Konec či začátek?
Stalo se to, co filosofové předpovídali již dlouho. Demokracie padly. Demokraticky zvolené vlády přestaly existovat. Nezanikly přes noc, ale jejich zánik byl pomalý, velmi pozvolný, že si jen málokdo uvědomil jejich úpadek a neodvratný konec jejich existence na světovém poli vlády. Světové vlády byly příliš slabé, než aby mohly úspěšně proti příčinám svého zániku zasáhnout. Bující kriminalitě, ilegálnímu obchodu, občanským bouřím a drogovým kartelům, které pozvolna začaly přebírat vládu nad světovou ekonomikou a následně i nad samotnými občany. Organizace jako OSN či její následovnice neměly prostředky a ani politickou vůli pokusit se zabránit převzetí vlády do rukou nadnárodních drogově-průmyslových korporací a konglomerátů. Svět se začal měnit. Právo, čest, či povinnost se staly jen přítěží pro obyčejného obyvatele nového urbanizovaného světa. Po sériích vražd, kriminálních přečinů a rabování si většina občanů, kteří se nebáli pohledět pravdě do očí, uvědomila, že v novém světě přežijí jen ti nejsilnější, což se brzo projevilo…. Když se kdysi slunná města přeměnila na „oázy smrti“. Města se staly bojištěm…
Rozpad lidské společnosti trval několik desetiletí během, kterých se mnoho změnilo. Technika a věda zažívala neuvěřitelný rozvoj. Neustálý hlad lidstva po surovinách hnal lidstvo směrem k okolním planetám. V roce 2028 přistála první lidská posádka na rudé planetě, která měla za úkol připravit základy první stále marsovské základny. Během několika měsíců se podařilo vybudovat základnu, která se stala první osadou na jiné planetě. Během několika let se populace Marsu začala mírně zvedat, do minulého roku 2142 žilo na Marsu 1953 lidí. V tomto roce ale vyvrcholila krize demokratických vlád a došlo k tomu, že toto politické zřízení padlo a sním padl i poslední řád, který byl velmi brzo vystřídán absolutním chaosem.
Pád vlád dovolil zhroucení i toho posledního zbytku bezpečnostních složek, což umožnilo zažehnutí občanských nepokojů v ohromných aglomeracích, povstání novodobých samovládců, tyranů, vojenských diktátorů a bezpočtu nejrůznějších sekt. Započala éra planetární občanské války. Sekty vedly krvavé boje proti všem, načež odpověděli vojenští diktátoři rekrutovaní z řad skomírajících armád bývalých světových mocností. Nejrůznější diktátoři často na krátkou dobu ovládli určité oblasti, na kterých počali uplatňovat svojí formu vlády teroru, brutality a poprav. Za jejich drancujícími armádami často končili jen pásy spálené země. Zkáza se rychle rozšiřovala po Zemi, světový obchod se zhroutil, počítačová síť se odmlčela, továrny se zastavily…
Čas nezadržitelně utíkal a po několika měsících došlo k prvním bojům mezi novodobými dobyvateli. Malicherné boje a roztržky přerostly v něco, co by se bez obalu nazvalo ve 20. stoletím nekonvenční válka za použití veškerých myslitelných prostředků. Bojové plyny, chemické a biologické zbraně ukořistěné z armádních skladů byly používaný bez jakýkoliv etických zábran. Bylo jen otázkou času, kdy nad povrchem matičky Země vyjde nové slunce, které nepřinese život, ale bude rozsévat smrt. První výbuchy vodíkových bomb zaznamenala oblast centrálního Ruska, následovaje výbuchy v Číně a v severní Americe.
