Volá Phobos
Lokace: Phobos
Čas: +257 dní od kontaktu
"Pane, poslední korekce byla provedena, jsme připraveni začít s vysíláním!" oznámil technik obsluhující počítač v kontrolní místnosti nejutajovanějšího projektu v historii Marsu. Tímto nejvíce střeženým tajemstvím rudé planety byl projekt označován XXX. Ani nevím, jak se mi to povedlo, ale byl jsem to právě já, kdo se stal velitelem zastřešující celý tento šílený plán na obelstění několika miliard lidí na planetě Zemi. Na planetě, se kterou, jen tak mimořečí vedeme válku.
Válku! My, Marťani! Národ, který na své planetě nedisponuje jedinou funkční střelnou zbraní (popravdě to již není pravdou, jelikož první exemplář byl před několika dny vyroben v kráteru Schiaparelli a během několika málo týdnu by zde mělo být vyrobeno několik tisíc kusů, ale spíše je to myšleno tak, že marťani nikdy zbraně nepotřebovali, ale to už zase odbíhám) se dostal do ozbrojeného konfliktu se Zemí. Je pravda, že zatím nedošlo k jedinému výstřelu, k jediné explozi, jedinému úmrtí, ale i přes to je to válka. Země odmítla uznat naší nezávislost a ukončila veškeré diplomatické styky s naší samosprávou a nyní již vládou (těžko si na tahle nová slova zvykám). Je až kupodivu, že si Správa vzpomněla na mne. Když jsem přijel na Mars v jedné z posledních lodí, dívali se zde na mne, jakožto na vojáka, opovržlivě. Přece jen jsem se dostal do společnosti vědeckých kapacit, kteří měly od pradávna k nám, vojákům, odpor. Musel jsem si vyslechnout mnohé, ale naštěstí slovní útoky brzo přestaly, co jsme pochopili, že budeme muset spolupracovat všichni dohromady, jestli budeme chtít na Marsu přežít. No a když nastala naše malá šlamastika, hádejte na koho si Správa vzpomněla. Chcete nějakou možnost a nebo to tipnete?
Stal jsem se Vrchním velitelem ozbrojených složek marťanské svobodné soustavy pro udržení nezávislosti, abych přesně odcitoval svůj titul. Několik prvních dní, jsem si myslel, že si to nikdy nezapamatuji a teďka můžu říci, že jsem měl pravdu. Všichni mi tak říkají prostě jednoduše "Pane" a dodají ke svému hlasu pěkně vojenský podtón a já se konečně zase cítím jako doma. Je to tak, válka je válka a voják zůstane vojákem, i když většinu času stráví v civilu. Dostal jsem za úkol začít budovat obranu Marsu, zabezpečit Phobos, dohlédnout nad operací Krupobití, nad projektem Druhé slunce a nad projektem XXX. Možná si myslíte, že toho bylo na mne mnoho a máte pravdu, bylo. Potřeboval bych pauzu, ale vzhledem k tomu, že jsem byl jeden z mála vojáků na planetě nemohl jsem si pauzu dopřát. Možná za nějakých 15, 20 let až porazíme Zemi, si budu moci odpočinek pořádně užít, ale do té doby.... musím pracovat jako stroj. (Nedomnívali jste se snad, že to bude válka několikadenní, že ne???)
