Ticho před bouří VIII
ConPrétor Raduz se usadil ve své nové kanceláři, umístěné v ústředním komplexu jenž se nacházel hluboko pod povrchem a byl chráněn miliony tun skály a keramo-pancíře. Přes všechny čistky se sotva po deseti dnech objevil bojový svaz AsPrétora Derrnera a za pomoci několika vzbouřených pozemních jednotek se pokusil uzmout moc. Domovská flotila spolu s expanzními jednotkami měla více jak trojnásobnou přesilu a to i na povrchu, ale on přesto zaútočil. ConPrétora neutěšilo, že se většina Derrnerových jednotek obrátila proti němu, protože pozemní jednotky způsobily nepředstavitelné škody a ztráty na životech a to hlavně civilistů.
Zprávy, jež přicházely z jednotlivých soustav také nebyly příliš povzbudivé. Dva systémy se pokusily vyhlásit samostatnost, další tři se odmítly podřídit novému vedení a prohlásily, že jsou rozhodnuty bránit říši proti nové vládě jako proti nepříteli, a polovina dalších je teď na pokraji zhroucení. Všechny hlavní světy sice vyjádřily loajalitu a stejně tak většina vnějších světů, ale přesto se schylovalo k totální občanské válce, která hrozila roztrhat císařství.
Nová vláda se sice těšila plné podpoře všech expanzních jednotek, a to jak vesmírných tak pozemních, ale z obranné flotily se zatím dobrovolně přidaly pouze domovské flotily z osmi hlavních světů, a k tomu několik menších jednotek.
Do toho všeho je tu válka s lidmi na jedné straně a válka s Korolany na straně druhé. Korolanská válka sice posledních pár let stagnuje, protože ani jedna strana neměla dostatek sil k rozhodné bitvě, a tak dochází pouze k ojedinělým potyčkám.
To se teď může změnit. Lidé právě určitě obsazují Nový Samarkant, a poté zamíří k Fénixu. On však nemá dostatek lodí, aby mohl jeho obranu posílit ještě o další lodě, než o ty, co tam již zanechal. Jeho expanzní flotila musí posílit obranu proti separatistům.
Politická situace nebyla tak horká. Senát se stále nerozhodl, zda nové vládě vyjádří důvěru, čímž však nahrával pouze separatistům. Již uplynulo dvaadvacet dní od okamžiku, kdy vstoupil do systému s expanzní flotilou. Jakmile bude mít nová vláda podporu senátu, pak se většina nerozhodných soustav podřídí, a on doufal, že už nebude moc pozdě.
Jak se tak probíral hlášeními, ozval se intercom. Oranžové světélko ohlašující hovor přestalo blikat a rozsvítilo se nepřetržitě, což znamenalo, že hovor vyřizuje jeho pobočník. Po několika okamžicích zhaslo a ConPrétor se připravil na příchozí hovor. Nic se však nestalo, a tak se pustil zpět do práce. Místo intercomu se však otevřely dveře a jimi vstoupil jeho pobočník.
„Pane, přišla urgentní zpráva z ústředí. Je svolána vojenská rada. Korolané zaútočili a obsadili nám čtyři soustavy z pěti, na které zaútočili, a to včetně Cintaly.“ Cintala byla jedna z dvou hlavních základen Korolanské fronty. ConPrétor jen zatnul jehlovité zuby, vypnul svůj terminál a vstal. Opíral se o stůl a hleděl na temnou obrazovku mající imitovat okno.
„Ať mi přistaví vznášedlo.“
O hodinu později vstupoval do poradní síně vojenské rady. Byla to kruhová místnost s dvanácti místy k sezení po obvodu, jež byla vyvýšená. Uprostřed byl podstavec holoprojektoru. Každé místo bylo opatřeno terminálem a vlastní sadou obrazovek. Nad každým byl symbol označující úřad daného člena. Minimální počet členů byl osm. Zajišťovaly tak velení nad osmi částmi vojska.
Raduz přešel ke křeslu, nad nímž byl znak hvězdoletu v kosočtverci ohraničeném čtyřmi slunci, znak expanzní flotily. Po jeho pravé ruce již seděl ConPrétor Holket, velitel obrané flotily, ConPrétor Mogaret, velitel pro výstavbu, jenž zajišťoval jak námořní tak i armádní týl a ConPrétor Bastet, velitel vnějších světů. Po jeho levici pak seděli ConKomandant Berik, velitel pozemních expanzních sil, a ConKomandant Movisatt, velitel obraných pozemních sil. Chyběli už jen pouze ConPrétor Sandars, velitel vnitřních světů, a ConPrétor Fingal, velitel rozvědky.
