Rasa smrti VII
22. Kvalita versus kvantita
„Hergot!!!“ Zařval Fuler, který se poskládal na podlahu můstku poté, co jeho lodí znovu zaškubal ohromný výbuch, způsobený nepřátelskými torpédy, které plavidlo zasáhly současně ve větším počtu.
„Pane ty sviňské hovada po nás začaly pálit v salvách!!!“ Řval major, který se taktéž snažil postavit zpět na nohy po předchozím pádu.
„Jo fakt jsem si toho nevšim!!!“ Opětoval generál, kterému stékal po levé líci pramínek krve.
„Co na to štíty?!!“ Křikl směrem ke kapitánce, zastávající nyní post zbraňového důstojníka.
„Zatím se drží, ale regenerátor běží na plno. Je jich tu prostě moc!!!“
„Do hajzlu kolik jich ještě je?!! Vždyť je likvidujem jak na běžícím páse!!!“
„Zbývá ještě dvě stě čtyřicet tři lodí, …teď už jen dvě stě třicet sedm.“ Odpověděl generálovi Adam a dodal.
„Generále, torianské lodě proti nám používají nejsilnější zbraňové systémy jakými disponují. Používají antihmotová torpéda, která byla dle vašeho hlášení použita i proti vaší předchozí lodi.“
„Jo vidím, ale štíty dost kolísají, což mne znepokojuje.“
„Štíty sice kolísají, ale účinnost jejich zbraní není taková, aby jimi pronikly.“
„Jo to je sice hezké, ale nezdá se mi, že by torpéda, kterými pálili po Elis byla tak účinná jako tyto. Tvoje defenzivní systémy by měly být přeci mnohem efektivnější. JSI HERGOT JEDNA Z LODÍ CÍSAŘSKÉ GARDY!!!“
„To jistě jsem.“ Odvětil Adam.
„Tak jak to, že kolísají?!!“
„Je to logický důsledek při absorpci obrovského množství uvolněné energie v rámci expolze. Ovšem pane tímto jsem chtěl upozornit, že ačkoliv je zde obrovská přesila torianských lodí, určitě bychom bitvu vyhráli, tedy pokud by se torianské lodě nezačali zaměřovat na nás postupně.“
„Dobrá takže tomu předejdeme.“ Prohodil generál.“Všem lodím pošlete rozkaz, aby se od sebe navzájem držely co možná nejdále. Tak alespoň rozmělníme jejich síly. Jo a jak jsou na tom vůbec naši federační spojenci?“
„Z devět a třiceti lodí jich zbývá devatenáct.“ Hlásila kapitánka.
„A co Malá Sorna?“
„Ta se ještě drží, ale zrovna se snaží manévrováním zbavit pěti torianských bitevních lodí.“
„Za nimi!! Pomůžeme jim.“
Adam opsal širokou půlkružnici, kdy zlikvidoval paprskovými zbraněmi dvě nepřátelská plavidla a řítil se zachránit sorňanskou loď.
„Dejte pokyn všem federačním lodím, aby se po dvou přiřadily k našim. Malou Sornu si vezmem pod křídla my.“
„Rozumím.“ Odvětila kapitánka.
Federační lodě se začaly přeskupovat, přesně jak Fuler nařídil, vždy po dvou k jednomu Anihilátoru.
Fulerova loď se zakrátko dostala na paprskový dostřel k torianům, kteří ohrožovaly Malou Sornu a jednu po druhé torianská plavidla zničila. Po přeskupení všech lodí, se vývoj bitvy stabilizoval a federační skupina již nezaznamenávala další ztráty, jen toriané přicházely o další a další lodě, neboť federační koráby se kryly za téměř neproniknutelnými štíty Anihilátorů. Ty totiž zvětšily rozsah svých štítů a kolem lidských lodí se tak vytvořily velké koule, do kterých se federační lodě schovaly. Anihilátory upravily frekvenci štítů tak, že pro pevná tělesa federačních lodí byly neškodné. Lodě federace tak mohly štítem pronikat, aniž ty by jim ublížily. Ovšem pro energetické zbraně byly dále nepropustné. Federační lodě tak mohli používat i své raketové nosiče, ale aiská plavidla, kterých zbývalo ještě pět, nemohly používat své energetické zbraně. I ty však disponovaly střelami z pevných projektilů, které obsahovaly explozivní náplň a byly vystřelovány z palubních kanónů. Neměly takovou účinnost, ale nic jiného jim nezbývalo, pokud se chtěly krýt za štíty lidských korábů.
Jenže když toriané poznali, že s touto taktikou nejsou schopni působit v řadách spojenců ztráty, změnili taktiku. Všechny bitevní lodě najednou přestaly s pronásledováním malých tříčlenných skupinek a počaly se přeskupovat. Jen u jedné skupinky pronásledování pokračovalo dále a všechny ostatní lodě, kterých zbývalo ještě něco přes dvě stovky, se zaměřili právě na ni.
Fuler okamžitě poznal hrozící nebezpečí.
„Všechny lodě okamžité do řadové formace příprava na neúplné ELP!!!“
„Rozumím vysílám instrukce!!!“
Rin, který seděl kousek od Fulera, který byl již bezpečně připoután gravitačními fixátory na svém křesle, jen v ohromení sledoval dílo zkázy, které zobrazovala prostorová projekce uprostřed můstku.
Anihilátory se započaly znovu přeskupovat i se svými doprovody, ovšem toriané byli na tuto bitvu mnohem dokonaleji připraveni, než při všech předchozích střetech. Za každou změnu taktiky spojeneckých lodí okamžitě následovala torianská reakce, kdy taktéž měnili taktiku boje. Ten kdo velel této akci evidentně nehodlal umožnit opětovné seskupení spojeneckých lodí. Torianská armáda se začala dělit na dvě samostatná tělesa, kdy jedno úplně izolovalo osamocenou tříčlennou skupinku od ostatních lidských a federačních korábů.
„Do hajzlu oni nás chtějí opravdu zlikvidovat jednoho po druhém.“ Vřískal generál.
Necelá půlka torianské armády tvořená nějakými sto třiceti loděmi se hnala za Anihilátorem, pod jehož štítem se ukrývala ještě jedna aiská a yroská loď.
Anihlátor se nemohl pohybovat maximální podsvětelnou rychlostí, jelikož byl limitován rychlostí obou federačních lodí, které neměly podsvětelný pohon ani tak efektivní, jako torianská plavidla. A jelikož se všechny tři lodě musely pohybovat téměř synchronně, ani manévrovací schopnosti celé skupinky nebyly nijak valné. Těleso tvořené torianskými loděmi se počalo formovat do čtyř skupin, z nich tři disponovaly třiceti a jedna necelými čtyřiceti plavidly. Velitel lidské lodě rozpoznal nebezpečí stejně jako Fuler, a proto nařídil oběma lodím, aby se okamžitě přesunuly na příď a kryly se tak za tělesem lodi. Po té okamžitě stáhl rozptyl štítů a chystal se použít neúplnou ELP vlnu. Neúplnost ELP spočívala v tom, že na rozdíl od Elis byly Anihilátory schopny korigovat sílu pulsu. Puls v podobě neúplné vlny vyslané jedním určitým směrem neměl sice takovou energii jako v případě maximální intenzity, avšak nedošlo k několikanásobnému přetížení lodního jádra a k následnému dočasnému selhání všech palubních systémů. Loď se tak nestala na určitou dobu úplně bezbrannou.
Torianská plavidla však započala již svůj plánovaný útok. První skupina třiceti plavidel vystřelila naráz. Z každé lodi se vyřítily čtyři antihmotová torpéda. První sled všech třiceti plavidel okamžitě po výstřelu zpomalil a naopak druhá skupina prudce akcelerovala a okamžité vyslala svou salvu torpéd.
Velitel lidské lodi vydal rozkaz k vypálení neúplného ELP zrovna ve chvíli, kdy první salva zasáhla záď Anihilátoru. Všech sto dvacet torpéd zasáhlo svůj cíl. To štít prostě nevydržel a úplně zkolaboval.
Pohltil sice většinu energie torpéd, ovšem loď se ocitla úplně bez ochrany.
