Supermarket blues

Kent vnímal regály hypermarketu jen v rychlosti. Byl to takový ten typ neatraktivního třicátníka, s brejličky, ulízaný vlasy dle módy kopírující snad ještě období před revolucí. Zkrátka Lukáš Vaculík a Sagvan by s ním možná na kolu zašli, vy asi ne. Kolečka jeho bruslí příšerně vrzala, je fakt že už je dlouho nepromazal. Hm, super, to zas dostanu sprďana od šéfa, nebo supervisora, jak zní oficiální titul v úřednické hatmatilce plné anglikanismů, pomyslel si. Nebo spíš supervizoura? Tak se mu tady totiž říká dle jeho pracovní morálky, která spočívá hlavně v tajném uchlastávání alkoholové sekce. Neměl za sebou ani půlku pracovní směny, ale už to tu zas nemohl ani cítit. Jako vždy začal uvažovat, jestli má tahle zasraná práce nějakej smysl a jako vždy došel k tomu ,že žádnej.
Mozek se zasekl aniž chtěl, začal Kent probírat už tisíckrát probrané. Tady jsem, bývalá krasobruslařská hvězda, mohl jsem toho ještě tolik vyhrát, nebýt těch pitomejch kloubů. Ale co, aspoň, že nejsem mrzák a můžu dokonce pořád bruslit, i když o comebacku nemá cenu vůbec uvažovat. Takhle najít si jinou práci. Ale co? Krasobruslař, copak to je nějaká klasifikace? No co, jsem celkem vděčnej, že mám aspoň tenhle flek i když jsem tu vlastně něco jako šašek, aspoň nemusím celej den klikat čtečkou zboží u pásu jak robot. Jojo, není lepší způsob jak zapomenout na vlastní prohry, než soustředit se na prohry jiných.

Z myšlenek jej vytrhl prudký pohyb za ním. Otočil se, ale nestačil zaostřit a zahlédl už jen rozmazanou postavu, která se na něj vrhá. Neměl žádnou šanci zareagovat, postava do něj prudce strčila a on už jen bezmocně sledoval, jak jeho tělo letí vstříc bednám s kolou. Tříštivý zvuk láhví always Coca-cola zaplnil supermarket. Než se stačil probrat a zvednout, tak už halou probleskla záře digitálních fotoaparátů a Kent jen bezmocně sledoval jak se kolem něj shlukuje dav zákazníků a všichni na něj míří svými mobily a digitály. Ve sprše blesků stačil jen zahlédnout dvě postavy ujíždějící na bruslích, jak mizí za rohem vedlejšího regálu.
Zvedl se a celý lepkavý vyrazil za nimi, to byla konec konců jeho práce. Řítil se vpřed a cítil, jak mu lepkavá kola stéká po zádech až k trenýrkám a dál. Na několika místech, kde byl pořezán, se mu pod košilí kola smíchala s krví, Kent už rozhodně zažil příjemnější chvíle.
Když dorazil do vedlejšího regálu, uviděl standardní výjev. Podlaha i celá jedna strana uličky, kde byly palety plné mlíka a džusů, byla potegována sprejem. Sprejeři měli klasické přepadové vybavení: boty s vysokými podpatky a tajnými vysunovacími kolečky, kvalitní, těžce odstranitelné spreje, kalhoty proklatě nízko se značkou trenek, vylézajících o dobrých deset centimetrů (většinou K.Klein)a baseballové čepky. Překvapil je, rozhodně nečekali, že se mu podaří zotavit tak rychle. Vyrazili kupředu, ale Kentovy trénované svaly zabraly a vzdálenost se velmi rychle zužovala. Kdepak, hošánci, jestli něco umím, tak je to bruslit, na mě nemáte, pomyslel si. Oba sprejeři si vybrali pokladny co nejdál od ochranky a co nejblíže ke vchodu. První z nich hladce projel vedle zděšených zákazníků a machrovsky ještě z pásu čmajzl flašku ferneta. Druhý vyrazil za ním, ale v tu chvíli ho Kent dohnal a chytil za mikinu. Rázem se z nich stalo neovladatelné těleso řítící se pokladnu se zděšenou prodavačkou a zákazníky. Už už to vypadalo na hromadný náraz, ale v poslední chvíli Kent kluka prudce odstrčil a ten odletěl a napral to přímo do pásu takovou rychlostí, že přes něj přeletěl až k nohám zděšené prodavačky. Teď už mu zbývalo od nárazu na pult jen pár desítek centimetrů, Kent však v poslední chvíli vyskočil, chytil brusle v stylovém skoku jménem Indy a dopadl na pokladní pás, zaslajdoval na jeho boku a z něj pak efektně skočil s obratem o 180stupňů. Sotva dopadl, už byl připraven pachatele zadržet ,ale to už se seběhla ochranka a dotyčného vlekla pryč. Vše netrvalo déle jak jednu minutu. Čas se opět vrátil do pozvolného tempa. Kent vydechl a ohlédl se po druhém skejťákovi. Stál za skleněnou výlohou a obkoukanou gangsta-raperksou gestikulací mu vyhrožoval. Byl to ale spíš směšný obrázek.Hubenej bílej kluk s vytahanou mikinou s řetězy z blešáku a plandavýma kalhotama možná na pár vteřin fakt uvěřil, že je členem smrtelnýho gangu, který se brzy přijde pomstít. Možná opravdu na tu chvilku byl drsnej svalnatej negr, kterej má v zadu za obchoďákem kopu kámošů s limuzínou a s krásnejma čejnejma prdelkama, který mu daj na požádaní. A kapesní nožík v jeho plandavých kapsáčích se možná na chvíli stal revolverem. No, zpátky k příběhu. Když však chlapec uviděl zbíhající se ochranku, rychle se probral a dal se na útěk. V supermarketu, ač je to neuvěřitelné, se na chvíli rozhostilo ticho. Lidé šeptali, ale většina jenom zírala. Pak konečně někdo zatleskal, pár lidí se přidalo a všichni se dívali na Kenta. Nakonec se z toho staly slušné ovace, za které by se nemusel stydět ani menší krasobruslařský stadion. Kent jenom čekal, kdy odněkud přibruslí dětský pár s květinami. Byl štěstím bez sebe, dokonce měl na chvíli takový zvláštní pocit, že jeho práce má snad i smysl.