Nejprve jsem pracoval na povrchu Marsu, ale postupem času vyšlo najevo, že se budu muset přesunout na povrch Phobosu a řídit práce odtud a tak jsem tady. Měsíc Phobos byl vybrán zcela záměrně jako hlavní základna pro projekt XXX a to z několika objektivních důvodů a jednoho subjektivního. Phobos byl ideálním místem, jelikož zde nepanovalo žádné riziko o úniku informace o našem projektu, což by celý náš plán pohřbilo a uvrhlo Mars pod koloniální správu Země. Další byla ta, že bude jednoduší vůči Zemi a tomu, co jsme plánovali. Jo a ten subjektivní důvod... no víte, vždycky jsem se rád díval na Mars z ptačí perspektivy. Teďka mě tak napadá, že já jsem ještě neprozradil, co se skrývá za projektem XXX. To víte, to je to utajení. Projekt XXX by se dal shrnout jako sci-fi kanál určený pro Zemi. Je to taková naše malá lest. Máme za úkol připravit a vybudovat konspirační síť, začít vysílat na Zemi strategické informace o počtech, rozmístění, průmyslu, lodích, plánech Marťanů a celkově pomáhat Zemi k naší rychlé porážce. Myšlenka je to krásná, ale má jeden malý háček a to ten, že naše vysílání, jak již jsem říkal je čistá sci-fi. Nevysíláme samozřejmě na Zem obrázky mimozemšťanů, to by nám neuvěřili, ale naše vysílání se zaobírá vývojem situace na Marsu od našeho prvního kontaktu se Zemí. Když se tak podívám do časového programu tak zrovna za pár minut vysíláme další relaci, ze které se NFZ opět dozví, jak je to s marťanskou správou zase špatné, že čelí ohromným projevům nesouhlasu od obyvatelstva a že začíná ztrácet kontrolu nad některými městy. Vše začalo asi před necelými šesti měsíci, kdy jsme na Zem odvysílali první zprávy o prvních projevech nesouhlasu s rozhodnutím stavět se na odpor Zemi. Použili jsme k tomu vysílač umístěný na povrchu Marsu, pěkně jsme ho utlumily, vložily do vysílání nějaký ten šum, aby to vypadalo na práci nějakého radioamatéra, který se snaží na svojí pěst vysílat. První zpráva byla neurčitá, nenaznačovala nic důležitého, jen říkala, že existují skupinky, které nesouhlasí s vedením naší Správy a že se objevují projevy nesouhlasu mezi obyvatelstvem, ale že se každý bojí otevřeně vystoupit proti silné vládě.
Další vysílání probíhalo o dva dny později a říkala v podstatě to samé. O tři dni později jsme pustili do éteru zprávu, že se objevují první sabotáže ve výrobě a výstavbě vojenského zařízení, které plánuje Správa na obranu Marsu a že nálada ve společnosti se výrazně zhoršuje. Hlavně potom, co Správa vyhlásila nepopulární kroky, připravuje branou povinnost, rozšíření pracovní doby, zmenšení přídělu jídla, potlačování tisku a zpráv a že se naše skupinka rozrůstá a že to již není jen několik jednotlivců, ale že se můžou počítat již na desítky. V podobném duchu jsme každý druhý, třetí den (občas i jinak) vypouštěli zprávy o zhoršující se situaci na Marsu. Před 105 dni jsme poslali zprávu na Zemi, že se ve městě New Berlin objevilo první ozbrojené povstání proti Správě a že bylo krvavě potlačeno, což vyburcovalo ostatní loajální obyvatele k Zemi a že se od té doby objevují stále častější sabotáže a přepady vůči Správním jednotkám a úřadům a že "věrní" (jak jsme začali naším "kolaborantům" (teda mne a mému týmu) říkat) žádají o okamžitý zásah ze strany jednotek NFZ. Jaké bylo naše překvapení, když NFZ nechala odvysílat v celosvětové televizi zprávu o nepokojích na Marsu. Bylo vidět, že se rybička začíná chytat na naší udici.
Nechali jsme situaci ještě dále gradovat a před 73 dny jsme začali vysílat zprávy, že se některé kolonie na Marsu pokoušejí bojovat proti Správě Marsu a že některá se podařilo "věrným" ubránit a tak jsme začali vysílat o něco silněji a začali jsme posílat i některá strategická data o Marsu. Nepřítel se tak mohl doslechnout jak naší populaci přibližně 20 000 obyvatel (no popravdě je nás přes 50 000) sužuje bída a hlad a jak jsme na tom celkově špatně, jak budujeme těžký průmysl v oblastech v okolí pólů a zaslali i přesné souřadnice a doufali, že na nás pošlou pár atomovek (přece jen by se nám trochu tepla a uvolněných vodních par v atmosféře hodilo). Ono bombardovat prázdné oblasti mohlo mít pro nás jen užitek a to ještě ke všemu na úkor nepřítele. Jaké bylo jen naše zklamání, když jsme zjistili, že na nás Země nic neposlala a jenom pokračovala ve stavbě lodí pro invazi. Bylo vidět, že nám ještě NFZ plně neuvěřila a nechtěla plýtvat atomovými bombami pro Mars. Museli jsme přijít s něčím větším. No a tak se stalo, že se několik desítek "věrných" zmocnilo naších lodí a zamířili si to na Phobos, který po krátkém boji obsadili a nyní mají celý měsíc pod kontrolou (ono se to přece jen na papíře dobývá docela snadno). Stanici na Phobosu jsme pěkně vyzdobili, někde vyhloubili nějaký ten kráter, začernili pár míst, rozvěsili kousky látek, rozlili trochu umělé krve a poskládaly kompars a natočili náš filmeček, kterak vypadá smrt na Phobosu a poslali obrázky, jak vypadá situace na Marsu. Nevím jestli to byla ta mrtvá těla, nebo to, jak jsme nechali natočit popravu několika členů Správy, ale asi to zabralo, jelikož nám přišla z NFZ první neurčitá informace, že se připravuje invaze a že "věrní" se mají pokusit vydržet a nadále pokračovat v odboji proti tyranii (ano skutečně to slovo použili).
