Apokalypsa
Další žluté ráno po chemickém útoku. Ventilátory čistícího systému jely celou noc na plno. Přesto dva kluci nepřežili. Nestihli se v čas dostat z podpalubí. Tenhle novej plyn v silný koncentraci zabíjí velmi rychle. Ale drží se naštěstí jen při zemi. Kurva. Když se v čas dokážete vyškrábat alespoň do výšky prvního patra palandy, a máte to štěstí, že jede ventilace na plnej ceres příznaky otravy bývají minimální. Poslední dobou si už začínám zvykat na to, že častěji vidím žlutě, než normálně. Když ale schytáte pár menších dávek po sobě, tak se zkrátí čas dezorientace a prodlouží čas mezi blitím. Člověk si fakt zvykne na všechno. Alespoň to tvrdí ti nahoře. Proto ty svinstva pořád zdokonalujou a nás je čím dál tím míň. Hlavně, že v Bruselu spočítali, že porodnost a úmrtnost se daří držet v rovnováze. Blbci.
Mně, kterej sem se svojí jednotkou pět let v terénu, budou prát do lebky takovýhle nesmysly. Vždyť jen moje četa ztratila za poslední měsíc dvacet chlapů. Ještě že jsou ty naše holky a ženy tak plodný. Ale k čemu přivádět syny a dcery do týhle války, která už trvá bezvýsledné stovky let. Ale jak to vypadá, brzo bude se světem konec.
Nechám kluky ještě spát. Jsou po včerejšku děsně utahaný. Ale bylo to docela vzrúšo. Podařilo se nám za jedinou noc ukrást z jejich skladů 50 pytlů obilí. I když z tak obrovský sýpky, že je to stejný jako flusnout do Atlantiku. Byla to jen krátká zastávka. Na zpáteční cestě by sme se tam měli vrátit.
Vlastně jsem rád, že ještě chrněj. Alespoň můžu pokračovat v psaní. Motor spokojeně vrčí a kompas naší lodi je stále přilepený k severu. Proti proudu týhle sviňský války. Ta chvíle klidu mi připomíná to, jak jsme jezdívali u nás s tátou na ryby.
Když se táta vracíval vždycky po několika měsících domů, pokaždé nám přivezl nějaké dárky. Večer pak vypravoval dobrodružné historky. Jako velitel průzkumný roty byl pro mě druhej Rambo. A já si představoval, že až vyrostu, budu jako on. Že se stanu velitelem našeho kolektoru. Sen se mi splnil. Kurva.
A opravdu jsem věrnou kopií svého otce. Dej mu ten na hoře lehký spočinutí. Táta byl jednou z dvou milionů šesti set tisíc amerických obětí projektu UNRA. Pokaždé když se vracím domů k rodině, nosím ty stejný cetky z Mekáče jako on. Vypravuju úžasný historky, který s mejma chlapama prožíváme a na rohožce před domem nechávám hromady mrtvol, vo kterejch zatím moje děti nemusí nic vědět. Kdybych jim řekl pravdu, už by asi nikdy neusnuly. To jim přece nemůžu udělat. Tradice naší rodiny je tak či tak postaví před hotovou věc. Půjdou na West Point stejně jako já a pak rovnou k útvaru ale to všichni znáte. Jestli pak jim chybím? Ale oni jsou zvyklí, že čas od času odjíždím na nějaké mise. Ikdyž na konci této cesty mě čeká krvavý řezník plukovník Stenley Kurtz v armádních kruzích nechvalně známý pod přezdívkou Duch. To kvůli němu podnikám tuhle cestu. Údajně se zbláznil. Určitě se zbláznil. Podle nahrávky, kterou jsem slyšel ve štábu a která nás po pěti letech marného hledání konečně alespoň částečně přivedla na jeho stopu. Blábolil něco o kurvě na nějakém letadle. Ta nahrávka teda nebyla technicky nic moc. Ale díky bohu za nové technologie, které nám umožňují sledovat veškerou elektronickou komunikaci na světě. Kdyby tak někdo věděl, jaká je pravá funkce našeho protiraketového deštníku.
