Světlé zítřky IV

Ve dveřích se najednou tlačilo velké množství malých pestrobarevně oblečených postav. Doprovázely je dvě zkušené učitelky. Měly odznak výchovných pracovnic a v rukách výrazná mávátka určená k zastavování provozu na magistrálách, když je s dětmi přecházely.

„Pane předsedo vlády, admirále, generále, plukovníku,“ vyjmenoval postupně všechny důležité hodnosti uvaděč, „máme tu tu plánovanou školní výpravu.“

„Mohli by přijít jindy?“ zkoušeli svoje štěstí Koník s Malinou.

„No, to je hezké pozvěte je dál,“ zaradoval se Stromeček. Setkání s občánky vítal.

„Pojďte dál, děti,“ podpořila jej Steinová, která se společně s ostatními vydala uvítat malé školáky ze třetí třídy prvního stupně základní školy nacházející se ve správním obvodě na severu položeného města Bambule. Hvozd a Řemen se chovali daleko zdrženlivěji. O školních výpravách si mysleli svoje.

Teď šlo především o to mít tuhle záležitost co nejdříve za sebou. Jaký tu měli krásný klid! A ten klid byl pryč. Za to si můžou sami. Bylo pozdě brát si dovolenou. Co kdyby se nenápadně vzdálili a nařídili celoplanetární cvičení CO, to by se těch děcek třeba nadobro zbavili. Steinová, která s nimi často spolupracovala, jakoby vytušila, na co asi tak oba myslí, a rozhodně zavrtěla hlavou, ne!

Prostory se najednou opravdu šířilo více hluku než předtím. Zařízení vypadalo pěkně, a technici a obsluha sledovacích konzolí, všichni nižší důstojníci měli z nenadálé návštěvy skutečnou radost. Děcka se zvědavě rozhlížela a začala se tlačit před největší obrazovkou, která byla na sále prozatímního hlavního velitelství přesunutého kvůli prostorovým problémům z krizového centra do suterénu. Někteří výtečníci se dožadovali jejího využití pro paření her, což jim samozřejmě nebylo umožněno. Hvozd s Řemenem ač u zdi stáli svým podřízeným přesto hodně blízko.

„Jaká byla cesta? Byli jste v ZOO?“ navázal kontakt Stromeček.

„Teprve se tam chystáme. Byli jsme nejdřív v dětské knihovně. Je super.“

„Návštěva tady u vás je v programu na druhém místě.“ Informovala Andreu paní učitelka.

„Co to tam máte,“ promluvila za třídní kolektiv sledující soustředěně pohybující se značky a měnící se vektory na panelech malá Dorotka.

„Víš, ty trojúhelníčky, to jsou všechna plavidla v naší soustavě, a ty čtverečky představují pozorovací stanoviště.“ Poučil je technický antitalent Stromeček, který byl mezitím informován.

„A ta kolečka?“ toužil se dozvědět víc Honzík.

Stromeček to z neznámého důvodu nevěděl a hledal pohledem pomoc a odpověď u Maliny.

Malina situaci a tím i předsedu zachránil: „Vlastně bychom se mohli zeptat také tak, co znamená to velké kolečko a co jsou zač ta dvě malá. Velké označuje, že jedno plavidlo je mnohem větší než ta dvě. Jo, a jsou to emzáci.“ Stromeček se na Malinu usmál. Děti jsou naše budoucnost.

„A co tu takhle po ránu dělají?“ ozval se Tomášek.

„To ještě nevíme, ale nejspíš nás přišli navštívit, tak jako vy.“ Pokoušel se o komunikaci Řemen. Z výrazu v jeho tváři nebylo poznat, zda žertuje, nebo svou hypotézu myslí vážně. Prostě sám velký bezpečnostní agent, šéf stovek a tisíců bezpečnostních agentů, se chtěl předvést.

„A to tedy budou potřebovat uvítat. Můžeme jim přinést květiny?“ projevilo zájem několik holčiček.

„To víte, že můžete, ale je možné, že květiny neznají. Potom byste si je musely vzít zpátky, a to nechcete, že ne?“

„Tak někdy jindy,“ nedaly se odradit.

„Děti, odcházíme. Rozlučte se s pány generály. A řekněte jim na shledanou. ZOO, zvířátka a jahodová zmrzlina čekají.“ Hnaly paní učitelky své svěřence po několika minutách pryč.