Stál opřený o pult a přijímal gratulace od rozzlobených důchodců lamentujících nad dnešní generací a díval se na ochranku odvádějící mladíka.Jo, tak to jsou oni , in-lineři a sprejeři. Někdy socky, ale často i kluci z bohatých rodin ,jejichž posledním „hype hitem“ byly tyto dobrodružné výjezdy do supermarketů. Úkolem bylo nenechat se chytit a posprejovat co nejvíc věcí, případně hodit i nějakej ten efektní trik při útěku. Většinou to vždycky někdo natočil a záběry z kultovních akcí se rojily na internetu. Čert ví , kdy tyto akce začali být tak strašně populární. Já bych jim dal, napadlo ho, tihle floutci nikdy nepoznali,co je to být opravdu na dně, jejich život je jen jedna velká hra a já jsem jejich hračka, stejně jako všichni ostatní. Slyšeli vůbec něco o komunistech, revoluci, privatizaci, korupci a vůbec o všem? Ne, umí maximálně ovládat svůj mp3 přehrávač a mobil, hulit, nadávat na Ameriku a diskutovat o tom,kdo je těžkej frajer. Proč to vlastně dělají? Kritizují prý tenhle konzumní styl života, na internetu četl takové ty žvásty o boji se společností, která se zaprodala supermarketům a stala se jejich otroky. Sami jsou však navlečeni ve skejťáckých hadrech, které se tu taky prodávají.
Hlupáci,jak kdyby nevěděli, že koupit si můžeš všechny a všichni jsme součástí tohoto marasmu. Ale proč na ně vlastně nadává? Vždyť bez nich bych tu nebyl. Supermarket se rozhodl k protiakci proti těmto výpadům a najal Kenta. Ujeté,no ne? Kdyby přece najali víc ochranky ke každému vchodu, bylo by to daleko efektivnější. Je jasné, že v tom sehrála roli propagace a snaha přitáhnout zájem medií. Vždyť hned vedle byly další dva velké obchoďáky a když už nepřitáhnout zákazníka cenami, tak aspoň divadlem, no ne? A kdo je jejich šašek?No přeci já, ukončil své přemítaní Kent. Kdyby se aspoň nejmenoval Kent Roušal? Ale rodiče žili kdysi dávno v Americe a tak mu dali jméno čistě Holywoodské, příjmení však zůstalo české. Krasobruslař Kent Roušal, elitní bruslařská ochranka supermarketu, slyšeli jste už někdy něco trapnějšího? Kdyby tenhle život Kent nežil,nikdy by nevěřil, že tohle není nějaký scénář béčkového filmu, nebo že není hrdina ušmudlané povídky nějakého amatéra.

Nemohl však popřít, že se vprávě teď projíždí supermarketem a cítí se být na živu, vnímá onu tíhu reálného bytí každým coulem. Zkrátka jak říkával jeho kamarád, vždycky když znova a znova zjišťoval, jak je svět zkaženej a jak s ním vyjebává: „This is the reality, you funking twat!“ Ale teď to docela šlo, po dlouhé době se Kent cítil aspoň na chvíli jako za dob své krasobruslařské slávy. Pyšně projížděl obchodem a zdravil zaměstnance. Je vítěz. Uspěl. Konečně se na něho chvíli nebudou dívat jako na trapného ňoumu, který nic nedělá a bere za to prachy.
„Pan Roušal nechť se prosím dostaví do kanceláře svého supervizora.“ uslyšel zaskřehotat rozhlas. No vida, jak kdyby věděl, že na něj myslím. Šéf ho nenáviděl a tak se Kent těšil,že dnes ho snad konečně bude muset pochválit. Dorazil spěšně ke dveřím, dlouho neotálel, zaklepal a vjel do kanceláře. Spatřil však zamračený obličej, který nevěštil nic dobrého.
Šéf byl ošklivý čtyřicátník s ksichtem pitbula a dnes se zdál být rozhodně ve formě:
„Tak jste si zase hrál na kovboje, že pane Roušal?“začal bez pozdravu zostra.
„No to je skvělé, vy jste náš místní superman, bez vás by byl náš supermarket v koncích!“ Jeho ironický kňučivý hlas přiváděl Kenta k šílenství snad ještě víc, než samotný význam sdělovaných vět.
„Můžete mi ale říct, jak jste se mohl tak školácky nechat překvapit a převrhnout právě dovezenou dávku koly?
„Já…“ Kent se marně snažil dostat prostor k reakci, ale to už na něj pitbull chrlil další a další nadávky a jeho slova se opravdu do Kenta zahryzla a nepustila: „Podívejte se jak vypadáte! A jaká to bude ztráta pro náš obchod! Museli jsme tu část na hodinu zavřít a uklidit od střepů a vydrhnout. A to nemluvím o dalších posprejovaných regálech a potravinách, budeme je muset prodávat za 50 procent a doufat ,že je posprejované někdo koupí. Jak je možné ,že kdejakej hejsek od vedle bruslí rychleji než vy, to mi vysvětlete?“utnul konečně kolotoč výtek a Kent se dostal k odpovědi. Nedokázal mu však odpovědět ve stejném duchu, Kent zkrátka nikdy nebyl příliš sebevědomí typ, takže jeho obrana zněla velmi slabě a zmateně, jako kdyby svou intonací a sklopeným pohledem vlastně přiznával, že něco opravdu pokazil.
„Nebruslí rychleji než já, jen mě překvapili, není to tak jednoduché…“
Dřív něž se však mohl dál hájit, byl ihned hrubě přerušen: „Prosím vás už radši mlčte, to jsou zase výmluvy. Tak to holt uděláme tak, že vám tu kolu strhnem z výplaty, to se nedá nic dělat.“
„Cože? To nemyslíte vážně?“ vykřikl Kent, protože tohle už bylo i na něj moc.
„Beze mě ten kluk taky mohl zničit spoustu dalších věcí, než byste ho chytili , pokud byste ho vůbec chytili!“
„Kdyby, kdyby, pane Roušal, podívejme se pravdě do očí, vy víte, že já tomu nijak nakloněn nejsem, že se tu projíždí za peníze supermarketu nějaká bývalá celebrita a dělá tady mezi nakupujícími piruety. Je to ale přání vyššího vedení, tak co s tím mám dělat? Dobrá, pro tentokrát vám to odpustím, ale uvědomte si laskavě že z 95ti procent pracovní doby jste placen za to, že se projíždíte po obchodě, tak bych vás důsledně žádal, abyste aspoň při těch 5ti procentech dělal pořádně svou práci, ano?!“
Kent chtěl protestovat, už otevřel pusu a chtěl na šéfa vychrlit kopu těch nejhorších krasobruslařských nadávek jako: „Ty zprzněný axle!“ nebo: „Ty nedotažený ridbergře!“ ale nakonec se na to vykašlal, zamumlal něco nesrozumitelného, otočil se a odjel z kanceláře.

