Terra Nova 3148 (2)
V mezičase mezi dvěma výsřely strhnul Theo nesčetněkrát nacvičeným pohybem plastocelový obal bajenetu. Bajonet, standardní příslušenství karabin Císařské gardy, byl bezmála půlmetrový kus ušlechtilé obustranně broušené oceli. V rukou zkušeného vojáka to byla hrozivá zbraň schopná rozpárat člověka během zlomku vteřiny.
Stihl ještě bez míření vystřelit dvě kulky po nejbližším nepříteli a tak tak se vyhnul modrému laserovému paprsku z jedné z nepřátelských zbraní. Ve stejný okamžik se dvacítka postav přehnala přes okraj hřebene a došlo na krutě nevyrovnaný boj 13 nasmrt unavených vojáků proti dvěma desítkám odpočatých monster. Prvního nepřítele dlouhým švihem rozpáral od břicha až k hlavě, snažil se přitom nevnímat drásavý zvuk, který vznikl třením kovu o kov a nesnesitelný puch, který se šířil z vnitřností zrůdy. Z tohoto střetu si odnesl povzbuzující poznatek, že kovová brnění zřejmě nebudou tak odolná, jak se doposud tvářila.
Do další zrůdy, humanoida se světle zelenou pokožkou a dvěma páry rudých očí, zabodl vší silou prodlouženou čepel a doufal, že projde brněním i tentokrát. Břit se však smekl po hladkém kovu směrem vzhůru a skončil v krku, který takřka okamžitě amputoval. Thea zasáhla do obličeje horká sprška páchnoucí temně černé krve.
Sotva si stačil otřít tvář, už se musel vyhýbat dalšímu útočníkovi. Do úderu vložil svoji karabinu, nebyl však dostatečně rychlý. Okamžitě pocítil ostrou bolest, když mu levou paží pronikl kostnatý osten vyrůstající z těla kreatury. I přes silnou bolest se přetočil kolem své osy a přes pravé rameno přehodil dobře metrákového nepřítele. Cítil jak mu osten vyjel z rány. Útočník dopadl tvrdě do podmáčeného štěrku, šanci zvednout se už nedostal. Dvě kulky v rychlém sledu vypálené směrem na jeho hlavu vykonaly své.
Ostatní přeživší si v boji na krátkou vzdálenost nevedli zdaleka tak dobře. Rázem bylo o pět gardistů méně a ti zatím žijící byly dotlučení nebo jinak zranění. Theodore vyrazil na pomoc Sheppardovi, který zápasil s více než dvoumetrovým válečníkem v těžkém brnění a nevypadalo to pro něj vůbec dobře. Z obavy aby nezasáhl spolubojovníka švihl Theo obra bajonetem přes zátylek.
Z rány sice vytryskl gejzír temné krve, ale nezdálo se že by měl útok valnější učinek. Obr nechal potlučeného Shepparda Sheppardem a obří pazourou s drápy se ohnal po Theovi, který náhlý výpad po předchozí reakci nečekal. Úder jej zasáhl na hrudník s takovou razancí, že mu přerazil tři žebra a odhodil půldruhého metru zpět. Dopad do hrubého štěrku byl pořádně tvrdý, až se Theovi zajiskřilo před očima. S námahou se pokoušel vstát.
Sotva se mu to povedlo, se zlověstným zasyknutím se mu po hrudníku rozstříkla tyrkysová modř nepřátelského laseru. Tam kde byly ještě před chvílí odlehčené hrudní pláty maskovací zbroje z plastoceli, se teď šklebil černý střapatý kráter. Dechberoucí bolest Thea omráčila, srazila na kolena, cítil jak mu krev pulzuje ve spáncích a z těla se pomalu začíná vytrácet život.
Přestával ovládat stabilitu, celé tělo se předklonilo a Theodore plnou svou vahou dopadl na kamenitou zem. Zastřel se mu pohled, vše se mu zdálo najednou pomalé, zastřené, mdlé. Před očima se mu míhaly útržkovité vzpomínky jeho života. Vzpomínka na otce, první sex s kamarádkou v zastrčeném skladišti na základně, inaugurace na akademii, přiřazení k jednotce. Nechával se unášet na vlně vzpomínek a za matnou clonou tupé bolesti sledoval dění kolem.
Nebesa se rozzářila, obloha planula rudě a on spatřil přicházet anděla v bílé zbroji. Bolest dosáhla vrcholu. Zkoušel promluvit, řvát, křičet, ale nevydal ani hlásku. Poté jeho mysl obejmula milosrdná tma. Vojín Císařské gardy Theodore Hammerfield vydechl naposledy…