měli všichni svou práci, svou rodinu, své přátele.
Rodina. Přátelé. Vždyť rodinu už rok a půl neviděl. Přátelé odešli do boje a většina z nich padla.
A proč !?
Vždyť to nemá smysl.
Celá tahle válka je k ničemu. Federace není nijak zlá, jen se brání. To spíš říše by se měla zpovídat ze špatnosti, z vražd, ze zodpovědnosti za válku, ze špionáže.
Ze špionáže.
To byl přeci on, generál Meloé, který ještě jako kapitán Melo zařídil únik informací z Císařského paláce na Jaminu.
To on zapříčinil sesazení Atose Leonidiona z postu kancléře.
Jednou se jim stejně bude muset omluvit, ať už to bude za pět let, za rok, nebo za měsíc.
Říše stejně jednou prohraje.
Ti špatní vždycky prohrávají.

*

Dlouhé hvězdné čáry se jako vždy scvrkly do malých teček a před Forseanou se zjevila velká modrá koule, podle které dostala obrovské loď své jméno.
Forsea.
Planeta, která je celá pokrytá oceánem, na které je jen pár míst, které vystupují nad hladinu.
Na té hladině pluje padesát dva měst. Padesát dva krásných bílých a jedinečných měst.
A všechna ta města jsou prázdná.
Na Forsei nezbyl jediný forsean, vyjma vojáků.
Všichni uprchli poté, co tajná služba oznámila, že federační senát definitivně schválil útok. Útok na rodnou planetu Msalii Xanthéa, velkoadmirála flotily forseiské říše.
Ten seděl za stolem ve své pracovně a zapisoval si do datapadu strategické údaje k bitvě, která měla co nevidět přijít.
Po chvíli datapad odložil a zadíval se obrovským čelním sklem na modré vlny blížící se planety.
Byla to jeho nejmilejší koule plující vesmírem.
Byla to jeho vlast, jeho domov.
Malá skleněná vesnice na dně moře, spojená okolím jen dlouhým tunelem. Tam se narodil, tam vyrostl odtud se vydával do všech koutů galaxie.
Za svůj život viděl spoustu míst, které ostatní považovali za nejkrásnější ve vesmíru, ale nic nebylo tak úžasné jako pohled na rodnou planetu, na rodné město, na rodný dům.
Rád se sem vracel ale teď věděl, že kdyby odjel domů, našel by jen prázdné skleněné kupole.
Jeho rodiče spolu s celou rodinou odletěli na Colonii Herbis, jednu z planet na periferii říše. Někdo jí říkal ráj. Pro někoho byla malá pralesem pokrytá koule jen zoufalým útočištěm.
Forseana pomalu zastavila a vypnula motory a spustila repluzory, které ji držely nad vodou.
Kolem Heridejí nebylo žádné místo, kde byl mohla obrovitá loď přistát.
Xanthé si stoupl a prošel ke dveřím, za kterými byla přechodová kabina na povrch. Do panelu za dveřmi naťukal svůj osobní kód a odeslal můstku žádost o loď ke špičce lodi.
Dveře se otevřely a Xanthéa ovanul příjemně vlhký vzduch s chutí mořské soli.
Vyšel na železný povrch lodi a vyrazil ke špičce vzdálené něco přes tři kilometry. Šel jen úzkou pěšinou se zábradlím.
Zleva vanul teplý vítr a na čistém modrém nebi svítilo slunce. Přímo před ním se do výšky vypínaly úzké věže Heridejí.
Kolem létaly lodě. Ale nebyly to taxíky ani jachty. Byly to Stíhačky, transportéry a křižníky.
Za obrysem města přistával elmexcruiser a napravo se vznášel střed prstencové lodi jejíž zbytek Xanthé před chvílí viděl na orbitě.
Pomalu došel ke špičce Forseany, kde byla malá sotva deset metrů široká přistávací plocha, na které stál malý kabinový transportér.
Xanthé otevřel úzká dvířka na boku a sedl si do nepohodlné sedačky vedle řidiče. Titěrná lodička se zvedla z plošiny a vyrazila vpřed k bílému městu.
Xanthé se díval oknem a přemýšlel o další možné strategii, kterou by proti Federaci mohl použít.
Nejhorší bude zase ten vtíravý pocit, že proti němu stojí bývalý přítel.
Věděl, že se Caspene stal ministrem obrany federace, že se velmi sblížil s doktorkou Xan i to, že dostal pod své velení sedminu spojených vojsk.
A tu sedminu bude používat proti němu. Proti svému bývalému příteli.
I když…
On ji spíš použije k obraně před svým bývalým přítelem
Bitva o Forseu bude těžká, velice těžká.
Nejen pro forseiské vojáky, ale hlavně pro jejich velitele.

kapitola
2

Vojáci, tisíce, statisíce vojáků v šedých federačních uniformách, které ve fialovém světle vypadaly divně nazelenalé, s těžkými černými blastery na zádech.
Pochodovali v šestiúhelníkových formacích, cvičili na rozlehlých pláních, závodili v malých létajících speedrech, létali ve stíhačkách, nastupovali do ohromných vojenských transportérů.
Byli všude, kam jen oko dohlédlo, od vysoké velitelské věže až k obzoru.
Byl jich plný Kirig, velká planeta ve vnějším jádře, která byla vybrána, jako jedno z šesti stanovišť pro bitvu o Forseu.
Vicegenerál Granom stál na balkónu, vysoko nad cvičícími vojáky a díval se na zapadající fialové slunce a jemně modrá oblaka.
Kirig byl vcelku pěkná planeta, sice neobydlená, ale obyvatelná. Byl asi pětkrát větší než Jamin.
Zelené nebe, fialové slunce, modré rostliny, růžové oceány a mezi tím vším poletovala pestrobarevná zvířata se žlutou krví . Jako by bylo všechno naopak, převrácené naruby.
Galaxie, ve které měl Granom to štěstí se narodit, byla překrásným místem pro život. Byla tak rozmanitá, tak nejednotná, tak rozdílná a přeci všechny planety v ní měly jednu věc společnou.
Tou jedinou spojitostí bylo černé noční nebe a jasně zářící modrobílé hvězdy.
Drobná, nepatrná světýlka naděje.
Někde je viděli denně, někde jednou za deset let.
Ale byly tam, všude tam byly.
Spousta naděje pro všechny.

