Vejce
Místo vykopávek leželo asi 2,3 km severovýchodně od Ares Vallis. Třicet sedm let bouří dávno smazalo stopy sondy Pathfinder otisknutých v rezavém prach Marsu. Sergej Rusakov se bravurně vyhýbal větším balvanům, ale někdy za cenu krkolomných manévrů jeepu. Dr. Francis Morgan se raději chytil oběma rukama ochranného rámu. Přestal nadskakovat po spartánském sedadle. Když však bolestivě narazil bradou do hledí skafandru, tiše zaúpěl. "Co doktore, nelíbí se Vám naše dálnice?" zeptal se angličtinou se silným přízvukem rus. I když Morgan do tváře řidiči neviděl, věděl že se zubí od ucha k uchu. "Že vezu takovou vzácnou návštěvu, ani nepokouším rekord". "Jednou jsem to jel jen 45 minut, doktore!". "Opravdu?. Musel jste si přivézt hromady náhradních dílů!?" nervozně odvětil Morgan. "Dílů je teď dost, na jeepu 3 vyhořela datové sběrnice pohonu, takže jsem ho kompletně rozmontoval." liboval si Rusakov. "Bylo to opravdu štěstí, že to spadlo tak blízko od UNMS" utěšoval se Dr. Morgan. "Večer mne bude bolet celé tělo. Jako tenkrát u švagra Mika z Texasu, když mě po dnu přemlouvání posadili na koně." Vozítko po krátkém stoupání překonalo břeh vyschlého řečiště, až přední osa vyskočila do vzduchu. Na okamžik je i přes silné UV filtry oslnilo slunce. Asi i rusovi cvaly zuby, protože na několik vteřin zastavil a pak se o poznání opatrněji vydal korytem doleva.
Objeli ostrou skálu čnící z pravého břehu a byli na místě. Morgen ucítil slabou závrať. Před nimy ležela největší hádanka, kterou lidstvo na Marsu objevilo. Okolo čtvercové jámy deset krát deset metrů stálo hliníkové zábradlí. O něj byly opřeny dvě postavy. Ta menší, očividně rozrušenější, rázně gestikulovala rukama. "Kanál deset doktore" pronesl Rusakov a již odepínal vybavení z ložné plošiny. Morgan přepnul kanál interkomu na svém levém předloktí. " …stě měříte hlouposti, kolego!" uslyšel konečně rozhovor. "Kdyby to opravdu mělo hustotu 980000g/cm3 tak by to inplodovalo ve hvězdu! Skoro hustota neutronové hvězdy, člověče. Projděte znovu všechny vstupy a opakujte měření." Žena se otočila po směru, odkud se líně sunul zvířený prach. Vykročila rázně k jeepu."Doktor Francis Morgan, nemýlím-li se? Jsme šťasni, že vás tu konečně máme" bodře potřásla Morgenovi pravicí. "Doktorka Zwilengerová! Hořím nedočkavostí drahá kolegyně. Cestou dolů z Europy jsem několikrát prostudoval vaše podklady. Naprosto fascinující!" Nabídl Zwilengerové rámě a pomalu vykročili ke stříbrnému stanu. "Popravdě ,doktore, námi provedená měření po odkrytí anomálie, nám přinesla buď nepochopitelné výsledky nebo jen další otázky.." vzdychla."Stevens provedl měření specifické váhy a naměřil hustotu neutronové hvězdy!" Ano, zaslechl jsem konec vaší rozmluvy. To je nemožné. Při rozměrech anomálie a i při rychlosti volném pádu by jsme měli stát v kráteru větším než je Hellas." Zwilengerová se smutně pousmála "Ano, nejspíš by to prostřelilo Mars jako přezrálé jablko." Došli pod převislý přístřešek. "Přijměte místo" usedla na stříbrnou stoličku a přes stůl přisunula Morgenovi složku v plastovém pouzdře. "Opakované sjetiny z orbity. zakřivuje to magnetické pole, ale jen v nejbližším okolí. Pár desítek metru od anomálie je vše normální!" Morgan v tlustých rukavicích neohrabaně prolistoval několik papírů. Vše jen korespondovalo s tím, co studoval cestou. "Ukážete mi to?"
