Rasa smrti V
16. Císař
Lidská flotila zaujala pozici před loděmi federace, yorské republiky a oběma korvetami. Vytvořila tak před spojeneckými loděmi val, kterým by neprošla žádná z případných střel vystřelených loděmi torianů, potažmo i charossů. Gaia visela uprostřed císařské gardy. Byla to do jisté míry nepřehlédnutelná loď. Do jisté míry proto, protože jen člověk v ní viděl její pravý potenciál, jelikož zevnějškem se od Anihilátorů téměř nelišila. Měla stejnou velikost jako všechny lodě gardy, něco málo přes tři sta kilometrů.
Lišila se snad jen v tom, že měla instalovánu pozorovatelnu z průhledného tristorcia, což ostatní lodě neměly. Císař v ní rád trávíval dlouhé hodiny, kdy hleděl do prázdnot kosmu, pozorujíce ty miliardy světelných bodů, které ztělesňovaly nekonečné moře hvězd. Každý člověk také Gaiu ihned poznal podle císařských emblémů, které měla vyobrazeny na bocích svého podlouhlého těla. Emblémy byly v podobě přilbice, kterou míval císař na hlavě. Přilbice svým zjevem velice připomínala ty z antického Říma. Taktéž měla středem vedený kohout, který byl její dominantou.
Ale to hlavní, co Gaiu odlišovalo od ostatních lodí, byly její zbraně. Zbraně anihilátorů byly ničivější než Elisin zastaralý arzenál. V případě potřeby byly tyto lodě schopny zničit vytrvalou střelbou planetu. Jejich energetické zbraně měly takovou intenzitu, že plášť napadené planety se pod jejich paprsky po nějaké době natolik rozžhavil, že se začal roztékat. Z planety se tak stala obří magmatická žhavá koule, na které nemohlo nic přežít. Pokud by chtěli planetu úplně zničit, stačilo by vystřelit střelu NOVA, které byly ještě účinější než střely Elis. To byly zbraně primární. Anihilátory samozřejmě disponovaly spoustou sekundárních zbraní, které Elis postrádala, neměly však samozřejmě tak vyskou účinnost, jako primární zbraně.
Všechny tyto ničivé zbraně se však nemohly rovnat arzenálu, kterým disponovala Gaia. Disponovala vlastně totožným arzenálem, měla však navíc ještě jeden druh zbraně. Absorbční zbraň byla postavena na kreolitové technologii. Tento druh zbraně poskytoval lodi císaře teoreticky neomezený energetický potenciál a její ničivost byla taktéž teoreticky nekonečná. Lidstvo experimentovalo s touto nekonečnou silou již nějaký čas. A přestože jí nebylo ještě schopno zcela ovládnout, v tomto menším měřítku se mu to povedlo. Na Gaii byly umístěny čtyři krystaly, které byly jejím srdcem. Byla to alfa a omega jejího energetického potenciálu. Krystaly fungovaly jako baterie, jejichž kapacita se nedala vypočítat a v simulacích byly jen určeny jisté hranice, které se nedoporučovalo překračovat i když reálný kapacitní potenciál se lidem dosud nepodařilo jakkoliv určit.
Pokaždé, když byla loď zasažena nepřátelskou zbraní, lodní štít převedl její energii do krystalů, kde se uskladnila. Krystaly se tak vlastně nabíjely. A protože se lidem nepodařilo určit jejich kapacitu, mohly se teoreticky nabíjet donekonečna. Hranice byly určeny kvůli bezpečnosti. Zatímco každý další obdržený výstřel z nepřátelských zbraní nabíjel Galinu absorpční zbraň, mohla v klidu používat zbraně napájené lodním jádrem.
Absorpční zbraň však měla jednu nevýhodu. Nemohla být použita ve formě kulovitého výboje v případě, že ve stejném systému jako Gaia, se vyskytovaly spojenecké lodě nebo planety, jelikož absorpční zbraň dokonale ukončila existenci všeho co bylo v jejím dosahu. Šířila se prostorem stejně jako ELP, ale byla nepoměrně ničivější. ELP sice měl devastující účinky, jelikož lodní jádro se několikanásobně přetížilo, ale pořád zde byla možnost, že protivníkovy štíty mu budou schopny odolat. Těmito protivníky zde samozřejmě byli myšleni charossové neboli titáni. Na ostatní rasy této galaxie měl ELP bezpochyby smrtelné účinky.
Zbraň však mohla být použita ještě dalšími dvěma rozdílnými způsoby. První byl forma přímého paprsku, kdy veškerá její energie v něm byla soustředěna, takže její ničivost tím byla vlastně ještě umocněna. A druhý byl rázová energetická vlna, kterou Gaia vyslala směrem před sebe. Tím, jak vlna postupovala dál a dál,se zároveň také rozšiřovala do stran čímž zvětšovala svůj rozsah účinku. Perlou této zbraně bylo, že krom způsobu kulovitého výboje, mohly další dva již tak nepředstavitelně ničivé způsoby být ještě posíleny ostatními Anihilátory. A to prostě a jednoduše. Pokud totiž začaly Anihilátory střílet do Gaiiných lodních štítů, když gaia zrovna používala absorpční zbraň, energie jejich zbraní byla okamžitě pohlcena paprskem či vlnou a její síla tak byla ještě znásobena. Gaiin štít v tomto případě posloužil pouze jako most, po kterém se energie ze zbraní anihilátorů přesměrovala do svazku nebo rázové vlny z absorpční zbraně. Sílu takového svazku či vlny, si už nedokázali představit ani lidé samotní.
Gaia byla vlastně také teoreticky nezranitelná, jelikož pokud obdržela zásah, který by překračoval možnosti lodního jádra, štít se okamžitě začal napájet energií uskladněnou v kreolitových krystalech. Navíc krystaly nejenže mohly sloužit jako baterie pro uskladnění energie, samy navíc disponovaly svou vlastní energií. V každém takzvaně nenabitém krystalu bylo tolik energie, že by mohl napájet několik let energetickou spotřebu planety Země. Jediným velice hrubým a pravděpodobně nanejvýš nepřesným indikátorem stavu nabití krystalů, byl jas jejich záře. V původním, takzvaně nenabitém stavu, kdy krystaly obsahovaly jen svůj vlastní energetický potenciál, byly šedobílé. Nicméně čím více se do nich uskladnilo energie, tím více krystaly zářily. Naopak čím méně v nich bylo potenciálu obsaženo, tím byly tmavší. Samozřejmě, že krystaly nedisponovaly nekonečnou energií a nemohly se nabíjet do nekonečna. Bylo totiž logicky jasné, že kdyby to tak bylo, nemuselo by jich být více a stačilo by, aby se ve vesmíru vyskytoval jediný. Jediný však nebyl. Lidstvo jich mělo devět, které nalezlo v Mléčné Dráze. Čtyři byly na Gaii a dalších pět bylo uskladněno na Zemi. A další se našly tady. V této válkou zakrvácené galaxii. Nevědělo se, kolik krystalů se nachází v pásu asteroidů v systému Riga. Hlavní ale bylo, že se tam nacházely.Proto se císař rozhodl, že se osobně do téhle galaxie vypraví. A nyní byl zde. S císařskou gardou i se svou teoreticky nepřemožitelnou lodí.
Fuler na palubě korvety čekal, co se bude v nejbližších okamžicích dít, ale to, co následovalo nečekal. Na můstku se kolem něj zničehonic rozzářilo světlo transportéru a generál byl v mžiku přenesen na vlajkovou císařskou loď. Ocitl se na můstku Gaii a než si v té rychlosti vlastně stačil uvědomit co se děje, stál před ním císař v celé své impozantní podobě. Císař Jiří byl i na lidské poměry poměrně vysoký. Přestože se v lidské říši vyskytovali i vyšší jedinci nežli nejvyšší vladař, tyčil se svými dvě stě dva a třiceti centimetry nad Fulerem sedícím na levivozíku, doslova jako hora. Generál okamžitě zasalutoval a dodal.
"Výsosti nečekal jsem, že mě povoláte k vám. Dost jste mne překvapil. Poklonil bych se vám, ale jak můžete vidět, nejsem toho schopen."
Císař jen nedbale mávl rukou.
"Nechte toho generále, víte, že na takové malichernosti si nepotrpím, proto to ani nevyžaduji." To byla pravda. Císař opravdu po nikom nevyžadoval, aby se mu klaněl. Navzdory tomu to stejně všichni dělali. Jednak proto, že to byl projev oprávněné úcty a jednak proto, že to vyžadovali císařovi protektoři, kteří byli jeho přímí zástupci.
"No generále, tak mi tedy povězte, co to tu vlastně vedete za válku. I když jste mne do jisté míry informoval, nečekal jsem, že vás a vaši posádku budu muset tahat z takové kaše."
Císař když uviděl nesouhlasnou tvář Fulera ihned dodal. "Ano vím, byli jste přepadeni velkou přesilou, a proto jste se do té kaše dostali. Tou poznámkou jsem myslel, aby jste mi řekl něco o těch super bytostech, kterým jsem před třemi minutami poslal zprávu v podobě textu v torianské řeči."
"Mohu se ještě zeptat výsosti, co jste jim poslal za zprávu?" Otázal se Fuler.
"Jistě." Usmál se Císař. "Byla to prostá výhružka. Pokud nepřestanou ohrožovat lidské lodě včetně těch federačních, budou všichni okamžitě do jednoho zničeni. Setkal jste se s nimi?" Zeptal se ho a vzápětí si sám odpověděl. "Aha takže ne."
