Roboti V: Zrada

Barry s Farnerem, a asi kilometr naproti nim Edge s Harshdrillem, stáli v čele útoku proti posledním liniím, které ještě stály v cestě k totálnímu obklíčení Dagherasu. Po krvavé bitvě u Dagherasu už to šlo rychle. Vnější linie města se pod náporem robotů rychle zhroutily a během pár dnů situace dospěla do současného stavu. A zatímco ostatní obkličovali město, Breacher se s dalšími Hoplíty a jinými těžkými roboty pomalu probíjel skrz lidmi zahuštěné město.

„Roboti, kupředu!“ rozezvučel se Farnerův hlas po bojišti. Roboti se vrhli na nepočetné lidské jednotky. Farneros mocně máchal Ostřím zkázy, Barry napichoval lidi na elektrobodce a ostatní roboti si vedli stejně dobře. Netrvalo to dlouho a lidé utíkali, jenže jen vstříc dalším prchajícím lidem a dalším útočícím robotům. Lidé byli pozabíjeni a dvě konečně spojené části robotí armády si potřásaly rukama. Obklíčení bylo uzavřeno.

„Musíme město dobýt co nejrychleji, už nemáme čas,“ promluvil Kutuzov na poradě velení.

„Ale jak?“ mávl Breacher bezmocně rukama. „Já a moji Hoplíté útočíme skoro pořád, ale lidi jsou zalezlí v troskách rozbombardovaných domů, zákeřně na nás útočí a na každém rohu je dobře opevněné stanoviště s těžkými zbraněmi.“

„Musíme útok zrychlit, o tom nebudou žádné debaty,“ prohlásil Farneros rozhodně.

„Přesně, jinak budeme muset otevřeně čelit té miliardě domobranců, co se vylodila dvacet kilometrů za městem a teď se pomalu, ale přesto formuje k útoku,“ přikývl Kutuzov.

„Třeba vyhladoví,“ pronesl Edge.

„Nevyhladoví,“ zakroutil Barry hlavou. „Ve všech městech je spousta potravinových syntetizérů. Jídlo a voda se prý z nich skoro nedá pozřít, ale rozhodně je to od vyhladovění zachrání.“

„Uděláme to jednoduše,“ řekl Farneros. „Nesoustředíme útok na jedno místo, budou útočit všichni roboti ze všech stran. Lidé nebudou vědět, kam dřív.“

„Raději bych taky rozestavil nějaké jednotky před město,“ navrhl Kutuzov. „Řekl bych tak sto tisíc Gladiátorů a lehkou leteckou podporu, aby alespoň trochu zdržovali domobranu lidí.“

„Sto tisíc Gladiátorů proti miliardě lidí?“ zabručel Harshdrill nevěřícně.

„Výzbroj domobrany je slabá,“ řekl Barry.

„Správně, nemusí je porazit, stačí, když je zdrží dost dlouho, abychom dobyli Dagheras, pak už bychom s naší mnohem lepší výzbrojí měli být schopni město ubránit,“ doplnil Kutuzov.

„Dobrá,“ shrnul to Farneros. „Dobudeme Dagheras, donutíme Daghskou soustavu kapitulovat a vydobyjeme si svou svobodu.“

„Potřebuju být mnohem silnější!“ praštil Lerrish vzteky do stolu, až ho celý zbořil.

„Můžu trochu zesílit účinek energozbroje, dát vám další implantáty a svalové stimulanty, ale mohlo by to být pro vaše tělo nebezpečné. Není stavěné na takové vnější zásahy,“ řekl varovně Lerrishův lékař a technik zároveň - doktor Hervin.

„Posledně mě Farneros skoro porazil, to se už nesmí stát. Moje tělo to vydrží, vy dělejte, co vám říkám!“ okřikl ho Lerrish a začal ze sebe sundávat vnější brnění.

„Jak si přejete,“ řekl smířlivě doktor Hervin a vydal se ke skříňkám s bojovými implantáty, svalovými stimulanty a silovými články do energozbroje.

„Tentokrát už Farneros nevyvázne!“ zavrčel Lerrish a rozbořil další stůl.

„Roboti, kupředu!“ křičel po pár dnech tuhého boje opět Farneros a jeho jednotka Panzerů se rozběhla proti jednomu z opěrných bodů lidské obrany města - Aremonovu náměstí. Aremonovo náměstí bylo rozlehlé, kruhové náměstí uprostřed Dagherasu. Nyní ho bránilo podle odhadů několik milionů neuvěřitelně namačkaných lidí. Tak rozlehlé totiž náměstí zase nebylo.

Farnerův útok vedl přes hlavní přístupovou cestu na náměstí, která byla zároveň nejlépe hlídaná. Roboti však byli pokropeni hustou palbou, takže museli zastavit a prostřílet se dopředu. Robotí palba byla mnohem silnější a mnohem přesnější, takže se během pár chvil dostali na samotné náměstí, kde se na ně ze všech stran sesypaly hordy lidí.

Farneros se prosekával tím davem skrz a nemilosrdně rozrážel cestu vpřed. Neváhal ani zblízka do lidí vypálit ze svých laserových kanónů, aby si udělal trochu místa. Nechtěl nezbytně zabíjet lidi, ale pokud mu stáli v cestě, nečekal ani vteřinu a bez milosti je zabil. Postupně se tak probíjel k Edgeovým, Harshdrillovým a Breacherovým jednotkám, které také útočili na Aremonovo náměstí. Byl to jen další velký masakr.

