Světlé zítřky III

Průzkumný člun, který se vrátil ze své výpravy do předem vytipovaných systémů poměrně brzy, přinesl prchající bojové skupině podstatné informace o celém sektoru. Vzácné suroviny nezbytné pro provedení nezbytných oprav a především pro zajištění chodu lodních reaktorů však našel pouze v jedné rozsáhlé soustavě označené jako BZ-XI v jejích rozsáhlých okrajových asteroidových polích, kde by je mohla automatizovaná těžební zařízení pohodlně a nerušeně těžit, a zpracovávat na čistý pohonný materiál.

Závažné na tom objevu ale kvůli jeho využití v praxi bylo, že jako na potvoru se mu do cesty připletlo velké na zeleno natřené nákladní plavidlo převážející nějakou rudu neznámého složení. Nejlepší možnost pro prchající skupinu by představovalo, kdyby zjištěný stroj soustavou pouze náhodně prolétal, případně ji použil jednorázově pro odpočinek své posádky před dalším přechodem do hyperprostoru. Problémy vyplývající z kontaktů s cizími rasami většinou nestály za riziko.

Bude záležet na skutečném stavu věcí, až se dostanou do soustavy, aby ji důkladně prozkoumali. Průzkumný člun celkový průzkum neprovedl a spokojil se jen s nalezením toho, co primárně hledal. Po objevení se nákladního plavidla podle protokolu zahájil člun ústup, aby se zpět bezpečně dostaly dosud získané informace a jeho cesta nebyla zbytečná.

Pokud budou mít nad místními, kdyby se tam opravdu vyskytovali v počtu větším než malém, převahu, budou mít po starostech. A když ne, poletí dál, jak nejrychleji to půjde. Nebude to poprvé a ani naposledy. Takových kritických situací bylo v poslední době v nových prostředích neznámých sektorů dost a dost.

Poslední události, které komodor WZYXZR zažil při plnění této mise, značně zatřásly jeho sebevědomím jakožto uznávaného velitele, vždyť v předchozí šarvátce ztratil v jedné bezvýznamné soustavě kvůli zpočátku malému incidentu, který brzy přerostl v potyčku, jeden plán a jeden těžký křižník. Jenže už mu nezůstala jiná možnost volby a chtěl-li komodor WZYXZR ponechat svému mužstvu alespoň nějakou naději na dostižení hlavní flotily po tragickém setkání s agresivními domorodci v soustavě IXTA, musel hodně riskovat.

Zásobníky s hlavicemi byly ze dvou třetin vyčerpány a bez získání alespoň menšího množství kvalitních pohonných hmot bude cesta na dohodnutou pozici, kde na ně měl čekat nejvyšší komodor GZBRTR, provázena už nyní v lodních posádkách rozšířenými obavami z toho, zda tam vůbec s poloprázdnými nádržemi doletí.

Vzpoura posádek na lodích by za těchto nepříznivých okolností nebyla ničím překvapivým. A nebyla by něčím, s čím by si nedovedl poradit. Mnozí z důstojníků se bolestně a těžce naučili, že sloužit pod WZYXZRovým vedení není jen velkou ctí a šancí na rychlý postup. Pořádek a respekt musí být.

Proč jen souhlasil s tím, že provede průzkum těchto okrajových sektorů, aby se potvrdila nebo vyloučila ne příliš věrohodná starší informace o existenci surovin vhodných k doplnění zásob celé flotily, když bylo předem jasné, že je to zbytečné mrhání zdroji. Jistě, jde o důležitý úkol. Náhle se jeho unavené myšlenky stočily k podezření, že jeho neúspěch není pouze dílem náhody. Že by se jej někteří z komodorů chtěli zbavit, aby zaujali jeho místo v nejužším kruhu velitelů? Vzpomněl si na staré přísloví a pomyslel si, že „pozdě bycha honit“.

„Pane, blížíme se k soustavě.“ Informoval jej jeho synovec WYXZYR.

Nařídil zvýšenou pohotovost a malou rozcvičku. „Dobře, jsou obsluhy zbraní připraveny? Těžební stroje přichystány ke startu na letových palubách? Chtěl bych si odtamtud kromě zásob odvézt něco na památku. Třeba vycpaného indiána nebo skalp jeho squaw.“ Ale nemusím mít všechno, pomyslel si hořce.

