Bez návratu

„Posaďte se, kapitáne,“ pokynul admirál Kronyl.

Kapitán Darwin Marvis si sedl na židli před admirálovým stolem a pozorně naslouchal. Když si ho zavolal sám admirál Kronyl, muselo to být něco velmi důležitého.

„Kapitáne, co víte o operaci Nový svět?“ začal admirál zpříma a hleděl přitom svýma černýma pronikavýma očima na Marvise.

„Průzkumná loď Eridanus měla doletět do galaxie Andromeda a vrátit se s poznatky o případném životě a dalších poznatcích,“ řekl Marvis stručně. Nic jiného ani nevěděl.

„Omyl, kapitáne, to bylo v oficiální zprávě. Ve skutečnosti se měl Eridanus dostat do jiného vesmíru.“

Marvis se zmohl jen na: „Jak?“

„Pomocí černé díry. Měl do ní vletět a zkoumat jiný vesmír nebo cokoli neobvyklého za černou dírou a pak se vrátit pomocí návratového modulu, který dokázal krátkodobě vytvořit jinou černou díru. To byla pojistka, kdyby žádná černá díra na druhé straně nebyla.“

„A co se s ním stalo, admirále?“ zeptal se Marvis.

„Úspěšně vletěl do středu černé díry a pak zmizel.“

„Byl zničen?“

„Ne, sonda, která snímala Eridanovo počínání nezaznamenala jeho zničení, prostě jí v jednu chvíli dočista zmizel z obrazu a už se neobjevil. To bylo před půl rokem a Eridanus se ještě nevrátil.“

„Tak co se s ním stalo?“

„To nevíme, ale chceme to zjistit. Vyšleme do té samé černé díry druhou loď a vy jí budete velet.“

„Já, pane? Proč já?“

„Máte velice dobrý psychologický profil a my nemáme ani ponětí, jak to bude vypadat na druhé straně. Potřebujeme někoho… odolného. Přijímáte velení, kapitáne?“

Marvis se moc dlouho nerozmýšlel. Sice mohl zemřít, ale takovou příležitost už nemusel nikdy dostat. Navíc neměl co ztratit. Celá jeho rodina zahynula před pěti lety na Zemi, při nevydařeném experimentu, při kterém se Slunce změnilo v supernovu a všechno na Zemi smetlo. Marvis v té době bojoval ve válce proti koalici národů Mléčné dráhy, které se vzepřeli proti dobyvačným choutkám lidí. Lidé vyhráli a nastolili neotřesitelnou vládu nad touto galaxií. „Přijímám, pane,“ řekl pevným tónem.

„Tak se sbalte, na dva měsíce odlétáte do výcvikového střediska, na tuhle cestu budete potřebovat pořádnou přípravu.“

Hvězda byla pomalu požírána černou dírou, která byla díky tomu působivě ozářena oranžovým světlem. Černá díra nyní vypadala jako jasný světelný disk s temným chřtánem uprostřed a hvězda byla vinou nesmírné gravitace černé díry zkroucena do tvaru jakési kapky. Byla to krásná scenérie.

A tam se měla loď Mesiáš i se svým velitelem Marvisem vydat. Marvis měl za sebou dva měsíce speciálního výcviku, který ho měl připravit na ty nejhorší možné podmínky. Výcvik byl sice velice tvrdý, přesto ho ale zvládl. Rozkazy byly jasné. Velení totiž dlouho řešilo, proč se Eridanus nevrátil. V úvahách se dostali od jeho zničení přes nějakou neznámou nemoc až ke kosmickému šílenství posádky. Marvis měl proto navázat kontakt s Eridanem, zjistit příčinu, proč se nevrátil a pak se vrátit, nahlásit situaci a podle toho by pak velení promyslelo další kroky. Rozhodně tedy neměl posádku Eridana brát na palubu Mesiáše.