„Ostře doprava a maximální tah!!!“ Zařval velitel a loď okamžitě změnila kurz. Anihilátor se vyhnul druhé salvě jen tak tak. Federační lodě schytaly plnou salvu, která byla široká tak, aby zasáhla celou záď obřího lidského plavidla, takže neměly šanci se ani střelám vyhnout. Ovšem lidský velitel neměl jinou možnost jinak jednat. Obě lodě okamžitě explodovaly. Toriané okamžitě reagovali na úprku lidského plavidla, které bylo dosud ještě bez štítů navzdory marné snaze regenerátoru. Sledy začaly pálit v trajektorii letu Anihilátoru a to tak, že pálily na trasu před i za něj. Anihilátor neměl kam uhnout a jelikož se pořád i přes maximální podsvětelnou rychlost nacházel v blízkosti svých pronásledovatelů, veliká část torpéd zasáhla svůj cíl. Přestože lidské lodě měly velice odolné pláště, torpéda, jenž měla účinnost vyhnanou na maximální možnou míru, jenž dovolovala energokapsle, začaly trhat plášť a z obra odlétávaly kusy lodi. Anihilátor chrlil světelné paprsky a střely nova jako smyslů zbavený a jeden torianský sled se nacházel téměř celý v totálních troskách. Sekundární zbraně a ELP již byly mimo provoz, po předchozím zásahu plnou salvou. Lidská loď se však počala rozpadat na kusy, aby nakonec skonala v gigantické explozi a třicet miliónů lidských životů s ní. Takovou katastrofu lidstvo nepamatovalo již téměř tři staletí. Ostatní Anihilátory byli již v řadové formaci a všechny současně vypálily neúplné ELP pulsy. Masakr jaký to způsobilo v řadách druhé větší poloviny torianské armády, donutil jednat titánská plavidla, která doposud jen pasívně přihlížela bitvě na okraji soustavy. Fuler, který nemohl uvěřit vlastním očím, jen sledoval zbytky mocného korábu, které se v explozi rozlétly do všech směrů.
„Serte na ostatní zbraně a veškerou energii do štítů a ELP!!! ZABTE TY ZKURVYSYNY!!!“ Řval jako šílený. Jenže torzo vetší ze dvou částí nepřátelské armády změnilo kurz a maximální rychlostí se hnalo k sorňanské planetě. Torianských plavidel z této skupiny zbylo opravdu málo, neboť pulsy z Anihilátorů obsáhly značnou část prostoru a prostě anihilovaly vše co jim stálo v cestě. K planetě prchalo jen pouhých dva a dvacet plavidel.
„Pane nemůžeme použít ELP, pokud nechceme zlikvidovat Sornu.“ Hlásil Adam.
„Jo vidím!!!“ Odsekl Fuler.
„Pane druhá část torianské armády se také přesunuje k planetě a k nám míří dvanáct charrossanských lodí.“ Ještě dodal Adam.
„Kurva nemůžem chránit planetu a zároveň bojovat s charrossy!!!“
Generál se najednou otočil na Rina a v jeho jazyce na něj promluvil. “Máte nějakou planetární obranu, nebo flotilu?“
Rin, který byl vyděšen jako nikdy předtím, jen vykoktal. “A a ano… obojí.“
„A kde máte lodě?“
Místo Rina mu odpověděl opět Adam taktéž v jazyce sorňanů, aby tomu rozuměl i on. “Generále na orbitě planety detekuji dvě stě tři plavidel různých velikostí.“
„To je naše flotila… tedy to co z ní zbylo.“ Dodal malý podporučík.
„Dobrá štěkl Fuler. Nyní musíte toriany zvládnout sami. Myslím, že kontakt s vaší vládou se prozatím odkládá. Podíváme se na ty titány.“ S těmito slovy se Fuler otočil na Majora a ten ihned odeslal instrukce všem anihilátorům a zároveň nařídil zbývajícím federačním lodím, aby se účastnily obrany planety. Anihilátorům by jen překážely. Sedmnáct plavidel federace se odpojilo a pádilo k planetě a obři se vydali titánským plavidlům v ústrety.
23. Zajatec
Dvoudílné tristorciové dveře se otevřely a do tmavé cely vstoupila postava. Tvor, který doposud byl na podlaze místnosti, se pomalu zvedl, aby pohlédl svému vězniteli do očí.
Ačkoliv měl charross ještě před nějakými čtyřmi hodinami téměř všechny kosti v těle polámané, byl nyní již zcela zdráv. Lidé jej v podstatě opravili.
„Nedostanete ode mne co chcete.“ Promluvil charross rozhodně, přestože si nebyl poprvé v životě svými slovy vůbec jist.
Císař pohybem ruky dopravil prostorem do cely malou stoličku, na kterou se posadil. Dveře se opět uzavřely a nejvyšší vládce lidské rasy začal vypravěčským hlasem mluvit.
„Když bylo lidstvo ještě mladé a bylo připoutáno na své mateřské planetě, bylo rozděleno do mnoha celků, které se nazývaly státy. Tyto státy všechny soupeřily o postavení ve světě. Mnoho národů se snažilo prosazovat své zájmy všemi možnými prostředky. Vedly se spory, intriky, zakládaly se různá geopolitická uskupení, frakce, instituce a spojenectví. Nejsilnější státy si přerozdělovaly sféry vlivu. Naše společnost byla založena na permanentních mocenských ambicích a nátlaku všeho druhu. Avšak i dávno před touto dalekou minulostí, lidé žily v takzvaných tlupách, které mezi sebou neustále soupeřily, o životní prostor, zdroje všeho druhu a moc. Naši předkové žili v permanentním vzájemném napětí. Lidstvo nikdy neumělo žít v harmonii se sebou a neustálé šarvátky na všech úrovních, konflikty a dokonce i války, patřily do našeho každodenního života. Již tehdy jsme byli smrtelně nebezpeční všemu našemu okolí a hlavně sobě navzájem.“
Charross sledoval císaře kamenným pohledem a mlčky naslouchal.
„Asi si říkáte, proč vám to říkám. Mnoho civilizací prošlo válkami a mnoho civilizací doplatilo na své ambice, ať už byly jakéhokoliv druhu. A také mnoho civilizací doplatilo na agresi civilizací jiných. Ovšem ač se nám to jako lidem zdálo neuvěřitelné, žádná z nám dosud známých ras, nikdy nevedla války sama se sebou. Mysleli jsme si, že vzájemné soupeření v rámci druhu, je logickým chováním všech možných forem života. Ovšem to jen do té doby, než jsme vykročili do vesmíru. Víte ekosystém na naší rodné planetě, se velmi odlišuje od jiných ekosystémů na planetách ostatních, kde se vyvinul život ať už v jakékoliv jeho podobě. Všechny rasy co jsme studovali, nebo se kterými jsme doposud v kontaktu ať už na jakékoli úrovni, se od nás v tomto liší. I jejich světy se od toho našeho liší. Ekosystémy, které se vyskytují na jiných planetách také fungují na principu lovec=kořist. Mnoho tvorů se živí na tvorech jiných. Mnoho druhů dravců mezi sebou soupeří, ale nikdy v rámci druhu. Bylo pro nás zcela šokující, když jsme na prvním světě, na kterém jsme objevili život vypozorovali, že místní predátoři si v rámci druhu vůbec nekonkurují. Když si mladý dravec jisté šelmy, jejíž název si již nepamatuji začne hledat své teritorium, tak nikdy o něj nesoupeří s příslušníkem svého druhu. A to i v případě, že dotyčný jedinec fyzicky předčí původního majitele. A pokud se v dané oblasti již nevyskytuje volné teritorium, vydává se jedinec na dlouhou pouť, na které buď nalezne svůj kus země, nebo zahyne hladem, neboť na cizím území nikdy neloví. Takto se chovají všechny životní formy na všech planetách, které jsme dosud objevili. Ať už se jedná o masožravé či býložravé bytosti, všechny se chovají dle stejného schématu. Neexistují souboje o jedince opačného pohlaví, o potravu, o životní prostředí prostě o nic. Jiná věc je pokud se nejedná o příslušníky stejného druhu. To jsou souboje na život a na smrt. Ovšem v rámci druhu se nic takového neděje. Naše planeta je v tomto ohledu jedinečná. Od pradávna, vlastně od jejího vzniku se na jejím povrchu odehrává válka. Válka mezi všemi jejími obyvateli. A to hlavně v rámci druhu!!! My jsme toho asi nejlepším důkazem. Lidstvo vedlo mezi sebou tolik válek, že kdyby vzorec chování podle kterého se řídí náš ekosystém fungoval pro zbytek vesmíru, člověk by se vzájemně vyhubil. Ovšem není tomu tak a to nás vlastně zachránilo. Když jsme si uvědomili odlišnost celého našeho světa, vyděsilo nás to natolik, že lidská společnost v podstatě upadla do těžké deprese. Viděli jsme v tomto chování celého našeho světa slabost, o které jsme se domnívali, že povede v konečném výsledku k zániku veškerého pozemského života. Nemohli jsme se více mýlit. Dlouhodobým studováním ekosystémů na jiných světech, se nám vyjevila pravda.
Když se vrátím k chování tvorů na jiných planetách, tak instinkty, kterými jsou tito tvorové vybaveni, a které jim zakazují soupeření v rámci druhu, je v určitém směru pro druh prospěšné. A v tom, že v podstatě se druh nemůže vzájemné vyhubit. Nikdy se nestane, že extrémně silný jedinec či skupina jedinců vytlačí své konkurenty na okraj životního prostoru, nebo je dokonce zahubí. Je zajištěno přežití druhu neboť neexistují souboje o opačné pohlaví a pokud nejsou pohlaví vyvážena, tak přebyteční jedinci vymřou. Je tak vlastně redukováno i riziko vyhubení jiným druhem, neboť nejsilnější jedinci si nenárokují více než potřebují.
