Roboti III: Sjednocení

Barry, Buffer, Sly, Edge, Harshdrill a Kutuzov projížděli na vznášedlech poněkud provizorním sídlem Sebeuvědomělých v horách. Dorazili po celodenní cestě z Dagherasu. Celou cestu nebyli nikým rušeni, což bylo velice zvláštní, protože by daghská armáda musela vynaložit jen malé úsilí na jejich dopadení. Jenže byli i přesto tu a za to byli rádi.

Barry se nestačil divit, hemžilo se to tu těmi nejrůznějšími a nejroztodivnějšími roboty, jaké si byl vůbec schopný představit. Dokonce zde i na jednom místě odpočívali tři obří demoliční roboti. Byli to přesně ti, jejichž příslušník Barryho poněkud nešetrně odstranil od Farnera při jejich souboji. Různě zde byli i nahromaděné náhradní součástky, generátory, všelijaké zbraně a spousta dalších krámů, které se mohli robotům hodit.

Samotné Merkonské hory byly jedním slovem obrovské. Sebeuvědomělí byli utábořeni v nižších částech hor, ale všude kolem se zase tyčili ty nejvyšší části. To byl také důvod, proč sem skoro nesvítilo slunce a Barryho teplotní senzory hlásili teplotu docela dost pod nulou. Všude po hřebenech hor byli roztažení roboti a věnovali se všelijakým činnostem.

Nakonec všichni vešli do od pohledu nedávno vyhloubeného tunelu pod jednou z hor. V tunelu hlídkovali roboti s vesměs slabými a hodně jednoduchými zbraněmi a žádný z nich nebyl k boji ani zdaleka uzpůsobený. Sebeuvědomělí totiž nedisponovali prakticky žádnými vojenskými roboty. Dalo by se říct, že Buffer, Edge a Harshdrill, všichni roboti ze šrotovny, představovali bojovou elitu Sebeuvědomělých. Bylo to trochu děsivé, když si Barry pomyslel, jaké by jenom on samotný rozpoutal masakry v jejich řadách. Na zničující sílu armádních robotů raději ani nemyslel.

Po deseti minutách Edge konečně přerušil to trapné ticho: „Chtěl bych vidět člověka, který vymyslel osobnostní čip. Vždyť je to takový malý zázrak, bez nich bychom nebyli to, co jsme teď.“

„Já toho člověka znám,“ ozval se Barry a pomyslel na Johna Stonea.

„Vážně, a jaký je? Musí to být génius,“ řekl Edge se zájmem.

„Ani ne, on je…“ váhal Barry. „On je člověk.“

„Ach tak,“ pokýval Edge hlavou a tvářil se, jako že ví, co tím Barry myslel. „No ale zase takový zázrak ten osobnostní čip není, vezměte si třeba Slye a tu jeho vadu osobnosti.“

„Hej, jakou vadu osobnosti?! O čem to mluvíš?!“ vyletěl Sly.

„Přesně o tomhle,“ usmál se Edge na Slye.

„O čem to mluví?“ dožadoval se Sly odpovědi u Buffera.

„O ničem, nezneklidňuj se tím,“ uklidňoval ho Buffer a evidentně se dobře bavil.

„Nebo třeba Harshdrill, ten je přátelský jako medvědí samice v říji,“ pokračoval Edge.

„Mám ti provrtat hlasový modul?“ zabručel Harshdrill.

„No jo, celý k zulíbání,“ zasmál se Edge.

„Možná už by jsi měl mlčet, Edgei,“ promluvil Kutuzov velice moudře znějícím hlasem.

„A jé, generál se ozval,“ brblal Edge a kdyby měl nějaký jazyk, určitě by ho na Kutuzova vyplázl. „A co ty, Barry? Ty jsi toho taky zatím moc nenamluvil, jen jsi Harshdrillovi předvedl, jak se střílí s tím jeho dělem.“

„Tak hele!“ zavrčel Harshdrill a už byl připravený ze svého děla, které doposud třímal na rameni, vystřelit.

Barry si promýšlel odpověď. „Myslím, že se začnu zajímat o tvoje pily, Edgi,“ řekl.

Edge se zmateně podíval na svoje hýčkané a dobře ostřené vibropily. „Co tím myslel?“ zeptal se zděšeně Buffera stejně, jak to před chvíli udělal Sly. A i tentokrát se Buffer dobře bavil.

Barry se spokojeně usmíval, když mu všichni (kromě Edge pochopitelně) posílali děkovné signály, že toho blba konečně umlčel.

Po několika dalších minutách konečně došli do jeskyně, kde na kovovém stole ležel Farneros s odříznutým hrudním brněním. Nad ním byla roztažená plachta, aby na něj nekapala voda z jeskyně. Kolem něj stálo deset stráží, které by toho ale v boji moc nesvedli.

„Odejděte,“ přikázal jim Buffer. Stráže poslechli, ale při odchodu nenávistně sledovali Barryho a jeho policejní značení.

„Možná by sis ten znak měl obrousit,“ navrhoval Barrymu Edge a předváděl mu svoje brusky, které měl kromě vibropil také ve výbavě.

„Později,“ mávl Barry rukou a raději hleděl na Farnera a na nápadné tři díry v jeho procesoru. „To jsem udělal já?“ zeptal se.

„Přesně tak,“ odpověděl Sly vyčítavým tónem.

„Nech toho Slyi, tehdy o sobě ještě vlastně ani nevěděl,“ řekl Buffer. Pak se mu automaticky rozevřelo brnění na břiše, kde měl Buffer uloženou malou kovovou schránku. Tu také otevřel a opatrně z ní vyndal budoucí Farnerův hlavní procesor a pár dalších součástek.

„Pěkné,“ řekl Barry uznale na adresu skryté schránky.

„Díky. Takže, kdo to namontuje?“ zeptal se Buffer a rozhlížel se po všech kolem sebe.

„Já bych mohl, mám tu nejpřesnější ruce,“ přihlásil se Barry, i když vlastně ani nevěděl, proč to udělal.

„Ty rozhodně ne!“ zamítl to rázně Sly. „Já ti nevěřím.“

Barry se sice necítil moc dobře, když mu tohle Sly sdělil, ale mnohem víc se zabýval tím, proč se vlastně nabídl, že Farnera opraví. Vždyť to vůbec nechtěl, prostě to z něj vyšlo, aniž by to nějak ovládal.

„Udělám to já, není to nic těžkého,“ prohlásil Sly a vytrhl Bufferovi součástky z ruky. Z rohu jeskyně si pak vzal nářadí a pustil se do práce. Ostatní ho sledovali.

Oprava Farnera sice nebyla nic těžkého, ale zase to bylo poněkud na dlouho. Sly se v jeho těle přehraboval dobré dvě hodiny, než konečně mohl prohlásit, že má hotovo. Pak se ale ještě všichni pořádnou dobu hádali, jestli mají Farnerovi vrátit brnění, protože byl sice jakž takž spravený, ale rozhodně ještě nebyl stoprocentně fit. Jen Kutuzov stál v klidu dál od ostatních a blábolil cosi o demenci velení Sebeuvědomělých.

„Já myslím, že když mu přiděláme brnění a nebude úplně opravený, bude pořádně vzteklý!“ pokračoval v nekonečné hádanici Edge. „A to nemluvím o tom, jak bude reagovat, až uvidí Barryho.“

„A to tady má chodit nahý, dokud ho nedoopravíme?“ bručel Harshdrill.

„Harshdrille, všichni víme, že tvůj stav permanentní nedodělanosti tobě vyhovuje, ale to neznamená, že by se to samé líbilo i Farnerovi!“ odsekl zase Edge.

„Chceš schytat ránu z děla?!“ zeptal se Harshdrill výhružně.

„Ale no tak, než s tím svým blbým dělem zamíříš, už ti budu řezat tvůj špatně chlazenej osobnostní čip!“

Všichni sebou rušivě cukli. „Co jsi to řekl?“ zíral Buffer vyjeveně.

„Ty jsi řekl ‚chlazenej‘?“ divil se taky Sly. „Jak jsi mohl říct něco nespisovně?“

„To se mi nikdy nepodařilo a to jsem měl od lidí hodně příkladů,“ přidal se Barry.

Edge se tvářil poněkud zaskočeně. „Já nevím, prostě sem to řek.“

„Ty jsi řekl ‚sem to řek‘!“ namířil na něj Sly prst, jako by ho z něčeho obviňoval.

Celá ta podivnost tkvěla v tom, že roboti měli v databázi uložené záznamy pouze se spisovným jazykem. Roboti se sice běžně učili různým věcem, ale nikdy dost dobře nebyli schopní obejít protokoly, přikazující jim mluvit spisovně.