Na počátku nastupující krize se snažilo mnoho lidí uniknout ze spáru upadající civilizace útěkem do méně obydlených částí planety. Mnoho lidí si záhy uvědomilo, že jim žádné místo na povrchu planety neposkytne bezpečné útočiště a tak se tito lidé začali přesidlovat do okolí kosmodromů odkud, jak doufali, se jim podaří uniknout na základnu na Marsu. Výběr pro let na Mars se ale řídil jednoduchými pravidly – právem silnějšího, užitečnějšího a bohatšího. Exodus neprobíhal nikterak spořádaně a těch pár lodí, které byly schopny meziplanetární cesty bylo symbolem lepšího života, aspoň tak se tradovala na Zemi, jen málokdo si uvědomoval, co mu život na Marsu skutečně přinese…
Během pozemského exodu došlo téměř ke zdvojnásobení populace Marsu, což přineslo celou řadu existenčních problémů kolonie, které se podařilo během let zvládnout nastolením přísného přídělového systému a pomalu diktátorským podmínkám, kdy se většina kdysi majetných lidí stala zemědělci a techniky v hydroponických farmách.
Zde bych chtěl do příběhu zapojit i mojí postavu. Jmenuji se Max Cermak a na Mars jsem se dostal ještě před vypuknutím krize jako pomocný technik pro údržbu komunikačního centra na Phobosu. Společnost MTS si mě najala na 5 let za velmi slušný plat, který mi ale nebyl kvůli krizi nikdy vyplacen (Napadá mne, že jestli civilizace opět někdy povstane zažaluji společnost o nevyplacenou mzdu a samozřejmě taky o úroky, to bude balík). Po vypuknutí krize jsem byl přímo zodpovědný za příjem zpráv ze Země, jelikož hlavní technik a můj nadřízený byl ke vší smůle na dovolené na Zemi a zpět se již nikdy nedostal (což mě zase tolik nemrzí). Po 3 měsících od pádu Spojených států Euro-Asijských se pozemské vysílače odmlčely. Poslouchali jsme tichou Zemi ještě po 14 dní, než jsme si připustili pravdu k tělu… se Zemí je konec, což nám potvrdily události okolo 25. května. V tento den naše antény zachytily obrovské výkyvy v gama záření doprovázené praskotem nepředstavitelné síly v rádiovém spektru. V tento den započala na Zemi jaderná zima…
Po sérii výbuchů byla naše posádka radiostanice převedena na povrch, kde jsme se měli rekvalifikovat na novou práci na farmách. Následující měsíce byly tvrdé a většina z nás si sáhla až na samé dno našich sil. Sám jsem propadl skepsi a nevěřil jsem, že jsme schopni se dlouho udržet bez zásobování, ale podařilo se, uhájili jsme tak poslední nám známé místo osídlené člověkem (když si odmyslíme malé základny v Pásu asteroidů).
Jednoho dne se ale můj svět změnil a to když do dveří vstoupil mladý muž zastupující Správu Marsu. Stručně pozdravil a předal mi datový modul s mým novým pracovním zařazením. Jak šokující po třiceti letech na farmě, neváhal jsem a prostudoval jsem si datový modul, ve kterém stálo, že se mám zítra ráno hlásit na nedalekém kosmodromu. Když jsem druhý den dorazil na kosmodrom, spatřil jsem připravenou dvoumístnou raketu určenou pro let na krátkou vzdálenost…bylo to jasné, poletím do kosmu.
Byl jsem uveden do rakety, kde jsem se opět setkal s poslíčkem Správy Marsu, jež byl zabrán do letových příprav a tak mi nevěnoval skoro žádnou pozornost.
„Pět, čtyři, tři, dva, jedna, start!“ zahřmělo rádio. V tu chvíli se pod námi probudila síla tisíců koňských sil, jež se počala rvát s prsty gravitace. Netrvalo to více než několik minut a byli jsme z jejího dosahu (aspoň obrazně).
Na Phobosu jsme přistáli bez problému, což mě značně uklidnilo, jelikož mi cestování raketami nikdy k srdci nepřirostlo. Během letu jsem se dozvěděl, že budu mít za úkol vést četu lidí, kteří se mají pokusit znovuzprovoznit přijímací a vysílací aparaturu. Nikdo z nás nevěděl, proč má správa zájem plýtvat svými zdroji na tento projekt, ale během posledních let jsme se naučili se neptat, správa vždycky věděla, co je pro blaho společnosti nejlepší a jestli chtěla mít fungující transferní stanici, zajisté má k tomu své důvody.