„Jů.“ a „Jó.“

„Na shledanou.“

„Na shledanou.“

„Na shledanou.“

„Ahoj.“

„Tak to bychom měli. Co tu máme dalšího?“

***

„Zjistili jsme, že nevyužívají k přesunům uvnitř soustavy skokové motory. Buď je mají poškozené, nebo je nemají, a nemají ani tušení o této technologii,“ podal zprávu poručík z technického oddělení.

„Říkali něco o gravitačních vlivech. Chtěli, abychom jim poskytli mapu soustavy. Možná využívají pro nás již zastaralý způsob přesunu do mimoprostoru, který se přestal používat před dlouhou dobou, protože umožňuje přesun pouze do čtyřprostoru a tím delší dobu trvání mezihvězdných cest.

Tato technologická úroveň, jak jsem se dočetl, je spojena s nutností opuštění hlavních planetárních gravitačních vlivů, pokud nejsou použity umělé vyrovnávací mechanismy. Bitevní lodě SKF jsou podle některých tajných informací vybaveny skokovými motory s okamžitým přesunem až do dvanáctiprostoru,“ podal vyčerpávající výklad problematiky Řemenův zástupce Koníček.

„Dobře nabídněte jim doprovod, když se chtějí k Helix plazit,“ řekla Steinová.

***

„Říkají si BZXZiané a ptali se, jestli jsme se tady poblíž nesetkali s loděmi ze Země nebo z míst, která nazvali Nuovo Torino, Auktron, Hegemonia, Psyché-Lesní Brod.“ Informoval své kolegy o výsledku vyjednávání Řemen.

„Samozřejmě, že jsme se setkali s pozemskými plavidly. Vždyť je to sídlo koloniálního svazu, ale o těch ostatních místech jsem nikdy neslyšel. Nejsou ani na seznamu planetárních systémů obývaných našimi sousedy v sektorech delta a epsilon,“ prohlásil Řemen.

„Podle těch souřadnic, které poskytli, by jeden řekl, že někde je chyba. Země přece leží úplně jinde. A tak daleko, kam ji lokalizují jejich záznamy, ještě žádný průzkumník neletěl. Snad je chyba někde při převádění jejich jednotek na náš metrický systém? Požádejte je o analýzu a srovnání měr. Definujte jim přesně jeden 'metr',“ doplnil jej jeho zástupce.

***

Na palubě BZXZianské lodi pronesl vyděšeně komodor WZYXZR: „'Metr', sss-zyxz, oni používají metry?!!! Který soudný tvor v galaxii by chtěl používat metr jako jednotku. Copak to jsou lidé?!!! Vlastně se nám ještě neukázali. Prý problémy s videem. Ha, jak jsem mohl být tak hloupý,“ povzdechl si nad marností všech marností BZXZianský komodor.

„Musíme opatrně ale hlavně rychle pryč! Je to určitě léčka, protože v blízkosti planet nemůžeme skočit do hyperprostoru a uniknout! Tam někde za planetárními tělesy na nás může skrytě číhat superplán, dva nebo i tři. Tím bychom byli úplně vyřízeni. Musíme s nimi konverzovat dál, a dělat jakoby nic, abychom zdrželi své případné pronásledování.

Díky náskoku si budeme moci udržet dostatečný odstup! Plazí se naštěstí jako slimáci, ale kdo ví, co za tím je. Proveďte! Snad se to povede, aniž by si okamžitě něčeho všimli. Kde mají ty lodě senzory a jak jsou výkonné?“ To se ale až doteď, ač se BZXZianští technici opravdu poctivě snažili, zjistit nepodařilo.

„Ano, pane. Provedu pane.“

Ještěže jim posádce zůstaly z vojenského drilu nějaké návyky, i když se poslední dobou moc nedaří. Pomyslel si komodor WZYXZR.

Systémy poslušně zareagovaly na zadané příkazy a plavidla začala nenápadně měnit směr. Až tak nenápadné to ovšem nebylo, aby to šlo jen tak přehlédnout. Jedním z hesel bezpečnostních složek byl příkaz: „Bděte! Může se vám to kdykoli hodit.“ To ale komodor netušil.