Jenže za klid, který zaručuje nesoupeření v rámci druhu, tyto ekosystémy platí krutou daň. A to tu, že evoluce na těchto planetách postupuje neuvěřitelně pomalu. Druhy se vyvíjejí jen velmi obtížně, neboť reagují jen na podněty od jiných životních forem. Dokonce jsme nejedenkrát zaznamenali degeneraci druhu. Nehledě na to, že počet druhů na těchto světech je nepoměrně nižší, než na naší planetě. Život na těchto planetách se nevyvíjí a nebo jen velmi pomalu. Není schopen reagovat na náhlé změny. Ano je sice pravda, že druhová linie je téměř nesmrtelná, ale vždy má tendenci k degeneraci. Kdežto tvorové z našeho světa se vyvíjí tak rychle, že z jednoho druhu se mohou vyvinout dva odlišné poddruhy během dvou generací. Vývoj na naší planetě je tak rychlý, že je defakto nulová možnost vymření v důsledku, nenadálé změny. Život na Zemi se vždy okamžitě přizpůsobí.
Ovšem schéma, které jsem zmiňoval v souvislosti s životem na jiných světech, se týká také jak jsem již avizoval i jiných civilizací. Všechny rozvinuté společnosti, jak je vám jistě známo potřebují ke svému životu jeden nepostradatelný činitel, který je hnacím motorem celé společnosti dané civilizace. Je to obchod. Bez obchodu neexistuje civilizace, neexistují služby, neexistují komodity, produkty, spotřební zboží. Všechny faktory, které jsem vyjmenoval jsou v civilizovaném světě absolutně nepostradatelné, protože v přemnožené populaci to ani jinak fungovat nemůže. Jedinec, který je již zcela existenčně závislý na společnosti by bez ni nepřežil, neboť již není schopen se o sebe sám postarat, aniž by k tomu nepotřeboval právě tu společnost, která mu poskytuje vše co potřebuje k přežití. Sám do ní určitým dílem přispívá. Tak jako u nás existuje u všech ras obchod. Ať už ve zmiňované společnosti existuje nějaké univerzální platidlo, nebo funguje na principu směnného obchodu. Každá společnost má své určité části, které se specializují na různá odvětví. Ať už je to průmysl, zemědělství, výzkum, poskytování služeb, umění, medicína, produkce prostě vše co vás napadne. Tímto se žádná civilizace od té lidské neliší. Ovšem všechny ostatní rasy postrádají právě tu vlastnost, která nás odlišuje. Konkurenci v rámci druhu. Uvedu příklad. Vezměme si třeba zbrojní průmysl. Všechny rasy a civilizace mají zbrojní průmysl, který se stará o vývoj a produkci zbraňových systémů. Ovšem na rozdíl od nás, v této sekci vždy působí jen JEDEN hráč. Všichni ti kdož jsou angažování v tomto zbrojním průmyslu, spadají vždy pod jedinou instituci, která se daným odvětvím zabývá. Žádná jiná instituce se do tohoto již nepohrne, protože toto odvětví je takříkajíc obsazeno. BLBOST NEJVĚTŠÍHO KALIBRU!!! Je to ten samý případ, jako s těmi zvířaty, které si nekonkurují v rámci druhu. V těchto civilizacích se jakýkoliv nový objev rodí jen velmi, velmi těžce. Téměř neexistuje pokrok. Proč? Protože ten, kdo se pohybuje v tom určitém odvětví, není nikým tlačen k větší produktivitě, nebo snaze. Máte jistý příjem. Vláda od vás bude vše kupovat pro všechny ozbrojené složky, protože nic jiného není. Jistý pokrok zde být musí, neboť jistá konkurence tu přeci jen je. A to ze strany institucí jiných ras, pokud tedy tyto dvě rasy v dané odvětví obchodují. Proto jsou také z pravidla rasy, které obchodují daleko vyvinutější, než společnosti, které obchodování s jimi civilizacemi neholdují.
Avšak v lidském světě existuje třeba v tom zbrojním průmyslu, tolik institucí, které se jím zabývají, že je zde obrovská konkurence. To všechny zúčastněné žene kupředu. Nové technologie a objevy přicházejí jako na běžícím páse. Pokrok je tak rychlý, že technologie, která ještě před několika málo pozemskými lety byla absolutní novinkou, je dnes zastaralý šunt, o který nemá nikdo sebemenší zájem. Největší lidské pokroky vždy přišly ve válkách. Lidstvo se ovšem také změnilo, po tom co vykročilo do kosmu. Sjednotili jsme se. Což by nebylo možné, kdyby se všechen ostatní život tak zásadně od toho našeho neodlišoval.
Proto tato naše dravost, tato konkurence v rámci druhu ve všem co nás napadne, nás činí nejlepší, nejsilnější, nejchytřejší a nejmocnější rasou, jaká se ve známém kosmu vyskytuje. A to i přesto, že ze všech ras, které jsme měli do dnes tu čest poznat, je lidstvo suverénně nejmladší, co se týče kosmického věku. Naše civilizace je stará jen par století a jsme nejmocnější rasa. Jsme dravci, konkurujeme si navzájem. A to nás dělá silnějšími než cokoliv, co by se nám mohlo postavit.
Tak…“ usmál se císař. „nyní jsem vám prozradil tajemství úspěchu lidské civilizace a zároveň jste se o nás mnoho dozvěděl. Teď je řada na vás.“
Charross vypadal dosti překvapeně, neboť byl připravena na všechno možné, jenom ne na tento císařův monolog.
„Abych vám řekl pravdu, takový přístup jsem nečekal. Ovšem nic to nemění na faktu, že s vámi nehodlám a nebudu o ničem hovořit. Pokud jste si snad myslel, že touto falešnou otevřeností ve mně vyvoláte nějaké sympatie a já vám posléze poskytnu všechny informace o naší titánské rase, tak jste ještě hloupější, než jsem si doposud myslel.“
Jiří se usmál. “Vidíte prohlašujete zde, že se mnou nebudete mluvit, a přesto se mnou mluvíte. A pokud jde o tu poznámku, co jste avizoval ohledně mé snahy získání vašich sympatií, tak jste se nemohl více mýlit. Vězte, že mi opravdu nejde o získání nějakých vašich sympatií, vůbec o vás jako rasu nestojíme, neboť vás k ničemu nepotřebujeme. Vše co jste nám mohl poskytnout, jste nám již poskytl.“
Charross se zaraženě díval do císařovy smějící se tváře.
Císař, který zachytil určité fragmenty znepokojení v charrossově mysli, jen lehce pokývl hlavou.
„Ano vzali jsme si od vás veškeré informace, když jsme vás dávali dohromady. Kdybych to měl říct opravdu laicky, všechno co vaše paměť obsahuje, jsme jednoduše zkopírovali do naší lodní databáze. Ovšem abych vás trošku uklidnil, zatím nejsme schopni se vyznat úplně ve všem, co váš mozek obsahuje. Nicméně brzy rozluštíme pokud ne vše, tak určitě významnou část obsahu vaší paměti a vy sám jste nám k tomu poskytl klíč.“
„Co to na mě zase zkoušíte?“ Poznamenal titán. “I kdyby jste byli schopni toho co se mi tady snažíte namluvit, jak už jste sám řekl, nikdy nebudete schopni se vyznat v ničem, co byste mohli ode mne eventuálně získat. Neznáte naši řeč, neznáte naše písmo, naše pojmy prostě nic. Pokud se vám opravdu nějakým záhadným způsobem podařilo, jak říkáte zkopírovat celou mou paměť do té vaší databáze, stejně z ní nic nezjistíte.“
Znovu císařův úsměv. „Opravdu? Víte, měl byste naprostou pravdu, pokud by zde nebyla jedna skutečnost. Upřímně jsem hodně překvapen, že vás to ještě nenapadlo. Je pravda, že kdyby nebylo toho klíče asi bychom vás museli mučit. Och jak barbarské.“ Dělal si císař legraci. „Jelikož všichni disponujete telepatií, tak řeč jako taková u vás již asi pěknou řádku let neexistuje. Ale musíte, jak jste se již zmiňoval, mít její psanou podobu, pojmy a vše co je s tím spojeno. Ovšem každému z nás je jasné, že vaše civilizace je daleko jinde než ostatní v této galaxii a popravdě všechny, se kterými jsme se doposud setkali. Když jsme poprvé navázali kontakt se sorňany, jednoduše jsme jim okamžitě vybrakovali veškeré možné i nemožné informace o nich z jejich lodního počítače, ještě než nás vůbec spatřili. K rozluštění jejich jazyka jsme využili lodní lingvistickou databázi, která obsahuje všechny nám dosud známé používané abecedy a pravidla gramatiky, všech známých ras. To u vás ovšem nebylo možné, neboť vaše loď byla nedlouho po bitvě zničena autodestrukcí. Avšak jak jsem již zmiňoval vy sám jste nám poskytl klíč.“
Charross pořád nechápal a už se mu tohle slovíčkaření přestávalo líbit.