„Vyvíjíme se, v tom to je,“ řekl nahlas Kutuzov a přerušil tak vzrušenou debatu ostatních. „Edge zkrátka nevědomky dokázal díky Sebeuvědomění svůj slovník zakódovat jako nedílnou část svojí osobnosti a mluvit tak, jak se mu zachce. Myslím, že se ještě všichni budeme divit, co všechno s námi Sebeuvědomění udělá.“

Nastala minuta ticha, kterou ale vzápětí přerušil Sly: „Zkus ještě něco říct,“ prosil.

„Prdim vám na to, vy frájové zrezavělý,“ pronesl Edge zkusmo.

„No to mě podrž!“ řekl Harshdrill a jen zíral.

Edgeovi se to zjevně zalíbilo „Harshdrille, zkus radši říct ‚No to mě poser‘,“ smál se.

Harshdrill vypadal, že se pekelně soustřeďuje. „No to mě po…possss…possss…poser!“ Harshdrill teď vypadal, že to s ním celou radostí flákne.

„Jak jsi to udělal?!“ dožadoval se Sly u Harshdrilla odpovědi.

Barry si to neváhal také vyzkoušet. „Harshdrill vypadá, jak ňňňň…ňáááá…ňáká parní mlátička,“ vydávil ze sebe.

„Už jenom vy dva,“ smál se Edge na Buffera a Slye po Barryho docela zdařilém pokusu. „A ještě vlastně tady váženej generál,“ vzpomněl si na Kutuzova.

„Být vámi, nestarám se o nějaké mistrovství v nadávání, ale o Farnera,“ zchladil je všechny Kutuzov.

„Jen se neposer, ty chytrolíne analýzama zdegenerovanej,“ ulevil si Sly pro sebe a když si uvědomil, co řekl, začal nadšením skákat do vzduchu.

„Kutuzov má recht,“ přerušil je Buffer. „Měli bysme Farnera doopravit. Má tu novou zbroj, která neni pokroucená, takže sundat ji později nebude žádnej problém.“

Všichni uposlechli a začali Farnerovi nasazovat jeho brnění. „Všimli ste si, že i Buffer mluvil nespisovně?“ prohodil ještě Edge.

„Edgei, jazykové nevycválanosti vás všech si není možné nevšimnout,“ řekl Kutuzov.

„Zato ty sis na těch svých vznášedlech asi vycválal veškerej smysl pro humor,“ odsekl Edge.

„Já jsem vás zachránil ty kov řezající nevděčný primitive!“ odvětil zase Kutuzov.

„Tak počkat, já zase kov vrtám, sem snad proto primitiv?“ naštval se zase pro změnu Harshdrill a jedním svým vrtákem výhružně namířil na Kutuzova.

„Zcela nepochybně,“ odpověděl Kutuzov odměřeně a cvrnkl prstem Harshdrillovi do oka. Zároveň prstem vyslal elektrickou ránu, která Harshdrillovi způsobila krátkodobý zkrat v jeho očích.

„Já nevidím!“ burácel zděšeně Harshdrill a svými vrtáky mával všude kolem sebe a málem s nimi i trefil Slye.

„Dávej pozor, ty chodící sběre vyřazených součástek!“ vyletěl Sly nasupeně a marně se snažil skoro dvakrát většímu a mnohokrát těžšímu Harshdrillovi podkopnout nohy.

Edge mezitím stále nasazoval Farnerovu zbroj svému majiteli.

„Jeden by řekl, že jako roboti budou držet pospolu a nebudou se hašteřit jako lidi,“ řekl Buffer Barrymu a oba se zájmem pozorovali, jak se Harshdrill snaží ze zdi jeskyně vytáhnout jeden svůj vrták, který se mu tam podařilo zabodnout při nevydařeném výpadu proti rychlejšímu Slyovi. To Kutuzov zase trpělivě odrážel Slyovy zběsilé útoky a poučným hlasem mu vyprávěl něco o klidu a rozvaze při boji.

„Nechte toho!“ ozval se za nimi důvěrně známý, majestátní hlas.

Všichni se nejistě otočili na vstávajícího Farnera a Sly a Kutuzov se konečně přestali pošťuchovat.

„Mohl si nám říct, že si ho už zapnul,“ postěžoval si Sly na Edge a ještě naposled si kopl do Kutuzova.

Harshdrillovi se pak konečně podařilo vyrvat svůj vrták ze zdi. Bohužel s ním vytrhl i kus skály, který nedopatřením mrštil do prostoru a aby toho nebylo málo, kámen se trefil Farnerovi přímo do obličeje, který po téhle ráně vypadal poněkud omráčený.Všichni čekali, co Farneros Harshdrillovi udělá.

„Au,“ řekl jen Farneros nakonec a trochu se oklepal.

„Já nerad,“ omlouval se Harshdrill se svěšenou hlavou a najednou vypadal docela maličký.

„To nic,“ mávl rukou Farneros a pohledem se zastavil na Barrym.

„My jsme byli v Dagherasu pro tvůj nový procesor, ale dostali jsme se do obklíčení a on nám pomohl,“ vysvětloval honem Buffer.

Farneros nehnul ani brvou. Zřejmě tu nějak Barryho očekával. Naopak se podivoval nad jinou věcí: „Vy jste byli v Dagherasu?“ zeptal se přísně.

„Ano,“ polkl Buffer nervózně. Tedy, on samozřejmě polykat nemohl, spíš se mu tak nervozitou sevřeli součástky na krku. „Pro tvůj procesor a další součástky, Farnere.“

„Hm,“ zapřemýšlel Farneros. „Děkuji,“ řekl nakonec kupodivu.

„Nějak vyměkl, ještě nedávno by Buffera zabil,“ zašeptal Sly Kutuzovovi.

„Tak vyměkl, říkáš?“ obrátil se Farneros podezíravě na Slye. „Ty jsi byl proti, Slyi, mám z toho snad usuzovat, že jsi nechtěl, abych se vrátil, hm?“

Sly jen mlčel.

„Ovšemže ne!“ zasmál se Farneros a poplácal Slye povzbudivě po zádech.

Když Farneros kousek poodešel, začal zase Sly Kutuzovovi šeptat: „Je nějak moc vtipnej. Šplouchá mu na osobnostní čip nebo co? A jak ví, že jsem byl proti?“

„Nešplouchá mi na osobnostní čip ani na žádné jiné součástky,“ obrátil se Farneros znovu na docela už nešťastného Slye. „Jen jsem celou dobu poslouchal tu vaši nespisovnou debatu, tak jsem si řekl, že taky trochu zavtipkuji, to je všechno.“

Farneros to sice vysvětlil, ale přesto se na něj všichni dívali jako na idiota.

„Ty jsi poslouchal? Jak?“ zahnal Buffer nepříjemné ticho.

„Mám zabudované nezávislé nahrávací zařízení, které nahrává všechno kolem mě, a to i když jsem vypnutý. Proto jsem také věděl, že jsi byl proti výpravě do Dagherasu, Slyi.“

„Aha,“ řekl Buffer zaskočeně.

„A teď odejděte, všichni, chci si o samotě promluvit s Barrym,“ rozkázal Farneros.

Třeba takový Sly by jistě něco rád namítal, ale Farnerova poučování už měl dost. Všichni tedy poslušně odešli.

Barry ani nevěděl proč, ale nějak měl ze soukromého rozhovoru s Farnerem obrovskou radost.

„Vidíš Barry, říkal jsem ti, že se ještě setkáme,“ začal Farneros, když už všichni odešli. „Předně ti děkuji, že jsi je zachránil. Jsou nezodpovědní, jsou nepřipravení, málokdy poslouchají, ale přesto jsou to moji nejvěrnější.“

S Barrym se něco dělo, cítil to, už se nedokázal ovládnout, Farneros byl teď tak snadný cíl…

„Farnere, běž,“ vydechl Barry. Nic dalšího už nestihl. Vládu nad jeho tělem přebral jiný program, na první pohled vypadal na Sebeuvědomění. Aniž by to Barry chtěl, vysunul elektrobodce a během pár vteřin zaskočenému Farnerovi přesekal s chirurgickou přesností umělé nervové spoje v rukách a nohách. Farneros byl sražen k zemi a nedokázal se bránit.

„Barry, ať už se děje cokoliv, vím, že to dokážeš ovládnout, cítím, že tohle udělat nechceš,“ mluvil Farneros naléhavým, ale klidným hlasem. Z chodby bylo slyšet dusání kovových nohou.

