Smrtící touha
Malá spojovací raketa přistála na volné ploše před budovou mise. Po delší době klesl k půdě zvířený prach a objevilo se štíhlé tělo rakety.
Celý přistávací manévr sledovala celá tříčlenná posádka stanice, protože to byla velmi vítaná změna v jednotvárné službě. Velitelem posádky byl velmi zkušený Číňan Sun, jeho podřízenými byli dva technici, mladší Fin Jarmi a už postarší britský Polák Jerzy.
Teď všichni svorně pozorovali výhledem, jak raketu opouští dva muži ve skafandru a směřují k přetlakové komoře.
První se ozval Jerzy. „Jsem velmi zvědav na důvod této nečekané návštěvy. Celý rok o nás nezavadí a teď najednou nehlášená návštěva.“
„Vydrž, hned se to dozvíš,“ krotil jeho zvědavost Sun. „Pojďme jim naproti, abychom dali najevo, že si návštěvy vážíme.“
Za dveřmi přetlakové komory se ozýval sykot vzduchu. Konečně ustal, dveře se pomalu otevřely a v nich se objevili návštěvníci. Jednoho okamžitě poznali, byl to styčný důstojník Lucion. Druhého mladšího usměvavého muže viděli poprvé.
„Vítám vás náčelníku i s doprovodem,“ ozval se první Sun. „Vidíme vás tady moc rádi, ale jsme všichni překvapeni. Co je nového?“
„Zdravím celou posádku v tomto složení. Nevím, jestli vám veliteli udělám radost, ale jste okamžitě odvolán. Potřebujeme vás na novou misi do oblasti Andromedy. Ve funkci velitele stanice vás okamžitě nahradí nový velitel. Harry je sice mladý, ale velice schopný inženýr a manažer,“ představil Lucion svého průvodce. „Na předání funkce máte pouze dvě hodiny. Máme velice naspěch. Na oběžné dráze kolem satelitu nás netrpělivě očekává dopravní loď Anteus.“
- - -
Jerzy pozoroval svého nového velitele. Zřejmě si počínal dobře při přejímce vedení, ale to bych zvládl také, pomyslel si Jerzy. Takový mladý jelimánek dostal přednost před ním, takovým osvědčeným technikem. To je nespravedlivé. Z toho bezpráví se mu udělalo trochu špatně. Ale nic s tím nenadělá. Nic? To se ještě uvidí.
„Pánové, my jsme hotovi. Je čas se rozloučit. Vaše základna na satelitu Corny je sice malá, ale musíte ji udržovat pro případ nouze v oblasti. Přejeme vám ve vaší práci především hodně trpělivosti. Teď mluvím za sebe i velitele Suna“ a rozloučil se s novým složením posádky obvyklým kosmickým pozdravem - přiložením pravé ruky na srdce, což znamenalo ‚jsme s vámi‘.
Jerzy ocenil Lucionovu eleganci při označení malého významu zdejší stanice.
- - -
Uplynulo již dvacet pozemských dní od obměny posádky, a život na stanici zapadl do starých kolejí. Vždy jeden z posádky měl službu v řídícím modulu, jeden se věnoval údržbě a odpočinku a třetí spánku.
Jerzy se ve službě málokdy nudil. Vždy si našel nějakou činnost. Teď se třeba věnoval pozorování mateřské planety, která právě vycházela nad obzor. Tímto pohledem byl vždy okouzlen. Země je nazývána modrou planetou. Zde to vypadá úplně jinak. Obří planeta dostala název Island, protože ve zdejší sluneční soustavě je jedinou. Satelit Corny byl od ní vzdálen pouhých 135 000kilometrů, proto musel rychle obíhat.
Nyní se planeta pozvolna vynořovala z hlubin a zabírala stále větší část obzoru nad základnou. Pozorovatel měl dojem, že těleso spadne dolů a rozdrtí vše na prach. Na okrajích planety měla atmosféra zlatavý nádech, kdežto uprostřed disku převažovala šedá a hnědá barva protkaná zelenými a modrými nitkami. Některé oblasti byly zahalené šedavými mraky. Při rotaci planety docházelo neustále k novým obměnám. Jerzy se tohoto pohledu nikdy nenabažil. Věděl, že na planetě jsou pouze nějaké rostliny a primitivní organismy. Planeta nebyla vhodná pro lidi kvůli velké gravitaci. Ale krásná je, pomyslel si Jerzy snad už po sté.