***

„Pane, BZXZiané se na chvíli po našem sdělení odmlčeli, a teď rychle mění směr, vlastně zatáčejí, …, stále zatáčejí…, pořád zatáčejí. Otočili se. Obrátili se a vracejí se cestou, kterou předtím přišli.“

„Zeptejte se jich, kam mají namířeno!“ Nařídil Stromeček.

„Odpovídají, že jim přišlo volání jedné odloučené skupiny, ve kterém jim bylo vyšším velením nařízeno urychleně dosáhnout nových koordinátů, na kterých se mají setkat s tou skupinou, a odtamtud pokračovat společně dále. Prý objevili vhodný systém pro založení další kolonie a nechtějí, aby jim jej někdo vyfoukl.“

„Ale my jsme nezachytili žádné směrové mimoprostorové vysílání, které by ty lodě mohly zachytit.“ Podotkl důstojník sledující zprávy přicházející z pozorovacích stanovišť.

„Na tom nezáleží.“ Shrnula nečekaný obrat ve vývoji admirál Steinová.

„Hlavně že letí pryč. Za to bych jim sám nejradši poděkoval. Nabídněte jim aspoň slavnostní doprovod, rychlé odvlečení na okraj naší soustavy, mimo podstatné planetární gravitační vlivy. Za pár minut sem ovšem přiletí naše lodě.“ Ozval se Řemen.

„Jak, jaké lodě?“ zakoktával se překvapeně Hvozdův zástupce Keřík.

Generál Řemen admirálu Steinové, Keříkovi a ostatním ve středisku podal vševysvětlující odpověď: „Když jsem ve své kanceláři formuloval text první komunikace s BZXZiany, napadlo mě, že bych se měl spojit s pozemským ústředním bezpečnostním velitelstvím. Navázal jsem zabezpečené šifrované mimoprostorové spojení, popsal incident s tankerem a požádal o předání žádosti o vyslaní několika lodí admiralitě. Pro všechny případy samozřejmě. Směřuje sem z Nového hradu bitevní loď Nářez.

To je ta bitevní loď, co prý na ní její statečná kapitánka Lin Ju nutí mužstvo při ranním nástupu volat „Bere tě z nepřátel hrůza a děs? Drž hubu. Zvedni se. Jdi tam. Běž, a pořádně jim nařež!“ S ní skočil ze soustavy Bella i nový moderní bitevní křižník Bijec, na který byl přidělen mladý Jean L'Oiseau. Lin Ju už prý pro něj stihla vymyslet rapovou říkanku: „Bijec, Bijec! Bude tady binec. Kdo ten binec uklidí?! Nakonec zase Bijec, Bijec!“ Technici se smíchem málem svalili ze židlí. „Víc koloniálních plavidel sem, pokud vím, vojáci zřejmě neposlali.

Sesterské bitevní lodě Nářezu Plamen a Úsvit byly před měsícem odvolány z Nového hradu, aby vykonávaly strážní službu na nejasných hranicích s Orkyany, kde to údajně začíná vřít. O té údajné krizi jste už, myslím, ve státní televizi slyšeli. Moji známí u analytiků SKF si ale myslí, že vzhledem k uměle nadhodnocované orkyanské bojechtivosti, jde spíše o humbuk a státní zájem před chystanými volbami do koloniálních parlamentů a volených samospráv na místní úrovni. Až bude po volbách podepíše se rychle nějaká mírová smlouva a všechno se vrátí do starých kolejí. Uvidíme. Na Orkyanech si podle nich nikdo nic nevezme, když se na jejich planetách daří především kozám.

Operace u nás na Helix dostala krycí jméno „Důraz-Průraz“ a má za úkol přispět k uklidnění situace a zajištění dalších šťastných zítřků zdejšímu obyvatelstvu. Naši pracující potřebují ke své budovatelské práci kromě odpovídajícího tepla a potravin také určitý klid. A ten jim Lin Ju a Jean zajistí. Na to se můžete spolehnout.“

Zablikaly nějaké kontrolky a obsluha komunikačních zařízení oznámila, že z mimoprostoru přišlo zašifrované sdělení požadující navázání rozhovoru v reálném čase s bojovou skupinou tvořenou blížícími se loděmi Nářezem a Bijcem. „Spojte nás,“ nařídila Steinová.

