Ticho před bouří IV
Prétor Raduz stál na můstku své nové vlajkové lodě Frrest, protože Gorrol byl těžce poškozen, když po hlavě napochodoval do připravené pasti. Nevěděl jak lidé věděli kde se vynoří , ale pochopil jejich taktiku. Měli sice téměř stejný počet lodí, ale polovina těch jeho byli těžké, určené k drtivým bitvám na rozdíl od lehčích pozemských lodí určených k průzkumu a taktice udeř a uteč. Teliané již poznali, že i tato taktika skýtá jisté výhody, ale jejich kodex jim to, při takovýchto velkých bitvách, zakazoval. Taktický zákres zablikal jak základna na oběžné dráze Saturnu vychrlila šest set padesát střel. Lidé již pochopili, že on se nehodlá přiblížit na jejich účinný dostřel a pak se nechat překvapit někde schovanou flotilou. Nebyl ale takový blázen, aby věřil, že je tím od podobného manévru odradí a tak vyčlenil několik jednotek masaratů aby střežili jeho levé křídlo a tvořili zadní hlídku.
„Úhybný manévr za jednu minutu. Zaměřit palbu na asteroidové odpalovače střel.“ Pobočník potvrdil rozkaz a on si sedl do svého velitelského křesla, které mu nezabíral Druhý Tribun. Ten se nyní nacházel na Gorrolu a nechal ho laskavě dělat jeho práci, pomyslel si sarkasticky. Zjistil, že lidé nejsou tak bezmocní či hloupí a bylo vidět že se nehodlá vystavovat tak velkému riziku v první linii. Na druhou stranu musel Prétor připustit, že Druhý Tribun je sice ctižádostivý a arogantní, ale rozhodně se dokáže poučit z vlastních chyb a když opravdu o daném problému nic neví, tak si nechá poradit. To je dosti neobvyklá kombinace a ještě neobvyklejší na tak vysokém politické postu.
Místností se ozval ostrý výstražný signál oznamující zaměření lodi nepřátelskou střelou a Prétor se proklínal, že se mu myšlenky zatoulaly tam kam neměly v tu nejnevhodnější dobu. Jeho lodě systematicky likvidovaly jednu střelu po druhé, ale několik jich proniklo až na útočnou vzdálenost. Zamračil se, pohlédl na svůj situační zákres a zamračil se ještě víc. Flotila změnila kurs až po vyhasnutí pohonů přilétajících střel a tudíž měly neškodně proletět prázdným prostorem, ale lidé jak se zdá dokázali střely odklonit i poté.
„Flotila provede šedesáti stupňovou změnu vertikálního vektoru.“
Jeho lodě zareagovaly jako dobře seřízený stroj a provedly příslušnou změnu jako jeden muž. Tentokrát se žádný varovný signál neozval a on se pousmál. Lidé zřejmě nemohou změnit dráhu střely příliš výrazně, zřejmě mají jakési přídavné manévrovací trysky. Uvědomil si však že takovéto razantní úhybné manévry ho odvedou moc daleko nebo, což je horší, moc blízko základně. Základna byla nepředstavitelně odolná a její aktivní obrana byla až odporná, přečkala pět dvojitých salv a stále zůstala bojeschopná. Chtě nechtě se bude muset přiblížit na aktivní dostřel aby jeho střely mohly manévrovat a tím zvýší jejich účinnost téměř o 60%.
„Přiblížit k základně na aktivní dostřel.“
Vtom se odehrálo několik věcí najednou. Polovina základny vybuchla v oslňující záři. Flotila změnila směr k základně a její posádky se radovaly z pohledu na zkázu, kterou způsobily. Přilétla další salva a palební důstojníci se s vervou snažili zničit pozůstatek pozemské základny. Všichni se soustředili na základnu a byly naprosto nepřipraveni a zaskočeni náhle se objevši pozemskou flotilou, která zrychlovala směrem k nim a chrlila střely s maximální kadencí. První vlna se setkala jen s minimální obranou a udeřila na obrovské leviatany silou obřího kladiva. Druhá narazila na hradbu laserové obrany, ale bez protistřel jich bylo i na ni moc, dobrá polovina se prodrala skrz. Ty proti sobě měly už jen poškozené nebo úplně vypadlé štíty a trhaly mocné lodě na kusy. Důstojníci obrátili pozornost k přilétajícím lodím, zuřivě vydávali rozkazy aby zničili nečekané útočníky. Prétor sledoval jak se jeho lodě mění v rozžhavené plasma a jak se formace rozpadá. Věděl že právě znovu vkráčel do bravurně připravené pasti a znovu po hlavě. Tentokrát však může reagovat a pozemské lodě mu letí naproti aby se sním utkaly, sice jen krátce, protože se evidentně chtějí vyhnou boji na krátkou vzdálenost.