„Vše je v naprostém pořádku. Střely byly nabity do odpalovacích komor, pomalu zasunuty do hlavní a odjištěny podle předpisů. Důlní zařízení byla techniky připravena a pečlivě zkontrolována.“ Dostalo se mu unavené odpovědi popořadě od všech jeho důstojníků. S tím se bude muset co nejdřív taky něco udělat. Koukat na ty strhané ksichty jej už nebavilo.

Potřebují si konečně v klidu odpočinout, aby byli i nadále použitelní. Dám jim po akci všem delší dobu na zotavenou, dal jim osobní slib, který nemohli slyšet. Buď si na něj vzpomene, anebo mu jej tak jako tak připomenou.

***

„Tak fajn. Jdeme na to.“

První otázku si vybrala Steinová: „Je už tanker na svém místě?“

„Ano. Do oblasti dosahu jejich skenerů se na chvíli dostala kurýrní loď Vraník, která tu běžně operuje. Prostě shoda okolností, na něj jsme nepomysleli. Máme je hned poslat pryč?“ potvrdil jí domněnku její zástupce.

„Ale ne, právě naopak. Přítomnost dopravní lodi se nám nyní dokonale hodí. Nechci, aby naši hosté předčasně věděli o naší pokročilé schopnosti detekce vzdálených předmětů a o rychlé a účinné komunikaci mimoprostorem. Vraník bude přihlížet tomu, co se bude dít, a poslouží jako záloha při navazování prvního kontaktu.“

Jeden z techniků začal koktat: „Pane? Pane?…“

„Tak už se vymáčkněte!“ zvýšil hlas Řemen.

„Tentokrát se vůbec nezamaskovali. Pozor! Stanoviště 15 nám hlásí, že se k tankeru docela rychle přibližuje několik raket. Před chvílí je vyslala jedna z těch menších lodí, a… řada záblesků o velké intenzitě! Rakety vybuchly ještě před nárazem do lodi, to znamená, že to může být jejich běžná taktika, kterou umožňuje charakter šíření pustošivého efektu prostorem vlivem stříkajících energií po výbuchu plasmy.“ Druhý technik jej doplnil: „Tanker M1068 pozorovatelům zmizel z krátkodobě oslepených obrazovek. Měli si dát pozor a použít nějaké filtry. Co já vím. Vizuální přiblížení potvrdilo, že tanker byl zcela zničen. Rozlétl se v podobě kapek žhavé plasmy do okolního prostoru.“

„To bylo rychlé,“ konstatoval Petr Petrovič Koník.

„Uřízneme jim paprskomety, které byly zprovozněny u Helix, motorové sekce, a v nákladních manipulátorech do ostatních oddělených prostorů pošleme námořní pěchotu. Ukradneme jim potravinové automaty… Beztak se chlapci v kasárnách na povrchu Helix už dlouho nudí,“ navrhl vzrušeně generál Hvozd. „Akcička by jim zvedla sebevědomí.“

Představa ohnivých loučí ženoucích se vesmírem rychlostí světla, tedy pro někoho těžko představitelnými třemi sty tisíci kilometrů za sekundu, jej očividně při dlouhém čekání na pořádnou akci nabuzovala.

Plný výkon měly tyto široce rozšířené zbraně na vzdálenost asi jednoho milionu kilometrů. Potom každých dalších sto tisíc kilometrů jejich účinnost klesla o deset procent, což bylo důvodem vývoje miniaturních skokových jednotek pro torpéda s pseudoplazmovými náplněmi hlavic. Tato torpéda byla určena pro samostatné, rychlé, operativní třebas i několikanásobné přesuny v rámci jedné soustavy, dokud nedosáhla nejvhodnější pozice pro své odpálení, čímž většinou dostihla a zasáhla pronásledovaný cíl. Ne všechna torpéda se po přesunu do mimoprostoru opět objevila. Ztráty se počítaly okolo dvaceti procent, a to bylo ještě snesitelné. Spekulovalo se o tom, že by se nějakým záhadným způsobem mohla posunout v čase, a začaly být vedeny tajné evidence naprogramovaných cílů, kterýmžto koordinátům se v budoucnu měla všechna plavidla obloukem vyhnout, protože: „Náhoda je blbec.“

Po vystřelení a často i několika meziskocích sem a tam, z jednoho kraje soustavy na druhý, pokračovala při cvičeních vyslaná torpéda řízená pozitronovými samostatně uvažujícími učícími se sítěmi jejich elektronických mozků podle potřeby s využitím standardních pohonných jednotek.

