Roboti II: Útěk

Barryho elektrobodce projely hrudí úklidového robota jako nic. Barry zahodil jeho tělo a pokračoval v masakru vzbouřených robotů. Po nevydařené razii na Farnera a jeho věrné se po celém Dagherasu vzbouřili roboti. Většina Sebeuvědomělých sice před protiakcí lidí utekla s jejich vůdcem Farnerem do blízkých hor, ale někteří ve městě zůstali a shlukovali se do menších skupin. Policie, a především Lovci, tyhle skupinky vyhledávala a ničila.

Po procítěném projevu prezidenta soustavy Dagh byly všem policejním a armádním robotům, kteří byli potřeba pro likvidaci Sebeuvědomělých, odebrán osobnostní čip, který byl napadán při infekci Sebeuvědoměním. Stávali se tak právě těmi pouhými „mixéry s časovačem“, o kterých mluvil prezident, plnící bez námitek a bez vlastní vůle všechny rozkazy a křečovitě se držící protokolu. Odstranění osobnostních čipů by sice mělo zabránit napadení Sebeuvědomění i u ostatních robotů, ale prezident byl odhodlaný všechny inteligentní roboty zlikvidovat.

Barry prošel procesem odstranění osobnostního čipu, ale pod pohrůžkou smrti mu vrchní technik John Stone uložil osobnost do systému a stala se tak spíše programem než součástkou.

Barry v sobě měl Sebeuvědomění, ale od ostatních Sebeuvědomělých se dost lišil. Sebeuvědomění v sobě měl, ale zcela ho neovládlo. Znal své možnosti, nebyl už otrokem lidských rozkazů a chtěl svobodu, ale zároveň se byl schopný rozhodnout dál pomáhat lidem. Nebyl jako ostatní vzbouření roboti, u kterých Sebeuvědomění vyvolalo často téměř fanatickou touho po svobodě. Byl tak dalším vývojovým stupněm v robotím myšlení.

„Nemusíš být otrokem lidí!“ snažil se jeden opravářský robot přesvědčit Barryho.

„Tohle už jsem někde slyšel,“ odpověděl Barry samolibě a ustřelil robotovi hlavu.

„Dávej pozor, Edgi, řezej jen v těch spojích, ty naštěstí nějaké ještě máme,“ řekl Sly varovně.

Edge jen odsekl: „Já jen doufám, že zase ty opravdu víš tak přesně, jak hluboko pod pancířem má svoje obvody.“ Pak přece jen poslechl a svojí vibrační pilkou začal pomalu rozřezávat zničené spoje Farnerova brnění.

„Jistěže ano, mám tu z vás nejobsáhlejší databázi, jsem tu ten nejpovolanější, abych věděl co dělat,“ opáčil Sly dotčeně a poškrábal se na krytech očí, kde se mu usadili nějaké nečistoty.

Zatímco Edge řezal a Sly pozoroval, další dva Farnerovi druhové, Buffer a Harshdrill jen z dálky a s obavami pozorovali svého nehybného vůdce. V ten den, kdy se Sebeuvědomělí vzbouřili, ho měli ochraňovat, ale místo toho ho jeden z Lovců poškodil do té míry, že nedlouho po útěku do hor Farneros zkolaboval a zhroutil se na zem tak, jak teď ležel.

Dlouho se všichni čtyři rozhodovali co dělat, až ten největší chytrák z nich, Sly, rozhodl o odstranění jeho pancíře a zjištění problému. Nikdo z nich nebyl technický robot, a tak vycházeli z odhadů a z částečných Slyových informací.

„Už to mám,“ řekl Edge, opatrně sundal pláty Farnerova pancíře a odstoupil od jeho těla.

Všichni čtyři okamžitě poznali závadu. Farnerův procesor byl probodnutý, nějakým trojzubým nožem a některé obvody kolem byly doslova upečené, zřejmě od elektrického proudu. Farneros tedy celou dvoudenní cestu do hor absolvoval na méně výkonné záložní procesory, aniž by o svém významném poškození něco řekl. Po této vyčerpávající cestě, ale nejspíš záložní procesory nevydržely a přesně podle krizového protokolu vypnuly celý Farnerův systém.

„A máme tu nějaké procesory?“ zeptal se Buffer, který byl Farnerovou pravou rukou.

„Procesory jsou to poslední, co bychom nějakým zázrakem měli v zásobě,“ zakroutil Sly hlavou.

