Rasa smrti I

1. Stráž

Stráž v osamělém modulu, na okraji sektoru, neměl Rin vůbec rád. Byl tu pět dní a ještě dalších dvacet jej čekalo. Byl tu přidělen už před dost dlouhou dobou dalo by se to přirovnat k několika letům. Službu nemíval jen tady v hvězdném systému Ankora, většinou býval na orbitě nad Sornou svou rodnou planetou. Tam také býval nejraději, ale jelikož byl obráncem bojových sil Sorny, musel poslouchtat příkazy nadřízených. Nadřízení se museli řídit podle harmonogramu pro obránce, který sestavil sám komtur Kartor. Kartor byl jedním z pěti komturů, kteří vládli Sorně. Rinovi ani tak nevadilo, že je na okraji území Sorny, jako spíš to že je tu úplně sám. No nebyl tu úplně sám, byli tu dva prcovní stroje, ale to byly jen tupé kovové mašiny. Sice je ovládal pomocí hlasových příkazů, takže by se vlastně dalo říct že s nimi mluvil, ale to bylo vše. Modul byl docela prostorný vešla by se do něj minimálně pětičlenná posádka. Navíc mu běhal mráz po zádech z toho, když pomyslel na to, že by se tu měli objevit… "Píííp" Rin sebou škubl až si vylil černou tekutinu podobající se kávě."Sakra" pomyslel si."Co to zas je?"Panel signalizoval blížící se objekt. Přepl na venkovní čočku aby zjistil co se dějě v okruhu třiceti tisíc kilometrů kolem modulu. Nic tam neviděl tak se mrknul na display senzorového panelu. Panel hlásil objekt letící přímo na modul a pohyboval se rychlostí víc jak třicet tísíc kilometrů v hodině."Pitomý šutr!" Zaklel Rin. Vstanul a jal se dělat přesně to co mu v podobné situaci určovalo nařízení vlády Sorny. Šel do modulové střílny. Nijak nespěchal věděl že má skoro hodinu na to aby ten kus skály rozstřílel na cucky. Ve střínlě znovu přepnul na venkovní čočku a podíval se směrem, který udával panel. Taď už ho zpatřil. Kus skály, který asi přiletěl z pásu asteroidů od omegy. To byl sektor vzdálený stopadesát světelných let. Tak daleko žádný Sorňan nikdy nebyl, ale spojenci z federace měli tuhle oblast dobře zmapovanou, takže obyvatelé Sorny věděli co se zde nachází. Asteroid se nacházel ve vzdálenosti dvacet sedm tisíc kilometrů a zpokojeně si to šinul k modulu. Rin ho jěště chvilku pozoroval a pak aktivoval raketové silo umístěné na modulu. Silo obsahovalo zásobník na padesát raket. Dlouho už se ale žádné rakety nedoplňovaly. Podíval se na panel a ten mu hlásil, že v zásobníku je ještět dvacet dva raket."Radši se tam mrknu" pomyslel si a šel zkontrolovat rakety do zásobníku. Když otevřel průlez zůstal stát bez hnutí a zíral na úplně prázdný zásobník."CO?!"Zařval."Co to… co to skara je?!!! Vždyť panel tvrdí, že je tu ještě dvacet dva raket!" Najednou si uvědomil že je bez raket proti asteroidu úplně bezbranný. Začal rychle přemýšlet, ale na nic nemohl příjít. A modul opustit nemohl, baterie transportéru se zrovna začaly nabíjet a bude to trvat minimálně pět hodin než se nabijou tak aby se tranasportér aspoň odlepil od modulu. Mohl sice opustit modul ve skafandru, ale tam měl kyslík na dvě a půl hodiny a pak by stejně zemřel. Přepadla ho beznaděj."Takhle chcípnout nemůžu to ne." Posadil se na zem. Chvilku tam beznadějně seděl a potom vyskočil a začal radostí ječet a řvát."Jsem idiot cha chá."Zapoměl, že před nedávnem se na modulu dělalo pár úprav a jednou z nich bylo rozdělení zásobníku na dvě části."Otevřít zadní část zásobníku." Vyřkl a před ním se se začala odsouvat stěna, která rozdělovala obě části zásobníku. Před Rinem se pozvolna oběvilo všech dva a dvacet raket s jadernou hlavicí. Rin k nim přiběhl a začal je hladit jako by to byly jeho vlastní děti. Uvědomil si, že mu to hysterčení zabralo víc jak dvacet minut. Tak se rychle dal do práce. Odvezl na vozíku pět raket k autonabíječce a ta jadnu z nich hned zasunula do vystřelovací šachty. Opět veselý Rin přitancoval do střílny a zaměřil asteroid. Vypálil tři rakety po sobě."To by mělo stačit." Pomyslel si. Stačilo, za chvilku rakety jedna po druhé zasáhly asteroid a rozmetaly ho na malé kousíčky, které nemohly modulu uškodit. Bylo mezi nimi i pár větších, ale po kontrole trajektorie letu zjistil že ho všechny minou. Když spokojeně sledoval letící zbytky asteroidu zjistil, že se celý třepe. Za celou tu dobu co byl v ozbrojených složkách byla tohle nejzávažnější a nejakčnější věc, jakou byl nucen řešit. Asteroidy ohrožovaly modul už dříve, ale nestalo se nikdy že se ocitl v situaci, kdy si myslel že je bez raket. Aspoň se ujistil v tom že od nynějška bude počet raket kontrolovat vždy před tím než sem nastoupí službu. Píííp píííp píííp. Ovládací panel začal opět signalizovat, teď však signalizoval příjem hlasového signálu. Rin se přisunul k panelu a aktivoval příjem."Tady je vojenská nákladní loď ozbrojených sil Sorny, mluví k vám kapitán Kriks. Volám hlídkový modul Spáč. Slyšíte ozvěte se. Zaregistrovali jsme tři rakety vypálené z modulu Spáč. Haló slyšíte?"

Rin se nejprve podivil co tady dělá nákladní loď ozbrojených sil, hned se však zpamatoval."Ano slyším. Potvrzuji vypálení raket v počtu tři. Modul začal ohržovat asteroid, který s největší pravděpodobností přiletěl z pásu asteroidů od omegy. Rakety ho zlikvidovaly. Co tady děláte kapitáne? Podle mých záznamů by tudy neměla prolétat žádná vojenská loď dříve, než za dvacet dní."

"Identifikujte se vojáku, rád bych věděl s kým mluvím."