Je to ale ten pravý důvod abych kvůli němu jel na obrněném člunu touhle punkevní řekou, která se jako krvavě červená nit vine touhle zpropadenou válkou? Mám ho vyhledat vrátit se a podat hlášení. Moje mise je v tomto ohledu pokaždé stejná a jediné hlášení, které je očekáváno, se vejde do dvou slov. Úkol splněn. Kurtz je prvotřídní voják. Medaile kongresu, řád železného kříže, tři purpurová srdce za statečnost. Bude těžký ho zabít. Ten člověk je hrdina a ne zločinec. Kdo mohl ale tušit, že objeví Archu úmluvy a se svými muži ji odmítne vydat. Slyšel jsem o ní vyprávět. Ten příběh je starý jako lidstvo samo. Pokud Ducha najdu, budu druhým člověkem na světě, který ji uvidí na vlastní oči. Z toho mě mrazí. Kurtz není nepřítel, je to, nebo byl to, jeden z nás. A já teď jedu zabít to, co z něho zbylo. Není těžké zabít člověka. Je těžké zabít našeho nejlepšího velitele speciálních operací.
U nás v rodině byli v armádě všichni. Moji pra pra předci bojovali už v prvních válkách o nezávislost. Jenže to se ještě bojovalo jinak a nebraly se ohledy na ztráty ve vlastních řadách. Jejich boji nechyběla odvaha a vynalézavost. Jenže doba biologických zbraní už bohužel pominula, a dneska ji můžete nalézt jen na vyobrazeních v učebnicích dějepisu. Zasraná ženevská konvence. Kdyby ji tak bylo možné roztrhat a vrátit se k starým praktikám. Ne, že bych vás podezíral, že jste na tuhle látku ve škole chyběli, ale pro pořádek. To bylo nějak takhle. Naši předkové se dopravovali do Ameriky na lodích jako černí pasažéři. Tehdy v šestnáctém století jste mohli vsadit krk na to, že podpalubí každé nákladní lodi je plné emigrantů. Tehdy vedení jěště nebylo tak ztrouchnivělé jako dnes. Akce, které naši předkové prováděli můžeme označit přinejmenším za neetické. Alespoň tak to dnes vidí historie. I když se už nejednou ukázalo že i historie se může mýlit.
Maršál Roseworn tehdy přišel s tou geniálně jednoduchou a tak smrtelně účinou taktikou. Vědci v Pentagonu přišli s novým typem viru. Virus, který nenapadal svého hostitele, ale spokojeně si hověl v zažívacím traktu geneticky upravené blechy. Tu blechu nezajímalo nic než jejich krev. Tak malé zvíře a jaké ztráty jim dokázalo způsobit. Zázrak genetického inženýrství. Když se naše jednotky vmísily mezi emigranty a podařilo se jim několik úspěšných výsadků začala vymírat celá města. Hodně k tehdejšímu úspěchu přispělo i to že v šestnáctém století o virech hygieně a sterilizaci neměl nikdo mimo naší armády ani ponětí. Tehdy jim také poprvé došlo, že za tím stojíme my. Naštěstí až tehdy, když těch sviní pochcípalo několik set milionů v morových ranách. A tak byla vyhlášena tahle válka. Válka na jejímž začátku už bylo jasné, že může mít jen jediného vítěze. Bez ohledu na to jak dlouho se bude bojovat. Nebylo rozhodující kolik miliard obětí na obou stranách válečného konfliktu přinese. Válka, kterou může ukončit jen totální zničení posledního protivníka. Kdysi se říkalo do poslední kapky krve, přes to, že to byla právě ta kapka krve, která to všechno spustila. Tahle válka taky nastartovala obrovský závody ve zbrojení a rozvoj nových technologií.