„Ta skutečnost, která nám tolik pomohla, se týká vaší znalosti sorňanského jazyka.“
Titánovi byla najednou jasno. Jeho oči se mu rozšířili tak, že se zdálo jakoby mu měly vypadnout z důlků.
„Vidím, že už je vám to konečně jasné.“ Pravil spokojeně císař. „Všechny informace, které jsou ať již ve formě nám nejasných symbolů či obrazců, budou mít svůj ekvivalent v sorňanské řeči, která je nám stejně srozumitelná, jako naše vlastní. Bude sice nějakou dobu trvat, než správně přiřadíme pojmy, které mají stejný význam v obou řečech, ale na tom již se v této chvíli pracuje. A ty pojmy, které nebudou obsahovat ekvivalent v podobě sorňaské řeči, z vás dostaneme. Jak, to už záleží pouze na vás.“
Charross, kterému se už nedařilo v této chvíli zakrývat nefalšované zděšení, jen mlčky zíral na lidského vládce.
24. Peklo na nebi
„Veliteli, mám příchozí hovor z vlajkové lodi naší flotily. Mám vám to přepojit na váš display?“ Vřískla směrem k prvnímu důstojníku poručík Kara.
„Sakra co chtějí, rozkazy přece zasílají v taktických pokynech. Přepojte mi to.“
Na displayi před Tronem se zjevila tvář vrchního velitele Sorňanské flotily admirála Tekra roda.
„Kde je kapitán Kriks?“ Byla jeho první slova, když spatřil prvního důstojníka v kapitánově křesle.
„Pane kapitán byl nucen zůstat na lidské velitelské lodi, okolnosti není čas vysvětlovat. Co se děje?“
„No dobrá. Veliteli domníváme se, že do systému s vámi přiletěly lidské lodě, proč nám nepomohou s obranou planety? Pokud jsou to přátelé, tak teď bychom opravdu přátelskou pomoc potřebovali. Toriané mají zbraně, kterým nemůžeme dlouho odolat. Stav flotily před útokem torianů, se smrskl na sotva polovinu. Musíte je přesvědčit, aby nám pomohli. Závisí na tom přežití našeho domova!!!“
„Pane lidé nám nyní pomáhají mnohem více, než si dokážete představit. Právě v těchto chvílích se snaží zbývající lidské lodě odrazit útok našeho nejhoršího nepřítele, který do systému přiletěl společně s touto obrovskou torianskou armádou. Ano jsou to charrossové a mají zde dvanáct opravdu velkých lodí.“ Ještě dodal první důstojník, když viděl zděšenou tvář admirála.
„Cha…cha…to znamená, že je s námi se všemi konec.“ Admirál vypadal jako by právě zešílel. Něco nesrozumitelného mrmlal a už vůbec nereagoval na Trona, který se na něj ještě snažil mluvit a nereagoval ani na pokřikování nějakého důstojníka směrem na něj, které bylo slyšet z displaye.
Tron se ještě několikrát pokusil oslovit admirála, načež se spojení přerušilo.
„Co se sakra děje?“ Zařval a vzápětí malou sornou otřásla obrovská exploze, která jí téměř utrhla celou záď. Hlavní podsvětelné motory byly v tahu. Přežili to jen manévrovací a zázrakem taky nadsvětelný pohon. Trona to odhodila přes jeho ovládací pult a když se ztěžka znovu postavil na nohy, uviděl na hlavním zobrazovacím displayi důvod, proč bylo spojení přerušeno. Z vlajkové lodi zbyly jen trosky, které se setrvačností vzdalovaly od epicentra výbuchu. Situace sorňanů byla kritická. Vlastně byla spíše absolutně beznadějná. Ostatní federační lodě již neexistovaly a sorňanská flotila se hroutila jako domeček z karet. Antihmotová torpéda, kterými toriané častovali sorňanská plavidla, zajišťovala absolutní a totální převahu. Přestože na počátku útoku na planetu bylo torianských lodí méně v důsledku prořídnutí po lidském likvidačním útoku neuplným ELP, lodě federace nebyly schopny vůbec torianům konkurovat.
Rychle po sobě se měnily v zářivé explodující koule a nyní jich zbývalo již jen něco přes sedmdesát.
Toriané navzdory úporné snaze federačních spojenců do této chvíle přišli o pouhých dvacet čtyři bitevních lodí, ale dalších více jak sto pokračovalo v totální likvidaci zbytku sorňanských plavidel.
Na Trona z hlavního taktického displaye dýchala bezradnost. Po explozi vlajkové lodi, se jakýkoli organizovaný odpor úplně zhroutil. Lodě flotily se snažily už jen prchat, aby se alespoň zachránily, protože bylo lepší, aby alespoň nějaké přežily, neboť bylo všem kapitánům jasné, že bez pomoci lidí Sornu neubrání. Ovšem ani Tron vlastně nevěděl, jak se lidem daří. Ze zamyšlení jej vyrušil křik poručíka Reye.
„Veliteli jsme tu jak terč na střelnici, bez hlavního podsvětelného motoru skoro nejsme schopni se pohybovat, nejsme schopni vyvinout více jak osmnáct procent rychlostního tahu. Co hergot budeme dělat?!!“
„Jsme v hajzlu!!!“ Přidala se Kara.
„Torpédo na pravoboku, míří na naši příď třicet pět sekund do střetu!!!“ Ječel Rey.
„Veškerou energii do čelního manévrovacího pohonu na pravé straně TEĎ!!!“
Kara okamžitě přesměrovala veškerou energii a na pravém boku přídě, se naplno zažehla iontová tryska. Loď se začala na místě otáče ve směru přilétajícího torpéda. Ačkoliv se Malá Sorna nestihla otočit úplně do polohy souběžně s trajektorií torpéda, na to aby se mu vyhnula, to stačilo.
„Okamžitě aktivovat nadsvětelný pohon!!!“
„Pane vždyť jsme jen kousek od planety, nevíme co způsobí její gravitace. Bude ovlivněn výpočet dráhy a dost možná i naše rychlost. Může nás to roztrhat, nebo hodit někam úplně daleko.“
„Chcete snad chcípnout, zapněte ten podělaný nadsvětelný pohon!!!“ Řval Tron na Karu.
Malá Sorna, která se nacházela přímo uprostřed vřavy, najednou prudce akcelerovala a těleso lodi se protáhlo do štíhlé, dlouhé podoby. Všichni přítomní na můstku pocítili obrovský tlak na tělo a Malá Sorna vystřelila rychlostí devětkrát převyšující rychlost světla, ven ze soustavy neznámo kam.
* * * * *
„Co to hergot bylo?“ Vřískl Fuler v reakci na stín Malé Sorny, která se mihla kolem Anihilátorů, když akcelerovala.
„To by la Malá Sorna pane.“ Odpověděl mu major. „Sorňaská flotila je v troskách a Velitel Tron nejspíše nařídil úprk. Ovšem tím, že aktivovali nadsvětelný pohon v bezprostřední blízkosti planety strašně riskovali. Mohlo je to rozervat a pokud to těleso lodi ustálo, tak se nejspíš řítí neznámo kam, a pochybuji, že samo sorňané ví kam letí.“
„Útěk na slepo.“ Poznamenal jen generál.
„Pane, to co se děje s Malou Sornou není nyní priorita.“ Poznamenal Adam a vzápětí se všichni poroučeli k podlaze po zásahu z jedné titánské bitevní lodě. Lidé si již nějakou chvíli vyměňovali s charrossy pozdravy ve formě lidských světelných paprsků a ze strany charrossů ve formě jakýchsi bleskových zakřivených výbojů. Po každém zásahu se anihilátorům vždy o dobrých padesát procent poklesla energetická stabilita štítu, ovšem tyto výboje co titánské lodě šlehaly, musely být nesmírně energeticky náročné, neboť vždy nějakou dobu trvalo, než loď vystřelila další výboj. Regenerátory štítů, tak měly vždy dostatek času na obnovení maximální energetické intenzity.