Císař byl schopen zachytit pocity z hlavy jiného inteligentního tvora pomocí své telepatie. Číst myšlenky jako takové nedokázal. Dokázal však rozlišit to, jestli dotyčný smýšlí kladně či záporně, takže ho vlastně nikdo nemohl obelhat. Síla jeho telepatie však byla jinde. V případě, že to uznal za nezbytné, dokázal jiné inteligentní bytosti vnutit svou vůli nebo ji dokonce za nesnesitelných bolestí zabít. Navíc jakýkoli úmysl ho zabít mu v jeho blízkosti nemohl uniknout, neboť jeho mozek okamžitě zachytil hrozící úmysl z pocitů v jiné mysli. Najedenkrát tak již unikl atentátu. A to i přesto, že byl u drtivé většiny populace pro jeho mírnou povahu většinou oblíben. Většinou však čelil atentátům vrahů jiných ras než lidské. Jeho mozek však nevládl pouze telepatii, ale také telekinezi. Císař tedy mohl pouhou vůlí pohybovat předměty, nebo dokonce rozbíjet či drtit jakýkoli materiál. Telekinezi před ostatními lidmi používal velice zřídka, jelikož divadlo, které byl pomocí této síly schopen vyvolat, bylo opravdu děsivé. Málokdo zůstal klidný, když se kupříkladu v jeho blízkosti z tristirciové zdi sám od sebe vytrhl velký kus a vzápětí se zmuchlal do malé dokonalé koule, nebo se jednoduše drtivým tlakem rozpadl na nejjemnější prach.
"Výsosti, nevíme, jak jsou ti titáni silní. "Začal generál." Myslím, že by nebylo moudré je podceňovat, ač to nerad přiznávám, nemám z toho zrovna dobrý pocit."
Císař už samozřejmě věděl, jaké má Fuler pocity, ale nechal jej domluvit. Přerušování uprostřed věty považoval za krajně neslušné a sám to nedělal. Jemu se to přirozeně nikdo udělat neopovážil.
"Je pravda, že někdy se nezachovám zrovna moudře," když viděl Fulerovo zděšení z toho, že by si jeho připomínku snad mohl vyložit jako urážku, ihned zvedl dlaň na znamení toho, že jej Fuler neurazil a pokračoval. "nicméně nemusíte mít strach z podcenění situace z mé strany. Mějte však na paměti, že jsme dosud nejmocnější rasa známého vesmíru. A já, jako její vrcholný představitel, v tomto duchu budu prezentovat má stanoviska. A je mi jedno, jak je protivník silný."
"Samozřejmě, omlouvám se." Odpověděl generál.
"Co jste se tedy o těchto titánech dověděl?"
"Je mi líto, ale abych pravdu řekl, nic moc. Jsou údajně velice mocní. Když jsem byl vyslýchán na torianské stanici, bylo mi sděleno,že titáni vědí o naší síle, dále že nemají zájem o naše technologie, jelikož mají své vlastní údajně efektivnější. Zajímají se o to, co zde pohledáváme, neboť jsou si prý vědomi toho, že pokud jsme ochotni se zde vojensky angažovat, musí zde být něco velice cenného, pokud to upoutalo naši pozornost."
Císař Jiří se zamyslel. "Hmm. Evidentně jsou ta stvoření na mnohem vyšší úrovni než jakákoliv jiná v této galaxii, protože se zdá, že toho o nás vědí více, než my o nich, což mě, abych pravdu řekl, poněkud štve."
"Výsosti," ozvala se Gaia "zaznamenávám v nepřátelské flotile energetické výkyvy."
"Chystají se k útoku?"optal se císař.
"Spíše to vypadá na nějaký druh skenovacích paprsků vycházejících z těch dvou podivných plavidel, ale nejsem si plně jistá. Pokusím se analyzovat formu energetických výkyvů."
"Když si nás chtějí proklepnout, proklepnem si je taky. Proveď kopmletní skenovací program, včetně hloubkové analýzy energetického zdroje těch dvou podivných lodí."
"Rozumím." Odpověděla Gaia a ihned začala vykonávat císařův rozkaz.
"Veličenstvo," začal znovu Fuler "mohl bych se zeptat, jak jste věděli, že jsme zrovna zde, v tomto systému, když Elisin poziční lokátor byl při jejím výbuchu zničen?"
"Vaši přátelé aisové nás informovali, kde se torianská stanice nachází. Po té, co jsme od vás obdrželi zprávu o vašem zajetí, lokalizovali jsme pozici, odkud byla vyslána. A když jsme dorazili na místo, setkali jsem se tam s představiteli této rasy. Ti nás informovali, že jste svedli heroický souboj s velkou přesilou, kdy jeho výsledkem bylo vaše zajetí."
"Výsosti," najednou promluvila Gaia, "nepřátelské lodě se asi dávají na ústup. Torianská plavidla se dala do pohybu směrem k okraji soustavy."
"Císaři," vyhrkl Fuler. "možná bychom se měli pokusit zajmout jednu z těch titánských lodí. Mohli bychom získat velice cenné informace."
"Máte pravdu." Než stačil císař vydat rozkaz, Gaia okamžitě reagovala, jelikož věděla, že by ho vydal po tom, co potvrdil Fulerovu domněnku. Z lodě vyšlehl energetický svazek,který se od ní natahoval směrem k jedné z titánských lodí. Když k ní dorazil, okamžitě se kolem ní roztáhla slabě zářící bariéra, připomínající lodní štíty lidských plavidel. Loď však byla lapena do energetické pasti, která byla neustále spojena s Gaiou. Její intenzita tak mohla být v případě potřeby zvětšena.
"Zdá se," hlásila Gaia "že ostatní plavidla na vyslání pasti reagují. Obracejí se zpět k nám."
"Á, zdá se, že titáni povolávají své nohsledy ke své obraně. Vyšli gardě příkaz k okamžitému zničení všech nepřátelských plavidel, pokud budeme napadeni."
"Rozumím."
Torianské válečné lodě se obrátily zpět čelem k lidské flotile a po chvíli začaly chrlit částicové proudy, které byly pohlcovány štíty lidských lodí, aniž by způsobovaly nějaké škody. Druhá loď titánů otevřela hyperprostorovou bránu a v mžiku zmizela. Následná bitva, která se rozpoutala mezi lidskými a torianskými loděmi, byla spíše jatky, než řádnou bitvou. Torianské válečné lodě se rychle po sobě měnily v zářivé explodující koule, kdy lidská plavidla konala práci, která dostála jejich třídě anihilátor.
"Veličenstvo, lapená loď se pokouší uvolnit z energetické pasti. Začala pohlcovat energii pasti a tak ji oslabovat." Hlásila Gaia.
Titánská loď opravdu nějakým způsobem doslova odsávala z pasti energii.Po chvilce z ní vyšlehl zakřivený výboj připomínající svým vzhledem blesk.
"Struktura pasti téměř narušena." Znovu hlásila Gaia.
"Zesil strukturu pasti a vyšli spojovacím paprskem ochromující výboj."
Gaia zesílila past a vyslala elektromagnetický puls. Ten proletěl po spojovacím paprsku v podobě jiskřící koule a zasáhl titánskou loď. Ta okamžitě přestala jevit známky života. Zbytky torianských válečných lodí se kvapem dávaly na ústup a několika se to podařilo, když na okraji soustavy přešly do nad světelné rychlosti.
"No," usmál se císař "vypadá to, že teď budeme zajatce vyslýchat my."
Torianská mezihra
Xaíírass se topil v pocitu zmatku promíseného strachem a beznadějí. Jeho loď byla jedna ze zbytku flotily, která bránila stanici při přepadu federačních lodí. Unikl s ní společně se zbytky válečných lodí, když nastal masakr v systému Kerzíís. Mířil do hlavního domovského systému torianů. Seděl ve své kóji osamocen na můstku a nemohl se vzpamatovat z prožitých událostí. Bože, oni dokázali přemoci titánská plavidla. To přece nejde, to je nemožné, nikdo se jim přece nemůže rovnat. Nebo nám snad titáni lhali? Co když jsou tito lidé mocnější. Co když titáni nejsou titány, ale jen jiná rasa, která celou tu dobu toriany obelhávala. Co když…
"Pochybuješ snad o naší moci?" Ozvalo se mu v hlavě. Xaíírass se neuvěřitelně lekl.
Začal vystrašeně vysílat vlny po můstku.
"Kdo?…Co?…"
"Ty snad nevíš, kdo k tobě promlouvá?"
Torian si vzápětí uvědomil, kdo je ten tajemný hlas, který slyší ve své hlavě. Padl ze své kóje na podlahu místnosti a žalostně zaúpěl.
"Prosím… ušetřete mne óó mocní. Nikdy bych se neopovážil. Já, jen jsem na smrt vystrašen. Byl jsem si tak jistý vítězstvím, když jste přišli ve svých mocných korábech do systému, společně s naší flotilou. Nikdy bych nepomyslel, že lidé, ač jsou tak silní, vás mohou…" Zarazil se, jelikož se neodvážil vyslovit, co se právě chystal.
"Přemoci?" Doplnil jej hlas v hlavě.
Xaíírass jen skučel čekajíce na trest za svou opovážlivost.
