Generál

Vlhký horký vzduch zaplňoval celou místnost. Jen jeden kovový větrák u stropu ho mírně rozháněl a zvedal smítka prachu. Ostré světlo se dralo z boku vysokými špinavými okny a vytvářelo krásné kužely. Starodávná velká posluchárna byla v domě daleko od nového centra univerzity. Svým umístěním spadala do vojenského objektu a tak byla většinou bez užitku. Ne však pro tentokrát. Třicetičlénná skupinka mladých studentů si našla místečka poblíž sebe a ani je nenapadlo obsazovat zadní místa. Všichni se těšili na přednášejícího, na slavného generála Rona Browna.

Slunce již končilo svou denní pouť po obloze a skrz úzká přes tři metry vysoká okna zabarvovalo místnost do žluté. Konečně zavrzaly dveře a objevil se muž. Byl to generál. Na svých osmdesát let vypadal zdravě a vitálně. Rázným krokem vyrazil ke katedře a rozvrzal starou dřevěnou podlahu. Hůlku k chůzi prakticky nepotřeboval, ale již několik let chodil výhradně s ní. Jen při velmi namáhavých pochodech potřeboval oporu, kterou mu jeho nohy přestávali dávat. Jeho postava vypovídala o dobrém fyzickém stavu a rozhodně nepatřil mezi malé tlusté generály užívající si pocit moci. Vypadal jako přímočarý a autoritativní typ.

Rázným krokem došel ke katedře a pohodil na ní tlustou knihu. Vznesl se obláček prachu a pár studentů, v první lavici, se nezadržitelně rozkašlalo.

Generál přejel všechny svěřence ostrým pohledem. Jako by jim chtěl říct: "mám vás všechny přečtené. Znám takové jako jste vy."

V nastoleném tichu byl slyšet jen větrák urputně se snažící uvést do pohybu alespoň trochu horkého vzduchu v místnosti.

"Jmenuji se Ron Brown," zahřměl jeho hlas přednáškovou místností a navodil dojem že je jediným zvukem v celém vesmíru.

Rychle si znovu přeměřil všechny studenty. Jeho pohled se jim vpaloval do duše a četl v nich nejniternější pocity.

"Sešli jsme se zde z jediného důvodu a to jste vy."

Jeho mluva byla pomalá, srozumitelná a přesto tolik plná života.

"Sedíme zde, ve staré budově univerzity daleko od zbytku civilizace z jasného důvodu. To co zde uslyšíte, je pouze pro vaše uši. Potřebujete znát přesnější informace kvůli vaší budoucí práci. Všichni máte bezpečnostní prověření a víte co znamená, když je něco přísně tajné."

Další dramatická pomlka byla všem jasná. Stačí se jenom zmínit o tom, že se tato schůzka uskutečnila, že jí vedl sám Ron Brown a je to to poslední o čem se kdy rozvykládali.

"Předpokládám že mě znáte. Dočtete se toho mnoho v této knize," prst ukazoval neomylně na tlustou knihu nového dějepisu podepsanou řadou autorit a podloženou četnými výzkumy.

"Jste tu, protože i z vás budou schopní vojáci. Jste tu proto, že i o vás se bude psát v knihách. Ale musíte se toho ještě mnoho naučit. Pro začátek vám přečtu mou oblíbenou kapitolu z učebnic dějepisu. Je o mě a bitvě o Ardonovo pole."

Ron vyndal brýle a pomalým nenuceným pohybem usedl za katedru. Z učebny se ozvalo zakašlání a zavrzání starých lavic. Každý se pohodlně usadil a čekal. Žádné žvanění, žádné jiné zvuky. Jako správní vojáci věděli, kdy mají být potichu. Všichni znali historii a bitva o Ardonovo pole byla také častým námětem filmů. Nemohli se dočkat až uslyší celý příběh přímo od generála.

Brown ještě jednou nedůvěřivě zkontroloval osazenstvo a začal předčítat text.

"Generál Ron Brown přistál s malou vojenskou skupinou na Ardonově planetě 14.5. 2248 krátce po poledni místního času. Ardonova planeta sídlící na samém okraji Galaxie je řídce obydlená, nicméně nabízí hojný zdroj nerostného bohatství. Toho se zachtělo i našim odvěkým nepřátelům Morphům. Přepadly a vyvraždili dvě vesnice plné neviných civilistů."

Ron na chvíli přestal se čtením a přes obroučky brýli zkontroloval dychtící obličeje.