„Všem lodím, spustit koordinovanou palbu na nejbližší z nepřátelských plavidel.“ Rozkázal generál. Anihilátory se zaměřily na jedinou nepřátelskou loď a začaly v salvách chrlit paprsky a navíc každý vystřelil po jedné střele nova. Na titánské lodi bylo nejdříve vidět, jak se z jejího pláště trhají kusy, neboť světelné paprsky prolomily stít ještě dříve, než se k ní přiblížily novy. Ty dokonaly dílo zkázy. Charrossanská loď se roztrhala na miliony kusů a ozářila blízký prostor. Ovšem tu samou taktiku zvolili i titáni. Mezi zbývajícími jedenácti loděmi najednou začaly přeskakovat blesky. Fuler okamžitě nařídil všem anihilátorům stažení do vzdálenosti jedné miliardy kilometrů. Ovšem titánské a lidské lodě byly vzájemně příliš blízko. Blesky, které přeskakovaly mezi titánskýmy loděmi, najednou všechny udeřily současně do lodě, která byla na hrotu útočné formace a zároveň nejblíže lodím lidským. Z první lodě vystřelil výboj, který měl sílu všech ostatních a udeřil na nejbližší Anihilátor. Tomu totálně explodovala strojovna a z útrob lodi, se vydrala do prostoru exploze. Anihilátor zůstal stát bez hnutí neschopen dalšího pohybu. Začal pálit všemi sekundárními zbraněmi, které nebyly napájeny z lodního jádra. Lidé již nepoužívaly raketové nosiče, jelikož jejich energetické zbraně žádné nepotřebovaly. Ovšem sekundární energetické a plazmové zbraně byly příliš slabé, než aby v krátké době mohly prorazit štíty protivníků. Plazmové kanóny by to vytrvalou střelbou dokázaly, ale ne během několika vteřin. Ostatní anihilátory se otočily a spěchaly ochromené lodi na pomoc. První tři okamžitě začaly pálit na titánskou loď, ze které vyšel společný výboj. Ta nemohla vydržet soustředěnou palbu a opět přišla o štít. Dílo zkázy tentokrát dokonaly dvě novy, které pronikly pláštěm do nitra lodi, kde explodovaly a úplně ji roztrhaly. Titáni však nezaháleli a spustili svoji bleskovou bouři na ochromený anihilátor. Z lidské lodě se již hrnulo spousta menších lodí, které prchaly vědomy si toho, že s jejich mateřským plavidlem je konec. Anihilátor se rozpadl na kusy hned po prvních několika zásazích bleskovými výboji a bohužel pro lidi vzal všechny menší prchající lodě s sebou na onen svět. Fulera na můstku Adama popadaly hysterické výlevy, neboť byl na smrt rozzuřen a vyděšen, jelikož už teď přišlo o život více jak šedesát miliónů lidí.
„Lodě P, L a Z se připraví na použití úplného ELP pulzu s charakteristikou rázové vlny. Ne že spustíte kulovou charakteristiku, nechceme přece zlikvidovat planetu sorňanů. Takže přímá vlnová charakteristika, je to jasné?!!“
Od zmíněných lodí okamžitě došla odpověď, že jsou připraveny a čekají na rozkaz. Dobrá seřaďte se do boční řadové formace a pomalu přibližovat zpět k těm zmetkům.“
Charossanské bitevní lodě se rozdělily na dvě části. Kdy čtyři plavidla plula v ústrety anihilátorům a zbývajících sedm prozatím zůstávalo na místě.
„Zničte ty zmetky.“ Rozkázal generál.
Třem anihilátorům se vzápětí několikanásobně přetížilo jádro a vteřinu po tom, se na jejich přídi oslnivě zablesklo. Nebýt filtrů, kterými byl vybaven průzor můstku, všichni by oslepli. Tři vlny, které se vyvalily z obřích lodí se rychlostí světla hnaly na zaskočené nepřátele. Ti totiž znovu započaly s propojováním bleskových výbojů, kdy první čtyři plavidla mezi sebou již šlehala blesky a ostatní za nimi se zrovna připojovaly. Rázové vlny se po cestě rozšiřovaly, takže charossové neměli šanci ani před nimi uhnout. Obě skupiny byly neustále velice blízko sebe. Ovšem titánská plavidla, která se nacházela za prvními čtyřmi dále od lidí, stačila udělat jedinou možnou věc pro svou záchranu. První čtyři lodě již nestihly zareagovat, ale zbývajících sedm najednou urychleně aktivovalo hyperpohon a otevřelo hyperprostorovou bránu. Vletěly do ní zrovna ve chvíli, kdy vlny dostihly první čtyři lodě. Všechna čtyři plavidla ač měla štít na maximální intenzitě okamžitě přestala existovat. V prostoru rozkvetly další čtyři oslnivé exploze.
Všichni začali na můstku řvát radostí.
„Chcípněte vy kurvy!!!“ Zaječel Fuler.
„Generále!!!!“ Doslova vykřikl Adam. Jsou za námi. Všichni provedli mikroskok a vyletěli z hyperprostoru za námi!!!“
„Cože…?“ Stačil jenom vyřknout generál a najednou se do tří lodí, které vyslaly vlny zakously bleskové výboje. Tyto tři anihilátory byly úplně bezbranné. Jejich regenerátory teprve začaly pracovat na obnově lodního jádra. Z lodí se okamžitě začaly odtrhávat kusy jejich plášťů.
„Kryjte ty lodě. Kryjte je vašimi loděmi!!“ Řval Fuler rozkazy pro velitele ostatních anihilátorů. Lidské bitevní plavidla okamžitě spustily palbu na titány. Bylo však pozdě. Všechny tři bezbranné anihilátory zakrátko skonaly v obrovských explozích.
„Pane generále, blíží se k nám zbytek torianské armády, vlastně jen jeho část. Druhá část právě bombarduje povrch Sorny. Ovšem je to více jak šedesát plavidel.“
„Pryč ze soustavy. Tuhle bitvu jsme projeli na celé čáře.“
„Pane to se těm zkurvysynům nepomstíme?“ Najednou na generála štěkl poručík, který měl velet výsadkovému komandu.
„Nevidíte že prohráváme?!!“ Zařval na něj Fuler. „Přišli jsme o polovinu lodí. Ano oni také přišli o pět lodí, ale dalších sedm ještě mají a ještě slušnou armádu nohsledů za zadkem. Tohle nemůžeme vyhrát. Řekl jsem pryč ze soustavy a hned!!!“
„Nemůžeme generále!!!“ Zaječela kapitánka. „Ti hajzlové pořád používají to spektrum záření, které nám zabraňuje vytvořit hyperprostorovou bránu!! Co máme dělat generále, co máme dělat?“
„Zamaskovat!!“ Zařval.
Všech pět lidských lodí najednou doslova zmizelo před zraky charossů i torianů.
„Generále nevím jestli nám to pomůže, ale obávám se, že charossové jsou nás schopni odhalit i takto. Uvidí nás díky energetickým výkyvům, které způsobují motory a zbraňové systémy.“ Upozornil Fulera Adam.
„Jo já vím, já vím, ale pokud vypneme všechny systémy tak nás neuvidí, ale teď ví kde jsme takže zmizíme.“
„A kam?“ Optal se major.
„K hvězdě. Kupředu hned.“ Poručil a anihilátory začaly zamaskované prchat směrem k místnímu slunci. Titáni v závěsu hned za nimi je pronásledovali a pokračovali ve třelbě.
„Opětujte palbu a naplno k hvězdě. Střepem se těch torianů a potom se pokusíme vyváznout.“
Obří lodě se hnaly ke gigantickému tělesu hvězdy, pronásledovány charossanskými loděmi. Torianské lodě se po nějaké době otočily a začaly směřovat zpět k planetě sorňanů. Anihilátory směřovaly přímo do středu hvězdy rychlostí přesahující polovinu světla a ještě zrychlovaly.
„O co se to vlastně snažíme pane generále?“ Křikl Fulerovým směrem major.
„Chci se dostat co nejblíže ke hvězdě. Má strašně silné magnetické pole, snad jim to znemožní v používání toho jejich zasraného spektra, kterým nás odřízli od hyperprostoru. Adame, nařiď všem lodím, že jakmile zaznamenáš jen na určitý moment přerušení signálu toho spketra, vytvoříš bránu a všechny lodě do ní vletí. Ostatní nesmí otvírat své vlastní brány, popravdě nevíme kde se vynoříme, protože proměnných je tolik, že výpočty v podstatě nelze udělat. Proto všichni musíme do stejného tunelu, abychom alespoň zůstali společně. Popravdě nepamatuji si, že by někdo před námi zkoušel otvírat bránu téměř ve slunci.“
Nikdo se už na nic neptal a nikdo už nepromluvil. Všichni jen mlčky čekali a průzorem sledovali peklo, do kterého se všechny lodě řítily. Filtry na průzoru propouštěly jen necelá dvě procenta svitu, a přesto byl můstek osvětlen jako pokoj v domku za jasného slunečního svitu.
Byli už ve svrchních vrstvách atmosféry a štíty byly již pěknou chvíli několikanásobně přetíženy. Lodě svítily jako obří pochodně, když Adam zaznamenal to nač čekal. Na triliontinu sekundy byl přerušen signál spektra, okamžitě se před lidskými loděmi otevřela brána. Všechny po sobě do ní vletěly a hyperprostor se za nimi uzavřel. Titánské lodě, které se za nimi řítily, nemohly vědět kam kam lidské lodě prchly, proto zpomalily a začaly se obracet směrem k planetě Sorňanů.