Místnost byla slabě osvětlena pouze mihotavou září holoprojektoru, jenž znázorňoval Telijský tribunální znak. Osm planet propojených ve složitý geometrický obrazec. ConPrétor si pomalu prohlížel reliéfy, jež byly zobrazeny na stěně síně. Vtom vešli oba chybějící velitelé. Jakmile se usadili, rozsvítil se nad každým obsazeným místem znak a vstupní dveře se neprodyšně uzavřely. Holoprojekce se zamihotala, jak zmizel státní znak a nahradila ho postava druhého tribuna.
„Vážení. Před osmi dny byly přepadeny soustavy Cintala, Grosn, Osenber, Laudan a Terak. Kromě posledně zmiňovaného byly všechny dobyty Korolanskou flotilou. Naše ztráty jsou značné, ale něco zlé je pro něco dobré, jak říkají lidé. Senát pod hrozbou úplného zhroucení říše, vyjádřil svou podporu nové vládě. Již bylo zařízeno rozeslání této zprávy do všech našich soustav. Na vás je nyní objektivně zhodnotit a vyřešit naši špatnou vojenskou situaci.“
S tím obraz druhého tribuna zmizel a nahradila ho strategická mapa telijské říše a přilehlých oblastí. Vcelku uprostřed žhnulo osm modrých bodů označující hlavní telijské světy. Jednotlivé sektory byly ohraničeny a každý byl označen současným statutem s údaji.
„Myslím, že naše současná vojenská situace se dá shrnout několika slovy. Je vcelku na nic. Tím bychom ji měli objektivně zhodnocenou a můžeme se pustit do jejího řešení.“ ConPrétor Bastet se ozval jako první a kolem dokola proběhl šum smíchu.
„Myslím že naším prvořadým úkolem je obnovit pořádek v říši a zabezpečit její centrální a hlavní soustavy a tím uvolnit expanzní flotilu k boji s vnějším nepřítelem. Nechci urazit ConPrétora Holketa, ale jednotky expanzní flotily jsou naše nejlepší. Obraná flotila má sice spoustu času na cvičení, ale téměř žádné bojové zkušenosti. Důkazem je samotný korolanský útok. Všechny soustavy kromě Teraku spravovala obraná flotila a dopadlo to špatně.“ ConPrétor Mogaret se v průběhu své řeči postavil, aby jí dodal důraz. Nyní ještě pomalu přejel všechny přítomné pohledem, než se posadil. Ostatní se jen tupě dívali do holoprojektoru. Nakonec se ozval ConPrétor Fingal.
„Ano, myslím, že všichni zde si uvědomujeme nedostatečné zkušenosti obranné flotily, ale než se zabereme do řešení těchto problémů, měly bychom k nim přidat další, abychom měli kompletní obraz.“ Než však mohl pokračovat ozval se ConPrétor Bastet. „Myslím, že už to nemůže být o moc horší.“
„Opravdu? Tak poslouchejte. Téměř ve stejnou dobu jako korolanský útok proběhl ještě jeden útok. Sice menší, ale stejně závažný.“ ConPrétor se zamračil. Proč by to mělo být ještě horší? Lidé obsazují Nový Samarkant a chystají se na Fénix, ale s tím se přece počítá. Pak se zamračil ještě víc. Ano lidé obsazují, ale on říkal, že „ve stejnou dobu jako korolanský útok“, tedy před osmi dny. Prohlížel si strategickou mapu a pak mu ulpěl zrak na jedné soustavě označené jako obsazená nepřáteli, ale ta by měla být úplně mimo nebezpečí. Byla sice na okraji říše, ale příliš daleko od Korolanů i od lidí. Nejbližší jsou… „Werziané zaútočili, že?“
„Správně, ConPrétore Raduzi. Werziané zaútočili na naši předsunutou výzkumnou stanici v soustavě RR12.“ Sektor s obsazenou soustavou zablikal a zvětšil se přes celou promítací plochu. „V okrajovém sektoru Drufus se nachází pouze tři naše menší kolonie a jedna obsazená planeta. Je zde pouze sedm základen loďstva s pouhými třemi eskadrami garů a jednou eskadrou algarů, rozdělených do oněch čtyř obydlených soustav. Tím se nám otvírá třetí fronta.“
„Nemůže to být jen menší kořistní útok?“
„Ne, bohužel to není kořistní útok ConKomandante Movisatte. Dozvěděli jsme se o jednáních Werzianů a Korolanů. Zdá se že se spojili proti společnému nepříteli.“
„Ale my jsme s Werziany nebojovali. V cestě nám stáli a stojí lidi.“
„To není tak úplně pravda. Před dvěma sty osmdesáti lety byly vysílány do tehdy dalekého vesmíru silné bojové skupiny na průzkum možných hrozeb. Jedna taková skupina narazila na domovskou planetu Werzianů a po souhře náhod a nedorozumění, zničila celou planetu. Zemřelo několik miliard Werzianů. Velící důstojníci byli samozřejmě potrestáni, ale vše proběhlo v tichosti, aby veřejnost neodsoudila tehdejší volené vládní zřízení. Jemuž také vděčíme vlastně za válku s lidmi i Koralany. Věděli jsme sice že se Werziané chystají zaútočit, ale předpokládali jsme, že zaútočí na lidi a ne na nás. Další překvapení pro nás byl jejich počet. Z jejich tajných základen se vyrojilo téměř sedm set lodí, čímž předpokládáme existenci další kolonie. Abych pravdu řekl, jsem dosti na pochybách, zda máme dostatek lodí, abychom bojovali na dvou frontách, natož pak na třech.“ S tím se posadil a podíval se na ConPrétora Mogareta.