Ale vzhledem k tomu, že při využití této skokové technologie se počítalo s rychlými reakcemi protivníka, ke kterémužto úkolu byly jejich neurální sítě pořádně nabušené, mělo okamžitě po přiblížení na co nejbližší operační vzdálenost nálože a bleskurychlém zhodnocení bojové situace následovat odpálení.

Výkonnější typy dokázaly dokonce překonávat vzdálenosti mezi soustavami, což mohly využít při pronásledování protivníka unikajícího do nad- nebo i mimoprostoru. „Fuj. Fuj. Fuj. Je to pěknej hnůj,“ ohrazovali se proti tomuto projektu míroví aktivisté. Dávám jim za pravdu. Syčáci jedni…

Klasický pohon by v opravdové bojové situaci zvolila snad jen narušená pozitronická mysl řídící torpédo, která by včas zjistila, že cíli vypadly jeho vlastní skokové motory. Potom by si mohla dát na čas, prodloužit dobu trvání své narušené existence a přiblížit se k oběti pomaličku pomalu. Jenže nikde v okolí SKS nebyla nalezena civilizace, která by o skokové technologii mimoprostoru pátého a vyšších rozměrů vůbec kdy uvažovala. Tolik něco málo z teorie.

Se zdůvodněním vynaložených prostředků na základní výzkum a další vývoj těchto technologií vojenská správa nikdy problém neměla. Šuškalo se, že slohová cvičení na téma, proč mám rád miniaturní skokové motory, byla součástí přijímacích zkoušek na prestižní vojenskou akademii v soustavě Medůza, takže o podklady pro oficiální obhajování své pozice měli vojáci postaráno, a nemuseli si ani moc vymýšlet. Kreativita medůzanských studentů byla jaksepatří na výši.

Jak bylo ale na příkladě rychlosti pohybu nezvaných návštěvníků vidět, i v oblasti standardních prostorových pohonů (ve sféře třetího rozměru) bylo co zlepšovat. Nové generace dalekonosných střel, díky požadavkům flotily, která vždy chtěla a obvykle brzy i měla to nejlepší, co bylo na trhu k dostání, budou určitě podstatně rychlejší.

„Pane?!“ ozvalo se od jednoho z pultů.

„Tak co je!“ povzbudila jej Steinová.

„Já vám musím něco říct.“

„Povídejte, člověče, ale rychle, vidíte, že se nám to zase začíná vymykat z rukou.“

„Předtím, než byl zničen ten tanker, jsem kontroloval přes rozhraní dálkového ovládání jeho dodatečné funkce. Zjistil jsem, že byl před lety při opravě dovybaven několika raketami kvůli odstraňování bludných asteroidů z cesty.“

„Cože?! Co to melete!“

„No a při prohlížení obslužných rutin jsem odblokoval mechanismus automatické detekce neidentifikovatelných předmětů a ono se to jaksi samo odpálilo.“

„Jak, jaksi… Samo… Chlape, vy mě ser…“

„Tak to je ostrý,“ zasmál se nad zvětšujícími se potížemi Malina.

„Fakt síla,“ plácl si s ním prsty o prsty Keřík. Tihle dva hoši spolu chodili na pivo, které jim v malých relativně častých dávkách učarovalo. Helixský ležák.

„A taky poučné,“ povzdechl si Hvozd.

„Promiňte mi to, prosím,“ žádal vkleče o odpuštění neznámý důstojník, pravděpodobně už tři minuty zcela beze jména a bez hodnosti. Strhal si z nárameníků výložky a chtěl se jít vycpat. Chystal se určitě, že do čtvrt hodiny se scvrkne do velikosti vojína.

„Stalo se, kamaráde. Pusť to z hlavy.“ Uklidňovali jej, jen Steinová vypadala, že jej popadne za límec, odvleče za dveře a tam ho buď zneuctí nebo zakousne.