Z obrazovky na shromážděné velitele zamrkala kapitánka Lin Ju známá svým přímočarým řešením vzniklých problémů občas diskutovaným a rozebíraným před kárnými komisemi. Přesto zůstávala jako stálice za velitelským pultem centrály v pořadí už třetí bitevní lodě. Těch předchozích se vždy dovedla zbavit, protože přehnaně silné vazby k posádce si nevytvářela, a chtěla mít po ruce z techniky jen to nejlepší. V otázkách spojených s taktikou a strategií a co možná nejlepším řešením vzniklých druhým nepříjemných potíží byla široce uznávána. Kolegové ji považovali za jedničku.

Přešla hned k věci: „Za pět minut se moje skupina dostane do soustavy Helix. Z poskytnutých informací vyplývá, že bezodkladné použití síly, není požadováno. Pokud k tomu ale budu okolnostmi přinucena, to se může lehce stát, a usoudím, že je to nezbytné, nezůstane po emzácích ani mastný flek. To vám slibuji.“ To je mazaná borka!

Odpověděl jí plukovník Řemen: „Situace se změnila. Ti BZXZiané se vracejí a chtějí v klidu odletět pryč. Dejte, prosím, prst z ovládání zbraňových systémů pryč. Směřují k okraji soustavy. Podle pozice, na které se objevili poprvé i podruhé, to vypadá, že jejich technologie mezihvězdných cest je od naší odlišná. Technici tvrdí, že jsou za námi o dost pozadu. Vaše asistence nebude potřeba, ale přijďte, dáme si malinovou šťávu a borůvkový koláč. Pokecáme…“

Do řeči mu skočila Steinová: „Nabídli jsme jim odtažení, ale ještě na vzkaz nereagovali. Chtěla bych vás jen požádat, kdyby na to kývli, abyste je zachytili vlečným paprskem a odtáhli, kam budou chtít. Ale nejsem si jistá, že to bude nutné. Pokud se mí lidé nepletou, už tam skoro jsou. Pro jistotu vám posíláme koordináty, na kterých byste měli vystoupit z mimoprostoru, abyste jim byli co nejblíž.“

„Tak fajn, jak chcete,“ potvrdila opatrný souhlas s možným využitím své nablýskané bitevní lodě jako pokročilého tažného člunu Lin Ju a přerušila spojení.

Řítila se sem ovšem přes malý počet lodí běžným občanům stěží představitelná ohromná síla. Průřez světelným sloupem složeným z vln mimočásticových paprsků vyslaným běžnou ráží bočních baterií na Nářezu měl u každého vrhače střední velikosti rozměry tisíc dvě stě krát jedenáct set metrů. Parametry, škálovatelnost, způsoby měnění a nastavování účinnosti světelných bičů byly mimo armádu a její vyšší velitele ostatním přísně tajné. Z toho, co jsem na své výzvědné misi viděl, bych řekl, že se jimi dala v okamžiku přeříznout velká loď stejně rychle jako malá planeta. Fuj. Fuj. Fuj.

Samostatné generátory kteréhokoli kanónu, postaveného v hranaté dělové věži, tvořícího jen jednu malou součást všech baterií vrhačů umístěných na hlavních palubách, by jej vydržely chrlit nepřetržitě po dobu dvaceti minut. Pak by se pouhých pět sekund regenerovaly a ochlazovaly na původní provozní teplotu, aby mohly okamžitě znovu udeřit. To by byl skutečně ohromný nářez. Hlavní příďové vrhací jednotky – paprskomety zasazené přímo do trupu bitevní lodi pak měly rozměry průřezu proudem mimočástic dokonce pět krát tři kilometry.

K čemu tohle bylo dobré, nebylo rozumně uvažujícím soudruhům na první pohled patrné. Proto vojenské akademie pořádaly pro velitele flotily ve zvláštních střediscích zvláštní pomocné kurzy. „Mám zvláštní školu,“ pochlubila se Lin Ju svým rodičům coby čerstvá absolventka medůzanské vojenské akademie. „To jako, že jsi úředně uznaná? Státní kripl ve flotile?“ Projevila obavy o její zdraví maminka Li Ju, než jí to Lin během dvou hodin vysvětlila. Dalo se to pochopit

Z představy mohutných příďových a záďových palebných postavení bitevní lodě se některým z přítomných, kteří o nich četli ve zpravodajství, málem udělalo mdlo. Rozšířily se jim zorničky a protočily panenky. Představa dvou set vrhačů příďových baterií pálících v jednom okamžiku byla děsivá. Dvě stě proudů mimočástic v takové chvíli zdánlivě vypadalo, jakoby se slilo v jeden obrovský ohnivý svazek.