"Promiňte pane. Tady hraniční obránce a pozorovatel druhé třídy, Rin Hares."

"Připravte modul na spojení s naší lodí pozorovateli. Vše ostatní se dozvíte až se s vámi setkáme osobně. Spojení modulu s lodí bude provedeno asi za tři hodiny. Do té doby by jste měl stihnout vše potřebné. Kolik vám ještě zbylo raket?" Rin byl poněkud překvapen otázkou, ale hned odpověděl."Mám jich tu ještě devatenást kapitáne."

"Dobře připravte všech devatenást raket k přesunu na loď. Jsme zbytek zásobovacího konvoje na vojenskou základnu Ingrid. Byli jsme přepadeni Torianskou útočnou letkou a ztratili jsme všechny lodě až na tuhle. Bližší informace dostanete hned po tom co se setkáme osobně. Konec."

2. Začátek konce

Nákladní loď byla dost zničená. Rin si všiml že na pravém boku je v plášti asi třicetimetrová díra, obě veže s rychlopalnými kanóny byly pryč a jeden ze tří motorů nejspíš vůbec nefungoval, protože modulový panel zaznamenal jen dva iontové proudy na místo tří. Vojenské nákladní lodě byly poháněny vždy třemi iontovými motory. Byly totiž hodně velké, aby mohly převážet spoustu materiálu.

Když se otevřely dveře spojovacího průlezu, kterým byl teď modul připojený k lodi a dovnitř vstoupil kapitán, Rin zvedl prostřední paži, kterou měli všichni sorňané v oblasti hrudi a všechny tři prtsty sevřel v pěst. Takto se zdravil nadřízený u ozbrojených sil Sorny.

"V pořádku pozorovateli." Řekl kapitán."Tak jak jste na tom s těmi raketami?"

"Všechny jsou připraveny v překladovém prostoru modulu, teď je stačí jen přemístit mechanickou rukou na vaši loď kapitáne. Mohl bych teď dostat bližší vysvětlení toho co jste před třemi hodinami řekl?"

"Ano jistě." Kapitán se otočil k jednomu z vojáků, kteří přišli s ním."Naložte rakety na palubu lodi." Přikázal a otočil se zpět k Rinovi."Jak už jsem vám řekl, byli jsme přepadeni Torianskou útočnou letkou. Byly to útočné lodě střední třídy, nejspíš Horety nebo možná Torry. Nevím. Ten útok proběhl tak rychle, že jsme se vlastně ani nezmohli na nějaký efektivní odpor." Kapitán předešel Rina, který se snažil namítnou, že nákladní lodě jsou dobře vyzbrojené.

"Ano to máte samozřejmě pravdu, ale to by jsme je museli nejdříve zaregistrovat, aby jsem se vůbec stihili připravit na boj."

"Já tomu nerozumím kapitáne, ovládací panel na lodi by je přece musel zaregistrovat dávno před tím než by se k vám přiblížili natolik, aby mohli efektivně zaútočit."

"Ano to jistě pozorovateli, ale to by je panel musel vidět. Oni se objevili z ničeho nic přímo za našimi zadky. Lodě nebyly v bojovém režimu a než jsme je do něj stačili uvést, sestřelili všem lodím rychlopalné věže. Naše loď byla úplně na začátku konvoje, proto jsme byli schopni zareagovat alespoň raketami. Zasáhli jsem dvě jejich plavidla načež jsme byly zasaženi sami do boku inteligentní minou." Rin se zamračil.

"Ano to je ta jejich novinka. Samonaváděcí miny, které automatická protiminová obraba jednoduše nezaregistrje. Takže si v pohodlí připlula až k nám a v klidu explodovala. Ty miny jsou z nějakého materiálu, který pohlcuje senzorové vlny, takže jsou pro naše obrané systémy vlastně neviditelné."

"Kapitáne, to znamená, že naše největší vojenská základna je bez zásob."

"Je to daleko horší než si myslíte. Už třetí den je celá federace pod silnými útoky. Heiron je okupován, jeho flotila se dostala do pasti u Aleiské dvojhvězdy a je úplně zničena. Sám Heiron nevydrži okupaci víc jak týden. Už poslal šifrovanou zprávu všem zpojencům, že jestli mu do týdne někdo nepomůže, jednoduše kapituluje."

"Ale pokud Heiron kapituluje tak Toriané vyvraždí všechny jeho obyvatele. Jsou to zrůdy. Oni neberou zajatce kapitáne."

"Ano to vím, ale na Heironu uvažují o tom že se pokusí vyjednat nejaké podmínky. Nevím co přesně chcou udělat, ale myslím že to je poslední smtrelná křeč Heironu, protože jim nikdo nebude schopen pomoci."

"A co ostatní členové federace?" Zeptal se Rin, jehož mozek ještě pořád nějak odmítal ztrávit všechny ty novinky."

"Aisové jsou na tom nejlíp, ani se nedivím je to nejsilnější rasa federace. Několikrát odrazili Toriany u Orisu, ale pak utržili těžkou porážku u Koranu takže Koran je taky okupován. Aiská flotila však chystá silnou ofenzívu na armádu, která okupuje Koran. Takže těžko přiletí Heironu na pomoc.

Azradijská Urna je teď odřízlá od hlavní Azradijské flotily, ale vede si docela dobře, zatím. Mají silnou planetární obranu, ale taky nevím jak dlouho bez podpory flotily vydrží.

Beta je úplně mimo veškerý zájem Torianů. Žádná loď ji nehlídá, ale Toriané jdou spíš po celé federaci a Beta je vůbec nezajímá. Tedy prozatím. Na Sornu zatím nikdo nezaútočil. Asi proto že jsme tak stranou od ostatních."

"To je divné, spíš bych řekl že právě proto bude Sorna prvním cílem."Řekl Rin."Ale to je jenom dobře." Dodal.

"Flotila Sorny je na její orbitě v plné pohotovosti. Sorna se nemůže spolehnout na pomoc spojenců. Jeden je prakticky zničen a ostatní mají vlastní problémy." Kapitán najednou vypadal daleko starší než ve skutečnosti byl.

"Musíme se dostat na Sírius." Kapitán se posadil."Prosím?"Rin se na kapitána upřeně zadíval."Co je to Sírius?"