Torianská mezihra
Přestože měl Xaíírass rozporuplné pocity z bitvy, která se odehrála před nějakou hodinu zde u Sorny, pociťoval velkou dávku zadostiučení a také trochu hrdosti. Taktika, kterou toriané uplatnili v boji proti lidem se zdála být alespoň částečně úspěšná a byla z jeho hlavy. Byl sice také trochu zklamaný, jelikož se stalo to, čeho se obával. Toriané by sami nakonec nebyli schopni těch deset lidských plavidel přemoci. Ovšem důležité bylo, že jim byly schopni vůbec způsobit alespoň nějaké potíže. Přestože prakticky zničili jen jednu jedinou loď, byl to poloviční úspěch, neboť toriané, ač to nikdo z nich nepřiznal, už k lidem přistupovali jako k silnějšímu protivníkovi a nutno říci, že zcela zaslouženě. Jejich pocit nepřemožitelnosti byl ten tam a také jejich arogance doznala velké redukce.
Čerstvě povýšený org si dopřával svou oblíbenou lahůdku. Malí tvorečkové se hemžili v upravené míse tak, aby se z ní nemohli dostat a jeden zrovna skonal, kdy ho Xaíírass za doprovodu slabého skřeku pozřel. Byl ve své ubikaci a poslouchal počítač, který mu zvukovými signály podával informace o výsadkovývh lodích, jenž právě sestupovaly k povrchu planety sorňanů. Věděl, že pozemní sorňanské vojsko ještě organizuje poslední odpor, ale také moc dobře věděl, že nemají sebemenší šanci. Jejich flotila již neexistovala. Těch pár lodí, kterým se podařilo uprchnout nestálo vůbec za řeč. Ovšem štvalo jej, že se podařilo uprchnout i té kocábce, u které to vlastně všechno začalo. V duchu si odpřísáhl, že nepřestane Malou Sornu pronásledovat, dokud tu loď sám nezničí.
Vyrušil jej zvukový signál, který hlásil čekajícího za dveřmi jeho ubikace. Tlačítkem na přenosném ovladači otevřel dveře a dovnitř vstoupil Chíírr.
„Tak co říkáš?“ Spustil směrem k Chíírrovi a zdvihl při tom všechny čtyři paže, na kterých se mu pohupovaly jeho klenoty. Xaíírass dosud neměl čas se svému příteli pochlubit, jelikož Chíírr nebyl v době kdy probíhala bitva na Xaíírassově lodi. Chíírr měl nyní svou vlastní skupinu lodí. Xaíírass mu totiž okamžitě po svém povýšení zajistil hodnost kirra.
Ovšem co nebylo Xaíírassovi jasné, že Chíír dostal letku nikoliv bitevníků, ale bitevních lodí, které byly vybaveny vylepšenými zbraněmi, tak jako armáda, která přepadla lidská plavidla zde u Sorny.
„No připravil jsi mi pěkné překvapení,… eee tedy připravil jste mi pěkné překvapení vaše vrchnosti.“
„Přestaň s tím přiblblým žvaněním a mluv se mnou jako doposud. Co tě ke mně přivádí?“
„Chtěl jsem tě navštívit a přesvědčit se, jestli ti to povýšení nevlezlo moc do hlavy.“ Usmál se kirr.
„Hele nech si těch pitomých keců. Může se taky stát, že tvé povýšení do hodnosti kirra bude anulováno.“
„No dobře, dobře. Hned se nerozčiluj. Poslyš, teď vážně. Vím, že jsi před půl hodinou přikázal, abys nebyl rušen. Ovšem v domovském systému na stanici jsem dostal od vládců tento disk. Jsou na něm rozkazy, které jsou určeny jen tobě. Svěřili ten disk mě, protože vládcové vědí, že se již hodně dlouho známe. Nebylo jasné, jestli ten útok na Sornu přežiješ. V případě tvé smrti, jsem se měl o to postarat sám osobně. Ovšem mám se té mise, která je pro tebe připravena účasnit s tebou i když budeš živ.“
„Sám osobně?“ Zašklebil se Chíírrovým směrem org. Byl překvapen, že jeho přítel dostal nějaké přísně tajné rozkazy, které měl splnit v případě, že by Xaíírass zemřel. Evidentně Chíírra v minulosti podceňoval. Najednou jej napadlo, že Chíírr nebude jen obyčejným pěšákem, kterých mají vládcové k dispozici miliardy. Xaíírass již nyní také nebyl obyčejným pěšákem. Byl jednímk z deseti, ovšem do té doby byl postradatelný, jako všichni ostatní.
„Rozkazy byly uloženy na disk,“ pokračoval kirr „protože jak víš není možné v průběhu jedné probíhající mise dostat v reálném čase další. Neboť pokud by ti je chtěli poslat ve zprávě, tak ta by tu letěla stejně dlouho jako lodě.“
„Dobrá dobrá, dej sem ten disk.“ Nasupeně chmátl po malém čtverci org. To že se Chíírr ukázal být mnohem více tajemným a možná důležitějším, než se Xaíírassovi vždy jevilo, jej znervóznilo.
Zasunul disk to terminálu a poslouchal. Uslyšel hlas jednoho z vládců.
„Zdravím vás orgu Xaíírassi. Jste nyní nejspíše dosti překvapen. Myslím, že chápu vaši současnou nervozitu. Nyní asi také utrpěla ve vašich očích důvěryhodnost vašeho nejlepšího přítele. Avšak je to zcela neprávem, neboť Chíírr nikdy nepřestal být vašim přítelem. Abych vás uvedl na pravou míru. Mezi torianskými důstojníky se ukrývá špion.“
Xaíírass byl už po druhé v krátké době zcela ohromen.
„Nejspíš se vaše překvapení nyní ještě více znásobilo. Ano je to tak. Máme v důstojnickém sboru špiona, kterého musíme vypátrat. Toto podezření jsme měli již nějakou dobu, ovšem nebyli jsme si tím jisti, dokud nás nepřepadla v systému Kerzííss federační armáda. Protože přesun lidské lodi, na jejímž zajmutí jste se podílel, byl přísně utajován. O systému, ve kterém byla loď zadržovaná věděli jen důstojníci, kteří se účastnili jejího zajmutí a samozřejmě všichni orgové. Je vám přece známo, že všem řadovým vojákům, jenž se také podíleli na zajmutí lodě bylo sděleno, že loď bude odvlečena do domovského systému, kde bude rozebrána. Do systému Krzííss jste přece přiletěl jen se svou velitelskou lodí a po té byla ihned odeslána na základnu Irršša. Takže i kdyby to byl někdo z vašich vojáků, informoval by nepřátele, že loď se bude nacházet v našem domovském systému. To samé bylo sděleno personálu stanice, navíc všem byl dočasně po dobu pobytu zakázán přístup k jakémukoli vysílači. Ze stanice nebyl po dobu přítomnosti lodi odeslán žádný nadsvětelný signál, takže nemohla být odeslána žádná zpráva. I kdyby však byla odeslána, nemohla by se stihnout dostat k příjemci tak brzy, neboť systém Kerzííss je přesně týden cesty při osminásobné rychlosti světla vzdálen od nejbližšího světa, který v té době měla ještě pod kontrolou federace, kromě systému Rigy. Ovšem v systému přeci došlo k souboji s lodí. Víte přece, že jste dostal rozkaz na místě vyčkat čtyři dny, kdy jste čekali na tažnou loď, která potom odtáhla lidskou loď do systému Kerzííss. O tomto postupu jste nebyl informován ani vy. A to jste jako jediný kirr věděl, kam bude plavidlo lidí odtaženo. Ovšem o tom, že se bude čekat čtyři dny na tažnou loď, přestože byste byli lidskou loď schopni odtáhnout sami, věděli orgvé. Ovšem nevěděli, proč máte čtyři dny čekat na tažnou loď. Věděli jen, že se bude ty zmiňované dny čekat, a že další tři bude trvat její přesun. Kdybyste byl špion vy, odeslal byste zprávu o jejím místě zadržování, aniž jste mohl vědět, že čtyři dny budete čekat na místě. Ovšem jen Orgové věděli, kdy přesně se bude loď lidí nacházet v systému Kerzííss. Proto je jasné, že jeden z orgů je špeh. Nevíme však který. Vy jako jediný org máte nyní plnou důvěru vládců, neboť se prokázalo, že vy špehem být nemůžete. Abych pravdu řekl. Než se prokázalo, že vy nemůžete být špehem, byl jste našim hlavním podezřelým. Bylo divné, jak se vám z každé šlamastiky podařilo zázračně vyváznout, ať už to bylo přepadení Malé Sorny, zajmutí lidské lodi, nebo totální kolaps v soustavě Kerzííss. Asi si teď říkáte, jak s tím vším souvisí váš přítel Chírr. Na to je jednoduchá odpověď. Chíírr je již nějaký čas prověřeným agentem vojenské kontrarozvědky. Měl vás mít na starosti, jelikož jste byl podezřelý číslo jedna. Avšak po událostech, které vedly k zajmutí lidské lodě, o vás již nikdo nepochoval. Alespoň ne v tom směru, který se týká špionáže.“
Xaíírass se vlnou podíval na Chírra, jenž stál kousek opodál, a který jen s úsměvem lehce pokývl hlavou.
