O červené Karkulce

"Základno, základno, tady Ch-33," zašumělo v rádiu, "byli jsme napadeni, potřebujeme okamžitou pomoc."
"Ch-33..." vydechl pracovník obsluhující komunikační zařízení. "Proboha..."
"Základno... slyšíte nás... tady Ch-33..."
Ruka se mu klepala, když sahal po spínači na vysílačce.
"Ch-33, základna potvrzuje příjem. Podejte podrobnější hlášení."
"Základno, zaútočily..." v rádiu hlasitě zapraskalo."...vůbec jsme je nezaregistrovali, až pak... hlásíme nenahraditelné škody, stovky mrtvých, většina zařízení nefunguje..." v tu chvíli signál vypadl.
Prohrábl si vlasy rukou, stále tomu nemohl uvěřit. Ch-33, sice stará, ale stále jedna z nejlepších transportních lodí používaná na ten nejbezpečnější převoz lidí i materiálu.
Červená kontrolka potvrzující signál se opět rozsvítila: "...okamžitou evakuaci. Opakuji: potřebujeme okamžitě evakuovat. Máme málo času, odhadujeme, že vydržíme stěží tři hodiny. Polovina alternátorů přestala zcela fungovat a..."
"Velitelství?" sáhl po druhém mikrofonu. "Máme tady hlášení S.O.S. od Ch-33..."

Temný vesmír. Nekonečná dálka bez hranic. Smutná osamělost každého, kdo sem zavítá. Pocit úzkosti, zapomnění, nenávratnosti.
Jak směšně malá vypadala světla titánské lodi s červeným nátěrem, která se v tu chvíli vynořila z neproniknutelného stesku tmy. Byly jich tisíce, ale hvězdy si jich přesto nevšimly. Co také proti nim znamenaly? Ta loď postrádala krásu komety, vyrovnanost planet i odvahu meteorů. Byla jen chabým lidským výtvorem postrádajícím sebemenší smysl pro porozumění. Pro porozumění nekonečnosti.
Z trysek transportéru na okamžik vyletěl proud jisker, aby významně změnil jeho kurz. Bylo potřeba zasáhnout, nadešel čas záchrany.
"Co se stalo, proč měníme kurz?" vyhrkl důstojník, hned, jakmile vešel do řídící kabiny.
"Ch-33 nebude za pár hodin existovat, pane. Jdeme zachránit, co tam zbylo," dostal odpověď od jednoho z pultů.
Důstojníkovi se na chvíli v očích objevilo zděšení, ale rychle ho zahnal, rozhodl se nenechat na sobě nic znát. Usedl na velicí stanoviště a přehlédl obrazovky.
"Stupeň nebezpečí?"
"Mírný. Zdá se, že nepřátelé již odletěly, pane."
"Čas k dosažení cíle?"
"Jedna hodina, dvacet minut, čtyřicet vteřin."
"Co zbylo z Ch-33?"
"Těžko říct, pane. Informace jsou velmi stručné. Zdá se, že bylo zničeno zhruba dvacet procent lodního prostoru včetně motorů a obranných zařízení, je nahlášeno asi 1500 mrtvých a 4000 zraněných."
"Kolik lodí k nim míří?"
"Jenom my a bojový křižník, pane. Nikdo další není dostatečně blízko."
"Kolik jich můžeme pojmout?"
"5000 lidí a třicet procent nákladu, pa..."
"Děláte si legraci?" zvýšil důstojník hlas.
"Pane, jedná se o antireflexivní hypnotika, je to jedna z nejdražších zásilek..."
"Zapomeňte na to, musíme zachránit maximum lidí. Připravte pro ně nákladové prostory. Vyhoďte i naše přebytečné zboží..."
"Promiňte pane, ale tak nezní rozkaz základny. Máme..."
"Nezajímá mě co MÁME, teď MUSÍME!"
"V tom případě budu nucen vzbudit kapitána, aby sám rozhodl, co v této situaci..."
"To stačí! Máte deset hodin volno, opusťte můstek."
"Ale, pane," ohradil se zpravodaj.
"Proveďte rozkaz," doplnil důstojník, ale hleděl přitom již na druhý konec sálu. "Dertone, zaujměte jeho místo."
Za pár hodin se od záchranné lodi RED-K začalo oddělovat několik objemných kontejnerů s neznámým obsahem. Začalo uvolňování místa pro trosečníky.

Byla jedna holčička, které říkali červená Karkulka, protože nosila na hlavě červený čepeček. A jednou jí maminka řekla, aby se vydala za babičkou, která měla narozeniny. Holčička tedy vzala košíček a vydala se na cestu.