Na dně výkopu ležel půlmetrový leskle zelenkavý objekt, zatavený do poloviny v rezavé lávě. Opatrně sestoupili po tenkém žebříku. "Inženýre Stevensi! Představuji Vám doktora Francise Morgena z projektu Ocean na Europě". Mohutná postava zvedla přilbu a stiskla bolestně Morgenovi pravici. Opět se sklonila k laptopu, od kterého vedla změť vodičů k senzorům na vejčitém povrchu neznámého tělesa. "Těší mne. Potkali jsme se před třemi lety na konferenci v Kodani, nemýlím se?" Snažil se být Morgan zdvořilý a trochu plaše se poohlédl po Zwilengerové. Stevens ale jako by neposlouchal: "sjel jsem to znovu. Hustota 980000g/cm3. Plus mínus 100. Provedl jsem test tvrdosti, jak jste ráno chtěla. Rozdrtil jsem obě diamantové hlavice, šéfová!" Zwilengerová pokývala hlavou a téměř láskyplně věc pohladila. "Před hodinou přišlo schválení ze Země. Můžeme vejce, tak mu doktore říkáme, vyzdvihnout a přepravit na další testy na základnu. Na UNMS máme lepší vybavení. Tam se spolu s doktorem Morgenem určitě dobereme relevantních zjištění, nebojte Stevensi."
Druhý den, po krušné noci v kyslíkovém stanu opravdu bolelo Morgena celé tělo. Jen si nebyl jist zda z Rusakovovi relye a nebo z polního lůžka. Dlouho do noci se převaloval a nemohl si ve skafandru najít pohodlnou polohu. Usnul až někdy nad ránem. Zbytek teamu ho nechal zaspat. Morgan jen doufal že ze blahosklonné dobroty a ne ze škodolibosti. Vyšel před stan a protáhl se. Zábradlí na jedné straně výkopu bylo pryč a nad otvor se sklánělo rameno vyprošťovacího zařízení. Zvědavě obešel jeřáb a pozdravil Zwilengerovou. "Dobré ráno i Vám pane Morgene. Už jsme přetrhli tři lana. Ten Stevens opravdu asi neměřil nesmysly. Spočítal hmotnost na.." "Šéfová!, začalo to vibrovat!" přerušil doktorku výkřik Stevensna, který urovnával postroj na "vejci". Oba doktoři se nahnuli přes zábradlí. Stevens ustupoval pozpátku od vejce. Porazil stolek se zařízením. Vibrace již začali cítit i nahoře. Hrudky vykopané horniny začaly spadávat přes okraj do výkopu. Morgen cítil, jak se mu ježí chloupky na krku. Strhl doktorku za rameno dozadu. Oba skončili na zádech. Stříbřité hrazení se překotilo do jámy. "Ujeďte s tím!" křikla vyděšeně Zwilengerová na obsluhu jeřábu. Očividně vyděšený technik skočil k řízení. Bylo slyšet syknutí. Narazil si levou holeň. Morgen dolezl po čtyřech k okraji. Z vejce vycházely zelené záblesky. Moran po několika vteřinách viděl jen mžitky. Kdosi začal řvát. Stevens. Zával ho pohřbíval zaživa. Otočil se po ječící Zwilengerové. Vše utonulo v nezměrné detonaci.
O rok později.
"Tady záchranná výprava Mars 9. 24.9.2035 14:23. Relaci vysílá podplukovník Stone. Přistáli jsme na jih od souřadnic UNMS. Základna nenalezena. Potvrzujeme dálková zjištění. Mars má dýchatelnou atmosféru. Opakuji atmosféra je dýchatelná. Byly nalezeny stopy vegetace. Tráva, stromy. Slyšeli jsme ptáky. Proveden průzkum se sondou s termovizí v nejbližší oblasti. Nalezeni dva přeživší. Muž a žena. Byli nazí. Trpí amnézií. Nerozumí nám. Dostali jsme z nich jen jména. Asi smyšlená. Na seznamu Marťanské základny spojených národů se tak nikdo nejmenoval. Nějaký Adam a nějaká Eva… Konec relace"