Ihned jel vyhledat Marii, ta jediná mu může spravit náladu,byla zrovna polední pauza, tak ji snad zastihne. Našel ji, byla nádherná jako obvykle, otřesná pracovní kombinéza supermarketu jakoby na ní získala prvky nemodernější kolekce světové módy.
Blond vlasy po ramena a vpředu kombinézu téměř protrhávaly dva veliké kopce stahující se níže do neuvěřitelně útlého pasu.
Objala ho a líbla na tvář: „Tak tady seš, hvězdo. O té včerejší honičce už mluví celej obchoďák. Seš frajer. Elza z uzenin to viděla a říkala, že to bylo to jako z amerického filmu, no vážně.“
„No, ona Elza ráda přehání.“ zahuhlal Kent, začervenal se a velmi okatě se pokusil předstírat skromnost“
„Jen se nedělej, dal si mu co proto!“
„Eh, díky.“ Vypadlo z Kenta a radost z pochvaly z něj sálala jak horko z tavící pece.
„Co kdybychom si dali obídek v klidu dole v skladu? Já pro něj skočím a zvu tě, co ty na to?“
Podívala se na něho spikleneckým pohledem, chvíli ještě nepřesvědčivě namítala, že má jenom hodinku a chce si odpočinout, ale nakonec se nechala přemluvit.
Dolní sklad bylo jediné místo, kde nebyly kamery. Také tam bylo uloženo ne příliš frekventované zboží, které nemusí být hned po ruce, takže tu měl člověk relativní jistotu soukromí.Kent si tam Marii často brával. Rád by s ní chodil i do hotelu a na jiná místa ale bylo těžké vymýšlet nové a nové báchorky pro rodinu, proč nepřichází ihned po práci domů.

Kent přijel s jídlem a hned se na ni vrhnul, nepomohly protesty, že jídlo vystydne. Málem si ani nesundal brusle a už už se na ní zmítal v křečovitých pohybech. Chtěl, aby to dnes trvalo dlouho,dnes když uspěl jako lovec ,chtěl uspět i jako samec,ale Marii se do zad vrývaly bedny se zbožím a tak mu navrhla změnu a vystavila svůj nádherný zadeček.Jako vždy, touha byla silnější než přesvědčení ,takže za pár minut už se neudržel a bylo po všem. Mrzelo ho to,ale Marie si z toho nic nedělala a říkala, že se jí to líbilo.Bez tak se těší jen na to jídlo, mrcha jedna, napadlo ho.

Další den se Kent projížděl a jako každé ráno zamířil do oddělení tisku, aby si pročetl zprávy.
Opřel se o regál a dychtivě se vrhl na nejnovější drby a strnul. Na přední straně Blesku byla jeho fotka, jak se válí v Coca-cole. Kent zrudl. Někdo z těch hajzlů, který mě vyfotili digitálem, to dal do novin, došlo mu. „Kurva, nebylo na tom světě líp, když každej kokot nefotografoval, vše co vidí?“vypadlo z něho tak nahlas, až se pár lidí otočilo. Postupně četl článek a rudl víc a víc, vůbec tam nebylo zmíněno, že dotyčného dopadl, naopak, stálo tam:

Bývalý dívčí idol pokořen hochem z ulice

Tytam jsou časy nehynoucí slávy krasobruslaře Kenta Roušala. Dny plné večírků a krásných žen už navždy skončily a dnes už si bývalý Casanova musí vystačit se zákaznicemi obchodního centra Daňkovka, kde pracuje jako ochranka.
A co víc, tento čtvrtek mu osud nadělil další ránu, takhle ho (viz foto) vyškolil mladý pubescent na kolečkových bruslích Zdá se, že už snad není ani kam klesnout, nebo se mýlíme, Kente? Jeho blízký přítel navíc Blesku řekl: „Ano, Kent je opravdu na dně, krom toho má problémy i doma s manželkou…

Článek pokračoval v podobném duchu a byl plný frází o smutném konci a trosce za zenitem. Kent zuřil a mrštil s novinami do regálů, ale svou podobiznu ležící v obrovské kalné kaluži už z hlavy vytěsnit nedokázal. Blízký přítel! Která svině na něj práská do bulváru? Copak ho nikdy nenechají na pokoji všichni ti novináři a ten obyčejnej českej človíček, kterej potřebuje nutně vědět, jestli si Kent ráno utřel prdel pravou, nebo levou rukou, protože jinak by jeho den stál za hovno! Tenhle dne bude peklo, to už bylo jasné. Dnes oslavován, zítra haněn, toť známý zákon. Včerejší ovace a obdiv nahradil výsměch a úšklebky. Na tvářích prodavačů se dalo bedlivě odhalit, kdo už dnes Blesk četl. Jen dva zaměstnanci mu přišli říct, že je to nehoráznost, co Blesk napsal a ať si z toho nic nedělá, že tady všichni vědí, jak to bylo. Ovšem nezdálo se, že by zbytek zaměstnanců spěchal s ujištěním, že to vidí stejně. Pohledy stranou, chichotání, úsměvy a náhle přerušovaný hovor v jeho blízkosti, byly jasným důkazem o tom, jakej má na Kenta většina lidí názor. No jo, bodejť by mi to nepřáli, pro ně budu vždycky ten exot, co se tu projíždí na bruslích, zatím co oni tu dřou do morku kostí. Těžko si představit horší den, i Marie se mu, zdá se, vyhýbala a ani on neměl odvahu ji vyhledat, styděl se. Nepotěšila ho ani smska od ženy:
Zkusil by ses prosim te dneska pro zmenu nevalet v limonadach. Kdo to ma pak v praci s zenskejma vydrzet! Kdyz uz ti nevadi ze delas blazna ze sebe,tak mysli aspon na nase deti. Nemusis psat z5 a tu uniformu ti prat nebudu, kup si za svoje novou, hvezdo!