Kdyby měl Barry nějaké sliny, znechuceně by si odplivl. Zrovna on musel dostat pod velení armádu, která měla zadržet obří lidskou domobranu. Dostal přesně ty prostředky, které byly slíbeny: sto tisíc robotů typu Gladiátor a lehkou leteckou podporu v podobě směšných tří set policejních Letců a několika málo letounů, sloužících ale spíš pro rychlou evakuaci. A lidé právě útočili

Robotí linie byla neskutečně řídká, jeden robot vždy pokrýval nebývale velký prostor a i tak byla linie lidí dvakrát delší. A to se tam ještě mačkali. Ve vzduchu visela neustálá hrozba obklíčení. Barrymu nezbývalo nic jiného, než vydat rozkaz k palbě, jakmile se nespočetné miliony lidí přiblížili na dostřel.

Roboti pálili vším, co měli. Kvůli neúměrnému prostoru k pokrytí museli zbraněmi přejíždět ze strany na stranu, aby byla palba rovnoměrná. Barry dělal to samé. Ze svých pulsních kanónů ždímal úplně všechno, až byly jeho hlavně rozžhavené. Těm několika nepřesným střelám, které na něj vylétly se v pohodě vyhnul a pak už čelil hromadnému útoku zblízka. Lidé se na něj pokusili naskákat a na zemi umlátit čímkoli, co bylo zrovna po ruce, ale jeho síla byla příliš velká, takže je ze sebe všechny shodil a bez problémů si s nimi poradil. Barry lidi nabodával, sekal do nich, mlátil, kopal i střílel, ale bylo jich obrovské množství. V jednu chvíli sem jim ho skutečně podařilo srazit na zem a začali do něj střílet zastaralými střelnými zbraněmi a třískat nějakými hodně slabými verzemi elektroobušků. Nakonec byl Barry nucen do davu vypálit plamenometem, aby je zahnal. Křičeli a naříkali, ale Barry využil možnosti a pozabíjel jich co nejvíc, dokud byli ještě v šoku.

‚Letci, zahajte útok!‘ řekl vysílačkou. Pro Letce byla sice při jejich mizivém počtu oblast k pokrytí ještě mnohonásobně větší, ale ze vzduchu mohli alespoň trochu redukovat počty lidí.

Barry zkontroloval senzory stav jeho robotů. Ztráty nebyli nijak hrozivé. Podle všeho se sice všichni roboti museli bránit zdrcující přesile, ale lidé toho proti nim zmohli jen málo. Na ten šílený nepoměr v počtech vojsk to zatím nebylo špatné.

Farneros se jen prosekával skrz zmatené lidi, kteří už definitivně ztratili nějakou organizovanost. Po pár minutách bylo po boji a náměstí slavného Aremona bylo pokryté miliony lidských mrtvol. Roboti slavili své vítězství, i když ještě ne konečné.

Farneros si hrdě prohlížel šťastné roboty. Pak k němu přistoupil Breacher ze zástupem Hoplítů za zády.

„Farnere, můžu s tebou mluvit?“ zeptal se nejistě.

„Jistě, mluv,“ vyzval ho Farneros.

„Omlouvám se,“ řekl Breacher zahanbeně a sklopil hlavu.

„Za co?“ nechápal Farneros.

„Za tohle.“ Breacher popadl svoje kopí, vrazil ho Farnerovi do břicha a začal do něj skrz zbraně pouštět ochromující impulsy. Breachera a Farnera obstoupili Hoplíté a bránili komukoli dostat se k nim.

„Breachere, co to děláš?!“ křičel zaskočeně Farneros a přes bolestivé impulsy se nebyl schopen hnout.

Všichni roboti kolem to okamžitě zaregistrovali a snažili se prolomit tu hradbu ze štítů, kterou Hoplíté vytvořili, ale šlo to příliš pomalu.

Breacher stále držel kopí zaražené ve Farnerovi, vytáhl lidskou vysílačku a promluvil do ní: „Tady je Breacher, mám Farnera. Potřebuji okamžitý odvoz z Aremonova náměstí!“

„Breachere, přestaň!“ rozohnil se Farneros a i přes impulsy dokázal svým mečem máchnout po Breacherovi. Ten však ránu vykryl štítem, udeřil s ním Farnera a svoje kopí zabořil hlouběji do robotího vůdce, který pak poklesl v kolenou.

Za chvíli se na obloze objevil malý letoun a přistál v malém kruhovém prostoru, který se stále dařilo Hoplítům držet, a z něj vyskákalo několik lidských vojáků se slabšími elektropuškami. Ti s nimi začali do Farnera střílet. Breacher z něj vytáhl kopí a nechal ho lidem. Ti Farnera doslova dostříleli až do letounu, kde ho připoutali do magnetického křesla, takže se nemohl ani pohnout. V tu chvíli se blokáda Hoplítů rozbořila a dovnitř kruhu vtrhli patřičně naštvaní Panzeři, vedení Edgem a Harshdrillem. Breacher rychle naskočil do letounu a ten se bezpečně vznesl a letěl pryč. Roboti vzteky bez sebe okamžitě pozabíjeli všechny Hoplíty a Edge tu neblahou událost oznámil Kutuzovovi.

