Operace krupobití
Lokace: Mars, Mars City
Čas: +2 dni od vysílání
„Vážená rado, nechal jsem Vás dnes svolat, jelikož jsme dnes zachytili nové vysílání ze Země určené pro Mars. Stalo se to, na co jsme po celé dva dny čekali s nadějí i obavami. NFZ konečně vydala prohlášení ohledně naší zprávy o vyhlášení nezávislosti Marsu. Mám pro Vás špatnou zprávu, NFZ odmítla uznat naší nezávislost. Stále nás považuje za kolonii Marsu. Dostali jsme jasné a nekompromisní ultimátum, že máme přijmout status kolonie s vládu NFZ, jinak budou marťanské kolonie zničeny či okupovány jednotkami NFZ. Stojíme tedy před otázkou války, války mezi Zemí a Marsem!“
Při vyslovení posledních slov sálem proběhla vlna šepotu a nevole. Lidé se rozhlíželi po okolních sedících a hledali v jejich očích podporu a utěšení. Válka se Zemí znamenala jediné, co si nikdo nechtěl připustit.
„Budeme se muset na tuto situaci připravit. Stojí před námi nyní velmi těžké rozhodnutí. Skloníme hlavy před hrozbou a poslechneme Zemi, či se odhodláme bojovat a udržet si naší nezávislost? Bude nám cennější náš život nebo naše svoboda? Obětujeme naše úsilí, práci, krev a sny Zemi či svobodě? Budeme poslušně stát pod bičem Země, či se rozhodneme riskovat naší společnost v boji? Chtěl bych nyní slyšet Vaše připomínky a názory“ zakončil předseda Mike Janatov svůj smuteční proslov.
Hrobové ticho se rozlévalo po místnosti. Tíha atmosféry doléhala na každého ministra rady se zvláštní těžkostí. Každý cítil, že se nachází v době předvečeru války, ale nikdo si to nechtěl otevřeně přiznat. Snad každý marťan byl vychováván v duchu a názoru, na špatnost koloniálních dob Marsu, za kterých kolonisti zažívali období strádání a útlaku. Nikdo nechtěl jejich návrat.
„Když se rozhodneme odporovat NFZ, jaké budou naše šance?“ prolomil ticho Paul Wagner, jež měl na starosti stavební záležitosti.
„Dobrá otázka. Ekonomika Marsu je několik let na prudkém vzestupu, ale přiznejme si to otevřeně, s ekonomikou spojené Země se nemůžeme měřit. Dále je zde několik praktických věcí, které nelze přehlížet. Populace Marsu činní přibližně 50 000 kolonistů, do kterých jsou započítáni i ženy a mladiství. Oproti tomu by stála proti nám populace celé Země, jež odhadujeme na 5 až 10 miliard lidí, přesnější číslo závisí na průběhu poslední světové války. Mars sice disponuje nepředstavitelným množstvím surovin na dlouhou válku, ale nemáme dostatek lidí ani zařízení pro jejich těžbu a zpracování, kdežto Země má vybudovaný ohromný průmysl, který bude ještě stále zaměřen převážně na válečnou výrobu. Země má dále oproti nám náskok ve vývoji a v použití vojenských technologií. Přiznejme si to, kdo z Vás kdy viděl funkční a skutečnou pistoli? Asi nikdo, že? Země ale nedisponuje zásobami nerostného bohatství, které se bude snažit získat.
Při schopnosti vyslat lodě na Mars ze Země, o čemž nepochybují, že jí Země disponuje, bychom měli počítat s tím, že první vlna útoku zasáhne naše komunikační a pozorovací stanici na Phobosu, čímž se nám Země pokusí přehradit zásobovací spojnici s Pásem asteroidů a i vojska NFZ získají dobytím našeho měsíce strategickou výhodu. Budou mít celý Mars doslova pod sebou. Získají místo pro vybudování předmostí pro přímí útok na Mars. Nemůžeme však ani vyloučit možnost, že se z orbity rozhodnout srovnat všechny osady na povrchu pomocí bombardování. Při povrchové invazi musíme počítat s totální válkou, ve které nebudou vojska NFZ rozlišovat mezi muži, ženami, dětmi. Pro ně budeme všichni jenom nepřátelé, a proto se domnívám, že se můžeme dočkat spíše vybombardování povrchu.
Naše vesmírné loďstvo neexistuje a nejsme ani schopni ho v úzkém časovém horizontu vybudovat, ale Země se pro invazi zajisté dobře vybaví a tak budeme moci počítat s útočnými a invazními loděmi. Podle mého názoru je konflikt se Zemí předem prohraný a bez šance. Nechte mě domluvit vážení. Nejsem pro kapitulaci Marsu, ale vykládám jen fakta, kterak na tom jsme!“ pronesl ministr průmyslu.