"Bylo našim úmyslem, aby se stalo to, co se stalo. O této mocné rase toho ani my ještě nevíme dost, a proto, když lidé přišli se svou mocnou armádou do systému, jsme rozhodli, že necháme zajmout jednu z našich lodí. Tato mocná rasa má potenciál se stát v poměrně krátké době ještě mnohem mocnější. Bylo evidentní, že když bylo lidstvo ochotno vyslat sem do této galaxie tak mohutnou armádu, něco upoutalo jejich pozornost. Rasa jejich formátu by se totiž nikdy nezahazovala s podřadnými civilizacemi, jako jsou ty z té ubohé federace. Nesmíme připustit, aby tato civilizace získala ještě větší moc, než kterou disponuje nyní. Proto jsme jim dovolili zajmout naši loď, aniž by tušili, že to není jejich zásluha. Protože pokud chceš co nejlépe poznat svého nepřítele, buď mu co nejblíže."
"Mohu se zeptat, jak je možné, že vás slyším v mé hlavě?"
"Protože je to naše vůle."
Xaííras pochopitelně nemohl vědět, že je s ním v místnosti, jeden z charossů, který se na jeho loď přenesl z uvězněné lodě, ještě než jí Gaia ochromila svým elektromagnetickým pulsem. Nyní na jeho lodi cestoval společně s toriany do jejich domovského systému, kde se měl setkat s rádcem, titánem, jenž se jako jediný zjevoval torianským vládcům. Charossové byli pro toriany neviditelní, i když se nacházely v jejich bezprostřední blízkosti. Toriané o svých titánech vytvořili mnoho legend. Mnoho z nich byly opravdu jen legendy, ale mnoho se jich také zakládalo na pravdě.
"Co tedy máme dále udělat mocní?" Krčil se stále Xaíírass na podlaze místnosti.
"Již správně směřujete do svého domovského systému. Až tam dorazíte, rádce bude informovat vaše vládce o dalších krocích jenž budou následovat. Mohu ti však říci jedno. Tímto aktem, co lidé vykonali, se mnohé změní. Lidstvo se ukazuje být nebezpečnější, než se původně zdálo, a proto jsme se rozhodli, že si situace vyžaduje naši přímou intervenci v této galaxii. Dosud jsme zde měli jen dvě pozorovací lodě, které přiletěly do systému Kerzííss s flotilou vašich válečných lodí. Nicméně tím, že sem lidé vyslali tuto armádu, nás nutí, abychom zakročili dříve, než si barbarsky podmaní tuto galaxii, která patří právem vaší rase.
Je na čase, aby lidstvo poznalo pravou sílu titánské rasy, která může být ve vesmíru jen jedna. Tento náš čin je nutný také kvůli vám."
Xaíírass se pomalu zvadl z podlahy místnosti.
"Proč kvůli nám?"
"Aby již nikdy více žádný z vás byť jen nepomyslel na pochyby o naší nekonečné moci! Protože není mocnější vůle než je ta naše. My jsme zdědili vesmír, my jsme jeho prvorozené děti a jen my máme právo určovat běh událostí v celém kosmu. Tato rasa, která je velmi mocná, ale také velmi pyšná, již nakročila ke své konečné zkáze. Ve své zaslepenosti a nevědomosti se postavila samé podstatě kosmu, jelikož se snaží ovládnout samotný zdroj kosmické nekonečné síly. Poznali jsme to ihned, jakmile jejich vedoucí loď uchvátila do pasti jednu z našich pozorovacích lodí. Lidstvo samo ještě ani nechápe tento zdroj všeho bytí a už se s ním snaží manipulovat. Ty ani nevíš, co jsme ti právě sdělili, jelikož do teď nebyla ve vesmíru rasa, která by se jen vzdáleně přiblížila pochopení této věci, která svou velikostí přesahuje vše, co se v kosmu vyskytuje. Až do teď. Zatím není zřejmé, jak se lidstvo o této síle vůbec dozvědělo a už vůbec není zřejmé, jak se jim podařilo ovládnout byť jen její nepatrnou část. S největší pravděpodobností však muselo dojít k nanejvýš nepravděpodobným či dokonce neuskutečnitelným okolnostem, jinak by totiž žádná rasa z vaší sféry nebyla schopna toto nikdy pochopit a musela by zešílet při jakémkoliv pokusu o pochopení podstaty vesmíru. A proč jsme ti vlastně všechno nyní sdělovali? Protože až skoncujeme s touto nestoudně drzou rasou, budeme muset ustanovit strážce této ohromující síly, aby se již nikdy nemohlo opakovat to, co se děje nyní. Tím strážcem se stane samozřejmě vaše rasa, ale musíte být připraveni krvácet pro věc, kterou nikdy nepochopíte. Musíte být ochotni pro tuto věc zajít až na hranici vašeho zániku. Odměnou vám pak bude nadřazenost všemu živému vaší sféry."
Xaíírass naslouchal a absolutně nechápal co mu to hlas titána v jeho hlavě právě sdělil. Galaktická válka, kterou jeho rasa vedla již více než století proti federaci byl nejvíce monstrózní počin, který si dokázal představit. Byl schopen si představit i mezigalaktickou válku i když asi ne v jejích nejničivějších detailech. Avšak titán mu právě řekl úmysl, jež se charrossové rozhodli udělat po té, co poznali, jakými zbraněmi disponuje Gaia. Věděli, že nositelem absorpční zbraně je jen Gaia, jelikož na ostatních anihilátorech se nic podobného nevyskytovalo. Přesto i ostatní lodě, které se jinak podobaly vedoucí lodi jako vejce vejci, měly tak ničivý potenciál, že tato armáda představovala sílu, kterou museli brát charrossové zcela vážně. Titán přemítal jak mohlo lidstvo uniknout jejich pozornosti. Avšak od doby, co charrossové existují, vesmír mnohonásobně zvětšil svůj objem a pořád jej neustále zvětšoval. Proto nebylo v možnostech ani jich samotných probádat všechny jeho hlubiny a mít pod kontrolou všechny bytosti jej obývající. Sami charrossové již v dávné historii jednou prošli tím, pro co se nyní rozhodli. Bylo to již velice dávno. Historie se nyní opakovala. Kdysi dávno se také objevila rasa, která se snažila ovládnout nejmocnější nástroj samotné existence. Tehdy vedli válku, která neměla obdoby a vyhubili vše, co se s touto silou pokoušelo manipulovat. V kosmické válce, která zahrnovala téměř celý tehdejší vesmír zničili rasu bytostí, které vytvořily a vedly obrovskou říši a jež se téměř staly bohy. Zničli rasu, která se je pokusila nahradit a nazvali ji Rasa smrti. Protože jen rasa, která by nabyla vědomosti rovnajíce se vědomostem chorrossů, pro ně mohla být smrtelná. Nyní museli zničit novou Rasu smrti, aby sami nepropadli zkáze. Museli zničit Lidskou říši za každou cenu a to i za cenu vyhlazení veškerého života v kosmu. Sami ovšem netušili, jestli je to pro nekonečné hlubiny vesmíru vůbec možné, proto museli za každou cenu zjistit odkud lidstvo pochází.
17. Karanténa
Loď, která nyní nehybně visela obklopena ze všech stran anihilátory, vypadala opravdu dosti podivně. Nedosahovala velikosti anihilátorů, na lidské poměry byla vlastně dosti malá. Byla jen o něco málo větší než torianské bitevní lodě. Měla tvar čtyřstěnného jehlanu, kdy její čelo bylo na vrcholu. Gaia visela v prostoru přímo naproti této lodi a bezvýsledně prováděla biosken jejích útrob. Po chvilce skenování zahlásila.
"Na palubě se nevyskytuje žádná biologická forma života výsosti. A vzhledem k tomu, že jsem zaregistrovala nepatrný energetický svazek směřující na jednu z menších torianských lodí, lze předpokládat, že se její posádka evakuovala a unikla právě v avizované lodi."
Císař se zamračil. "Hmmm… tak z výslechu asi nic nebude. Jak je možné, že se dostal tento svazek skrz energetickou past?"
"Pravděpodobně využili oslabení struktury pasti pro přenos." odpověděla Gaia.
"Ano, ten výboj v podobě blesku." přitakal císař. "Zjistila si něco zajímavého po hloubkové analýze jejich energetického zdroje?"
"Ano výsosti a obávám se, že se vám mé zprávy nebudou líbit."
"Tak tedy povídej."
"Zdroj energie této, lodě se svou strukturou podobá krystalům, ze kterých je napájena má absorbční zbraň" Gaia si všimla očividného zaražení, jak císaře, tak i Fulera. Vyčkala chvilku, aby oba mohli vyřčenou novinku alespoň trošku strávit a pokračovala.
"Nejedná se však o drahocenné kreolitové krystaly, abych vás trošku uklidnila, nýbrž o jejich napodobeninu. Prozatím nejsem schopna určit materiál, ze kterého jsou tyto falešné krystaly zhotoveny, mohu však určit jejich přibližnou kapacitu, jelikož ta je nepoměrně nižší, než-li u krystalů pravých.Proto také byla loď schopna odsávat energii z pasti, nicméně když hrozilo překročení jejich kapacity, vyslala její posádka již zmiňovaný výboj, kterým se pokusila past prorazit. Naštěstí to k proražení nestačilo. Avšak stačilo to na přenos posádky nebo její části v době, kdy byla struktura pasti oslabena. Přenos proběhl ještě před tím, než jsem past zesílila, proto pravděpodobně posádka unikla. Byla to tedy má chyba výsosti, proto se omlouvám a očekávám případný trest." dokončila Gaia.