Marvis stál zrovna v lidmi a počítači přeplněné Centrále pozorovací stanice a kromě černé díry požírající hvězdu si přes sklo prohlížel i Mesiáše, připoutaného momentálně ke stanici, aby do něj mohla nastoupit posádka. Mesiáš měl dokonale válcovitý tvar s protáhlou špičkou, byl dlouhý něco málo přes sto metrů a široký téměř třicet metrů. V trupu měl ještě uložený malý únikový letoun, který byl, stejně jako Mesiáš, schopný pomocí návratového modulu vytvořit únikovou černou díru. Mesiáš byl chráněn všemi možnými energetickými štíty proti jakýmkoli škodlivým jevům od obrovské gravitace černé díry, která by jinak Mesiáše roztrhala na kusy, až po záření všeho druhu. Navíc měl ještě i generátor vlastní gravitace. V polovině čtvrtého tisíciletí už lidé naštěstí disponovali energetickými generátory, které byly schopné utáhnout všechno tohle najednou.

„Pane,“ oslovil Marvise nějaký poddůstojník z Centrály, „je čas.“

Marvis přikývl, odvrátil se od skla a vydal se napříč přelidněnou Centrálou směrem k chodbám vedoucím k Mesiášovi. Poddůstojník ho doprovodil až do místnosti, kde čekal i zbytek posádky – dvacet jedna, podle velení, nejodolnějších mužů z flotily. Ženy nebyly vůbec zařazeny, protože panoval obecný názor, že hůře zvládají stres. Dalším důvodem bylo, že podle velení „v případě delšího pobytu, není žádoucí tvořeních vážných citových vztahů.“

Jakmile Marvise posádka zpozorovala, sborově zasalutovala na pozdrav. Marvis jim pozdrav oplatil a přistoupil ke svému prvnímu důstojníkovi, poručíku Frakesovi, který byl zároveň pilotem celého letu.

„Poručíku, jste připraven?“ zeptal se Marvis a podal si s Frakesem ruku.

„Naprosto, pane, už se těším,“ odpověděl usměvavě Frakes.

„Těšíte?“ zopakoval tázavě Marvis.

„Jistě, kromě posádky Eridana tam ještě nikdo nikdy nebyl,“ vysvětloval vzrušeně Frakes. „Nevíme, co všechno tam můžeme objevit.“

„To se ani trochu nebojíte?“

„Ani ne,“ odpověděl klidně Frakes.

Marvis nesdílel jeho optimismus. Byl to spíše pesimista a než aby se těšil, co všechno tam objeví, spíše se děsil.

„Posádka, nástup do lodi!“ ohlásil někdo z personálu.

Všech dvaadvacet mužů se vydalo k přetlakové komoře a přes ní už rovnou do Mesiáše. Uvnitř se jim naskytl pohled na strohý interiér lodi. Přední třetinu lodi zabírala kabina s dvaadvaceti křesli rozestavěnými podél zdí u přidělených terminálů a vchod s přetlakovou komorou. Prostředkem lodi se táhla úzká chodba, po stranách s nákladním prostorem a postelemi pro posádku. Chodba vedla do zadní části, kde byla. strojovna s motory a energetickými a štítovými generátory.

Všichni se usadili v kabině do předem určených míst a začali s kontrolou systémů. Mesiáš měl sice zabudované inteligentní počítačové jádro, ale i to někdy dělalo chyby. Z toho důvodu Mesiáše pilotoval člověk.

„Všechny systémy jsou v pořádku a běží, kapitáne,“ zahlásil druhý důstojník, poručík Lewis.

„Výborně, poručíku,“ řekl Marvis a stiskl tlačítko s rádiem. „Centrálo, jsme připraveni k letu, můžete nás odpoutat.“

Mesiáš se mírně zatřásl, když se ramena stanice odpoutala a loď se tak volně vznášela v prostoru.

„Tady admirál Kronyl, máte povolení k letu, hodně štěstí,“ ozvalo se z rádia. „A nezapomeňte se vrátit,“ dodal admirál.

„Bez obav, admirále,“ odpověděl Marvis. „Poručíku,“ obrátil se na Frakese, „zahajte let.“

„Rozkaz,“ odpověděl Frakes, zažehl motory a vydal se přímo k černé díře.

