Lidská pochodeň
Z místnosti mnoho nezbylo. Intenzivní žár nejenom že spálil vnitřní vybavení malé garsonky, ale dokonce dokázal propálit i příčku dělící místnost od malé koupelny a značně poškodit nosné panely, které tvořily okolní zdi. V místě, kde se nacházelo ohnisko požáru, byla černá díra, propálená až někam dolů, do spodního patra. Od požáru už uplynuly skoro dva dny, ale i tak bylo v místnosti horko. Na některých místech byly ještě vidět stopy husté hasící pěny, kterou hasiči ve snaze uhasit nepřirozený požár naplnili celý byt.
„Jako kdyby se propadl do pekla,“ poznamenal místní policista, který koukal oběma mužům speciální vyšetřovací jednotky přes rameno.
„Myslím, že paní Dewarbová, která bydlí o patro níž, by se jako šéfka pekla moc neuplatnila,“ nesouhlasil zvláštní agent Virgil Mason. „Moc milá paní. Já na jejím místě puknu vzteky, kdyby mi roztavený soused přitekl i se svou domácností stropem na návštěvu.“
„To opravdu vypadá jako od termitového granátu,“ zavrčel jeho starší kolega, zvláštní agent John Smith a dál zamračeně studoval přístroj, který na první pohled vypadal jako obyčejné PDA.
„To jsme si nejdřív mysleli taky, agente Smithi, ale kluci z labiny tvrdili, že i když to má všechny příznaky, termit to není. Rozhodně nemohl být v takovým množství, aby to napáchalo takovej bordel, proto jsme dali echo vám, ze speciálky. Hele, můžu mít osobní otázku? Fakt se jmenujete John Smith?“
„Ano.“
„Teda, agent jménem John Smith, to je fakt jak z filmu, hehe.“
„Nevidím na tom nic směšného,“ odpověděl mu suše agent. „A měli jste pravdu, tohle bude asi náš případ.“
„Já si to hned myslel, že to nemůže bejt nic normálního. Jako malej jsem na kouzla a čáry nikdy nevěřil, ale holt, dneska je možný všechno.“
„Žádné kouzla. ESP, buďte prosím přesný. A mohl byste nás tady laskavě nechat na chvíli samotné?“
„Jasně, omlouvám se. Už jdu.“
Jakmile povídavý policajt skončil na chodbě, Smith se tázavě zadíval na svého mladšího kolegu. Ten pokrčil rameny, zavřel oči a chytil se za spánky. Po tváři mu proběhla stopa hrůzy, ale rysy jeho obličeje se téměř okamžitě vrátily do původního stavu lehce ironického úšklebku.
„Jo, přesně jak tvrdí mašina, došlo tu k výronu ESP,“ otevřel Virgil Mason oči. „Silné jako prase, zůstala tady pořádná ozvěna.“
„Dokážeš z toho vyčíst víc, Virgile?“
„Z tohohle?“ opsal rukou Virgil půlkruh a poukázal na stav totální destrukce. „Zůstal tady jenom otisk emocí, hrůza, strach, horko. Pořádně silný. Ten chlap tady pochopitelně umřel.“
„To bylo jasné i z laboratorní zprávy místních. Naber vzorky, vezmeme je s sebou, třeba z toho naši dokáží najít něco víc.“
***
„Takže si to znovu shrneme,“ Smith unaveně praštil papíry o stůl. „Frederick Norgo, černoch, stár dvacet dva let. Student, nikdy neprošel žádným testováním na ESP. Zemřel následkem obrovského žáru, který téměř dokonale zpopelnil jeho, vybavení jeho bytu a málem i okolí, síla požáru by odpovídala dost velké náloži termitu, ale laboratorní zpráva tvrdí, že to termit nebyl, nebo by ho muselo být velmi malé množství, stejně tak vylučují další látky, které by dokázaly vytvořit tak velký žár.“
„Podle mě je to jasné samovznícení, šéfe. Četl jsem o několika takových případech…“
„Četl jsi někdy o případu, že by došlo k takovému žáru? Většina spontánních pyrokinetiků si akorát zapálí oblečení a trochu opálí své okolí,“ nesouhlasil Smith. Mezi řečí vytáhl velký doutník a k nelibosti svého kolegy si ho zapálil. Virgil rozehnal rukou oblaka, které se na něj přes stůl valila, a neochotně souhlasil.