Měli jsme ohromou radost a tak jsme připravili další menší záležitost, která měla přimět Zemi, že skutečně existuje jádro odporu. Konečně jsme mohli nechat svrhnout asteroid na Mars. Přišli jsme tak s projektem Druhé slunce (pravda je zase jinde, projekt byl připravován již od začátku projektu XXX a teprve teďka jsme ho nechali vyústit) a musí se nechat, že skutečně před 10 dni vyšlo nad jižním pólem Marsu nové slunce. Přínos pro naší atmosféru byl obrovský, asi budeme muset nechat spadnout těch asteroidů více. No na Zemi se během několika málo hodin objevila zpráva, že jedna buňka "věrných" nechala odpálit atomovou bombu v jednom ze zbrojních center a že tím podlomila sílu Správy o 25%. Je jenom škoda, že jsme nemohli vidět ty radostné obličeje na Zemi, kteří si museli tuhletu zprávu přímo vychutnávat. Po celou dobu jsme vysílali zprávy o zvětšující se krizi na Marsu a nechali vypuknout občanskou válku na povrchu v plném proudu. Vymysleli jsme si takovou vřavu a melu, že to muselo vypadat, že situace na naší krásné rudé planetě se nedá popsat jinak než jako absolutní chaos.
A právě teďka vysíláme další zpravodajství pro Zemi a to již z improvizovaného studia naší "věrné" organizace a že byste neuhodli, kdo je hlavním mluvčím. Samozřejmě, že máte pravdu, jsem to já kapitán Mallow May. Rozhodli jsme se pro mne, jelikož to vypadalo nejvěrohodněji, že zrovna voják bude stále loajální Zemi. Vzal jsem si do ruky své papíry a přečetl naší další zprávu. Že "věrní" stále posilují své pozice, že Správa má pod kontrolou méně než třetinu zařízení, o naší rostoucí síle, o stavu ekonomiky, o počasí snad o všem, co nás napadlo, že by je mohlo zajímat a NFZ nám začalo docela pravidelně posílat své požadavky, co chtěla, abychom o Marsu zjistili a tak jsme je začali zásobit zprávami přímo od nás. Nemusím říkat, že jsem v životě takto moc nelhal, ale musí se nechat, že mne to bavilo.
...pět měsíců později....
Dny nám pěkně utíkali a síly Správy již neměli téměř žádnou sílu a podle našich odhadů se stáhli do horských základen a kompletně se odřízly od naších pozic. Poslali jsme NFZ zprávu, že bude lepší, když je pak z těchto pozic dostanou dobře vyzbrojené jednotky, že naše síly se teďka musí soustředit na udržení našich pozic a na obraně zařízení do příchodu vojáků NFZ před sabotážemi a občasným nájezdům, které jsou ale dne ode dne slabší. Jak to tak vidím já, tak jsem do vysílání odhadl, že tyto nájezdy do měsíce naprosto umlknou.
To co samozřejmě pozemšťané nevěděli bylo to, že naše populace nebyla dotčena občanskou válkou, ale že se jí dobře dařilo a potom co byly přijaty zákony na zvýšení naší populace v průběhu 20 let na čtvrt miliónů, že máme momentálně spíše problémy s ubytovacími místy a s nedostatkem jesliček a porodních sester. Škoda, že jsme si nemohli na Zemi pro nějaké zavolat. Dále taky informace o našem zaostávajícím průmyslu byly trochu neopodstatněné, nikdy se nám tak nedařilo jako nyní. Je sice pravda, že lidé dřeli téměř na doraz svých sil (úplně ale dřít nemohli, jinak by pak neměli sílu na zvětšování naší populace, to je snad všem jasné). Stavilo se na mnoha místech Marsu, nové hydroponické farmy, nové obytné prostory, nové továrny, sklady, bunkry, úkryty, snad vše. Mars zažíval největší svůj rozmach, když se náš lid konečně plně semknul a pracoval jako jedno tělo a rozhodoval se přesně jako jedna duše přesně podle toho, co Správa navrhla. A dokonce se stavilo i na Phobosu...