Od stanice k černé díře to byla podsvětelnými motory pořádná dálka, přestože to opticky vypadalo jako kousek. Než se proto přiblížili k černé díře, trvalo to přes dvacet minut. Marvis se naposled ohlásil Centrále, protože přes zakřivený prostor kolem černé díry by signál velice špatně pronikal a nejspíš by se k Centrále ani nedostal. Od této chvíle veškeré jejich počínání sledovala sonda umístěná vysoko nad černou dírou.

Frakes začal loď navádět po spirální oběžné dráze kolem černé díry. Loď tak měla pomalu postupovat do středu černé díry. Mesiáš teď v podstatě klouzal po „kusech“ hvězdy uzmutých černou dírou. V důsledku rychlého oblétávání kolem takhle silného gravitačního bodu na Mesiáše působila ohromná odstředivá sílá. Štíty lodi však naštěstí dokázali posádku uchránit i tohohle.

Oblétávali čím dál rychleji a čím dál blíže ke středu černé díry, až nakonec Frakes skončil s oblétáváním a zamířil přímo do středu temného chřtánu. Mesiášovy senzory mezitím skenovaly zakřivení prostoru, protože uprostřed černé díry nebylo naprosto nic a bez senzorů by tudíž letěli naslepo.

Po chvíli se ozval poručík Lewis, který sken prostoru celou dobu sledoval. „Kapitáne, podle skenu brzy prostor skončí!“

„Jak může prostor končit?“zeptal se Marvis nevěřícně.

„Já nevím, sken ukazuje jednu souvislou stěnu,“ pokrčil Lewis rameny. Pokud byl Lewis snad vyděšen tím, co viděl, rozhodně to nedával najevo.

„Pane, co mám dělat?“ zeptal se Frakes a tázavě pohlédl na řídící páku kormidla.

„Sakra!“ zavrčel Marvis. „Naplno vpřed!“

„Naplno vpřed,“ zopakoval Frakes a splnil rozkaz.

„Připravte se na náraz!!!“ křikl Marvis na celou kabinu.

Když podle skenu proletěli tou „prostorovou stěnou“, Mesiáš sebou jen lehce drcl. Posádce Mesiáše se pak naskytl velice zvláštní pohled. Letěli nějakým temným, kulatým tunelem, podél jehož stěn se míhalo nějaké světlé cosi. Skoro jakoby tam proudil vzduch nebo mlha.

Marvis se otočil na Frakese, který sice zíral na tunel opravdu intenzivně, ale řídící páku nedržel. „Poručíku Frakesi, kdo řídí tuhle loď?“ zeptal se s klidem Marvis.

Frakes se probral a cvičně zkusil s pákou zahýbat, aniž by to mělo nějaký efekt na směřování lodi. „Zdá se, že nás to navádí samo, pane,“ odpověděl.

Narcis, stejně jako ostatní, sledoval tunel, ale pak náhodně uhnul pohledem na ukazatel rychlosti. „Může mi někdo říct, proč letíme už čtyřikrát rychleji, než je Mesiášovo rychlostní maximum, a pořád zrychlujeme?“

Sotva to dořekl, loď v jednom mizivém okamžiku zrychlila na rychlost světla. Většinu posádky v tu chvíli díky obrovskému přetížení rozdrtila váha vlastního těla, stejně jako všechny životně nepotřebné systémy na lodi. Zůstalo jen pět nejvyšších členů posádky. Tak uvažoval počítač: nejdříve chránil trup lodi, pak životně důležité systémy a až teprve potom posádku. Každopádně, když dosáhli rychlosti světla, temným tunelem problesklo zářivé světlo a oni se v tu chvíli ocitli v neznámém vesmíru. Přetížení z obrovského zrychlení se vytratilo a oni se konečně mohli trochu uvolnit, protože nezpomalovali tak rychle, aby je to nějak výrazněji ohrozilo.

Marvis se cítil, jako by ho převálcovalo stádo slonů. Následující zdravotní sken zbytku posádky mu pak dal za pravdu: u všech se objevily porůznu nalomené kosti a natržené svaly. Všichni si píchli koňskou dávku zdravotních nanorobotů, kteří se okamžitě dali do práce, takže se Marvis byl už po minutě schopný hýbat.