Císař jen mávl rukou." Nebyla to tvá chyba, čekala si na mé rozkazy. Naopak bys zasloužila nejvyšší ocenění. Protože tvé zjištění nás varuje před možnou katastrofou epických rozměrů. Kdybychom totiž tyhle jejich znalosti neodhalili včas, mohlo se nám to stát osudným. Takže si to shrňme. Je zde přímý důkaz o tom, že dosud nejmocnější sílu v kosmu už neznáme jen my. Je zde dokonce důvodné podezření a myslím i pravděpodobné, že tato stvoření mohou tento zdroj energie znát mnohem déle než lidstvo. Jelikož my prozatím nedokážeme duplikovat kreolitové krystaly. Proto rasa, se kterou jsme se nyní setkali, může být opravdu mocnější než naše říše."
"Můj císaři," promluvil Generál "je tu ovšem také možnost, že tyto bytosti nejsou schopny využívat sílu pravých kreolitů, proto byly nuceny vytvořit tyto náhražky, které jak se zdá zdaleka nedisponují takovým potenciálem, jako pravé krystaly."
"Ano, ta možnost je tu také." Připustil císař. "Musíme ovšem zcela vážně brát v potaz možnost, že jsou schopny využívat také pravé kreolity. A jelikož se zdá, že je v kosmu kreolitů fatální nedostatek, mohla tato rasa přistoupit k duplikaci v rámci výbavy veškerého lodního arzenálu, kterým případně disponuje. A obávám se, můj milý generále, že tato možnost je více než pravděpodobná."
Fuler jej sledoval a po chvilce, kdy císař jen mlčky přemýšlel, se optal.
"Výsosti, neměli bychom na tu loď poslat průzkumné roboty, aby ji zajistili? Mohli bychom získat nějaké informace o těch titánech."
"Ano, samozřejmě zajistěte to a Generále, rád bych si pohovořil s kapitánem té Malé Sorny. Kapitán by pro nás mohl mít nějaké užitečné informace. Chci o této rase veškeré dostupné i nedostupné informace, protože pokud se potvrdí domněnka, která mne nyní napadla, stojí lidstvo proti největší hrozbě, jaké kdy čelilo a to včetně zničující války s rasou skelenoi."
Fuler nasucho polkl, protože pocit neporazitelnosti coby příslušník lidského rodu, který mu dával jistotu absolutní převahy nad vším, s čím by se mohl setkat, byl najednou pryč. Místo toho teď naplno poznal jiný pocit, s jehož lehkými náznaky se již nedávno setkal. Do doby, než byl vyslán do této zpropadené galaxie, jej nikdy osobně nepoznal, přesto že předkové lidí v něm často žili. Dnes poprvé pocítil plné účinky strachu, který, jak zjistil, byl jeho nepřítelem číslo jedna. "Kontaktuji je a zajistím, aby věděl, že bude přenesen na vaši loď."
* * * * *
Kapitán kriks se před malou chvílí dozvěděl, že by s ním mluvil rád sám císař a připravoval se na přenos lidským transportérem na jeho vlajkovou loď.
Kriks byl lehce nervózní. Bylo to pochopitelné, jelikož se každý den s vládcem možná nejmocnější rasy, kterou dosud poznal, nesetkával. Nechápal, jak by mohl být císaři nápomocen, ale aspoň získal určitý uspokojivý pocit své vlastní důležitosti. I když mu bylo jasné, že lidstvo sorňany prakticky k ničemu nepotřebovalo. Trpělivě čekal ve stoje před svým kapitánským sedadlem, až se kolem něj začne tvořit již známá záře oznamující přenos. Po chvilce krátkého čekání se tak i stalo a vzápětí se nacházel na můstku císařské lodi. Přistoupil před něj obrovitý člověk, zubíce se na něj v přátelském úsměvu, který však více než přátelsky vypadal jako obvykle hrozivě.
"Prosím, kapitáne, posaďte se, je tu i vaše křeslo, které pro vás nechal vyrobit generál Fuler." pobídl jej císař.
"Mohu se zeptat, kde je generál?"
"Organizuje přenos průzkumných robotů na zajatou nepřátelskou loď."
"Nezlobte se, prosím, za mou nevědomost, ale neznám vaše protokolární předpisy, proto nevím, jak vás oslovovat a ani nevím, jestli nejsem povinen, vám nějak prokázat úctu, jelikož máme také vládnoucí garnituru a tam je to vyžadováno." začal Kriks.
Císař se znovu usmál. "Ano, máte pravdu, podle protokolu by jste se mi měl poklonit, oslovovat mne výhradně výsosti a pouze odpovídat na dotazy, ale já si na tyhle drobnosti nepotrpím, proto se tím nemusíte řídit. Navíc chci, aby jste se cítil více pohodlně a neformálně."
Kriksovi se evidentně ulevilo, jelikož mu připadal císařův přístup docela příjemný.
"Tak s čím vám tedy mohu pomoci výsosti?"
"Kapitáne, vím, že už se vás na to přede mnou jistě generál ptal, ale chtěl bych to slyšet od vás a pokud možno vše. Co vlastně víte o těchto charrossech?"
"Výsosti, nechci vás zklamat, ale je toho opravdu hodně málo. Osobně jsem se nikdy s žádným nesetkal a když na to přijde, tak ani nikdo jiný kromě komtura incharda."
"Kdo to je?"
"Je to člen naší vlády. Vláda sorny sestává z pěti komturů, kteří ve všem rozhodují společně formou hlasování. Komturové jsou doživotně voleni sněmem reprezentujícím veškeré obyvatelstvo Sorny. Ve sněmu jsou jak civilisté, tak vojáci. Každý zájemce na funkci komtura, musí mít v základním vzdělávacím postupu jen ty nejlepší výsledky, a po té nastoupí speciální školu, která jej připravuje na jeho budoucí povolání. Jen pouhá tři procenta projdou náročným vzdělávacím cyklem, který je na této škole a z těchto absolventů jsou jen čtyři procenta vhodná na post jednoho z pěti vládců."
"Rád bych se s komturem inchardem setkal, pokud by to bylo možné. Jestli je to jedninný sorňan, který se kdy setkal s charrossem, je velice důležitý. Můžete to zařídit?"
"Mohu se o to pokusit výsosti, ale nic vám neslibuji. Nevím, jestli bude komtur ochoten se s vámi sejít přímo osobně. Přesto že jste velice mocní spojenci a aisové přesvědčili ostatní členy federace, aby se pokusili zachránit vaši loď, krom jednoho z vládců aiského triumvirátu, mají členové ostatních vlád strach z přímého kontaktu s lidmi."
Císař se poněkud zamračil. "Musíte komtura přesvědčit k tomu, aby se se mnou setkal. Je to velice důležité i pro celou federaci."
"Dobře výsosti, pokusím se jej přesvědčit. Když už jste ode mne žádné informace nezískal, pokusím se vám je zajistit alespoň touto cestou."
Císař se usmál. "No vidíte, přeci jen mi nějak pomůžete."
Najednou se v průzoru objevila velká zářící koule, ve kterou se proměnila zajatá loď. Všichni přítomní na můstku sebou trhli, jelikož se to stalo nenadále a nikdo na to nebyl připraven.
"Co se to sakra stalo?!" Rozkřikl se císař.
"Výsosti, tady generál Fuler, dovolte mi to vysvětlit." Ozvalo se z vysílače císařova osobního počítače.
"Mluvte." Rozkázal.
"Asi minutu po té, co se roboti přenesli na nepřátelskou loď, se na plavidle rozezněl nějaký zvukový signál, který postupně zvyšoval svou intenzitu.V důseldku toho jsem přikázal okamžitě přerušit misi a roboti byli přeneseni zpět na Gaiu. Po několika vteřinách došlo k explozi zajaté lodě. Takže roboti vlastně nestihli vůbec nic zjistit, jelikož s průzkumem prakticky ani nezačali."
"Nějaké škody na robotech?"
"Ano, jeden byl zasažen nějakým energetickým výbojem, jehož známky se na robotu projevovaly ještě po přenosu. Pár vteřin po přenosu na palubu se robot zhroutil a nebyl schopen provozu."
"Izolujte postiženého robota a ihned zajistěte aby se na něm provedla analýza. Nikdo se k němu nesmí přiblížit. Je vám to jasné?"
"Rozumím vesličenstvo." Odpověděl Fuler.
"Gaio, okamžitě zapni interkom."
"Můžete mluvit, výsosti."
"Posádko pozor." Začal císař. "Došlo k expolzi zajaté lodě, takže nadále již neexistuje. Je zde ovšem možnost případné kontaminace lodní atmosféry, jelikož vyšlo najevo, že zajetí cizácké lodě mohlo být z jejich strany úmyslné, neboť jeden z průzkumných robotů mohl být napaden formou nějakého energetického útoku. Musíme nyní počítat s možností, že robot byl kompromitován určitou energetickou schránkou, která může být nositelem určité biologické nákazy. Proto s okamžitou platností platí zákaz vycházení z kajut bez vyjímky. Ve všech nesoukromých prostorách se budou pohybovat nyní jen vojenské hlídky. Dokud nevyvrátíme možnost případného biologického ohrožení lodě, platí tohle nařízení nepřetržitě. Konec"
Císař se ztěžka posadil do svého křesla a mračil se tak, že vypadal jakoby chtěl každou chvíli někoho roztrhat na cucky.