Následný hluk přerušilo až důsledné zakřičení předsedy.
„Klid. Žádám Vás, aby jste se utišili. Děkuji. Ministr Mechne nastínil situaci a naše vyhlídky. Pokud máte nějaké připomínky sem s nimi.“
„Kdy můžeme očekávat invazní vojska?“ ozval se hlas ze druhé strany stolu, patřící ministru hydrofoniky Alatohálu Chal-mattahu.
„V následujících měsících určitě ne. Naše odhady se pohybují v horizontu osmy až deseti let. Zajisté dlouhá doba, ale zase ne tolik. Musíme počítat s tím, že Země bude muset vybudovat větší flotilu lodí, které sem pošle, což si vyžádá čas, ke stavbě lodí bude potřebovat rozvinuté stanice a loděnice a následně i několik měsíců na cestu, ale provádět závěry nyní je předčasné. Podrobnější závěry budeme schopni vynést přibližně za tři měsíce, kdy by se měl do blízkosti Země dostat náš satelit, který jsme včera vypustili. Na palubě má výkonné kamery, které by měly být schopny nám ukázat i odvrácenou stranu Měsíce a okolního vesmíru. Navrhuji proto, abychom zatím celou věc udržovali v tajnosti.“
O tři měsíce později…
„Vážení situace je vážnější než jsme si mysleli. NFZ ukončila veškeré diplomatické vztahy s naší vládou a sdělila nám, že odmítá uznat naší autonomii a že se máme připravit na opatření, které to přinese, což nám nepřímo sdělili, že se máme připravit na invazi. Další ranou bylo zjištění, že Země buduje nad odvrácenou stranou Měsíce loděnice a základny potřebné pro stavbu několika lodí najednou a že práce jsou více než v půlce. Dostavení je otázkou několika měsíců maximálně půl roku. Můžeme tedy očekávat invazní lodě během mnohem kratší doby, než jsme si mysleli. Nevidím z dnešního pohledu východisko…“ vyslovil předseda shromáždění.
„Proč na ně neodkloníme asteroid a nenecháme ho spadnout na povrch Země?“ otázal se jeden z ministrů.
„Pane ministře, tento nápad jsme již rozebrali s ministrem těžby. Bohužel nejsme schopni odklonit natolik velký asteroid, aby to podlomilo celý průmysl NFZ. Za další si nemyslím, že by bylo správné, abychom vyhladili miliardy lidí Země, kteří o válku ani nestojí a kteří jen poslouchají svojí vládu. Osobně si smrt těchto miliard na svědomí nevezmu. Něco jiného je smrt vojáka a civilisty.“
„Ale pane předsedo, oni nás vyvraždí!“ oponoval ministr
„Možná ano, ale jistotu nemáme. Jedinou jistotou by bylo zavraždění oněch miliard…Neříká se mi to snadno, ale pod tíhou okolností navrhuji pro zachování populace Marsu a jejího zařízení, souhlasit s podřazeností k NFZ a přijmout opět status kolonie. Vím, co to pro nás bude znamenat, ale bude to lepší, než se pouštět do předem prohraného boje.“
Bylo vidět, jak několik ministrů potlačilo slzy zlosti a beznaděje. Předseda vyslovil něco, co si většina ministrů v mysli dávno připustila, ale nechtěla tomu uvěřit. Doufala v sen, ve vítězství, či v ústupek NFZ, ale předseda jej zničil. Nezbylo než místo pro strach z budoucna.
„Pane předsedo, ministři a paní ministryně,“ promluvil Joy McCliff „během posledních dvou měsíců jsem pozorně prostudoval naší situaci a provedl několik simulací a propočtů. Podle mého zjištění máme šanci na vítězství nad silnou Zemí. Nepřerušujte mě pane Alatohálu celý plán vysvětlím. Země pro invazi na Mars potřebuje tři věci, infrastrukturu na orbitě, lodě a přepravit vojska k Marsu. Bez těchto úkolů nám může vyhrožovat, ale nemá nad námi prakticky žádnou moc. Podle jednoduché logiky nám tedy vyplyne, že pokud nejsou armády v okolí Marsu, nemůžou zaútočit na Mars. K tomu, aby se sem vojáci dostali, budou muset cestovat meziplanetárním prostorem a právě v tomto bodě budou nejvíce zranitelní.