Kent by ji nejradši poslal do prdele, ale byl línej a nechtěl napětí doma ještě zhoršovat. Nemělo to smysl a jedno je třeba si říci otevřeně, Marie mu neuvaří! No a rozvádět se mu také nechtělo a tak jen nasraně vypnul mobil. Ještě že aspoň šéf mě dneska nebuzeruje jako obvykle, napadlo ho. Asi si někde vychutnává první stránku a čte ji spokojeně znova a znova. Pohlédl na mladou rodinku s bloňdatou holčičkou a krásnou maminkou s postavou modelky. Tatínek , úspěšný třicátník, nejspíše ředitel nějaké firmy, se právě přehraboval v kešeni plné tisícovek a platil za košík plný luxusního zboží. „Už jste někdy kurva byli na dně!!!? Už jste někdy ve svým zasraným životě byli kurva takhle na dně?!!!“ Chtělo se mu na ně zařvat.

2

Dým ganjy se vznášel nad jedním z mnoha mostů v metropoli. Pod mostem se v temnotě ukrývala řada stínů. Klasická symbióza, jak lišejník k houbě, tak skejťák k panelu a mostu.
Tak to prostě je. Sičákovi seděla na klíně jeho „roštěnka“. Bavili se o nedávné akci a o tom, že Jerryho chytnul ten starej krasobluslař.
„Je dobrej ten parchant,“ ohodnotil Kenta hubený zjev jménem Rošták, kterýmu se na rozdíl od Jerryho podařilo utéct. „ No,ale na tebe nemá, Síčo. Sem tě mnohokrát viděl, ty bys mu ukázal. Je to stejně buzík, jako všichni ti přiteplenci ,co se tam motaj na olympiádách v těch svejch svítivejch hadrech. Ty vole,já se na to vždycky díval zhulenej a myslel sem si, že to jsou nějaký světlušky, nebo víly Amálky, nebo co.“
„Chcíplí dobrý víly to jsou!“ dodal majitel nejčervenějších očí, sedící kdesi v dáli, mimo klasický „jointový kroužek. “
Di do piče s tím náckem,vole!“ usadil ho jiný.
„Proč do toho nejdeš Síčku? Seš srab nebo,co vole, říkáme ti to už měsíc!!!“
Ten neznámej týpek z netu, za to nabízí slušný prachy, poslal mi je na účet. A krom toho je to fakt dobrej andrenalin, kam se hrabe streetovaní, tam ti daj maximálně poliši pokutu. Tohleto je pravej andrenalinovej sport. Jasně, Roštáka chytli, ale já sem si pěkně vydělal a ještě mě teď začali chodit nabídky na sponzoring, dostanu nový brusle a chrániče, to je úžasná reklama, ty vole! A ještě se vysměješ těm komerčním zrůdám nakupujícím všechny ty pičoviny, bojuješ proti tomu vole a ještě vyděláš.“
.„Hovno bojuješ, zaprodáš se, stane se z tebe stejná děvka. Já na to seru,vole,nebudu žádná loutka ani žádnej panák,o tom bruslení ani skejtování není, si radši zajezdím streeta ,nebo na rampě a budu srát na tu šaškárnu.“
„No tak, brouku, prosím, zkus to. Vždyť nemáš skoro žádný prachy, chtěli sme jít do kina a ty nemáš ani na to, abys mě pozval,jak si slíbil,“ vložila se do toho Síčkova děvočka.
Síček však nereagoval, takže pokračavala:
„Se fakt bojíš?Sem si teda myslela,že seš větší frajer.“ rejpnula si.
Síček si hlasitě povzdechl a schoval obličej ještě více pod svou kšiltovku. Lahve na stole se začali kupit, Síček chtěl jít domů ,dneska ho to kalení vůbec nebavilo,všichni furt do něj jenom hučej ať de do toho. Znovu a znovu se musel bránit.
„Já nevím, já zkrátka nechci nikomu dělat čubku, chápeš? Prostě si tě koupej,voe, jak novou souprovu z Ikeii. Tak nemám prachy no, ale nejsem součástí toho všeho.“
Radši šel na záchod, před vchodem ho ale čekal jeho kámoš Flory a vypadal hodně našrot.
„Síčku!“ drmolil Flory. „ Nenech se kurva zotročit. Siči, jak dlouho se kurva známe?“
„No nějakej pátek už to…“
„Řekněme si to na rovinu, já nikdy nepudu tak dobrej jako seš ty a ty seš asi poslední magor, kterej nemá všude na prdeli nějakou reklamu! Vyser se na ně! Tam ve světe, tam jsou ještě daleko lepší diktátoři než ty, ale maj všichni jedno společný: jsou to děvky. Udělaj jak pánaček zapíská, ty seš daleko víc, protože na to sereš, seš kurva poslední pravej skejťák!“
„ Díváš se moc často na Posledního Skauta, ty magore.“ snažil se to zahrát do autu Síček a radši šel pryč. Síček zavřel oči a snažil se nepřemýšlet o tom všem. Už toho na něj bylo moc. Ten večer ještě nějakou hodinku vzdoroval, ale po pár pivech a jednom jointu se už moc nebránil. Jen kdyby tak dokázal vymazat z hlavy Floryho slova, ale čert to vem, má přece svoji hrdost, ne? Tak teda fajn, řekl si, já vám ukážu, kdo je tady srab!
Hip-hopovej MC právě z kazeťáčku sděloval originální pravdy o tom, jak je bezprostřední a jak by hulení mělo být legální, když se Síček definitivně rozhodl.

3

Tmavým podchodem se za blížícího se večerního šera ozvaly zvuky koleček drtících asfaltové nerovnosti. Postarší paní, která se právě vracela ze supermarketu úlekem vykřikla a pustila tašky, když se na ni vyřítil tmavý stín v kapuci. Chvíli to vypadalo že se srazí ,protože paní zabrala celý chodník a silnicí právě projíždělo auto, ale dotyčný se efektně vymrštil do boku , odrazil se od stěny podchodu a obskočil šokovanou dámu. Její taška s rajčaty se mezitím převrátila a kutálející ovoce pokrylo silnici. Pneumatiky sportovního auta právě drtily rajská jablíčka na kečupový protlak a vypadlo to dost efektně, ale Síček se ani neotočil, jel na svůj životní souboj a hodlal za sebou nechat mrtvoly.