Všichni se zdrceně zadívali na krvavou kaši, která zbyla na stěně po mrtvých členech posádky. Dveře od kabiny teď také byly neznámo kde, nebyly totiž životně důležité. Chladná vypočítavost počítače těm zbylým ale zachránila život. Kdyby se počítač pokoušel se štíty proti přetížení zachránit všechny z posádky, možná by všichni tenhle let přežili, ale na následky strašlivých zranění by stejně nakonec do jednoho zemřeli. Zbyl tedy jen Marvis, Frakes, Lewis, a pak další poručíci Bergin a Aren.

„Takže, jaký je stav lodi?“ zeptal se Marvis, když se konečně trochu oklepal a vzpamatoval.

„Funguje všechno, co potřebujeme,“ ohlásil Lewis stručně a unaveně si povzdychl.

„A kde to vlastně jsme?“ ptal se Marvis dál.

„Čistě teoreticky, jsme v naprosto normálním vesmíru,“ ohlásil pro změnu Bergin, který měl na starosti navigaci.

„Ale letíme pořád hrozně rychle,“ řekl Frakes.

„Dobrá, tak začněte pozvolna brzdit,“ rozkázal Marvis. „Poručíku Arene, vy běžte ještě zkontrolovat strojovnu a případně proveďte nutné opravy, všechno sice může fungovat, ale počítač se mohl nějak poškodit a zmýlit se.“

„Rozkaz, pane,“ přikývl Aren a zamířil na druhý konec lodi. Cestou opatrně překračoval ostatky posádky.

Všichni pocítili jemný tah dopředu, jak Frakes s lodí zpomaloval.

„Lewisi, Bergine, vy mi pomůžete uklidit ten svinčík tady,“ ukázal Marvis na zacákané zdi a podlahu.

Oba sice neochotně, ale přesto příkaz přijali. Všichni tři si vzali takzvané částicové likvidátory, do kterých se jen zadal druh částice ke zničení a pak už pouze stačilo přejíždět s likvidátory po nějakém povrchu a ty už vše zařídily. Byly to v podstatě takové moderní formy košťat a měly i podobný tvar.

Zrovna dokončili „úklid“ posádky, když k Marvisovi přiběhl Frakes. „Kapitáne, pár tisíc kilometrů před námi je nějaká loď!“ řekl celý vzrušený.

Marvis jen přikývl a šel s ostatními na můstek. Jen Aren stále ještě kontroloval strojovnu.

„Už se mi podařilo úplně zastavit. Pak jsem zachytil tu loď,“ vyprávěl Frakes.

„Kolik lodí se asi v tomhle vesmíru potuluje?“ položil Marvis řečnickou otázku.

„Naše dalekonosné senzory už vytvářejí trojrozměrný model té lodi,“ ohlásil Lewis.

Chvíli nato se před nimi zjevil holografický obraz. Ta loď vypadala téměř stejně jako Mesiáš, jen měla tu a tam na trupu nějaký šrám.

„Našli jsme ho, je to Eridanus!“ zajásal Frakes.

Marvis se spokojeně usmál. „Přibližte se na vzdálenost jednoho kilometru,“ rozkázal.

Frakes tedy aktivoval motory a zamířil k Eridanovi. Po pár minutách pohodového letu konečně na vlastní oči spatřili Eridana. Marvis se docela těšil na setkání s Eridanovým kapitánem. S kapitánem Siderem se už kdysi setkal. Byl znám jako dominantní osobnost s nezlomnou morálkou.

„Lewisi, otevřete komunikační kanál,“ řekl Marvis a jakmile to jeho druhý důstojník provedl, začal mluvit do mikrofonu. „Tady je kapitán Marvis, velitel lidské průzkumné lodi Mesiáš, volám loď Eridanus.“

Chvíle ticha.

Pak se reproduktor rozezvučel hlubokým hlasem: „Tady je kapitán Sider, velitel Eridana, rádi vás vidíme, kapitáne. Už jsme po těch letech ani nedoufali.“

„Po letech?“ zeptal se udiveně Marvis.

Na můstek se zrovna vrátil poručík Aren.