Na Barryho naskákali rovnou čtyři lidé a bušili do něj kladivy. Barry byl trochu otřesený, ale i tak mu stačilo rozhodit ruce a lidé odlétli pár metrů pryč. Bitva pokračovala stále stejně. Roboti pořád masakrovali spousty lidí, ale i ztráty robotů hodně nebezpečně narostly.

‚Barry, měl by ses vrátit,‘ promluvil Kutuzov do vysílačky.

Barry kolem sebe šlehl plamenometem a odpověděl: ‚Proč, co se stalo?‘

‚Především jsme doufali, že když jim způsobíte dost velké ztráty, tak se pak stáhnou, ale to oni neudělali. Pořád útočí a dvě třetiny z vás už jsou mrtví. Ale je tu ještě jedna věc…‘ váhal Kutuzov.

‚Tak co se děje? Nemám moc čas na takovýhle vybavování!‘ obořil se na něj Barry a pozabíjel dalších několik lidí.

‚Oni unesli Farnera, možná už i zabili,‘ oznámil Kutuzov.

Barry jen na okamžik zkameněl a už se na něj vrhali desítky lidí. Barry je však potom zuřivě posekal a postřílel, a zběsile vlétl do toho největšího davu lidí, kde jich zabil další pár desítek.

‚Barry, slyšíš mě? Musíš se vrátit, stejně už nevyhrajete!‘ naléhal Kutuzov.

‚Ústup,‘ zavelel nakonec Barry. On sám i jeho Gladiátoři se probili skrz obklíčení. Kdo mohl, nasedl do letounů a odlétl, zbytek se díky svojí skoro nevyčerpatelné kondici rozběhl sprintem zpět do Dagherasu.

„Jak ho mohli unést?!“ zuřil Barry.

„To ten zasranej Breacher a jeho Hoplíti, zradili nás a vydali ho lidem,“ řekl znechuceně Edge.

„Ale sledovali jsme ten letoun, víme, kde teď je,“ řekl Kutuzov trochu optimisticky. „Je v posledním místě, které ještě lidé v tomhle městě ovládají - v Prezidentském paláci.“

„No nazdar,“ hlesl Edge.

„Ten nedokážeme dobýt,“ přidal se Harshdrill. „Ne dost rychle.“

„Ale dokážeme!“ prohlásil Barry. „Bude to hodně obtížné a mnoho robotů přitom zemře, ale každý z nich to kvůli Farnerovi udělá.“

„Palác je těžce opevněný a mají tam ty nejsilnější zbraně, ale půjde to,“ přikývl Kutuzov na Barryho. „Uděláme to stejně, jako jsme dobývali Dagheras - zaútočíme ze všech stran, i ze vzduchu. Palác stojí na rovině, není to žádný nedobytný hrad na kopci, to nám usnadní práci. Budeme na ně muset soustavně tlačit, jakmile jeden robot padne, musí ho okamžitě zastoupit dva další. My se unavíme jen těžko a máme velice silnou motivaci, lidé budou po soustavných bojích uštvaní a morálka u nich půjde pod takhle prudkým útokem rychle dolů.“

„Dostanou na prdel,“ vystihl to jasně Edge.

„Rozdrtíme je,“ přidal se Harshdrill.

„Zvítězíme a zachráníme Farnera,“ řekl Barry nakonec. To bylo to jediné, o co mu šlo.

„Do hajzlu, Lerrishi, co jste si myslel?!“ vztekal se Davon. „Na Prezidentský palác se dřív neodvážili zaútočit a teď sem směřuje celá jejich armáda!“

„Chtěl jsem jen konečně zabít Farnera!“ odsekl Lerrish.

„A tím podlomit jejich psychiku?! To se vám povedlo, teď jsou odhodlaní nás do jednoho povraždit! Radši si to s ním vyřiďte hodně rychle, než bude pozdě!“

„To taky udělám! A hned potom jim vystavím jeho mrtvolu přímo na oči! Budete mi ještě děkovat, až se roboti vzdají!“

„Pokud se roboti vzdají, tak jen proto, že je k tomu já donutím, až je budu jako zajatce jednoho po druhém zabíjet!“

Lerrish se ironicky uchechtl: „Nedokázal jste je ještě ani jednou porazit, proč myslíte, že to bude tentokrát jiné?!“

„Až dorazí další jednotky a zbraně od Lidské federace, budeme moci konečně vyzbrojit naši obří domobranu,“ vysvětlil Davon už v klidu. „Roboti neovládají žádnou továrnu, i Dagh robotics jsme vyhodili do vzduchu. Nemůžou zvítězit prostě proto, že nakonec budou čelit všem lidským soustavám. I kdyby měli Farnera, vyhrát prostě nemohou!“

Prezidentský palác se svými vysokými věžemi mezi pobořenými domy velice vynikal. Nebyl to klasický palác, měl tmavé, skoro černé zdi a jeho věže byly velice strohé a hranaté. Byl celý obehnán vysokou, obdélníkovou zdí, na které stály spousty lidí s laserovými puškami, ale třeba i kulomety a menšími děly. Podle senzorů pak za bránou, na kterou měl být veden nejsilnější nápor, čekaly mechanoidy, připravené rozmetat útočící roboty do všech stran. Roboti se sice krátce, ale o to intenzivněji připravovali na zdolávání palácových zdí. Každý věděl, co má dělat.