"Ronova skupina poměrně snadno čistila otevřená prostranství, a jednotlivé kolonie. Morphové nenechali živá, ale ani mrtvá těla. Mírný odpor byl přemožen, ale k hlavní bitvě došlo k večeru místního času. Při pronásledování Morphů se vojáci dostali do stísněného prostředí dolů. Byly zablokování v jednom tunelu a počet raněných i mrtvých vojáků rostl. Dlouhé dva dny drželi pozice a snažili se prorazit ven. Záchranu přinesl až seržant Gordon Mole. Podle slov generála Rona Browna se Gordon vrhl do nepřátelských řad s odjištěným granátem. Jeho smrt znamenala smrt mnoha Morphů a záchranu zbytku jednotky. Demoralizovaní protivníci se rozprchli a byli poraženi. Masakr bohužel přežili pouze tři vojáci včetně generála.

Byl to první incident, kde Morphové ukázali svou krvelačnost a houževnatost. Z jejich kradmých nájezdů se stala otevřená válka kterou v omezené míře vedeme dodnes."

Generál položil zlehka knihu na desku katedry a žáci nadšeně vydechli. V očích se jim zračilo nadšení a vzrušení.

"A teď vojáci, dovoluji si vás tak již nazývat, protože dnes dospějete do stavu vojáku. Teď se podíváme blíže na našeho společného nepřítele. Na Morphy. Kdo z vás ví jak Morphové vypadají?"

Les rukou a dychtící obličeje napovídali tomu, že studenti mají jasnou představu o tom jak Morphové vypadají. Věděli jaké maso mají nejraději, s jakou oblibou a brutalitou zabíjejí nevinné lidi. Kam Morpha střelit aby to bylo jeho poslední. Znali jejich techniku, jejich výzbroj. Když se generál zeptal na cokoli, mluvili jako encyklopedie.

Další generálova otázka již nebyla tak dychtivě zodpovězena.

"Viděl někdo z vás živého Morpha?"

Nadšení v očích žáků vystřídal zmatek.

"Kdyby jsme potkali živého Morpha, tak by nás určitě zabil generále," byla jedna z odpovědí.

Nikdo nepochopil kam generálova otázka směřuje.

"Dobrá vojáci," utišil dav generál. "Teď vám pošlu artefakt našeho dalšího nepřítele."

Pokynul na studenta v první lavici a ten přispěchal pro předmět. Již cestou zpět ke svým kolegům ho začal nedůvěřivě zkoumat.

"Náš druhý nepřítel je strašný sedmihlavý drak."

Studenti se nejprve zarazili a pak se začali nejistě smát. Výraz generálova oblyčeje ale zůstal naprosto kamenný. Smích ustal a vystřídalo ho nejisté očekávání.

"Dal jsem vám kolovat jeden jeho zub."

"To ale může být zub z jakéhokoli zvířete," namítl nezdvořile jeden ze studentů.

"Ano," připustil generál, "ale je z draka a seženu k tomu klidně i vědecké expertízy."

Žák sklonil hlavu a poslouchal dále klidný generálův hlas.

"Určitě víte jak vypadá sedmihlavý drak, vídáte ho v televizi a na obrázcích v knihách. Víte že se nejraději živí princeznami a zabít se nechá tak, že mu useknete všechny hlavy. Co dalšího o nich víte?"

Rozpačité výrazy byly jedinou odpovědí.

"Takže vy vůbec neznáte nepřítele?"

Jeden ze studentů nevydržel tlak a pustil se do diskuse. Opatrným a nesmělým hlasem

promluvil: "Ale pane, draci přeci neexistují. Je to jen výplod fantazie."

Generál se usmál a bylo vidět, že studenty konečně dostal do pozice které chtěl.

"Proč neexistují. Máte v ruce dračí zub, nesporný důkaz o existenci. Seženu vám ještě několik zubů. Seženu výpověď krále, kterému snědl drak princeznu. Seženu chrabrého rytíře, který skolil více draků, než máte prstů na rukou. Budete i pak tvrdit že draci neexistují?"

Místností proběhl šum. Postavil se opět jeden z vnímavých žáků.

"Pane, nemohu se zbavit dojmu, že se snažíte uvézt Morphy a sedmihlavého draka do jisté analogie. Jako by jste nám chtěl tvrdit, že žádní Morphové neexistují."

Generál se opět usmál a pokračoval svým klidným hlasem.

