"Základno, základno, tady Ch-33,"
zašumělo v rádiu, "byli jsme napadeni, potřebujeme okamžitou
pomoc."
"Ch-33..." vydechl pracovník obsluhující
komunikační zařízení. "Proboha..."
"Základno... slyšíte nás... tady Ch-33..."
Ruka se mu klepala, když sahal po spínači na vysílačce.
"Ch-33, základna potvrzuje příjem. Podejte podrobnější
hlášení."
"Základno, zaútočily..." v rádiu hlasitě
zapraskalo."...vůbec jsme je nezaregistrovali, až pak... hlásíme
nenahraditelné škody, stovky mrtvých, většina zařízení
nefunguje..." v tu chvíli signál vypadl.
Prohrábl si vlasy rukou, stále tomu nemohl uvěřit. Ch-33,
sice stará, ale stále jedna z nejlepších transportních lodí používaná
na ten nejbezpečnější převoz lidí i materiálu.
Červená kontrolka potvrzující signál se opět rozsvítila:
"...okamžitou evakuaci. Opakuji: potřebujeme okamžitě evakuovat. Máme
málo času, odhadujeme, že vydržíme stěží tři hodiny. Polovina alternátorů
přestala zcela fungovat a..."
"Velitelství?" sáhl po druhém mikrofonu. "Máme
tady hlášení S.O.S. od Ch-33..."
Temný vesmír. Nekonečná dálka bez
hranic. Smutná osamělost každého, kdo sem zavítá. Pocit úzkosti, zapomnění,
nenávratnosti.
Jak směšně malá vypadala světla titánské lodi s červeným nátěrem,
která se v tu chvíli vynořila z neproniknutelného stesku tmy. Byly jich tisíce,
ale hvězdy si jich přesto nevšimly. Co také proti nim znamenaly? Ta loď
postrádala krásu komety, vyrovnanost planet i odvahu meteorů. Byla jen chabým
lidským výtvorem postrádajícím sebemenší smysl pro porozumění. Pro
porozumění nekonečnosti.
Z trysek transportéru na okamžik vyletěl proud jisker, aby
významně změnil jeho kurz. Bylo potřeba zasáhnout, nadešel čas záchrany.
"Co se stalo, proč měníme kurz?" vyhrkl důstojník,
hned, jakmile vešel do řídící kabiny.
"Ch-33 nebude za pár hodin existovat, pane. Jdeme zachránit,
co tam zbylo," dostal odpověď od jednoho z pultů.
Důstojníkovi se na chvíli v očích objevilo zděšení, ale rychle ho
zahnal, rozhodl se nenechat na sobě nic znát. Usedl na velicí stanoviště a
přehlédl obrazovky.
"Stupeň nebezpečí?"
"Mírný. Zdá se, že nepřátelé již odletěly,
pane."
"Čas k dosažení cíle?"
"Jedna hodina, dvacet minut, čtyřicet vteřin."
"Co zbylo z Ch-33?"
"Těžko říct, pane. Informace jsou velmi stručné.
Zdá se, že bylo zničeno zhruba dvacet procent lodního prostoru včetně
motorů a obranných zařízení, je nahlášeno asi 1500 mrtvých a 4000 zraněných."
"Kolik lodí k nim míří?"
"Jenom my a bojový křižník, pane. Nikdo další není
dostatečně blízko."
"Kolik jich můžeme pojmout?"
"5000 lidí a třicet procent nákladu, pa..."
"Děláte si legraci?" zvýšil důstojník hlas.
"Pane, jedná se o antireflexivní hypnotika, je to
jedna z nejdražších zásilek..."
"Zapomeňte na to, musíme zachránit maximum lidí. Připravte
pro ně nákladové prostory. Vyhoďte i naše přebytečné zboží..."
"Promiňte pane, ale tak nezní rozkaz základny. Máme..."
"Nezajímá mě co MÁME, teď MUSÍME!"
"V tom případě budu nucen vzbudit kapitána, aby sám
rozhodl, co v této situaci..."
"To stačí! Máte deset hodin volno, opusťte můstek."
"Ale, pane," ohradil se zpravodaj.
"Proveďte rozkaz," doplnil důstojník, ale hleděl
přitom již na druhý konec sálu. "Dertone, zaujměte jeho místo."
Za pár hodin se od záchranné lodi RED-K začalo oddělovat
několik objemných kontejnerů s neznámým obsahem. Začalo uvolňování místa
pro trosečníky.
Byla jedna holčička, které říkali červená Karkulka, protože nosila na hlavě červený čepeček. A jednou jí maminka řekla, aby se vydala za babičkou, která měla narozeniny. Holčička tedy vzala košíček a vydala se na cestu.
"Pane, myslím, že máme problém."
Na obrazovce se objevila cizí loď, chystající se překřížit
chystanou trasu RED-K.