Konec onoho svítícího jazyku byl pro normálně krátkozraké smrtelníky v nedohlednu. Tyto kolosy byly postaveny, jak říkala propaganda, hlavně proto, aby nebyly použity, a když tak pouze v případě, kdy by nebylo zbytí, a to jen proto, že když už je máme, tak bychom je měli využít, jak zněl doplněk každého zpravodajského článku oslavujícího vypuštění nového plavidla z nádrží loděnic na Belreve či kdekoli jinde.

Služba na nich měla být veřejnosti prezentována především jako ocenění zásluh o rozvoj koloniálního svazu, což jí dodávalo na prestiži. Ve skutečnosti to občas byla i zašívárna pro synky některých důležitějších funkcionářů, kteří potřebovali dobré posudky pro svůj další postup, a tady je mohli brzy získat.

Pacifistické organizace a známí aktivisté byli pravidelně zváni na velkolepé oslavy konané u příležitosti dokončení všech plavidel od bitevních křižníků, které nebyly v porovnání s bitevními loděmi o moc menší, zhruba dvoutřetinové, nahoru. Přes svou velikost vyžadovaly k obsluze pouze několik set členů posádky.

Jinak na nich bylo všechno řízeno pokročilou automatikou, všeprostupujícími a vše prorůstajícími počítačovými sítěmi a robotizací. Struktura štítů posledních generací zde byla ztotožněna s materiálem, z něhož byly nanoboty v nádržích ohromujících rozměrů umístěných volně v kosmu vytvořeny všechny hlavní nosné konstrukce: stěny vnějšího pláště, horizontální hlavní úrovně palub a vertikální vnitřní dělící osy. Vyzkoušeno a potvrzeno.

Zní to trochu jako slogan z reklamy, ale tenhle materiál už zdaleka nešel tak snadno vyklepat, jako se při zkouškách na střelnicích výbuchy plazmy v bezprostřední blízkosti štítů kriticky přetěžovaly generátory ochranných silových polí běžných lodí, dokud se důležité součásti nepoškodily a energetické generátory nevypadly. Žádné starosti se štíty na dvaceti procentech, jak je známe z dokumentárních historických filmů.

Kdyby se námořníka sloužícího na Nářezu někdo zeptal na to, co by dělal v situaci, kdy by integrita štítů klesla na třicet procent, zřejmě by jej ta otázka spíše zmátla. Vůbec by jí nerozuměl. A když by něco dokázalo plášť, vnitřní konstrukci a přepážky a stěny rozpustit? Jaký by to mělo vliv na vaši kariéru? „Tak to bych byl definitivně v loji.“

***

„Cože, nabízejí nám doprovod bitevních lodí. To si z nás dělají srandu?!“ zařval WZYXZR na nejblíže stojící obsluhy ovládacích konzolí.

Obsluze senzorů za pár následujících okamžiků překvapením naprosto došla řeč. Ohromeně zírali na velkoplošné obrazovky svých zařízení, která se nejspíš zbláznila. Protože to, co jim hlásily počítače, přece nemohla být pravda. Čísla a simulace ukazovaly na to, že se jen několik BZXZianských jednotek od nich náhle zhmotnila dvě obrovská tělesa. Na prosto jim zakryla výhled! To má být ten nabízený doprovod?!

Rozměry a tvarem odpovídalo to větší z nich zhruba akváriu se skosenými směrem nahoru se pozvolna zužujícími bočními stěnami o velikosti zhruba sedmdesát tři krát padesát čtyři a půl BZXZ, krát třináct a půl BZXZ u základny, nahoře analogicky krát jedenáct BZXZ (podle technické specifikace lidských stavitelů zhruba délka: osmdesát krát výška: šedesát krát šířka: patnáct kilometrů, či dvanáct nahoře).