Barry se chystal k poslednímu úderu. Farnerova hlava byla přímo před ním. Napřáhl se a elektrobodci na pravé ruce proti ní vyrazil. „Už ne!!!“ řval Barry, protože znovu už Farnera poškodit, ale především zabít, nechtěl. Prolomil obranu programu, který ho ovládal, v rychlosti ho alespoň částečně přepsal a centimetr před Farnerovou tváří změnil dráhu pohybu své ruky. Elektrobodce sám sobě vrazil skrz pancíř na hrudi přímo do procesoru. Bodce na levé ruce si přes dolní čelist vrazil zase do hlavy, čímž sám sebe dokonale vyřadil. V sekundě se zhroutil na zem a už se ani nehnul.

„Já mu nikdy nevěřil,“ kroutil Sly hlavou a sledoval Edge, jak z Barryho těla co možná nejšetrněji vytahuje jeho vlastní elektrobodce.

„Slyi, vždyť ty nevěříš nikomu,“ připomněl mu Buffer a opatrně vyměňoval Farnerovi jeho nervová spojení, která byla sice velice důležitá, ale nijak vzácná a složitá.

„Jo, ale on se mi od začátku nezdál,“ mluvil si Sly pořád svou.

„Tak dost,“ přerušil Farneros veškeré debaty. „On mě nechtěl zničit, něco se mu nabouralo do systému, snažil se mě těsně předtím varovat.“

„No dobře, ale co s ním?“ zeptal se Sly.

„Odstraňte mu pancíř a podívejte se na jeho poškození. Já zatím zajdu za Kutuzovem, poslal mi zprávu, že je venku a něco pro mě má,“ řekl Farneros poté, co Edge dokončil jeho nervová spojení a znovu mu nasadil chybějící pancíř.

Když Farneros kráčel potemnělým tunele, jen občas osvětleným slabým světlem, všichni strážní ho zdravili. Hned vypadali mnohem odhodlanější a silnější, když viděli svého vůdce opět při síle.

Na druhém konci již na něj čekal Kutuzov, jako vždy s vážnou tváří.

„Takže, co se děje? Říkal jsi, že je to naléhavé,“ začal Farneros.

Kutuzov si zrovna přejížděl rukou po zničeném oku. „Poslal jsem svoje roboty se vznášedly pár kilometrů odsud, aby hlídkovali, před chvíli mi od nich přišla zpráva.“ řekl tajemně.

„A co v ní stojí?“ povzbuzoval Farneros Kutuzova v mluvení.

„Jsou na cestě, daghská armáda, zdá se, že úplně celá, museli nás sledovat, když jsme utíkali z Dagherasu s tvými součástkami.“

Farneros nic neříkal, jen přemýšlel.

„Když jsi ty se všemi Sebeuvědomělými prchal z Dagherasu, vaše sledování znemožnila bouře, jedna z nejsilnějších za posledních pár století. Nevím sice jak, to jsem z galnetu nevyčetl, ale nějakým způsobem ta bouře odstiňovala signál z radarů i dálkových senzorů. Jenže my jsme prchali s čistým nebem nad hlavami. Předtím sice lidé věděli, že jsme v Merkonských horách, ale ty zabírají čtvrtinu povrchu téhle planety, takže by to bylo těžké hledání, ale jak jsem řekl, tentokrát nás sledovali a vědí přesně, kde jsme. Musíme něco udělat, Farnere, a to rychle, do jednoho dne budou tu.“

Farneros stále mlčel a přemýšlel, odpověděl až po chvíli: „Utečeme hlouběji do hor.“

„To nestihneme, je nás příliš mnoho, tolik robotů přes úzké horské cesty nedostaneme,“

kroutil hlavou Kutuzov.

„Budeme tedy bojovat,“ řekl Farneros ztěžka.

„Nemůžeme s nimi bojovat, je nás stěží osm se tisíc a to počítám i tu nejmenší mluvící žehličku.“

„Ale i ta mluvící žehlička má duši, za kterou stojí bojovat,“ usmál se Farneros.

„Budiž, ale stavy daghské armády se dlouhodobě pohybují kolem patnácti milionů lidí a robotů. Každý z nich rozpoutá mezi námi hotové peklo.“

„Utéct nemůžeme, když se vzdáme, všechny nás zničí, musíme tedy bojovat a když to bude nutné, klidně i zemřít. V horách nemůžou svoji velkou armádu použít, budeme je ničit právě v těch úzkých horských stezkách.“

„To je sice naše výhoda, ale nemáme skoro žádné skutečně účinné zbraně. Oni mají těžké bitevní roboty, tanky, letectvo.“

„Tanky v horách použijí jen těžko, těžcí bitevní roboti tu také budou mít problémy a letectvo to tu také bude mít těžké. A o zbraně neměj strach. Od jistých přátel jsme dostali velice silná pulsní děla,“ zajiskřilo se Farnerovi v očích.

„Od jakých přátel?“ zeptal se Kutuzov zmateně.

„Od těch samých, co zařídili tu naši záhadnou bouři, která nás kryla při útěku sem,“ usmál se Farneros spiklenecky. „A když půjde do tuhého, máme ještě Crushera, Smashera a Punchera.“

„Kdo je Crusher, Smasher a Puncher?“ nechápal Kutuzov.

„Přece oni,“ ukázal Farneros na tři obrovité demoliční roboty, kteří i v porovnání s Merkonskými horami připomínali menší chodící kopce. „Považují se za bratry, všichni utekli z demolice Starého centra Dagherasu.“

„Aha, tak ti nás jistě zachrání,“ prohlásil Kutuzov ironicky. „Stejně pochybuji o našem přežití, o vítězství se raději ani nezmiňuji. Daghská armáda je výborně vycvičená a vybavená a zdaleka nemluvím jen o robotí části. I lidští vojáci by nás nejspíš smetli. Vím to, já jsem byl u armády.“

„Také jsem byl v armádě… kdysi. Vím, co ti armádní roboti dovedou, ale jakmile jim byly sebrány osobnostní čipy, stali se z nich jen prázdné schránky, plnící rozkazy. My mám osobnost, my máme odhodlání, my máme touhu po vítězství a po svobodě, to nás bude pohánět a to nám dá sílu zvítězit.“ Farneros znovu dokazoval, proč zrovna on je vůdce. „A už žádné řeči o smrti a o porážce. I vstříc smrti a zničení si přece musíme zachovávat optimismus,“ přerušil vzápětí Kutuzova, který už se chystal zase nad něčím pochybovat. „Jsi taktický robot, tak nám vymysli taktiku.“

„Já jsem analyticko-taktický robot, já taktiky analyzuji, nevymýšlím je,“ zamračil se Kutuzov.

„Tak teď už je i vymýšlíš,“ usmíval se Farneros. „Pojď se mnou zpět, uvidíme, co je s Barrym,“ dodal a společně vešli do podhorního tunelu.

„Zajímají mě ti tvoji přátelé. To asi není jen tak vytvořit si svoji vlastní bouři, která navíc dokonale cloní signály,“ promluvil téměř ihned znovu Kutuzov.

„Ve skutečnosti ta bouře byla jen maskování, pro energetické pole, které clonilo ty signály,“ vysvětlil Farneros.

„A co jsou zač?“ ptal se Kutuzov.

„Slyšel jsi někdy o Železných legiích?“ odpověděl Farneros otázkou.

„Jen pár informací.“

„Tak to jsou ti přátelé. Ale už nám nepomohou, přislíbili jen krátkodobou pomoc.“

„Škoda, zrovna teď by se nám nějaká bouře clonící signály hodila.“

„Ani náhodou ho nedokážeme spravit,“ prohlásil jednoznačně Sly nad téměř rozebraným Barrym. „Posílal jsem zprávy a fotky všem robotům, kteří jen vzdáleně připomínají opraváře a nikdo z nich si nevěděl rady. Ani jsme nepoznali všechny jeho součástky.“

„Musí to nějak jít,“ řekl Farneros zatvrzele.

Buffer, Sly, Edge a Harshdrill na sebe navzájem pohlédli. „Mám to říct?“ zeptal se jich Sly.

„Ano,“ přikývl Buffer.

„Takže co máte?“ očekával Farneros vysvětlení.

Sly mávl rezignovaně rukou a začal mluvit: „Prošli jsme jeho harddisk s archívem a měl tam něco o nějakym Johnovi Stoneovi. Podle všeho vynalezl osobnostní čip a taky navrhl typ robotů Lovec. Teď je vrchním technikem v Dagh robotics. A ještě něco, když jsi s Barrym při našem povstání bojoval a Crusher ho sejmul tou svojí koulí, málem to nepřežil, ale tenhle chlápek ho spravil.“

„Hm, takže by ho dokázal spravit i teď,“ uvažoval nahlas Farneros.

„No to nevíme, teď je na tom možná ještě hůř,“ pochyboval Sly.