Z pozorování ho vyrušil kolega Jarmi. „Jerzy, skončil jsem údržbu v hangáru, vše je v pořádku. Teď se vydám na kontrolu energetické studny. Konec.“
„Slyším, Jarmi. Zkontroluj také správné směrování jag-antény. Mám pocit, že účinnost energetického paprsku se snížila o 8%. Konec.“
„Rozumím.“
Teď si Jerzy připadal jako opravdový velitel základny. A znovu, jako v poslední době častokrát, se vrátil ke svému problému číslo jedna. Proč nejsem velitelem já! Přemýšlel a neviděl krásnou planetu nad obzorem ani bezútěšnou kamenitou krajinu satelitu Corny ani nevýslovně majestátní oranžovou hvězdu. Mučil svou hlavu a stále nenacházel východisko.
„Jerzy, vracím se zpátky. Zde je vše v pořádku.“
„Rozumím.“
V několika minutách byl Jarmi zpět v komoře. Po očistě navštívil Jerzyho v modulu.
„Všechno je OK, ale dnes jsem zažil něco zvláštního. Při seřizování antény jsem posunul direktor na chvíli do polohy -1. Byla to jen chvilka, ale v ní jsem zažil velice nepříjemné pocity. Řekl bych, že jsem byl přímo na omdlení. Naštěstí to rychle přešlo. Teď jdu za zábavou, mám něco zajímavého rozděláno. Tak zatím se měj!“
Jerzy znovu v modulu osiřel. Zamyslel se. Stále mu v uších zněla Jarmiho věta o omdlévání.
Napadla ho zrůdná myšlenka. Odehnal ji od sebe, ale stále se mu vracela. Nakonec ji přijal.
- - -
Harry vystřídal ve službě Jerzyho. Ten se okamžitě odebral na vykonávání údržby. Mnoho práce s ní neměl, ale rozhodl se věnovat své úsilí především energetické studni a speciálně směrové anténě. V hlavě mu uzrál plán. Anténa s ochozem je umístěna přímo na okraji šachty. Když posune číslování direktoru o dva dílky, potom obsluha bude ozářena a nebude si toho vědoma. Při ztrátě vědomí se zřítí do šachty. Bude to nešťastná náhoda. Připravil vše velice pečlivě.
Jerzyho pocit nespravedlnosti byl tak silný, že si ani plně neuvědomoval dosah své přípravy.
Velmi klidně oznámil Harrymu do modulu, že energetické čerpání i přenos jsou naprosto v pořádku.
- - -
Jerzy už žil v jiném světě. Nemohl se dočkat, až zase nastoupí do služby v modulu a v údržbě bude Jarmi. Teď nastane okamžik, kdy už nebude moci couvnout. Vlastně ani nechtěl.
„Jarmi, kde momentálně jsi?“
„Teď právě čistím dveře přetlakové komory od prachu.“
„Až budeš hotov, tak se znovu podívej na anténu. Nevím čím to je, ale zase se snížila její účinnost. Podívej se na směrování.“
Čekání na odchod Jarmiho k šachtě bylo pro Jerzyho nekonečné.
„Jerzy, jsem u šachty. Znovu seřídím anténu, i když se zdá být v pořádku.“
Ještě mohl Jerzy couvnout, ale jeho myšlení se proti tomu bouřilo. Tak tedy čekal a čekal.
„Jarmi, jak jde oprava?“
„Jarmi, ozvi se!“ Žádná odezva.
Jerzyho pohled byl velmi tvrdý, kolem úst se objevil nehezký úšklebek. První překážka byla zdolána. Teď musí postupovat opatrně. Především vzbudí Harryho.
Ozval se rozespalý hlas. „Jerzy, děje se něco zvláštního?“
„Asi ano. Jarmi odešel na kontrolu studně a nyní se nehlásí. Už to zkouším několik minut a stále nic. Mám o něj obavy.“
„Hned jsem u tebe.“
Jerzy očekával příchod velitele, mezitím nastavil chybné údaje o přenosu energie.