"Co to má znamenat, proč jsme nebyli upozorněni dříve?"
"Také to nechápu, pane," souhlasil poddůstojník
Derton. "Museli používat nějaký neznámý způsob maskování, naše
senzory je zachytily až teď... to znamená... dvě minuty do setkání."
"Navažte spojení, aktivujte štíty, připravte zbraně,
zpomalte na třicet procent."
"Ano, pane."
Během chvilky se na jednom z monitorů objevila ulízaná
hlava přísně vyhlížejícího muže.
"Tady Wolf, výsostná loď marakského vévody,
identifikujte se," oslovil je zvučný hlasem.
"RED-K, Spojené impérium. Co to má znamenat?"
"Nechápu, o čem mluvíte, RED-K."
"Naše senzory vás nezachytili, co to zkoušíte?"
zeptal se důstojník a spokojeně si povšiml, že zbraně i štíty jsou již
v plné pohotovosti.
"Nevím, co je s vašimi senzory. Letíme minimální
rychlostí, proto jste nás možná přehlédli. Každopádně v tuto chvíli
jsme zde a podle dohod se nesmíte přiblížit na více než deset milionů..."
"My nejsme ti, co porušují dohody!" vykřikl důstojník.
"...kilometrů, což jste nedodrželi!"
Zavládlo ticho. Muži na sebe prostřednictvím svých
obrazovek hleděli. Zvažovali své další kroky.
Důstojník mohl na panelu vidět první zprávu o vybavení
lodi Wolf. Lasery, torpéda,... Šance na vítězství RED-K: jedna ku třem.
Tady se musí vyjednávat.
"Co chcete?" zeptal se důstojník.
"Abyste si uvědomili, že my nejsme ti, kdo začínají
útoky. Vyřiďte to vaší základně. Chceme udržet mír, můžete projet - s
deaktivovanými zbraněmi ovšem. Dále nám sdělte svoji další trasu a
bezpodmínečně ji dodržujte."
"A to vám bude na co?"
"Ochrana proti případné zradě."
"Necháte nás projet? Slibujete žádné střílení?"
"Důstojníku, víte stejně dobře jako já, že jsme
silnější. A stejně dobře víte, že není v našem zájmu, aby se vědělo,
že marakský vévoda byl ten, kdo zahájil další boje. Nemusíte se obávat."
"Dobrá," důstojník se otočil na svého pomocníka.
"předejte jim ty údaje."
Když tu Karkulka potkala vlka. Ten se na
ni mile podíval a zeptal se: "Kampak jdeš, Karkulko?"
"K babičce do chaloupky."
"A co jí neseš?"
"Bábovku a víno."
Potom vlk utekl pryč a nechal Karkulku zase samotnou. Ta se
vydala na další cestu k babiččině chaloupce.
"Pane?"
"Ano?"
"Jsou pryč."
"Výborně."
"Myslím úplně pryč. Zase zmizeli, pane."
Důstojník se postavil, tvář mu zrudla. Zamířil na
kontrolní stanoviště, aby si přesně prohlédl nastalou situaci.
"Tady ještě před chvíli byli, pane."
"Já vím, kde byli!" Důstojník se nevěřícně
díval na radarové schéma. Potom pokračoval v rozkazech: "Zbraně opět
do pohotovosti."
"Pane..."
"A změníme kurz..."
"Pane, myslím, že riskujeme, když nesplníme, co jsme
slíbili."
Velitel si pomocníka chvíli napjatě prohlížel, potom kývl
hlavou: "Dobře, ten kurz ruším. Ale zbraně připravte."
"Ano, pane."
"Jak daleko je bojový křižník?"
"Tři hodiny, deset minut k cíly, z druhé strany než
my."
"A my?"
"Třicet šest minut. Obávám se, pane, že křižník
přijede příliš pozdě."
"Jak přesně došlo k jejich zničení?"
"Nevěděli o nepříteli. Jejich radary ho zachytily příliš
pozdě."
Vlk doběhl k chaloupce a sežral babičku.
Potom si lehl do její postele a vzal si na sebe babiččin šátek a brýle.
Za chvíli přišla Karkulka.
"Vidím je, pane."
"Dobrá, začněte záchrannou operaci. Funguje již
spojení?"
"Bohužel, pane."
"Zkoušejte to. A zapojte přední obraz."
Hlavní světlo v sále zhaslo, stěny jakoby zprůhledněly
a přítomným se naskytl pohled do okolního vesmíru.
"Přední obraz zapojen."
"Panebože..." vydechl důstojník.
Před jejich zraky se vyhoupla masa kovu. Kdysi to bývala
jedna z nejlepších transportních lodí Spojeného impéria. To, co z ní
zbylo se dalo nazvat nepříhodněji majestátním vrakem. Miliony tun ocele se
bezvládně pohybovaly prázdnotou. Zadní část plavidla chyběla, z těch míst
občas vytryskl proud ohně. Několik světel, která ještě fungovala, působilo
spíše jako svíce na hrobu, než důkaz života.