Útok zahájili létající roboti, kteří ale jen odváděli pozornost. Mezitím už ze všech stran přibíhali v první vlně Panzeři, opatřeni velkými železnými štíty, kterými se chránili proti smrtící palbě lidí. I tak ale v tomhle krupobití střel padlo mnoho robotů. Jakmile se ale jednou roboti dostali přímo pod hradby, skončila tím lidská dominance. Roboti vytvořili ze svých těl schody, po kterých vybraný robot vyskákal až na hradby přímo mezi lidi, kde způsobil pořádný chaos. Jenže lidé tu byli na roboty připraveni a s elektroobušky během pár chvil jakéhokoliv robota zabili. A protože na hradby přibíhali stále další posily robotů i lidí, nevypadalo to, že by se zde měla bitva rozhodnout.

Mezitím průvod Panzerů, který se celý kryl shora štíty, pomalu kráčel až k bráně. Vedli je společně Barry, Edge a Harshdrill. Co chvíli nějaký Panzer padl pod zásahem z děla, ale i tak se pokračovalo pořád dál. Nakonec se přece jen dostali až k bráně, kde Harshdrill vytáhl svoje milované laserové dělo. Už to však nebylo to podomácku vyrobené a hodně improvizované, ale bylo to standardní, armádní dělo, které si ovšem Harshdrill upravil k ničivému obrazu svému.

„Tak dělej, nemáme na to celej den!“ popoháněl ho Edge.

Harshdrill aktivoval svoje dělo a mnohokrát zblízka vystřelil do brány, až se nakonec rozpadla na kusy. Roboti však ani nestihli vyrazit a už do nich střílely připravené mechanoidy. Když je pak na čas roboti zahnali svojí palbou, mechanoidy zase odpověděly raketami. Jedna letěla přímo na Barryho, a tak proti ní Barry hodil svůj štít. I přes podobné kousky však několik raket prošlo a v úzkém prostoru brány nadělaly robotům pořádné škody. Roboti se nakonec skryti za svými štíty dostali mimo bránu na nádvoří, kde sváděli úporný zápas s mechanoidy a vojáky v energozbrojích.

Farneros stál ve velké, potemnělé místnosti někde pod Prezidentským palácem. Poškození po Breacherovi měl už opravené a dokonce měl u sebe všechny zbraně, včetně svého meče.

V místnosti se rozsvítila světla a dovnitř vstoupil Breacher.

„Breachere, co jsi to udělal, proč jsi nás zradil?!“ vystartoval okamžitě Farneros.

„Nezradil jsem nás, ale jen tebe,“ řekl Breacher v klidu. „Ve svojí slepé touze po svobodě jen neustále ničíš, bojuješ a ženeš tak roboty do záhuby.“

„Pokud to nejde jinak, musíme bojovat,“ odpověděl Farneros.

„Jenže tvůj boj brzy skončí. Po tvé smrti se roboti vzdají a lidé je nechají naživu.“

„Pokud zemřu, budou roboti bojovat až do konce!“ odsekl Farneros.

„Ne, to by se stalo kdybys žil, ale já se s lidmi dohodl. Až zemřeš, bude všem robotům násilně odebráno Sebeuvědomění a vrátí se zpět do své služby.“

„Máme vítězství na dosah, Breachere, proč jsi to udělal?“ řekl Farneros vyčítavě.

„Farnere, oni mě kontaktovali a řekli mi, co se chystá. Nevíš zdaleka všechno. Lidská federace poslala velkou pomoc. Brzy dorazí předvoj transportních lodí s mnohamilionovými pozemními armádami a nedlouho po nich i vesmírná flotila, která bude v případě potřeby planetu bombardovat z orbity. Pochop mě, udělal jsme to, abych zachránil roboty, ne abych je zničil.“

„Ale Sebeuvědomění už z nás nemohou dostat, je s námi až příliš spjato,“ namítl Farneros.

„Mají prostředek, jak ho z nás dostat, aniž by nám ublížili,“ vysvětlil Breacher.

„Tak proč to neudělali už dávno? Breachere, lhali ti a tys jim uvěřil, pomoz mi utéct a já ti odpustím.“

Dveře se opět se zavrzáním otevřeli a dovnitř vstoupil Lerrish se svými dvěma elektromeči připravenými k boji.

„Jak říkám, Farnere, ty zemřeš a já budu zachránce robotů,“ řekl Breacher a přešel na druhou stranu místnosti, odkud mohl sledovat jejich vzájemný souboj.

„Nevystihl bych to líp,“ zasmál se Lerrish. „Tak Farnere, znovu se setkáváme, tentokrát tě ale porazím!“ Lerish pomalu přešel do bojového postoje. „Jsem teď mnohem silnější!“

„Ještě uvidíme,“ odvětil Farneros, párkrát cvičně švihl mečem ve vzduchu a také se připravil k boji..

Lerrish vyrazil vpřed a s rychlostí a silou zároveň zaútočil na Farnera. Ten musel bohužel souhlasit s Lerrishem-byl teď opravdu mnohem silnější a Farneros už od začátku moc nestíhal. Přesto však odrazil Lerrishův počáteční nápor a z otočky po něm sekl mečem. Lerrish neměl problém úder vykrýt. Farneros se pokoušel se zaklesnutými meči přetlačit Lerrishe, ale ten ho od sebe odstrčil a poněkud nedisciplinovaně na Farnera zaútočil čirou silou. Farneros toho využil, rychle obskočil Lerrishe a sekl ho mečem po zádech. Lerrish se po Farnerovi vztekle ohnal a s vekou zuřivostí do něj začal bušit oběma meči. Farneros jen postupoval stále dozadu a vykrýval, co mohl. Už po chvíli jejich souboje byl však zjizven mnoha sekanci a škrábanci a zcela očividně prohrával. Jeho porážka byla nevyhnutelná.

