Můj domov vesmír
I. Kosmická nuda
Petr měl momentálně službu a pekelně se nudil. Pozoroval okolní vesmír na obrazovce. Pohled byl skoro stejný jako na Zemi, jen tvary souhvězdí trochu nesouhlasily. Na všechny strany od lodi zvané „Istrie“ se prostíral černý vesmír protkaný menšími a většími světelnými body - hvězdami. Ty byly naprosto v klidu, i když se řítili lodí vesmírem obrovskou rychlostí - téměř polovinou rychlosti světla.
Vzpomněl si na staré filmy o vesmíru, které mu nyní připadaly legrační. V nich se pohybovaly lodi velkou rychlostí a kolem se míhaly hvězdy ve velkém počtu. Směšné! Zaprvé by musela být rychlost lodi velkým násobkem rychlosti světla, zadruhé ve vesmíru nejsou hvězdy nakupeny tak hustě jedna na druhé. Vesmír je strašně řídký. Když bychom míjeli právě jednu hvězdu, tak ostatní by byly prakticky nehybné. Chápu ovšem, že takový obraz by nebyl pro diváky vůbec zajímavý.
Takže zde vládne obrovská nuda. Možná i proto se včera, měřeno podle pozemského času, všichni rozhodli, že odbočí z plánované trasy a prozkoumají přilehlou oblast. Od tohoto rozhodnutí neodvrátilo nikoho ze čtyřčlenné posádky ani doporučení operátora „Vesmírné dálnice“, aby neopouštěli bezpečnou trasu, protože jejich zájmová oblast je neprozkoumaná a nebezpečná. Vyskytuje se zde směs záření o vysoké a velmi nízké frekvenci. Samo o sobě není ani jedno příliš nebezpečné, ale jejich interakce je nevyzpytatelná ve svých účincích.
S tou nudou to nesmím přehánět, pomyslel si Petr. Mám zde přece milou přítelkyni Juttu. Báječně se doplňujeme. Ona je lehce blond geoložka, já zase tmavovlasý elektronik. Oba jsme téměř štíhlí. Lewin je typem líbivého sportovce. Lehce vlnité světlejší vlasy a robustnější sportovní postava se zalíbily štíhlé éterické černovlasé Lottě. Lotte je bioložka, Lewin zase navigátor - astronom. Hlavní je, že všichni spolu dobře vycházíme, pomyslel si Petr.
---
Lewin byl nejmenovaným velitelem soukromé expedice. Všichni ho uznávali. Teď si vzal slovo při jejich malém zasedání.
„Přátelé, rozhodli jsme se provést ‚malou‘ odbočku. Nevíme, co nás zde čeká. Proto navrhuji zdvojit službu. Budeme se střídat po šesti hodinách. První službu si vezmu já s Lotte. Vy dva buďte při odpočinku okamžitě k dispozici při jakékoli zvláštní situaci. Začneme hned.“
Sám nastavil nový kurz a současně postupné snížení rychlosti na 0,2c*. Lodí proběhlo slabé chvění, když motory začaly okamžitě reagovat. Dvojice se rozdělily.
„Lotte, předpokládám, že delší dobu, tím myslím několik hodin, se nebude nic dít. Můžeme si tedy pěkně povídat o našich představách ohledně odbočky.“
„Souhlasím s tebou, i když to může být kratší doba. Uvědom si, že při současné rychlosti urazíme za jednu hodinu asi 500 miliónů kilometrů, což je pro člověka na Zemi nepředstavitelně obrovská vzdálenost.“
„Máš pravdu. Víš, co je zajímavé? Kdysi si lidé mysleli, že budou ve velkém počtu létat do vesmíru. Dnes létá jen několik tisíc vyvolených na různých linkách, což je velmi malé procento obyvatel Země. A to máme už rok 2178.
A nebude to lepší ani v budoucnu. Prostě dostupná materiální základna to nedovolí. Proto buďme vděčni naší matičce Zemi, která nám umožní létat.“
Lewin se odmlčel, protože ho upoutala obrazovka zobrazující údaje o vnějším záření.