"HERGOT!!!!" Najednou zařval s takovou intenzitou, že sebou Kriks škubl až málem spadl z křesla. Císař si toho všiml a trochu se uklidnil.
"Generál Fuler okamžitě na můstek." Řekl a znovu se podíval na Krikse. "Omlouvám se, že jsem vás tak vylekal, ale fatální chyba generála může nyní ohrozit celou posádku. Proto i vy budete muset na nějaký čas zůstat zde s námi na lodi. Je to opatření, aby nemohlo dojít k rozšíření případné nákazy na ostatní lodě."
"Nezlobte se na mne výsosti, ale vůbec teď netuším o čem mluvíte." Zablekotal vylekaný Kriks.
"Jde o to kapitáne, že se na lodi může vyskytovat nějaká biologická nebo jiná zbraň. Už jsme se s podobným jednáním nepřítele setkali. Zajali jsme nepřátelskou loď, vyslali na ni průzkumné roboty a ti, jak se vrátili, přinesli na palubu tuto nákazu. Výsledkem bylo, že osmdesát procent napadené posádky zahynulo. Nicméně tohle se stalo velice dávno. Stalo se to vlastně našim předkům. My bychom nyní měli být teoreticky imunní vůči všem známým virům, bakteriím i kyselinám, nicméně to neznamená, že by jsme nemohli být napadeni něčím, co ještě neznáme. Chyba generála nás i vás nyní ohrožuje. Ovšem abych nebyl na Fulera až tak přísný, mám na tomto přehmatu i svou vinu, jelikož jsem si vůbec neuvědomil, že by k této situaci mohlo dojít. Vy zde musíte zůstat s námi, aby jste neohrozil vaši vlastní posádku na vaší lodi."
Mezitím, co vladař vysvětloval sorňanovi situaci, vstoupil na můstek Generál Fuler. Těsně před vysláním robotů mu sdělil lodní lékař, že již může zatížit své nohy, takže levivozík již nepotřeboval.
Císař domluvil a otočil se k němu. "Jste si vědom toho, co jste udělal?"
"Ano, vaše výsosti. Svou chybu jsem si uvědomil v zápětí co se robot zhroutil k zemi, ale to už bylo pozdě."
"Dobře generále. O vašem trestu si pohovoříme později, teď na to není čas. Okamžitě zahájíte opatření na lokalizaci případného ohrožení. Až skončíte s analýzou, osobně mi ji přijdete prezentovat do mé kajuty. A generále, za výsledek analýzy budete zodpovídat svou vlastní kariérou. Pokud se podruhé zmýlíte, u armády jste skončil. Mám vás sice v oblibě, ale takové přehmaty se nesmí stávat. Nicméně nejste v tom sám, takže pokud by se potvrdila možnost jakéhokoliv ohrožení, ponesem následky oba. Teď se postarejte o to, aby se kapitán měl kde ubytovat. Jak je vám jistě jasné, bude muset na lodi zůstat s námi, dokud se tato prekérní situace nevyřeží."
"Rozkaz." Fuler zasalutoval a v doprovodu Krikse opustil můstek.
Na chodbě se zastavili a Fuler zavolal majora Plánka, velitele hlídek.
"Slyším vás pane." Zahlásil se major.
"Majore, u můsktu na vás čeká kapitán Malé Sorny. Císař vydal rozkaz, aby byl kapitán u nás ubytován, dokud se situace nevyřeší. Vyzvednete si jej zde a osobně dohlédnete na to, aby byl bezpečně ubytován. Bude zde na vás čekat. Já na něj nemám čas, jelikož jsem dostal neodkladné rozkazy přímo od císaře."
"Rozumím pane, ihned vyrážím za pár minut si jej vyzvednu."
Genrál se otočil na Krikse." Počkejte tady na majora. Za pár minut si vás zde vyzvedne. Zde budete v bezpečí. Tohle je čekací předsíň můstku, kde čekají návštěvy na audienci u císaře. Z venku je stráž. Ostatně na lodi se vám za normálních okolností nemůže stát nic horšího, než že se ztratíte."
Kriks přykývnul hlavou na znamení souhlasu. Tento zvyk okoukal od Fulera.
Generál se vzdálil a kapitán osaměl. Místnost, ve které čekal na majora, byla v porovnání s můstkem docela malá. Přestože místnost bezprostředně sousedila s můstkem, necítil se kapitán sám moc dobře. Na jeho vkus tu bylo až moc velké ticho. Přemítal nad tím, co mu všechno sdělil císař. Byl v podstatě rád, že se lidmi setkali. Dalo to naději celé federaci. I když neměl o pravých úmyslech lidstva nejmenší potuchy, fakt, že v tuto chvíli stála tato mocná rasa na straně federace, byl pro něj nejdůležitější. Na druhou stranu jej také napadla myšlenka, zdali se okolnosti příchodem lidstva do galaxie nemohou naopak zhoršit.
Charrossové sice podporovali toriany, ale nikdy žádná z ras federace nezaznamenala jejich přímou intervenci v galaxii. Bylo ovšem nad slunce jasné, že se tak nestalo proto, protože to nabylo potřeba. Uvědomil si, že před příchodem lidstva do galaxie, byla jejich válka jen marný boj bez jakékoli byť jen teoretické možnosti na vítězství. I přesto, že federace v průběhu války učinila své největší vynálezy a objevy, nikdy se nemohla torianům vyrovnat dokud je podporovala ta tajemná rasa charrossů. Pokaždé, když se federaci podařil vyvinout nějaký nový druh zbraně, který se mohl rovnat nebo aspoň přiblížit ničivosti torianských zbraní, dočkali se jejich protivníci vždy v krátké době daru od svých pánů v podobě ještě ničivějšího druhu zbraně nebo nové třídy lodí.
Charrossové neustále udržovali toriany o krok před všemi rasami v této galaxii. Kriks si zahořkle uvědomil, že si tyto bytosti se všemi ostaními rasami galaxie hrály. Vytvořily si divadelní scénu, kde ostatní rasy a to včetně torianů, byly jen pouhé loutky v rukou těchto pánů. Ovšem proč takto jednaly, nedokázal pochopit. Snad se opravdu může jednat o nejmocnější bytosti ve vesmíru, jimž se nikdo a nic nemůže rovnat a toto jednání může být jen projevem prosté nudy. Ostatně sorňanští mladí si také baví zlomyslným trýzněním limů, což jsou kolonie malých tvorečků disponující primitivní kolektivní inteligencí. Jejich inteligence je sice primitivní, ale natolik vyspělá, aby si uvědomovala příčinu katastrof, které způsobovali mladí a zároveň svou vlastní bezradnost z nemožnosti se jakkoliv bránit. Kriks si nyní připadal právě tak jako ti malí limové. Proto lidstvo je jedinnou nadějí pro tuto galaxii.
Krikse vytrhl ze zamyšlení příchod majora Plánka.
"Vy budete kapitán kriks." Pronesl celkem zbytečně major.
"Ano."
"Tak pojďte, odvedu vás do vašeho dočasného bydlyště."
Kriks se zvedl a následoval majora do dveří vedocích na dlouhou chodbu.
"Jak daleko je mé dočasné ubytování?" Optal se majora.
"Nějakých deset kilometrů oddut. Budet císaři na blízku. Dostaneme se tam vznášedlem, které na nás čeká venku v dómu. Namůžeme se přenést transportérem, jelikož je to zakázané. Když se transportér vyvinul a testoval na přenosy uvnitř lodí, docházelo k energetickým výkyvům, které v několika případech vedly k tomu, že byl dotyčný špatně sestaven a následkem toho zemřel."
Vyšli ze spojovací chodby a ocitli se v gigantické prostoře, které se nedala nazvat místností. Byla tak rozlehlá, že Kriks neviděl na její druhý konec. V tomto dómu, jak jej jmenoval major, se vznášelo plno zakotvených lodí. Byla zde také zaparkovaná vznášedla a jiné dopravní prostředky sloužící k pohybu v útrobách této obrovské lodě. Po stranách dómu bylo plno vchodů a východů do jiných koridorů lodě. V různých výškách se také táhly pěší mostky pro chodce a plošiny jež sloužily jako výtahy. Nebyly s ničím napevno spojeny, jelikož levitovaly v prostoru.
Kriks se najednou zeptal majora. "Mohu se vás zeptat, kolik je vlastně lidí v naší galaxii?"
"Ale jistě. Je zde jednaosmdesát lodí. Všechny jsou stejně velké, přesně tři sta pět kilometrů na délku, šedesát čtyři na šířku a dvacet dva v nejvyšším bodě trupu. V každé lodi je asi třicet miliónů bytostí. Posádky se v počtu mírně liší, jelikož každý z vojáků má jinak početnou rodinu. Celkem tedy celá flotila gardy čítá něco kolem dvou miliard čtyřista třiceti miliónů a šedesáti tisíc lidských bytostí, plus posádka generála Fulera."
Krikse z toho přepadly mrákoty. "A to jsem si myslel, že mám zodpovědnost za nepředstavitelnou spoustu životů na mé lodi."
Zamířili k jednomu ze vznášedel. Když se přiblížili, automaticky se otevřely postraní dveře malého stroje a oba do něj nasedli.
"Za pár minut jsme na místě určení." Prohodil major a zvedl stroj z podlahy. Vznášedlo prudce akcelerovalo a zamířilo do sousedního sektoru lodi.