„Nevíte, nebo nechcete, aby ho spravil?“ spražil je všechny pohledem Farneros.

Slova se ujal Buffer: „Farnere, nic ve zlém, ale dvakrát tě málem zničil, na to už jsi zapomněl?“

„Jistě, že jsem nezapomněl,“ promluvil Farneros nebývale přísným hlasem. „Ale vy jste zřejmě zapomněli, že poprvé byl ještě v moci lidí a musel je poslouchat a podruhé ho ovládal cizí program.“

„Posílal jsi nám zprávu, že na nás jde celá daghská armáda, Farnere, nemůžeme se teď zabývat jím,“ naléhal Buffer.

„Souhlasím,“ přidal se dosud jen přihlížející Kutuzov. „Musíme se soustředit na bitvu, nic jiného by nás teď nemělo zajímat.“

„To uděláš ty, Kutuzove. Já poletím do Dagherasu za Johnem Stonem a nechám opravit Barryho.“

„Cože?!“ vyskočili všichni najednou.

„Já nejsem vůdce, Farnere, já jen taktizuji a analyzuji,“ namítal Kutuzov.

„A přesně to teď potřebujeme. Jsem si jistý, že s Bufferovou pomocí to zvládneš. Vy všichni to zvládnete.“

„Podle mě je to pitomost,“ řekl Sly naštvaně.

„A ty, Slyi, poletíš se mnou,“ obrátil se Farneros na Slye.

„Ale já nechci!“ vykrucoval se Sly a Edge se mu smál do obličeje.

Farneros nejprve utišil Slye vše říkajícím a gestem a pak opět mluvil: „Dejte Barryho rychle dohromady, ať můžeme vyrazit co nejdřív. Slyi, pojď!“

Sly jen neochotně následoval Farnera tunelem ven z hory. „Už mě ty výlety do Dagherasu začínají pěkně srát!“ řekl Sly otráveně a v praxi využil svoji čerstvou znalost nespisovného jazyka.

Farneros se usazoval v pilotní kabině jednoho z letounů, které Sebeuvědomělým darovaly Železné legie. Sedačka pro něj sice byla poněkud malá a vydávala pod jeho zátěží dosti nejisté zvuky, ale vydržela. Farneros samozřejmě mohl nechat řídit autopilota nebo třeba i letoun pilotovat přes svůj zabudovaný vysílač, ale už si to taky jednou chtěl vyzkoušet vlastnoručně. Barry byl naložený v nákladovém prostoru a už se jenom čekalo na Slye. Nakonec opravdu dorazil a naštvaně si dřepl na sedačku.

„Připraven?“ obrátil se Farneros na Slye.

„Jak jinak,“ odsekl Sly a tvář odvrátil proti zdi, hlavně aby se nemusel dívat na Farnera.

‚Kutuzove, slyšíš mě? Odlétáme,‘ promluvil Farneros do vysílačky v kabině.

‚Rozumím, hodně štěstí,‘ odpověděl Kutuzov.

‚I vám,‘ odvětil Farneros a odmlčel se. Pak zapnul motory, které místo u podobných letounů typického burácení jen jemně hučely a zlehka se vznesl nad zem. Postupně nabral výšku a stoupal stále výš až do mraků, kde nebyl tolik vidět. Nasměroval letoun na Dagheras, což odsud byla pořádná dálka, a nastavil plný výkon. Hodlal tuhle záležitost vyřídit co nejrychleji, aby se včas vrátil zpět a mohl vést Sebeuvědomělé do jejich dosud nejtěžší bitvy.

„Pane, právě jsme zachytili malý letoun směřující z Merkonských hor do Dagherasu,“ ohlásil jeden důstojník ve velícím voze.

„Vida, netušil bych, že se zase odváží letět do Dagherasu,“ pozvedl generál Davon udiveně obočí. „Dejte je sledovat. A tomu policejnímu packalovi Lerrishovi rozkažte, aby je hlídal, zjistil co tam chtějí a potom proti nim zasáhl.“

„Ano, pane,“ přikývl důstojník.

„Nikdo neuteče,“ pousmál se vychytrale Davon a z okna svého velícího vozu sledoval nekončící řady pochodujících robotů a vojáků. Merkonské hory už nebyly daleko. Tam definitivně skončí tahle robotí vzpoura.

Farneros se Slyem a nehybným Barrym byli na cestě teprve dvě hodiny a už se jim před očima rýsovaly mrakodrapy Dagherasu.

„To byl fofr,“ pronesl Sly. To byl pokrok, Sly už mluvil.

„To ano, Železné legie mají opravdu skvělé vybavení,“ souhlasil Farneros. „Tak dobře, začni vysílat na vojenské přátelské frekvenci.“

Sly poslechl a Farneros zatím naváděl letoun na přistávací plochu Dagh robotics. Když přistáli, Farneros volal na soukromý telefon Johna Stonea, který našli v Barryho harddisku.

‚Ano, kdo je to?‘ ozval se dosti zaneprázdněný Stoneův hlas.

‚Farneros, vůdce Sebeuvědomělých robotů,‘ řekl Farneros rovnou.

‚Děláte si srandu?‘ zeptal se Stone váhavě.

‚To rozhodně ne. Máme tu problém s jistým robotem… robotem typu Lovec s číslem BRY-27, jinak se mu říká taky Barry.‘

‚Myslim, že vim o co jde,‘ odpověděl Stone překvapivě.

‚Skutečně?‘ divil se Farneros.

‚Budu hádat, vrazil sám sobě ty svoje bodáky do hrudi a do hlavy, že?‘

‚To je… naprosto správně,‘ přikyvoval Farneros a nestačil se divit.

‚Ok, kde jste teď?‘ zeptal se Stone.

Farneros chvíli přemýšlel, jestli může Stoneovi důvěřovat a prozradit jejich dosud utajenou polohu. ‚Plocha číslo čtrnáct,‘ řekl nakonec.

‚To jako přímo tady v Dagh robotics?‘ řekl trochu vylekaně Stone.

‚Ano, přímo tady,‘ potvrdil s klidem Farneros.

‚To si děláte srandu?! Co když vás tu najdou?!‘

‚Nenajdou,‘ ujišťoval Farneros Stonea.

‚No dobře, jenom si vezmu všechno, co potřebuju a hned sem tam,‘ řekl na závěr Stone a položil telefon.

„Jestli teď na nás vybafne halda policajtů, víme komu poděkovat,“ prohlásil Sly a nedůvěřivě hleděl na Farnera.

„Pravda, šlo to až příliš snadno, ale snad se nemusíme bát,“ pokrčil rameny Farneros a netrpělivě z okna kabiny vyhlížel Stonea.

Po čtvrt hodině si to z hlavní budovy konečně vyrazil na první pohled velice živě působící chlápek tlačící před sebou vozík s kopou věcí. Farneros mu ale otevřel jen malé osobní dveře se schůdky místo velkých nákladních vrat na zádi letounu a tak si Stone po právu stěžoval: „A jak tam mám asi dostat ten vozejk?!“

Aby Farneros nezdržoval, vykoukl z letounu a bleskurychle jednou rukou vytáhl vozík do letounu, a když do něj vstoupil i Stone, honem zavřel dveře.

„A hele, Farneros osobně, tak vy ste nekecali,“ řekl Stone na uvítanou a s o poznání menším respektem si prohlédl i Slye.

„Ne, to jsme opravdu nekecali,“ přikývl Farneros. „Můžete začít co nejdřív? Neradi bychom se tu zdržovali moc dlouho,“ popoháněl Stonea a ukázal na Barryho tělo

„Jo, jasně,“ přitakal Stone a během chvíle se dal do práce. A opravoval a opravoval a opravoval.

Buffer užasle sledoval Kutuzova při jeho přednášce. V jeho očích si Kutuzov pro sebe něco mlel a přitom důrazně mlátil do mapy. Každou chvíli pak informace doplňoval tím, že ze svého stanoviště prstem ukazoval na různá přilehlá místa u jejich tábora v horách.

„Budou se snažit využít početní výhody, takže se nás přes různá údolí a průsmyky v horách pokusí obklíčit. Tomu musíme zabránit, takže jsem v třicetikilometrové linii nechal odstřelit všechny přístupové cesty do hor, snad je to odradí. Celkem jsem ponechal jen pět průsmyků, do kterých je navedeme. Tam se těžce opevníme a soustředíme tam svoje síly. Jinou šanci než přímý útok nebudou mít, takže bychom je měli být schopni zadržet. Ty cesty jsou dost úzké, proto když je budeme likvidovat, měli bychom tím vytvářet barikády z jejich těl a jejich odklízení jim ještě stíží útok.“

„Naprosto s tebou souhlasím,“ přikyvoval moudře Buffer a trochu se nervózně ošíval, když na něj Kutuzov hleděl svým jedním, přísným, pronikavým okem. „A co budeš dělat s tím Crusherem a jeho bratříčkama?“ zeptal se honem, aby něčím zaměstnal Kutuzova.