„Ne, nemáme, a už před porážkou u Země jsme na tom nebyli zrovna nejlépe. Většina našich lodí v obrané flotile je zastaralá a na konci své životnosti. Všechny nové lodě dostávala expanzní a domovská flotila. Naše zbrojní programy v tuto chvíli nejsou připraveny, aby mohly účinně a pružně reagovat na momentální situaci. Již jsme rozběhli stavební programy naplno, ale bude trvat nejméně rok, než vůbec nahradíme současné ztráty. Tak to prostě je.“
„Měl bych jedno dočasné řešení.“ Ozval se ConPrétor Raduz. „Naším současným problémem je velká plocha, kterou naše oslabená vojska musejí bránit. Navrhuji, abychom se z některých okrajových a nedůležitých pozic stáhli. Tím bychom dosáhli větší koncentrace lodí a lepšího postavení, protože soustavy hlouběji v říši jsou lépe vyzbrojené.“ Kolem se zvedla vlna šumu, až nakonec nahlas promluvil ConPrétor Sandars.
„Myslím, že to není zrovna nejlepší nápad.“
„Netvrdím, že je ideální, ale poskytne nám čas nabrat druhý dech. Jak již bylo řečeno, nemáme dostatek lodí, abychom bojovali na třech frontách.“
„Tím bychom jim však dali ten samý čas, aby ještě zesílili a upevnili svá postavení. Navíc, kolik bychom museli opustit sektorů, aby nám to vyneslo požadovaný čas. Tři, čtyři nebo pět? Ne, tím bychom jim jenom nahráli, a ani tady doma by z toho veřejnost nebyla nadšená.“
„Dobrá, tak musíme zrušit alespoň jednu frontu, abychom mohli udržet alespoň to, co máme.“
„To se lehce řekne, ale jak ji chcete vyhrát.“
„A kdo řekl vyhrát. Mohli bychom navrhnout lidem příměří. Zřejmě bychom museli postupem času vyklidit jeden sektor, ale dovolilo by nám to stáhnou naše nejlepší jednotky. Máme novou vládu a můžeme hrát na to, že ona si nepřeje další války. Což je vlastně pravda.“ Většina přítomných se sice mračila, ale jejich výraz nebyl odmítavý. Bylo to velice lákavé, ukončit tak dlouhou válku a zachovat si tvář. Všichni věděli, že je to vlastně ten nejideálnější způsob, protože lidé jsou jediní, kdo s nimi bude mluvit.
„Myslím, že tento návrh je vcelku rozumný, ale musíme ho předat vládě, aby ho projednala. Nyní musíme probrat naše vojenské kroky, které nám umožní uvolnit expanzní flotilu pro boj s novým nepřítelem.“
Velkoadmirál seděl ve svém křesle na vlajkovém můstku Hromovládce a klidně pozoroval přípravy na přechod z hyperprostoru do normálního prostoru. Alianční flotila se měla vynořit téměř sto miliónů kilometrů před okrajem soustavy Fénix, aby tak zamezila nepříjemným překvapením v podobě čekajících hlídek. Všechny lodě ohlásily připravenost a on s upokojením dál pozoroval své podřízené.
Viceadmirál Marx stál na můstku fregaty CFF 32 (Corsea Fleet, Fregat), zcela neoficiálně nazvanou Štístko, a snažil se nedávat najevo svou rozmrzelost. Měl spojení pouze s šesti z jedenácti operačních skupin. Všech šest se již seskupilo poblíž jeho skupiny v asteroidovém pásu. Na taktickém displeji se rojily desítky telijských lodí. Spousta nákladních lodí, jež odvážely suroviny ze zpracovatelských center na asteroidech, a několik vnitrosoustavových hlídkových lodí.
