Pátrač
Hlavní pátrač jedné z menších filmových společností měl velké starosti. Příjmy z kin povážlivě klesly a on byl za to plně zodpovědný. Již dlouhou dobu nedokázal jeho tým mezi paralelními světy najít pro diváky dostatečně poutavé záběry. Pokud se pátračům v nejbližší době nepodaří získat souřadnice zajímavého světa, bude patrně jako jejich vedoucí propuštěn. Hlavně proto zůstával v práci i poté, co všichni ostatní odešli. Stejně jako v předešlých dnech seděl před obrazovkou a sledoval záběry ze světa, který naladili dnes ráno.
Jeho myšlenky však bloudily někde jinde a v hlavě se mu z neznámé příčiny začala odvíjet historie jeho oboru. Všechno vlastně začalo před třiadvaceti lety, kdy se v laboratoři tragicky zesnulého vědce našel přístroj, který otvíral okno do světů pouze zdánlivě podobných tomu našemu. Brzy se přišlo na podstatné odchylky od historických událostí, tak jak je známe. Lidstvo tak poprvé nahlédlo do paralelních vesmírů a poznalo, jak by mohl vypadat svět, kdyby se určité události odehrály trochu jinak.
Nejlepší světoví vědci začali pracovat na objasnění teoretického podkladu fungujícího přístroje. Nebyli však příliš úspěšní a doposud nepřišli na to, jak se mrtvému konstruktérovi podařilo zprostředkovat vizuální spojení s jiným vesmírem. Některé věci však jasné byly. Kontakt s paralelními světy byl pouze jednostranný a tak se do nich nedalo pronikat, ale pouze v otevřeném okně sledovat tamní události. Ukázalo se, že jednotlivé vesmíry, z pravděpodobně nekonečné množiny, jsou popsány sérií dvanácti parametrů, po jejichž vložení přístroj naladil žádaný svět. Jejich význam však nebyl nikomu příliš jasný. Přístroj dále umožňoval volit v cizím vesmíru časoprostorové souřadnice okna, což umožňovalo se v paralelním světě podívat nejen na jakékoli místo na povrchu Země, ale také do jakéhokoli bodu celého tamního vesmíru, a časový údaj umožňoval zvolit si libovolnou dobu předcházející okamžiku otevření okna.
Podle původního přístroje byla vyrobena série duplikátů a vědcům všech vědních oborů se otevřely obrovské možnosti. Historici a psychologové měli možnost detailně prozkoumat důležité události, které ovlivňují tok dějin. Přírodovědci viděli druhy, které se v našem světě nikdy nezrodily a astronomové mohli shlédnout místa, která do té doby pouze sledovali pomocí svých nedokonalých dalekohledů. Hlavní problém však spočíval v obrovské energetické náročnosti otevření a udržení okna a přísun velkého množství energie byl rovněž nutný k časoprostorovým přesunům v cizím vesmíru. Například astronomové museli na podrobnou prohlídku planet sluneční soustavy v jednom z blízkých paralelních světů obětovat grantové zdroje, které by normálně vystačily na několik let standardního výzkumu. A o přesunu okna do dalekých hlubin vesmíru si museli zatím nechat jen zdát, tak jako jejich předchůdci.
Ovšem nový vynález nesloužil pouze k vědeckým účelům, ale brzy se ho, tak jako všeho, chopil zábavní průmysl. Filmový tvůrci přišli na to, že natáčet vymyšlené příběhy ztrácí smysl v okamžiku, kdy se dá jakýkoli příběh nalézt v nekonečném množství paralelních vesmírů. A producentům navíc odpadly téměř veškeré náklady doposud spojované s výrobou filmů, včetně honorářů pro herce, které nahradili skuteční lidé s paralelních světů. Průnik do cizího světa však byl pouhým krůčkem, to hlavní bylo nalézt v něm dostatečně zajímavé události, za jejichž shlédnutí by byly ochotni diváci zaplatit. A právě hledání takovýchto okamžiků historie bylo úkolem pátračů.
Největší rozmach nového filmového odvětví, které nakonec definitivně potlačilo klasický přístup dřívějších tvůrců, nastal po objevení světa, kde na Zemi nedošlo k vyhynutí dinosaurů a tak se během milionů let evoluce zrodila inteligentní ještěří rasa, která se posléze vydala i do vesmíru. Nalezení tohoto paralelního světa bylo však především otázkou obrovského štěstí, neboť většina naladěných světů se od našeho lišila pouze v nepodstatných maličkostech. Přesto se v nich dařilo pátračům najít úchvatné příběhy. Například hitem minulé sezóny se stal tragický středověký příběh milenců, které se snažily rozdělit jejich znepřátelené rody. Nikoho nezajímalo, že podobnou romanci už kdysi dávno zpracoval dnes již zapomenutý dramatik. Diváky totiž nejvíce přitahovalo to, že mohli sledovat osudy skutečných lidí a ne výplody fantazie autorů.
Pátrač se vytrhl ze zamyšlení a znovu věnoval plnou pozornost záběrům na obrazovce přicházejícím z okna. Najednou se zarazil a jeho dlouhou dobu cvičený a patřičně ceněný šestý smysl mu napověděl, že narazil na něco zajímavého. Zvětšil obraz a to, co spatřil, mu vyrazilo dech. Dlouhé minuty pak jen nehybně pozoroval úžasné divadlo odehrávající se v cizím světě. Nakonec pochopil, že má vyhráno. Trpělivě strávené hodiny zdánlivě bezvýsledným hledáním se vyplatily. Společnosti získal zaručený blockbuster této sezóny, o němž se bude mluvit ještě dlouho. Vždyť co by mohlo diváky nadchnout více než příběh lodě, které se podařilo na poslední chvíli vyhnout tragickému osudu. A byl to právě on, kdo našel svět, kde slavný plovoucí palác ze začátku dvacátého století při své panenské plavbě provedl úspěšný úhybný manévr a minul tak osudový ledovec. Pátrač posunul okno nad kontinent a v čase o necelé dva dny vpřed. Upřel zrak na přístav v New Yourku a po zádech mu přejel mráz při vědomí, že vůbec jako první vidí šťastné přistání Titaniku.