O pár set let později už bylo i díky tomu pokroku mrtvých méně, protože nové generace byly proti černé smrti proočkované. Rosewornova strategie přestala být účinná. Jo bylo pozdějc ještě pár pokusů s mutacema různých typů chřipek. Ale tolik obětí si už žádná další epidemie díky rozvoji lékařství a objevu penicilinové plísně. nevyžádala. Jedinej kdo to tenkrát opravdu vodsral byly ptáci. Koncem jednadvacátého století zmizelo z oblohy poslední pírko. Tehdy to vědci fakt trochu přeťápli. Blbouni nejapný. Ale to byly teprve začátky velkých migrací obyvatel. Co by se s nějakým novým virem dalo udělat dneska. Dali by se jich zabít miliardy jediným úderem. Kvůli hledání Kurtze jsem už sjezdil celej svět a tak o tom světě musím taky něco říct.
Svět je jedno velký hnojiště na kterým je člověk člověku vlkem.
Co z toho prosim vás máme, že se po celým blízkým východě cvičej teroristický komanda? Sice čas vod času provedou nějakej slušnej kousek. Sundaj nějaký jejich stroje nebo zhasnou půlku Manhattanu. Osobně si myslím, že těch pár tisícovek co takhle ročně dostanou soustavným poškozováním elektrických kabelů a pomocí výbuchů stejně nic nezmění. Nevím, co je na těch kabelech pořád tak přitahuje. Tvrděj, že tak zlomí jejich ekonomiku a naženou jim strach. Ale ve finále maj nakonec sami největší ztráty, díky tomu že se vražděj mezi sebou. Kluci arabský se holt asi nedokážou domluvit nikdy. Už by taky mohli dostat rozum. Konečně, vždyť čtou všichni stejný knížky.
Číňani mě taky překvapili. Nejen tím jak rychle během několika let převzali celou ekonomiku světa, ale hlavně tím, jak rychle se rozprchli napříč globem když se díky demokratickejm procesum po kterejch jsme tak horlivě volali otevřeli hranice. Dneska už je v evropě každej druhej kluk šikmovokej mulat. Makaj prej na nějakým novým supra reaktoru. Už aby to měli. Skončí ty problémy s elektřinou do kterejch nás dostali pomatený ekologický aktivisti s vrtulema. Blbcům holt nedošlo, že nejde postavit stabilní síť z nestabilních zdrojů napětí. A že se na výrobu centimetru křemíkovýho článku spotřebuje víc energie než ten článek sám vyrobí za dobu maximální životnosti. Mysleli si, že mají perpetum mobile a při tom zapomněli na jednoduchou matiku, kreténi. Celej ten novej výzkum byla stejně bouda. A dělal se jen proto, aby doplnil vysychající peněženky naftovejch magnátů poté, co vyždímali poslední kapku ropy. Zvláštní, že se ekologové nedivili, že ty jejich kraviny chce sponzorovat zrovna jejich odvěkej nepřítel - ničitel ovzduší. Patrně se domnívali, že něčeho lituje. Jediný čeho tenhle nepřítel opravdu litoval, byly duální motory. Taky výplod celý tý lživý propagandy. Výpadky elektřiny jsou na denním pořádku A to do slova. Pokud náš svět chápeme tak, že rozdíl mezi dnem a nocí tu stanovuje právě cena elektřiny. Nakonec se Elektřina stala po zbraních i číslem jedna v žebříčku tří obchodovatelných komodit na trhu, který nám zbyl po sto letech války korporací. Asi si v Číně koupím nějaký akcie. Jistě budou levnější než dvojka a trojka akciového trhu a hlavně už mě sere žrát celej život jen hamburgry a pít coca-colu a ještě při tom finančně podporovat jejich nabubřelost.
Rusáci prej zase kutěj nějakou novou implozivní bombu. Hrabou se v tom ale už řadu let. To byli vždycky megalomani. Němci věřej svejm raketám typu Braun a celýmu světu tvrděj, že oni by to prý vyřešili ain cvai. Pokud se tam vůbec někdy upeče nějaká bomba, bude určitě špinavá jako všechno co odtud vzešlo. Co vlastně přinesli našemu světu kromě stovek konfliktů a fešáckejch uniforem. Tak dluho nás chtěli učit pořádku a nakonec skončili s náma ve stejný stoce.