Harry byl skutečně rychlý. Vtrhl do modulu jako velká voda s jasně napsanými obavami ve svém mladém obličeji.
„Stále se nehlásí?“ dotazoval se naléhavě už od vchodu.
„Pořád nic, můžeš se přesvědčit.“ Jerzy byl serióznost sama.
„Hodím na sebe skafandr a zkontroluji studnu. Buď na příjmu, třeba je to jen nějaká porucha přijímače.“
„Nezapomeň také seřídit anténu, když už tam budeš. Třeba se jedná o planý poplach a Jarmi se jen toulá po okolí,“zadoufal Jerzy.
Jerzy si v duchu pochvaloval, jak se jeho plán krásně plní. Ale ještě není konec. Ještě není velitelem. Teď musí čekat.
Hlásil se Harry. „Jsem na místě, ale Jarmiho není vidět. Seřídím anténu a podívám se po okolí. Ohlásím se za chvíli.“
Teď, teď nastane ten rozhodující okamžik! Jerzy čekal. K jeho roztrpčení se za chvíli ozval Harry. Jeho hlas zněl sice zastřeně, ale zároveň naléhavě.
„Jerzy, pomoz mi rychle! Visím za jednu ruku nad šachtou. Sám se nemohu vytáhnout. Rychle!“
Jerzy potlačil zklamání. „Vydrž, hned jsem u tebe.“
Věděl, že vzhledem k malé přitažlivosti se Harry může udržet delší dobu, ale spěchal, protože chtěl mít tuto záležitost co nejdříve za sebou.
Jerzy se blížil k šachtě a už viděl visícího velitele. Pro jistotu vypnul příjem, takže neslyšel, co mu Harry říká. Klidně se nad něho sklonil a skopl mu ruku, kterou se držel plošiny. Ještě ve vytřeštěných očích velitele četl zoufalou otázku: „Proč?“ Potom se jen klidně díval na jeho pád. A je dokonáno! Teď jsem velitelem já.
Příštích čtrnáct dní se opájel svým postavením. Samotného ho překvapilo, jak nepatrné výčitky svědomí ho po akci pronásledovaly. Byl svým pánem a vykonával všechny funkce jako dříve. Pro úplnost mu chybělo málo, potřeboval dva podřízené. Proto mu přišlo velmi vhod, když objevil na obrazovce stručnou zprávu: „Anteus, +1hodina“.
To znamenalo, že za hodinu po zprávě se ozve Anteus znovu. Pro Jerzyho to měla být další zkouška ohněm. Konečně!
„Velitel Antea, zdravím velitele Harryho! Nahlaste svoje potřeby, materiální i zásobovací. Za tři měsíce vše dodáme. Konec.“
Jerzy si důkladně promyslel svoji zprávu. „Zde zatímní velitel Jerzy. Mám pro vás smutnou zprávu. Velitel Harry a technik Jarmi nedbali bezpečnostních předpisů a došlo k neštěstí. Oba se zřítili do energetické šachty před čtrnácti dny. Stanici zatím zvládám sám. Konec.“
Teď Jerzy velice netrpělivě čekal dlouho na odpověď, která by ho definitivně potvrdila ve funkci.
„Zde Anteus. Litujeme, ale podle paragrafu MK 17 končíme komunikaci s vámi navždy! Konec.“ Obrazovka oněměla.
Co to sakra má znamenat. Klikl na MK 17 a tlačítko VYHLEDAT. Během tří vteřin naskočila odpověď.
Mezihvězdná komunikace, paragraf 17 říká: Za všech okolností Společnost ukončuje komunikaci s jediným subjektem z důvodu nemožnosti ověření jiným subjektem o jakémkoliv jeho ‚pravdivém‘ tvrzení. Jedná se o morální i ekonomické hledisko. Toto pravidlo nezná výjimku.
Jerzy četl zprávu dokonce třikrát, než mu stoprocentně došel její obsah. To není možné! On je těsně před svým cílem odsouzen k smrti. Byl zoufalý. Hleděl ven průzorem, ale neviděl vycházející planetu. Prázdno v jeho očích se dalo srovnávat s venkovním vzduchoprázdnem. Vlastně už ani nežil. Skomíral…