Po několika seznamovacích schůzkách jsme se dali do práce. Trvalo nám to několik dní, než jsme znovu zprovoznili komplex a uvedli ho do pracovního tempa. Ze Správy nám poslali koordináty, na které máme zaměřit naší anténu na odposlech. Myslím si, že většina těch lidí nemělo tušení, co je to za koordináty, ale mě to bylo po jejich prvním přečtení hned jasné. Parabolická anténa se zaměřila na Zemi.
„……….szt……okch…..ruzu……pane problémy s napájením byly způsobeny špatným zapojením D45-C obvodu. Obvod byl přepojen a napájení počítače nyní nevykazuje žádné chybné parametry……“
Ohromeně jsme zůstali sedět na svých místech. Nebylo to tím, co jsme slyšeli, ale tím, že jsme něco slyšeli. Znamenalo to jediné. Na Zemi přežil život a disponuje technologií potřebnou k létům do vesmíru. Následky tohoto objevů jsme náhle pocítili s obrovskou tíží. Seděli jsme nehnuti snad pět vteřin nebo možná půl dne, ale v té chvíli nikdo neměl odvahu cokoliv udělat. Vzpomínky na dobu koloniální vlády Země nad Marsem jsme měli ještě v živé paměti.
Po probrání ze šoku jsme okamžitě kontaktovali Správu, abychom jí informovali o našem objevu a dostali povolení k navázání styku s našimi bratry na Zemi. Odpověď z Marsu však podruhé ochromila náš kolektiv. Dostali jsme za úkol pouze odposlouchávat hovory ze Země, ale v žádném případě neupozornit na existenci naší kolonie a neodpovídat na ní ani tehdy, kdyby nás v relaci volali.
Během následujících měsíců jsme vyrozuměli z vysílání, že se situace na Zemi uklidnila. Atomové výbuchy zničily jen některé oblasti, lidstvo přežilo, i když za obrovských ztrát. K moci se dostala nová vláda a to v podobě vojenské tyranie, která opět zavedla řád do pozemského chaosu. Vznikla spojením dvou soupeřících frakcí (Japonské a Evropské), které mezi sebou vedly několik desetiletí ozbrojený konflikt o nerostné bohatství Dálného východu. Po vyčerpání obou frakcí a nemožnosti porazit jedna druhou se dohodly spojit své síly a podmanit si zbytek světa. Na Zemi tak vznikl nový autokrativní superstát – Nový federát Země (známý též jako NFZ).
Po znovu sjednocení nezbylo NFZ nic jiného než se znovu vydat do meziplanetárního prostoru pro nerostné suroviny. Během našeho pozorování NFZ opět oživila mrtvé kolonie na Měsíci a započala budovat novou kolonizační loď….určenou pro Mars….
„Pane, zachytili jsme hlášení!“ ohlásil službu konající důstojník ve stejnokroji NFZ.
„Přepojte to do velína.“ Ozvalo se nazpět.
„Zpráva pro Zemi. Jsme rádi, že jste stále tam dole v pořádku a naživu. Mysleli jsme si, že je definitivně po vás po těch výbuchách. Vzkazujeme vám, že se rádi s vámi opět setkáme. Druhá část zprávy je adresována nové pozemské vládě známé jako NFZ, jakožto nástupci OFSA. Kolonie na Marsu přežila. Stala se soběstačnou. Odmítáme akceptovat dohodu o osídlení Marsu z posledních let. Nová Správa Marsu tímto sděluje vyhlášení nezávislosti marťanské kolonie na Zemi. Mars a okolí spolu s Pásem asteroidů se stal správním územím Správy Marsu. Nepokoušejte se přistát na Marsu, či na jeho oběžnicích bez povolení marťanských úřadů. V opačném případě to bude bráno jako agresivní akt proti jinému suverénímu státu s patřičnými následky…konec přenosu potvrďte příjem….“
O několik hodin později na povrchu Země…
„Svobodný Mars!“ hřměl hlas generála „kdo to kdy slyšel! Stále je to kolonie Země s patřičnými povinnostmi. Navrhuji připravit flotilu a sjednat mezi rebelujícími kolonisty pořádek…Má někdo námitky? Ne, zahajte tedy přípravu na invazi….“