No a neutrální rakousko? To se tak dlouho staralo jen vo svý banky až je mu teď fakt ouzko.
Francouzi věří na hvězdný války, a už schrastili kdejakej šrot ze všech koutů Evropy. Osobně si myslím, že Galileo, kterej měl celej život bolesti za krkem z toho jak furt čuměl v jednom kuse na hvězdy, mi ve Francouzským pojetí kouká při dovolený na pláži přímo do prdele.
Nejkrásnější pláže jsou na Kubě. Jenže tamní režim patnácté dynastie Castrů provádí pochybný experimenty na lidech. Drží je v na Gvantanamu v drátěných klecích a testujou tam na nich nový jedy. Tam taky vznikl projekt UNRA. Tehdy byly ztráty obrovský. Přes dva miliony mrtvých jen na americkém kontinentu. O Evropě ani nemluvě. Tehdy totiž krysa Raul přišel s nápadem otrávit humanitární zásilky, který směřovaly do celýho světa. Použili něco úplně novýho, protože první lidi co to snědli neměli hned žádný příznaky. Ty se objevili až za několik měsíců, když už mělo půl světa tím svinstvem nacpaný pupky. Neoficiální čísla šla tehdy až k dvou miliardám celkových ztrát v naší populaci.
Jak se blížíme k severu, řeka je stále plnější plujících špatně ohořelých mrtvých těl. Chlapi už vstali a odstrkují hnijící těla háky. Tenhle blbej způsob pohřbívání prej vnesli do naší civilizace nějaký indický buddhisti. Moc toho vo nich nevím, ale v jedný knížce jsem kdysi četl, že není úplně jasný, jak Budha, kterej měl 300 kilo nadváhy, mohl někoho učit sebeovládání.
Přítrž tomuhle bizardnímu kultu udělala až čínská kulturní revoluce která dorazila ruku v ruce s vojáky první expanze. Na druhou stranu je pálení mrtvol ve světě, kterej z osmdesáti procent tvoří voda, logičtější a pohodlnější, než někoho zakopávat pod zem. Za pár hodin dorazíme do Jeruzaléma, kde nakoupíme zásoby. Miluju, jak je tu cítit genius loci. Tady v těch troskách si člověk vždycky uvědomí, jak může být fanatizmus vedený ve jménu jakékoli myšlenky zhoubný. Při zemětřesení tu zahynulo víc než jeden a půl milionu obyvatel jen proto, že si celé město poddolovali, aby našli patu zdi nějakého chrámu nebo sklepení staré mešity. Nic méně se o ně neobávám. Tady jsou na otřesy zvyklí. A při cenách, za které nám prodali palivo, tu bude město stát brzo znovu, i když je zatím jeho jedinou dominantou olivový háj, kde údajně odpočíval Ježíš, něž ho sbalili.
Chudák. Toho prý, když tu pobýval, stihl těžký Jeruzalémský syndrom a když ho pustili z léčebny, založil pak nějakou církev nebo co to vlastně bylo. V podstatě se měli všichni rádi a byli na sebe strašně hodný a toužili se dostat do nebe. Docela jim to pár století i klapalo a zřejmě to byl i docela dobrej business. Dojeli ale na to, že si z nějakýho úchylnýho důvodu Polsko - Italská frakce myslela, že vystačej 3000 let s latinou a středověkejma hadrama. Nakonec se ortodoxní a reformní křídla pohádala tak, že to ani Papež, kterej to tehdy pískal, nedokázal dát do hromady. Nakonec se už nemohli shodnout ani na tom, jak to s tím Ježíšem vlastně na začátku bylo. Hádali se tak dlouho mezi sebou, až se rádi mít přestali. Říká se, že jejich konec odstartoval zánik Sodomy a Gomory. Jestli se do toho nebe nakonec dostali všichni, tak to vopravdu nevím, ale pár milionů jich určitě zřvalo za velkejch křížovejch tažení.