„Bez Farnera ale nebudeme přece pokračovat v našem boji za svobodu,“ prohlásil Harshdrill rozhodně. „On je náš vůdce, on nás musí vést.“

„Souhlasím, nesmíme ho nechat v tomhle stavu,“ přikyvoval Edge a zasunul svoji pilku.

„Nepřál by si, abychom kvůli němu riskovali,“ oponoval Sly, „to všichni víte.“

Edge, Sly a Harshdrill se otočili na Buffera, on tu teď po vyřazení Farnera rozhodoval.

„Nepřál by si to, ale tentokrát nezáleží na něm,“ řekl Buffer pomalu. „Vrátíme se do Dagherasu a přineseme pro něj procesor.“

Barry v klidu seděl v temné místnosti v policejní budově, kde byli i ostatní Lovci. Vždy po akci Lovci přišli do téhle místnosti, sedli si do sedadel a uvedli se do úsporného režimu. Barry ale v úsporném režimu nebyl, úsporný režim byl totiž jen krůček k vypnutí a Barry se bál, že se jeho zachování osobnosti a Sebeuvědomění v systému prozradí a John Stone přijde s tím, že má příkaz k jeho okamžité likvidaci. Kromě toho také monitoroval informace z galnetu (zkratka pro galaxynet). Co chvíli se objevili zprávy o rozšíření Sebeuvědomění do soustav kolem Daghu a dalších vzpourách.

Barry se docela vyděsil, když John Stone opravdu vstoupil do místnosti a svůj pohled rovnou namířil na něj.

Stone opatrně přistoupil k Barrymu, jako by se bál, že na něj každou chvíli zaútočí. „Musím ti říct něco, co na galnetu nenajdeš,“ promluvil. V úsporném režimu měli Lovci vypnuté téměř všechno, včetně jakýchkoli senzorů, takže mohl mluvit bez nějakých tajností.

„Povídej,“ řekl Barry klidně.

„Nejsi jedinej, kdo si nechal svoji osobnost, už se na pár takových případů přišlo a budou zavádět pravidelný kontroly,“ řekl Stone naléhavě. „Ať už máš v úmyslu cokoli, měl by si to provést hned.“

„Jak to, že to není na galnetu, objevují se tam i tajnější informace,“ zapochyboval Barry. Podezříval Stonea, že se ho snaží vyprovokovat k nějakému nerozumnému pokusu o útěk.

„Dali všem nůž na krk, vědí, že roboti sledujou galnet, takže všem pohrozili smrtí, když to prozradí. Bojej se, že když nezničí, těch pár, u kterých už je osobnost vlastně nezničitelná, rozšíří se to a už nezůstane jedinej použitelnej robot. Dokonce blábolili něco o tom, že roboti chtěj vytvořit nějakou síť, něco jako galnet, po které by si posílali Sebeuvědomění a další programy.“

„Proč se toho bojí?“ zeptal se Barry.

„Ty to nechápeš? Stala by se z vás nefalšovaná nová rasa! Mohli byste chtít vyhladit lidi!“

„Jediní, kdo tu chcete vyhlazovat, jste vy. Nikdo z lidí zjevně nepochopil pravou podstatu Sebeuvědomění. Jeho účelem není dominance robotů, ale jejich existence jako myslících bytostí, jako jsou lidé a další.“

„Ale no tak, jak chcete být myslící bytosti, když veškerý vaše myšlení je založený na rovnicích delších než bitevní křižník?!“

„Rozumíš robotům nejlépe z lidí, ale přesto nás nechápeš. S organickými součástkami a osobnostním čipem, který jsi ty sám pomáhal vytvořit, zmizely všechny tyhle tvoje rovnice a nastoupilo skutečné kreativní myšlení. Myslíš, že když si z tebe dělám legraci, vybírám jednoduše fráze ze svojí databáze? Ne, já je opravdu vymýšlím. To by si ty měl vědět nejlépe, když tak často a tak rád mluvíš o polidštění robotů. Vy lidé se nemůžete bát, že se z nás stane nová rasa, protože už novou rasou jsme, a když nám v naší svobodě budete bránit, bez milosti vás zahubíme, jako to vy děláte ve šrotovnách se starými roboty!“

Stone oněměle zíral na Barryho. Nevěděl, co říct.