Loď na cestě k Marsu nebude mít žádné štítování, jelikož ho nebude potřebovat. Bude mít jen trup pro ochranu posádky před okolním světem. Trup meziplanetárních lodí nebýval nikdy příliš silný, takže existuje reálná šance prorazit ho a tím zabít posádku a vyřadit loď z provozu.“
„Pane McCliffe neříkáte žádnou neznámou věc, prosím přejděte k věci!“
„Ano pane předsedo. Vypracovali jsme plán, kterak vyřadit Zemi z boje bez větších ztrát na civilním obyvatelstvu. Plán si vyžádá většinu zdrojů Marsu na půl roku, ale pro takovýto úkol si myslím, že si to budeme moci dovolit.
Jak jistě víte, za drahou Marsu je Pás asteroidů. Nepřeberná zásobárna potencionálních bomb. Problémem těchto „bomb“ je to, že je nemůžeme přesně zaměřit na určitý cíl. Můžeme udat směr pohybu, ale nikdy se nám nepodaří zasáhnout přesně cíl o malých rozměrech. Aspoň ne jedním asteroidem, ale rozervěte asteroid na kusy a vznikne Vám shluk menších kamenů, které se budou rozlétávat do šíře a tím bombardovat větší území, i když s menší ničivou silou. Navrhuji proto, abychom odklonili několik menších asteroidů směrem k Zemi. Do jejich středu navrtáme šachty a instalujeme sem atomové reaktory, které budou jednat sloužit jako pohonná jednotka pro pohon a korekci dráhy a druhotně pro explozi asteroidu na pozici. Jsem si vědom toho, že máme jenom dva atomové reaktory, ale to by pro provedení plánu mělo stačit. První asteroid navedeme na kolizní dráhu se suborbitálními stanicemi Měsíce, čímž bychom mohli vyřadit jejich vesmírný průmysl, druhý asteroid navedeme na dráhu směrem k Zemi v den perihélia Země, který nastane za necelé čtyři roky. Můžeme se právem domnívat, že právě v tomto dni vyrazí invazní flotila směrem Mars, jelikož se tak zkrátí doba letu na dva měsíce. Po odpálení obou asteroidů vzniknou obrovské meteorické deště, které budou pokračovat v cestě. Při troše štěstí se nám podaří zasáhnout invazní lodě, poškodit či zničit i základny u Měsíce. Pro případ neúspěchu při zničení flotily navrhuji dále instalovat výbušninu na Phobosu a v případě nezničení lodí odpálit nálože a nechat ho spadnout na povrch Marsu. Zničit tak NFZ místo pro předmostí.“
„K čemu nám ale bude zničení loděnic? Země postaví nové, ale my nebudeme schopni tuto strategii zopakovat. Jenom oddálíme invazi.“
„Pane ministře, není to tak docela pravda, jelikož my budeme blufovat. Nikdo Zemi neřekne, že nemáme další asteroidy v záloze, že je nechceme svrhnout na Zem, že nechceme vyhladit Zemi pro naší nezávislost. Řekneme jim, že jsme slabý, že nemáme zdroje, proto navrhuji i vytvoření umělé kolaborantské skupiny, která by zásobovala NFZ zprávami o vypuknutí občanské války na Marsu, o dobytí Phobosu prozemskými vzbouřenci a o prohrách Správy Marsu v osadách. Země tak dojde k názoru, že nejsme schopni ji odporovat. V době největší umělé krize, zasáhnou naše asteroidy její základny a my ukážeme naší pravou sílu, necháme kolaborantskou síť vyslat informace o budování našeho loďstva, o dalších asteroidech směrem k Zemi. Budeme tak vypadat mnohem silněji, po útoku asteroidů vypustíme několik desítek maket raket z Phobosu směrem na Zem a necháme vyslat informaci, že se jedná o desítky atomových bomb, které mají dopadnout společně s asteroidy na Zem. V tomto okamžiku pak nastane vhodný okamžik pro pokus o vyjednávání. Dáme Zemi ultimátum. Buď uzná naší autonomii a nebo bude vybombardována našimi raketami a asteroidy. Společně s nabídkou kapitulace vyšleme i poselství lidem Země o útoku NFZ na naše pozice a o odmítnutí mírové spolupráce NFZ s námi.“
„Jak dosáhnete pane McCliffe toho, že Země uvěří naší kolaborantské síti, že mluví pravdu?“ otázal se předseda.
„Nad tímto jsem také přemýšlel a navrhuji odpálit na povrchu Marsu atomovou bombu, či svrhnout asteroid a nechat prohlásit síť, že se jedná o útok vzbouřenců na naše základny. Samozřejmě, že bychom učinili explozi v neobydlených oblastech třeba okolo severního pólu.“
Po dlouhé hodiny byl plán rozebírán ze všech stran a pohledů. Domýšlel se do nejmenších detailů a podrobností. Po vášnivé debatě byl s konečnou platností odhlasován, Mars bude bojovat o svojí svobodu! Konečně měl naději. Naději, která dostala název Operace Krupobití.