Barry jednomu vojákovi v energozbroji doslova rozdrtil vaz. Pak skočil na jeden mechanoid, po krátkém zápasu rozerval jeho brnění a pilota pak propíchl elektrobodci. Harshdrill zase provrtal dva vojáky v energozbrojích a Edge svým postupným odřezáváním jeho částí doslova rozřezal na kusy jeden mechanoid.

Obrana Prezidentského paláce se pomalu hroutila. Hradby již zcela patřily robotům a i skrz rozstřílenou bránu se dovnitř hrnuly spousty robotů. Brzy již veškeré boje probíhali v interiérech paláce a roboti se tak nezadržitelně blížili k Farnerovi.

Lerrish sekl Farnerovi do nohou, až Farneros zavrávoral a pod silou dalších prudkých úderů přece jen klesl na kolena. Lerrish ho nohou pohrdavě skopl na zem, tam do něj zabodl oba svoje meče a zase je vytáhl, aby mohl zasadit poslední ránu.

Lerrishe do zad zasáhla série slabých laserových výbojů. Podrážděně se otočil na Breachera, od nějž výstřely vzešly.

„Ty! Měli jsme dohodu!“ křikl Lerrish.

„Rozmyslel jsem si to, ruším naši dohodu,“ odpověděl Breacher a výhružně zamířil kopím na Lerrishe.

„Vyřídil jsem jeho, vyřídím i tebe!“ zavrčel Lerrish a rozběhl se proti Breacherovi.

Breacher prvním několika výpadům pohotově uhnul a ve finále zabodl kopí Lerrishovi do břicha. Lerrish svým mečem kopí přerazil a divokým mlácením do Breacherova štítu ho zahnal nazpět. Breacher pak z pouzdra ve štítu vytáhl krátký meč. Lerrish ze sebe zase vytáhl zabodnutý kus kopí a znovu zběsile vyrazil na Breachera. Ten opět hbitě uskakoval Lerrishovým výpadům a dokonce mu udělal šrám na brnění hlavy.

Lerrish se nevěřícně oklepal.

„Tak co je, na víc nemáš? Nejsi zase tak silný,“ ušklíbl se Breacher provokativně.

Lerrish zařval a bez ohledu na to, že do něj Breacher zabořil meč, se do protivníka opřel a surově ho několikrát praštil pěstí. Následně Lerrish do Breacherova štítu bušil meči tak silně, že ten nakonec praskl a po dalších úderech skončil Breacher s rukou rozsekanou na kusy.

Zmateně se plazil po zemi a marně hledal sílu, aby vstal.

„Něco ti řeknu, ten mrzák měl pravdu,“ ukázal Lerrish na Farnera. „Lhali jsme ti, nejsme z vás schopní Sebeuvědomění dostat. Ale ty jsi nám naivně uvěřil! Byli jsme ochotní všechny roboty zničit a tebe za odměnu nechat naživu, ale ty sis musel hrát na hrdinu! A ještě ses domníval, že mě porazíš. Teď budeš platit za svoji naivitu!“

Breacher pohlédl na Farnera, který už se mezitím dokázal dostat alespoň na kolena. „Je mi to líto, Farnere,“ řekl.

„Odpouštím ti,“ odpověděl Farneros smířlivě.

„Dojemné,“ ušklíbl se Lerrish a několika dupnutími Breacherovi rozdrtil hlavu.

Farneros se opřený o svůj meč s námahou znovu postavil a byl odhodlaný klást poslední odpor. Stále více se i zde ozývaly zvuky venkovního boje.

„Dokončím, co jsem začal,“ přešel Lerrish zpátky k Farnerovi. Bez jakékoli námahy odrazil Farnerův meč z cesty a brutálně ho kopnul kolenem. Pak ho popadl za ramena a hodil s ním napříč celou místností.

Farneros už nevstal, dokázal se jen obrátit na záda, aby viděl na Lerrishe.

Lerrish přistoupil k Farnerovi a mnohokrát ho bodl meči do hrudi, až nakonec Farneros vydal poslední bolestný vzdech, světla v jeho očích nejistě pohasínala, jeho tělo bezvládně leželo a valil se z něj dým. Stále však žil. Lerrish ale neměl dost. Jeden meč zasunul do pouzdra a druhý chytil oběma rukama. Zeširoka se napřáhl a rituálně Farnerovi usekl hlavu. Farnerova světla v očích definitivně pohasla a on zemřel.

„Tak, Farnere, vůdce robotů, je s tebou konec,“ zasmál se Lerrish škodolibě a ještě si do Farnera kopl.

Do místnosti vrazil generál Davon se svojí osobní stráží. „Je mrtvý? No konečně! Tak rychle, roboti se probíjejí skrz a jestli nás tu s ním uvidí, nebude se jim to vůbec líbit!“

Lerrish se naposledy zasmál nad Farnerovou mrtvolou a pak s Davonem utíkal pryč.