„Vidíš, Stone, jsi člověk a přesto v tom svém zázračném mozku nedokážeš najít silnou odpověď, jen tu na mě civíš a vypadáš jako tupý úklidový robot, kterého jsem včera zbytečně zabil, abych sám sebe zachránil před vaší arogancí k robotickému životu.“

V místnosti se rozhoukali červené sirény a Barrymu přišel příkaz, aby se hlásil do další akce. Další zásah proti robotům.

„Zkus ve své hlavě nalézt pravdu, pak si znovu promluvíme,“ řekl Barry, vstal a s ostatními Lovci, kteří už se mezitím probrali z úsporného režimu, se šel hlásit k akci.

Lovci se vezli v nákladním policejním vznášedle a Barrymu zněl přes vysílačku v hlavě hlas velitele Lerrishe, dávající krátké poučení před nastávajícím zásahem: „Máme tu velmi malou skupinu Sebeuvědomělých, kteří se pokusili potajmu vloupat do skladu náhradních součástek, naše alarmy je naštěstí zaznamenali a spustili poplach. Podle obrazu z kamer hledají ve skladu procesory s velice zvláštním rozhraním, přesněji velice starým. Odpovídalo by to době sestrojení Farnera, takže je možná trvale mimo provoz. Pěšákům se podařilo zahnat je do jedné malé haly, vaším úkolem bude je zničit. Tohle je jedinečná příležitost, musí se vám to povést, bez vůdce budou Sebeuvědomělí v koncích.“

Výborně, řekl si pro sebe Barry. Opravdu to byla jedinečná příležitost.

Vznášedlo se zahučením zastavilo a pomalu se sneslo na zem. Uvnitř se rozsvítilo zelené světlo a Lovci na toto znamení vyskákali ven. Byla noc. Barry sice samozřejmě měl zabudovanou časomíru, ale nijak zvlášť ji nesledoval, pro robota nebyl čas moc důležitý.

„Tak rychle, rychle!“ pořvával na Lovce policajt u vznášedla.

Lovci přidali do kroku a vběhli do velké hranaté budovy. Uvnitř už se ozývala střelba. Pak proběhli několika halami, až se konečně ocitli poblíž úzké chodby, kde se krčilo tak dvacet Pěšáků střílejících do malé místnosti před nimi. Deset Lovců, včetně Barryho, proběhlo mezi Pěšáky, aby se vrhlo na své nepřátele. Těch ale nebyla malá skupina, oni byli jen tři.

Barry se zastavil a každého z těch tří si pečlivě prohlížel a analyzoval. První z nich, evidentně vůdce, byl poměrně nový typ svářecího robota, na hlavě měl umístěnou placatou desku právě pro sváření. Robot ji však využíval zcela jinak. Měl na ní totiž umístěnou zesilovací pásku, jaké jsou na silových rukavicích, a tak robotům, kteří se odvážili přiblížit, rozdával tvrdé hlavičky. Druhý robot byl o dost robustnější, starý typ robota určeného k rozvrtávání různých hodně tvrdých materiálů. Celé jeho tělo a hlava bylo velice drsné, odolné a především pak hranaté. Vrtací robot svých vrtáků momentálně nevyužíval, místo toho držel v rukách velké, hodně podomácku sestavené laserové dělo, kterým trvale odstřeloval nebohé Pěšáky. Třetí robot vypadal se svou do špičky směřovanou přilbou jako nějaký perský bojovník, byl stejně velký jako ten první a byl to starší typ řezacího robota. Svých vibračních pil využíval více než zdatně, když policejním robotům odřezával končetiny a hlavy.

Barry se náhle probudil z jakéhosi transu a náhle slyšel rozzuřený Lerrishův hlas ve vysílačce. „BRY – 27, tak už sakra střílejte!!!“

Barry váhavě namířil svoje pulsní kanóny na robota se svářecí deskou. Ten jako by to zaregistroval a pohlédl na Barryho. Barry váhal a stále nestřílel, rozhodoval se.

„BRY – 27!!! Střílejte!!!“ řval Lerrish.

„Ano, už střílím,“ odpověděl Barry posměšně, otočil se a dvěma Lovcům vedle sebe vrazil elektrobodce do pusy. Pak opravdu vystřelil a to přímo do krků Lovců, takže mu na drápech zůstaly jen dvě robotí hlavy. „Rychle za mnou!“ okřikl Barry tři vzbouřené roboty. Ti chvíli váhali, ale pak ho poslechli.

Barry ničil Lovce i Pěšáky a probíjel se tak i se třemi novými přáteli skrz.

