Někdo nás předešel
Časová loď LastHope 12 se vyloupla ze subprostoru. Na hlavní obrazovce můstku se objevila modrá koule Země, kontinent Severní Ameriky vyvstal pod příkrovem mraků v pravém horním kvadrantu obrazu.
Kapitán Drumling se narovnal v křesle a řekl na adresu obsluhy časosběrného pohonu: „Hlaste časový rámec.“
Mladý muž s černou pletí stiskl několik tlačítek a na obrazovce se objevil odpočet.
Současně hlásil: „Čas T mínus 1 hodina 32 minut, světový čas 11.24, lokální čas cílové oblasti 7.24 dopoledne.“
„Zahajte sestup,“ přikázal kapitán.
Zatímco gravitační motory provedly náklon diskové lodi a ta se začala pomalu snášet k povrchu planety, Drumling se zamyslel. Velel už 18. záchranné operaci. Zatím se vždy podařilo postižené osoby vyzvednout a posléze je nahradit jejich neživými klony, aby byla zachována časová linie.
Nápad zachraňovat lidi odsouzené k záhubě při velkých katastrofách minulosti se tvůrcům časosběrných motorů velice zalíbil. Mohli tak deklarovat před celým světem, že jejich technologie může být využita k humanitárním účelům. Cestování časem bylo totiž světovou radou shledáno jako věc nebezpečná a nežádoucí. Na nátlak potomků tragicky zesnulých však museli politici couvnout a podpořit vznik flotily časových lodí třídy LastHope. Pokud byla katastrofa shledána pro projekt zajímavou, byl přílet časové lodi skutečně poslední nadějí pro osoby osudem odsouzené k často bolestné smrti.
Dnešní den byl něčím zvláštní. Do historie se totiž zapsal černým písmem a navíc měla loď LastHope 12 na starosti hned dva cíle. A další lodě budou nasazeny na další místa, kde ke katastrofě došlo. Synchronizace byla velice důležitá, každý chybný krok mohl znamenat kolaps celé velké operace.
Kapitán stiskl tlačítko lodního rozhlasu a zahájil projev: „Všem členům posádky. Čas T minus 1 hodina 26 minut do prvního cíle. Loď je na sestupném kurzu, přílet do cílové oblasti plánován nejpozději T mínus 15 minut. Transportéry prověřit dvojitým simulačním testem. Pro družstvo záchranářů a bezpečnost začne pohotovost v čase T mínus 30 minut. Nyní k vlastní akci. V čase T mínus 1 minuta bude třeba provést přesun celkem 92 lidí z paluby letadla Boeing 767. Transportér okamžitě provede vytvoření jejich neživých kopií. V čase T plus 17 minut následuje druhý cíl, opět letadlo Boeing 767, tentokrát 65 osob. Jelikož v oblasti bude operovat nejméně jedna další časová loď, je nesmírně důležité dodržet plánovaný kurs a místo záchytu postižených. Konec hlášení.“
Loď zvolna klouzala atmosférou, pilot držel sestupný kurs podle harmonogramu a dbal na správné postavení náběžných hran, aby zabránil nadměrnému zahřívání povrchu lodi. Celá posádka můstku tiše sledovala let, všichni byli soustředění a vážní.
„Jsme v cílové oblast, nalétáváme na bod kontaktu, výška 15 tisíc metrů,“ hlásil pilot.
„Čas T mínus 18 minut a 37 sekund,“ odečetl nahlas z obrazovky černoch u obsluhy časosběrného pohonu.
„Vyhledávání cíle započato,“ ohlásila postarší žena od taktické konzoly.
Drumling hleděl na obrazovku. Zachycovala scenérii mořského pobřeží, na levé straně nahoře se mezi obláčky rýsovaly kontury velkého města.
„Čas T mínus 4 minuty a 37 sekund, cíl nalezen,“ oznámila taktika.
„Proveďte scan a zaměření posádky i cestujících,“ přikázal kapitán.
„Negativní.“
Drumling se podíval na členku posádky na taktickém stanovišti.
„Jak to myslíte, negativní, paní Brahmsová?“
„Nezjištěny žádné formy života na palubě cílového stroje.“
Co to je za nesmysl? Drumling vstal z křesla, stoupl si taktické důstojnici za záda a zahleděl se na obrazovku jejího počítače.
„Opakujte scan.“
„Negativní, kapitáne.“
„Čas?“ zeptal se Drumling pro formu, jelikož odpočet běžel na všech obrazovkách.
„T mínus 2 minuty 41 sekund,“ odpověděla obsluha časového panelu.
„Brahmsová, přeneste mě tam!“ řekl Drumling důrazně.
„Pane?“ otázala se žena a obrátila se obličejem ke kapitánovi.
„Opakuji rozkaz. Přeneste mě na palubu cíle.“
Brahmsová stiskla několik tlačítek a kapitán se rozplynul ve vzduchu.
Okamžitě se materializoval u dveří do kokpitu letadla. Všechna sedadla v prostoru pro cestující byla prázdná. Drumling se jen ohlédl, otevřel dveře a vstoupil do prostoru pro posádku. Přístroje ukazovaly všechny parametry, obě řídící páky před prázdnými křesly pilotů se lehce otřásaly, hukot motorů byl pravidelný, žádná červená kontrolka nesvítila.
Drumling jako omráčený sledoval podivnou tichou hru světel a přístrojů. Z letargie ho vyrušil hlas komunikátoru.
„Pane, je čas T mínus 20 sekund.“
Naposledy se podíval dopředu. Věže WTC se již blížily.
„Jeden k přenosu,“ řekl po vzoru protagonistů svého oblíbeného seriálu.
Ocitl se na můstku. Odtud z nadoblačných výšin nebylo nic vidět, přesto tam dole nastalo peklo.
Drumling se posadil do svého křesla a podepřel si levou rukou bradu. Chvíli tak seděl bez hlesu a strnule.
„Druhý cíl identifikován,“ oznámila taktika.
„Scan, zaměření, pohotovost transportu,“ řekl kapitán úsečně.
„Negativní, pane,“ řekla s údivem v hlase Brahmsová, otočila se ke křeslu kapitána a pokrčila rameny.
„Opakovat.“
„Scan negativní, na palubě druhého cíle nebyly zjištěny žádné formy života.“
Drumling se zavrtěl v křesle a nevrle řekl: „Konec operace, odlet na orbitu, pohotovost zrušena, připravte se na časový skok.“
Potom vstal, prošel se kolem stanovišť svých kolegů, dal si ruce za záda a díval se na modře zbarvenou hlavní obrazovku. Modř pomalu tmavla, jak loď stoupala do horních vrstev atmosféry.
Kapitán se otočil, opět usedl do křesla, stiskl tlačítko záznamu a dal se do řeči: „Lodní deník LastHope 12, operace Dvojčata, fáze první, místní čas 11. září 2001, 9.26. Operace byla odvolána, jelikož na palubě cílových letadel nebyla zjištěna přítomnost cestujících ani posádky. Někdo nás předešel.“
Pustil tlačítko a tiše pro sebe dodal: „Nebo tam nikdy nikdo nebyl.“