*

Era s Caspeneem, kteří se propletenými prsty drželi za ruce, vešli do Los-Keanovy pracovny.
Když se dveře otevřely, Caspene užasl.
Tam, kde byl dřív červený čaloun, byly teď hladké blankytně modré stěny, ale Caspenea udivilo to, co stálo před nimi. Široká chodba byla opět zúžena a stal se z ní spíše tunel.
Tentokrát však nebylo obložení tak měkké, zato bylo daleko živější.
Byl to akváriový tunel.
Všude nad Erou a Caspeneem byla voda, všude kolem nich byla voda a když se za nimi zavřely dveře, zobrazil se místo nich hologram dalšího akvária.
Všude v té vodě plavaly pestrobarevné rybky, míhaly se vodou sem a tam, po stěnách lezli vodní hlemýždi, v mírném proudu se pohupovaly rostlinky.
Era natáhla ruku a chtěla si sáhnout na sklo, které přímo nad ní drželo dobrý metr vody.
Natáhla ruku ještě výš a … její ruka projela vodní hladinou a celý tunel se pomalu zavlnil.
To, co drželo vodu na svém místě, nebylo sklo, ale silové pole.
Era polekaně stáhla ruku zpět a kontrolovala si, jestli má všech pět prstů.
Caspene se jen pousmál, strčil ruku do vody nalevo a zamával, aby dal Eře najevo, že se nemusí bát.
Era také strčila ruku do vody a pohrávala si s pískem na umělé skále.
Pak ruku pomalu vytáhla a užasle si ji prohlížela. Byla úplně suchá.
Caspene mezitím pošťuchoval malé oranžově a zeleně pruhované rybičky, až ho jedna z nich kousla do ukazováčku.
Sykl, prudce strhl ruku zpět a třepal dlaní.
„Kdyby uměla vydávat zvuky, myslím, že právě teď by vrčela.“ smála se mu Era.
„Mof ftypné.“ huhlal zamračený Caspene s prsty v puse.
„Doktorka má pravdu Caspene.“ namítal pobaveně Los-Kean, který si právě vešel do vodního tunelu „Neměl jste ji dráždit … myslím tu rybu samozřejmě.“ dodal rychle, protože se na něj Era výhružně podívala.
„Proč jste nás sem pozval?“ ptal se podrážděně Caspene a opět třepal rukou.
„Pojďte za mnou Caspene,“ řekl jaksi sešle „Nebude se vám to líbit.“
Všichni tři si sedli za nový modrý stůl a Los-Kean jim nalil šálek čaje.
Caspene se rozhlížel po pracovně, která se od jeho poslední návštěvy hodně změnila. Také na to měli palácoví zřízenci skoro měsíc, tak dlouho tu totiž Caspene nebyl.
Stěny nebyly modré jen u vchodu ale i v celé místnosti, ve stěnách byla zasazená četná akvária, rozložená dle rodné planety svých obyvatel.
Jedno akvárium bylo z Forsei, druhé z Elmexu, třetí z Andarenis, jedno černě orámované patřilo živočichům z Nimedie a ten velký tunel u vchodu, ten byl z Uxanu, Los-Keanovy rodné planety.
Velká terasa, na které před čtvrt rokem našli federační technici špionážní sondu, byla plná vody a plavaly v ní velcí, rakům podobní tvorové a malé červené ryby.
Teď si může říše poslouchat leda tak němé ryby.
„Doktorko,“ obrátil se k Eře kancléř „Mohla byste nás nechat, abych si s admirálem promluvil mezi čtyřma očima.“
Era pochopila nepříliš galantní vyhnání, vzala svůj šálek čaje, odešla ke stěně a dělala, že si prohlíží ryby.
„Možná by vás více zajímalo tohle akvárium.“ usmál se omluvně kancléř a pokynul jí rukou na druhou stranu místnosti.
„To jsou Ortexské žahavé rybky.“ vyjekla překvapením Era zatímco rychle běžela k nádržce „A svítimedůzky! Ty jsem neviděla přes patnáct let.“
Kancléř se znovu usmál a sedl si zpět za stůl.
„Chtěl jsem s vámi mluvit Caspene,“ řekl pomalu a neochotně „protože senátoři se domnívají, že bych se měl osobně zúčastnit bitvy o Forseu.“
Caspene se zamračil, tohle neznělo dobře.
„Jednak, bych tím mohl prokázat svou důvěru armádě,“ pokračoval Los-Kean „A také by mi tím senát dokázal, že jsem se ve svém vetu zmýlil.“
„A pár z nich doufá, že si nějaká zbloudilá střela najde cestu do vaší hrudi.“ prohlásil suše Caspene.
„Samozřejmě…“ mávl kancléř rukou.
„Jak jste se rozhodl pane?“ zeptal se Caspene opatrně.
„Jak jsem se rozhodl!?“ divil se Los-Kean „Caspene! Domnívá-li se senát že bych měl, já musím!“
„Ovšem…“ zamumlal Caspene znechuceně „Já zapomněl, že tohle není válka, ale politika.“
„Někdy mi připadá, že mezi tím není rozdíl…“ smál se ironicky kancléř „Ale vás jsem zavolal spíše proto, že bych se rád účastnil bitvy na vaší lodi.“
„Tím máte na mysli Leretu, že pane?“ opáčil admirál.
„Jistě, jistě, jen jsem se vás chtěl, jako kapitána zeptat, jestli mohu?“
„Ale ano,“ mávl rukou tentokrát Caspene „Mě už to může být stejně jedno, o jednoho státníka míň nebo víc.“
„Děkuji vám Caspene.“ usmál se opět kancléř, napil se svého čaje a odešel k jednomu z akvárií, čímž dal jasně najevo že rozhovor už skončil.
Era s Caspeneem se rozloučili a vodním tunelem odešli zpět do nudně šedých chodeb Císařského Paláce.

*

Dnes to byla další bitva, další zamřené životy nevinných civilistů, dalších vojáků na obou stranách.
A přitom tou bitvou Říše nic nezískala, federálové své území nakonec ubránili a říšské jednotky se musely vrátit s nepořízenou.
Tahle slova běžela hlavou generála Meloéa, když se díval na nádherné dlouhé čáry hyperprostoru.
K čemu to bylo? Vždyť všichni ti lidé ztratili své životy nadarmo. A i kdyby říše tu planetu dobila, k čemu by jí to bylo.
Takových planet měla až na půdu. Řeči o nedostatku surovin, které tak rád vedl forseiský ministr průmyslu, byly podle Meloéa jen plané žvásty.
Na území říše bylo tolik neobydlených planet, že se jimi mohl těžební průmysl klidně udávit.
A řečem o podřazených rasách a forseiské dokonalosti Meloé nevěřil. Ostatně tyhle teorie federace denně vyvracela svými nesčetnými vítězstvími.
Tahle válka byla k ničemu, stejně jako všechny ostatní. Jenom mrhání lidskými životy.