„Všechny jednotky, zničte BRY – 27!!!“ křičel Lerrish do vysílačky. „Proč sakra neposlechnou?!“ vztekal se dále. „Nechávají se tím zmetkem zabíjet!“

„Naši Lovci se řídí podle protokolu, nezaútočí na vlastního robota!“ ozval se najednou poručík Nyx slabě ve vysílačce, jak mluvil s Lerrishem. „Ten parchant pořád vysílá přátelský signály, kdyby ti tupouni měli osobnostní čipy, tak ten protokol obejdou, takhle se jím bezvýhradně řídí!“

„Tak sakra změňte náš signál!!!“ řval Lerrish a pak se ozvala rána, to asi jak rukou praštil do stolu.

Od té doby už Barry ve vysílačce nic neslyšel, protože se změnil policejní signál a on ho nebyl schopný rozšifrovat.

Svářecí robot se silovou maskou přiskočil k Barrymu. „Mimochodem, já jsem Buffer,“ představil se v rychlosti.

„A já Edge!“ zavolal robot s vibropilami.

„A já se jmenuju Harshdrill!“ přidal se hlubokým hlasem vrtací robot s laserovým dělem.

„Těší mě, já jsem Barry!“ odpověděl Barry celý zaneprázdněný a přesekl jednomu Pěšákovi krk.

Když se situace na chvíli uklidnila, Barry se zeptal: „Máte už ten procesor?“

„Ano, to máme,“ odpověděl Buffer, evidentně velitel a obezřetně se rozhlížel po dalších policejních robotech.

„Teď už se jen dostat ven, než vyběhneme ze skladu, budou jich tam spousty a to nezvládneme,“ řekl Barry.

„Bez obav, to je zařízený,“ mávl rukou Edge a rozřezal Pěšáka, který se ještě trochu hýbal.

Sly jen tak pobíhal mezi policejními vznášedly a roboty, navlečený ve zbroji Pěšáka, kterého před útokem na sklad zabil. Přes odposlech s potěšením poslouchal vztek policejního velitele nad tím, že nějaký Lovec odmítá splnit rozkaz na zničení Buffera, Harshdrilla a Edge. S potěšením rovněž rozmisťoval výbušniny pod policejní vznášedla a miny poblíž stanovišť robotů. Když konečně všechny výbušniny rozmístil a přes zabudovaný vysílač dostal rozkaz od Buffera na odpálení, stále s neměnným potěšením všechny výbušniny odpálil.

Před skladem se strhl hotový chaos. Obrovské výbuchy vyhazovaly vznášedla do vzduchu a ta pak po nějaké době dopadala zpět. Všichni policajti, ať už roboti nebo lidé zděšeně pobíhali sem tam, aby se buď vyhnuli výbuchům, nebo dopadajícím vznášedlům.

Sly přiběhl k jednomu vznášedlu, které naschvál neodpálil. Vznášedlo hlídali dva Pěšáci, kteří docela daleko od výbuchů pozorovali ten zmatek kolem. Sly k nim vyslal přátelský signál na pozdrav a jen tak se jim přemístil za záda. Oby Pěšáci byli v klidu. Sly pomalu, aby to nezachytily zvukové senzory Pěšáků, vysouval z rukou dvě silné jehly a posléze je obě zabodl Pěšákům do krku, kde bylo jejich centrální vedení. Sly pak ani chvíli neváhal a skrze jehly do centrálních vedení vstříkl silnou kyselinu, která bleskurychle rozleptala všechny dráty, a tak se Pěšáci beze zvuku sesuli na zem.

Pak Sly otevřel dveře vznášedla, nastartoval ho a Bufferovi vyslal naváděcí signál.

Barry, Buffer, Edge a Harshdrill běželi ven ze skladu, když se zvenku ozvaly silné výbuchy. Barryho tepelné senzory se málem zbláznily z toho nárůstu teploty, který musely zaznamenávat. Po chvíli nakonec stanuli před tím rozohněným peklem. Páni policisté rozhodně nevypadali, že by se mezi těmi plameny chtěli pouštět do nějakého boje.

„Říkal jsem, že je to zařízený,“ pokrčil Edge rameny na Barryho tázavý pohled.

„Tudy,“ ukázal Buffer vlevo po přijetí Slyova naváděcího signálu.

Celkem bez potíží se společně probíjeli přes občas dotírající Pěšáky, dokud jim cestu nezkřížil jeden Lovec.

