Osobnost pro každého
Byl chladný, depresivní večer. Jemně mrholilo a na chodníku tlelo opadané listí. Sem tam se zvedl vítr a vlhkou hromádku poodsunul o malý kousíček dál. Bez jakékoliv pravidelnosti, prostě jenom tam, kam tlak vzduchu dosáhl. Těžká, vlhká atmosféra obepínala parčík poblíž hřbitova. Na lavičce pod svlečeným stromem plakala mladá žena.Po tváři ji stékaly černé potůčky řasenky, které si neustále rozmazávala po bledých tvářích. Plakala dlouho a bezútěšně. Její pláč neměl žádný důvod ani příčinu, plakala, protože byla na světě. Už léta trpěla těžkými depresemi a neměla podle lékařů žádnou šanci na uzdravení. Už nevěřila ničemu. Se vzlykotem se podívala na zamračenou šedivou oblohu a schovala obličej do dlaní. Ze hřbitova se ozval zvonek kapličky. Zacinkal tiše a ponuře a jeho teskný zvuk odvál vítr do šumějících větví opadaných stromů a vyplašil pár krákajících vran. Ty jako černí posli smrti odletěly do temné oblohy. Žena je uslzenýma očima pozorovala a přála si odletět s nimi, od svého trápení, od svých dusivých depresí. Pomalu se propadávala do bahna své smutkem prožrané duše. Temné kaluže na chodníku odrážely její smutný, uslzený život bez konce…
Ann Matsonová, úspěšná ředitelka psychologického institutu pro výzkum podvědomí, právě pracovala se svými kolegy na novém projektu Osobnost pro každého. "Každý člověk," hovořila pevným, sebevědomým hlasem "si může od základů změnit svou povahu a osobnost. Duševně nemocní vymění své choré duše za nové a šťastné, žárlivci mohou svou podezíravost utlumit. Prostě každý obyvatel této planety si může svou osobnost vyšlechtit, vylepšit, či co se mu zlíbí…" Do jejího velkolepého projevu se vložil mladý, začínající psycho-kybernetik, Travis Simak. "Ale jak na tenhle převratný vynález budou reagovat psychiatři a psychologové z celého světa? Vždyť okamžitě přijdou o práci! Zavřou se všechny psychiatrické léčebny, všechny psychologické poradny, protože lidstvo je nebude k ničemu potřebovat." Ann se na něj shovívavě podívala: "Milý Travisi, to už je dávno zařízeno" řekla pyšně "všichni lékaři duševní medicíny nám budou pomáhat vytvářet nové, zdravé osobnosti a ty poškozené opravovat. Takže si o jejich životní situaci nemusíš dělat starosti." Hrdě pohodila hlavou a dokončila svůj vážený proslov. Pak odešla do laboratoře, kde už stály zbrusu nové psychomodelační přístroje. Nebyly ještě vyzkoušeny ba ani spuštěny, ale Ann si byla jistá, že opravdu perfektně fungují. Vlastně si byla jistá vším co podnikla. Byla velmi sebevědomá a její povýšenost ještě utvrzoval fakt, že v celém institutu byla nepostradatelná. Lepší psycho-kybernetička už na světě nebyla a Ann to moc dobře věděla. A tento projekt byl vrcholem její už tak velmi úspěšné kariéry.
Ann se procházela po laboratoři a prohlížela si to, co sama vymyslela. Psychomodelátory, jak magické slovo, myslela si. Už za pár dní se sem bude hrnout plno duševně nemocných lidí, aby si ulevili od svého trápení. Však zadarmo to nebude. Ann ale věděla, že pro klid v duši, každý zaplatí zlatem, tak si s tím, že to lidem přijde moc drahé, nedělala starosti… Byla zkrátka moc vypočítavá a hlavně inteligentní… Když se pokochala svým mechanickým zlatým dolem, odešla spokojeně domů.
Uplynuly tři dny a před vědeckým institutem opravdu stanul dav lidí, kteří si přišli opravit své nedostačující psychické nitro. V ten den se Ann stala bohem pro všechny psycho-kybernetiky na celém světě. Byla na všech billboardech, ve všech televizních stanicích s ní chtěli udělat rozhovor. Její sláva dosáhla astronomických rozměrů. A projekt Osobnost pro každého se rozjel na plné obrátky. První týden psychomodelátory vylepšily duši desítkám tisícům lidí a počet rapidně rostl. Do institutu se sjížděli duševně nemocní z celého světa.