*

Elegantní kancléřská loď přistála v rozlehlém hangáru Lerety a po nástupní rampě vyšli na palubu Caspene s Los-Keanem.
Šli pomalu, o něčem spolu hovořili a proti nim vyrazil ze dveří výtahu viceadmirál Granom.
„Pánové, vítejte na palubě.“ řekl Granom s úklonnou a s poněkud nešťastným výrazem ve tváři „Jsem rád že jste dorazili v pořádku. Útok bohužel musíme zahájit už do pět hodin.“
„Neříkáte to moc šťastně.“ poznamenal s podivným úsměvem Los-Kean „Ani se vám nedivím.“
„Tuhle bitvu prohrajeme pane,“ řekl vážně Granom „Tím jsem si jistý jako máločím.“

Z širých plání Kirigu se zvedly tisíce obrovských bojových lodí, nesoucích na své palubě statisíce stíhaček a miliony vojáků.
Všechny se ve volném vesmírném prostoru seřadily do obrovského kvádru
Chvíli jen tak stály, pak se modře zablýsklo, ozvala se uši trhající rána a všechny lodě byly pryč.

*

Xanthé stál na můstku na Forseany a v očekávání se díval skrz čelní sklo. Do deseti minut jsou tady.
A to co je čeká nebude veselé.
Na tohle se připravoval dlouho. Bude tu polovina Spojených vojsk a on bude mít šanci ji zničit.
A navíc mu do rukou přiletí malý bonus. Na palubě Lerety je prý i Kancléř Alnya.
Vtom se zablýsklo a ozvala se ohromná rána…

kapitola
3

Lereta se včele útočné jednotky vynořila z hyperprostoru a za ní i zbylých dvacet tisíc lodí Spojených Vojsk.
Sejný scénář se odehrál také všude kolem Forsei.
Spojená vojska zaútočila ze všech stran, shora, zespoda, zprava, zleva, zepředu i zezadu. Planeta byla obklíčena ve všech osách.
Obránci neměli mít šanci
Obránci!? Vždyť tady nikdo není?!
„PRUDCE DOLŮ SERŽANTE!“ zařval Caspene na vojáka u pilotního panelu.
Celá Lereta se zhoupla a sesunula se o dobrých sto metrů níž. A místem, kde se ještě před vteřinou nacházela, proletěl plasmový výboj.
Kolem prolétly desítky dalších a federační lodě se rozlétly na tisíce kousků, prostor všude kolem se zavlnil a najednou bylo všude plno forseiských lodí, stíhaček a laserových paprsků.
Oni se všichni schovali za kompletně zastiňovací štít!
„Útok!!!“ zaburácel hlas viceadmirála Granoma a ze všech federačních děl vyšly stejné turbolaserové paprsky, jaké vycházely z těch forseiských.
Lereta pálila plasmové výboje a z jejího hangáru létaly malé federační stíhačky.
Forseanů bylo strašné množství, titěrné a hbité stíhačky bodaly turbolasery do štítu jako dotěrní komáři.
„Ztratili jsme štít v sektoru A-4.“ oznámil počítač „Technici ke generátoru A-4 …“
To je strašně blízko můstku. Uvědomil si Caspene. Oni vědí, že je tu kancléř…
Lereta se zakymácela a vypálila přímo na planetu. Paprsek se sice rozprskl o štít, ale jak postupně dopadaly další a další, začal se přehřívat, až se nakonec objevily modré jiskry a celý štít spadl.
„Všechny stíhačky, zahajte pozemní útok!“ zařval Caspene do stíhačky.
Modře zářící skvrny se postupně scvrkly a federační stíhačky vlétly dovnitř.
„… Prosím techniky ke generátoru A-1.“ oznámil počítač.
A1! to je můstek uvědomil si Caspene. Vyskočil ze svého křesla, chytil Los-Keana za paži a vtáhl ho do výtahu.
Těsně předtím, než se dveře zavřely, prolétl čelním sklem Lerety laserový paprsek. A podtlak začal vysávat vzduch i z výtahu…

*

„Nálet na Herideje, úspěšnost 40%, pět ztracených strojů, poškození města dosáhlo 25%. 10% budov zničeno, 15% poškozeno.“ hlásil počítačový reproduktor na palubě Gai, velící lodi celého útoku.
Viceadmirál Granom se z můstku díval na Leretu která rozřízla hadinu oceánu a ponořila se do hloubky.
Jsou mrtví, teď už jim není pomoci.
Jestli byli admirál Gythelion s kancléřem na můstku, čekala je smrt ještě před pádem do vody.
Celá tahle bitva byla chyba, vůbec se to nemělo stát.
Jeden velký propadák.
„Pane, mám pro vás to hlášení…“ řekl sklesle jeden voják před Granomem a podal mu datapad
Granom se slonil nad přístroj a jen zavrtěl hlavou.
Tohle nebyl propadák, tohle byla katastrofa
Hrubá statistika bitvy:

Počet lodí a stíhaček před bitvou:
     400 velících křižníků, 1 500 těžkých korvet
     5 000 lehčích korvet, 8 000 ostatních lodí
     1,5 milionu stíhaček

Lodi, ztracené před vyhlášením útoku:
     250 velících křižníků, 300 těžkých korvet

Lodi, ztracené po vyhlášení útoku:
     80 velících křižníků, 500 těžkých korvet,
     1 500 lehčích korvet, 5 000 ostatních lodí
     500 000 stíhaček

Ztráty lodí na forseiské straně zanedbatelné, 200 000 stíhaček

„Odvolejte stíhačky,“ řekl suše Granom „útok se ruší, odleťte zpátky na Kirig.“
„Jistě pane.“ přikývl voják a odeslal datapadem rozkazy, palba ustala, hvězdy se protáhly a před Gaiou se znovu zjevil Kirig.
Prohráli, prohráli bitvu o Forseu.
Ani ne z půl hodiny. Tohle už není ani katastrofa, tohle je ostuda.
A kancléř s admirálem Gythelionem jsou mrtví.