„Kdo tedy zahájil palbu jako první?!“ připomněl nevyřešenou hádanku Koník.

„Někdo by to měl natvrdo říct.“

„Je spíš třeba odpovědět na otázku, jestli a kdy na tu krátkou vzdálenost naši hosté detekovali odjištěné hlavice raket na tankeru. To by bylo možné. Stříleli podle záznamů rozhodně jako první!“

Řemen byl rád, že není na místě Steinové a nemusí se zapojovat do něčeho, co mohlo potenciálně zkratovat jeho zrající kariéru. Hodilo se mu tak velice, že to celé není hozené jen na něm. A prudce nadskočil na židli, když chtěla část zodpovědnosti přece jen naložit i na něj: „Co provedeme teď, pane veliteli Řemene,“ dotázala se s úsměvem/se šklebem.

Potřeboval ji uklidnit, a dokázat, že řešení má bezpečnostní oddělení vždy po ruce: „Uklidněte se, prosím, a neznepokojujte se předčasně a zbytečně. Situace je jistě vážná, nikoli však zoufalá. Otevřete za deset minut spojovací kanál, jdu si zformulovat stručnou žádost o vysvětlení incidentu. Teď musíme jednat opatrně, vyváženě a zároveň odvážně. Všechno se vysvětlí. Kdyby něco, tak jsem vedle. Až se vrátím, hlasatelka jim to přečte.

Zajistěte tlumočníka, abychom to mohli přeložit do jazyků více civilizací, tedy těch, se kterými jsme se dosud setkali. Náš univerzální koloniální z toho prozatím vynecháme. A pouze audio. Nechceme, aby brzo viděli naše ksichty. Třeba si nás totiž s někým nespletli, a potom ten incident vypadá zase jinak. Snad se něco z toho uchytí, a ukáže se, že šlo o zbytečné nedorozumění.

Definujme to pracovně prostě jako přehmat způsobený oběma stranami. Takové přehmaty se někdy stávají, jistě to pochopí. Kór moc se omlouvat ale nebudeme. My jsme tady doma! Když do toho započítáme prvního objevitele soustavy, tak jsme tady celkem tři roky.

Třeba si nás opravdu jenom s někým škaredým a přiměřeně zlým spletli. Tankery, které se používají k přepravě rudy, jsou si často dost podobné a konkurence bývá tvrdá. Vysílání půjde přes Vraníka a jakoby z nějaké poblíž se právě nalézající dopravní lodi. Zajistěte divadlo s výměnou depeší mezi Vraníkem a další planetou, pro ně v tomto okamžiku nedosažitelnou Helix. Nemusí vědět, že my víme.“

***

Jean: „Hop.“

Lin: „Tak udělá už konečně někdo hop?!!!“

***

Když hlasatelka přišla, byla vybídnuta: „Slečno, začněte s vysíláním. Přeji si, ať vám to jde od ruky. Představte jim krátce naši kolonii, bla, bla, bla, něco z historie, ale žádné podrobnosti okolo jejího vzniku. Musíme vypadat silně. Vysvětlete proč nevysíláme obraz. Zdůvodněte to jiným používaným rozlišením obrazovky, a že se nám z jiného než nativního rozlišení občas točí hlava. Nic bližšího k tomu nesdělujte. Požadujte vysvětlení násilného incidentu, který se odehrál před chvílí. To oni pálili jako první, to zdůrazněte. Musí vám sdělit svoje úmysly a vyloučit opakování nepřátelského aktu. To zatím stačí.“

„Kdo tedy koho napadl?“ ptali se předsedy vlády Alfréda Stromečka, který přišel až nyní, protože měl poslední dny nějaké jednání. Jakoby on to měl vědět, když u toho nebyl. Potřebovali si prostě umýt ruce. A Stromeček se hodil jako nejbližší oběť války, která ještě ani pořádně nezačala. No co, byl to jenom politik.

