Dachandeho nástupce

Dachande – „Zlomený kel“ stál s Ticharr’ko – „Lehké kopí“ před svou trofejní zdí.

Zeď byla malá a prostá – na šíř sotva do poloviny výšky vzrostlého yautja. Nepřekypovala toliko druhy a kvantem trofejní kořisti jako zdi jiných Lovců. Přesto pro starého yautju byla velmi cenná. Každý kousek kosti či lebky roztodivného tvaru symbolizoval Dachandemu jeho chytrost, lstivost, odvahu a zkušenost Lovce. Kusadla starce se pocukávala v návalu bohatých vzpomínek, mohutné svaly se napínaly vzrušením z dřívějších výprav.

Lov,… ano Lov…

Stočil svou klenutou hlavu, bohatě posetou černými stařeckými skvrnami, k prapravnukovi – k jeho vlastní thwei, ke své budoucnosti. Ke svému – možná, snad – nástupci. Dosud byl neZnačený. Ze svraštělého chřtánu k němu vyslal přátelské hrdelní zachrčení. Kdysi dávno byl také mlád a pln překypující síly. Dachande si velmi dobře pamatoval na ta léta, kdy všechno znal a byl tím nejstatečnějším yautjou, který se kdy narodil, a byl připraven to dokázat při sebemenší provokaci. Ach, ty časy neporazitelného mládí! Určitě neexistoval žádný muž yautja, který by se víc naparoval, měl sám o sobě vyšší mínění a jednal, jako by byl pevným bodem, kolem kterého se jednou bude točit celý svět – zatímco ženy yautja se mezi sebou budou rvát o čest se s ním pářit… Vyvolený – jiný než ti ostatní rádoby hrdinové. Horká, mladá thwei!

Přesně jako teď Ticharr’ko.

Stařec ale postřehl v Ticharr’keho tváři udivený, přihlouplý výraz, který se mu pranic nezamlouval. Mladý predátor jen se špatně skrývanou nevolí přijímal skutečnost, že dědova trofejní zeď se co do rozlohy sotva měří se zdmi jeho jen o pár let starších kamarádů. S těmi, kteří coby studenti sotva postoupili do vyššího stupně rituálu Značení. Opětoval starci pohled s kusadly staženými do de-tei. Pohrdání…

Za tento projev krajní neúcty se mu dostalo od Dachandeho káravého zasyčení – doplněného na to políčkem hřbety pařátů přes mladou masitou tvář. Ticharr’ko se přikrčil a snad jen podvědomě naznačil výzvu pařátů…

Ta drzost!!!

Dachandeho kusadla se rozevřela maximálně do šíře, až varovně odhalila bělmo dásnoví. Vzápětí skrze ně rezonoval ohlušující táhlý řev do mladíkovi tváře – reakce na výzvu. Stařecká strnulost a ochablost jako by zázrakem zmizela. Pařáty obou rukou pevně roztažené, připravené zabořit se do těla protivníka. Už už se chystal vrhnout na mladého yautju, ale pak si to rozmyslel. Místo toho se jen ohnal a vlepil Ticharr’kemu další políček s takovou razancí, až mladická kusadla o sebe zachřestila a prapravnukova hlava poskočila na bok.

Zkušenost a odvaha Lovce se nikdy neměří šíří jeho trofejní zdi, ale pouze jeho ČINY! Dachande byl projevem mladíkovy inteligence a neúcty hluboce zklamán. Nemá toho v té své hlavě o moc více než Ghhel ’te – „Ten, který ještě saje ze žláz“. Změřil si ho pohledem – přesně tím pohledem de-tei, kterým ho před okamžikem počastoval sám Ticharr’ko.

Co mladý yautja očekával? Snad trofejní zdi od kraje do kraje lemované vybělenými a naleštěnými lebkami oomanů?