"Ale jistě že existují, jsou o tom přeci nevyvratitelné důkazy. Znáte jejich výzbroj, mnozí z vás si sáhli na jejich pušky, někteří dokonce na jejich kosterní pozůstatky. A mi je potřebujeme. Potřebujeme nepřítele. Potřebujeme vytvářet novou a lepší zbroj, účinnější zbraně. To že bojujeme s nepřítelem celého lidstva nás spojuje. Zapomínáme na naše etnické, nebo náboženské rozdíly a můžeme se soustředit na celkovou pospolitost."

"Nesmysl," vykřikl student, který se před tím aktivně účastnil diskuse. "Všechno co nám zde tvrdíte jsou nesmysly. Kdyby Morphové neexistovali, určitě by se to dozvěděla veřejnost."

Generál se nepřestával usmívat. Student se otočil na třídu: "copak s tím nic nebudete dělat? Nepůjdete to říci komukoli? Já ano. A hned teď."

"To stačí," zahřměl generál. "To co tu děláme je pro dobro společnosti. A to k čemu navádíš své spolužáky je velezrada. Rozumíš tomu?"

Student se vyprostil ze své lavice a došel ke katedře. Opřel se a naklonil se těsně ke generálovi.

"Ne já, ale vy jste zrádce. Klamete lidi, politiky, celý systém."

Generál opět zklidnil svůj hlas. Postavil se, aby mohl lépe čelit svému sokovi. Ten se trochu odtáhl.

"Já dohlížím na vykonávání příkazů pro dobro lidstva. Jsme lék na jeho nesoudržnost."

"Kraviny," rozkřikl se student a krev se mu nahrnula do hlavy. "Nebudu tu s vámi diskutovat, hned teď to jdu oznámit všem které potkám."

Otočil se a pomalým krokem vyrazil ke dveřím.

Generál k němu klidným hlasem prohodil: "A co jim řeknete?"

Student se zastavil.

"Řeknete jim snad, že jsem tvrdil že existují Morphové a jsou to naši nepřátele?"

Student se otočil.

"Ne řeknu, že zpochybňujete jejich existenci. V lidech to zaseje nejistotu a zvědavost. Začnou se ptát."

Nečekal na odpověď, otočil se k odchodu. Ještě mu chybělo dobrých pět metrů ke dveřím, když se ozval zvuk natahování náboje do komory. Otočil se a poslední co uviděl byla hlaveň Glocku na něj mířící. Práskla rána a zároveň s žuchnutím těla zacinkala prázdná nábojnice o podlahu.

Zděšení studenti ani nestihly vykřiknout. Mrtvé tělo leželo směrem ke dveřím a vystříknutá krev ho opticky protahovala. Krvavý flek vytékající z hlavy se zvětšoval.

Generál klidně uklidil pistoli a jeho hlas se opět rozprostřel do roviny příjemně mluvícího staříka.

"Dnes jsem musel zasáhnout já. Příště, až uvidíte kohokoli, jak se dopouští velezrady, budete to vy, kdo stiskne kohoutek. Musíte to udělat ať už se jedná o studenta, nebo o Gordona Moleho. Státní tajemství a klidná civilizace je přednější, než jakýkoli jedinec."

Studenti tiše poslouchali, oči upřené na mrtvé tělo. Na vytékající krev a moč z jejich spolužáka.

"Budete muset dělat i horší věci," prohodil Generál a podíval se směrem k mrtvole. Někdy je potřeba vybít celé vesnice, když si horníci na vzdálené planetě zamanou dělat problémy. Někdy se dokonce brání, ale to všechno poznáte."

"Teď k cvičení, které začalo mou přednášku. Kdo čeká že se nalodíme na vesmírnou loď a poletíme na planetu Farenheit, má smůlu. Již totiž jsem na planetě Farenheit, rozumíte?"

Všichni studenti přikývli a podívali se na mrtvého kolegu.

"Informace o této nehostinné prakticky neobydlené planetě máte na stole, tak se s nimi důvěrně seznamte. Když někoho napadne utéct a večer si zajít do města za zábavou, tak…"

Generál se pohledem natočil na mrtvého studenta. Všichni pochopili.

Metropolitní denník 12.7.2286:

"Nováčkovská skupina vojáků byla podrobena výcviku na planetě Farenheit. V nepříznivých podmínkách je při cvičení přepadla skupina Morphů. Byli zahnáni na ústup, akce bohužel stála život mladého kadeta W.F. Zocelení muži nás budou bránit a v jejich rukou je naše bezpečnost a bezpečnost celé civilizace."

Hodnocení