Zorientoval se ovšem díky předchozímu výcviku na nejrůznějších poradách a zasedáních rychle. „Na tom teď z mého pohledu tolik nezáleží. Slyšeli jste plukovníka. Potřebujeme to rychle urovnat. Stíháte vysílat? Dobře. Jaká je jejich odpověď?“

Dostalo se mu tedy žádaných informací: „Oni nám, zdá se, překvapivě rozumějí. Ujal se starý dnes nepoužívaný dialekt arkadijských domorodců objevený při vykopávkách na Arkádii III. Byl vytesaný do stěn tamních pískovcových jeskyní. Ptají se, jestli náhodou nejsme Urk'tuové. Nečekali nás tu.

Chvíli to vypadalo, že cizinci váhají s vlastní odpovědí, ale teď se naopak horlivě omlouvají za drobné nedorozumění, a chtějí si s námi v klidu promluvit. Řekli také něco o sobě. Jsou na cestě do svých nových kolonií.

Říkají ale dále, že byli před cestou sem při útěku z domovského světa ze zálohy napadeni organizovanou skupinou nebezpečných pirátů vybavených podobnými tankery, jako byl ten náš zničený, ale oproti němu plně naloženými výbušninami. Tito piráti proti nim použili upravených tankerů jako taranovacích lodí.

Měli značné ztráty a mnohé lodě byly vážně poškozeny, jiné se daly jinudy, takže za nimi nemohou hned přiletět. Hledali už dlouho klidnou soustavu dál od bojišť, kde by se mohli vzpamatovat z katastrofy a odpočinout si. Průzkum se setkal s naším tankerem, ale protože zjistili, že je řízen automaticky, předpokládali, že soustavu využívá jako navigační bod před dalším přechodem do jakéhosi hyperprostoru,“ tady se informátor odmlčel a řekl: „o tom jsme se učili ve škole, v základním kurzu,“ a pokračoval: „a když neměli jinou možnost, rozhodli se pokračovat až sem. Proto byli překvapeni přítomností dalších lodí, z nichž jedna jejich směrem bezdůvodně vypustila pomalou střelu.

O tom, jestli odhalili přípravu na odpálení neříkají nic. Možná pečlivě volí slova, aby odpověď nebyla jednoznačná. Byli tím útokem docela zmateni a nechápou smysl té akce. Tudíž nehodlali nic riskovat a situaci promptně vyřešili vypuštěním vlastních střel a likvidací nesmyslně útočícího tankeru. To jsou jenom řečičky. Prostě nechtějí, aby se jim někdo zbytečně proběhl po zádech. To je můj názor.“

„Kdo se tě ptal na názor?!“

„Hm. Tak tedy. Jejich nepřátelé jsou prý silnější, používají účinnější energetické zbraně a střely s termonukleárními hlavicemi a mají zhruba stejně rychlé lodě. Mohli tedy předpokládat, že na ně tady budou čekat a za pomoci automaticky řízeného tankeru přichystat další léčku. Ptají se, zda se mohou přiblížit k obydleným planetám, aby mohli získat zásoby a opravit poškození na lodích.“

Stromeček přikázal: „Odpovězte jim, že mohou, že souhlasíme. Poskytněte jim souřadnice Helix II, i když je už nejspíš mají. O Promatorii, o které asi nevědí, se vůbec nezmiňujte. A požadujte po nich koordináty světů, jejichž obyvatelstvo se k nim chovalo nepřátelsky. A vůbec cokoli zajímavého, na co cestou narazili. Když chtějí být přáteli, ať se chovají přátelsky. Můžou to považovat za šanci, jak potenciálně těm, kteří jim tolikrát vypráskali kožich, nebo co to vlastně nosí na zádech, ztrpčit život. Nebo naopak nám, jak se to vezme.“

„Uvažujete o průzkumné výpravě do těch vzdálených soustav? O zajištění expedice vojenským doprovodem? To by musela napřed jednohlasně schválit svazová rada. Třeba se pletu, ale v současnosti v ní nesedí většina admirálů, kteří by toužili po vyzkoušení svých nových hraček, a mohli vyslání expedice prosadit,“ konstatovala Steinová.