kapitola
4

Caspene se pomalu probudil a zjistil, že leží na zemi, v Los-Keanově křižníku a za čelním sklem létají hyperprostorové čáry. Zavřel pusu a ucítil nepříjemnou kovovou pachuť. Tekla mu krev.
Sáhl si na čelo a zjistil, že má asi naraženou lebku, přes celé čelo se mu táhl tenký strup. Podíval se nad palubní desku, na řídící panel a zjistil že na něm je vleká krvavá skvrna s přibližně stejným tvarem jako jizva na jeho čele.
Pomalu si začal vzpomínat.
Dveře výtahu se se zasyčením zavírají a kabina začíná klesat dolů do hangáru bezvládné lodi.
Spolu s Los-Keanem vybíhá z výtahu, ve kterém chybí čtvrtina vzduchu, běží přímo ke kancléřově stříbrné lodi.
Caspene vstal a rozhlédl se Los-Kean tu přeci někde musí být také.
V polovině cesty ke křižníku se bezvládná Lereta začíná naklánět, jak ji přitahuje gravitace obrovské planety. Oba muži mají co dělat, aby se na náhle šikmém povrchu udrželi.
Přece se tam dostal s ním, musel odletět taky.
Škrábe se po téměř svislé podlaze za řídící panel, chytá řidítka a za chvíli křižník vylétá z hangáru lodi, padající do hlubin Forseiského oceánu.
Musí tu někde být, přece ho tam nenechal.
Loď letí vzhůru k bitvě, najednou se všechny lodě Spojených vojsk otáčí a mizí. On zadává navigační údaje a …
A pak už si na nic nevzpomínal, pomalu obešel roh chodby a podíval se směrem k Los-Keanově kajutě, dveře byly zamčené a na panelu vedle nich svítilo červené světlo.
Kromě něj tam byl jen nápis : PODTLAK
Rychle vyťukal správný kód, dveře se otevřely a Caspenea vtáhl dovnitř silný vítr. Dopadl na zem, znovu se praštil do hlavy a cítil, jak mu po nose teče krev.
V rozlehlé kajutě byla tma, ale na okně zahlédl ochrannou ucpávací roletu.
Na zemi vedle něj ležel Los-Kean, Caspene se k němu pomalu doplazil a sáhl mu na krk. Ještě dýchal, byl v bezvědomí ale dýchal.
A pak mu hlava klesla na koberec posetý střepy, a před očima se mu opět zatmělo…

*

Caspene zvedl těžká víčka a zjistil že opět leží, ale tentokrát neležel na zemi v Los-Keanově kajutě, ale na nemocničním lůžku.
Na posteli vedle něj ležel Los-Kean a na druhé straně seděla Era, hlavu měla položenou na stolku u jeho postele a spala. Kolem bylo takové divné, tmavě červené šero, Caspene odhadoval že může být tak jedenáct hodin v noci a to načervenalé světlo venku byla jenom noční doprava.
Byl nejspíš na Jaminu, v Centrální Metropolitní Nemocnici.
Bylo tam příjemné teplo, on byl přikrytý tenkou dekou a byl oblečený pouze do nemocničního pyžama.
Otočil se k Eře, vzal si ze stolku malý datapad a zapnul ho.
Naskočilo datum. On spal dva a půl týdne ?!
Pomalu projížděl soubory, až našel svojí diagnózu, měl jen roztříštěnou lebku a pár pohmožděnin.
To Los-Kean na tom byl hůř, protože byl přes tři hodiny v bezvědomí a v podtlaku, popraskaly mu kožní buňky a bude mít ošklivé jizvy po celém těle.
Bude muset brát léky na podporu hmatu. Navíc mu praskly ušní bubínky a bude muset podstoupit transplantaci umělých.
Přejel do sekce zpravodajství a postupně si dělal obrázek o dění v galaxii.
Namísto Los-Keana je teď prozatímním kancléřem Riard Wane, na planetě jménem Hogida zabila povodeň půl milionu lidí, říše dobyla další sektor.
Ale hlavně, federační senát se omluvil viceadmirálu Granomovi, za své unáhlené rozhodnutí.
Caspene odložil datapad na stolek, lehl si na bok a za chvíli usnul.

Caspene již potřetí otevřel oči, aniž by věděl, jak dlouho je měl zavřené. Opět ležel na nemocničním lůžku a byl přikrytý dekou. Sedl si na postel, protáhl se, chtěl se podrbat na hlavě a zjistil že ji má celou zavázanou do obvazů.
Na vedlejším lůžku seděl Los-Kean a v datapadu si nejspíš četl nějakou knihu. Celou tvář měl pokrytou drobnými jizvičkami, na uších měl obvazy a datapad musel mít v držáku, protože zjizvenýma rukama jej držet nemohl.
Když si Caspenea všiml nepatrně se pousmál, zvedl ruce a začal "mluvit" znakovou řečí.
- Rozumíš mi?
- Ano pane.
odpověděl Caspene, který se učil znakovat v diplomatické škole.
Umět znakovou řeč bylo pro velvyslance nezbytné pro komunikaci s druhy které se nedomlouvaly hlasem.
- Výborně. Lékaři mi řekli, že nebudu moci mluvit ještě nejméně měsíc.
- Už slyšíte?
- Ne, ještě ne na transplantaci půjdu pozítří. Byla tu Era, stýská se jí po tobě.
- Vím že tu byla, dnes v noci jsem se vzbudil.
- Dnes v noci? Lékaři už před týdnem říkali, že jsi se na pár minut vzbudil. Prý ti dali malou dávku sedativ.
- Oni mě drželi v umělém spánku?
- Jistě, copak si myslíš, že by jsi sám od sebe spal tři a půl týdne?
- Ksakru! Proč to dělali, vždyť už jsem měl být dávno v boji.
- Právě proto. K armádě se vrátíš až za týden, do té doby musíš odpočívat. Oni to bez tebe nějak přečkají, a svět se taky nezboří.
- Co se s námi stalo?
- Ty jsi prý nastavil kurs na Jamin a pak nám do levého motoru vpálili plasmou. Kus motoru odletěl a prorazil okno mojí kajuty. Protože nefungoval motor, loď prudce zabrzdila a ty jsi se praštil o řídící panel. Ale přešli jsme do hyperprostoru, protože už jsi zadal souřadnice. Po třech hodinách jsi prý vstal a snížil podtlak v mé kajutě. Po dalších dvou hodinách nás našli jak visíme na oběžné dráze Jaminu.
- Proboha to muselo být něco, zní to, jako by to bylo o někom jiném. Tedy alespoň já si nic z toho nepamatuji.
- To bude v pořádku. Paměť se ti vrátí do tří hodin.
Najednou se za Caspeneem otevřely dveře, z nich vyšli lékaři, za nimi Riard Wane a viceadmirál Granom,a úplně vzadu šla Era.
Ještě nikdy ji Caspene neviděl radši. Měla na sobě své bílé šaty, hnědé vlasy svázané do drdolu na temeni a jakmile viděla Caspenea, jak sedí na své posteli rozběhla se k němu. Její čokoládové oči zářily radostí. Objala Caspenea a dlouze ho políbila.
„Řekli mi, že jste oba mrtví!“ řekla vyčítavě „Proč jste se neohlásili flotile?!“
„Nestihli to, byli jsme pryč dřív, než se dostali ven z forseiského štítu.“ bránil Caspenea vicegenerál.
„Co se stalo, zatímco jsem tu nebyl?!“ zeptal se opatrně Caspene.
„Ne vicegenerále!“okřikla Granoma Era „Nezatahujte ho zpátky do práce!“
„Sám jste to slyšel admirále.“ omlouval se Granom „Nemůžu vám to říci, doktorka mi to zakázala.“
„Era přeci nemá právo nic vám zakazovat.“ naléhal Caspene. Ale Era se k němu prudce otočila a podívala se na něj tak výhružným pohledem, že tu snahu okamžitě vzdal.
„Teď byste měl odpočívat admirále.“ řekl jeden z lékařů „Dáme vám sem holovizor a datapady už tu máte.“
„Jak dlouho tu budu?“ zeptal se Caspene „A jestli je to nadlouho, tak vás prosím, aby jste mě už neuspávali.“
„To nebude třeba admirále,“ uklidnil jej lékař „pustíme vás do pěti dnů.“