....o čtyři měsíce později....
Před dvěma měsíci jsme na Zem odvysílali zprávu, že se poslední jednotky Správy vzdaly a že Mars je plně v rukou "věrných" a že jsme připraveni na přílet jednotek NFZ, aby převzala vládu nad Marsem. NFZ odvysílala oznámení, že akceptuje znovupřipojení Marsu k Zemi. Uvěříte mi, jak jsem byl překvapen, když jsem byl jmenován dočasným správcem pozemské NFZ pro věci Marťanské sjednocené kolonie (popravdě nevím, kam ti politici na podobné názvy chodí, ale co další skvělý titul se mi honosí na prsou) a dostal jsem za úkol řídit chod kolonie a na závěr, jsme dostali zprávu, která nám vzala dech. První dvě plavidla složek NFZ přistanou na Phobosu za 23 dní a pak převezmou vládu nad kolonií. Čekali jsme, že sem plavidla NFZ doletí,ale s jedním malým rozdílem, měli být mrtvé a měli doletět až za tři měsíce!!! Bylo až úžasné, jak moc jsem dokázal předpovědět, co se stane a jak jsem na to Phobos připravil.
...o 23 dní později...
Poslední hodiny bylo možno na noční obloze rozeznat dvě nové hvězdy, které se neustále zvětšovaly a mířily směrem k našemu měsíci. Vyhlížel jsem je z vyztuženého okna na naší vyhlídkové terase spolu s další desítkou "věrných", kteří se podobně jako já, strašně moc těšili až pozemšťané přistanou a my je budeme moci přivítat. Koukal jsem na dvě hvězdičky a přemýšlel, jestli jejich přistání bude znamenat skutečně vyhlášení kolonie a nebo jestli si naší nezávislost udržíme. Dobrou zprávu pro naší nezávislost bylo to, že hnedka jak se objevili u Phobosu, nezačali střílet a nezničili náš měsíc ještě z orbity, ale že se rozhodli přistát, To znamenalo jediné, věřili našemu převratu na Phobosu.
Asi jsem se zamyslel hlouběji než jsem si chtěl připustit, ale když jsem se probral, první loď již přistávala na povrchu měsíce. Její přistávací nohy se dotkly povrchu, přechodové dveře lodi se otevřely a na povrch začali vyskakovat muži ve skafandrech, už jenom podle jejich postav bylo vidět, že se jedná o vojáky vycvičené na zabíjení, podle jejich pohybů je však vidět, že přece jen s pohybem v téměř nulové gravitaci moc zkušeností neměli. Poskakovali až komicky a bylo vidět, že jim pohyb bude dělat ještě dlouho problémy. Doskákali až k nám a my jsme je velmi ochotně pustili do naší základny. Nedalo by se říci, že se k nám zpočátku chovali nějak přívětivě, narazili mne na zeď, prohledali, uzemnili ostatní členy uvítacího výboru, na moje námitky se mi dostalo odpovědi namíru diplomatické: "Drž hubu marťane!" procedil voják a začal s kolegy prohledávat základnu. Ani jeden z nás (z výjimkou jedno našeho člověka) se jim nepostavil na odpor a jen jsme čekali až svojí prohlídku bez průvodce dokončí. Po dvou hodinách přistála i druhá loď a všech 100 vojáků se přesunulo do naší základny, kterou jsme museli podle posledních instrukcí rozšířit a předzásobit pro předvoj NFZ. Konečně se k nám dostal i velitel úderných jednotek a my jsme byly obeznámeni s dalším plánem. Zítra přesně ve 12:00 se začne s transportem prvního úderného komanda o síle 50 mužů směrem k Marsu, aby prohlídli škody a obsadili klíčové budovy.