"Pane, myslím, že máme problém."
Na obrazovce se objevila cizí loď, chystající se překřížit chystanou trasu RED-K.
"Co to má znamenat, proč jsme nebyli upozorněni dříve?"
"Také to nechápu, pane," souhlasil poddůstojník Derton. "Museli používat nějaký neznámý způsob maskování, naše senzory je zachytily až teď... to znamená... dvě minuty do setkání."
"Navažte spojení, aktivujte štíty, připravte zbraně, zpomalte na třicet procent."
"Ano, pane."
Během chvilky se na jednom z monitorů objevila ulízaná hlava přísně vyhlížejícího muže.
"Tady Wolf, výsostná loď marakského vévody, identifikujte se," oslovil je zvučný hlasem.
"RED-K, Spojené impérium. Co to má znamenat?"
"Nechápu, o čem mluvíte, RED-K."
"Naše senzory vás nezachytili, co to zkoušíte?" zeptal se důstojník a spokojeně si povšiml, že zbraně i štíty jsou již v plné pohotovosti.
"Nevím, co je s vašimi senzory. Letíme minimální rychlostí, proto jste nás možná přehlédli. Každopádně v tuto chvíli jsme zde a podle dohod se nesmíte přiblížit na více než deset milionů..."
"My nejsme ti, co porušují dohody!" vykřikl důstojník.
"...kilometrů, což jste nedodrželi!"
Zavládlo ticho. Muži na sebe prostřednictvím svých obrazovek hleděli. Zvažovali své další kroky.
Důstojník mohl na panelu vidět první zprávu o vybavení lodi Wolf. Lasery, torpéda,... Šance na vítězství RED-K: jedna ku třem. Tady se musí vyjednávat.
"Co chcete?" zeptal se důstojník.
"Abyste si uvědomili, že my nejsme ti, kdo začínají útoky. Vyřiďte to vaší základně. Chceme udržet mír, můžete projet - s deaktivovanými zbraněmi ovšem. Dále nám sdělte svoji další trasu a bezpodmínečně ji dodržujte."
"A to vám bude na co?"
"Ochrana proti případné zradě."
"Necháte nás projet? Slibujete žádné střílení?"
"Důstojníku, víte stejně dobře jako já, že jsme silnější. A stejně dobře víte, že není v našem zájmu, aby se vědělo, že marakský vévoda byl ten, kdo zahájil další boje. Nemusíte se obávat."
"Dobrá," důstojník se otočil na svého pomocníka. "předejte jim ty údaje."

Když tu Karkulka potkala vlka. Ten se na ni mile podíval a zeptal se: "Kampak jdeš, Karkulko?"
"K babičce do chaloupky."
"A co jí neseš?"
"Bábovku a víno."
Potom vlk utekl pryč a nechal Karkulku zase samotnou. Ta se vydala na další cestu k babiččině chaloupce.

"Pane?"
"Ano?"
"Jsou pryč."
"Výborně."
"Myslím úplně pryč. Zase zmizeli, pane."
Důstojník se postavil, tvář mu zrudla. Zamířil na kontrolní stanoviště, aby si přesně prohlédl nastalou situaci.
"Tady ještě před chvíli byli, pane."
"Já vím, kde byli!" Důstojník se nevěřícně díval na radarové schéma. Potom pokračoval v rozkazech: "Zbraně opět do pohotovosti."
"Pane..."
"A změníme kurz..."
"Pane, myslím, že riskujeme, když nesplníme, co jsme slíbili."
Velitel si pomocníka chvíli napjatě prohlížel, potom kývl hlavou: "Dobře, ten kurz ruším. Ale zbraně připravte."
"Ano, pane."
"Jak daleko je bojový křižník?"
"Tři hodiny, deset minut k cíly, z druhé strany než my."
"A my?"
"Třicet šest minut. Obávám se, pane, že křižník přijede příliš pozdě."
"Jak přesně došlo k jejich zničení?"
"Nevěděli o nepříteli. Jejich radary ho zachytily příliš pozdě."

Vlk doběhl k chaloupce a sežral babičku. Potom si lehl do její postele a vzal si na sebe babiččin šátek a brýle.
Za chvíli přišla Karkulka.