Síček vjel do obchoďáku, kdyby to byl film, zahrála by v tu chvíli ta nejnapínavější hudba jakou je schopen průměrný filmový skladatel na objednávku složit. Představte si tedy radši svoji oblíbenou hudbu,kdy ve vás napětí vyvolává křeče.(Vzhledem k undergroundovo skajťacko levičácké tématice doporučuju RATM, Dog eat dog nebo Fugazzi)
Kent se zrovna snažil nějak vymluvit z otravného rozhovoru s dotěrnou babkou,která se ptala na mnoho nesmyslných otázek, na které stejně neznal odpověď. Její dotěrné otázky jeho mozek už dávno nevnímal a na vše jen standardně přikyvoval, když tu mu pohled ujel stranou a uviděl ho.
Poznali a ohodnotili se okamžitě. Ostatně , ne nadarmo se říká,že čas běží v kruhu a naše životy, zkušenosti, zážitky a situace se neustále opakují. Takže tam stáli dva gladiátoři měřící se pohledy v aréně, dva pistolnící z divokého západu,kterým ruka nenápadně cuká směrem k opasku. Síček „zaržál“a vyrazil, ovšem tu se situace vymyká standardu, Kent nebyl schopen vyrazit mu naproti, aby se dva soupeři střetli za mohutného třesku zbrojí, Kent totiž zůstal stát přimražený na místě. Paní, kterou začala Kentova ignorace štvát, zvýšila intenzitu hlasu i dotěrných otázek. Kent tam jen stál snažil se předstírat, že ji poslouchá a pohled mu cukal k blížícímu se skejťáakovi. Stále nevěřil, že by se odvážil jej takhle přímo napadnout,
konečně přinutil své tělo k činnosti ,ale už bylo pozdě. Každý ,kdo protrpěl alespoň pár let fyziky vám potvrdí,že těleso, které se pohybuje pomaleji je vůči tělesu jedoucím vyšší rychlostí ve značné nevýhodě. Kent zareagoval příliš pozdě na to,aby uskočil i příliš pozdě na to,aby se dokázal rozjet a postavit do pozice,kdy by mohl protivníkovi účelně čelit. Snažil se připravit své tělo na hokejový bodyček,ale bylo pozdě.
Poslední co uslyšel byla slova paní :
„Takže vy mi opravdu neporadíte odkud jsou dovážena ta rajčata druhé jakosti?“
V tu chvíli přišel náraz a Kent konečně odpověděl,ale zřejmě ne tak,jak by si paní přála. Plnou silou do ní vrazil a společně odletěli vstříc, ano, regálu s limonádami.
Ale ne, už zase? to byla poslední myšlenka, která se mu vybavila. Pak už se opět válel v záplavě lepkavé hmoty a skla.
Kurva, může mi někdo říct jaká je pravděpodobnost, že v dnešní době ,kdy svět zasíráme tunami plastikovejch lahví a na sklo už každej sere, spadnu dvakrát za týden do skla? Uvažoval, zatímco se sbíral ze země a kola z něj stékala na všechny strany.
Konečně se probral, moment překvapení byl fuč, dostavila se zlost a touha po pomstě. Jeho nohy zakmitaly a vyrazil. Kupodivu dotyčný nezamířil k východu, ale naopak směrem do nitra obchodu. Tam vzadu v uličce čekal a vyzývavě kynul, počkal až se Kent přiblíží a pak se dal opět do pochybu. Kent neváhal a pokračoval v jeho stopách, před sebou spatřil sportovní oddělení, Síček nádherným skokem přeplachtil dva rotopedy, pak pomocí dalšího slidu přejel posilovací lavici a už mizel v postranní uličce. Zkusil zajet k pokladnám, ale ochranka tam už čekala, Síček je spatřil a v prudké rychlosti to strhl stranou zpátky do regálů. Řítil se obchodem a ze všech stran vybíhali securiťáci. Ale Síček jel jízdu svého života, skákal , srážel regály a uhýbal, jenže když mu cestu zkřížili dva securitáci a zavazel tam ještě postarší děda s košíkem, tak už nebylo kam uhnout.
Přece to kurva neposereš, řekl si, zmobilizoval veškeré síly a začal kličkovat. Kličkoval vpravo, vlevo, vpravo a zase vlevo a ochranka se snažila jeho pohyb kopírovat a dostat pryč zmateného dědu, který jim zavazel. Už to vypadalo, že se Síček rozhodne pro pravou část,ale v poslední chvíli prudce zatočil vlevo,drcnul do staříka a ten odletěl do securitáků i tak se ovšem zdálo, že jeden ze securiťáků by ho byl stihl zachytit, ale kupodivu byl příliš zaskočen či překvapen a tak to neudělal a Síček mizel dál. Ani to by ale nepomohlo, protože dojel na konec uličky,kde byl jen pult se salámy a sýry. Síček ale ani na vteřinu nezaváhal a přeskočil výsoký pult se sklem,minul prodavačku otáčející prošlý gothaj a proletěl okolo druhé ,která ve skryté kádi odkrajovala plesnivé zbytky. Pokračoval ve zběsilé jízdě a vletěl do dveří pro personál. Tenká chodba,všude plnou regálů,kam teď,kudy? Výběr měl zjednodušen z jedné strany se na něj vrhnuli securitáci. Vyrazil tedy dál do skladů, to už si ho ale všimli nakládající zaměstnanci a utvořili rojnici. Tak a teď jseš v prdeli, řekl si a už to chtěl to zabalit,když uviděl zužující se škvíru zavírajících se dveří a vyrazil, už za jízdy se skrčil a v nemožné poloze se mu podařilo projet zavírajícími se dveřmi. Hned za dveřmi uviděl náklaďák, který se právě vzdaloval z rampy. Nezaváhal a už když se napřimoval tak v podstatě skákal a skočil přímo do náklaďáku, kde narazil do krabic se zbožím. Obklopila ho temnota nákladového prostoru. Byl to nezvyk, chvíli jen tak ležel a odpočíval opřen o krabice, a jeho zrychlený dech si vybíral kyslíkový dluh. Neměl ale moc času na zotavení, řidič jen popojel a právě vylezl a chystal se zavřít dveře. Zvuk zavíraných dveří, znovu Síčka probral k životu. V tu samou chvíli však jeho pronásledovatelé začali otvírat dveře od rampy. Ještě chvilku se zamyslel a to byla chyba.
V momentě kdy se rozhodl vyskočit z náklaďáku se už Kent odrazil a skočil mu přímo naproti. Oba vyskočili neuvěřitelně vysoko a teprve v setině sekundy po odrazu jim došlo, že se nevyhnutelně srazí, ale to už se nedalo nic dělat, jen se modlit…
Srazili se za třeskotu kostí, v tom momentě jako by se čas zastavil,snad neviditelný kameraman rádoby-Matrix filmu chtěl, aby si všichni daný okamžik pořádně užili, možná opravdu zůstali celou sekundu v objetí viset ve vzduchu mimo prostor a čas a mimo zákony fyziky i tohohle příběhu (jako kdyby si je autor tohoto příběhu vytáhl z wordového dokumentu, zkopíroval a vložil tyto dvě jména do nového dokumentu a přemýšlel, co teď. )

Síček vs Kent

….a pak se oba zřítili zády na tvrdou silnici. Nějaký čas byla tma, pak Síček konečně otevřel oči, ale ani se nepokoušel vstát, stejně už přiběhla ochranka a vrhla se na něj.