Skrytá mezihra
Nacházel se někde ve skladovacích prostorách. Byla zde všemožná zařízení, různé přístroje a stroje, které disponovaly primitivní umělou inteligencí. Byl zde již dobu, která by se dala přirovnat k několika hodinám a zatím nezpůsobil žádný rozruch. Nebyl si zcela jist, zda-li již má přistoupit k započetí plánu, kterým byl instruován vůlí, jenž s ním byla na palubě, než se přenesla na loď torianů.
Charrossové neměli moc širokou hierarchii. Měla jen čtyři stupně. Vykonavatel byl na nejnižším stupni. Nad vykonavatelem byla vůle, nad vůlí byla vyšší vůle a konečně nad vyšší vůlí byla vůle nejvyšší. Titul nejvyšší vůle nosil pouze jeden z charrossů. A to ten, jenž měl největší schopnosti ze všech. Vždy jednou za tisíc let se mohl o nejvyšší vladařský titul ucházet, jeden z vyšších vůlí. Před tím však všichni zájemci o tento titul museli svést souboje mezi sebou na život a na smrt.
Vykonavatel, který se schovával ve své skutečné tělesné podobě ve skladech pomalu začínal nabývat jistoty, že tato stvoření postrádají schopnost jej vycítit ve své blízkosti. To bylo dobré znamení. Byl zde jen z jednoho důvodu. Aby však mohl realizovat svůj plán, musel nejdříve zjistit, jestli je vůbec možné provést to, co potřeboval ke splnění své mise. A k tomu, aby mohl zjistit proveditelnost této podmínky pro úspěšné zakončení úkolu, potřeboval uskutečnit ještě jednu podmínku a to úplně tu prvotní, která byla základem k úspěchu. Ta prvotní podmínka uskutečnitelná zaručeně byla. To už měli charrossové vyzkoušené. Přítomnost této podmínky si zajistil detonací své lodě. Naštěstí pro něj, lidé reagovali přesně jak potřeboval. Potřeboval se dostat k tomu zpropadenému sorňanovi, jenž se nacházel zde na palubě. Teprve v něm by nemohl být odhalen.
Charrossové byla stvoření, která se v průběhu dlouhého věku dokázala částečně zbavit své tělesné podstaty. Svou tělesnou schránkou disponovali stále, ale mohli ji na určitý čas svou vůlí přeměnit na pouhý shluk energie, který vypadal jako jen jakýsi temný stín. V tomto stavu se tak mohli téměř nepozorovaně přemisťovat a navíc byli v tomto stavu také mnohem rychlejší. V nehmotném stavu byli také nezranitelní. Tedy aspoň fyzicky. Jejich mysl byla stále vystavena působení mysli jiné, pokud tedy byla silnější a hlavně měla náležité schopnosti. Pokud vstoupili do cizího těla, mohli být zraněni či dokonce zabiti myslí, která na to měla dostatečnou sílu a nemusela ani mít schopnosti, které by jí dovolovaly útok na dálku. Pokud však narazili na tvora, jenž měl telepatické či jiné podobné schopnosti, byli v ohrožení i v nehmotném stavu. Takové tvory však za celou historii jejich existence potkali pouze dvakrát.
Pro tvory beze zraku byli neviditelní i v normálním stavu, jelikož vlny, které vysílali toriané, jimi jednouše procházeli. V nehmotném stavu však nemohli setrvat dlouho, neboť si museli dokázat uchovat ve své paměti přesné složení svého těla. To vyžadovalo obrovské soustředění a strašnou spoustu energie, kterou museli vydat. A to nepředstavitelně zatěžovalo jejich silnou mysl, kterou disponovali. Když charrossové v minulosti přišli na to, jak se dočasně stát pouhým energetickým shlukem, nedlouho po tomto objevu přišli na nesmírnou výhodu, kterou jim tento nehmotný stav zajistil. Protože tím, že se mohli stát defakto nehmotnou entitou, mohli doslova vstoupit do těla jiné bytosti a zcela ovládnout její mysl. Mysl napadeného však musela být slabší než jejich vlastní, jinak by je z těla mohla vytlačit, nebo je dokonce zabít.
Síla mysli charrossů se lišila dle individuality. Obecně však platilo, že čím vyšší vůle, tím silnější mysl. Takže vůle nejvyšší zároveň disponovala nejsilnější myslí. Charrossové navíc, pokud vstoupili do těla jiného tvora, mohli využít energii, kterou produkovalo jeho tělo k posílení sebe sama, čímž mohli setrvat v nehmotném stavu mnohokrát déle. V takovém případě byli defakto nezjistitelní, neboť se nacházeli v těle, které naprosto ovládali. Podmínkou jejich nezjistitelnosti v ovládaném těle však bylo, že se v jeho blízkosti nenacházel tvor s telepatickými nebo podobnými schopnostmi. Protože mysl vyzbrojená telepatií, by přítomnost jejich vlastní skryté mysli okamžitě zaregistrovala.
Napadené tělo se samozřejmě postupem času více a více vyčerpávalo, jelikož nedokázalo vytvořit tolik energie, aby vyvážilo její spotřebu, jenž spočívala v nutnosti udržet v paměti stavbu těla charrosse. Nicméně dalo se to oddálit takovým způsobem, že tvor který byl takto napaden, byl nucen přijímat mnohem více prostředků k vytvoření energie. Jakmile však jednou charross vnikl do těla, jehož mysl nebyla schopna odolat jeho vlastní, byl dotyčný už vlastně mrtev.Mozek totiž ztratil svou identitu a i v případě, že titán opustil ovládnuté tělo dříve, než jej totálně vyčerpal, postižený tvor zahynul. Tělo se po opuštění vždy jen bezvládně sesulo, jakoby ani nikdy nebylo živé. U napadených se také potřeba většího přísunu na tvorbu energie projevovala hlavně v rapidně zvýšené potřebě příjmu potravy.
Mohli dokonce vstoupit i do robotického těla, což však téměř okamžitě vyvolalo reakci, která se projevovala elektrickými výboji. Takže v těle nebo skeletu nějakého stroje se mohli zdržet doslova jen pár okamžiků. Výboje totiž působily vysoce destruktivně na jejich mysl a ta mohla kdykoliv přijít o životně důležité informace o stavbě těla. A když se tak stalo, charross zemřel, aniž by to okolní svět zaregistroval. Ještě doteď se jeho mysl vzpamatovávala z traumatu, kterou jí způsobily výboje elektřiny z robota, ve kterém se na tuto loď přenesl.
Nicméně se dokázala po jistém čase z tohoto traumatu zcela zotavit. Vykonavatel, který již znovu nabral dostatek energie na to, aby se mohl zase na čas stát nehmotnou entitou, zaměřil svou sílu na vyhledání sorňanské mysli. Potřeboval jej najít a vstoupit do něj, aby se mohl dostat do blízkosti některého z lidí a zjistit jejich mentální sílu. Pokud by totiž vstoupil rovnou do člověka aniž by si ověřil jejich mentální sílu, riskoval tak svou vlastní zkázu, jelikož zatím netušil, jak silná je lidská mysl. A aby zjistil co potřeboval, musel se dostat do fyzického kontaktu, aniž by jej odhalili, což nebylo možné, dokud měl svou vlastní podobu. V nehmotném stavu toto zjišťovat nemohl, protože každý tvor, s nímž přijde charross v této podobě do kontaktu, cítí palčivé mrazení a on by se tak mohl prozradit dříve, než by vůbec započal s plněním svého úkolu. Pomalu rozšiřoval prohledávaný okruh. Začal pociťovat přítomnost miliónů cizích myslí. Přestože cítil jejich přítomnost, nebyl schopen odhalit jejich sílu. Tohoto byli schopni jen titáni, kteří byli nositelé titulu vyšší vůle samozřejmě sama vůle nejvyšší. Najednou to ucítil. Ano, nemohlo to být ani nic jiného. Dobře známý profil mysli. Nic netušící sorňan od něj nebyl vzdálen více jak tři nebo čtyři kilometry. Musel okamžitě jednat. Stáhl rozsah své pátrající mysli z kulovitého tvaru na úzký pruh, který udržoval neustále zaměřený na sorňana tak, aby spotřebovával co nejmíň energie. Započal se maximálně soustředit a jeho tělo se během několika vteřin doslova změnilo jakoby v plyn, který se rozptýlil do podoby sotva znatelného slaboučce tmavého obláčku. Vyrazil ohromující rychlostí kupředu, neomylně se přibližujíce ke své oběti.
18. Krok k poznání
Rin seděl ve svém křesle na můstku Malé Sorny a společně s ostatními velícími důstojníky a poslouchal, jak jim kapitán Kriks vysvětluje, proč musí dočasně zůstat na lidské lodi. Velitel Tron se při jeho slovech čím dál více mračil.
"Vůbec se mi to nelíbí, kapitáne. Nevidím jedinný důvod, proč bychom se měli řídit jejich pokyny."
"Jde především o vaši bezpečnost. Sami musejí dodržovat nařízení, které vydal císař." Uklidňoval jej Kriks.
"Ale lidský císař není náš vladař…"
"Veliteli!!!" Ostře jej přerušil Kriks. "Za tu nedlouhou dobu, která uběhla od prvního kontaktu s lidmi, nám už několikrát pomohli. Já s vámi souhlasím, že opatrnost je stále na místě, ale konečně si uvědomte, že by zde již nikdo z nás nebyl. Nebyla žádná Malá Sorna."