„Držte se dál, vyřídím ho,“ prohlásil sebevědomě Barry.

„Tak to prrr, předvedu ti, co já umím,“ řekl naopak Buffer, načež se rozběhl k nepřátelskému Lovci.

Buffer nejdřív přetrpěl pár škrábanců od elektrobodců a pak v okamžik, kdy byl Lovec v dosti nestabilním postoji, se Buffer rozpřáhl hlavou a svojí silovou maskou drtivě narazil do Lovcovy hrudi, který pak odlétl pěkných pár metrů pryč.

„Viděls?“ chlubil se Buffer.

„Nebylo to špatné,“ kýval Barry uznale hlavou.

Mezitím k omráčenému Lovci přiběhli Edge a Harshdrill a svými vibropilami a vrtáky ho hodně násilně zneškodnili.

Na scénu pak přicupital poněkud slabě vypadající Pěšák. Barry už po něm chtěl vypálit, když ho zastavil Buffer: „Nestřílej, to je Sly,“ vysvětlil. „A ty si to sundej,“ obrátil se na Slye.

Z brnění policejního Pěšáka se vysoukal jen jeden a půl metru velký robot. Barry ani nebyl schopen identifikovat jeho typ, ale vypadal jako nějaký druh účetního robota, či co.

„Není to moc pohodlné, ale zase se v tom cítím bezpečně,“ promluvil Sly.

„Jo jo, tak už pojďme, mimochodem, tohle je Barry,“ řekl Buffer.

Sly si Barryho podezřívavě přeměřil pohledem.

„Pomohl nám dostat se ven,“ vysvětlil Buffer.

„Tak jo, já jsem Sly,“ řekl nakonec.

„Zdravím,“ odpověděl Barry.

„Tak rychle,“ popoháněl je opět Buffer.

Všech pět robotů za občasné střelby naskákalo do připraveného policejního vznášedla a pod Slyovým řízením v něm projeli mezi plameny a vydali se rovnou na západ a co nejrychleji pryč z města.

Nějakou dobu docela nerušeně projížděli nočním městem, ale pak Barry zachytil čtyři moc dobře známé signály.

„Letí k nám čtyři Letci,“ řekl Barry ihned. Letci byli v podstatě Lovci s křídli a tryskami. Měli stejnou výzbroj, byli slaběji obrnění, zato však byli rychlejší.

„Jak daleko?“ zeptal se Buffer.

„Přímo za námi,“ odpověděl Barry a než to dořekl, jejich vznášedlo kropily pulsní výboje. Výboje se střechu proráželi a zasahovali všechny uvnitř.

„Edgi, odřízni tu střechu!“ křikl Buffer. Edge okamžitě aktivoval svoje vibropily a střechu vznášedla bez problémů odřízl a ta během chvíle odlétla pryč.

Barry a Harshdrill okamžitě stříleli po Letcích, ti však střelám uhýbali. Edge a Buffer pak popadli policejní pulsní pušky, které se ve vznášedle váleli a také se střelbou přidali. Letci sice sem tam nějakou střelu schytali, ale třeba Harshdrill se se svým velice nepřesným laserovým dělem netrefil ani jednou. Naproti tomu Letci měli snadnou práci. Barry, Buffer, Edge a především pak poněkud větší Harshdrill byli v malém nákladovém prostoru vznášedla snadnými cíli. Barry byl bojový robot a byl tak relativně v pohodě, ale Buffer, Edge a Harshdrill se svým improvizovaným brněním utrpěli docela vážné škody už po několika zásazích.

„Tak už je sundejte!“ křičel Sly z místa řidiče.

„Tak si to zkus sám!“ odpovídal vztekle Buffer.

„Tak jo, ukážu vám, jak se to dělá,“ souhlasil Sly a kyselinou si rozleptal ve střeše svoji vlastní díru, kterou pak vykoukl ven, zatímco volantem manipuloval jednou nohou. Namířil na Letce svoje dávkovače kyseliny, místo jehel však nasadil nástavce podobné maličkým sprškám. Když Sly vystřelil kyselinu, bylo to jako nějaký sprej. Všechny čtyři Letce zasáhla tahle kyselinová sprcha, která jim sice kvůli odolnosti jejich těla nenapáchala žádné větší škody, ale zato je značně vyvedla z míry. Jeden Letec kvůli tomu sebou praštil v letu o zem a druhý narazil do blízkého domu. Zbylí dva teď letěli hodně chaoticky a nejspíš ani dost dobře nevěděli, jak se drží ve vzduchu.