Admirál se otočil a přešel k sedadlu velitele. Fregata neměla žádný vlajkový můstek ani žádné sledovací středisko, jež by se v něj mohlo proměnit. Proto se musel admirál spokojit s omezeným velícím můstkem. Křeslo mu poskytl nadporučík Londijovsky, velitel Štístka, který jediný vypadal, jako by se ho přítomnost viceadmirála vůbec netýkala. Možná to bylo proto, že jeho otec byl viceadmirál, jenž zemřel při velení osvobození velkoadmirála Lutra a tak byl na vysoké vlajkové důstojníky přeci jenom více zvyklý.
„Pane, komodor Rozndberg hlásí kontakt se skupinami pět a osm. Za půl hodiny budou zde a připraveny.“ Jeho spojovací důstojník se otočil od spojovacího pultu, jenž mu musel uvolnit spojovací důstojník lodi.
„Dobrá, bude to sice o fous, ale lepší než nic. Co skupina tři kontraadmirála Titova a skupina jedenáct? Již se ozvali?“
„Je mi líto pane, ale zatím se neukázali.“
Kontraadmirál Titov se měl na místě srazu objevit jako první, ale stále po něm nebyla ani památka. Ve směru, odkud měl přiletět, byl sice přijímán na senzorech dosti hustý provoz, ale žádný rozruch, jenž by znamenal odhalení, nebyl nikde znát. Viceadmirál však neměl příliš na vybranou. Za čtyřicet minut bude muset vyrazit, ať už přiletí nebo ne.
Prétor Bogoterr stál v taktickém středisku hlavní sektorové základny a snažil se zorganizovat obranné linie. Na obřím holodispleji uprostřed místnosti bylo vidět formace obránců formující se kolem hlavních bitevních stanic. Na sekundárním displeji byly znázorněny nákladní lodě, jež evakuovaly všechna zpracovatelská centra a odvážely vše, co nebylo přibité.
Obří nákladní lodě na orbitě Petrohradu se plnily těžebními stroji, zařízeními a surovinami. Stejně tak se plnilo těch několik málo civilních a armádních přepravních lodí civilisty a rodinnými příslušníky. Na povrchu zůstalo téměř půl milionu armádních jednotek, včetně kompletní šesté úderné jednotky, která byla původně určena pro první vlnu výsadku na Zemi.
Prétor byl velmi blízký přítel Prétora Raduze, nyní už ConPrétora. Absolvovali spolu jako nelepší z ročníku Forgovu důstojnickou školu. Bogoterr se však do hodnosti dostal o téměř tři roky dřív než Raduz, a to proto, že se nepřipletl příliš blízko k incidentu s AsPrétorem Komagenen. Oba měli stejné smýšlení, ale každý si zvolil jinou cestu k jejich naplnění. Bogoterr se aktivně angažoval v podzemním hnutí, na rozdíl od Raduze, který se chtěl dostat až úplně nahoru, a poté svrhnout vládu legálně ze své pozice.
Když tudy prolétal s expanzní flotilou a druhým tribunem, byl velice nervózní. Jindy velitel ztělesňující klid byl najednou dosti roztěkaný a nechtěl aby se do toho Bogoterr zapojoval. Ten ho však poslal do háje. Bohužel mu zde nemohl zanechat příliš mnoho lodí na posílení zdejší posádky. Měl však rozkaz bránit tuto soustavu dokud mu nepřijdou posily nebo rozkaz o ústupu a hodlal ho splnit. Na taktickém zákresu se objevil jasně zářící bod označující neidentifikovanou loď, jež právě vylétla z hyperprostoru. Po chvíli se barva změnila na jasně modrou označující spřátelenou loď. Přistoupil k němu starší důstojník a přitiskl si tříprstou ruku na hruď, což označovalo zasalutování v telijském podání.
„Pane, z hyperprostoru se právě vynořil jeden konsarat. Přiváží nové zprávy a ConPrétora Raduze. Ten se s vámi chce setkat v soukromí, jakmile se dostaví na stanici.“
„Dobrá přijmu ConPrétora ve své pracovně. Zařiďte to.“
O hodinu čtyřicet minut později se ConPrétor Raduz usazoval v křesle naproti Prétoru Bogoterrovi.
„Nesu ti špatné zprávy, tak to nebudu protahovat. Korolané a Werziané zaútočili, a my je nemáme jak odrazit a ještě se bránit lidem. Ztratili jsme pět soustav a téměř padesát lodí bojové stěny.“ Prétor se tvářil čím dál tím víc zděšeněji.