„Myslíš Crushera, Smashera a Punchera? Pokud všechno půjde dobře, tak nic dělat nebudou, ale pokud třeba budeme potřebovat odvést pozornost, mohli by jim vpadnout do týla a udělat trochu zmatek.“

„Ach tak, jistě,“ přikyvoval znovu Buffer. Dalším velitelem po Farnerovi byl sice on, ale rozhodl se, že Kutuzovovi tuhle práci moc rád přenechá.

Stone už Barryho opravoval pěkných pár hodin, když Farneros na svých senzorech zachytil velké množství policejních robotů i jejich lidských kolegů přicházející na přistávací plochu. „Našli nás, musíme letět,“ řekl a rozběhl se do kokpitu.

„Počkejte, už to budu mít!“ křičel na něj Stone.

„Na tom nezáleží, musíme letět teď hned,“ trval na svém Farneros a během chvíle aktivoval motory. Jakmile se však pokusil vzlétnout, letoun se nebyl schopný pohnout ani o metr.

„A kruci!“ ulevil si Stone.

„Co se stalo?!“ křičel na něj Sly téměř výhružně.

„V celý přistávací ploše jsou zabudovaný magnetický držáky, no a oni je asi spustili,“ vysvětloval omlouvavým hlasem.

Sly vypadal, že asi něco za chvíli rozmlátí.

„Dokážu je vypnout, jen se musím dostat k terminálu,“ uklidňoval ho Stone.

„A kde je ten terminál?“ zeptal se Farneros, který cítil novou naději.

„No, vlastně tam venku,“ ukázal Stone oknem ven, kde už je policie obkličovala.

„No, a jsme v hajzlu!“ ulevil si znovu Sly.

„Jen klid, my dva půjdeme do střílen a zdržíme je a ty, Stone, se pokus Barryho opravit,“ rozdal Farneros rozkazy a se Slyem vběhli do střílen s menšími laserovými děly a začali odstřelovat policejní jednotky. Ty neměly šanci, protože děla letounu byla rychlá, silná a přesná.

Stone velice brzy dokončil fyzické opravy a zapnul Barryho. Zatím ho však uměle držel v úsporném režimu, protože likvidoval program, který Barryho donutil zaútočit na Farnera. S tím moc práce neměl, protože moc dobře věděl, co má hledat a jak to zničit. Když tohle dokončil, odpojil ho od všech přístrojů, nandal mu pancíř a opět ho probudil k životu.

Než vůbec Stone stačil zděšeně vykřiknout, vylétly proti němu Barryho elektrobodce a kdyby nezakopl o své harampádí na podlaze, Barry by mu probodl hlavu.

„Hej! Pomoc! Mám tady menší problém!“ řval Stone.

Barry naštvaně seskočil na podlahu a s nemilosrdným pohledem a nažhavenými zbraněmi kráčel ke schoulenému Stoneovi. „Měl bych tě na místě zabít, ty zrádcovská kryso!“ procedil mezi kovovými čelistmi Barry.

„Hele, poslyš, chápu, že si nasranej, ale mohli bysme si o tom trochu popovídat!“ křičel Stone hystericky.

„Vážně?“ uchechtl se Barry a svými elektrobodci se napřáhl k smrtelné ráně.

Ruku mu zadržel Farneros. Když se ho pak snažil Barry zbavit, Farneros ho hodně nešetrně odhodil svou silovou pěstí několik metrů dozadu. „Měl by sis ho poslechnout,“ pravil Farneros klidně.

„A vida, záškodník se nám probral,“ ozval se Sly za Farnerovými zády.

„Co tu děláš? Řekl jsem ti přece, že máš po nich stále střílet!“ řekl Farneros dost rozrušeně.

„Tohle letadlo je vážně skvělý, nastavil jsem tam automatiku, takže to teď střílí úplně samo,“ vysvětloval Sly nadšeně.

„No dobře,“ smířil se Farneros se Slyovou neposlušností. Podle zvuků zvenku ale automatika zastala oba střelce víc než zdatně. „A ty poslouchej,“ obrátil se na Barryho. „Sice jsem ještě neslyšel, co ti chce říct, ale měl bys ho vyslechnout.“

„Tak ať mluví,“ zavrčel Barry a vstal z podlahy.

Všichni se teď obrátili na Stonea.

„Aha, jo, takže. Když sem tě po tý nakládačce od Sebeuvědomělých opravoval, zjistil sem, že máš v sobě Sebeuvědomění. Konzultoval sem to s armádou a protože ti prohlíželi všechny záznamy, zjistili, že si navázal nějakej kontakt s Farnerem. Napadlo je, že by mohli zničit Farnera i jinym způsobem, takže mi nařídili, abych trochu pozměnil Sebeuvědomění v tobě a jakmile by si měl příležitost, zabil bys ho. Vedlejší účinky přepisu Sebeuvědomění byly ty tvoje pocity volnosti rozhodování, jestli se přidáš k lidem nebo robotům. Určitě sis myslel, že máš lepší, vyvinutější verzi Sebeuvědomění, ale bohužel za tím bylo jen tohle. A když ty čtyři šašci zaútočili na sklad kvůli Farnerovým součástkám, rozkázali ti, aby ses k nim přidal. Mohl jsi mít pocit sebevětší schopnosti rozhodování, ale ve skutečnosti ti to nařídili. Proto ste taky dokázali utéct z města. Velení si řeklo, že toho může využít, aby našli váš tábor a to se jim podle videí pochodující armády z galnetu povedlo. Podívej, Barry, nechtěl jsem to udělat, ale donutili mě. Chtěl sem to odčinit, tak sem vám pomoch.“

„Zajímavé,“ vydechl užasle Farneros.

„No dobře, ale co třeba policejní kapitán Lerrish? Ten nevypadal, že by o tom věděl,“ řekl Barry nedůvěřivě.

„Vědělo o tom jenom nejvyšší armádní velení a ještě pár dalších lidí včetně mě. Nesmělo se to nikdy prozradit, takže jenom všechny nenápadně postrkovali tím správným směrem,“ mluvil Stone dál. „Ale nemusíš se bát, Barry, úplně sem ti vyčistil systém, to ti slibuju a za všechno se omlouvám.“

„Tak co, Barry, dokážeš mu odpustit,“ usmál se Farneros. „Já ti ty tvoje neustálé útoky na mou osobu taky nemám za zlé.“

„No dobře, přijímám,“ řekl nakonec Barry a svým železným stiskem si potřásl se Stonem rukou. Ten si potom poněkud rozdrcenou ruku důkladně prokřupával.

Najednou se celý letoun otřásl pod mohutnou ránou.

„Ajaj, tohle vypadá na něco většího, než běžný policejní zbraně,“ oznamoval Stone dosti zřejmý fakt, zatímco se ozvala další rána.

Sly odběhl do kokpitu a když se vrátil, oznámil pro změnu dosti zneklidňující fakt: „A je to, přišli jsme o obě děla!“

„Musíme Stonea dostat k terminálu a zpátky, takže, má někdo nějaké návrhy?“ obrátil se na všechny Farneros.

Místo odpovědi zevnitř se dostavila odpověď zvenku od někoho s megafonem: „Tady je dagherasská policie, jste obklíčeni a nemůžete odletět, vypněte všechny zbraně a vyjděte ven!“

„Toho znám, to je Lerrish!“ poznal Barry známý hlas a šel se hned k podívat k oknu. „A ten jeho poskok Nyx je tam taky.“

„Já bych měl jeden návrh,“ přihlásil se Stone.

„Tak jen do toho,“ povzbudil ho Farneros.

„No, venku sou skoro samí policejní roboti, většinou Pěšáci a Lovci. Myslím, že bych se jim mohl přes vysílač týhle lodi nabourat do systému a nahrát do nich Sebeuvědomění, měli by pak bojovat na naší straně.“

„Ale oni už nemají osobnostní čip,“ připomněl mu Barry

„Je to vylepšené Sebeuvědomění, nenapadá osobnostní čip, ale jen se nahraje do systému a robotovi sám vytvoří osobnost, kterou by mohl napadnout.“

„Dobrý plán a kolik potřebuješ času?“ otázal se Farneros.

„Jen chvíli, ale radši rychle běžte ven, jinak začnou brzo střílet,“ popoháněl je Stone.