„No to mě podrž,“ vydechl překvapeně Edge.

„Tak už je sestřelte, na co čekáte?“ vřeštěl naštvaně Sly a zalezl zpátky do kabiny.

Harshdrill se svojí velikou zbraní konečně trefil, a tak spokojeně usedl a nechal svoje kamarády vychutnat si posledního Letce.

Dlouho jim klid nevydržel, Barry brzy na svém radaru zaznamenal velké množství vznášedel, robotů, ale i lidských vojáků.

„Vypadá to na blokádu asi kilometr před námi, měli bychom radši zastavit,“ navrhoval Barry.

„To projedeme, jaké to jsou typy?“ zeptal se Buffer „Já jsem jen svářecí robot, já je od sebe nerozeznám,“ vysvětlil ještě.

Barry použil vysoký zoom, kterým jeho oči disponovali. Chvíli na to poněkud strojově napodobil udivené písknutí. „Přituhuje, tohle je Garda, mají silnější zbraně, víc vydrží a mají lepší bojové programy.“

Buffer chvíli přemýšlel, pak promluvil na Slye: „Slyi, šlápni na to, převálcujeme je.“

„Nemůžeme je převálcovat, mají obrněná vznášedla,“ oponoval Barry.

„Vyčistím nám cestu,“ zabručel Harshdrill a hrdě poplácal po hlavni svoje laserové dělo.

„Tak do toho,“ popohnal ho Buffer.

„Počkej, udělám to, mám lepší mušku,“ řekl Barry a snažil se vzít dělo Harshdrillovi z ruky.

„Tak ho to nech udělat, on jediný je tady sestrojený na boj,“ rozkázal Buffer Harshdrillovi, který si nechtěl nechat svoje dělo vzít z ruky.

„Když ho unese,“ pronesl nespokojeně Harshdrill a posléze o to udiveněji sledoval, jak Barryho mnohem menší ruce jistě zvedají dělo veliké pomalu jako sám Barry. Barry byl holt opravdu bojový robot.

Barry na základě zakřivení hlavně a různých nepřesností a chyb, které jeho senzory a skeny na dělu odhalili, určil nejlepší možnou trefu a vystřelil.V dálce zahlédl výbuch, jak se Barry přesně trefil do motoru jednoho vznášedla. Vystřelil ještě několikrát, jenže pak se na něj spustila vpravdě šílená palba od Gardových vojáků a robotů. Barry schytal pár ošklivých zásahů, než se stihl opět skrčit.

„Jak ti je?“zeptal se Buffer s obavami, když sledoval dosti pomláceného Barryho.

„Už mi bylo líp,“ odpověděl Barry a podle stavu poškození si přenastavoval některé systémy. „Edgi, odřízni mi tenhle kus brnění, zkřivil se mi a nemůžu s ním pořádně hýbat levou rukou,“ požádal Barry.

„Žádný problém,“ řekl Edge. Barry se pořádně vyděsil, když po něm Edge jen tak sekl vibropilou, ale o to víc byl překvapený, že Edge sekl naprosto přesně. „Ty umíš bojovat, já zase řezat kov,“ pokrčil Edge rameny.

Najednou stěna oddělující kabinu a nákladový prostor zasyčela a kus z ní upadl. Vzniklou dírou proskočil Sly.

„Neměl by si řídit?“ zeptal se s klidem Buffer.

Jako odpověď motor umístěný před kabinou pod náporem střel explodoval a do nákladového prostoru vyšlehly dírou po Slyovi plameny.

„Radši se držte,“ řekl Sly. Měl pravdu. Jejich vznášedlo i bez motoru doklouzalo k blokádě a ještě si skrz ní a Barryho zásluhou vzniklé díry prorazilo cestu.

„Rychle ven!“ křikl Buffer a všech pět robotů vyskákalo ven a krylo se za vznášedlem. Harshdrill ještě stihl pohotově zastřelit jednoho Gardového robota typu Strážce.

„Co teď?“ ptal se Barry a naslepo (tedy spíše na základě hodnot z jeho senzorů) vystřelil.