„Jak to vojenská rada vyřešila? Předpokládám, že když jsi zde, tak to nebude zrovna nejednoduší.“
„Ne, to máš pravdu. Nemůžeme se bránit útokům podnikaným ze tří stran najednou, to je fakt. Rozhodli jsme se zkusit uzavřít s lidmi příměří, a proto sem tady.“ Prétor z překvapení otevřel doširoka oči.
„Cože my je necháme vyhrát?“
„Ne. Zatím potřebujeme uskutečnit příměří, abychom mohly posílit zdejšími jednotkami naše jednotky bránící se Korolanům a Werzianům. Později to můžeme buď zrušit nebo přeměnit v trvalý mír. Budeme jim za to muset samozřejmě vrátit některé planety, ale kromě několika jich tu vlastně naším zřízením nemáme obsazeno mnoho.“ V tom se rozezněly poplachové sirény. Oba velitelé vyskočili a rozeběhli se do taktického střediska.
Viceadmirál Marx se neblaze usmíval. Jeho maskovací torpédoborce již začaly s obráceným procesem a zesilovaly signatury jeho lodí. Nyní již kompletní operační skupina se vydala po pečlivě naplánovaném kurzu. Kontraadmirál Titov se nenadále objevil deset minut před zahájením akce. Na taktickém displeji můstku pozoroval zmatek, který zachvátil síly obránců. Ten však netrval dlouho a viceadmirála zamrazilo v zádech, když pozoroval formující se uskupení, jež se ho pokoušela vzít do kleští. Za deset minut by se měla objevit alianční flotila a on se ušklíbl ještě víc, když si prohlédl údaje. Formovaly se proti němu téměř všechny jednotky v jeho bezprostředním okolí, což dávalo téměř polovinu lodí v soustavě.
Když se oba Prétorové vřítili do taktického střediska, AsPrétor Kel právě vydával rozkazy pro přesun lodí, aby zajistil druhou stranu soustavy, ze které očekával zbytek lidské flotily.
„Hlášení.“ Vykřikli oba dorazivší důstojníci současně.
„Máme tu sto lodí bojové stěny v doprovodu dalších pěti set lodí. Všechny se nacházejí v sektoru osm.“
„To není možné. To je skoro uprostřed soustavy. Jak by se tam dostaly?“
„Nevíme, pane. Prostě se z ničeho nic objevily a jakoby nic se tam promenádují.“
„To musí být past.“
„Ano, také si to myslím, a proto jsem vydal rozkazy, aby zbytek našich jednotek očekával další útok z druhé strany.“
„Dobře AsPrétore, učinil jste dobře, ale vyskytly se nové okolnosti. Odvolejte všechny lodě zpět na stanoviště a poté navažte spojení s lidmi.“ AsPrétor užasle koukal na ConPrétora. Zamrkal a podíval se na klidně stojícího Prétora v pozadí. Ten jen mírně přikývl. V tom se ozval zvuk ohlašují detekci nadsvětelného přechodu.
Velkoadmirál seděl na vlajkovém můstku Hromovládce a pročítal si jakési hlášení ze strojovny, když pobočník ohlásil přechod. Alianční lodě se vynořily v obranné formaci na okraji soustavy Fénix.
„Žádné lodě v naší blízkosti, pane,“ ozval se kapitán Spown, jeho pobočník.
„Dobrá, přímý kurz k jejich nejbližší základně a na plný výkon.“
Velkoadmirál si prohlížel taktický displej a stále více se mračil. Kapitán Spown se po deseti minutách ozval.
„Zdá se, že tam mají nějaký zmatek.“
„Ano, ale bohužel pro nás upustili od pronásledování viceadmirála Marxe.“ V tom se spojovací důstojník prudce napřímil a zalapal po dechu. Tento prudký pohyb upoutal admirálovu pozornost.
„Děje se něco nadporučíku Freisre?“ nadporučík se pomalu otočil.
„Pane, Telijané nás volají. Jmenovitě vás.“ Všichni na vlajkovém můstku strnuli. Velkoadmirál pouze nadzvedl obočí a lehce pokývl hlavou.
„Tak to je nemůžeme nechat čekat. Spojte mne.“ Na spojovací obrazovce se objevil pomenší Telijan v uniformě ConPrétora.
„Jsem ConPrétor Raduz, vrchní velitel Telijské expanzní flotily. Rád bych, abyste upustili od útoku na soustavu. Alespoň po dobu, než mne vyslechnete.“
„Máte čas, než začněme střílet, ConPrétore. Což je přibližně ještě patnáct minut.“ Na vlajkovém můstku panovalo ohromené ticho a všichni koukali na klidně sedícího velkoadmirála s ohromenými výrazy ve tvářích. Nejvíce ohromeně se tvářil komodor Tche´Al, náčelník velkoadmirálova štábu.