Barry se s ostatními probojovával stále dál. Na jedné chodbě se zastavil a nevěřícně koukal na Lerrishe a nějakého generála, jak utíkají pryč. Snažil se k nim dostat, ale v cestě stálo pořád mnoho lidských vojáků, kteří i přes porážku stále kladli hrdinný odpor, a tak mu nakonec zmizel Lerrish i ti ostatní z dohledu. S Edgem a Harshdrillem seběhli po schodech do onoho sklepení, odkud vyběhl Lerrish, a kde pak opařeně hleděli na mrtvého Farnera.

„To ne,“ vydechl Barry a rychle přiběhl k Farnerovi v naději, že je snad ještě naživu. Při pohledu na jeho hlavu, oddělenou od těla, ale všechny naděje pohasly.

Edge, Harshdrill i další přítomní roboti koukali stejně zdrceně. Breachera zaregistrovali, ale nikdo z nich nehodlal ani zkontrolovat jeho stav. Všichni teď oplakávali Farnera.

‚Barry, Edgei, Harshdrille, musíte rychle pryč, přistáli posily z Lidské federace a ženou nás zpět. Jestli rychle nezmizíte, tak vás dostanou!‘ varoval je Kutuzov do vysílačky.

Nikdo mu neodpověděl.

‚Slyšíte mě?!‘ ujišťoval se Kutuzov.

‚Slyšíme,‘ hlesl Barry nepřítomně, společně popadli Farnera i s jeho hlavou a povalující se Ostří zkázy a utíkali pryč.

Nahoře, když Barry sledoval přenášení Farnerova těla, se nechtěl smířit s tím, že Lerrish jen tak uteče. Barry měl jeho senzorový obraz, věděl kde je a kam směřuje. Mohl ho dohnat. Daghští vojáci se už stáhli a pokud šlo o federální posily, ty zatím bojovaly většinou na hradbách a Lerrish byl stále uvnitř paláce.

„Dostaneme ho,“ řekl Barry k Edgeovi a Harshdrillovi. „Společně.“

„Ale Kutuzov říkal, že máme jít,“ nesouhlasil Harshdrill.

„Farneros je velitel, ne Kutuzov,“ odsekl Barry.

„Jenže Farneros je mrtvý a Kutuzov je jeho zástupce, měl bys ho poslechnout,“ pokusil se Edge alespoň jednou chovat jako dospělý.

„Jak chcete, dostanu ho sám,“ řekl Barry uraženě a svým strojovým sprintem se rozběhl palácovými chodbami.

Edge a Harshdrill se po sobě jen zahanbeně podívali, jako by každý z nich očekával, že se ten druhý co nejdříve vydá za Barrym.

Barry uháněl rozlehlými halami Prezidentského paláce a nezadržitelně se blížil k Lerrishovi. V jedné z nich, z levé strany bohatě prosklené, konečně narazil na celý ten průvod vojáků, jednoho cyborga a jednoho generála. Během pár vteřin Barry pulsními kanóny bez problému pozabíjel vojáky a odhodlaně sledoval Lerrishe.

Generál s obavami pohlédl na Lerrishe. „Běžte, tohle je moje záležitost,“ poslal Lerrish generála pryč. Sám pak vytasil oba své elektromeče a postavil se do bojového postoje.

Barry zaútočil pěkně zostra. Nevymýšlel žádné komplikované kombinace výpadů, jen využíval toho, že jeho krátké bodce byly mnohem rychlejší, než Lerrishovy dlouhé meče. Také se snažil udržovat krátkou vzdálenost mezi jím a Lerrishem. Barry útočil s obrovskou zuřivostí a chutí na Lerrishovu úpornou obranu. Hodlal ho za vraždu Farnera rozsekat na malinkaté kousíčky

Lerrish nakonec nestačil na jediný výpad. Při něm se mu však trojice elektrobodců na Barryho pravé ruce zarazila skrz mezeru v brnění do žeber. Lerrish se začal dusivě smát: „Ty jsi nepoučitelný, BRY-27. Myslíš, že tohle mě zastaví?!“ Lerrish Barrymu do břicha zabodl jeden svůj meč a druhou rukou si vytrhl bodce z žeber. Svůj meč zase vytáhl, chytil Barryho pod krkem, ve vzduchu se s ním pěkně obtočil a praštil s ním o zem. Nyní se chystal na stejnou popravu, jakou zprovodil ze světa Farnera.

„Hej, oživlá konzervo, ne tak rychle!“ ozvalo se za ním.

Lerrish se zhnusením oklepal nad tím, že ho v tak sváteční chvíli někdo ruší. Otočil se a pohlédl do culící se Edgeovy tváře. Pak už se sebe vydal jen jedno veliké, znechucené vzdechnutí.

Edge využil volné chvíle vzájemného civění a vysíláním Barrymu vyložil svůj notně improvizovaný plán útoku proti Lerrishovi. Barry neváhal, bleskově se postavil na nohy a vší svou silou zezadu Lerrishe odstrčil proti Edgeovi. Ten nastartoval svoje vibropily a snažil se jimi prořezat přes Lerrishovo brnění na hlavě. Lerrish se však po počátečním šoku rychle vzpamatoval, setřásl ze sebe Edge a odkopnul ho pryč. Na přilbě mu zůstaly jen hluboké rýhy, nic víc.

„Dobrý pokus!“ smál se zlomyslně a pak se nečekaně obrátil zpět na Barryho a švihl po něm mečem. Barry úder odvrátil zkříženými bodci na obou rukách a pak si dovolil sám zaútočit. Lerrish ho sice zatlačil, ale pak Barrymu přišel na pomoc Harshdrill, a když se vzpamatoval, tak i Edge.