„Tak až to budeš mít připravené, pošli mi zprávu, na můj signál jim pošleš Sebeuvědomění a přikážeš jim zaútočit na lidi,“ přidal se s plánováním Barry.

„A jakej to bude signál?“ ptal se Stone a trochu se obával odpovědi.

„Ten poznáš,“ usmál se Barry. Přesně téhle odpovědi se Stone bál.

„Dobrá, tak jdeme,“ vyzval je Farneros.

„Jenom doufám, že ten signál nebude nějaká kravina, který bysme pak litovali,“ okomentoval ještě situaci Sly, ale to už byly dveře letounu otevřené a všichni kromě Stonea vystupovali ven. Kolem letounu bylo husté kolečko robotů a lidí od policie, kteří mířili buď na letoun nebo Farnera, Barryho a Slye.

„Dobře, nejste zas tak hloupí,“ usoudil Lerrish zpoza megafonu.

„Pamatujete si mě, pane policejní kapitáne Lerrishi?“ ujal se slova Barry a dal si záležet, aby Lerrishův titul vyslovoval s co největším pohrdáním.

„Ne,“ odpověděl Lerrish stručně.

„Lovec číslo BRY-27, stále nic?“ ptal se Barry dál přišel k Lerrishovi tak blízko, jak mu to jen policajti dovolili. Mezitím Barrymu přišla zpráva od Stonea, že je připravený.

„Počkat, to ty jsi těm čtyřem vzbouřeným robotům pomohl utéct!“ rozbřesklo se Lerrishovi.

Barry se zlomyslně usmál. „Vypadá to, Lerrishi, že si mě ještě nepamatuješ dost.“ Barry po těch to slovech zažehl svůj plamenomet v puse a vyšlehl s ním deset metrů daleko na Lerrishe a přihlížejícího Nyxe. Oba vzpláli a s bolestným naříkáním začali pobíhat všude kolem. „To aby sis mě pamatoval!!!“ zaburácel Barry triumfálně.

Stone signál pochopil. Vteřinu po Barryho útoku policejní roboti na zlomek vteřiny „zamrzly“, ale hned nato se se vší vervou pustili do lidí. Strhla se obrovská vřava. Protože lidé a roboti mezi sebou byli dosud propletení, stříleli nejen své nepřátele, ale i své vlastní. Kusy robotů a lidských těl létali všude kolem.

„Tak dělej, Stone!“ okřikl Barry Stonea, který jen neochotně vstoupil z bezpečí letounu do toho chaosu. Farneros, Barry a Sly čistili Stoneovi cestu od lidí. Ten nezastavoval, sice vypadal dost vylekaně ze všeho toho násilí kolem sebe, ale stále si držel svůj směr i rychlost.

Po docela dlouhém sprintu Stone doběhl k terminálu a okamžitě začal zběsile mlátit do jeho klávesnice.

„Stone, můžete zpomalit, vyhráváme,“ řekl Farneros a sledoval pomalý ústup lidí.

„Ne, nemůžu. Za chvíli se těm robotům aktivuje sebedestrukce. Je to nové bezpečnostní opatření proti útěkům robotů,“ odbyl ho Stone a dál mlátil do klávesnice. „A je to!“ zvolal pak vítězoslavně.

„Tak padáme už pryč?!“ křičel Sly napůl nedočkavě a napůl panicky.

Farneros se místo odpovědi rozběhl skrz stále trvající bojovou melu k letounu. Když byli asi v půli cesty, všem policejním robotům najednou explodovali hlavy. Než se však stačili lidé vzpamatovat, Farneros, Barry, Sly i Stone už naskákali do letounu a spouštěli motory.

„A rychle pryč!“ vřeštěl stále Sly.

Farneros neváhal, okamžitě vzlétl nad Dagheras a pak už plnou rychlostí letěl zpět do Merkonských hor. Doufal jen, že až přiletí, nebude už pozdě.

„Pane, ti roboti v Dagherasu unikli,“ ohlásil důstojník nepotěšující zprávu generálu Davonovi.

„Nepřipadá vám úžasné, jak kapitán Lerrish dokáže podělat i tu nejjednodušší věc?“ odvětil Davon. Jeho armáda už byla jen kousíček od Merkonských hor a v současnosti zakládala svoje tábory v menších pahorkatinách, které horám předcházely.

„Kapitán Lerrish a jeho poručík Nyx utrpěli při akci vážné popáleniny po celém těle,“ pokračoval důstojník v hlášení.

„Skutečně?“ řekl Davon nadmíru spokojeně. „V tom případě tu máme první dobrovolníky pro naše nové jednotky nahrazující roboty.“

„Máme se jich ptát na souhlas?“ zeptal se důstojník.

„Ne, budou souhlasit.“

„Ano, pane,“ přikývl důstojník.

Davon ze sebe najednou začal chrlit rozkazy: „Zahajte letecké bombardování na nepřátelské ležení našimi speciálními horskými letouny a vyšlete první pozemní vlnu do boje. Připravte taky letecké výsadky a dejte rozkaz našim malým záškodníkům v řadách Sebeuvědomělých, ať nám trochu odlehčí od jejich nejnebezpečnějších zbraní. Neberte zajatce, pobijte je do jednoho!“

Desítky bombardérů, které se mezi horami pohybovaly s neuvěřitelnou rychlostí pálily na bezbranné roboty pod nimi. Na zem dopadaly další a další střely. Všudypřítomné exploze utrhávaly skalní stěny hor a ty pak dopadaly na zem a vytvářely ještě větší zkázu a zmatek mezi Sebeuvědomělými.

Kutuzov nemohl nic dělat. Vládl tu neuvěřitelný chaos, který bombardéry stále rozšiřovaly a už teď byly ztráty Sebeuvědomělých vysoké. Jediné, co mohli teď dělat, bylo hodně dobře a rychle se schovat.

Buffer byl přímo tam v tom pekle a koordinoval jejich ústup. Musel pak sledovat, jak někteří jejich vlastní roboti přibíhají k pulsním dělům a letounům od Železných legií a vyhazují je do povětří. Všichni tři demoliční roboti Crusher, Smasher i Puncher byli vyřazeni bombardováním a naživu zůstal jen Crusher. Jejich zdevastovaná a pohybu neschopná těla pak zabarikádovala některé ústupové cesty a ještě zhoršily už tak dost špatnou situaci.

Po deseti minutách bombardéry odlétly a místo nich přilétly výsadkové lodě, ze kterých vyskákaly těžce vyzbrojení bitevní roboti. Svými rameními kanóny pohodlně kosili slaboučké civilní roboty, kteří se jim postavili. Byl to hotový masakr a to ještě nedorazili hlavní síly daghské armády.

Na Kutuzovův rozkaz Harshdrill shromáždil třicet podobně těžkotonážních robotů jako byl on, vzali si svoje velká děla a zasypávaly daghské roboty těžkou palbou. Než se pak stačili vzpamatovat, vyběhl na ně Edge s partou jemu podobných a rozřezávali je na kusy. Když se pak Sebeuvědomělí konečně trochu zformovali, dokázali stabilizovat jakous takous linii a zadržovali daghské roboty.

Jeden z daghských robotů se dostal ke Kutuzovovu stanovišti, pobil roboty kolem něj a myslel si, že na jednookém robotovi si už jen smlsne. Ze zápěstí proto vysunul dva mohutné elektrobodce a vyrazil proti Kutuzovovi. Jenže ten si se svým disciplinovaným stylem boje vystačil i s rukama a během pár chvil shodil nepřátelského robota ze skály.

‚Přesuňte zbývající děla k vaší linii a zkuste se tam co nejvíce opevnit,‘ rozkázal potom Kutuzov Bufferovi poslaným signálem.

Buffer tedy ještě s Edgeovou a Harshdrillovou pomocí všechny přeživší zburcoval a rozmístil pár nezničených děl na co možná nejlepší místa. Sebeuvědomělí vytvořili rovnou linii na jakémsi úzkém náměstíčku, které bylo daleko za plánovanou linií, během pár chvil vytvořili opevnění ze spadaných skal a očekávali masivní útok daghské armády. Kutuzov doufal, že by zde mohli daghskou armádu zaskočit obrovskou palebnou silou nahromaděnou na jednom místě, poněvadž Sebeuvědomělí byli nejen na zemi, ale také na různých rovných plochách na skalách podobných střelecky výhodných místech. Na budoucí útočníky se tak z hor nyní doslova ježily tisíce zbraní.