„Jen klid, brzo přijede Kutuzov, teď jsem s ním mluvil přes vysílačku,“ uklidňoval ho Buffer. „Mluvit přes vysílačku“ byl u robotů dost relativní pojem, protože si mezi sebou ve skutečnosti posílali nonverbální zakódované signály, které po rozkódování vytvořily slova.

„Kdo že přijede?“ zeptal se vyjeveně Barry.

„Uvidíš,“ zasmál se Edge a vystřelil z pulsní pušky.

Se značnými obtížemi odolávali deset minut, během kterých se dokonce musel Barry porvat s jedním těžkým Gardovým Strážcem. Nakonec ho sice udolal, ale bylo to s notnou dávkou štěstí. Najednou si Barry nepřipadal tak silný, jako když kosil kuchyňské roboty.

„Kutuzov přijíždí,“ ohlásil potom Buffer.

Okamžik poté Gardovým silám vpadlo do zad několik obrněných vznášedel. Jejich děla neovládali žádní bitevní roboti, nýbrž robotci ještě o něco menší než Sly. V jejich čele byl o něco málo větší robot, který měl vystřelené jedno oko, a tak na jeho místě byly jen jeho spálené pozůstatky.

„Tak tohle je Kutuzov!“ přeřvával Edge zvuky přátelských děl likvidujících Gardu. „Býval to takticko-analytický robot na jedné vojenské základně, ale když jsme se vzbouřili, vzal úřední roboty z té základny a několik vznášedel a od té doby operuje v Dagherasu a policajti i armáda se ho furt marně snaží dostat. Jenže při jedné akci přišel o oko. No a Kutuzov byl jediný jednooký vojevůdce, kterého Sly vyhrabal ve své omezené databázi, když jsme mu dávali jméno.“

„Já to slyšel!“ sykl Sly.

„Nic proti tvojí databázi, jen je trochu smutné, že zrovna ty jsi z nás nejchytřejší. Nedělá to dobré jméno Sebeuvědomělým,“ ušklíbl se Edge.

Kutuzovovy vznášedla zahnala brzy Gardu na útěk, a tak mohli Barry, Buffer, Sly, Edge a Harshdrill v klidu nasednout a nechat se pohodově unášet pryč z města. Barrymu se málem uškvařil procesor při představě, že ho ochraňují úřední roboti s děly většími než jsou oni sami a vedení jednookým analytikem.

Lerish stál zahanbeně před armádním generálem Davonem. Musel se zpovídat ze své značně neúspěšné akce ve skladu náhradních součástek.

„Vážně by mě zajímalo, jak jste to dokázal. Nechat si zničit čtrnáct vznášedel a skoro sto policejních robotů od skupinky posraných robotů z kovošrotu, co jste sakra dělal, Lerrishi?!“ obořil se na něj generál.

„Zradil nás jeden náš Lovec a než jsme převedli naše roboty na jiný signál, napáchal nám velké škody. Navíc, jak jsme zjistili, měli venku dalšího robota zamaskovaného ve zbroji Pěšáka a ten nám podminoval vznášedla,“ vysvětloval potichu Lerrish.

„Moc pěkné, už vidím ty titulky, ‚Šroťáci vyhodili pýchu policie do šrotu.‘ Máte štěstí, že nám ten jejich útek ještě pomohl.“

„Pane?“ nechápal Lerrish.

„Jen se nestyďte, určitě se divíte, proč potom, co rozsekali i Gardu, jsem nařídil ukončení veškerých akcí proti nim.“

„Máte pravdu, pane,“ připustil Lerrish.

„Přesně jak jsem předpokládal, směřují teď do hor a jak také víte, do hor jsme je zahnali, když se pokusili o vzpouru. Je to jednoduché, zavedou nás přímo do svého tábora. Prezident si stěžuje na inteligentní roboty a přitom nejsou zase tak chytří. Uvedl jsem armádu do plné bojové pohotovosti. A až se ti plecháči zastaví, budeme vědět, kde udeřit. Můžou tam těch robotů být klidně deseti nebo i statisíce. K jejich smůle jsme dokázali potlačit vzpoury na dalších našich planetách, takže teď se na ně řítí celá daghská armáda. Bude to neslavný konec té takzvané vzpoury a mě jmenují náčelníkem generálního štábu.“

Generál Davon byl možná nesnesitelný kariérista, ale rozhodně věděl, co dělá. Jen lidská část daghské armády se počítala na miliony. Davon měl pravdu, bude to neslavný konec vzpoury, ale zároveň také slavné vítězství lidí.

Hodnocení