„Dobrá velkoadmirále. Chtěl bych s vámi uzavřít příměří.“ Někdo za velkoadmirálem zalapal po dechu. Ten se však jen klidně díval do tváře svého protějšku a snažil se přijít na nějaký logický důvod, proč s ním Telijané chtějí uzavřít příměří. Samozřejmě to mohla být jen léčka, ale výraz ConPrétora na obrazovce byl spíše strhaný, úzkostlivý, ale hlavně upřímný. ConPrétor jeho zkoumavý pohled opětoval. Hleděli tak na sebe několik minut, než se ConPrétor ozval.
„Velkoadmirále?“
„Přemýšlím.“
„Znamená to tedy, že máme šanci ukončit naše nepřátelství?“
„Možná. Co mi nabídnete jako záruku své dobré vůle?“
„Fénix.“
„Ten si mohu vzít i tak.“
„Ano. Chtěl bych vás pozvat na planetu, abychom si o tom mohli pohovořit přímo.“
„Mám lepší nápad. Vy přijdete na mou loď na večeři.“
„To přijímám. Těším se na setkání velkoadmirále. Bude vám to vyhovovat řekněme za vašich pět hodin?“ Když velkoadmirál přikývl, Telijan se uklonil směrem ke kameře a obrazovka potemněla. Velkoadmirál se rozhlédl po ztichlém můstku a otočil se na nadporučíka Horndberga, svého taktického důstojníka.
„Pane Horndbergu, najděte prosím místo pro zaparkování flotily, tak abychom měli co nejvýhodnější pozice. Pane Freisre, spojte se s viceadmirálem Marxem, informujte ho o situaci a předejte rozkaz, aby se k nám připojil. Až se k nám připojí, nechť se všichni vlajkoví důstojníci přesunou ke svým jednotkám. Stejně informujte i zbytek flotily. Lucasi, vy zařídíte tu večeři. Chci, aby před ní přišli na palubu admirálové Bek, Marx, Delgado a Kozlov, generál Brawn i Sikorsky. Samozřejmě také admirál Andrman a jeho nejvyšší důstojníci Chci ConPrétora přivítat jako vlajkového důstojníka, tak prosím zařiďte také čestnou stráž.“
„Jestli smím podotknou, některým důstojníkům se to moc líbit nebude.“
„To je možné, ale sem si jistý, že nemáme co ztratit, můžeme jen získat.“
O tři hodiny později seděl velkoadmirál v konferenční místnosti a téměř odevzdaně hleděl na své důstojníky, kteří se handrkovali kolem konferenčního stolu. Stranou rozbouřené diskuze zatím zůstali jen admirál Andrman, jeho důstojníci a generál Brawn. Většina ani nebyla proti usmiřování jako takovému, ale vadilo jim toto konkrétní místo a čas, který se jim zdál být velice podezřelý. Jediný důstojník který vehementně odmítal jakékoliv usmiřování byl viceadmirál Marx a velkoadmirál se v duchu ušklíbl. Marxovo odmítání pramenilo v podstatě z jeho zápalu pro boj samotný, třebaže nahlas argumentoval tím, že jim dáme čas na nabrání sil po jejich porážce u Země. Sikorsky a Delgado se zapojili sice jen okrajově, ale jejich postoj i názor byl vcelku jasný. Oba si mysleli, že celá tahle žádost je past, jak je všechny zabít.
„To by stačilo pánové. Pozval jsem vás sem, abych vás informoval osobně a abych se dozvěděl vaše názory. Myslím, že vaše jsem vcelku pochopil, ale rád bych si také poslech názor těch, co ještě nemluvili.“
Generálplukovník Brawn svým vzhledem připomínal pravěkého člověka. Pomenší svalnatá postava zápasníka s kraťounkým krkem, na němž byla usazena robustná hlava s ještě snad robustnějším nosem. Jeho huňaté obočí kontrastovalo s na ježka ostříhanými vlasy černými jako uhel. Našpulil rty, pomalu zvedl hlavu a podíval se tázavým pohledem na Andrmanského admirála. Ten jen pokynul hlavou a dál pozoroval přítomné důstojníky. Generál tedy pokrčil rameny a povzdechl si.