Druhý den přesně ve 12:00 došlo k naložení 50 vojáků do našich dvou přistávacích raketoplánů a zamířili do atmosféry směrem k Marsu. Po 30 minutách se pak stala přesně naplánovaná akce, která nezabrala snad ani tři minuty. Nacházel jsem se zrovna v kontrolní místnosti, když se do výměníků ovzduší začal přimíchávat bezbarvý plyn bez zápachu. Věděl jsem, že mám maximálně 10 vteřin, než se zhroutím do bezvědomí. Vrhl jsem se pod konzoly ovládacího pultu, kam jsme umístili tajnou schránku s plynovými maskami a rychle si jí nasadil. Voják vedle mne nestačil ani zavětřit, co se děje a už padal k zemi a spolu sním dalších pět, kteří se nacházeli v řídící místnosti. Vylezl jsem z pod stolu a rozhlédl se po místnosti, očividně čistá od pozemšťanů. Sehnul jsem se o dovolil jsem si vypůjčit jeho zbraň P90, snad mu to vadit nebude (očividně ne, jelikož o 5 vteřin později měl v hlavě díru, podobně jako zbytek osazenstva řídící místnosti. V první fázi plánu jsme je chtěli všechny nechat živé, ale potom, co zastřelili jednoho člena základny za to, že jim nechtěl otevřít svojí soukromou skříňku, jsem se rozhodl jinak).
"Tady Velitel, jednotko nahlaste se!" zahřměl jsem do své vysílačky.
"Tým jedna připraven!" "Tým dva připraven!" "Tým tři připraven!" "Dvojka OK." "Trojka OK". "Šestka OK". Sakra minimálně sedm naších lidí, co vítali hosty se nehlásí.
"Týmy do akce!" "Posádka základny 1 až 12 se okamžitě stáhnou mimo základnu!" vydal jsem rozkaz a jenom si představil, co se teďka asi děje. První dva týmy se objevily z tajných místností pod přistávací plochy přímo na místě, kde přistály lodě a oba dva týmy začali naší obsazovací akci, během níž jsme měli v plánu obsadit lodě pozemšťanů a později je využít k naším cílům. Kupodivu lodě nebyly silně chráněny, jelikož obě posádky byly buď na základně, či na sestupové dráze k Marsu. Třetí tým se skládal ze čtyř lidí, které jsem velmi pečlivě vybral pro práci, která si bude žádat silné povahy (nějak od začátku jsem již čekal, že nechat je na živu se nepodaří pro jejich náturu, přece jen jsem býval taky vojákem). Jednotlivci od nás se na můj povel vzdálili ze základny a my se vydali udělat nejhorší část našeho plánu. Třem pozemšťanům se podařilo nasadit masky a opevnit se v jedné z místnosti, kterou jsme pak pomocí granátů a plamenometů vyčistili. Nyní nás ale čekala ta horší část naší práce. Postupně jsme procházeli celou naší základnu a odstranili pozemšťany ze světa podobně jako já na můstku. Byla to ta nejhorší věc, kterou jsem v životě musel udělat. Postupně jsme "eliminovali" zbylých 41 útočníků, naložili je do raketoplánu a pilot zamířil k atmosféře, kde svůj náklad vypustil a nechal ho shořet... důkazy o tom, co se stalo na základně Phobosu se nikdo vyjma nás pěti nedozvěděl. Správa Marsu se nikdy nezeptala a já si myslím, že se ani nechtěla zeptat, jak členové výsadku zemřeli. Správa nikdy takovýto rozkaz nevydala, ten jsem vydal já, ale nemohli jsme si dovolit mít na planetě sto nebezpečných vojáků, toho jsem si byl vědom. Bylo mi jasné, že tato skupina 100 vojáků nebyly regulérní vojáci, ale že se jednalo o speciálně vycvičené zabijáky, kteří měli udržet a uklidnit situaci na Phobosu a přistávacím místě na Marsu dokud by nepřiletěly další posily.
Vojáci v raketoplánu našli smrt v atmosféře podobně jako jejich kolegové později. Asi jsme jim před odletem měli říci, že jsme poškodili ochranný tepelný štít a pro jistotu na palubu instalovali špatný software, takže došlo k tomu, že obohatili naší atmosféru o několik atomů uhlíku.
Nechali jsme přežít jen jednoho pozemšťana a to velitele výsadku, jelikož jsme potřebovali získat spoustu informací strategických informací o Zemi.
"Vstávej hajzle!" kopl jsem do něho a počkal až se pořádně probere.
"Co! Ty?! Co se stalo! Dělej mluv!" zařval na mne z polospánku.
