Terra Nova 3148
Krčil se v provizorním okopu za navršenou hromádkou kamenů a hrubého štěrku. Pozoroval kotouče páry, které se mu linuly v rytmických intervalech od úst. Nepřestávalo pršet. Cit v nohou jej opouštěl, v konečcíh prstů mu mravenčilo. Na téhle bohem zapomenuté planetě trčela celá četa už týden. Tři družstva Císařské gardy se v osmihodinových intervalech pravidelně střídali na hlídkách. To co původně měla být běžná a svým způsobem bezvýznamná akce na planetě ovládané nepřítelem se jaksi zvrtlo.
Před čtyřmi dny uvízli na tomto pahorku, který se osamoceně vypínal nad plochou okolní krajinou, hustě porostlou vegetací. Každý den odrazili několik nepřátelských útoků, z původních 34 mužů jich zůstalo jen 19. Potravinové příděly byly až do odvolání sníženy na polovinu, ale i tak nevyhnutelně docházely. Vzdušná podpora nikde, transportér který je měl odsud dostat, ležel rozříštěný na úpatí pahorku. Jeho trosky ještě pořád doutnaly. A veškeré radiové spojení s orbitou planety rušila těžká mračna.
Začalo se stmívat, oblohu halila temná bouřková mračna a výhled snižovaly provazce deště padající z oblohy. V dálce se ozývalo hřmění. Relativní ticho pročíslo ostré hvízdnutí. Neklamný útok nadcházejícího útoku. Z nízkých křovin, které lemovaly úpatí kopce se vyřítilo dobře pět desítek bizarních postav.
Theodore přehlédl zkoumavým pohledem svah a prostor pod ním. Změť svalů, šlach, rohů a drápů. Tak by se dala nejlépo popsat monstra, která se je pokoušela zabít. Tříhlavá parodie pozemského koně, každá zašedlá hlava s tesáky dlouhými jak Uranské dýky. Humanoidní postavy, prorostlé biologickými kly a trny, v těžkém plátovém brnění a vyzbrojené ručními zbraněmi pro boj zblízka a modře světélkujícími paproskomety. A dva dřevěné obléhací stroje té nejprimitivnější konstrukce, ale úděsné účinnosti. To je čekalo tentokrát.
Ricks s Higginsem, jediní dva přeživší raketometčíci neváhali ani minutu a expresně poslali na obléhací stroje dvojici termických raket. Znali tyto stroje už z minulých dní a další ztráty, pokud chtěli ještě nejakou chvíli přežít, si nemohli dovolit. Dvojitá šroubovitá spirála vylétla z okopů. První ze střel našla neomylně svůj cíl, který skončil v obří explozi. Druhá raketa dopadla těsně před obří katapult, kterému však nijak vážně neuškodila. I tak svůj úkol splnila, tříčlenná obsuha stroje byla rozmetána po okolí.
Souběžně se střelbou z raketometů se ozvala i soustředěná, přerušovaná palba. Vojáci stříleli jednotlivými ranami. Munice byla silně nedostatkovým zbožím a každá rána mimo tak byla životohrožující plýtvání. Theodore pečlivě zamířil a stisknul spoušť, z ústí krátké hlavně jeho karabiny vyšlehl plamen a nikl-titanový projektil pronikl brněním jednoho z útočníků. Ten se zvířecím zavytím padl do rozmoklé půdy a už nevstal. Další dvě střely směřovaly na dvojici jeho nohsledů, jeden vláčel dvojbřitou sekeru, druhý nadrozměrný meč. Oba skončili v blátě s krvavou kaší namísto hlavy. Přesunul svoji pozornost o kousek doprava, kde po svahu stoupala skupinka o kterou se prozatím nikdo nestaral. Stisknul spoušť, ozvalo se však jen prázdné cvaknutí závěru. Zaklel. Tlačítkem v pažbě uvolnil prázdný zásobník a zarazil do karabiny jeden ze dvou zbývajících.
"Hlídejte ten katapult!", křiknul někdo zprava. K funkčnímu katapultu, který se po eliminaci posádky nacházel dočasně opuštěný se hnaly tři postavy v brnění. Přesunul pozornost na ně. První výstřel šel trochu mimo, trefil postavu zřejmě pouze do ramene, což se nepočítalo. Dokud mohli tito válečníci dýchat, stále byli smrtelně nebezpeční. Po druhém zásahu se silueta konečně sesula k zemi.
Granát! To slovo mělo na všechny muže jediný účinek. Okamžitě přimáčkli hlavu k zemi, co nejtěsněji mohli. Těsně pod vrcholem kopce to mohutně zadunělo. Thea ovanul žhavý vzduch. Nebylo čas zahálet, momentální nebezpečí pominulo, zvednul hlavu, aby viděl, že nepřítel je zase o kus blíže vrcholu. Od boku 2x vystřelil po skupince postav přímo před ním. Obě rány našly svůj cíl.
Někam za jeho záda dopadl s hvíznutím projektil z katapultu. Hluk obrovské exploze se mísil se smrtelným řevem některého ze spolubojovníků. Přesunul svoji pozornost opět k obsluze obléhacího stroje.
"Higginsi, do hajzlu, sejmi sakra ten katapult!"
"Higgins je mrtvej", ozvala se odpověď odkudsi zleva.
"Ricksi!"
"Se kurva snažím!"
O vteřinu později vylétlo z okopu bělostně zářící ohnivé kopí, zanechávající za sebou dlouhou kouřovou stopu. Zbývající katapult explodoval ve žhnoucí kouli, která smetla vše v blízkém okolí. Nad okop se vzneslo pár pochvalných pokřiků okořeněných vulgarismy na účet nepřátel.
Po svahu kopce se hnalo dál dobře dvacet postav, které se teď nacházely jen pár metrů od vrcholku.
"Přichází…!"
…