„Ano, kapitáne, jsme tu už více než jedenáct let.“

Marvis se odmlčel. Všichni si navzájem vyměnili zaskočené pohledy a Frakes si neodpustil jedno svoje „sakra.“

„Kapitáne, jste tam?“ ozval znovu Sider. „Co se stalo, uběhlo přece už jedenáct let, nebo ne?“

Marvis chvíli váhal, ale pak přece jen promluvil: „Tam venku, v našem vesmíru, neuběhl ani rok.“

Asi dvě minuty se z reproduktoru neozývalo nic než ticho. Marvis zůstával v klidu, nechával tu zprávu Sidera strávit.

„Možná bychom si o tom měli promluvit z očí do očí, kapitáne,“ ozval se konečně Sider.

„Souhlasím, vysuneme k vám přechodový tunel, čekejte,“ řekl Marvis do mikrofonu. Pak se otočil na Arena. „Doufám, že ten tunel funguje, poručíku.“

Aren se trochu nejistě poškrábal na bradě. „Sice jsem ho nekontroloval, ale všechna hlášení počítače ohledně škod byla správná a podle počítače je tunel v pořádku.“

„Stejně ho ještě zkontrolujte, nechci, aby došlo k nějakému zkratu,“ poslal Marvis Arena znovu do práce. „A připravte se, že půjdete se mnou na Eridana, chci abyste se podíval, v jakém je stavu.“

Poté se Marvis také trochu připravil. Přece jenom si budou mít s kapitánem Siderem co povídat.

Marvis s Arenem prošel Eridanovou přetlakovou komoru, kde je oba přivítal kapitán Sider a celá jeho posádka, všichni s neupravenou uniformou a účesy, a nahrubo zastřiženým strništěm.

„Kapitáne, vítejte,“ řekl Sider a podal si s Marvisem ruku.

„Děkuji, tohle je poručík Aren, můj technik, pokud dovolíte, trochu se porozhlédne po lodi a stáhne si palubní deník,“ odpověděl Marvis.

Sider chvíli váhal, ale pak souhlasil. „Tak, my si zatím promluvíme někde o samotě, řekněme v nákladním prostoru, souhlasíte?“

„Jistě, mám na vás pár otázek,“ souhlasil Marvis a nechal se vést Siderem do nákladního prostoru.

Sider se postavil přímo doprostřed nákladního prostoru a upřeně hleděl na kapitána Marvise.

Dej si pozor, není tu na záchranné misi, má to tu jen prozkoumat a zjistit okolnosti, ne vás zachránit, ozvalo se Siderovi v hlavě. Byl to hlas tohoto vesmíru. Začal k němu promlouvat po nevydařeném pokusu Eridana o vstup do hyperprostoru. Tehdy s Vesmírem uzavřel dohodu.

„Kapitáne, říkal jste, že u vás neuběhl ani rok od našeho vstupu do černé díry?“ začal Sider.

„Přesně tak. Svým způsobem to není ani překvapující, že u vás uběhlo již více než jedenáct let. Jiný vesmír, jiná dimenze, jiná rychlost toku času,“ uvažoval Marvis logicky. „Jak jste tu tak dlouho přežili bez zásob?“

„Měli jsme hodně času, zásob bylo poměrně dost, takže jsme zapřemýšleli a v podstatě jsme obrátili princip likvidátoru částic. Místo aby je ničil, tak je teď vytváří,“ odpověděl Sider.

Nezapomeň, že to já jsem vás zachránil, beze mě byste na to nikdy nepřišli, ozval se Vesmír přísně.

„Úžasné, už řada vědců se snažila vyrobit částicový syntetizér, ale vy jste na to přišli.“ Marvis vypadal skoro až podezřívavě.

Sveď řeč někam jinam, nesmí o mně nic tušit, dokud nepřijde správný čas.

„Ano, šťastná náhoda. Méně šťastní už jsme byli při vstupování do hyperprostoru,“ poslechl Sider Vesmír.

„To by mě také zajímalo, proč jste nevyužili času a neprozkoumali trochu tenhle vesmír?“ zajímal se Marvis.