Jak se pomalu blížíme k cíli naší cesty, začínám být stále nervóznější. Ne že by mi dělalo problém někoho zabít. Ale uvidět na vlastní oči archu úmluvy, která tu byla ještě před velkým třeskem, to je v každým případě cesta napříč časem a hledání božského principu v nás. Co v ní asi je. Ještě že chlapi neznají přísně tajnou doložku mé mise. Už takhle jsou děsně nervozní. Tak daleko po řece ještě nikdo před námi, s výjimkou Ducha, neodvážil. Před námi se otevřela nádherná ledovcová laguna, kterou zformovalo některé z posledních polárních tání. Takhle daleko na severu se totiž doby zim a tání střídají v pravidelných cyklech už miliony let. Proti nám jako vyřezaní svatí naprosto bez pohybu připlouvali místní domorodci na vratkých člunech. O pár kilometrů níž nás napadli luky a šípy. Tom to vodsral. Zdá se, že jsme narušili jejich posvátný klid. Je ale jasné, že vojáky a vojenský člun už tady někdy viděli. Přirazili jsme ke břehu. Své muže nechám ve člunu. Pokud se do druhého dne nevrátím, nadiktují souřadnice pro raketový útok, který srovná tohle místo se zemí, ať už je v té zatracené Arše cokoli.
„Kurtz! Kurtz! Řvu na ně s namířenou pistolí v ruce. Vyděšeně ukazují nahoru ke skalnímu masivu. Začal jsem stoupat po primitivně otesaných schodech. Všude kolem se povalovaly hnijící mrtvoly. Vzhledem k tomu že většina zranění odpovídala ráži 6,35 pokora domorodců se tím vysvětlila. Ještě asi sto schodů a budu na úpatí hory. Člun v zátoce odtutd vypadá už jen jako zelená tečka. Tečka, která tvoří spojnici mezi dvěma světy. Přede mnou se objevila obrovská, do široka rozevřená stříbrná vrata vyrobená z materiálu, který jsem nikdy před tím neviděl. Za nimi se blyštila zvláštně osvětlená chodba zalitá namodralým světlem nebývalé intenzity. Bušení srdce jsem cítil až v krku. Potí se mi ruce a spánky bubnují jako by měly explodovat. Musím se uklidnit. Za to můžou ty schody a doznívající otrava plynem. Už taky nejsem nejmladší. Ještě pár kroků a nechám se pohltit tím magickým bílým světlem.
„Čekal jsem vás“ ozvalo se těsně za mnou. Zkameněl jsem, neboť jsem bezpečně rozpoznal dvě věci. Hlas plukovníka Kurtze a na krku zubaté ostří útočného nože vzor LUN 2030.
„Přišel jste mě zabít plukovníku?.“ Řekl pevným nesmlouvavým hlasem.
„Vaši muži jsou mrtví“. „Nemůžu už nikomu věřit.“ „Pokud se mě pokusíte zabít, ani vám nikdo neuvěří.“ „Jen vy a pár plesnivých divochů budete znát skutečnou pravdu.“ „A vy?“ „Pokud tedy budete mít štěstí, že se odtutd vůbec dostanete, taky budete mít kurevsky krátkej život.“ „A když se náhodou nevrátíte někoho za váma pošlou.“ „Nějakýho stejně slizkýho a vytrvalýho chrta jakým jste byl posledních pět let vy.“ „Tak si to sakra dobře promyslete, než zkusíte udělat nějakou blbost.“ „Teď jděte dovnitř. Počkám na vás dole ve vesnici.“ Přemýšlejte opravdu velmi dobře co uděláte až vyjdete ven.“ Jen co ostří trošku povolilo prudce jsem se otočil. Byl pryč. Alespoň už vím proč má v armádě přezdívku Duch.
Opatrně jsem vstoupil do stínu obrovských vrat. Uvnitř se chodba rozšířila v nádherný ledový chrám. Z bílého světla přecházel zrak. Zůstal jsem konsternovaně stát. Jak vyspělá civilizace mohla proboha vytvořit něco tak dokonalého nádherného a bizardního zároveň.