Kapitán zvedl zrak k Rinovi."Sírius je tajný projekt Sorny. Vláda už před osmi lety začala realizovat plán Sírius. Pokud víte, federace je ve válce s Toriany už skoro sto dvacet let. Když se poprvé Toriané oběvili, měla federace čtrnást členů. Tehdy všechny známé rasy v této galaxii. Potom vlastně Aisové oběvili Betu i s jejími primitivními obyvateli a prohlásili ji za její chráněnou planteu. Nikdo tam nesměl přistát a kontaktovat její obyvatelstvo."

"Ano vím." Řekl Rin."Učili jsme se to ve vojenské škole."

Kapitán vůbec nereagoval na Rinovu poznámku a pokračoval. Mluvil spíš sám pro sebe než na Rina.

"Ze začátku to byly ze strany Torianů jen občasné výpady. Navíc tehdy je federace s přehladem odrážela, ba co víc jednou jak se Toriané pokusili ohrozit Betu, dostali od federace takový výprask, že se víc jak dvacet let neoběvili. Pak se ale vrátili, a snimi se objevili i záhadní Charossové." Když kapitán vyslovil tohle slovo přejel Rinovi mráz po zádech."Ano." Řekl."Většina obyvatelstva federace si myslí, že to oni jsou zodpovědní za to, že jsou teď Toriané tak silní. Říká se o nich, že prý dokážou cestovat mezi galaxiemi a vyhledávají inteligentní život jen aby ho mohli zníčit."

Kapitán přikývl."Ano znám ty historky. Nikdy se nepotvrdila jejich pradvivost, ale ani se nikdy nevyvrátila. Ale co víme na určito je, že tahle stvoření jsou hodně stará. Možná je to jedna z nejstarších ras celého vesmíru. Komtur Inchrad o nich prohlásil, že se povznesli na vyšší bytí existence. Je to asi jediný Sorňan, který viděl Charosse na vlastní oči."

"No od té doby co se Toriané vrátili dostaly věci poněkud jiný spád. Federace najednou byla porážena v jednom konfliktu za druhým. Naše lodě nebyly schopny konkurovat Torianským plavidlům. A výsledek už zážíváte sám. Nyní má federace čtyři členy, když nepočítám Betu, která nemá o ničem ponětí. Heiron už je vlastně prakticky poražen a Ortové budou nejspíš přes všechnu jejich diplomatickou snahu do jednoho vyhlazeni. Federace je v troskách a tohle je pro ni nejspíš smrtelná rána."

"Kapitáne, co jste to říkal o tom Síriu?" Zeptal se rin."Ano Sírius poslední naděje obyvatel Sorny. Vláda Sorny si problém s úpadkem federace uvědomila před patnácti lety. Ale projekt začala realizovat až před těmi osmi lety, jak jsem se už dříve zmínil. Sírius je měsíc, který obíhá kolem plynného obra, který se nachází za hranicemi našeho území. Na tomhle měsíci se už oněch osm let staví kolonizační loď vybavená těmi nejlepšími technologiemi, které Sorna kdy měla. Je na ní nainstalován nový typ iontových motorů, které dokáží vyvinout rychlost až devětkrát vyšší než je rychlost světla. Na této lodi jsou samozřejmě také instalovány nejlepší zbraně, jaké máme k dispozici. Také plno vybavení potřebných ke kolonizaci. Ovšem pokud by Malá Sorna, jak je loď nazvána, nedokázal dlouhou dobu najít vhodnou planetu ke kolonizaci sama si vystačí. Tohle plavidlo je plně soběstačné, jak energeticky, tak i co se týče potravin pro své obyvatele a vzduch se dá recyklovat. Sorňané na ni mohou žít tak dlouho, dokud neobjeví svůj nový domov. Avšak v případě potřeby je loď vybavena zcela novou technologíí kryoboxů."

"Co to je?"

Kapitán se usmál."To jsou, můj milý pozorovateli, speciální kóje, ve kterých se se Sorňané uloží k dlouhodobému spánku, ve stavu silného podchlazení. Bude potřeba minimum, energie na udržení posádky při životě. Spící Sorňané budou také vyživováni speciální směsí, která jim bude vpravována přímo do všech hlavních tepen."

"Moment kapitáne to se jako staví loď, která má kolonizovat nový svět někde v hloubi neprozkoumaných částí galaxie?"

Kapitán se znovu usmál. Když se smál vypadal naopak mladší."Přesně tak. Vidíte sám, že osud federace je nejspíš zpečetěn. Tuhle válku nevyhrajeme, i když Aisové jsou asi jiného názoru. Jejich rasa by mohla možná ustát i tento drtivý útok a nějakou dobu ještě přežívat. Ale nakonec podlehnou Torianům tak jako jim podlehlo už jedenást ras federace. Vlastně teď už můžu asi říct dvanást. Heiron už je odepsaný. A ta loď už je prakticky hotová. Zbývá jen instalovat pohonný systém, který máme na naší palubě. Původně měl být dporaven na Malou Sornu z Ingrid, ale to je teď už nemožné. Ingrid už buďto neexistuje, nebo je pod útokem." "Kolik se vejde na palubu Malé Sorny obyvatel?" Zeptal se Rin."Jeden a půl milionu. Ta loď má kolosální rozměry. Je Osmdesát kilometrů dlouhá a padesát široká."

"Ale to bude brát zbytek federace jako zradu." Podotkl Rin."Jak to vezmou to nikdo neví, ale před tím než Malá Sorna odstartuje, podá šifrovanou zprávu na Tissu. Takže Aisové o našem odletu budou vědět, ale nebudou proti němu shcopni nic udělat. Malou Sornu žádná ze zpojeneckých lodí nedokáže dohonit a navíc můžou asi těžko postrádat jakoukoli loď."

"A co obyvatelé Sorny? To jste jako rozhlásili po celé Sorně ten kdo bude na Síriu první, tak má jízdenku? Nebo jste je vybírali podle nějakých měřítek?Nebo jste je rozpočítali? Vždyť Sorňanů je víc jak sedm miliard!" V hlase Rina se oběvil sarkasmus zároveň s pohrdavým tónem.

Kapitán si toho všiml, ale zůstal v klidu."Obyvatelé Sorny nemají o ničem ani tušení. Kromě těch jednoho a půl milionu. A s tím výběrem jste se trefil. Byli vybráni ti co mají nejlepší předpoklady pro kolonizování nového světa. Hlavně vědci chemici, planetologové, biochemici, inženýři, lékaři, ale i prostí dělníci. Tito mají i se svyými rodinami možnost vybudovat nový domov pro mě i vás pro nás všechny co jsme zde."