*

Xanthé stál na balkóně Forseiského Císařského sněmu. Na stejném balkóně, jako před čtvrt rokem, na stejném balkóně, ve stejné budově, ve stejném městě, na stejné planetě.
Ale to tu vypadalo úplně jinak. Budovy už nebyly bílé, ale začernalé, pokryté šmouhami, zborcené, nebo napůl zničené.
Některé byly jen trochu polámané jiné museli droidi vyzdvihnout ze dna moře. Heridei ležely v troskách. Celé město bylo poničeno, jeho bývalá krása byla pryč.
Na nebi pluly místo bílých mraků jen cáry šedého kouře.
I přes vítězství v bitvě utrpěla Forsea ohromné pozemní škody. Loďstvo bylo téměř neporušené ale města na planetě byla připravena k demolici.
Trosky bílého mramoru, který padaly z Heridejí rozbily i podmořské tunely, a stíhačky sestřelily kusy dálnice, takže doprava do města byla omezena na polovinu. Do Heridejí jste se dostali jen po vodě nebo vzduchem.
Ale Forsea vyhrála, federálové nedobyli ani píď říšského území.
Tak proč to Xanthéa mrzelo !?
Vždyť on chtěl vyhrát !
Ale ne takhle ozval se hlas kdesi v jeho hlavě Ne tím, že porazíš a málem zabiješ vlastního přítele.
Tohle byla pravda. Xanthé by celé vítězství nad spojenými vojsky, celou válku proti federaci i celou Forseiskou Říši vyměnil za Caspeneovo přátelství.
Kdyby zase mohli být spolu, bojovat bok po boku proti společnému nepříteli, vítězit ve jménu společného vojska.
Ale tohle už nešlo.
„Už si musím přestat opakovat co by kdyby!“ napomenul se v duchu „Caspene o moje přátelství nestojí. Teď musím přestat myslet emotivně a s lítostí! Teď vedu válku proti bývalému příteli.“
Xanthé se otočil a odešel do jednací místnosti Nejvyšší Rady, musel s radními projednat další postup armády.
Ale ta tři slůvka…
proti bývalému příteli
… mu pořád zněla v hlavě.

kapitola
5

Byl pozdní večer a Era seděla pohodlně rozvalená na béžové pohovce ve velkém novém bytě, který si s Caspeneem koupili, a jedla sladké modré oříšky. Byt byl v jedné z nejvyšších budov na Jaminu a byl z něj krásný rozhled na město. A bylo to blízko vládního komplexu.
Caspene byl ložnici nejspíš pracoval na dálku jako každý den. Lékaři mu dovolili odejít domů ale musel ležet a odpočívat. Caspene nedělal ani jedno. Věčně chodil po bytě a co se klidu týká, tak toho ministr obrany ve válce moc nemá.
Era odložila elektroknihu, lehla si a za chvíli usnula.
Caspene seděl na kraji postele a v rukou držel holoprojektor, nad kterým se vznášel obraz viceadmirála Granoma.
„Musíme Xanthéa nějak zastavit admirále.“ naléhal Granom „Víte to stejně dobře jako já. Nějak to musíme zarazit.“
„A co prostě sepsat mírovou dohodu.“ namítal Caspene „Spousta forseanů už nechce ve válce pokračovat.“
„A to máme nechat federační sektory napospas říši?“ ptal se podrážděně viceadmirál „Uvědomte si že je to dvanáct sektorů – to znamená skoro kvadriliardu životů!“
„Tak učiňte jak uznáte za vhodné.“ vzdal svou snahu Caspene „Dobrou noc pane.“ Vypnul hologram a lehl si do postele.
Granom měl asi pravdu. Určitě měl pravdu. Forseané se nezastaví ani kdyby byl vyhlášen mír.
Msalia měl ve zvyku dotáhnou věci do konce. Ať už byl ten konec dobrý nebo ne.

*

Oikos aquae - tak se začalo říkat Los-Keanově pracovně. Ta dvě slova znamenala ve starojaminštině něco jako dům vody, nebo vodní palác, což bylo pro tuhle místnost celkem výstižné.
Bylo tam narváno k prasknutí, protože se tam sešly vojenské a politické špičky federace. Měl se projednávat další postup proti říši.
„Pánové.“ oslovil přítomné kancléř „Všichni jsme se shodli, že říši musíme rychle a rázně zastavit, i přes drtivou porážku nad Forseou.“
„N ávrchuji záú tóčit na v elkhé říš zké c entrům!“ prohlásil sebevědomě Erel
„Ale na které?!“ptal se Skynxnexijský kancléř „Víte že na Forseu je pozdě, Erus nebo Colonia by zase říši v podstatě neublížily.“
„Všichni víme že nám nezbude nic jiného než Elmex.“ řekl potichu Granom.
Všichni přítomní mlčeli, pár jich přikývlo a ostatní jen seděli a koukali se do země.
„V íté žé bitvá n ád El méxem bý b ýla pró ár madů v élmi ť éžká!?“ pronesl do ticha Erel.
„Ne, pokud ji správně začneme.“ odporoval mu Caspene „U forsei to byli forseané, kteří stáli na místě a skrývali se – toho se dá využít.“

*

„Proč proboha ?!“ ptal se sám sebe nově povýšený admirál Meloé „Proč jsme to udělali ?!“
Stál na palubě své lodi Iris a díval se na velký monitor na kterém běžela závěrečná bilance bitvy o Forseu.
Dva a půl miliardy padlých na obou stranách ! A k čemu ?! Nikdo nic nezískal a všichni něco ztratili !
Federace ztratila dvě miliardy životů a polovinu strojů, které do bitvy přišly.
Říše přišla o půl miliardy životů, třetinu strojů a Forsea je teď prakticky zničená.
Ale na hmotných škodách přeci nezáleží. Zemřely dvě a půl miliardy bytostí – to je celá populace menší planety !
Dva a půl miliardy životů, které mohly pokračovat nebýt téhle války.
Dva a půl miliardy životů, které padly zbytečně. Už toho bylo dost.
Musí udělat něco, co by jinak nikdy neudělal….