Dachande ho promptně, beze slova rozloučení, vykázal ze své kajuty. S potlačovanou bolestí odkulhal do rozložitého křesla a třel si svou zmrzačenou nohu, která ho poslouchala rok co rok méně a méně. Síla z něj jako by kvapem prchala. Sen o tom, že by vychoval ještě jednoho – svého posledního – Značeného bojovníka/lovce, se právě vypařil. Dokonce chvíli bláhově doufal, že by Ticharr’ko po něm mohl jednou převzít pásku se symbolem královny kainde amedha a stát se tak Vůdcem-učitelem Lovu…

Sám už je asi Ghhel ’te, když tomu, byť na okamžik, věřil…

* * * * *

Ač stár a zpola neschopen, stále si Dachande držel svou kel’thar – pásku Vůdce. Kterýkoliv z jeho Značených bývalých studentů či přímých potomků ho dle tradice mohl vyzvat na Hma'mi-de – souboj o Vůdcovství. Nikdo tak dosud neučinil. Ještě nenadešel čas Posledního Lovu.

Ne že by snad nikdo nenašel odvahu. Ale již několik posledních století neproběhl Hma'mi-de, který by skončil smrtí Učitele a násilným odejmutím kel’thar. Souboj měl v dnešních dobách spíše už jen čistě formální, rituální charakter, kdy Vůdce dobrovolně předával pásku do pařátů vyvoleného z řad Značených.

Dachande toho svého vyvoleného, který by byl hoden jeho kel’thar, ještě nenalezl. Příčila se mu představa, že by přepustil své vůdcovství někomu takovému… jako Ticharr’ko. Tradice a čest yautja se zvolna vytrácely. Sám jeho prapravnuk byl toho neblahým důkazem. Nepochyboval o tom, že pokud se cti Značení mladíkovi nedostane od něj, od Dachandeho, rád se toho zhostí jiný Učitel. Jistě se najde někdo, kdo ponoří svůj dráp do směsi z kyselé thwei kainde amedha – Tvrdých krunýřů a thwei yautja, a vypálí otiskem svou značku na čelo budoucího Lovce. Pak bude Ticharr’ko moci lovit nenáviděné oomany ve válce. Či spíše vraždit… Dachande neviděl žádné umění Lovu v ničení měst oomanů z bezpečí orbitálních spalovačů či kuchání lebek z bezbranných oomanských žen a dětí do přetékajících trofejních pytlů. To nebyla kořist hodna Lovce! Ne! Gkei ’moun – příliš lehké, zbabělé, bez rizika…

Dachande byl vášnivý Lovec – ale nebyl schopen vraždit. Nadto se před lety dobrovolně zapřísáhl, že již nebude více lovit oomany. Přestal o nich smýšlet jako o Kořisti. Za jeho vážným rozhodnutím stála jediná bytost.

Da'dtou-di – v hrdé řeči yautja „malý nůž“.

To proto, že i malý nůž, když je použit s rozvahou a chytrostí Lovce, dokáže zabít…

Osobně tehdy oomanské ženě přiřkl toto jméno, a sám ji – poté, co prokázala odvahu vlastní Lovci a zabila nebezpečnou královnu Tvrdých krunýřů – i označil! Odvážná Da'dtou-di se tak stala Značeným Lovcem – prvním a jediným mimo lid yautja. Zároveň prvním a jediným Značeným z řad lidu ooman…

Polomrtvému Dachendemu se po návratu z oné osudné výpravy, kde ztratil všechny studenty, dostalo přebohatě posměšků a ústrků. Byl ostře napadán za znevážení statutu Lovce. Pravidla Lovu nebyla ještě nikdy toliko napnuta a diskutována. Označit oomana!!!

Ba co víc!

Označit ženu!

Označit oomanskou ženu!

Ale návrat lovecké tlupy, která – s kusadly ve vší vážnosti nehybně drženýma – vyprávěla o udatnosti a odvaze jejich záhadné oomanské společnice, Značené samotným Dachandem(!)… to mu jeho čest a místo mezi elitou Lovců navrátilo.

Z oněch pohnutých dob Dachandemu zůstaly pouze dvě památky. Jeho zranění, která se nikdy – i přes mocnou vědu yautja – zcela nedoléčila a pak nové, poněkud dlouhé jméno Kel arr 'ti ooman 'e.

Kel arr 'ti ooman 'e – „Ten, který učinil oomana Značeným.“

Hodnocení