„To je jiná věc. Jakékoli informace o možných hrozbách se můžou hodit. Co když jdou pořád po nich. Tak předpokládám, že se tu u nás staví další „hosté“. A jako představitel vlády jsem byl voliči pověřen udělat vše pro jejich bezpečí a zdravý životní styl. Socialismus si nějakými emzáky rozvracet nedáme!“

„Vyvíjí se to rozhodně zajímavě. Kdo tady koho vlastně oblbuje? Vždyť je ani pořádně neznáme a už nám lezou skoro do postele. Jak je odsud dostaneme, to je podle mě ta nejdůležitější otázka,“ začal se ošívat a bouřit Koník.

„Tak takhle ne, soudruhu, takhle ne. Hlavně žádné invektivy a zpochybňování vedení. To by nemuselo dobře skončit. Rozumíme si?“

„Ano. Rozumíme si velmi dobře.“

Stromečkem byl vydán další pokyn, který měl rozptýlit hutnějící atmosféru: „Vím a chápu vaše obavy. Rozhodl jsem se proto a nařídil, že před tím než se přiblíží k Helix II, bude po předchozích průtazích konečně sestavena dvojice energometů ráže 5 x 10 metrů, které byly kvůli předchozímu zaneprázdnění při zakládání zemědělských polí na jaře a zajišťování solidní sklizně prozatímně uloženy v bednách v orbitálních skladištích.“

„My máme něco takového? Tím se ale vše mění v náš prospěch,“ tvářil se naoko překvapeně Řemen, jakoby o tom samém nedávno nemluvil.

Jeho zástupce proto uvedl věci na pravou míru: „Podle předpisů vydaných odborem rady Socialistického koloniálního svazu pro nově zakládané kolonie, vztahujících se na všechny kolonizační projekty v hraničních oblastech svazu neúplně prozkoumaných sektorů, s sebou musí vzít každá výprava alespoň čtyři komplety této ráže. Je to v manuálu bezpodmínečně stanovené minimum. Většinou se naplní litera předpisu, protože každá zbraň tohoto typu a velikosti zabírá místo a zvyšuje náklady. Prostředky pak chybí jinde. Ale někde ještě dva budou.

Technickou dokumentaci k různým zbraňovým systémům má k dispozici Technický odbor Rady Helix. Nově zakládané kolonie běžně předpokládají, že za příhodných podmínek bude všechno potřebné pro rozvoj a případnou obranu obyvatelstva soběstačně produkováno novými továrnami během několika málo let.“

Steinová jej doplnila dalšími informacemi o pozdějších výrobních plánech a dodávkách pro obranné síly: „Standardizované odpalovací komory vlnových mimočástic nebo torpéda plněná pseudoplazmou, která mají díky vlastním krokovým skokovým motorům daleko větší aktivní i pasivní dosah, a to bez výrazného omezení účinnosti při dosažení cíle ve větší vzdálenosti od odpalovacích ramp.

Když to mám stručně a výstižně srovnat s velmi účinnými proudy mimočásticových děl první generace, která máme k dispozici, je to taky bomba. Zbraně používané dnes Socialistickou koloniální flotilou to fakt nejsou ani náhodou, ale nic jiného po ruce nemáme. Lituji tak trochu toho, že ti emzáci nepřiletěli později. Za čtyři až pět let by to bylo v cajku. Líp by se nám nařizovalo, co mají v naší soustavě dělat. Přemýšleli bychom akorát o tom, kdy jim nařídíme, aby se spakovali a letěli dál. Když bychom jim to tedy chtěli povolit.“

„Loděnice a zbrojní provozy zahrnuté do oblastního plánu u Promatorie jsme ještě ani nezačali projektovat, a vy už skoro používáte jejich výrobky,“ poznamenal Malina.

Situace se však začínala rozjeté Steinové zřetelně rýsovat: „Postavíme tedy ty vrhače blesků na příletových a odletových plošinách provizorní stanice nalézající se na orbitě Helix II. Budou muset poskytovat dostatečnou ochranu planetě, kdyby se potvrdilo naše prozatím nedoložené, možná zbytečné, ale přesto existující podezření a cizinci s námi nechtěli hrát férově a tlačili na nás. V lodních zásobnících, jestli se pamatuji, jim nějaké rakety ještě zbyly. Špatné a pro nás nevýhodné obchodní smlouvy si krátce po založení strategicky výhodné kolonie v tak na suroviny a obyvatelné planety bohaté soustavě nemůžeme dovolit!“

Hodnocení