Na plášť lodi dopadalo záření střední frekvence s velkou intenzitou. Navíc to bylo pulsní záření. Dokonce kmity začal pociťovat i na svém těle. Obrátil se na svou partnerku a ustrnul. Ta ho sledovala očima, ale jeho zaujal její hrudník. Pulsy s ním prováděly neskutečné rejdy a v Lewinovi to divadlo vyvolávalo obrovskou touhu. To trvalo několik okamžiků, potom řídící kabinu zalilo modrozelené světlo. Lewin sáhl instinktivně na ovladač navigace.
V hustém světle Lotte téměř neviděl. Potom světlo zřídlo a Lewin ke své hrůze zjistil, že se světlem zmizely i stěny. On s Lotte, Petrem a Juttou jen tak volně letěli vesmírem. Mozek mu kupodivu ještě pracoval, a tak se v duchu ptal: ‚Jak je to možné? Vždyť přece dýchám, v prázdném prostoru to není myslitelné.‘ Chtěl pomoci Lottě. Učinil k ní krok a objal ji, aby ji uklidnil. Obrátila k němu ustrašené oči a něco říkala. Nic ale neslyšel. Její pohled šel mimo něj, proto se otočil.
S hrůzou zjistil, že se řítí obrovskou rychlostí na nějaký svítící a vlnící se obrovský mrak. Pomyslel si ještě: ‚Co to může být?‘. Potom je mrak pohltil a on ztratil kontakt s Lotte.
Stal se apatickým. Co ještě horšího je může potkat? Měl pocit, že se pohybuje proti času k počátku vesmíru, k velkému třesku. Třeba se dozví, jako jediný člověk, skutečnou pravdu o počátku vesmíru. Ale určitě to nebude moci nikomu sdělit.
Pořád ještě vnímal okolí. Bylo mu divné, že nevidí žádné hvězdy. Jen se kolem něho měnila světla. Ostré záblesky byly vystřídány vlnícími se světelnými závoji. Intenzita všeho pomalu slábla, až zaniklo světlo úplně a bylo vystřídáno absolutní tmou. Jsem snad v černé díře? To určitě ne, to bych už nic nevnímal. Teď naopak se v mém těle usadil klid a smíření. Jen kdyby nebylo toho protivného smýkání.
Smýkání nepřestávalo, teď dokonce slyšel i nějaké nezřetelné zvuky. Pozvolna se mu vracelo vědomí, konečně otevřel oči. Nad ním stála Lotte, třásla s ním a říkala: „Probuď se!“
Zamrkal na znamení, že už vnímá. Plné vědomí přicházelo pomalu. Viděl zase kabinu a také přicházejícího Petra s Juttou. Slyšel, jak se Petr ptá.
„Lotte, co se proboha stalo? Měl jsem neskutečné zážitky.“
Jutta se podívala na řídící panel. „Podle obrazovky se Istrie pohybuje stále po dálnici.“
Konečně se všichni probrali a dali hlavy dohromady.
„Lewine, co jsi naposledy ještě při vědomí udělal?“ začal úvahy Petr.
Lewin se snažil přemoci bolest hlavy a zamyslel se. „Myslím, že jsem ještě sáhl na ovládání navigace. Dál už nic, jen fantazírování.“
Po krátké pauze se ozvala Lotte. „Myslím si, že ti můžeme poděkovat za svůj život. Zřejmě jsi ještě instinktivně nastavil změnu kurzu na dálnici. Potom už se nás všech zmocnily pouze halucinace, které zřejmě způsobily ty různé kmitočty, které jediné byly reálné.“
„Souhlasím s Lotte. Díky! Myslím, že teď už nás opustí touha hledat dobrodružství. Zlatá kosmická nuda,“ zhodnotil situaci Petr.
„Já mám jiný návrh. Všechno zřejmě způsobily kmity, které působily na naši mozkovou soustavu. Když eliminujeme tento vliv, potom můžeme v oblasti proniknout dále. Chce to jen vhodnou ochranu. To je technický problém. Za nějaký čas se sem vrátíme,“ navrhla Jutta.
„Jsem pro Juttin návrh,“ ozval se Lewin.
„Jsem také pro,“ zareagovala Lotte. Jen Petr stále váhal.