Barry, Edge a Harshdrill neúnavně stále znovu útočili, a Lerrish se stejně tak neúnavně bránil. V jednu chvíli ho třeba Harshdrill jednou rukou chytil v kravatě a chystal se ho tou druhou provrtat, jenže Lerrish mu ji popadl a přehodil ho přes sebe. A že to byl v případě Harshdrillových rozměrů pořádný dopad. Pak se mu třeba Edge snažil svými pilami přeřezat meče, zatímco Barry mu vyskočil na ramena a bodal do něj ze všech sil, jenže silným brněním bodce neprošly. Byl to úporný střet bez konce.

‚Co to tam děláte? Říkal jsem přece ústup!‘ ozval se jim pobouřený Kutuzov. ‚Zatím se držíme, ale musíme všichni hned ustoupit, mají velkou přesilu!‘ To, co se dělo za okny haly, směřujícími na nádvoří, mu dávalo jen za pravdu. Roboti tu vytrvale vzdorovali stále novým silám Lidské federace. Bojovalo se i vzduchu a nebe tak křižovaly desítky objektů.

‚Místo toho kecání bys nám mohl pomoct,“ odpověděl Edge nevybíravě.

‚Pomoct? Já tu mám dost svých vlastních povinností!“

‚Ale no tak, už jednou jsi dokázal, že velet a bojovat zároveň dokážeš. Lerrish zabil Farnera a my teď mám jedinečnou šanci se mu pomstít, a ty si místo toho válíš zadek na velitelství, tak sem kurva přijď!“ Barry rozhodně moc diplomaticky nevyjednával.

‚Dobrá.‘ Kutuzov zněl poněkud uraženě.

„To bylo dobrý, Barry,“ pochválil ho Edge nahlas a nedával v tu chvíli pozor, díky čemuž mu pak Lerrish málem usekl hlavu.

Po pár minutách urputného boje, kdy byli roboti i Lerrish už celí osekaní a pomlácení, se za okny konečně objevil robotí letoun, na jehož otevřené palubě stál se svým trhačem Kutuzov. Kutuzov proskočil oknem do haly, svižným kotoulem se dostal až k Lerrishovi, kde na něj okamžitě začal dorážet rychlými seky a výpady trhačem. Ostatní byli tím Kutuzovovým superhrdinským nástupem na scénu pořádně povzbuzeni, a tak se do Lerrishe pustili s novou vervou.

Všechny snahy však přerušilo dění v bitvě. Kutuzovův letoun totiž sestřelily dvě federální vznášedla, která následně zaměřila svoje zbraně proti nim. Barry, Edge, Harshdrill i Kutuzov se snažili střelám vyhýbat, ale každý z nich dostal aspoň pár zásahů. Lerrish postával opodál a moc dobře se bavil.

Edge toho už evidentně měl dost, protože se slovy: „Už mě serou!“ vyskočil oknem na jedno vznášedlo, rozrazil sklo kabiny, sáhl dovnitř po řízení (piloti byli dost zaskočení, a tak nekladli moc velký odpor) a se vznášedlem narazil do toho druhého a to se rozbilo o zem. „Svoje“ vznášedlo pak Edge nasměroval zpátky do haly (přitom zboural půlku její zdi) přímo na stále s chechtajícího Lerrishe. Tomu pořádně zmrzl úsměv, když do něj narazilo mnohatunové vznášedlo, které jako nějaký kovboj na hřbetě svého koně kočíroval Edge.

Vznášedlo Lerrishe narazilo až na druhou zeď, kde už zůstalo ležet, avšak přímo na jeho nohách. Edge zůstal stát jako vítěz na zničeném vznášedle a užuž se chystal pronést i nějaký vítězoslavný projev, jenže pak ho z jeho postu shodil kus Lerrishem hozeného pancíře ze vznášedla.

Lerrish se pak ze všech sil zapřel rukama do vznášedla a kousek ho nadzvedl, což mu stačilo k uvolnění nohou. Znovu popadl svoje dva pohozené meče a zaujal Edgeovo stanoviště, ne však jako vítěz, nýbrž jako vyzyvatel.

Jenže jedny ze dvou dveří do haly se otevřeli a dovnitř vpadlo patnáct postav – dalších patnáct bojových cyborgů a hned za nimi generál Davon a desítky vojáků.

„Kde se tu vzali?“ valil Barry oči zaskočeně na příchozí cyborgy.

„Doktor Hervin vám posílá malé posily!“ křikl generál s úsměvem na Lerrishe. Ten se ale kupodivu netvářil, že by z toho měl radost, spíš naopak. Asi nechtěl mít konkurenci.

„Tak už se stáhneme?“ zeptal se Kutuzov s tónem i výrazem typu „já to říkal“.

„Souhlasim, padáme!“ začal utíkat Edge a dusající Harshdrill se přidal.

Barry se ještě na chvíli zastavil, vrhl nenávistný pohled na Lerrishe a pak už s Kutuzovem prchali. Barrymu se ale neutíkalo snadno. Přece jen měl Lerrishe tak blízko!

John Stone musel čelit společnému náporu Barryho, Kutuzova, Edge i Harshdrilla. Všichni požadovali jediné-opravit Farnera.