"Mám zkreslený signál, pane."
"Zapojte mi ho."
Hlasité, ohlušující šumění. Pomocník ho ihned ztišil.
Nejprve si mysleli, že se jedná pouze o jakési rušení, ale během pár vteřin
dokázali rozpoznat náznaky slov.
"...Ch-33... S.O.S... byla odlomena... nedokážeme už...
opakuji, že... potvrďte příjem... nefungují..."
"Ch-33, tady RED-K, slyšíte nás?"
"Chrrr... porucha... zopakujte..."
"Ch-33, tady RED-K, slyšíte nás?" opakoval důstojník
trpělivě.
"Ch... nedokážeme..."
"Ch-33, přesuňte posádku k palubě C, zahájíme záchrannou
akci," důstojník se otočil ke svému pomocníkovi: "Neustále jim
to opakujte."
"Pane... to je zvláštní... mám určité signály...
jejich zbraně jsou aktivovány."
"To není možné, prověřte to."
"Pozitivní. Jsou v bojové pohotovosti."
"Možná nás nepoznali - Ch-33, slyšíte nás?"
"...příjem."
"Řekl bych, že nás slyší," řekl důstojník,
"nemohou jenom vysílat. To je zvláštní. Musí vědět, že jim jdeme
pomoci."
Chvíli seděl v zamyšlení, poté opět stiskl komunikační
tlačítko.
"Ch-33, proč máte aktivované zbraně?"
"...nedokážeme... ovládání je..."
"Pane, je tam nějaký pohyb. Tomu nerozumím, to vypadá
na tryskový pohon," ozval se pomocník.
"Vždyť oni stojí, trysky jsou vypnuté!"
"Já vím, ale přesto..."
"Ch-33, proč je od vás hlášen spuštěný tryskový
pohon?"
"...to abychom..."
Ve zlomku vteřiny se na radaru objevilo šest malých teček.
Odlepily se od skrytu vraku Ch-33 a vyrazily přímo proti RED-K. Prostor začaly
křižovat laserové paprsky.
"Útočí! Zachytili jsme jenom nějaké náznaky - to
jsou stíhače marakského vévody!"
"Aktivujte štíty! Plný pohon! Útočná sekvence, směr
A56."
Za okamžik se vesmírem vznášely dva vraky.
"A proč máš tak velké oči?"
zeptala se Karkulka.
"To abych tě lépe viděla," odpověděl vlk.
"A proč máš tak velké uši?" zeptala se
Karkulka.
"To abych tě lépe slyšela," odpověděl vlk.
"A proč máš tak velké zuby?" zeptala se
Karkulka.
"To abych tě mohl lépe sníst," zavrčel vlk a sežral
i Karkulku.
K místu neštěstí dorazil bojový křižník
Spojeného impéria. Zastavil v bezpečné vzdálenosti od obou vraků a nevěřícně
monitoroval situaci. Obě lodě byly naprosto zdemolované, beze známky života.
Sotva podali vojáci hlášení základně, od vraků se odlepilo šest mrštných
stíhačů.
Paprsky ze zbraní marakského vévody dopadaly na povrch křižníku
a zanechávaly na něm ohnivé jizvy. Devastace naštěstí ještě nedosáhla
neúnosné míry, když se vojáci vzpamatovali a zaktivovali obranný systém.
V ten okamžik se křižník stal zavřeným oknem, na jehož sklo bezvýsledně
doráží mouchy.
Po pár vteřinách nepřesné střelby po dotěrném hmyzu
zapojil kolos své trysky a dal se do pohybu. Ve stejný okamžik zapojil svou
energii na vytvoření drobné černé díry. Generátor vykonal své dílo, v
nenávratnu se ocitla celá marakská stíhací flotila a po pár hodinách i
oba vraky.
Křižník se vydal na cestu zpět. Nic už nesvědčilo o
nedávné kruté bitvě s použitím nové maskovací technologie. Jenom
miniaturní černá díra, jejíž životnost se pohybuje okolo několika měsíců
připomínala okamžik, kdy opět vypukla válka.
Šel kolem myslivec a oknem uviděl, jak v
ch- ch- chaloupce...
"Babi, nespi!"
Šel kolem myslivec a oknem uviděl, jak v chaloupce spí
vlk. Tak vběhl dovnitř, chytil vlka za ocas a hodil ho do studny. No a
zazvonil konec a pohádky byl konec.
"Ale babi, myslivec měl nejdříve vlka rozpárat, aby
zachránil Karkulku s babičkou!"
No vidíš, já bych na to zapomněla. Vždyť ty už to znáš
lépe než já. Ale co když se to stalo úplně jinak?