4

Ten den byl opět ve znamení Kenta.
Cítil se jako vítěz, pyšně projížděl obchodem a zdravil zaměstnance. Je vítěz. Uspěl.
Dejavue? Tohle už sem jednou prožil? Nebo ne? Nebyl si jistý.
Znovu rozhlas a znovu: „Pan Roušal nechť se hlásí v kanceláři.
S obavami vjel do kanceláře a očekával řev. Na obličeji supervizoura však zářil americký usměv od ucha k uchu. Ten úsměv byl ale tak výrazný, že spíš evokoval možnou závažnou automobilovou nehodu a několikaletou práci plastických chirurgů, než upřímnou radost z Kentova dnešního výkonu.

Šéf nebyl však v kanceláři sám, kromě něj u okna stál vysoký ramenatý securiťák a dva napohled úspěšní podnikatelé. Jeden z nich byl dobře elegantní udržovaný čtyřicátník a druhý byl mladík, který jakoby představoval živý obraz anglického slova „smart“ , perspektiva a nadějná budoucnost z něj takřka křičely.
„Posaďte se prosím, pane Roušal.“
Kent nechápal, co se děje , ale uposlechl. Chvíli bylo ticho a pak mladší z nich začal:“ Chtěl bych vám pogratulovat, pane Roušal, stala se z vás opět hvězda první velikosti. Prosím, jen se na nás nehněvejte a nechte nás to všechno vysvětlit. Jsem si jist, že nakonec uznáte, že máme pravdu.“A s těmito slovy mu ukázal výtisk dnešního bulváru. Kent se ihned s obavami začetl do článku, nadpis zněl: Game Over, Kentíku. Vše byla jen hra.
Nedočetl ale moc daleko. Najendou zrudl, vyskočil ze židle a novinami mrštil o šéfův stůl. „Co ,co,co to kurva má znamenat?“ rozkřičel se.
„Stal jste se obětí naší skryté reality show, “ začal mladík. „ Natáčeli jsme po několik měsíců vaše souboje se skejťáky a bruslaři. Vše bude nyní vysílat naše televize. Prosím, zachovejte klid a nezlobte se na nás. Stane se z vás opět známá celebrita a pracovní nabídky se vám jen pohrnou. Není zač se stydět, v soubojích jste si vedl velmi zdatně.“ Kent jen lapal po dechu a chvíli nebyl schopen reagovat. Ticho, před bouří, dalo by se říct.
Nakonec Kent konečně promluvil: „Chcete říct….ne, ne….to snad…to, ne …že, že to všechno bylo jen nahrané?“
„Uklidněte se prosím. Ne, ty souboje byly pravé, když jsme zjistili, že se u mladých vandalů ujala tahle dobrodružná hra na honěnou v supermarketech, jen jsme jim trochu pomohli.Udělali jsme webové stránky pro skejťáky a bruslaře, takovej ten styl levičácké rebelie, spousta keců o tom hrozném kapitalismu, komerčním pekle a diktátě hypermarketů. To zabralo, zveřejňovali jsme ty nejpovedenější akce a začali jsme lákat další skejťáky, aby za menší peníz prováděli tyto supermarketové nájezdy, no a pak jsme najali vás. Takže vše bylo pravé, jen ochranka schválně příliš nezasahovala a nechala pracovat vás.“

„Ale to přece není možné, to nemyslíte vážně?“ Kent nedokázal být tvrdý a slzy mu začali stékat po tváři. Nemohl tomu uvěřit. První šok pomalu odezněl a dostavila se zlost, před ní,ale ještě druhá otázka:A co,co…?“

„Naše slečna Marie? Vidím vám tu otázku na srdci.“ doplnil ho starší z mužů.
„Víte, jak vám to říct, abych vás neurazil,“začal zvolna, mírně si odkašlal,aby skryl výbuch smíchu ,který se mu tlačil bránicí nahoru a pokračoval.
„Opravdu bylo dost naivní myslet si, že ve vašem postavení se okolo vás bude točit taková kráska. Ono už je vlastně dost naivní myslet si, že taková kráska bude pracovat jako pokladní za pár šupů. Cožpak vás nenapadlo jak vyzývavě se k vám od začátku chovala? Ale chápu, že jste se nechal zmást, byl jste na obdiv krásných slečen zvyklý. Jenže nikdo nemládne, pane Roušal. Já býval taky král diskoték a dnes by si o mne žádná taková neopřela ani kolo. Teda pokud by si nejdřív neprohlédla výpis z mého účtu, že!“ neodpustil si malý vtípek nakonec.

Tahle informace Kenta na dobro zničila a rozhodila, celý se třásl zlostí. Pak přeci jen pobral znovu dech: „Ale co,co moje žena? Vy hajzlové, vy svině!“ Při těch slovech se výhrůžně nahnul přes stůl k oběma pánům, takže se muž z ochranky raději přiblížil.
Kent pochopil, že by neměl šanci a opět se oddálil, věděl, že je bezmocný.

„Uklidněte se, pane Roušal, vše bude vykompenzováno, vaší rodině bude poskytnuta, myslím si, že dostatečná finanční náplast za všechny újmy. Ostatně váš plat tady taky není malý, tolik by vám ve skutečnosti nikdo nedal. Asistenti na bruslích v obchodech dostávají dvakrát míň.“

Kolik, kolik?!!“ řval Kent. „Na kolik si ceníte můj život?“
„Podivejte tady nejde o cenu života, tady jde o kompenzaci, částka 1OO tisíc korun českých se mi zdá adekvátní vzhledem k dané sit….“

a JE TO TADY, vztekem se třepal Kent a pak že hodnota lidského života je nevyčíslitelná.
„Ty kreténe, to bych tě chtěl vidět, jak ze sebe za mizernejch sto táců uděláš blba! Vždyť, vždyť je to nelegální.Já k tomu nedal souhlas. Já vás dám k soudu, to si můžete být jistí.“ vykřikl Kent s nadějí, že je má konečně v hrsti.