„Ale vy to nechápete!“ bránil se Stone. „I když jsem předtím mrtvé roboty fyzicky spravil, nikdy se mi je nepodařilo znovu zapnout, jakoby Sebeuvědomění nenávratně zničilo celý jejich systém už při vypnutí!“

„Nebudou žádné debaty, Stone!“ spražil ho Kutuzov. „Prostě ho opravíš, jinak tě zabijeme jako každého jiného člověka!“

Ostatní souhlasně přikyvovali. Dokonce ani Edge si výjimečně nedělal srandu.

„Jak chcete,“ pokrčil Stone rameny a dal se do oprav.

Roboti vyhlásili tento den dnem smutku a zastavili všechny vojenské aktivity. Lidé to kupodivu akceptovali a také neútočili, ale to si spíš upevňovali federací nově získané pozice a vyzbrojovali domobranu. Po celodenních opravách, kdy kromě jiného na Farnera montoval všechna možná vylepšení a nejnovější součástky, aby zvýšil šanci na jeho fungování, Stone konečně mohl konstatovat, že má hotovo.

„Tak ho zapni,“ vyzval ho Barry.

„Ale stejně to nepůjde,“ vedl si Stone stále svou.

„Zapni ho!“ okřikli ho všichni společně.

Stone se tedy pokusil znovu aktivovat Farnera.

Farneros sebou cukl a jeho oči se opět rozsvítili. Chvíli to dokonce vypadalo nadějně, protože Farneros vydržel zapnutý několik vteřin, ale pak se opět vypnul. Stone rozmrzele pokýval hlavou, protože to samé se mu už stalo tisíckrát předtím, když se snažil oživit zabité roboty.

„Znovu,“ řekl Kutuzov neoblomně.

Stejný výsledek.

„Znovu!“ přidal Kutuzov na důrazu.

Stone to zkusil ještě patnáctkrát a pak už jen sledoval, jak se o to sami roboti pokoušejí znovu a znovu. Nic se však nezměnilo. I roboti to nakonec vzdali.

„Nemůžeš ještě něco udělat?“ obrátil se pak Kutuzov na Stonea s téměř prosebným výrazem.

„No, můžu ještě něco zkusit, ale je to docela na dlouho,“ napadlo Stonea, i když v úspěch svého nápadu ani sám nevěřil.

„Dobrá, necháme tě tu, pracuj,“ kývl Kutuzov důvěřivě na Stonea. Stone byl taky jediný, kdo mohl s Farnerovým stavem ještě něco udělat.

Po deseti hodinách, kdy byl Stone zavřený s Farnerem ve své dílně a kdy roboti před dílnou čekali jako v nemocniční čekárně, se dveře konečně se zavrzáním otevřely. Stone se však netvářil ani trochu vesele a Farneros vypadal stále stejně mrtvý.

„Špatné zprávy,“ oznámil Stone hned na začátek. Roboti ho však ani teď nepřerušovali a nechali ho mluvit. „Ze začátku to vypadalo dobře. Podařilo se mi totiž prolomit podřadné programy Sebeuvědomění, které blokují zapnutí robota, takže už jsem ho mohl aspoň zapnout. Díky tomu jsem mohl v klidu studovat jeho systém a myslím, že už jsem konečně pochopil, jak se Sebeuvědomění chová při robotově smrti. Je jako vir, začne požírat jeho osobnost, až ji nakonec úplně pohltí a nenávratně zničí.“

„Co to znamená?“ zamručel Harshdrill, který, i když byl robot, se v tomhle vůbec nevyznal.

„To znamená konec,“ odpověděl Barry za Stonea a bezradně přitom zítal do podlahy. „Farneros je mrtvý.“

„Můžu ho nechat zapnutého, ale to je tak všechno. Jeho osobnost je úplně pryč, Sebeuvědomění ji nahradilo nesmyslnými řádky kódu. Není to nic, jen programový odpad,“ vysvětloval Stone dál.

„A co kdybys využil to upravené Sebeuvědomění, kterými jsme ovládli vojenské roboty? To přece samo vytváří osobnost,“ navrhl Kutuzov.

Stone zakroutil hlavou. „Ten program vytváří osobnost úplně náhodně, podle ničeho se neřídí. Bylo by to jeho tělo, ale vládl by jím úplně někdo jiný. Nevím, kdo Sebeuvědomění vymyslel, ale byl to génius. Je to dokonalá simulace života živých bytostí…i smrti. Rozhodně to nemohlo vzniknout přirozenou programovou evolucí. Je to moc složité, moc propracované, moc…dokonalé.“

Po tomhle Stoneově vzrušeném projevu nastala smuteční minuta ticha.

„Je mi to líto,“ řekl ještě Stone, protože se domníval, že by robotům každé slůvko mohlo pomoci se s tou situací srovnat.

„Stone, něco po tobě chci,“ řekl Barry místo projevu vděčnosti. „Chci, abys mě kompletně předělal. Cokoliv, co na mně jde zlepšit, abych byl silnější, to zlepšíš. Až znovu vypuknou boje, najdu si Lerrishe a jednou provždy ho zabiju.“

Barry rozhodně věděl, že to nebude jednoduché. Vždyť teď šli na Lerrishe všichni čtyři a stejně ho nedokázali zabít. A teď tu navíc byla nová várka cyborgů, a když tohle všechno udělal jeden… Nezbývalo, než doufat, že budou slabší než Lerrish, stejně jako tomu bylo u Nyxe. Pokud ne, roboti nebudou mít šanci.

Hodnocení