Druhý den ráno jsem se vrátil do údolí . Plukovník Kurtz tvrdě spal, ale zřejmě to jen předstíral. Tichem spící vesnice prolétlo jen krátké zachroptění. Vydal jsem se k lodi. Všude na palubě ležely části mé posádky poházené po Kurtzově řádění. Opatrně jsem sundal Joovu hlavu a vyndal jsem mapu kterou měl pevně stisknutou mezi promodralými rty. Díky Joe. Na mapě kterou jsem rozložil po stole byly s pedantskou pečlivostí vyznačeny přesné souřadnice cílů. Duch byl opravdu prvotřídní stratég.
Na minutu jsem zaváhal. Pak jsem do mikrofonu pronesl ta slova.
„Skaut pošťákovi, zásilku doručte na bravo 358 alfa“
Bedýnka zachroptěla. „Pošťák rozumí a veze dárek na bravo 358 alfa.“ „Raději vypadněte bude tam dost horko.“
Nastartoval jsem loď a vyrazil jsem na zpáteční cestu. Jediné slovo, kterého jsem byl schopen bylo jen. Hrůza.
Chtěl jsem se moc vrátit domů a vyprávět ti tuhle dobrodružnou historku. Bohužel tu možnost ztratím, jakmile ohlásím splnění rozkazu. V zájmu budoucích generací musím Pentagon neprodleně informovat o úspěšném zničení Archy.
Pokud čteš tyhle stránky mého deníku tak jsi dnes úspěšně složil závěrečné zkoušky na nejprestižnější důstojnické škole světa . Na West Pointu. Věř mi, že jsem na tebe obrovsky hrdý. Bohužel to, že čteš tyto řádky také znamená, jediné. Jsem mrtev. Nepátrej po tom jak a kdy a proč jsem musel zemřít. Místo toho se zamysli.
Jsi připraven převzít ochranu tajemství archy úmluvy a splnit tak můj a Duchův poslední rozkaz?
Kdysi v pradávné minulosti žila na zemi velmi vyspělá civilizace, Její technické možnosti byly prakticky neomezené a jejich míra poznání dospěla takové úrovně, že bylo možné prakticky cokoli vypočítat. Jistě si vzpomínáš na ty Denikenovské učence, kteří to hlásali celá léta a kterým nikdo nepřál sluchu. Umožňovali to stroje, které jsem viděl v útrobách archy na vlastní oči. Tyto stroje vypočítaly nebezpečnou trhlinu v zemské kůře. V oblasti, solných jezer v Americe. Vědci zjistili, že výbuch takzvaného supravulkánu se nedá odvrátit.
Aby se předešlo celosvětové panice uzavřely všechny státy světa tajnou úmluvu. Pod všemi velkými městy světa se začaly budovat složité systémy chodeb. Aby nedošlo k panice, o těchto stavbách se říkalo, že slouží k uložení podzemního vedení inženýrských sítí. Ale už tehdy se jejich části označovali jako kolektory. Byl to vlastně základ našich podzemních megapolí tak jak je známe dnes. Lidé dříve žili na povrchu. Tam kde dnes žijí jen potkani a švábi s kterými už stovky let tak marně válčíme. Po výbuchu vulkánu, který ty znáš jako velký třesk, se klima planety tak prudce změnilo, že na povrchu nezůstalo nic, co by zde mohlo přežít. Kromě švábů a potkanů rodu rattus norvegicus vyšlechtěných pro extrémní podmínky plánovaných letů na jednu z blízkých planet sluneční soustavy. Měli jako první živé bytosti docestovat až na povrch Marsu, o kterém se uvažovalo jako o možném místě evakuace lidstva. Vybrali si je pro jejich inteligenci a schopnost přežít naprosto vše. Na víc je vybavili zbytkovou genetickou informací, kterou objevila v ledovcích Marsu sonda Woeger 13. Tisíc let evoluce po velkém třesku paradoxně obrátilo tradiční role. My jsme nuceni žít v podzemních stokách, zatím co pány planety se stala tato mnoha tunová inteligentní monstra. Potkani jsou druhem, který uspěl v přirozeném výběru. Dokáží nás úspěšně dehomotizovat navzdory časté ovulaci našich samic. Ztráty posledních let jsou nevyčíslitelné. Dřív nebo později přijdou na způsob, kterým nás vyhubí úplně. Vždycky jsem ale někde uvnitř věděl, že nejsme stvořeni pro život pod zemí. Zamysli se sám. Naše těla k tomu nejsou vůbec uzpůsobena.