*

Era stála na přistávací plošině.
Jako vždy tu létaly tisíce malých siluet a přímo před ní přstávala jedna velká vojenská loď s federačním znakem na přídi.
Nástupní rampa se pomalu sklopila na zem, z hydrauliky vytryskla pára a z mlhy po chvíli vykoukl Caspene.
„Jak to dopadlo?!“ zeptala se ho starostlivě Era.
„Za týden zaútočíme na Elmex.“ řekl smutně Caspene „A mě pověřili velením útoku.“
Era jen mlčky zavrtěla hlavou.
„To ne Caspene.“ řekla po dlouhé chvíli ticha „Tohle ne.“
„Musím!“ naléhal Caspene jako by chtěl přesvědčit sám sebe „Už jenom protože jsem strategická výhoda. Znám Msaliu lépe než kdokoliv jiný z federace, to se nám bude hodit. A víc než si dokážeš představit.“

*

Viceadmirál Granom seděl ve své pracovně a dělal si zápisky.
Celá federační armáda se připravovala na bitvu o Elmex. A všechno podléhalo naprostému utajení. Nikdo nesměl nikomu nic říct.
Malý datapad v Granomově ruce zazrněl a pomalu se na něm objevila tvář.
Tvář admirála Meloéa.
„Promiňte admirále že vás ruším.“ řekl až překvapivě zdvořile „Chtěl bych s vámi o něčem mluvit.“
„O čem?!“ zeptal se opatrně Granom.
„Chci vám pomoci vyhrát bitvu nad Elmexem.“ řekl klidně Meloé. Zato Granomovi datapad málem vypadl z rukou.
„Jak jste se o tom dozvěděl?!“ zařval Granom až se datapad rozzrněl „Je to … byla to nejtajnější operace jakou kdy federace zažila!“
„Mám své zdroje a nemusíte se bát admirále,“ odpověděl stále klidný forsean „ujišťuji vás že velkoadmirál o tom neví. O to jsem se postaral.“
„Ale proč byste nám chtěl pomáhat?“ ptal se nechápavě Granom.
„Protože už chci konec.“ řekl Meloé „Konec téhle války…“

*

„Může to být past.“ upozorňoval Caspenea Los-Kean „Uvědomte si kdo to je. Šéf tajné služby !“
„Kterému v podstatě vděčíte za svojí funkci.“ dodal ironicky Granom.
„Za svou funkci, viceadmirále, vděčím jen a pouze federačnímu senátu!“ opravil Granoma kancléř.
„Buď mu uvěříme, nebo můžeme zrušit útok.“ řekl smířeně Caspene „Jestli mluví pravdu tak tuhle válku jednou provždy ukončíme a jestli ne tak útok nemá smysl protože je to léčka. Já jsem pro první možnost.“
„Měli bychom mu věřit.“ přikývl Granom „Vypadal že to myslí vážně.“
„Na to bych nespoléhal viceadmirále.“ namítl Los-Kean „Ten člověk je výborný herec, to víte sám. Ale i přes to. Zkusíme mu věřit.“

*

Plukovník Trace N´faellen, alias seržant Gillia Karné, si oblékl bílou forseiskou uniformu a odešel ze své kajuty.
Letěl na palubě lodi Solider‘s Loyalty přímo do jámy lvové. Na Elmex.
Asi to byla hloupost že se přihlásil do téhle bláznivé akce. Vždyť ani nevěděl jestli to vyjde. Co když se teď vynoří z hyperprostoru, přepadne je útočná jednotka a všecko bude v tom, co Trace ani nechtěl říkat.
Přišel na můstek a rozhlédl se kolem sebe. Nevědět že všichni ti lidé okolo jsou federálové, považoval by se za zběha.
Všichni ti lidé byli oblečeni do forseiských uniforem, měli na těle modré barvivo, tmavomodře obarvené vlasy a na očích oranžové svítící kontaktní čočky.
Všechny panely na můstku byly ve forseištině a loď samotná na sobě měla znak forseiské říše –tři zlaté hvězdy na modrém kruhovém podkladě.
Ozvala se rána, čáry se smrskly do teček a před Solider‘s Loyalty se objevil Elmex.
Byl stejný jako bývala i Forsea. Modrý, velký, krásný.
A nikdo po nikom nestřílel. Zatím šlo všechno hladce.

*

Velkoadmirál Msalia Xanthé
Velitel Forseiské Flotily, držitel Císařského řádu.
To bylo napsáno pod malou fotkou na oficiálních holonetových stránkách flotily.
„Velitel flotily?!“ pomyslel si admirál Meloé „A kdo ho jmenoval velitelem?Nebýt toho že jsem ho vytáhl z vězení, nebyl by nic jiného než zhaslou armádní hvězdou.“
A byla to pravda. Císař Veudé, i když moc dobře nepanoval, byl vcelku rozumný člověk. A nikdy by nikoho neposlal do vězení bez pádného důvodu.
Veudé bude asi tím nejneoblíbenějším císařem v dějinách říše, ale stejně to byl císař, kterého si zvolil forseiský lid, a který dodržoval forseiské zákony.
Císaře Aganéa nikdo nikdy nezvolil, jen si ho z vlastních řad vybrala nejvyšší rada.
A Xanthéa nikdo nikdy nejmenoval velitelem armády. Xanthé prostě jen přišel a sebral to místo vicegenerálu Malréovi.
A co se týká toho Císařského řádu, ten mu Veudé sebral, když ho posílal do vězení. Když se Xanthé vrátil, zase si ho vzal zpátky.
V podstatě získal své místo v říši neprávem.
A pokud tohle všechno vyjde, zase to své místo ztratí.