Tronův výraz zůstával stále stejně přísný. "Kapitáne, jsem si vědom zásluhy lidí na naší záchraně. Ale neměl by jste zapomínat, že i my jsme pro ně riskovali své životy. Jmenovitě pro generála Fulera a jeho posádku."
"Ano, na to přece zapomínat ani nelze. A právě i tento váš argument by měl alespoň trošku rozptýlit vaše pochyby. Proboha, vždyť přiletěl do naší galaxie sám jejich nejvyšší vladař. Myslím, že to už oprvadu něco znamená."
Do rozhovoru se vložila Keira. "Kapitáne, tak mne napadlo, znáte už pravý důvod lidské přítomnosti zde v této galaxii? Protože myslím, že musí být všem nad slunce jasné, že kvůli záchraně naší civilizace, ani celé federace to určitě není."
Kriksův obličej vyjevil mírně ustaraný výraz. "Ano, to je určitě všem jasné, ale jak už jsem dříve podotkl, dokud jsou lidé na naší straně, musíme z toho co nejvíce těžit. Co se týče jejich pravého důvodu jejich intervence v této galaxii, tak to je mi stále záhadou. Nicméně jsem mluvil přímo s císařem. Mám trošku obavy z toho, aby se do budoucna neukázalo, že charrossové jsou nad možnosti i samotných lidí."
Rin sebou nepatrně škubnul po tom, co kapitán vyslovil slovo, jenž jej od mládí stresovalo, ale vypadalo to, že si toho ostatní nevšimli, snad krom keiry. Kapitán pokračoval.
"Ale nechci být prorokem katastrofických scénářů, proto doufám, že se mýlím."
"I kdyby se charrossové ukázali být silnější než je lidstvo a nezlobte se, ale já jsem si téměř jist, že tomu tak je, bylo to jejich rozhodnutí se zaplést do událostí v této galaxii. Takže vina za případné ohrožení jejich civilizace, by ležela pouze na jejich bedrech."
"V tomhle má velitel Tron naprostou pravdu." Přidal se poručík Rey.
Kara se také zapojila. "Ano, máte pravdu oba dva. Ovšem já plně souhlasím s kapitánem. Neměli jsme přece na výběr, zároveň ale nemůžete popřít skutečnost, že lidstvo se ukázalo být hrozbou nejen pro toriany, kteří se s nimi nemohou ani v nejmenším měřit, ale také pro samotné charrossy. Takže to, že se do války zapletli je v zájmu celé federace, ať už jsou jejich pravé úmysly jakékoli. Pokud totiž budou lidé schopni jakýmkoliv způsobem narušit zájmy charrossů, o kterých vlastně taky nikdo nic neví, může se klidně stát, že se charrossové přestanou o celou tuto galaxii úplně zajímat a soustředí svou pozornost pouze na lidskou rasu."
"To je, ale pěkně prospěchářská myšlenka." Obořila se na Keira.
"Ano, uznáván, ale pokud vím, tak všechny známé druhy, ať už inteligentní nebo ne, jsou schopny pro své přežití udělat cokoliv."
"Nebudeme zde diskutovat o tom, zda je využití lidské pomoci morální či ne. " Přerušil je Kriks. "Chtěl jsem s vámi mluvit hlavně o jedné věci.
Byl jsem požádán císařem o zprostředkování jeho setkání s komturem Inchardem, jelikož by se chtěl konečně rád dozvědět nějaké informace o charrossech. A jak jistě všichni víme, komtur Inchard je jediný sorňan, který se kdy setkal s charrossem. Jelikož já nyní nemohu opustit císařovu loď, svěřím tento úkol vám. Až skončíme naši rozmluvu, ihned se vydáte směrem do domovského systému, ale nepoletíte přímo do soustavy. Zaujmete pozici v největší možné vzdálenosti, která vám dovolí přímé spojení se Sornou při maximálním zpoždění pěti minut. Je totiž možné a také velice pravděpodobné, že sorna čelí útokům, proto musíte postupovat s největší opatrností."
"Když císař tak stojí o setkání s komturem, proč se tedy nevydá i se svou mocnou armádou do systému sám? Mohl by navíc také případně Sornu osvobodit, pokud by opravdu byla v nebezpečí. Pokud jsou to tedy naši přátelé, neměl by to pro ně být problém nemyslíte?" Neodpustil si ironicky Rey.
"Císař se vyjádřil v tom smyslu,že musí osobně zařídit jednu neodkladnou záležitost. Mám dojem, že jde o dokončení rozjednané obchodní smlouvy s aisy, kterou začal realizovat již generál Fuler ještě před tím, než byl se svou posádkou zajat. Ovšem nabídl doprovod deseti lodí ze své gardy. Všichni jste byli svědky co tyto lodě dokážou. Budete mít tedy dobrou ochranu.
Kontaktujete vládu a pokusíte se dojednat zmíněné setkání. Císař se vyjádřil v tom smyslu, že si může komtur Inchard klást jakékoliv podmínky. Takže jak už jste poručíku avizoval, opravdu o toto setkání stojí." Kapitán se na okamžik odmlčel a všichni na spojovacím displayi viděli, že se otočil.
"Děje se něco kapitáne?" Zeptal se ho opět se mračící první důstojník.
"Ale nic, jen se mi zdálo, že jsem něco zaslechl."
"Myslím, že by jste měl být opravdu zde na Malé Sorně. Všichni velice rádi podstoupíme riziko spojené s tou domnělou nákazou. Nemám pravdu?" Otočil se Tron na ostatní důstojníky. Ostatní souhlasně přitakali.
"Díky za vaši starost, ale mě připadne toto opatření rozumné a je úplně zbytečné abych jakýmkoliv způsobem ohrozil posádku."
"Zajímalo by mne o co tady opravdu jde." Najednou promluvil dosud mlčící Rin.
"Jak to myslíte podporučíku?" Oslovil jej velitel Tron. "Jde tu přece o přežití federace. Vlastně spíše jejích zbytků. Vy snad spíte nebo co? Aisové, my, azradijci, všechny tyto civilizace bojují o přežití. Ortové již svou jedinou soustavu ztratili. Přidali se k nám dokonce i yorové, kteří ani nejsou členy federace. Všichni bojujeme o přežití a vy se ptáte o co tu jde?!" Tron se doslova rozkřičel.
"Uklidněte se, veliteli." Krotil jej z dispalye Kriks.
"Ale také by mne zajímalo, co jste tou poznámkou myslel."
"Jde o to, o čem zde přemýšlíme všichni. O pravé záměry jak lidí, tak charrossů. Podívejte se, tyto dvě civilizace jsou zcela jiného formátu, než všechny ostatní zúčastněné strany. Podívejte se na vývoj války. Všechny rasy, které už zde nejsou, vždy po té, co ztratily nějaký svůj systém, jej už nemohli získat zpět. A proč? Protože byl totálně vyhlazen a zlikvidován dříve, než se mohli vzchopit na ofenzívu, kterou by mohli zajaté systémy osvobodit."
"Ale jistě." Přitakala keira. "Vždyť toriané se živí masem, takže zajatý systém zničí. Zlikvidují planety a celé obyvatelstvo vždy unesou do svých spižíren jako zásoby potravy. Po té vždy začnou ostřelovat centrální hvězdu soustavy nějakým typem bomb, který patrně získali od charrossů a nejspíš tak naruší přirozený chod hvězdy. Ta v důsledku toho exploduje a vezme s sebou celou soustavu. Nejspíš to dělají proto, aby se dotyčná rasa nemohla někdy v budoucnu do soustavy vrátit, pokud by se jí podařilo přežít."
"Přesně." Dodal Rin. "Ale tohle se netýká jedné rasy. Tedy alespoň přinejmenším některých jejích soustav."
"A které prosím vás?" Pronesl pochybovačně Tron.
"Vždyť je to nad slunce jasné!" Vřísknul teď Rin. "Aisů! Vy to nevidíte? Procházel jsem si záznamy od začátku války. A narazil jsem na tyto poznatky. A to, že u některých dobytých soustav aisů nedošlo k totálnímu zničení planet, k totálnímu vyhubení, nebo unesení obyvatelstva a následnému zničení centrální hvězdy. U těchto soustav měli aisové dostatek času na zorganizování protiofenzívy a případnému osvobození soustavy. U soustavy Oris aisové utržili těžkou porážku a do teď se jim ji nepodařilo získat zpět i když se o to nedávno neúspěšně pokusili. Přesto systém neustále existuje i se svým obyvatelstvem. V soustavě Koran do teď nabyla napadena hvězda a to přesto, že se ji nedaří doposud torianům zmocnit. A my přece z minulých zkušeností víme, že když se torianům dlouho nedaří určitou soustavu dobýt, pokusí se zničit její centrální hvězdu, aby soustavu zcela zlikvidovali a to i za cenu ztráty obyvatelstva, jakožto zdroje jejich potravy. Riga byla také nesčetněkrát napadena bez použití taktiky zničení hvězdy a přitom je tam jen jeden plynný obr s malým měsícem na kterém aisové těží karbion. Proto systém také tak brání, ale z hlediska potravy je pro toriany zcela nezajímavý, jelikož je na tom měsíci jen pár set aisů, a přesto jej neustále napadají. Proč asi hergot.!!" Znovu se Rin rozkřikl.