Rin chvíli mlčel a pak skelsle pronesl."A vláda letí samozřejmě taky."

"V tom se mýlíte pozorovateli." Opravil ho kapitán."Vláda zůstává na Sorně. Všech pět Komturů okamžitě odmítlo nabídku letět s tím, že nemohou opustit sedm miliard svých věrných podaných. A navíc celý projekt co se týče Malé Sorny financovali ze svých vlastních kapes. Pokud by se Sorně náhodou podařilo ubránit, instruovali nás že se máme někdy ozvat, ale v žádném případě se tu nikdy nemáme ukazovat. Teď už nad námi nemají zákonnou moc. Po odletu celého konvoje předali svou moc do rukou pěti kapitánů pěti nákladních lodí. Bohužel zbyla jen ta moje." Ke kapitánovi přistoupil voják a zahlásil."Rakety jsou naloženy pane." Kapitán se znovu otočil k Rinovi. Viděl jeho tvář, která teď byla úplně bez výrazu."Pojďte pozorovateli, musíme už letět. Celá posádka teď čeká už jen na nás. Všichni vybraní jsou už na palubě Malé Sorny, která je na Síriu." Rin se pohnul a šinul se za kapitánem. Prolezli průchodem do nákladní lodi. Rin se naposledy podíval na svůj modul, který navždy opuštěl, stejně jako jeho rodinu. Původně totiž nebyl na seznamu členů posádky Malé Sorny. Potom znovu promluvil na kapitána."Kapitáne, jak jste vlastně vyvázl se svou lodí z toho střetu. Pokud byly ostatní čtyři lodě zničeny, jak to že vy jste z toho vyvázli?" Kapitán se zarazil. Já jsem vám to neřekl? No jo asi ne. To jsem pominul velice důležitou část."

"To máte pravdu." Neodpustil si Rin. Kapitán to opět přešel bez povšimnutí."Byla to jen sprostá náhoda. Když jsme dostali zásah od té miny, myslel jsem že je to konec. Ale pak se něco stalo. Nevím přesně co, ale…" Kapitán se na chvíli odmlčel."Vypadalo to jako kdyby se vesmír náhle zdeformoval a udělala se v něm velká díra. Nikdy jsem nic takového neviděl a ani nikdo z mé posádky nic podobného nikdy neviděl. Z té díry něco vystoupilo. Oběvilo se to za námi. Torianských lodí tam bylo šest a všechny sežehnul obrovský žár, který ta gigantická věc vydávala. My jsme tím žárem byli také zasaženi, ale byli jsme mnohem dál od té věci něž všichni ostatní. Tak jsme to přestáli. Poté co se díra ve vesmíru opět uzavřela, ta věc zmizela."

"Jak zmizela?" Zamračil se Rin.

Kapitán byl jako bez dechu."Nevím. Prostě zmizela. Postupně tou věcí začaly prosvítat hvězdy až úplně zmizela. Nevím kde se to tu vzalo a nemám tušení co to bylo, ale zachránilo nás to. Pokud to bylo uměle vytvořeno, tak to musely ovládat bytosti, kterým se nemůže rovnat žádná ze známých ras. Ale je taky dost možné, a to si myslím že je daleko pravděpodobnější, že to byla jen nějaká vesmírná anomálie. Nepamatuji si však, že by někdy podobná anomálie byla někde pozorována. A ani v dřívějších záznamech nic takového není. Každopádně já ani vy na nic nepřijdem. Nechme tyto problémy vědcům, astrologům nebo kosmologům, nebo co já vím komu."

Rin se zamyšleně podíval z průzoru do hlubin vesmíru. A tahle věc mu nasadila do hlavy brouka. Určitě se na to zeptá odborníků, pomyslel si.

3. Malá Sorna

Sírius byl malý měsíc, který obíhal kolem velkého plynného obra přesně jak říkal kapitán Kriks. Sírius byl jediným měsícem plynného obra. Nákladní loď se příblížila k měsíci z noční strany. Rin se rozhlížel průzorem kde mohl ale nic venku neviděl. Byl na můstku s kapitánem a dalšími dvěma vojáky. Otočil se ke kapitánovi."Kde Je Malá Sorna?" Kapitán vzhlédl od panelu."Je na druhé strně měsíce. Loď pomalu plula po orbitě k denní straně."Kdy se s Malou Sornou spojíme?"

"Nebudeme se se sní spojovat." Odpověděl Kriks."Vplujeme s celou lodí do jejího přistávacího doku." Rin si vzpoměl co mu Kriks říkal ohledně předání zákonné moci od Komturů a oslovil znovu kapitána."Vy jste teď vlastně Komtur že?"

Kriks se zasmál."Ne Komtur nejsem. Jsem pořád kapitán. Mám teď ale na starosti jeden a půl milionu sorňanských životů." Kriks vstal a přešel ke komunikačnímu pultu."A kolik je z toho vojáků." Ptal se dál Rin."Tři sta tisíc." Zněla odpověď."Poslyšte pozorovateli, vy jste jak mladý se svými všetečnými otázkami." Rin se zarazil. Nejspíš Krikse moc obtěžoval. A to přirovnání bylo na místě. Mladí mívali někdy opravdu velmi všetečné otázky."Omlouvám se" Řekl."Už budu zticha." "Ale nemáte se za co omlouvat. Dobře se s vámi povídá. Jak se vlastně jmenujete? Ať vám pořád neříkám pozorovateli. Tedy jestli vám nebude vadit když vás budu oslovovat jménem." Rin se usmál."Jmenuji se Rin Hares, ale já už jsem se vám představil hned poprvé jak jsem se vám zahlašoval ještě z modulu."

Kapitán se pleslk."Ano, máte pravdu, já jsem na to úplně zapoměl. Teď se omlouvám zase já."

"Nemáte se za co omlouvat." Opáčil Rin s úsměvem.

"Á Tam je vidíte ji?"Rin se okamžitě podíval průzorem ven z můstku a spatřil tam malou světlou tečku."Z takové dákly vypadá dost malá."

"To ano," Řekl Kriks "Ale je opravdu velikánská."

"Tak jako ta věc co jste viděl při tom střetu s Toriany?" Rin si uvědomil že tahle otázka není na místě a chtěl se znovu omluvit, ale Kriks na ni bez okolků hned odpověděl."To není Rine. Ta věc co jsme potkali byla dle mého odhadu až třikrát větší než Malá Sorna. Možná je škoda, že jsme tu věc nestihli aspoň nafotit, aby jsme to mohli dát k analýze našim kosmologům."