kapitola
6

„Vypalte další plasmové výboje !“ přikázal velkoadmirál Xanthé „Musíme zničit jejich štíty!“
Už dvě a půl hodiny bojoval tady nad Joulixem proti neobvykle velké federační jednotce, která se z neznámých důvodů rozhodla zaútočit na říšské sektorové centrum.
Čtyři velké ulinorské křižníky a dvě ula-naské bitevní lodě byly spolu s menšími fregatami až příliš silní než aby je federace vyslala jen tak do útoku.
Tenhle útok by zvládla i menší jednotka, a posílat tolik lodí na jednu stranu znamená větší šanci na úspěch ale případně i vyšší ztráty.
Vtom se celé čelní sklo forseany zavlnilo a pomalu se na něm zjevil obličej nějakého mladého forseana.
Obraz stále zrněl a co chvíli vypadl úplně.
„Velkoadmi-ále, tady serž-nt G-llia K-rné z Elm-xské plan-tární o-rany, na El-ex za-toč-la sp-jená v-jska. Žá-áme o okam-itou p-moc, je -ich víc n-ž dok-žeme odr-zit…“
Obraz se rozplynul v pouhé šumění, pak se změnil zpět na nebeskou čerň a pak se žluté tečky roztáhly do čar a forseana vyrazila k Elmexu.
Joulix byl jen k odlákání pozornosti. A Zatím federace zaútočila na Elmex.
„Jak jem mohl být tak hloupý!?“ nadával si Xanthé „Vždyť mi to mohlo být jasné už od začátku. Federace byla po bitvě o Forseu hodně oslabená, tak proč by tedy plýtvala svými stroji.
Hvězdy se opět smrskly ale kolem modrého Elmexu nebyla ani stopa po jakémkoli boji.
Xanthé zapnul vojenskou frekvenci, která byla chráněna proti odposlouchávání a spojil se s obranou planety.
„Velkoadmirále!“ ozval se hlas dispečera „Tady seržant Gillia Karné, federační jednotky se skryly pod kompletně zastiňovací štít když zjistily že jsme vás zavolali. Podle planetárních hloubkových senzorů jsou však stále na místě a nehýbají se.“
„Výborně!“ pomyslel si Xanthé „To je skvělé seržante, pošlete nám souřadnice pro automatické lasery.“
„Jistě pane.“ řekl dispečer a najednou se na forseiských lodích rozsvítila červená světla. Lodě byly zaměřeny laserovými děly.
Už bylo pozdě na odvolání. Všechny lasery na všech lodích vypálily. A polovina forseiské flotily vybouchla a rozpadla se na trosky.
Ještě než Xanthé stihl spočítat ztracené a poškozené lodě, a než se stihl znovu spojit s tím údajným dispečerem, rozsvítilo se červené světlo znovu.
Forseana se otřásla jak do ní vpálily tisíce laserových iontových a plasmových turbolaserových výbojů.
Xanthé přiskočil k panelu a ztuhla mu krev v žilách. Za Forseanou stála flotila. A ne jenom tak nějaká flotila ale celá Spojená Vojska. A nebyly tam jenom federační lodě ale také Anachronijské Unusské Olixské, Xallanské Skynxnexijské, Siturenské a spousta a spousta dalších.
Tohle nebyla Spojená vojska Galaktické Federace, tohle byla Spojená vojska Galaxie.
Forseana měla poškozené štíty, každou chvíli se musely zhroutit, polovina forseiské flotily se zničila navzájem a druhou polovinu právě dodělávala spojená vojska.
A ta měla několikanásobnou převahu tohle byl konec tohle znamenalo porážku.
Najednou proletěl nefunkčním štítem Forseany laserový výboj a zasáhl místo těsně nad můstkem. Celá forseana se otřásla a začala se nebezpečně třást.
Zasáhli gravitační stabilizátory.
Mohutné železné chodníky visící nad můstkem se utrhly a spadly dolů.
Při dopadu zničily polovinu vybavení můstku a zabily několik vojáků kteří pracovali u počítačů.
Xanthé se vyděšeně rozběhl po schodech dolů k řídícímu panelu.
Musí pryč. Hned musí pryč.
Někam kde se může schovat, počkat tam, nabrat nové síly a pak znovu zaútočit. Zaútočit a zvítězit.
Ale kam se má schovat ?
Počkat!
Těsně před tím než ho poslali do vězení objevila říše nějakou civilizaci. Bylo to někde na "severovýchodě" galaxie.
Proboha jak se to jmenovalo ?!
Or – Ortex !
Xanthé přiběhl k řídící konzoli.
Odstrčil vojáka, který nehybně visel přes panel, sedl si do úzkého křesla a nechal si zobrazit černobílou mapu galaxie.
Navlékl si na prst navigační koncovku a ukázal na sektor který byl izolovaný od všech ostatních.
Sektor se zvětšil a Xanthé píchl prstem na ikonku ORTEX IV, kde, jak si pamatoval, byla říšská základna.
Forseana se pomalu otočila, celá loď se třásla, všude létaly jiskry padaly kusy vybavení.
Forseana prudce vyrazila vpřed ale jako by se jí ani nechtělo do hyperprostoru. Hvězdy se stahovaly, roztahovaly a zase stahovaly. Letěla pomalu, velmi pomalu. Ale byla v hyperprostoru a byla tedy v bezpečí.
Xanthé seděl za pultem, z velkých dveří pomalu začali přicházet technici a opravovali nejnutnější a nejpoškozenější přístroje.
Náhradní posádka můstku zasedla za funkční počítače a zdravotníci odnesli zraněné a mrtvé.
Hvězdy se znovu smrskly a Xanthéovi znovu ztuhla krev v žilách.
A teď už si začal myslet že má vidiny.
Byly tam, všechny ty lodě stíhačky, celá ta flotila tam byla všude kolem Ortexu.
Vždyť tohle má být supertajná základna!
Xanthé zmáčkl jeden jediný knoflík a mapa před ním, která byla ještě před chvíli černobílá, se zbarvila do tří klasických barev.
A Ortex byl zelený.
Čelní sklo forseany se opět zavlnilo a zjevila se na něm tvář viceadmirála Granoma. Obraz opět šuměl a vypadával, zvuk šuměl.
Ale teď to nebylo kvůli špatnému přenosu. Teď to bylo kvůli tomu že Forseana umírala.
„Velkoadmirále.“ oslovil jej Granom „Vzdejte se, nemáte šanci !“
„Ne!“ pomyslel si Xanthé „Ne a už nikdy ne!“
Velkoadmirál přisunul křeslo ke konzoli a zadal kurs.
Umírající Forseana se znovu začala otáčet a vyrazila dopředu.
Xanthé zatáhl za páku hyperpohonu.
Forseana vyrazila vpřed ale už nepřešla do hyperprostoru jen letěla dopředu.
Dopředu přímo za černoto vesmíru beze hvězd.
Pryč z galaxie, pryč tam, kde ho nikdo, nikdo nenajde.
Vtom se ozvala ohromná rána loď se opět otřásla a pak bylo přišel bílý záblesk, další rána a pak už nebylo slyšet nic.