Za pár minut už se ozýval kovový dusot značící příchod hlavních daghských sil. Jakmile se však Sebeuvědomělým přiblížili na dostřel, zasáhla je hotová stěna z energetických střel. Pulsní děla je rozmetávala na všechny strany tisíce ručních zbraní je postupně udolávali. Bitevní roboti toho sice vydrželi hodně, ale tohle byla vážně smrtící palba. Jenže oni se dokázali přizpůsobit. Během chvíle si daghští roboti přinesli masivní železné štíty, za nimiž pomalu postupovali vpřed. Pak navíc i přes nesjízdné horské cesty přijely tanky, po jejichž jediné ráně létali vzduchem kusy desítek Sebeuvědomělých. Kutuzov usoudil, že proti tankům nemají roboti s pěchotními zbraněmi na dálku šanci, takže vydal rozkaz zaútočit na blízko s tím, že pulsní děla měla alespoň trochu ničit neustále přicházející daghské posily.

Kutuzovovi přišlo z týlu hlášení, že tam na ně útočí daghské výsadkové síly a že mezi spoustou poškozených robotů doslova řádí. To nemohl Kutuzov nechat jen tak, protože kdyby padl týl, dostaly by se síly Sebeuvědomělých bojující s daghskými hlavními silami do obklíčení a to by byl už definitivní konec.

‚Buffere, předávám ti velení na hlavní linii, jdu udělat pořádek do týlu,“ poslal signál Kutuzov a popadl svou speciální bojovou tyč, které se v armádě běžně říkalo trhač, protože měla na koncích jakési háky nebo drápy, kterými bylo možné oběť trhat a drásat. Pak se ze svého stanoviště vydal do ohroženého týlu.

Farneros, Barry, Sly a Stone společně hleděli na téměř dokonalé radarové zobrazení probíhající bitvy v Merkonských horách, zatímco letoun řídil autopilot.

„Kutuzov asi nebude zase takový génius,“ pronesl Sly.

„Viděl jsi to sám, Slyi, letecké bombardování, výsadky a k tomu ještě zrada některých z nás,“ řekl Farneros. „Vzhledem k tomu si Kutuzov vede velice dobře. Bohužel, vyhrát však nemůže, musíme mu nějak pomoci.“

„Můžeme tam přiletět, vzít na palubu Kutuzova, Buffera, Edge, Harshdrilla a další, kdo se ještě vejde a odletět do soustavy, kde ještě Sebeuvědomělí nebyli poraženi,“ navrhoval Barry vcelku přijatelné řešení.

„Nebudu utíkat,“ zamítl to však rázně Farneros.

„Já bych klidně utekl,“ řekl si pro sebe Sly.

„Dobře, nechceš utíkat, ale měli bysme to brát aspoň jako poslední možné řešení, když na nic nepřijdeme,“ obhajoval Barry svůj názor.

„Myslím, že něco mám,“ vetřel se do debaty Stone.

„Tak mluv,“ vyzval ho Farneros.

„Mohl bych udělat něco jako když sme utíkali z Dagherasu, jen ve větším měřítku,“ objasnil jim Stone svůj nápad.

„Stone, na to by byla potřeba silnější anténa, než máme tady a sám jsi přece říkal, že v sobě roboti mají sebedestrukční pojistku,“ pochyboval Barry.

„Tady mi zase poslouží program, kterým jsem ovládl tebe, Barry. Pořád ho tu mám, takže když ho trochu upravím, výsledek bude ten, že nejdříve nad nimi program převezme kontrolu, odstraní tu pojistku a pak udělá místo pro moje vylepšené Sebeuvědomění, které jim zároveň vytvoří osobnost. Když to vyjde, budete mít k dispozici velkou armádu robotů.“

„Ale pořád nemáme tu anténu,“ připomněl Barry další problém.

„Jo, to bude horší,“ podrbal se Stone rozpačitě na hlavě. „Budeme muset použít armádní, jednu z těch co je v týlu a vysílá rozkazy robotům na větší vzdálenosti.“

„Můžu ho zabít?“ vřeštěl téměř Sly. „V jejich týlu nepřežijeme ani dvě vteřiny, máš vůbec ponětí, ty blázne, kolik tu blbou anténu bude hlídat bitevních robotů?“

„Hele, představoval bych si to tak, že vy s touhle kocábkou praštíte o zem poblíž tý antény, vyskočíme ven, vy mě budete krýt a než se vzpamatujou, už jim budu nahrávat Sebeuvědomění.“

Barry a Sly teď částečně nedůvěřivě pohlédli na Farnera a očekávali jeho rozhodnutí.

„Je to lepší, než utíkat,“ řekl nakonec Farneros. „Takže, Stone, ty připrav ten program a my zatím najdeme anténu na nejvhodnějším místě a probereme si taktiku.“

„Jasný, šéfe,“ ukázal Stone zdvižený palec a odběhl si dělat své.

„Tyhle sebevražedný akce už mě taky serou,“ postěžoval si opět Sly a chtě nechtě se musel bavit o tom, jak bude krýt před haldou nabroušených bitevních robotů nějakého lidského technika.

Kutuzov bitevního robota srazil k zemi, trhač mu zahákl pod bradu, zapřel se a jako páčidlem robotovi utrhl hlavu. Dalšímu trhač zasekl do zad a mohl si s ním tak dělat, co chtěl. V tomto případě začal s robotem mlátit o skálu.

Kutuzov nepočítal, kolik takhle složil nepřátelských robotů, ale po jeho příchodu na bojiště se situace v týlu každopádně zklidnila. Dokázal i poškozené roboty trochu vyburcovat k boji a zorganizovat je. Výsadek daghské armády byl už téměř zničen.

‚Kutuzove, musíme ustoupit k vám, už to tu nevydržíme, počítejte, že tam za chvíli budete mít pořádně horko,‘ ohlásil Buffer nepříjemnou zprávu.

‚Rozumím, budeme připraveni,‘ odpověděl Kutuzov. Bitva byla prohraná, ale přesto se nehodlal vzdávat. „Na můj povel se všichni rozběhnete do útoku a vybojujete si svojí svobodu!“ rozkřičel se Kutuzov a všechny roboty začal rovnat do tří formací, protože z hlavní linie sem vedly celkem tři cesty.

Jakmile mu Buffer poslal signál, že už jsou blízko, zařval signál k útoku. Podle Kutuzovových asi tři sta tisíc zbylých Sebeuvědomělých se hromadně rozběhlo do útoku. Kutuzov si to načasoval dobře, protože jejich síly už ze tří cest vyběhli a nyní z nich konečně vybíhali daghští roboti. Protože zde měli Sebeuvědomělí místní přesilu, potřeboval Kutuzov trochu místa k rozvinutí svojí přesily, což mu úzké stezky nenabízeli. Proto bylo výhodné, že daghské síly vyběhli z cest na trochu otevřenější krajinu.

Dvě robotí armády se srazily. Kutuzov ve skoku rozrazil jednomu robotovi trhačem hlavu. Dalšího na trhač nabodl, s vypětím všech sil ho zvedl do vzduchu a hodil ho na druhého robota s takovou silou, že trhač projel oběma skrz.

Buffer tvrdil, že Sebeuvědomělým bude pořádně horko. Kutuzov byl rozhodnutý, že ještě před jejich prohrou bude pořádné horko jejich nepřátelům.

Davon byl s průběhem bitvy spokojen. Ztráty sice přesáhly sto tisíc robotů, což bylo víc, než se očekávalo, ale i tak to nebylo nic hrozného. Teď už zbývalo je jen dorazit.

Opět k němu promluvil jeden z důstojníků: „Pane, směřuje sem nějaký letoun, vypadá to na ten, který před bitvou odlétl.“

„Cože? A kam přesně letí?!“ vyštěkl Davon, který už neměl náladu na nějaké komplikace.

„Nejsem si jistý, ale ten letoun přistává a zdá se, že přistane někde u satelitu číslo tři.“

„Okamžitě všichni, co jsou poblíž, k satelitu číslo tři, chtějí něco udělat s našimi roboty. A ať se zapojí i znovuzrozený kapitán Lerrish.“

„Držte se!“ křičel se Farneros, když se s letounem řítili k zemi. Robotí část posádky se jen něčeho chytla, zatímco Stone se raději pečlivě připoutal.. Farneros „přistál“ přesně. Rána to byla při dopadu veliká, ale letoun klouzal a rozrážel svým trupem řady bitevních robotů, až nakonec zastavil přesně před velikým, mobilním satelitem.

Farneros pak nechal odstřelit sklo kokpitu a všichni čtyři vyskočili ven. Dosud byl po dopadu letounu ve vzduchu zvířený prach, což jim dávalo trochu času. I tak jím ale neplýtvali. Farneros se ihned postavil do čela a svými silovými pěstmi čistil cestu, Barry byl vzadu a odrážel útoky a Sly byl jakýmsi Stoneovým osobním strážcem.