"Dále se lidstvo za každou cenu snaží dojednat nějakou obchodní smlou právě v systému Rigy. Zajímají se tam o zdánlivě bezcenný pás asteroidů a jsou podle našeho zdroje ochotni aisům dokonce nabídnout technologii štítů. Což je jedna z jejích supertechnologií. Proč je o tyto systémy takový zájem? Jak už jsem řekl, jak charrossové, tak lidé, jsou mnohem vyspělejší civilizace než kterákoli jiná zde v galaxii. Proto si myslím, že obě tyto rasy byly schopny rozpoznat něco, co se v těchto soustavách nachází a co my nevidíme. Myslím si, že toriané jsou jen nástroj charrossů, pomocí kterého chtějí získat to něco a jelikož je asi pro ně pohodlnější využívat jejich služeb, činí tak. Na oplátku za to mají toriané přístup k některým jejich technologiím a samozřejmě mohou beztrestně plundrovat jiné systémy, které nejsou pro charrosse zajímavé. Mám strach moji milí, že tady v té válce jde o něco mnohem většího a dalekosáhlějšího, než je naše federace. Myslím, že toriané nemají nejmenší tušení o co jejich pánům ve skutečnosti jde."
Všichni byli zticha. Rinovi se evidentně podařilo všem posluchačům nasadit brouka do hlavy. Mlčení přerušil najednou kapitán Kriks.
"Zeptám se ho. Zeptám se císaře a budu vyžadovat přímou odpověď. Pokud jde v naší galaxii opravdu o něco velkého, myslím, že máme právo to vědět. Už jen kvůli tomu, že to má na zdejší civilizace přímý vliv, který je vysoce destruktivní."
"Nemůžete si myslet, že vám císař na tuhle otázku odpoví." Podotkl velitel tron.
"Pokud ne…" Odpověděl Kriks ", nebude žádné setkání s komturem a nebudou žádné informace."
"To může být velice nebezpečné kapitáne." Pronesla Keira. "Možná by jste si to měl radši rozmyslet. Nechce se mi ani pomyslet na to, co by se mohlo stát, pokud by jste rozhněval lidského císaře. Mohlo by to mít oprvadu dalekosáhlé důsledky a to nejen pro nás."
"Keira má pravdu kapitáne, mohlo by to být opravdu nebezpečné." Přidala se poručík Kara.
"Možná by to mohlo být nebezpečné, ale myslím, že i kdybych císaře nějak popudil, nebude to mít nějaké dalekosáhlé důsledky. Navíc, pokud by mi to opravdu říct nechtěl, vždy si může něco vymyslet."
"Tak proč potom ta výhružka ohledně nezprostředkování schůzky?" Optal se Tron.
"To bude taková moje malá lest. Samozřejmě, že vyrazíte k systému a budete se řídit mými předešlými instrukcemi. Protože pokud bude Sorna opravdu v nebezpečí, mohly by lidské lodě pomoci. Dobrá, prozatím končím spojení a hodně štěstí." Kriks přerušil spojení. Jeho dočasný malý byteček byl vybaven malým zařízením, kterému lidé říkali počítač a mohl se pomocí něj kdykoliv spojit a Malou Sornou.
Dlouze si oddechl. Byl opravdu zvědavý co mu císař odpoví. Pomalu vstal. Rozhostily se v něm neurčité pochyby o lidské rase. Jsou opravdu takoví, za jaké se vydávali? Musel doufat, že ano. Nic jiného mu totiž momentálně ani nezbývalo. Otočil se. To, co uviděl stát za sebou mu vyrazilo dech. Nebyl schopen slova. Před ním stál tvor, kterého nikdy dříve neviděl a neviděl jej ani nadlidské lodi. Člověk to samozřejmě být nemohl, tak co to bylo?
Tvor byl velmi vysoký. Byl vysoký asi jako lidé, ale mnohem štíhlejší konstrukce. Měl dlouhý krk a na něm posazenou trojúhelníkovou hlavu. Dominantou hlavy byla podlouhlá zavřená tlama a dvě velké žlutě zářící oči. Měl jen dvě horní končetiny, opatřeny pařáty se šesti prsty, rozdělené do dvou trojic sobě protilehlých. prsty byly také vyzbrojeny dlouhými tenkými drápy. Tvor stál na trupu bez nohou, jenž plynule přecházel v ocas.Tvor měl hadovitý zjev.
Najednou se mu v hlavě ozval syčivý hlas.
"Překvapen?"
Kriks dále jen stál a nebyl schopen vůbec žádné reakce.I když se chtěl pohnout a uskočit do strany nemohl. Něco jakoby mu ochromilo celé jeho tělo. Jen Hlavou mohl ještě pohybovat. Pak si uvědomil, že jej ten tvor asi drží ve své moci. Jak ovšem tohle mohl dokázat, aniž by se Krikse dotýkal, nebyl schopen pochopit.
Trošku se vzpamatoval a promluvil přidušeným hlasem.
"Kdo nebo co jsi zač?"
"Ty snad nevíš?" Odpověděl mu tvor stojící před ním hlasem v Kriksově hlavě, aniž by při tom pohnul tlamou.
"Ne… Jsi snad člověk?
Tvor vytvořil na své hlavě jemnou grimasu, která vzdáleně připomínala úsměv člověka. Neodhalovala ovšem jeho zuby, pokud nějaké měl.
"Nééé. Člověk opravdu nejsem. Bojujete proti nám už tolik let a ani nevíte jak vypadáme." Vysmíval se tvor kapitánovi.
Kriks pochopil. Polil jej nával ohromného strachu.
"Jak, jak ses proboha dostal, sem do lodi?"
"Copak jste si vy ubožáci mysleli, že vás tyto bytosti, tito lidé ochrání? Jste hlupáci. My jsme titáni. Nám se nevyrovná žádná rasa. Ani tak mocná, jako je ta lidská. Dostaneme se všude, pokud je to naše vůle. Nic před námi není v bezpečí, pokud je to naše vůle. Dozvíme se vše, protože je to naše vůle."
Tvor přimhouřil své velké žlutě žhnoucí oči. "A zničíme vše, co nám stojí v cestě, pokud je to naše vůle. Jestli jste snad doufali, že vás tato namyšlená arogantní rasa ochrání, tak jste ti největší hlupáci ze všech ras z této galaxie. Ano, lidstvo je mnohem mocnější než všechny ty vaše směšné civilizace dohromady. Jsou dokonce mocnější i než naši služebníci toriané. Ale nikdy nemohou a nejsou tak mocní, aby se snad mohli vyrovnat nám. My jsme titáni. My jsme ti, kdož určují osud všeho v kosmu. Určujeme dokonce osud kosmu samotného. Mysleli jste si, že lidstvo snad přišlo do této galaxie kvůli vám? Pche! Přišli sem aby ovládli největší moc, jaká je nadevšemi silami. Snaží se stát titány a abych pravdu řekl, kdyby měli ještě dostatek času, mohlo by se jim to podařit. Jenže každého, kdo míří hodně vysoko, čeká předlouhý pád do temnot. Protože jen my jsme praví titáni. My jsme byli stvořeni touto nejmocnější silou, aby jsme ji střežili a zničili jakoukoli rasu, která by se ji snad pokusila ovládnout. Myslíš si snad, ty ubohý tvore, že tyhle události, které nyní příchodem lidstva nastávají, řešíme poprvé? Již v minulosti jsme se také utkali s nejmocnější rasou vaší sféry, která toužila stát se falešnými titány a svrhnout nás pomocí, této životní síly vesmíru. Tuto pyšnou rasu jsme vyhladili a než jsme dokončili jejich zkázu, po celém vesmíru se rozsévala jen smrt a utrpení. Všechen život zanikl, neboť válka s touto přemocnou rasou byla drtivá a zničující. A tentokráte to nebude jinak. Lidstvo padne i když možná nyní se to tak nejeví. A kdo si myslíš, že za tuto zničující válku zaplatí. Všechny rasy. Díky lidstvu zanikne všechen vesmírný život. Civilizace, které nyní prosperují a vzkvétají,zaniknou jen díky lidskému chtíči po moci a nebudou mít ani potuchy proč vlastně zanikají. Nikdo zkáze neunikne. Tím jak se bude lidstvo více a více zuřivě bránit, začne požívat své nejničivější zbraně, aby nás přemohlo. Bude rozsévat smrt po všech galaxiích. Kvůli lidstvu se budou hroutit soustavy, sektory,regiony. Po té samotné galaxie a skupiny galaxií. Bude to katastrofa takových rozměrů, že tvůj ubohý mozek si to ani není schopen představit. Všichni zahynete kvůli lidem. Nakonec opět zůstaneme v kosmu osamoceni. Ovšem postupem času vytvoříme ve vesmíru podmínky pro vznik nového života. Zasadíme na planetách semínka, které necháme samostatně růst a vyvíjet se. Znovu osejeme vesmír životem, aby nebyl pustým místem. Ale to už se vás týkat nebude."
Kriks byl na pokraji zhroucení. Byl tak neskutečně vyděšen, že na nohou stál jen díky charrossovi, který jej držel v sevření pomocí své mysli. Nevyděsil jej jen samotný charross a fakt, že se zde zničehonic objevil. Charrossova verze této strašlivé nedaleké budoucnosti, kterou mu charross nyní vyjevil, jej paralyzovala natolik, až nebohý sorňan zatoužil po smrti. Jeho touha se v zápětí proměnila ve skutečnost, když se charross před ním doslova rozplynul, změnil se v čirou energii a vstoupil do něj.