„Můj názor je ten, že bychom měli popadnout příležitost za pačesy, vydělat na tom co nejvíce, ale dávat si setsakra dobrý pozor, abychom měli krytá záda pro případné obnovení bojových akcí.“
„Souhlasím.“ Ozval se admirál Andrman. Několik jeho důstojníků se ošilo a zatvářilo se nešťastně, ale neodvážilo se nic namítat. Pouze armádní důstojník s hodností znějící v překladu asi jako vicegenerál pronesl několik slov v lixianském jazyce. Admirál jednoslabičně odpověděl a generál zmlkl. Nikdo z přítomných lidí neměl ponětí, o čem tato malá mezihra byla, snad až na velkoadmirála samotného. Lixianský jazyk byl jemný, ale velice složitý, a většina lidí neuměla ani pozdravit. Naopak pro Lixiany bylo velice snadné se naučit standardní angličtinu či téměř jakýkoliv pozemský jazyk, který se používal mezi hvězdami. Málomluvný Andrman již nic nedodal a velkoadmirál si jen povzdechl.
„Dobrá. Chtěl bych, aby u této večeře byl přítomen admirál Andrman, ale myslím, že bude lepší, když již nikdo jiný. Všichni se vrátíte na své lodě a budete bedlivě dávat pozor na případné pasti.“
Většina důstojníků v místnosti se mračila, ale nikdo již nic nenamítal, a tak se velkoadmirál zvedl a pokynul na pozdrav.
ConPrétor Raduz si se zájmem prohlížel lidské lodě bojové stěny skrz průhledný kov, jenž tvořil okénko raketoplánu. Viděl jich již několik, ale nikdy ne z takové blízkosti, a když, tak to byly vždy jen vraky. Rozvědka měla samozřejmě podrobné takticko-technické údaje z projektu genesis a od vlastních agentů, ale zatím žádný důstojník telijského námořnictva nestanul na lodi v provozu a ještě k tomu jako host. Snad jen někdy před válkou.
V duchu se ještě stále divil nad tímto faktem, a pro sebe se malinko usmál. Jeho důstojníky to určitě udivovalo také. Jeho úsměv se změnil v kyselý úšklebek, když si vzpomněl na bouři jež se rozpoutala poté, co ukončil spojení s pozemským velitelem. Polovina důstojníků si myslela, že se zbláznil, když se rozhodl navštívit vlajkovou loď pozemšťanů.
Pilot pomalu navedl raketoplán na závěrečné přiblížení a ConPrétor se znovu zahleděl z okénka. Třída Hrdina, do které patřil Hromovládce je jednou z nejsilnějších z dnes lidských používaných tříd. Silnější již je pouze třída Texas SRN a samozřejmě ten tajný projekt, který ho tak překvapil u Země, pomyslel si kysele. Mezitím se raketoplán přiblížil ke vstupním vratům člunového doku.
Hromovládce měl dva člunové doky, které spolu sousedily na každém boku a byly při troše štěstí průletné na druhou stranu spojovacím tunelem. Dál k zádi se nacházela další a mnohem větší vrata, ale ta sloužila pro výsadky námořní pěchoty a jejich vybavení. Corseiské lodě bojové stěny měly velké skladovací prostory a lidé toho využili.
Díky velké míře automatizace potřebovala lidská loď bojové stěny menší posádku, než by připadala na telijskou loď o stejné tonáži. Nejenže mohly pojmout více zásob střeliva, ale mohly nést mnohem více pozemních jednotek. Důvodem, proč však byla tato vrata tak velká, byla možnost nést těžké jednotky a těžké výsadkové lodě určené k podpoře pozemních vojsk. To telijské lodě i přes svou mohutnost nemohly a armáda musela pro přepravu těžkých jednotek používat přepravní lodě.
Člun proplul do doku skrz zadržovací pole a pomalu se usadil na palubě v kotevních svorkách. ConPrétor se zvedl, urovnal si svou uniformu a zamířil k východu. Palubní technik již stál u dvojitých těsnících dveří v pozoru. Když provedl telijský ekvivalent zasalutování a ConPrétor mu odpověděl, otočil se k ovládacímu panelu a zadal sérii znaků.
Dvojité dveře se tedy neochotně otevřely a ConPrétor sešel po rampě na člunovou palubu. Za ním scházel jeho malý doprovod a on se mezitím rozhlédl. To, co uviděl, ho překvapilo. Napravo stál semknutý útvar námořní pěchoty v přehlídkovém pohovu. Vlevo byl hlouček mužstva a poddůstojníků. Přímo proti vchodu do člunu byl malý hlouček důstojníků, z nichž dva pomalu postoupili kupředu k němu. Oba měli hodnost kapitána, tedy komandéra, když si to pro sebe v duchu převedl. Oba se zastavili na dva kroky od něho a zasalutovali, on jim pozdrav vrátil.