„Tak nyní znáte informace, které mají statut nejvyššího utajení. A teď abych přešel k avizovaným rozkazům. Jedná se o následující věc. Ihned po skončení této instruktáže, se vydáte do systému Rigy, kde se setkáte s těžebními loděmi. Zničíte veškerý odpor, který by se mohl případně vyskytnout ze strany aisů. Těžební lodě okamžitě začnou s pracemi na tamním asteroidovém pásu. Aby jste byl v obraze. Jedná se o jistý materiál, který se v této oblasti nachází. Titáni o něj mají eminentní zájem. Jde o jistý kov, z jehož slitiny jsou vyrobeny i lidské lodě. Lidé jej nazývají tristorcium, a má velmi vysokou hustotu, takže je výborný na výrobu lodních plášťů. Titáni nám přislíbili poskytnou podklady na jeho zpracování, takže budeme schopni tuto slitinu sami vyrábět. Ovšem těžba, na kterou budete dohlížet, se týká pouze vybraných asteroidů. Které to jsou se dozvíte z přílohy, jenž je umístěna taktéž na tomto disku. Ostatní asteroidy musejí zůstat nedotčeny rozumíte? Těžbu povedete až do doby, než do systému přiletí titánské mateřské lodě. Potom dostanete další instrukce. To je prozatím vše.“
Instruktáž skončila disk samovolně vyjel z terminálu.
Xaíírass jen mlčky seděl a vypadal dosti zahloubaně.
„Pochop, nemohl jsem ti o tom říct. Byl bych okamžitě popraven.“ Najednou promluvil Chíírr.
„Ale já to chápu.“ Pronesl Xaíírass. „Jen si teď připadám jako blbec. Dlužím ti omluvu a nemohl jsem se v tobě více mýlit. Vždy jsem si o tobě myslel, že jsi…“ Nedořekl.
„Nikdo?“ Doplnil jej Chíírr. Je to pochopitelné, neboť já jsem tak musel vystupovat. Nesměl jsem nijak vybočovat z průměru, aby snad někdo z posádky, nebo dokonce ty sám nepojal podezření.“
„Ano rozumím a máš můj obdiv. Svou roli jsi sehrál skvěle. Celé ty roky se ti dařilo mne klamat a držet mne v dojmu, že jsi jen průměrný voják, který dosáhl větší důležitosti a postavení, než na jaké kdy mohl mít ambice. Ani ve snu mne nenapadlo, že jsi agent kontrarozvědky.“
Xaíírass ještě chvilku mlčel, načeš zničehonic vybafl.
„Nuže dobrá můj staronový příteli. Měli bychom se pustit do tohoto našeho přísně tajného úkolu což?“
Chíírr se usmál. „Jsem rád, že tyto pro tebe nové a vpravdě šokující informace, nemají na náš vzájemný vztah žádný dopad.“
Po těchto slovech se oba dva pohnuli směrem ke dveřím a zamířili na můstek lodi.
25. Záchrana a neočekávané setkání
Na čtyřech místech zároveň, se v soustavě Sorny otevřely hyperprostorové brány. Kdyby ve vesmíru existovalo něco jako světové strany, objevily by se lidské lodě současně na severu, jihu, východu i západu. Anihilátory byly v plné bojové pohotovosti, ovšem jak po proskenování systému záhy zjistili, v systému se vyskytovalo jen zhruba dvacet torianských bitevních lodí, které bombardovaly povrch Sorny a sedm titánských plavidel na orbitě plynného obra.
„Výsosti na povrchu planety zaznamenávám intenzivní vojenskou aktivitu.“ Poznamenala Gaia.
„Zničte ty lodě co ostřelují planetu a připravte pozemní armádu na výsadek na planetu. Provedeme hromadné transporty do deseti největších měst.“
Lodě, které byly na orbitě téměř ani nestačily na lidský útok zareagovat. Byly okamžitě zničeny.
„Císaři je zde ještě sedm dalších plavidel s jinou signaturou. Odhaduji to na charrossanské lodě. A nejspíše prchají. Nacházejí se na orbitě plynného obra. Právě přešly do hyperprostoru.“ Uzavřela Gaia.
„Hmm…“ Císař se najednou zahleděl do průzoru můstku, načež poznamenal.
„Vidíte všude ten bordel?“ V prostoru poblíž planety a také plynného obra, se převalovaly zbytky po všech možný lodích.
„Výsosti došlo zde k bitvě.“ Začala opět Gaia. V prostoru se nacházejí zbytky federačních a torianských plavidel.“
„Dobře, dobře kde jsou naše lodě?“
„Císaři tohle se vám nebude líbit. V prostoru jsou také zbytky z nejméně čtyř našich lodí. U planety jsem detekovala zbytky pláště pátého anihilátoru.“
Jiří se ztěžka posadil do křesla. „Co jsem to provedl?“ Hlavu zabořil do dlaní a polohlasně nadával.
„Všechny jsem je poslal na smrt.“
„Císaři, Gaia přece podotkla, že jsou zde zbytky pěti anihilátorů. To znamená, že ještě pět lodí musí někde být.“ Promluvil major Plánek.
Gaia chvíli čekala, jestli na majorovu poznámku vladař nějak zareaguje a když se tak nedělo, dodala.
„Jestli se ostatním lodím podařilo vyváznout ze střetu, tak v soustavě se nevyskytují.“
Císař ještě chvíli mlčel a pak řekl.
„Vyšli hyperprostorem identifikační signál, všemi směry. Výstup vždy po jedné astronomické jednotce. Jestli jsou někdo poblíž, tak se ozvou.“
„Veličenstvo nemám signál poslat do celé galaxie? Mohou se nacházet kdekoli. Ovšem na případnou odpověď můžeme čekat i několik dnů a možná i týdnů. Tato galaxie sice není tak velká jako Mléčná Dráha, ale než se signál dostane do všech jejích koutů bude to nějakou dobu trvat.“
„No dobře, dělej jak myslíš. Dobrá rozešli ihned rozkazy na všechny lodě. Každá loď provede výsadek o síle minimálně jednoho milionu vojáků. Aspoň pomůžeme těm sorňanům, aby je ty zrůdy nesežraly.“
* * * * *
Válka, která se odehrávala na planetě, byla již tři hodiny v plné síle. Ovšem sorňané stačili zorganizovat jen obranu v místech největšího osídlení a vojenských základen.
Největší nápor byl zcela logicky na hlavní město planety. Síly sorňanů zaujaly kruhovou obranu, v jejímž středu se nacházel vládní palác. Na začátku střetu měl tento kruh tvořený vojskem v průměru přes šedesát kilometrů. V těchto momentech však bylo již téměř celé hlavní město v rukou torianů, kteří řádili jako opravdové bestie. Válečníci si razili cestu městem a v záchvatech zuřivosti sorňanské vojáky i civilisty trhali a požírali přímo na bojišti. Ve fyzické síle se sorňané torianům v žádném případě nemohli rovnat, takže pokud se jim dostali toriané až na tělo, byli sorňané masakrováni jako dobytek.
Desátník, jenž se zrovna nacházel za zbytky jakési stavby, která v původním stavu připomínala obrovský hřib, sebou na poslední chvíli doslova praštil na zem, aby se vyhnul proudu, který po něm vystřelil jeden z torianských vojáků. Ten si jej všiml, jak se schovává za hromadou suti, když kolem probíhal společně se svou družinou. Malý sorňan byl totálně vylekaný. Nebyl to žádný veterán. Ti zemřeli ze všech nejdříve v prvních dvou hodinách bitvy. Po té co padli všichni zkušení vojáci dostaly události velice rychlý spád. Torianská armáda se hrnula na střed města třikrát rychleji, než v v počátku, kdy jim kladly odpor nejlepší jednotky sorňanské armády. Sorňane umírali po desetitisících, bylo to dáno i tím, že torianské bitevní lodě, které se nacházely na orbitě neustále ostřelovaly pozice jejich vojska. Sorna sice disponovala určitou planetární obranou baterií, ale ta byla z povrchu smetena jako první. Krupobití částicových proudů, jenž neustále dopadalo na povrch, najednou ustalo. Vojáka to dost překvapilo a zdvihl hlavu do výšky. Málem se mu to stalo osudným, kdy mu kolem hlavy prolítl proud částic z ruční zbraně toriana, který se na něj hnal. Instinktivně se přikrčil. Ovšem hned na to vykoukl zpoza krytu a nestačil se divit. Spatřil toriana zrovna ve chvíli, kdy se odrážel ke skoku, kterým chtěl překonat hromadu suti, za kterou se sorňan schovával. Letěl přímo na malého desátníka. V letu ho však do hrudi zasáhl projektil, ze zbraně desátníkova spolubojovníka. Byl to jeho kapitán, který když viděl v jaké je bryndě vydal se mu na pomoc a to i přesto, že malý desátník se nacházel již na opačné straně fronty, která se neustále sunula směrem k vládní budově.