*

Všude tam kde byla Forseana, byl teď jen obrovský ohnivý květ. Forseana byla pryč, Xanthé byl pryč, válka byla pryč.
Byl konec.
Všechny Federační lodě se otočily, ozvala se rána, modře se zablýsklo a flotila byla pryč.

kapitola
7

„Je nutné říši demokratizovat pánové !“ přesvědčoval admirál Meloé členy nově zvoleného Říšského Sněmu „Bez toho to nepůjde. Bude třeba omezit práva hlavy státu a vytvořit nejvyšší sbor pro armádu. Vláda a velení jednoho muže musí skončit !“
Celý sál začal hučet. Polovina hučela nesouhlasně, ale ta druhá přikyvovala a hučela na souhlas.
Od bitvy o Elmex sílil tlak veřejnosti, aby byla Říše znovu začleněna do federace, což císař razantně odmítl. Císař byl měsíc poté přinucen změnit ústavu. Nyní měla říše i řádný parlament.
„Pánové pokud z říše neuděláme legitimní demokratický státní útvar,“ naléhal Meloé „nikdy nebude přijata zpět do Federace!“
„A kdo vám o to stojí ?!“ ozval se jakýsi radní a stoupl si.
„Stojí mu o to šedesát procent populace naší říše radní Helaé !“ okřikl vstanuvšího soused.
„Pánové přiznejme si, že teď, dva měsíce po bitvě, kvůli které jsme byli nuceni kapitulovat, a stáhnout se ze dvanácti dobytých sektorů, máme značné problémy ohledně budoucnosti říše.“ řekl klidně Meloé „Proto jsem se dohodl s prozatímní říšskou vládou o rozdělení Forseiské Říše. Teď záleží jen na vás, zda tento návrh schválíte.“
Sálem se opět rozléhalo hučení. Hučení obou stran.
Meloé se otočil a na monitoru za ním se objevila mapa galaxie.
„Sektory Colonia, Toroxia, Xallania, Zergon, Kholma a Joulix by se staly součástí Nové Říše.“ oznámil admirál radním „Zbytek říše by byl - promiňte mi ten výraz - ponechán svému osudu.“
Většina radních přikývla, tohle řešení vyhovovalo všem.
„Ale i zde je malý zádrhel.“ řekl po chvíli Meloé „Federace vyžaduje vytvoření stejného obranného valu jako je okolo sektorů Unusského paktu.“
Sněm se opět rozhučel. Radní začali i bušit do lavic.
„Toto není bodem jednání to je pouze holý fakt a nic s tím neuděláme ani já, ani vy!“ okřikl je Meloé „Jen jsem chtěl navrhnout že by toto mrtvé pásmo leželo na vnitřní straně hranic Nové říše.“
Radní se uklidnili.
Pak přišlo hlasování a návrh byl po dvou hodinách schválen ve všech bodech.
Zrodila se Nová Říše.

*

Nad Jaminským obzorem vycházelo slunce.
Sluneční paprsky pomalu prolétly řídkými červánky a zabodly se do mlhy která ležela na planetárním městě.
Z mlhy vyčnívala jediná budova, špičatá, s spoustou elegantních věží, bílá jako sníh.
Z nejvyšší věže zněly zvony.
Před velkým mozaikovým oknem stálo pět lidí.
Caspene, Era a tři muži zahalení v bílých pláštích.
Všude za nimi stála spousta lidí.
Bylo ticho, jen nahoře ve věži zněly zvony.
„Ilianari, kaneredimini, eun ajaleridi.“ řekl tiše první muž „Olamenum laderinai laderinae.“
Caspene se otočil od muže k Eře, kterou držel za ruce „Láska, věrnost, a souznění. Zasvětit život životu.“ přeložil potichu staroandarenská slova.
„Kerendes, harmindes im jurindes.“ řekl druhý muž „Slanger im slangerum.“
Era se otočila ke Caspeneovi „Věřit, ochraňovat a spojovat. Milovat a být milován.“ překládala ze staroortexsštiny.
Třetí muž přistoupil ke Caspene a Eře, vzal je za ruce, zvedl do výšky a spojil.
„Tímto, z moci mě svěřené vládou planety Jamin, vás prohlašuji za muže a ženu.“
Tichý sál vybuchl ve vlně potlesku.
Caspene políbil nevěstu a rozhlédl se po sále.
Stáli tam. Všichni tam stáli.
Los-Kean – kancléř Galaktické Federace a nejlepší přítel
Atos Leonidion – bývalý kancléř, přítel a učitel
Královna Lamaia – vládkyně rodné planety a dobrá přítelkyně
Erel – přítel a spolubojovník
Riard Wane – předseda federační vlády a přítel
Viceadmirál Granom – přítel a spolubojovník
Dug Fin – předseda Ortexské vlády
Admirál Meloé – prezident Nové Říše
Kromě nich tam byla ještě polovina federační vlády, velení armády, spousta státníků z celé galaxie a ještě jedna osoba.
Ale ta tam nebyla doopravdy a Caspene to věděl. Ale byla tam.
Velkoadmirál Msalia Xanthé, velitel Forseiské Flotily, nositel Císařského řádu.
Byl tam. Nikdy by nezmeškal svatbu svého nejlepšího přítele. Určitě tam byl.
Novomanželé vyšli ze zlatem zdobených dveří přímo na terasu vysoko nad mlhou pod níž se skrývalo planetární město. Hlučné, rušné, špinavé.
Ale tady nic takového nebylo.
Tady byla jen oblaka. Oblaka nahoře oblaka dole a jasné hřejivé sluneční světlo.

*

Velkoadmirál Xanthé stál na můstku toho, co kdysi bylo největší lodí jakou kdo kdy postavil. Stál na můstku toho co se kdysi nazývalo Forseana.
Stál tam a díval se upřeně dopředu. Hvězdné čáry hyperprostoru létaly a létaly, dál a dál, dozadu za loď.
Těsně před tím než loď vybuchla se spustily hypermotory. Všechny ty střely co měly Forseanu zničit se těsně za ní srazily, a jejich energie nejspíš zničila jeden z okolních asteroidů. Jeho výbuch pokládali federálové za výbuch Forseany.
Nikdo neví že unikl, nikdo o něm neví a nikdo se o něm nedozví.
Dokud nepřijde ten správný čas.
Pak se o něm dozví všichni, úplně všichni.

Hodnocení