"Možná by to mohla být práce spíše pro lodní inženýry a techniky."Pomyslel si Rin a ani si nevšiml, že přemýšlí nahlas."Vy si tedy myslíte že je to umělého původu?"

Rin vzhlédl ke Kriksovi."Já nevím, ale vy sám jste řekl, že je to dost možné."

"Ano já vím. A pokud by se ta možnost potvrdila, tak doufám že ty bytosti nebudou podobného ražení jako jsou Toriané."

"Kapitáne s kým bych mohl tohle téma na Malé Sorně konzultovat?"

"Vidím že vás to dost zajímá. Na palubě je dost odborníků, ale já osobně bych vám doporučil Keiru Oris. Je to moje známá a myslím, že jí to bude zajímat přinejmenším stejně jako vás. Ale nesmíte zapomínat na své povinnosti Rine. Neměl jste tu sice být s námi, ale určitě pro vás najdu uplatnění. Jak dlouho už jste pozorovatelem?"

"Víc jak pět let pane."Odpověděl Rin."Takže máte dlouholetou praxi co se týče služeb v hlídkovém modulu je to tak?"

"Ano to je." Kapitán se usmál."Výborně. Naši vojáci jsou z drtivé většiny absolventi vojenských škol a jsou tedy jen chvilku po přechodu na dospělé. Donedávna to byli všechno mladí. Taky mne napadlo že nemáme žádného zkušeného velitele hlídek. Při tom střetu jsme ztratili prakticky všechny velící důstojníky a pokud vím na palubě Malé Sorny není nikdo kdo by měl takovou praxi ve vašem zaměření. Máte tedy nejlepší předpoklady pro vedení hlídkových sil. Tímto vás pozorovateli jmenuji velitelem hlídek na Malé Sorně a přiděluji vám hodnost podporučíka. Až přistaneme, tak vám tady můj první důstojník, velitel Tron, ukáže váš byt a pak se seznámíte s vašimi muži. Nočekávám od vás nic jiného než perfektní výkon služby. Od teď jste vlastně důstojník a podle toho se musíte chovat. Budete mít pod sebou víc než deset tisíc hlídkových vojáků. A pro vaši informaci veliteli Rine. Tímto se z vás stal pátý nejvýše postavený důstojník Malé Sorny. První jsem já pak velitel Tron, potom jsou poručíci Rey a Kara a pak vy Rine. Takže budete mít povinností až až." Kriks viděl zaraženého Rina jak na něj zírá a není schopen na nové informace nějak reagovat. "Nevím jestli se vám to líbí nebo ne, ale musíte se s tím vyrovnat a co se týče té věci o kterou jste se chtěl zajímat, nic vám v tom nebrání. Můžete ohledně té události konzultovat vše s Keirou Oris, ve svém volném čase samozřejmě. A pokud by jste snad k něčemu došli tak mě okamžitě informujte. Tahle příhoda by se také neměla jen tak přejít a navíc by mě také dost zajímalo co to vlastně bylo. Tak nějaké otázky podporučíku?"

Rin se vzpamatoval."Ne pane."

"Výborně. A teď už se připravte na přistání v doku Malé Sorny." "Podporučíku Rine." Oslovil ho první důstojník. "Pojďte se mnou." Přešli do výtahu, který je zavezl o patro niž. Ušli kousek po chodbě a zastavili se před pokojem prvního důstojníka. "Počkejete zde." Za chvilku se velitel Tron oběvil a nesl důstojnickou uniformu. "Tady." Řekl a podal ji Rinovi. "Převlečte se v mém pokoji, počkám na vás tady." Rin si vzal uniformu a za chvilku ji měl na sobě. Když vyšel ven z pokoje dostal ještě ctyři kovové půlměsíce, které označovaly hodnost podporučíka. Chtěl prvnímu důstojníkovi poděkovat, ale ten ho zarazil se slovy. "Neděkujte, nemáte za co. Stejně jí nepotřebuji." Když se vrátili na můstek, všiml si Rin že se už příblížili k jejich novému domovu. Těleso Malé Sorny teď už nevypadalo jako mala světlá tečka. Vyplňovalo téměř celý průzor na můstku nákladní lodi. Nákladní loď se pomalu blížila k obřím vratům, které se teď začaly pozvolna otevírat. Nákladní loď do nich vplula a ocitla se v obrovském hangáru. Rin si všiml dalších dvou podobných lodí, které v hangáru kotvily. Když dosedli na podlahu hangáru, pocítili pasažéři lehký náraz.

"Tak jdeme." Řekl kapitán. Všichni se přemístili do výtahu, který je dopravil až ven z lodi. Venku je přivítal praporčík Trap, který měl Malou Sornu na starosti po dobu, než dorazí zásoby a velící důstojníci ze základny Ingrid.

Na jeho výrazu bylo vidět rozčarování z toho že místo lodí z Ingrid dorazila jedna dost požkozená nákladní loď "Pane, vítejte na palubě Malé Sorny." Prohlásil. "Nečekali jsme vás."

"Ano vím." Odpověděl mu Kriks. "Ale z Ingrid sem už nikdo nedorazí. Nejspíš už neexistuje. Byli jsme totiž přepadeni torianskou útočnou letkou."

Zatímco kapitán líčil praporčíkovi sled událostí z poslední doby, prohlížel si Rin vojáky, kteří vynášeli z nákladní lodi materiál jenž sem dopravila. Rin si všiml tří velkých nakladacích robotů, které ovládali vojáci v nich. Všiml si že ostatní důstojníci co vystoupili z lodi společně s ním a kapitánem, se už rozešli a tak usoudil, že nemusí čekat na to až kapitán dokončí svůj výklad a šel se podívat na ty velké stroje. Když se přiblížil k robotům, vojáci, kteří byli okolo mu zasalutovali a roboti se zastavili. Rin si až teď uvědomil že má na sobě uniformu podporučíka vyfasovanou od prvního důstojníka než vstoupili na palubu Malé Sorny.

Zvedl prostřední paži a optětoval tak vojenský pozdrav. "Pokračujte." Řekl. Vojáci se ihned dali zase do práce. Když si prohlížel pracující roboty, všiml si, že jsou moc velcí v poměru s vojáky, kteří je ovládali. Navíc se zdálo, že nejsou vůbec uzpůsobeni tvaru těla dospělého Sorňana. Přistoupuil k vojákovi, který jim uděloval pokyny a měl desátnickou hodnost, načež se ho zeptal. "Desátníku mohl by jste mi říct co je to za stroje? Nikdy jsem podobné neviděl."