"Vítej v realitě!" odpověděl jsem klidně. "Chtěl bych tě seznámit s novým světem. Představ si, že jsme tvojí vládu trochu podrazili. Během naších relací jsme zapomněli zmínit, že občanská válka na Marsu nikdy neproběhla a že Mars je a bude svobodný. Mám pro tebe návrh, budeš s námi spolupracovat a řekneš nám všechno, co budeme chtít vědět a my ti zajistíme laskavé zacházení, jestli nebudeš spolupracovat, budeme s tebou zacházet jako by jsi ty zacházel s námi a podle našich zkušeností z těch chvil, co se známe, můžu říci, že to moc pěkné zacházení nebude." sedl jsem si na židli a čekal. Plukovník se nadechoval, že něco řekne, ale prstem u úst jsem ho utišil a pokračoval. "Dovolili jsme si prohledat vaší loď a chtěl bych se zeptat na několik detailů. Můžete mi vysvětlit, co znamenala operace Očista? Nemáte slov plukovníku? Snad bych Vám měl osvěžit paměť. Je to spojené s nákladem přibližně pěti tun zelených ampulek? Stále nic? Škoda plukovníku, čekal jsem, že budete sdílnější. Třeba vám jedna ta rozbitá ampulka v této místnosti osvěží paměť." Zvedl jsem se a zamířil ke dveřím, otevřel je a z otočky jsem se usmál a vhodil jednu ampulku do místnosti a pečlivě zavřel. Takový strach jsem v životě neviděl. Plukovníkovo oči křičely hrůzou a i on sám řval. Asi jsem mu měl říci, že jsem tam hodil jinou kapsli, naprosto neškodnou. Jinou než tu, kterou přivezla jedna loď pro nás, marťany. Po analýze jsme zjistili, že se jedná o prudce jedovatý botulotoxin! Plukovník nám tedy (bohužel) přežil pro další výslech. Možná jsem se měl vrátit a poděkovat mu za ty dvě parádní lodě, které nám přivezl a nebo mu říci o operaci Krupobití, která se právě chýlila do své koncové fáze.
... o týden později....
Neustále nás volali ze Země, co se děje, proč se nehlásíme. Bohužel nám plukovník nebyl (zatím) ochoten sdělit vysílací kódy pro potvrzení úspěšnosti jeho mise a tak jsme zvolili raději variantu mlčení. Už jen měsíc a Zemi naplno dojde, co se tady na Marsu odehrálo. Bylo zrovna úterý 7:45 dopoledne, když se na obloze rozzářila nová supernova, jež vzápětí uhasla. Předpokládám, že vědci na Zemi věděli o blížícím se asteroidu již pár dní dopředu, ale vzhledem k tomu, že asteroid letěl směrem od Slunce, jeho lokaci zjistili příliš pozdě, než aby mohli jakkoliv zasáhnout a nedomnívám se, že by čekali, že necháme asteroid rozprsknout se nedaleko Měsíce. Určitě jim spadl kámen ze srdce, když zjistili, že asteroid nemíří na Zemi, ale určitě jim radostný úsměv nevydržel dlouho, když zjistili, že za dva dny asteroid splní své poslání...
Dva dny letěl nový meteorický roj vesmírem. Dva dny měl na to, aby se rozpínal a nabíral šíři. Dva dny měli pozemšťani na evakuaci civilního personálu, dva dni měli na to, aby přemýšleli, jak zachránit nedostavěné lodi a loděnice. A my jsme doufali, že za dva dni, nemají šanci nic vyřešit. To byla slabost tohoto plánu. Naneštěstí pro NFZ nikoho nic nenapadlo.
V 18:22:39 CMT dopadl první meteorit na loděnici. Netrvalo ani vteřinu a dopadl další, pak další, další a milióny drobounkých kousků skal narážely neuvěřitelnou rychlostí do plátů ocele a procházely jimi jako by téměř neexistovali. Po celou hodinu byl prostor mezi Zemí a Měsícem hustě bombardován. Televize celé Země přenášely záběry silného meteorického roje, který nebyl nikdy v historii lidstva tak početný. Pozorovatele již nestíhali ani počítat, kolik meteorů spadlo za jednu minutu.
Trvalo nám další dvě hodiny než jsme obdrželi data od našeho špionážního satelitu, který nám ukázal obrazy absolutní zkázy. Tam, kde před třemi hodinami bývaly loděnice, se nyní nacházela jenom nepřehledná změť trosek. Měsíční povrch byl rozbrázděn milióny nových kráterů a dalo se odhadovat, že i některé základny na Měsíci byly zničeny.O úspěchu naší operace nešlo pochybovat, docílili jsme absolutní zkázy a NFZ jsme sebrali vyhlídky na rychlé dobytí Marsu.
"Pane jsme připraveni na vysílání." oznámil mi technik. Usedl jsem do svého křesla, zadíval se na kameru a začal diktovat naše poselství NFZ a lidem na Zemi.