„Pane Roušal, součástí pracovní smlouvy, kterou jste zde podepsal, byl souhlas s použitím všech záběrů do televize, je jen vaše chyba, že jste si smlouvu pořádně nepročetl.“

Kent si matně vzpomínal na podepisování smlouvy,na mnohastránkový dokument plný úředního jazyka a otřesných frází. Na to, jak proletěl první 3 strany a zbytek už jen rychle prolétl pohledem,načež podepsal. Teď teprve to vněm vše pořádně vybuchlo. Zneužili ho, strčili ho do hajzlu, spláchli, nechali ho téměř vylézt a pak ho za bujarého veselí všech spláchli znovu. Ne, takhle to dál nejde, už se nejde vrátit, už je příliš daleko a klesl příliš hluboko, než aby se vztyčil a zkoušel lézt znova nahoru. Už to nedokáže, tohle je jeho konec.
Kent vydal šílený skřek tarzanovského typu a vyjel z kanceláře. Zde však už něj všichni čekali. Ano, už četli, už všechno vědí, nebylo pochyb.
Nevnímal kam jede, prostě někam jel a mumlal si pro sebe: „Všem dotyčným platili, udělali z tebe blázna, pane bože, všechno to byla jen hra, všem platili…“

V jednom regálu na ni narazil. Na ni, na tu svini Marii. Byla už bez pracovního mundůru, v nádherných přiléhavých šatech, krásná jako vždy. Viděl jak couvá a snaží se mu zmizet z dohledu. A v tom pohledu se mu zračila i všechna ta falešná rozkoš, všechny ty orgasmy, které na něj hrála. Ach bože, když si představí, že jím celou dobu pohrdala, zatímco on ji hltal jedním dechem. Že v duchu počítala chechtáky a čuměla do stropu a on si zatím představoval, že souzní minimálně v rozsahu celého vesmíru!
„ Kurvo!“zařval na ni. „Kolik ti platili za to šoustání , ty hnusná kurvo,co?!“ blížil se k ní a popadl první věc v dohledu, což byl čajový hrnek a mrštil jím po Marii. Marie tak tak uhnula a běžela se schovat k okolním zákazníkům.

Proboha, kolik, kolik té kurvě platili, co si teď o mě všichni pomyslí až to uvidí? V hlavě mu hučelo, nedokázal se soustředit, musel myslet jenom na všechny ty lidi doma, co se mu smějí.
Fotřík s vanou o velikosti traktorové pneumatiky s desátým lahváčem a nedostudovanou základkou si teď bude plácat na čelo a řvát na svou podobně otylou manželku:
„Bože, Máňo , věřila bys, jak jsou ty lidi blbý!“ Rozhlédl se a zjistil, že všechny oči jsou upřeny na něj. Já jim dám těm parchantům, napadlo ho. Šmejdi parazitický, tu máte! Začal shazovat zboží z regálů a házet jimi po zákaznících a zaměstnancích a vůbec po všech okolo. V alkoholovém úseku chňapl po nejbližší flašce vodky a řítil se dál a za jízdy do sebe obsah klopil v tempu, které by zničilo snad i Donské kozáky. Zapadl do poslední uličky plné čokolád a tam se schoval do prázdného místa, kde ještě nestihli přivézt paletu plnou čokoládového mléka. Seděl tam, klepal se a nevěděl, co dál. Nedokázal si představit, že se nějak bude moci vrátit do normálního života.

Velmi rychle ho našli. Byli tam všichni, Marie, šéf i oba uhlazení pánové a spousta dalších lidí včetně televizního štábu.
„Pane Roušal ,vylezte. Víme, že to je pro vás těžké, ale berte to jen jako takovou hru.“zkoušel to znova ten mladší chytrolín. „ Nikdo se vám nesměje, přestaňte ničit zboží a pojďme se někde v soukromí rozumně domluvit. Nyní už vše vysílají přímým přenosem zprávy, toto je konec této reality show. Jaký ten konec bude, záleží jen na vás, přijměte to jako chlap.“
„Já,já nemůžu,já musím hlídat tento podnik.“ mlel Kent a klopil do sebe vodku.
„Pane Roušal, už nepracujete jako náš zaměstnanec. Jste volný.“
„Ne, to není pravda,“ řekl Kent. „běžte pryč vy všiví hajzlové, jsou tu totiž skřítci a elfové a hobiti a ty tu teď budou se mnou budou hlídat. My vás nepotřebujeme, my si to tady ohlídáme sami!“
Pane Roušal ,žádný elfové tu nejsou, pojďme…já se na to vykašlu, kurva, zavolejte někdo ochranku na toho magora.“ neudržel se nakonec.
„Cože, vy hajzlové, tak vy na mě, budete někoho volat? Já jsem tady ochranka!!“Vy tady na mě nemáte právo nikoho volat!“ Zařval a hodil po nich krabici čokolády , v zápětí se vrhl na krabice od kakaa a začal je rozbalovat a házet po kameře a vůbec po všech.

Když se zvedl kakaový dým, tak jen všichni zmateně vydechli, i lidé u televizních obrazovek, kteří už jsou na ledacos zvyklí, polknuli na sucho. Kent se právě mazal čokoládou po tvářích a v očích měl výraz náčelníka Vineuta, když mu zabili Kleky Petru. Ochranka konečně dorazila a už už se hnala k němu, jenže Kent už zase frčel dál. Alkohol jako by mu pardoxně pomohl , uvolnil ho, stal se neřízenou střelou řítící se regály, začala ho ta hra bavit, konečně chápal, co tom ty kluci vidí. Rozjel se po řádce plné lihovin a shazoval jednu po druhé na zem. Když se otočil, spatřil za sebou své pronásledovatele čvachtající ve hladině alkoholu, která jim sahala snad téměř po kotníky.
„Proboha zastavte ho ,někdo,nebo tu všechno zničí, tohle ve smlouvě nebylo, to si zaplatíte! zařval šéf na televizní štáb.