Desátník se usmál a řekl."To jsou roboti pane, které jsme našli na povrchu Síria. Není to naše výroba."

"A čí tedy?"Desátník se poškrábal na hlavě."To nikdo neví pane. Nevyrobil to nikdo z federace a dokonce ani Toriané. Určitě jste si všiml, že nejsou vhodní pro naše těla, tak jsme je museli dost upravit. Ta stvoření co je vyrobila musela být nejmíň jedenkrát tak velká jako průměrný Sorňan. Původně jsme je chtěli rozebrat, ale nebyli jsme toho schopni. Jednotlivé díly jsou k sobě připevněny nám neznámým způsobem. Nejde to ani rozřezat. Zničili jsme na tom tři obiksové listy a jednu pilu než jsme se na to vykašlali. Technici však identifikovali články, které ty stroje pohánějí. Jsou připevněny na zádech robotů, vidíte?" Desátník ukázal na nějaké zařízení, které mělo tvar kvádru a vedli z nej dva dráty." Jsou to baterie a naše dobíjecí solárčlánky je jsou schopny nabíjet. Trvá to ale dost dlouho. Jak ale vidíte tak se to vyplatí. Ty stroje jsou shopny unést váhu jakou by naši roboti nikdy neunesli. Jsou vyrobeny z neznámého kovu, který se zdá být nezničitelný. Jsou na nich ještě nějaká dakší zařízení, která jsme nebyli schopni zprovoznit a ani jsme nepřilšli na to k čemu slouží."

"Kdo na těch strojích pracoval?"

"Naši technici pane."

"Kde je najdu?"

"Jsou dva. Jmenují se Kor a Leran. Najdete je v třetím sektoru. Nejspíš budou ve své pracovně. Je to robodílna. Určitě to najdete. Až budete ve třetím sektoru stačí se na ty dva zeptat. Každý je tam zná. Jsou to nejlepší technici na palubě. "Díky." Řekl Rin a otočil se. Zjistil že za ním stojí první důstojník. Desátník okamžitě provedl pozdrav. "Zajímavé stroje viďte." Řekl velitel. Později se o nich dovíte určitě víc, ale teď pojďte se mnou. Ukážu vám váš byt a vaši pracovnu. Taky se musíte seznámit se svými muži, jak říkal kapitán." Otočili se a šli k turbotronu což byla vozítka zajišťující rychlý přesun na palubě Malé Sorny.

Jiný úhel pohledu…

"Máme nejaké škody Komandére?"

"Ne generále, ta plavidla byla příliš malá na to aby nám mohla uškodit, ale šest jsme jich zničili. Lépe řečeno je zničila koróna brány hyperprostoru."Generál se poškrábal na své strništěm poseté bradě. "To bylo teda pěkné setkání. První kontakt s civilizací v jiné galaxii a vyklube se z toho takové fiasko. Sakra na Zemi mě za tohle ukřižujou."

"Nemohli jsme vědět pane, že zrovna na místě našeho výstupu z hyperprostoru budou nějaké mimozemské lodě. Nikdo nepředpokládal že se v téhle části galaxie vyskytují inteligentí bytosti. Lidstvo už zde přece jednou bylo a nic se tu nenašlo. Navíc by to ani nemuseli brát jako útok. Mohou si mylset že to byla nějaká vesmírná anomálie. Pokud vím tak naše senzory nezachytily ani stopu po neutroniu, kterým je poháněn hyperprostorový motor. Takže hyperprostorové lety vůbec nemusejí znát."

"Nemusejí, ale můžou. Mohou používat úplně jinou technologii k vytvoření bran a k pohonu motorů než my. To že jsme dosud nenalezli rasu na vyšším stupni vývoje neznamená že neexistuje. Je vám to jasné? A k té vaši poznámce ohledně nezjistění inteligentního života, lidstvo tu už sice jednou bylo, ale to bylo před víc jak čtyřmi sty lety. Tehdy ti tvorové ještě mohli být připoutáno ke své planetě a za těch čtyřista let se poněkud vyvinuli. Nebo zde byly ty planety kolonizovány nebo co já vím."

"Ano pane. Ale po incidentu jsme se ihned maskovali, nepředpokládám tudíž…"

"Sakra nechte toho komandére. Maskovali jsme se až po té co se šest jejich lodí rozpadlo na jednotlivé atomy."

"Pane generále smím promluvit?"Generál cosi zabručel a pak řekl."Ano Elis co se děje?"

"Při našem krátkém střetu s těmi tvory jsem zjistila, že se nejedná o jednu, nýbrž dvě různé rasy."

"Jak prosím?"

"Ano pane. Provedla jsem podrobný průzkum všech plavidel pomocí mých skenerů, než jsme ta stvoření nedopatřením zničili." Generál si odfrkl. "Vžyť celá ta věc proběhla behem dvou vteřin. Od našeho výstupu z hyperprostoru až po naše zamaskování."

"Jistě genrále, ale já jsem to přesto stihla."Generál věděl že pro tento lodní počítač jsou dvě vteřiny nepředstevitelně dlouhá doba. On to vlastně ani už nebyl lodní počítač v pravém slova smyslu. Byla to umělá inteligence samotné lodi. Vlastně loď jakoby byla živá. A vpodstatě to byla pravda.

"A na co jsi tedy přišla Elis? Jo a udělej mi prosím trochu čaje."

"Jistě pane." Na stolečku vedle generála se v mžiku zhmotnil šálek pravého černého indického čaje bez cukru. Generál jiný čaj nepil. "Tak tedy," pokračovala Elis "Šest z lodí a shodou okolností to byly ty co jsme nedopatřením zničili, bylo zcela jiné konstrukce než těch dalších pět. Také formy života, které se vyskytovaly na palubách oněch plavidel vypadaly úplně jinak než posádky těch napadených lodí."