„Pokusili jsme se otevřít hyperprostorové okno, ale když se tak stalo, skoro nám to zničilo loď. Nejspíš v téhle jiné dimenzi pořádně nefunguje. Loď jsme opravili, ale stalo se něco mnohem horšího. Byl při tom zničen náš návratový modul, a tak jsme tu teď uvěznění. S podsvětelnými motory se navíc nikam nedostaneme.“

Dobře mluvíš, jen ať si myslí, že jste jen obětí jiných fyzikálních vlastností jiného vesmíru, pochvaloval si Vesmír.

A není tomu tak snad? opovážil se Sider zeptat.

Vy nejste obětí jiných fyzikálních zákonů, vy jste obětí mích rozmarů a nálad! řekl Vesmír. A otázky a příkazy tu kladu já! A taky se mi nelíbil tvůj tón!

Jak můžou mít myšlenky tón?! zeptal se Sider více než drze. Měl prostě v povaze tu svoji dominanci.

Tak dost! Nemysli si, že jsi pánem nad svým osudem! Pánem jsem tu já, nezapomínej na naši dohodu, její porušení nebudu tolerovat! rozzuřil se Vesmír. Soustřeď se, mluví s tebou!

„Kapitáne!“ zvyšoval již Marvis hlas.

„Pardon, jen jsem se trochu zamyslel, na co jste se ptal?“ řekl honem Sider.

„Ptal jsem se, jak mohl být návratový modul zničen, když je chráněný snad proti všem vnějším vlivům?“ opakoval Marvis otázku.

„To nevíme, prostě se tak stalo,“ odpověděl Sider trochu křečovitě.

„Ještě něco mě zajímá, jak jste všichni přežili ten průlet, z mé posádky přežili kromě mě jen čtyři muži a vy máte podle všeho plný stav,“ položil Marvis další nepříjemnou otázku.

Nevím, jak mám odpovědět, zazmatkoval jindy klidný Sider.

Řekni, že váš let proběhl bez komplikací.

„Jak to myslíte, kapitáne, my jsme proletěli v pořádku,“ ohradil se falešně Sider.

„Cože? My jsme při průletu dosáhli absolutního zrychlení a většinu posádky to přetížení rozdrtilo.“

„O to tom nic nevím,“ dělal Sider nevinného.

Ten váš rozhovor už mě nudí, řekni mu o ten návratový modul.

„Kapitáne, prosím, jsme tu už jedenáct let, dejte nám váš návratový modul a já slibuji, že okamžitě pro vás pošlu pomoc.“

Marvis se teď nakrátko vyhýbal Siderovu pohledu. „To nepůjde, kolem návratové modulu jsou různé štíty, jak jistě víte a při průletu se nám poškodilo jejich ovládání a my je teď nedokážeme vypnout.“

To je lež! Vidíš, lže ti, nevěří ti, nechce ti pomoc, chce tě jen zkoumat jako laboratorní krysu! S výsledky se pak vrátí domů a tebe tu nechá! Nesmíš mu to dovolit, chceš přece ten návratový modul!

„Kapitáne, při vší úctě, myslím, že nemluvíte tak docela pravdu,“ zamračil se Sider.

„Kapitáne, při vší úctě, myslete si co chcete, ale já mluvím pravdu a návratový modul vám prostě dát nemůžu!“

Skládá lež na lež, je to jen sprostý lhář!

Marvis začal mluvit nebývale silným hlasem: „Kapitáne, náš rozhovor skončil, vracím se na svou loď.“ Pak se Marvis otočil a odkráčel z nákladového prostoru.

Sider také vyšel ven a jen pozoroval, jak kapitán Marvis odchází i se svým technikem pryč z Eridana.

Sider se obrátil na svého prvního důstojníka. „Poručíku, kapitán Marvis zjevně odmítá spolupracovat, budeme mu muset dát lekci!“

Marvis se i s Arenem vracel přechodovou komorou na Mesiáše.

„Doufám, že máte ten záznam z jejich deníku,“ promluvil na Arena.

„Něco lepšího, záznam z černé skříňky,“ zamával mu Aren před nosem malým datovým diskem. „Deník se dá totiž promazat a upravit, ale černá skříňka je proti tomu chráněná.“

„Tak aspoň, že se z ní dají stahovat data,“ řekl Marvis.

„No, vlastně nedají, ale já to umím obejít,“ usmál se Aren pyšně.

Na Mesiášovi je pak přivítal zbytek posádky.