Šok odezníval jen pozvolna. Nakonec se jeden z důstojníků probral, a pro jistotu STRXZX nechal systémy provést kontrolu nastavení měřidel, než se obrátil na svého nadřízeného: „Pane, několik set BZXZ od nás se nečekaně objevila dvě plavidla zdaleka překračující velikost turijských superplánů. Nezachytili jsme předtím v hyperprostoru žádné známky jejich příletu!

Jedno je několikanásobně větší než náš superplán! Na bocích těch lodí jsou jakési symboly. Optické senzory na každém plavidle zhruba uprostřed trupů rozeznávají velké rudé žlutěorámované hvězdy. Na každém jedna. Vrcholy cípů jsou od středu kružnice, do které by se daly vepsat, vzdáleny přibližně devět set BZXZ.“ (podle technické specifikace symbolů navržené pro tuto třídu lidskými staviteli kružnice o průměru přesně tisíc metrů). Svůj nepřesný popis dokončil s tím, že: „Není znám případ, kdy by na lidském plavidle byl pozorován zřetelný obraz takové velikosti.“

„To je teď zcela nepodstatné, jestli jsou to lidé nebo nejsou. Jdou po nás?! Byli jsme zaměřeni?! Připravují se k palbě?!“

„Není známo.“ Dostalo se mu zprava ze zdola vymezeného velícího prostoru jednoduché a pravdivé odpovědi.

„Jak daleko máme k hranici, která nás oddělí od významných planetárních gravitačních vlivů, jež nám znemožňují přejít do hyperprostoru?!“ Komodor měl díky stresu a neobvyklosti situace, do které se dostal poprvé v životě, zřetelný náběh na hysterický záchvat.

„Už jsme těsně za ní. Objekty stále stojí téměř nehnutě na místě.“

„Vynikající. Okamžitě provést skok. Na můj pokyn, teď! Hop!“

BZXZianská skupina tvořená superplánem a dvěma těžkými křižníky s klamným trhnutím opustila soustavu Helix, a komodor si mohl konečně oddychnout. Příští systém musí nechat průzkumný člun prověřit důkladněji a ušetřit si tím zbytečný stres. Nemluvě o možnosti prudkého zkrácení života na minimum!

***

„Prchají! Srabi!,“ utrousila Lin Ju. To ale pro ni bylo v tuto chvíli zcela vedlejší. Jako všichni na palubě se už cestou do soustavy Helix těšila na místní speciality a vyhlášené borůvkové koláče, a samozřejmě divoký sběr borůvek a malin v místních lesích. Ať si ji tu dlouho pamatují. Na lodi se spustily poplašné sirény. Pečlivá příprava a týdny strávené v posilovně ohýbáním hřbetu a zvyšováním fyzické kondice nad běžné armádní standardy se jim všem měla zanedlouho zúročit.

Kádrovák ječel do mikrofonu jako by šlo o politické školení mužstva: „Pozor. Vyhlašuji okamžitou pohotovost. Opakuji. Toto není cvičení. Toto není cvičení! Všichni, kdo nemají jiné povinnosti, se okamžitě dostaví do hangárů D a F, kde se nalodí do výsadkových kontejnerů. Očekávejte vbrzku další pokyny!“

„Ráz, dva. Ráz, dva. Ráz, dva.“

„Jsou nádoby a hrnky v dostatečném počtu nachystány? Sběrači připraveni,“ usmála se sladce na zástupce velitele oddílů kosmické pěchoty.

„Ano. Kapitáne. Většina lidí je připravena a čeká na zahájení akce. Týmy pět až deset se přemísťují do hangáru, aby se také nalodily do transportérů. Váš člun je připraven. Očekávám vaše další rozkazy v tomto směru. Tuhle příležitost si nenecháme ujít. Budete se chtít setkat se zástupci místní vlády nyní, nebo schůzku odložíte až na později? Mohlo by jim to připadat jako nájezd.“

„Borůvky a maliny jsou mojí jedinou prioritou. Hluboké lesy, čerstvý vonící vzduch, zvířátka a květiny. Domluvte to setkání s předsedou vlády, Steinovou, Řemenem a generály na dvacet hodin od – teď. Na lodích budeme udržovat jen minimální stavy. Všichni se vystřídají, jinak mají až do odvolání volno. Proveďte ihned skok k Helix.“

„Na můj povel: Hop!“

„Hop.“

„Ráz, dva. Ráz, dva. Ráz, dva.“

„Hop, hop.“

Hodnocení