"Napadených?" Generál nadzdvihl jedno obočí. "Ano. Na devadesát sedm a půl procenta usuzuji, že jsme zasáhli do vojenského střetu. Těch pět lodí bylo totiž značně požkozeno a byly na ústupu. Ty menší lodě je nejspíš napadly a je dost možné že je překvapily. Lodě které se snažily bránit, totiž byly zbavené zařízení, jenž s největší pravděpodobnpostí sloužily jako zbraně. Nalezla jsem v oklí střetu zbytky pláště bránících se lodí. Ty obsahovaly projektily s výbušnou směsí, která by pozásahu explodovala. Zmínila jsem se také o odlišnosti obou forem života. Napadené lodě byly osazeny tvory, kteří se dají zařadit k humanoudům. Jsou asi třičtvrtě metru vysocí a mají tři horní a dvě dolní končetiny. Sestavila jsem model jejich možného vzhledu, ale na blížší prozkoumání jsem neměla dost času, jelikož jsek se musela věnovat i těm druhým tvorům a také řízení."

Před generálem se oběvil holografický trojrozměrný obraz tvora. Měl úzky krk, na němž byla hlava bez vlasů, která měla tři červeně zabarvené oči. Tvor měl tři horní končetiny, dvě byly vybavené šesti prsty a třetí jenž rostla z hrudi, měla prsty tři. Spodní končetiny měly kloub, který by odpovídal lidskému kolenu, ale měl opačný úhel. Na spodku končetin byl další kloub opačný k tomu předešlému. V oblasti chodidel byly dva prsty do předu a jeden do zadu.

"Ti druzí tvorové byli o dost mohutnější. Měřili v průměru metr padesát" Elis opět vytvořila holoobraz před generálem a ten mohl oba tvory porovnat. "Tito tvorové se taktéž dají zařadit k humanoidům. Mají ctyři dolní a čtyří horní končetiny a navíc jěště jednu chápavou bez prstů v pánevní oblasti. Lidé by tuhle končetinu nazvali nejspíš ocasem."

Generál se pousmál. "Tito tvorové nemají oči. Pokud bychom je chtěli více prozkoumat, museli bychom mít jeden exponát přímo na palubě."

"Malí zelení mužíčci." Poznamenal suše generál. "Ano."Reagovala Elis. "V porovnání s lidmi jsou oba druhy dosti malého vzrůstu, jelikož průměrný člověk dosahuje výšky dva metry deset a váhy kolem dvou set kilogramů. Samozřejmě údaje se trochu liší podle toho odkud příslušný jedinec pochází, ale lidstvo si všechny své planety přizpůsobilo k obrazu svému, takže rozdíly jsou zanedbatelné. Ovšem ani jedna z nalezených forem nemá zelenou či nazelenalou pokožku generále."

Generál obrátil oči v sloup. "Ano jistě Elis opět máš pravdu, ale to byl jen slovní obrat."

"V tom případě se omlouvám generále. Měla bych lépe vyhodnocovat smyls slov, používaných ve slovních obratech."

"No dobrá." Řekl generál. "Prozatím to necháme být. Priorita prvořadosti, která platila pro setkání s jinou inteligentní formou života, byla zrušena před dvěstěsedmdesáti čtyřmi lety. Takže se vrátíme k našemu původnímu plánu. Ostatně později si je můžeme prostudovat. Jak dalekko jsme od S-30x?" Generál se otočil k navigačnímu důstojníkovi.

"Patnást miliónů astronomických jednotek pane." Zněla odpověď. "Tak tedy kupředu. Ještě pořád potřebujeme to neutronium z té zatracené neutronové hvězdy." Vyslovil generál a pomylslel si že by se veličina, kterou se měří vzdálenost v normálním prostoru měla změnit, neboť už byla stará snad jako lidstvo samo.

4. Keira Oris

Rin dostal pohodlný byt v pátém sektoru, tedy někde uprostřed trupu Malé Sorny. Loď byla rozdělena do deseti sektorů. Jeho byt měl čtyři pokoje a malou kuchyň. Mohl sice navštěvovat sektorovou jídelnu, ale vařil si radši sám. Navíc potravin byl dostatek a výběr byl také solidní. Maso ovšem v palubním jídelníčku nebylo neboť sorňané byli vlastně býložravci. Stejně jako všichni členové teď už bývalé fedearce. Rin se také už stačil seznámit se svými vojáky. Tedy spíš jen se svyými poddůstojníky. Bylo jich deset a káždý měl na starosti víc jak tisíc hlídkových vojáků. Na palubě Malé Sorny byl absolutní nedoastatek velitelů, tak se muselo dost improvizovat. Rinova práce spočívala v plánování hlídkových letů v okolí Malé Sorny a na lodi samotné. Dostával hlášení od svyých podřízených o hlídaných sektorech. Pokud by se stala nějaká nepředvídaná věc, tak by se o tom dozvěděl od svých podřízených jako první. Zúčastnil se také schůzky nejvyššího vedení. Jelikož byl pátým nejvýše postaveným důstojníkem tak to vlastně byla jeho povinnost. Ono zas tolik té práce nebylo jak říkal kapitán. Loď byla den na cestě. Fungovala opravdu jako miniaturní planeta. Sorňané žili své životy, pracovali, dostávali platy příslušné jejich postavení a zařazení. Na Malé Sorně bylo několik škol pro budoucí i současné mladé. Rin jěště dosud nemluvil s Keirou o tom incidentu co potkala kapitánovu nákladní loď, ale dosud neměl na to čas. Teď si ho však mínil udělat.

Malá Sorna také dostala odpověď na zprávu, jenž poslala na Tissu, hlavní planetu Aisů. Ti označili projekt Sornské vlády za nekorektní vůči spojencům, protože jim o tom nedala vědět, zároveň však Malé Sorně popřáli mnoho štěstí a přiznali, že kdyby je něco podobného napadlo také, zachovali by se stejně. Vytáhl si z kapsy kartičku s číslem Keiry Oris, kterou dostal od kapiána. Srtčil kartu do komunikátoru a zmáčkl volací tlačítko. Komunikátor chvíli bzučel než se rozsvítil jeho display. "Ano prosím co so přejete?" Na displayi se oběvila hlava, která patřila Keiře. Vypapdala dosti mladě. Odhadoval ji tak deset až dvanást let. To by znamenalo, že se stala terpve nedávno dospělou. "Vy jste Keira Oris?" Zeptal se. "Ano."

"Jsem podporučík Rin Hares. Velitel hlídkových sil Malé Sorny. Kapitán Kriks mi vás doporučil jako odborníka v jedné záležitosti."

"O co se jedná."

"Jedná se o jistou kosmickou anomálii. Dost mě to zaujalo a chtěl bych slyšet váš názor jako odborníka. Mohla byste se se mnou sejít?" Hlava na displayi pojala zamyšlený výraz. "Podle toho kdy se se mnou chcete sejít."