"Ano, trpím už dlouho zvláštními psychozámi, mám sluchové i zrakové halucinace…" stěžovala si mladá drobná blondýnka v Annině vstupní ordinaci. Zde se rozdělovali pacienti podle intenzity změny osobnosti. Čím větší a razantnější změna, tím větší peněžní částka. "Takže psychóza? Dobře, pošleme vás na X-5,v laboratoři 4, tady máte vstupní kartičku s kódem intenzity vaší duševní modelace." Ann dala mladé ženě malý stříbrný proužek s hologramovými klikyháky a zapsala si její jméno a duševní stav do centrálního počítače. Štíhlý robot zatím vedl blondýnu do laboratoře. "Tak tady to je…" řekl mechanickým hlasem "hodně štěstí a ať vám nová duše slouží." Pak měkce odešel za dalším zákazníkem.
"Dobrý den…" pozdravila tiše dívka a opatrně vešla do laboratoře, kde měl začít její nový život. U přístroje na ni čekal modelační technik: "Dobrý den slečno, jak se jmenujete?" "Jenny, Jenny Hoffmanová" řekla tence. Technik ji vzal proužek s kódem a pomohl ji posadit se na křeslo modelátoru. Jenny si vyděšeně prohlížela přístroj. Vypadal jako zubařské křeslo s velkou helmou, která je propojená s jakýmsi složitým počítačem. "Tak, Jenny" ozval se technik "teď vám nasadíme helmu a následujících dvacet minut si nebudete pamatovat. Nebude to bolet, neucítíte nic. Modelátor vám vymaže veškeré duševní problémy a vy pak odejte domů jako znovuzrozená." Jenny nesměla přikývla a na hlavu se jí s tichým bzučením sesula velká vypolstrovaná přílba. Něco se zablesklo a tma…
Technik vložil kód do neuroclipsu modelačního počítače a spustil mazací program. Ten vysál Jenninu mysl, načetl ji do systému, vymazal veškeré psychózy a ošetřenou osobnost vrátil zpátky do jejího mozku. Mezitím se do proužku načetla cena zákroku.
Opět záblesk. Jenny se probrala. Nevěřila, že to trvalo tak dlouho, jí samotné se zdálo, že spí jen pár sekund. Trochu ji bolela hlava, ale jinak se cítila fajn. Nad přístrojem záhledla velkou, dlouhou trubici, která zeleně svítila. "Co to je?" otázala se pobaveně. "To jsou vaše psychózy, v podobě světelných a elektrických impulzů." odpověděl pohotově technik a věnoval se dalšímu pacientovi. Jenny se usmála a tančivým krokem odešla zaplatit zákrok, který jí definitivně změnil život. Jako dalším tisícům lidí…
Den uplynul jako voda a nastala noc. Psychomodelační laboratoře byly už zavřené a institut prázdný. Ann zůstala ve svém království úplně sama. Napadla ji ďábelská myšlenka. Co kdyby si sama vylepšila svou osobnost? Své psychické schopnosti? Mohla by si mnohonásobně zvětšit paměť či matematické uvažování! Pak by byla chytřejší a mocnější než počítač. A vynalezla by ještě lepší přístroje. A byla by ještě slavnější a váženější než je teď. Touha po uznání jí zaslepila mozek. Jako šílená se rozběhla k modelátoru, bleskurychle naťukala své nadměrné požadavky do modelačního počítače a zasněná ulehla do křesla. Na hlavu se jí snesla helma a Ann usnula. Však stalo se něco nečekaného, s čím Ann vůbec nepočítala. Zapomněla totiž, že za okny institutu vřela šílená bouře. Blesky křižovaly oblohu a jeden z nich nešťastnou náhodou udeřil do centrální elektrárny. V celém městě se vypl proud, vypl se i modelátor a Annina mysl se ztratila ve víru neuložených dat. Když se pak probral záložní elektrický systém, Annino duševno bylo už nenávratně ztraceno. Místo ohromujících psychických schopností ji nezbylo nic. Jen prázdno… Když ji Travis spolu s ostatními kolegy našli, snažili se ještě aspoň něco málo zachránit. Poskládali jí novou osobnost, která už nebyla taková jako dřív .Ann si už na sebe nepamatovala a co víc, trpěla depresemi…
Uplakaná žena se sklonila nad černou louží. Těžké slzy rozvlnily její apatickou hladinu. Viděla svůj pohublý obličej, vyschlé oči. Zaťala pěsti. To se musí změnit! Konečně si zajde do institutu a vylepší si osobnost. Všichni to dělají, tak proč by nemohla i ona ulevit svému trápení. Těžkým srdcem se vydala k ústavu. Kolem ní šuměl vítr a jemně mrholilo. Touto cestou kráčela už asi podesáté, však nikdy se do institutu neodvážila vstoupit. Odrážel v její mysli nějaké dávné vzpomínky, jakoby v něm ztratila něco ,co jí patřilo a na co byla hrdá…
Připadalo jí, jakoby v něm zůstal celý její život.
A to ji nesmírně děsilo…