Jeden letní večer
Byl letní večer a slunce se pomalu chýlilo k západu. Zpustlou krajinou se pohybovali dva bojoví roboti. Tomu menšímu z ramenního kloubu trčelo jen pár drátů a ten větší každou chvíli zkoušel svoji laserovou pušku. Spoušť vždy cvakla naprázdno a on si povzdychl: "Ani už ty lidské krámy nefungují."
Pak šli dál. Putovali stále stejnou krajinou, v níž chyběl veškerý život. Dokonce i sebemenší náznak zeleně. Zšedlou pláň pokrývaly pouze obrovské krátery.
Najednou menší robot zakopl a upadl. Něco zachrčel a za skřípání kovových kloubů vstal a nakopl zbytky robota, jež mu ležely v cestě. Ztuhl. Pod haldou železe ležela lidská kostra. poškozený mozek bezrukého robota začal horečně pracovat, ale on ze sebe vysoukal pouze nesouvislou větu: "Člověk… smrt… pomoc."
Robot si sedl ke kostem, začal je přehrabovat a rovnat. Joho úsilí bylo dojemné, ovšem u druhého robota nenašlo pochopení. Velký robot malého popadl a vlekl jej od místa, kde společně ležely robotí a lidské ostatky.
"Člověk… smrt," bránil se malý robot.
"Vykašli se na to! Už je po všem. Ta zatracená válka skončila. Lidé jsou mrtví."
Bezruký robot se přestal bránit, zachrčelo v něm a zeptal se: "Lidé… smrt? Všichni?"
"Jo. Ty bomby je dostaly. Na týhle planetě už není nic živého a na radaru nemám ani žádný roboty," odpověděl mu větší robot. V malém robotovi opět něco zaskřípalo a pak hystericky vykřikl: "Lidé mrtví? Kdo teď dávat rozkazy? Kdo?"
"K čemu jsou ti rozkazy? Pojď jdeme dál," odvětil větší robot.
Malý robot šel. Snad si uvědomil, že skutečně už nikomu nepomůže, nebo jeho porouchaný mozek zapomněl, že tu chtěl někomu pomoci. Po chvíli se těžkopádně zastavil a zeptal se: "Kam… kam my jít?"
"Vpřed!" uslyšel odpověď.
"Proč?" znovu se zeptal malý robot.
Velký robot nechal otázku bez odpovědi a znovu vyrazil. Pak promluvil, ale hovořil spíše k sobě než k druhému robotovi.
"Lidé měli pro nepřítomnost rozkazů jedno slovo. Myslím si, že znělo svoboda."
Poslední obyvatelé planety, dva bojoví roboti, šli pak dál a cestu jim ozařovaly poslední paprsky zapadajícího slunce.