Vědci, kteří již léta slepě spoléhali na své výpočty se ale mýlili. Výbuch přišel o mnoho let dříve než předpokládali. Lidé nedokázali své podzemní stavby dokončit. Ani obří vesmírnou stanici na jejíž horečném budování se podílely všechny vlády světa. Měla se stát pýchou a budoucím sídlem centralizované vlády. Po výbuchu vulkánu se v nedobudovaných kolektorech podařilo umístit jen zlomek populace.
Posledním projektem, který se podařilo tehdejším lidem společně v čas dokončit v rámci tajné úmluvy byla Archa vybudovaná v ledovci, která se stala úložištěm genetického fondu, veškeré tehdejší fauny a flory. Byla také obrovskou studnicí intelektuálního poznání tisíců let trvání jejich světa, a neuvěřitelných technologií generací, které tu žily před námi.
Dostal jsi prsten s panáčkem s podivně roztaženýma čtyřma rukama a nohama? Věřím, že lidé snad pochopí, že ornitoptéra tento ztracený symbol je i klíčem k znovu získání vlády nad planetou. Prsten je současně také jediným skutečným klíčem k Arše, která je strážkyní poznatků tehdejší civilizace.
Ani já, ani Duch, jsme tehdy neměli odvahu Archu zničit a tak jsme naplánovali akci konečného řešení. Rakety zasáhly jen všechny přístupové cesty k hoře. Skutečné souřadnice jsem nechal vyrýt na vnitřní stranu prstenu.
Použij moudře informace, které ti archa nabízí a ukonči tu nekonečnou válku pomocí síly, kterou tito dávní lidé nazývali ATOMEM. Z celé planety si vyber jeden národ a ten vyveď z pohany.
Svět, který jsem během svého života poznal, si ve své stávající podobě nezaslouží být zachován. A pouze jeden národ, jak nám ukázaly dějiny, dokáže velké činy. Pokud je národů více, nikdy se spolu nedokážou domluvit. Vzpomeň si na posledních tři sta let války v Kosovu. Proto, ať lidstvo tak jak ho známe, zmizí jednou pro vždy z povrchu země spolu se všemi potkany a šváby. Použij moc těch, kteří ti ji svěřují prostřednictvím Archy jako božský dar a připrav zemi pro generace tvých synů. Vždy jsem věřil na nový počátek.
Archa je mocná zbraň. Armáda, která má archu, se stává neporazitelnou!!
Je to nástroj k přímé komunikaci s bohy našich předků. Tak neváhej a vystup na horu Sin-Hai a snes malověrným dávnou moudrost. Dbej také, aby lidé na vždy věděli, že zpátky na zem je nepřivedl žádný zázrak, ale velký třesk a poctivá práce odvážné trojce. Jeden milující otec, jeho syn a Duch, ačkoli nebyl nikdy svatý. Nezapomeň ! Vyber jen jeden národ!
A hlavě. Vybírej moudře můj drahý Mojžíši!
PS: Omluv se za mě mamince. Přesto, že ji tu zanechávám tak bolestně krásnou a mladou, ať prosím nepočítá s tím dalším neposkvrněným početím. Vše co jsem uložil do spermobanky mi vláda určitě zabavila.
PS II: S tou obnovou rostlinstva a zvířat moc nepospíchej! Dobře si to všechno promysli. Víš jak dokážeš být zbrklý. Vždyť nemusíš všecko stihnout za týden.
PS III: Čisti si zuby!
Pa táta