„Jsem ConPrétor Raduz.“ Jeho hrdelní hlas se nesl dosti daleko a nejeden příslušník mužstva sebou při jeho zvuku trhl. Na druhé straně se velitel námořních pěšáků postavil do pozoru a zahřímal.
„Póóózor. K poctěéé zbraň.“ Vojáci se napřímili a jejich pulzní pušky vylétly v dokonalé souhře vzhůru. Prétor to přehlédl uznalým pohledem a obrátil se zpět ke kapitánům.
„Jsem kapitán Kirov, velitel Hromovládce. Vítám vás na své lodi.“ Malinký důraz na slově „své“ byl více než jasným důkazem, že příliš nadšený z Prétorovy přítomnosti není. S malou úklonou předal slovo svému kolegovi.
„Jsem kapitán Spown, pobočník velkoadmirála Lutra. Doprovodím vás k němu.“
Kapitán pokynul, aby ho následoval, a Prétor si pomyslel, že to bylo dosti strohé uvítání, ale rozhodně proběhlo lépe, než čekal. Nikdo ho nezastřelil, pomyslel si kysele.
Velkoadmirál seděl v čele svého jídelního stolu a zkoumavě hleděl do sklenky vína. Nakonec přizval na večeři generálplukovníka Brawna, svého nejvyššího přítomného armádního důstojníka a stejně tak byl pozván jeho lixianský protějšek, vicegenerál Jakosa Oleng´sa.
Jako většina Lixianských pěšáků nepocházel přímo z Lixoru. Tamější nízká gravitace a řídká atmosféra nebyla zrovna vhodným prostředím pro pěstování fyzické zdatnosti. Lixiané však díky tomu byli dosti přizpůsobiví. Planety jimi kolonizované se sice podobaly mateřské, ale žádná neměla tak malou gravitaci, která nedosahovala ani 70% pozemské gravitace.
V mateřské soustavě však byla druhá obyvatelná planeta, která měla téměř 1,2 g pozemské gravitace. Třebaže se na ní nežilo Lixianům lehce, měla přes tři sta milionů obyvatel. Zdejší Lixiané byli velice tvrdohlaví a umínění lidé menšího vzrůstu, zato s obrovskou silou a výdrží. Vicegenerál pocházel právě z této planety nazývané Lyxorus.
V tom zazněl dveřní zvonek a velkoadmirál vzhlédl ke dveřím. Námořní pěšák ve slavnostní uniformě se otočila, otevřela, poodstoupila a postavila se do pozoru. Dveřmi vešel kapitán Spown následován telijskými důstojníky. Jejich modrorudé uniformy byly v naprostém kontrastu s bílou slavnostní uniformou kapitána, jenž je přivedl.
„Velkoadmirále, telijská delegace.“
„Děkuji kapitáne.“ S tím kapitán zasalutoval a odešel. ConPrétor přehlédl přítomné důstojníky, poté tři ozbrojené námořní pěšáky v zelených slavnostních uniformách rozmístěných po místnosti, a poté se postavil do pozoru. Jeho ruka se opřela o hruď a hlava se mu trhla dolů v telijském způsobu zasalutování. Přítomní důstojníci vstali. Generálové se vypnuli do pozoru a admirálové pokynuli hlavou. Velkoadmirál postoupil kupředu a napřáhl ke ConPrétorovy ruku.
„Jsem velkoadmirál Lutr, velitel Corseiské aliance a toto je Lixianský císař, admirál Andrman. Vícegenerál Oleng´sa a generálplukovník Brawn.“ ConPrétor stiskl velkoadmirálovi ruku, a poté se pootočil, aby představil svůj doprovod.
„Toto je komandant Kpel, člen vrchního štábu. Prétor Bogoterr, velitel soustavy Fénix a šestý podtribun Alkan, jinak přeloženo zástupce ministra zahraničí.“
„Těší mne pánové, že vás poznávám. Prosím, posaďte se, bude se podávat večeře.“
S tím se velkoadmirál posadil na své místo a nechal, ať se Telijané posadí na volná místa. Oba generálové se posadili s výrazem, který by byl až komický nebýt vážné situace. Ani jeden neuměli telijansky, a tak se oba tvářili jako někdo, kdo zná všechny odpovědi, ale nezná otázky. Velkoadmirál to věděl, a tak přešel do standardní angličtiny.
„Jsem si jistý, že naše pečené kuře s kmínem vám bude chutnat, ConPrétore, a proto vás nechci nijak rozptylovat od jeho chuti, a tak veškerá státnická jednání odložíme na později.“
Stiskl malé tlačítko zvonku a dveřmi do kuchyňky prošli stevardi s plnými podnosy.