"Vidím je, pane."
"Dobrá, začněte záchrannou operaci. Funguje již spojení?"
"Bohužel, pane."
"Zkoušejte to. A zapojte přední obraz."
Hlavní světlo v sále zhaslo, stěny jakoby zprůhledněly a přítomným se naskytl pohled do okolního vesmíru.
"Přední obraz zapojen."
"Panebože..." vydechl důstojník.
Před jejich zraky se vyhoupla masa kovu. Kdysi to bývala jedna z nejlepších transportních lodí Spojeného impéria. To, co z ní zbylo se dalo nazvat nepříhodněji majestátním vrakem. Miliony tun ocele se bezvládně pohybovaly prázdnotou. Zadní část plavidla chyběla, z těch míst občas vytryskl proud ohně. Několik světel, která ještě fungovala, působilo spíše jako svíce na hrobu, než důkaz života.
"Mám zkreslený signál, pane."
"Zapojte mi ho."
Hlasité, ohlušující šumění. Pomocník ho ihned ztišil. Nejprve si mysleli, že se jedná pouze o jakési rušení, ale během pár vteřin dokázali rozpoznat náznaky slov.
"...Ch-33... S.O.S... byla odlomena... nedokážeme už... opakuji, že... potvrďte příjem... nefungují..."
"Ch-33, tady RED-K, slyšíte nás?"
"Chrrr... porucha... zopakujte..."
"Ch-33, tady RED-K, slyšíte nás?" opakoval důstojník trpělivě.
"Ch... nedokážeme..."
"Ch-33, přesuňte posádku k palubě C, zahájíme záchrannou akci," důstojník se otočil ke svému pomocníkovi: "Neustále jim to opakujte."
"Pane... to je zvláštní... mám určité signály... jejich zbraně jsou aktivovány."
"To není možné, prověřte to."
"Pozitivní. Jsou v bojové pohotovosti."
"Možná nás nepoznali - Ch-33, slyšíte nás?"
"...příjem."
"Řekl bych, že nás slyší," řekl důstojník, "nemohou jenom vysílat. To je zvláštní. Musí vědět, že jim jdeme pomoci."
Chvíli seděl v zamyšlení, poté opět stiskl komunikační tlačítko.
"Ch-33, proč máte aktivované zbraně?"
"...nedokážeme... ovládání je..."
"Pane, je tam nějaký pohyb. Tomu nerozumím, to vypadá na tryskový pohon," ozval se pomocník.
"Vždyť oni stojí, trysky jsou vypnuté!"
"Já vím, ale přesto..."
"Ch-33, proč je od vás hlášen spuštěný tryskový pohon?"
"...to abychom..."
Ve zlomku vteřiny se na radaru objevilo šest malých teček. Odlepily se od skrytu vraku Ch-33 a vyrazily přímo proti RED-K. Prostor začaly křižovat laserové paprsky.
"Útočí! Zachytili jsme jenom nějaké náznaky - to jsou stíhače marakského vévody!"
"Aktivujte štíty! Plný pohon! Útočná sekvence, směr A56."
Za okamžik se vesmírem vznášely dva vraky.

"A proč máš tak velké oči?" zeptala se Karkulka.
"To abych tě lépe viděla," odpověděl vlk.
"A proč máš tak velké uši?" zeptala se Karkulka.
"To abych tě lépe slyšela," odpověděl vlk.
"A proč máš tak velké zuby?" zeptala se Karkulka.
"To abych tě mohl lépe sníst," zavrčel vlk a sežral i Karkulku.

K místu neštěstí dorazil bojový křižník Spojeného impéria. Zastavil v bezpečné vzdálenosti od obou vraků a nevěřícně monitoroval situaci. Obě lodě byly naprosto zdemolované, beze známky života. Sotva podali vojáci hlášení základně, od vraků se odlepilo šest mrštných stíhačů.
Paprsky ze zbraní marakského vévody dopadaly na povrch křižníku a zanechávaly na něm ohnivé jizvy. Devastace naštěstí ještě nedosáhla neúnosné míry, když se vojáci vzpamatovali a zaktivovali obranný systém. V ten okamžik se křižník stal zavřeným oknem, na jehož sklo bezvýsledně doráží mouchy.
Po pár vteřinách nepřesné střelby po dotěrném hmyzu zapojil kolos své trysky a dal se do pohybu. Ve stejný okamžik zapojil svou energii na vytvoření drobné černé díry. Generátor vykonal své dílo, v nenávratnu se ocitla celá marakská stíhací flotila a po pár hodinách i oba vraky.
Křižník se vydal na cestu zpět. Nic už nesvědčilo o nedávné kruté bitvě s použitím nové maskovací technologie. Jenom miniaturní černá díra, jejíž životnost se pohybuje okolo několika měsíců připomínala okamžik, kdy opět vypukla válka.

Šel kolem myslivec a oknem uviděl, jak v ch- ch- chaloupce...
"Babi, nespi!"
Šel kolem myslivec a oknem uviděl, jak v chaloupce spí vlk. Tak vběhl dovnitř, chytil vlka za ocas a hodil ho do studny. No a zazvonil konec a pohádky byl konec.
"Ale babi, myslivec měl nejdříve vlka rozpárat, aby zachránil Karkulku s babičkou!"
No vidíš, já bych na to zapomněla. Vždyť ty už to znáš lépe než já. Ale co když se to stalo úplně jinak?

Hodnocení