„No jo no, to je fakt. Ale všechno by tomu odpovídalo. Podle toho, co jsme zjistili, prakticky nevycházel ven, věčně seděl napíchnutý na virtuální realitě, jídlo si nechával vozit, kromě internetu neměl žádné kamarády. Žádní známí nepřátelé, žádné známé podezřelé kontakty, prostě další vé er závislák, který svoje tělo v podstatě ani nepotřebuje. Bezpečnostní systém budovy tvrdí, že ve chvíli, kdy došlo k požáru, byla oběť doma sama. Jako vždycky. Spontánní samovznícení. Určitě.“
„Chytrý jako vždycky. I kdyby to byla pravda, bylo by fajn zjistit, PROČ se samovznítil. Takže do práce, zkusíme o něm zjistit víc.“
„Já ty mašiny nesnáším,“ namítnul Virgil. „Nechceš mě radši poslat někam do terénu?“
„Až bude kam. Ty prober jeho spolužáky na New Yorské Virtuální, je tady malá šance, že se s některým z nich bavil víc. A taky se zkus podívat po výsledcích jeho testů, třeba dělal nějaké psychoprofílování. Já zkusím jiné stopy.“
„Jdeš se ptát NSA? Pochybuju, že by zrovna jeho odposlouchávali.“
„Možné to je.“
***
„Uf, vzdávám to,“ sundal si Virgil z hlavy brýle a zamrkal do ztemnělé kanceláře. Naproti němu seděl u vlastního stolu jeho o pár let starší šéf a bez výrazu zíral do místnosti, pohodlně rozvalený v křesle. Několik kabelů napojených na skrytý konektor v agentově dlani vedlo do počítačové stanice.
„Johne? Máš něco? Ach jo, sakra.“
Virgil si přitáhl klávesnici a naťukal několik slov. Smith zamrkal a podíval se na něj.
„Co je?“
„Nic, právě že vůbec nic. Nikdo se s ním neznal, nikdo nic neví. Našel jsi ty něco?“
„Sleduju jednu stopu, tak mě neruš.“
„Ach jo. Jdu si dát kafe.“
Virgil se zvedl, protáhl a zamířil do kantýny. Sotva stačil dopít kávu, když mu zapípal telefon v hodinkách. Zpráva byla krátká a stručná. Pojď zpátky.
***
„Cos našel?“
„Hráč. Pan Norgo byl fanatický hráč, na druhém místě světové ligy v Rudé apokalypse.“
„Rudé apokalypse?“
„To je teď jedna z nejhranějších virtuálek, vcelku obyčejná střílečka. Co je zajímavé, Norgo v době své smrti zrovna hrál v turnaji a z nepochopitelných důvodů se odpojil.“
„Aha. Že by?“ Virgil si sedl ke svému počítači a začal ťukat dotazy.
„Skoro určitě, snažím se sehnat online někoho, kdo hru v tu chvíli sledoval. Ale řekl bych, že Norga zrovna někdo fragnul a on to psychicky nedal. Sehnal jsem i nějaké jeho psychoprofily z dřívějška, které mu dělali u několika firem, kde hledal práci, než se pustil do poloprofesionálního hraní. Podle nich měl dost slušnou šanci, že má nějaké ESP schopnosti, ale nikdy se o to nezajímal.“
„Hmmm, to mě tak napadá, jestli fakt chytnul při hraní, co to bude znamenat pro firmu, která tu hru provozuje? Nebudou mít problémy?“
„Byl bych hrozně rád, kdyby měli, ale ne,“ zavrtěl hlavou Smith, až se propojovací kabely zavlnily. „Když se podíváš na jejich licenční smlouvu, je tam jasně stanovené, že výrobce ani distributor nemají zodpovědnost za škody způsobené pomocí ESP při hraní jejich hry. Sakra, já pamatuju doby, kdy bylo u herního manuálu maximálně varování před epilepsií.“
„Doby se mění, Johne. Já tyhle věci nesnáším.“
„Většina hráčů včetně mě před pár lety by ti řekla, že nevíš, o co přicházíš,“ pokrčil rameny starší muž. „Moment… vida, mám na lajně jednoho hráče…“
Chvíli bylo ticho. Virgil to dlouho nevydržel.
„Tak co?“
„Posílá mi záznam. Vypadá to, že se Norgo odpojil ze hry těsně po tom, co ho zabili. Zápalným termitovým granátem.“
„A sakra.“
„Jo.“
***
Virgil si strhl brýle z očí. Chvíli ztěžka oddechoval a po čele mu stékal pot.
„Hodně sugestivní, že?“ zeptal se ho Smith. Pohazoval si přitom s krabicí s nápisem Rudá Apokalypsa.
„Děsný. Fakt jsem měl pocit, že hořím.“
„Doufal jsem, že v tvém případě zůstane jenom u pocitu.“
„Sakra, tohle by se mělo zakázat! Vždyť…“
Smith zavrtěl hlavou.
„Taky mi to nahání hrůzu, ale výrobce se bude hájit, že z jeho strany je všechno legální, na krabici je jasně napsáno, že u ESP nadaných lidí hrozí při hraní hry problémy a že by se před hraním měl každý nechat otestovat, to samé je u licence, kterou musíš odsouhlasit. S tím nic nenaděláme.“
„Divím se, že tohle je první případ! Sakra, tohle je vážně o hubu, až si tohle zase zahraje někdo s trochu většími schopnostmi, tak… příště může vyhořet celý barák!“
Smith zkoumavě hleděl na zadní stranu krabice a pak se smutně podíval na Virgila.
„No, doufejme, že příště to bude jenom další samovznícení, třebas jako po termitovém granátu. Jak tak koukám, tahle hra obsahuje i atomové bomby.“
Poznámka: ESP je zkratka z anglického Extra Sensory Perception (mimosmyslové vnímání), případně z Extra Sensory Power (mimosmyslová síla či schopnost). Obecně se tak označují „nadpřirozené“ schopnosti.
Shigor Birdman
9. srpna 2004, Brno