„Vstávej dělej!!!“ Řval po něm kapitán, kterému se podařilo odstřelit dalšího z torianů, řítícího se jejich směrem.
„Tak hni s sebou nemehlo, musíme okamžitě pryč!!!“
„Copak není jedno kde chcípnu?“ Zaskřehotal vyděšenec.
„Ty chceš chcípnout právě teď v době, kdy budou zakrátko toriané zlikvidováni?“
„Cože? Jak zlikvidováni, co jste zešílel. Nevidíte co se kolem děje, všichni chcípnem!!!“ Řval jako smyslů zbavený.
„Nechcípnem, jsou tu lidé. Lidé nás přišli zachránit rozumíš? Proč myslíš, že ustalo bombardování z orbity?!! Torianské lodě jsou v tahu, všechny jsou zlikvidované. Mladý se ještě jednou podíval na nebe a postřehl dva slabé záblesky, které byly i přes denní atmosféru zřetelně vidět.“ Nevěřil vlastním očím.
„Tak co přesvědčený? A teď už do prdele vstávej a padáme. Teď už se musíme jen udržet do příchodu jejich vojáků.“
Zvedli se a běželi směrem k úkrytu, ze kterého vyběhl kapitán a kde se ukrývalo dalších dvanáct vojáků, kteří zbyli z jeho bojové skupiny. Když se blížili ke sklepnímu vchodu, jenž byl tím krytem, spatřili vojáky, jak na ně sklepními okny něco pokřikují a vzrušeně při tom gestikulují. Otočili se a vzápětí sebou okamžitě švihli na zem. Nad hlavami jim proletěl kulový částicový výboj, který vystřelilo torianské osmikolové vozidlo, které se zrovna valilo přes sutiny, za kterými se oba vojáci ještě před okamžikem schovávali. Všichni kapitánovi muži, jenž byli schovaní ve sklepě do jednoho skonali v explozi, po té co výboj zasáhl jejich úkryt. Oba vojáci se postavili zpět na nohy a hleděli přímo do hlavně kanónu obrněného vozidla. Zpoza vozidla se vyhrnulo nějakých deset torianů a všichni sorňany obstoupili.
„Vy psi!!!“ Řval jeden z nich. Poštvali jste na nás ty lidské zrůdy, ale to vád nezachrání. My tu sice zemřeme, ale naše armáda zlikviduje ten váš pidisvět a pak se budou naši krmit vašimi ubohými mozky a těly.“
Sotva to však dořekl vozidlo, které stálo za nimi se rozlétlo do všech stran v oslnivém výbuchu. Nad hlavami ji prosvištěl malý stíhač, který vozidlo zlikvidoval. Vzápětí se kolem obou skupin rozzářilo bílé světlo a následujícím momentě tu stála skupina nějakých padesáti lidských vojáků. Nejbližší z nich okamžitě odhodili zbraně a vrhli se na toriany. První, který to schytal byl ten, který mluvil. Člověk, který se na něj hnal vytáhl z pouzdra na zádech jakýsi krátký meč, který měl ve středu ostří energetickou žílu. Toriana rozsekl na dvě části a ten se jen s chrčením sesunul na zem. Ostatní nedopadli o nic lépe. Další měl během mžiku utržené dvě paže, které nyní svíral ve svých rukou jejich nový majitel. A takhle podobně byli zmasakrováni asi během pěti vteřin všichni.
Oba sorňanští vojáci jen nevěřícně hleděli na obrovské postavy, zahalené kompletně ve zbroji. Ani obličeje lidí nebyly vidět. Ani jeden z nich v životě ještě člověka neviděl a proto byli oba dva doslova uhranuti impozantním zjevem lidských vojáků.
„Děkuji za nás za oba.“ vyřkl kapitán, ale nikdo z vojáků na něj nereagoval. Chovali se jako kdyby tu s nimi sorňané vůbec nebyli. Oba dva se okamžitě vydali do velitelství.
Scénáře podobné tomuto se odehrály v podstatě všude na planetě. Během několika desítek minut byl odpor torianů kompletně zlomen. A pak šlo již jen o to najít izolované skupiny, které se poschovávaly kde jen mohly. Bylo jasné, že nalezení a likvidace zbývajících torianů bude otázka i několika dnů, ale to nikoho nijak netrápilo.
* * * * *
Armádní generál sorňanského pozemního vojska vešel do podzemního bunkru, který byl hluboko pod vládní budovou, a který sloužil také jako hlavní velitelský stan. Prošel vetší místností, kde byl personál věnujíce se svým činnostem a otevřel malé dveře, které se nacházely na druhé straně. Vevnitř bylo deset postav. Pět z nich patřilo osobním strážcům a pět členům vlády.
Komturové vstali ze židlí, postavených okolo kulatého stolu a nejstarší z nich promluvil.
„Situace?“
„Excelence situace venku se zklidňuje. Lidé přebrali nad městem úplnou kontrolu a v podstatě i nad celou planetou. Jsme zachráněni.“
Komtur jen pokývl na znamení souhlasu a usedl zpět na židli. Ostatní provedli totéž, načež generál dodal.
„Navázali jsme spojení s lidskou velitelskou lodí. Excelence lidský císař si přeje s vámi hovořit.“
Komtur opět zvedl zrak na generála.
„Jejich císař si přeje s námi hovořit?“
„No vlastně jenom s vámi. Doslova nám bylo sděleno jméno Inchard.“
Komtur byl poměrně překvapen. „A kdy se se mnou chce sejít?“
„Pokud možno hned. V případě vašeho souhlasu máme dát vědět.“
„No dobrá, promluvím s ním. Vděčíme jim za záchranu našeho světa. Kde se se mnou chce sejít?“
„Bylo mi řečeno, že přímo zde. Máme poslat na jejich loď zprávu?“
„Ano, pokud se bude císař chtít přemístit na planetu rád jej uvítám.“
Generál vyšel do vetší místnosti a dal pokyn spojovacímu důstojníku, aby poslal zprávu na lidskou loď.
Generál se otočil směrem ke Komturům a chtěl jim zahlásit odeslání zprávy, když v tom se přímo před všemi pěti komtury rozjasnilo světlo transportéru a lidský vládce stál v místnosti. Nad jeho hlavou mu zbývalo jen pár centimetrů místa, neboť svou výškou sahal až ke stropu místnosti.
Všichni se tak zalekli nečekaného zjevení, že se málem svalili na zem. Osobní strážci reflexivně namířili zbraně na obrovského člověka, načež je komtur inchard zastavil.
„Dost. Skloňte ty zbraně!!“
Císař strážcům nevěnoval jediný pohled a upřeně se díval na komtury.
„Kdo z vás je komtur Inchard?“ Optal se.
„To budu nejspíš já.“ Postoupil nejstarší z komturů směrem k člověku. „Vy jste císař?“
„Ano. Omlouvám se za svoji nezdvořilost, ale musím s vámi neodkladně mluvit o těch tvorech, kteří si říkají titáni. Závisí na tom opravdu hodně. Nyní už to není vaše válka. Nyní je to naše válka a abych byl upřímný jde opravdu o hodně. Kapitán kriks mi řekl, že máte citlivé informace týkající se charrossů. Můžete se přesunout na mojí vlajkovou loď. Budete tam v absolutním bezpečí a klidně si s sebou vezměte doprovod, pokud snad máte nějaké obavy. Ale ujišťuji vás, že z naší strany vám nehrozí absolutně žádné…“ Císař zkoprněl a nedokončil větu.
Komtur Inachard, který to ihned poznal, se otočil na ostatní přítomné.
„Mohl bych vás požádat, aby jste odešli. Chtěl bych s císařem mluvit o samotě.“
„Ale excelence…“ Chtěl protestovat generál, ale komtur jej zarazil.
„Nebojte se generále. Jsem si jistý, že mi ze strany císaře nehrozí žádné nebezpečí a navíc všichni budete přece hned vedle.“
Ostatní začali opouštět místnost, i když nutno říct, že osobní strážci spolu s generálem dosti neochotně.
Když osaměli, pokynul směrem ke stolu a dodal. „Nechcete se posadit výsosti? Klidně na stůl, židle jsou pro vás malé a oba už tušíme, že náš rozhovor bude zajímavější, než jste sám určitě předpokládal.“
Císař jen zkoprněle stál, aniž by odpověděl a pomalu mu začínaly žhnout oči a čím dál více se mračil.
„To nebude nutné veličenstvo.“ Pronesl komtur, který zároveň zmáčkl na ovládacím pultu tlačítko, kterým zamkl místnost.
Potom pomalu odstoupil od stolu a dodal. „A než se mne zeptáte, rovnou vám odpovím. Ano jsem charross.“
Tvor, který stál naproti císaři se najednou rozplynul z podoby sorňana a lehce temný oblak se sformoval do konkrétních tvarů a Inchard se císaři zjevil v jeho skutečné podobě.