„Tak co, jaký byl kapitán?“ zeptal se hned Frakes.

„Nevím, nějaký divný, něco se mi na něm nezdá,“ odpověděl Marvis zamyšleně. „Co ten záznam?“ zeptal se Arena.

„Už se na tom pracuje,“ zamumlal Aren, zatímco zapojil disk do malého osobního počítače. „Už to je.“

„Tak hledejte cokoliv neobvyklého,“ rozkázal Marvis.

Aren chvíli tak znuděně hleděl do počítače, pak však do něj udiveně vytřeštil oči.

„Co se stalo?“ zeptal se Marvis zneklidněně.

„Jsou mrtví,“ řekl nevěřícně.

„Co?“ hekl Frakes.

„Podle tohohle záznamu jich let do tohohle vesmíru přežilo taky jen pět, pak se pokusili vstoupit do hyperprostoru, ale všichni při tom umřeli,“ povídal Aren. „Zničilo to i tu loď.“

„To není možné, vždyť ta loď tady je, nemůže být zničená,“ odsekl Marvis.

„No právě, v jednu chvíli je tady záznam o smrti celé posádky a explozi centrálního generátoru, což vedlo ke zničení celé lodi, ale pak je tady najednou hlášení o perfektním zdravotním stavu posádky a bezchybném fungování všech systémů!“ říkal Aren trochu vylekaně.

„To se mi nelíbí,“ řekl Frakes s náznakem strachu. „To se mi vůbec nelíbí.“

„Mně taky ne, okamžitě odlétáme, ihned odpojte ten tunel!“ rozhodl Marvis rázně.

„Pane, podle senzorů celá posádka Eridana prochází přechodovým tunel. Všichni mají zbraně,“ nahlásil Lewis ustrašeně.

„Frakesi, okamžitě aktivujte motory, třeba ten tunel ulomte, to je mi jedno!“ křikl Marvis rychle.

Frakes se ihned vrhl k ovládání Mesiáše, ale sotva se ho dotkl, vyšlehla do jeho těla smrtící rána elektrického proudu. S popáleným tělem se mrtvý Frakes skácel na zem. Ve stejnou chvíli po celém Mesiášovi vypadl proud a zapnula se jen nouzová zelená světla. Pak se jeden z likvidátorů částic opřených o zeď sám zapnul a spadl přímo na Bergina. Likvidátor byl stále nastavený na živé tkáně, takže Berginovi pod jeho koncem zmizela v okamžiku půlka těla. Ve strašlivých bolestech zemřel.

„Do hajzlu, co je to za místo!“ křičel Lewis vylekaně.

„Zachovejte klid!“ okřikl ho Marvis a rozhlížel se kolem.

Dveře přetlakové komory se začali otevírat.

„Popadněte ty likvidátory!“ zařval Marvis. Všichni tři vzali do rukou likvidátory částic a rozběhli se s nimi na posádku Eridana, která zrovna vcházela do kabiny.

Siderovi muži nestihli v matném zeleném světle zamířit, takže Marvis, Lewis a Aren stačili usmrtit šest protivníků.

„Střílejte!!!“ zaburácel Sider. Lewis a Aren padli v téhle smrtící střelbě.

Marvis v rychlosti nastavil likvidátor na materiál, z kterého byl přechodový tunel a mrštil ho proti jeho stropu. Na nic nečekal a rozběhl se do strojovny. Likvidátor mezitím udělal v tunelu obrovskou díru, která vysálal celou Eridanovu posádku kromě Sidera. Ten se stačil do kabiny Mesiáše dostat dřív než se automaticky zavřely dveře přechodové komory.

Marvis se marně snažil dostat do strojovny. Bušil do dveří, které se během průletu do tohoto vesmíru utrhly a na stěně se slisovaly do maličké tloušťky. Teď tu všal byly. Marvis marně hledal tlačítko pro otevření těch dveří, žádné tu najednou nebylo. Nakonec to vzdal a bezmocně se otočil na Sidera, který ho nasupeně pozoroval.

Sider zamířil zbraní na Marvise.

„Kapitáne, prosím…“ snažil se Marvis.