"No nejlépe hned teď." Keira se podivila. "Teď?"

"Ano teď pokud vám to nevadí."

"No právě jsem se chtěla jít najíst do sektorové jídelny, takže pokud by vám to nevadilo přišla bych až po jídle."

"Výborně." Zasmál se Rin. "Žádný problém."Vypnul komunikátor a vyvalil se na své odpočívadlo. Ani si nevšil jak a kdy se mu podařilo usnout, protože ho probudil bzučívý tón, který signalizoval návštěvu stojící za dveřmi. Začal se škrábat z odpočívadla, aby se dostal ke dveřím. Podíval se na kontrolní obrazovku a uviděl tam stát Keiru. Otevřel a trochu prvinile se usmál. "Omlouvám se usnul jsem ani nevím jak. Doufám že tu nastojíte moc dlouho." Keira vešla dovnitř. Stojím tu tak deset minut. Potom co jsem se najedla jsem se vás snažila kontaktovat, ale vy jste neodpovídal, tak jsem se vypravila za vámi. Nebylo těžké zjistit kde bydlíte, když jste jeden z nejvyšších dustojníků. Smím se někde posadit?" Keira si všimla Rinova ospalého výrazu a usmálal se. "Jistě, jistě sedněte si kde chcete." Rin si uvědomil že musel usnout tak na dvě hodiny. "Je to trapné co se stalo, ale byl jsem asi moc unavený."

"Pokud se dnes necítíte můžu zase jít."Nabídla."Ne ne ne."Vyrazil ze sebe Rin."Velice mě zajímá názor odborníka a navíc i kapitán by se o té věci něco rád dozvěděl."

"Tak mi tedy povězte co jste viděli." Rin se posadil naproti Keiře. "No já osobně jsem u toho nebyl. To co vám teď řeknu mi vylíčil kapitán." Rin ji popsal situaci přesně tak jak mu ji popsal kapitán se všemi detaily. Od napadení až po záhadnou vesmírnou anomálii, která zachránila kapitánovu loď a sní i vlastně celou Malou Sornu. Keira chvilku na Rina jen hleděla a potom z ní vypadlo. "To mi zní jak nějaká videoprojekce na pobavení diváků."

"Možná to tak vypadá, ale je to čistá realita." Pousmál se Rin. "Teď mi prosím řekněte co si o tom myslíte. "Keira vypadala zadumaně." Těžko říct podporučíku. Celá ta událost se přihodila během krátkého časového úseku, takže vlastně to nemuselo být vůbec nic. Ale taky mohlo já vím." Dodala Keira když viděla, že se Rin chystá protestovat.

"Kapitán byl v težké stresové situaci jeho loď se musela potýkat se šesti útočníky. Mohl mylně zaměnit výbuchy raket za nějakou anomálii, nebo to také anomálie mohla být. Tyhle informace co jste mi tu vylíčil jsou dost kusé a popravdě neuvěřitelné. Dosud nikdy nebyl výskyt takovéto deformace prostoru, nebo jak to mám nazvat, pozorován. A to ani našimi spojenci, kteří jsou v kosmologii daleko před námi."

"Kapitán mi řekl že každopádně něco viděl. A ať už to bylo cokoliv, nebylo to ani federačního původu, ani torianského původu. Jelikož ta věc tech šest lodí zničila, tak by to nemohli být ani ti záhadní tvorové, kteří údajně podporují toriany, a které nikdo kromě komtura Incharda nikdo neviděl."

"Máte na mysli Charosse?" Zeptala se s úsměvem Keira. "Ano"

Keira si všimla, že když vyslovila slovo Chaross, tak sebou Rin nepatrně škubl. "Vidím, že když se mluví o Charossech, nedělá vám to moc dobře."

"To ano.& quot;Odpověděl." Jako malého mě tím dost strašíval můj starší bratr, který je už po smrti."

"Pardon, omlouvám se." Řekla Keira.

"Nic se neděje." Rin se opět vrátil k tématu. "Podívejte, čistě teoreticky. Co kdyby to bylo nějaká věc vytvořená uměle jiným druhem inteligentní bytosti?"

Keira se trochu zamračila. "Z čeho tak usuzujete?"

"Já ani sám nevím. I kapitán připustil, že by to mohlo být umělého původu. Ale byl spíše skeptický."

Keira vypadala opět zadumaně. "Hmm, nevím je to jedna z možností, ale pokud to bylo umělého původu, tak ta věc musela být na takové technické úrovní, o které se nám ani nesnilo."

"To jistě o tom už jsem taky přemýšlel. A jestli to tak opravdu je, tak upřímě doufám že nejsou jako Toriané." Rinovi najednou začal pípat jeho osobní komunikátor. Rin zmáčkl spojovcí tlačítko a promluvil. "Podporučík Rin co se děje?"

Z komunikátoru se ozval vyděšený hlas jednoho hlídkujícího vojáka, který byl se svým hlídkouvým stíhačem zrovna ve službě. "Podporučíku Rine tady hlídka třista pět. Jsem dva miliony kilometrů vzdálen od Malé Sorny, pane vidím před sebou něco obrovského. Právě se to prostě přede mnou zjevilo."

Rina zamrazilo v zádech. "Okamžitě se vraťte zpět na základnu rozumíte?"

"Nejde to pane. Ta věc mě něčím chytila do nějaké pasti. Motory mají maximální tah, ale jsem přitahován k té věci. Bože je to obrovské."

"Zachovejte klid vojáku, hlavně na to nestřílejte!!!"

"Nebojte se pane myslím že by to byla sebevražda, ale asi jsem si nadělal do kahlot, jen mě tu prosím nenechávejte jen tak napospas, něco vidím jako by se …"Komunikátor se odmlčel. Rin prudce dýchal a nic neříkal. Měl úplně nepřítomný pohled.

"Co se děje?" Zaptala se starostlivým tónem Keira. Rin na ni pohlédl a řekl. "Naše diskuse je dále zbytečná. Ta věc se asi objevila znovu a pouhé dva miliony kilometrů od nás. A nepochybně je umělého půvou. Musíme okamžitě uvědomit kapitána a celou Malou Sornu uvést do nejvyšší pohotovosti. V příštích blízkých okamžicích se asi bude rozhodovat o další existenci či neexistenci naší rasy." Oba dva na sebe nepřítomně hleděli.

• Následující díl

Hodnocení