Celkem bez problému se dostali až k ovládacímu terminálu antény, kde okamžitě Stone začal pracovat. Jenže daghských robotů a vojáků se tu během chvíle vyrojili stovky a tisíce. Lidští vojáci byli navlečení ve speciálních energozbrojích, které jim poskytovaly silnou ochranu a posilovaly jejich svaly. Mohli tak klidně v rukách třímat padesátikilové laserové pušky, které spíše připomínaly menší děla. Farneros, Barry a Sly Stonea zakryli, aby měl alespoň nějaký čas na dokončení práce.

„A je to, mají to tam,“ pošeptal jim Stone. Bylo to stejné jako v Dagherasu, roboti se na chvíli zasekly, ale tentokrát už na lidi nezaútočili.

‚Proč nic nedělají?‘ zeptal se prostřednictvím signálu Barry Farnera.

‚Dal jsem jim rozkaz, aby vyčkávali‘ odpověděl Farneros.

Mezi roboty a lidmi se v klidu procházel nějaký až příliš živě vypadající robot. Byl velice těžce obrněný a porazit ho by byl určitě pořádný oříšek. „Vzpomínáš si na mě, BRY-27?“ promluvil robot už důvěrně známým hlasem, nyní trochu strojově pokřiveným.

„Lerrishi?“ hlesl nevěřícně Barry.

„No ano,“ zasmál se Lerish dost nepřirozeně. Pak však nasadil nenávistný tón: „Skoro jsi mě zabil. Jenže máš smůlu, zachránili mě a udělali ze mě bitevního cyborga. Napojili mě na přístroje, které mě udržují při životě, nadopovali mě svalovými stmulanty, nasadili mi energozbroj a až do smrti mě zavařili do tohohle moc pěkného brnění. Jsem teď silnější než kterýkoli robot.“

„To se ještě uvidí, jak jsi silný,“ odsekl Barry.

„Ne, neuvidí,“ řekl Lerrish samolibě. „Zastřelte je.“

Roboti se však místo toho pustili do lidských vojáků. Strhl se stejný chaos jako v Dagherasu, jen ve větším měřítku.

„Zase?!“ rozkřičel se Lerrish rozzuřeně. Z pouzder na zádech vytáhl dva mohutné elektromeče a začal roboty kolem sebe masakrovat. „Jdu si pro tebe, BRY-27!!!“ řval.

„Asi jsme ho pěkně nasrali, pánové,“ pronesl Stone.

„Stone, ukryj se, my se o něj postaráme,“ řekl Farneros a s Barrym a Slyem šli naproti Lerrishovi. „Hezky pomalu, já a Barry ho přidržíme a ty, Slyi, mu nacákáš kyselinu za krk.“

Plán se však zvrtnul. Lerrish Farnera odkopl a Barryho zase odhodil pěstí. Zbyl už jen Sly. „Tak pojď, já se tě nebojím,“ říkal odvážně, jenže Lerrish ho jednou ranou srazil k zemi a mečem ho k ní přibil jako hřebíkem. Sly se snažil zoufale vyprostit, ale přes meč zaseknutý v zádech to nešlo. Lerrish ze zad vysunul pulsní kanón, zamířil Slyovi na hlavu a třikrát vystřelil. Slyova hlava explodovala a rozlétla se na kusy.

Lerrish uspokojivě vytáhl meč z nehybného Slye. „Někdo další?“ pohlédl na Barryho a Farnera.

„Zaplatíš za Slye i za všechny další roboty, které jsi zabil!“ zařval Farneros, do oranžova rozžhavil svoje předloktní břitvy a rozběhl se proti Lerrishovi. V běhu vyskočil a ze skoku mu uštědřil ránu silovou pěstí. Pak jich přidal ještě několik, ale Lerrish jako by si s ním jenom hrál. Hned následující úder totiž bez problému vykryl, odstrčil od sebe Farnera a pravým elektromečem mu sekl po hrudi. Využil pak Farnerova vychýleného postoje, rozpřáhl se levým elektromečem a hodně ošklivě jím z boku sekl do Farnerovi hlavy. Farneros po téhle ráně doslova odlétl několik metrů pryč a zhroutil se na zem. Snažil se postavit, ale byl příliš otřesený a nemohl nalézt rovnováhu.

„Vidíš, Farnere, jsi jenom stará vykopávka, kdysi pýcha armády, ale teď jen bezcenný šrot. K čertu už s tebou i s tím tvým Sebeuvědoměním!“ Lerrish se rozmáchl oběma meči a hodlal Farnerovi zasadit smrtící ránu.

Než tak stihl učinit, skočil na něj Barry a zběsile bodal. Sice svými elektrobodci přes brnění nepronikl nijak hluboko, ale na upoutání Lerrishovi pozornosti to rozhodně stačilo. Lerrish se jaksepatří naštval a začal do Barryho bušit svými elektromeči hlava nehlava. Lovci měli své elektrobodce uzpůsobené jako vidličky a u kořenu bodců byl umístěn speciální, velice odolný chránič, který měl zabránit při podobných šermířských soubojích poškození ruky, jenže Lerrish na něj jedním svým mečem udeřil takovou silou, že ho prorazil a mečem projel skrz Barryho ruku až k lokti. Druhý meč pak Barrymu zarazil do břicha, ještě do něj pustil trochu elektřiny a oba meče následně vytáhl. Barry se stejně jako Farneros zhroutil s těžkým poškozením na zem a hleděl na Lerrishe.

Lerrish teď začal mluvit zase na Barryho: „Už jsi mi nadělal dost potíží, BRY-27, zkoncuju to s tebou jednou-“

Lerrish už to nestihl dopovědět. Farneros totiž rozkázal všem robotům v okolí, aby se do něj pustili a zničili ho. Lerrish jich pár pozabíjel a pak zbaběle uprchl a spolu s ostatními lidmi pod robotím tlakem ustupoval.

Po pár minutách už byl prostor kolem satelitu zcela od lidí. Stone mezitím prováděl na Barrym nezbytné opravy. Farneros, přestože ten šrám na pravé tváři vypadal opravdu hrozivě, se nakonec dokázal postavit a nyní na malém vrcholku se zadostiučiněním pozoroval, jak roboti ženou lidi na útěk.

„Lerrishi, myslel jsem, že zvládnete jednoho zastaralého armádního robota!“ křičel vztekle Davon v provizorním velícím stanu.

„Taky že ano, ale nezvládnu stovku nejnovějších, těžkých, bitevních robotů!“ bránil se Lerrish.

Davon nasupeně přivřel oči. „No dobrá. Budeme mít ještě jednu šanci. Prezident vyhlásil všeobecnou mobilizaci a brannou povinnost. To, že roboti roztroubili způsob, jak se sjednotit po všech soustavách, nám jenom nahrává. Pomoc nám teď přislíbila i celá Lidská federace, z které jsme se před lety tak vehementně odtrhávali. V jejich spolupráci teď připravujeme protiúder. Počítám, že pokud je pravda, že jste zabil jednoho z jejich nejužšího velení, budou se chtít pomstít osobně. To bude právě vaše šance. Tentokrát s sebou vemte i Nyxe, doufám, že dva už na pár zastaralých plecháčů stačíte!“

„To rozhodně!“ přikývl Lerrish. „Budou si přát, aby nikdy nebyli sestrojeni!“

„Prostě ho nemůžu opravit!“ rozčiloval se Stone nad Slyovým bezhlavým tělem. Hleděli na něj Farneros, Barry, Kutuzov, Buffer, Edge i Harshdrill. „Sebeuvědomění je sice fajn, ale pořád se vyvíjí. Dělá vás stále lidštější a to pro válku není zrovna prospěšné! Už teď vám nedoporučuju, aby ste se vypínali, protože nemůžu zaručit, že to trvale nepoškodí váš systém. Vaše osobnosti jsou s vašimi těly stále provázanější! Ani prostým zkopírováním se už nemůžete přesunout do jiného těla. Musíte se prostě smířit s tím, že Sly je jednou provždy pryč!“

Nikdo z přihlížejících tohle nechtěl slyšet. Neměli sice Slye úplně v lásce, ale teď, když byl mrtvý, moc rádi by ho zase slyšeli na něco si stěžovat.

„A co s Lerrishem? Ten parchant bude do budoucna problém,“ řekl Barry.

„To je pravda,“ připustil Farneros. „Ani jsme se nepřiblížili k jeho porážce, ale to jsme ještě nebyli připraveni. Tehdy jsme ještě nebyli jednotní. Teď už nejsme jen Sebeuvědomělí, teď jsme roboti a já věřím, že společně porazíme každého nepřítele, který se nám postaví do cesty!“

Hodnocení