Sider však vystřelil. A pak znovu a pak ještě několikrát.

Sider vystrašeně hleděl na mrtvolu kapitána Marvise. „Co jsem to udělal?!“ vykřikl.

Nestěžuj si, sám jsi to chtěl, teď můžeš vzít návratový modul a vrátit se do svého vesmíru, řekl pohrdavě Vesmír.

Ne, nic takového!

Cože?! řekl Vesmír nevěřícně.

Proč vlastně chceš, abych se vrátil?!

Zapomínáš na naši dohodu! Neopovažuj se mi vzpírat! Já jsem přivedl tebe, tvoji posádku i tvou loď zpátky k životu!

Ne, udělal jsi z nás otroky! rozlítil se Sider a v myšlenkách udeřil na mysl Vesmíru. Před očima se mu zjevily strašlivé věci. Zánik mnoha životů, civilizací, které Vesmír poštval proti sobě navzájem a pak se bavil nad jejich zkázou.

Tys je všechny zabil! nemohl tomu Sider uvěřit a jen těžko se vzpamatovával z návalu všech těch bolestivých myšlenek. Tenhle vesmír je naprosto bez života, svojí samolibostí a mocí si vyhubil všechny jeho obyvatele! A teď chceš skrze mě proniknout do mého vesmíru a tam udělat to samé!

To jsou jen výmysly! bránil se Vesmír.

Nejsou! Možná, že mi dokážeš sledovat myšlenky, ale to já tobě taky! Propojil jsi svoji mysl s tou mojí násilím, ale já to spojení taky násilím ukončím!

Jak povolila moc Vesmíru nad Siderovou myslí, povolila i nad touto lodí. Světla na Mesiášovi se opět rozsvítila a proud naskočil. Sider se vydal do pilotní kabiny.

Naposled tě varuji, přestaň, nebo tě zničím! vztekal se Vesmír.

Ty už nade mnou nemáš žádnou moc! Odsekl Sider a posadil se křesla pilota. Kvůli tobě zemřela celá posádka na Mesiášovi i Eridanovi, ale já už se teď nenechám zastavit, znám tvoje možnosti a vím že to nedokážeš! Tvoje moc není tak veliká, návratový modul je mimo tvé chápání a přitom je to pouhý vynález lidí. Proto jsi ho nedokázal vrátit zpět s celou mojí lodí, a proto jsi potřeboval získat jiný! Nejsi všemocný!

Sider spustil motory a odpoutal se od Eridana. Pak spustil návratový modul.

Nenechám tě vrátit se!!! křičel Vesmír v Siderově hlavě, ale ten už ho neposlouchal. Než se před Mesiášem vytvořila návratová černá díra, Vesmír ještě udělal poslední věc.

Mesiáš zrychlil na rychlost světla a vynořil se zpátky v Siderově vesmíru.

„Je po všem,“ oddychl si Sider. Něco tu však nehrálo. To postavení hvězd Sider neznal. Ihned dal počítači posoudit tyhle hvězdné konstelace, ale ten je také nepoznával. Z žádného možného místa v Siderově vesmíru by nebylo možné spatřit takto postavené hvězdy.

„Ne, ne, to není možné!“ křičel Sider nevěřícně.

Znovu aktivoval návratový modul a znovu vplul do černé díry. Opět jiný vesmír. Sider to zkusil ještě mnohokrát, ale vždy se vynořil v jiném vesmíru. To byla ta poslední věc, kterou stihl Vesmír udělat. Možná nedokázal návratový modul stvořit, ale mohl ho zničit nebo poškodit. A poškození pro něj v tomhle případě znamenalo daleko větší uspokojení. Zničil totiž v návratovém modulu paměť, do níž se ukládali informace o posledním navštíveném vesmíru. Pomocí ní se návratový modul orientoval v rozdílných dimenzích a na jejím základě vybíral, jaký vesmír je ten správný. Teď byla ale paměť pryč a Sider byl ztracen.

On ale věřil, že jednou se vrátí domů, do svého vesmíru. Ztratil už příliš mnoho, udělal moc špatných věcí, než aby to nevyšlo. Možná to bude trvat celá léta, ale jednou se vrátí. Jednou…

Hodnocení