Kent je nevnímal, místo toho se vydal dál do oddělení kuchyňských potřeb, kde se vrhl na všechny hrnky, vázy, půlitry a vůbec vše, co se dalo rozbít. Tentokrát měl štáb s ochrankou co dělat, protože když celí zpocení přiběhli, čekala na ně salva plná keramických nádob a váz. Chvíli trvalo než mu došla munice a pak postupoval dál.
„Ne,ne,proboha elektronika ne…..zastavte ho někdo…“
Ale bylo pozdě, dva zaměstnanci, nedokázali uhlídat všechny regály a Kent prosvištěl jako vítr a poshazoval co se dalo, mp3 přehrávače, videa, dvdčka, notebooky, monitory…atd
Zdálo se, že už ho mají, ale teprve teď si všimli, že Kent stačil z regálu domácích potřeb zcizit i dlouhý nůž, kterým teď prováděl nájezdy na uskakující ochranku…….
„Chyťte ho , co se bojíte za to jste sakra placení?“ rozkřičel se vizour na ochranku.
„ Za těch mizerjnech 7 táců měsíčně se teda podříznout nenechám, co ty Oldo?“
Odsekl mu securiťák.
Olda rozhodně souhlasil a tak jen oba sundali své vysílačky a hodili je po překvapeném šéfovi.

A Kent? Ten zmizel. Jak? Kde? Těžko říct. Je to asi jako když 90metrová Godzila na chvíli zmizí uprostřed New Yorku…
No zkrátka se někde zašil, ale někomu přeci jen neunikl-televizním divákům, protože jestli někdo nezahálel, tak to byl štáb, který ihned zapojil security kamery do vysílání. Byl to trochu riskantní krok odvysílat konec reality show na začátek, ale byly tu i jiné televize a vše šlo stejně do zpráv, takže čím větší publicitu tahle akce získá, tím větší procento televizních diváků bude chtít vědět, jak to s Kentem bylo od začátku.

Kent seděl v oddělení zdravé výživy, ležel ve střepech přesnídávek a brečel. Slzy v očích, díval se zmateně tam někam nahoru, kde tušil kameru. Nevěděl však, že kamery jsou schovány i v regálech a že se o jednu skoro opírá.
„Tohle chcete?“zeptal se diváků. „ Tohle chcete? Chcete moji duši, moji důstojnost ,moje tělo, moji krev? Tak chcete tuhle krev?“
Nečekal na odpověď dlouho a jedním tahem rádoby teflonového nože v ceně pouze 99víti káčé si podřízl si žíly.
Krev vytryskla a začala se valit dolů po regálu, kde byla zabudována jedna z mnoha kamer, diváci tak záběr sledovali přes sytě červené pruhy valící se dolů. Režiser standardního béčkového hororu by nevytvořil kýčovitější scénu. Někteří skutečně doma přepnuli kanál v obavě, že dnes dávají horor už od 8mi, jinde naopak zvýšili hlasitost a neoběšlo se to bez klasických frází:
„Taťko no pojď se podívat, dneska už je možný všechno. Tohle by se za komunistů nestalo, všichni na ně furt nadávaj, ale…“
„Ty krááávo, brááácha poď se mrknout na tu řezničinu, koukni na toho magora, on se podřezal v přímým přenose, ty vole rychle natoč to, vole. To je síla….“

Kent brečel, ale bolest ani tak nevnímal, spíš fascinovaně koukal na rudnoucí ruku, na strůžky krve a na lidi, kteří se k němu konečně dostali, ale tak nějak nevěděli co mají dělat. Všichni fascinovaně zírali na Kenta a na stékající krev než se konečně někdo probral, sundal tričko a pokusil se zastavit krvácení. Kentovi to bylo jedno, chtěl zmizet, zmizet z tohoto kýčovitého a patetického výjevu.

5

Síček koukal zasněně před sebe z okna, nějaká holka a dva kluci v kšiltovkách do něj něco hučeli, ale on je neposlouchal. Je to přesně den,co se z něj stala velká hvězda.
Pomalu usrkával vodku s Red-bullem. Flory ho včera poslal do prdele, kámošů měl kolem sebe dost a všichni mu ten večer říkali ať se na toho lůzra vysere. Nikdo zkrátka nedokázal pochopit, jak moc ho mrzí, že ho Flory zatratil. Nevěděl jestli chce být součástí tohoto cirkusu, ale nikdo se ho neptal a tak vstal od stolu a šel si koupit další drink. Cestou ho napadlo, že si konečně koupí ty skejtový kalhoty, na který za výlohou koukal celý roky. Ale znovu musel myslet na toho krasobruslaře. Viděl to ve zprávách, viděl tu krev, ten jeho obličej. Proti němu bojujeme? Vždyť je stejná loutka v okovech společnosti jako my. Nevedlo to nikam, pustil to z hlavy a objednal si další Red-bull s vodkou, který spláchl Floryho i s Kentem, tam, kam asi patří.

6

Oprýskaná budova staré nemocnice ukrývala momentálně největší celebritu republiky.
Kent nevěděl, jak dlouho už je vzhůru, či jestli je vůbec vzhůru. Možná je to jen sen,
není náhodou mrtvej? Jediné co viděl, byly tmavé stíny sklánějící se nad ním. Vezli ho někam na lůžku, spousta tmavých rozmazaných fleků. Po chvíli se k nim přidal ještě jeden.

„Počkejte pane, tohle nemůžete. Je ještě moc slabý!“
Ale muž už byl u něj a Kent byl opravdu příliš slabý a nedokázal člověka, který se nakláněl nad jeho lůžkem, ani zaostřit.

„Pane Roušal, poslouchejte ,máme pro vás kontrakt, víte , jak Coca cola začala proti nám dost štvavou kampaň a vás teď po té kauze z bulváru všichni znají?“
Kent by rád poslal dotyčného někam, ale ten ignoroval i zuřící sestřičku, která odběhla volat ochranku, natožpak jeho.
„Mám pro vás lukrativní finanční nabídku, jediné co musíte udělat, je nechat se vyfotit v
lahvích rozbité Pepsi. Ten nápis bude znít: Když narazit,tak jedině do Pepsi!
Dobré,no ne? Všechno už je připravené, pak přijde nádherná holka, už jí máme také vybranou a pomůže vám zvednout se z…“konec reklamy už se už nikdo nedozvěděl, protože personálu se konečně podařilo dotyčného zadržet. Kenta opět pohltila klidná temnota, ztratil moc krve. A už ani nebojoval, už utíkal, před Pepsi i před Colou. Tam, kde ho snad nedostihnou!

Hodnocení