„Přeskupit do formace reno, chci aby se AlGary a Gary semkly víc k sobě. Jednotky AgPrétora Urla se přesunou na pravé křídlo a budou krýt vektor od základny, kdyby se pokusila zasáhnout do boje. Zaměřit jejich superdregnouty a zlikvidovat.“
Jeho podřízení zareagovali téměř okamžitě a on viděl jak se chaos v jejich řadách vytrácí a nahrazuje ho jím zvolená formace. Tato formace byla spíše defenzivní v situaci, kdy nevěděl, co si ještě pozemšťané na něj nachystali, byl raději opatrný.
„Zaměřili se na naše superdregnouty, stejně jako my na ty jejich, takticky přesuneme na podporu obrany ještě další čtyři eskadry bitevních křižníků“, pravil admirál Simons aniž by odtrhl oči z taktického displeje. Teliané se tentokrát vzpamatovali opravdu rychle, pouze první tři salvy se prodraly skrz obranu téměř celé. Ztratily osm superdregnoutů, dva dregnouty a další jsou poškozeny, nepočítaje několik menších lodí které se připletly střelám do cesty. Nyní se však drala ke slovu početní převaha Telianů, měl sice výhodu bránící strany a v zásobě ještě několik triků, ale oni se vzpamatovali velice rychle. Jeden symbol zablikal a pak zmizel jak se superdregnout SRN změnil v rozpínající se oblak trosek a plynů. Jeho loď se otřásla a rozječely se sirény poškození, jak se i její obranou prodraly nepřátelské střely. Díval se, jak se postraní sloupce poškození jeho lodí rychle zvětšují, až nakonec daná loď zmizí ze zákresu a její jméno se přesune na seznam zničených. Teliané zatím ztratili už jen jeden dregnout a to je velice špatný poměr ztrát.
„Změna kurzu alfa za dvě minuty, pošlete základně pokyn, ať spustí palbu za jednu minutu a pak ať koukaj odtamtud co nejrychleji zmizet.“ Spojovací potvrdilo rozkaz a on se malinko usmál když si představil velitele Telianů, jak je souzen vlastními lidmi za tak vysoké ztráty. Najednou ho něco mocně udeřilo do prsou a on vyhekl překvapením. Zalapal po dechu, když ho mocná síly vrhla proti jistícím pásům.
„Co se stalo?“
Nikdo mu však neodpověděl. Nikdo to nestihl. Vlajkový superdregnout SRN San Francisco se rozlomil v půli a každá polovina pak explodovala v efektním záblesku. Pozemské lodě však neztratily formaci, dobře si vědomy že to by od nich jejich padlý velitel očekával. Velení přešlo na SRN Atlantis a na admirála Frankse, který pokračoval v připraveném plánu vědom si toho, že ani nic jiného dělat nemůže. Admirál Simons již vydal rozkazy k obratu alfa a to znamenalo ústup a on nepochyboval že je to správně. Základna zaměstná znovu Teliany a nyní již jeho lodě budou moci uniknout mnohem snadněji. Přilétající střely samozřejmě nemohly výrazně změnit nerovnováhu sil, ale Teliané budou muset rozdělit svou obranu i pozornost na dvě strany. Příval střel pomalu slábl až nakonec ustal po patnácti minutách, kdy se dostali z dostřelu.
„Spojovací, pošlete následující zprávu na ústředí: Bohužel jsem nucen oznámit, že superdregnout SRN San Francisco byl ztracen se všemi lidmi na palubě včetně admirála Simonse. Přikládám seznam našich ztrát a předpokládané ztráty druhé strany. Pro tuto chvíli pokračujeme podle plánu a přesouváme se k Marsu. Konec zprávy. Přiložte řečené seznamy až je dostanete ze střediska bojových informací a odešlete to. Ty seznamy bych také rád viděl, pošlete mi je na můj pult, poručíku.“
Po několika minutách se oba seznamy objevily a on pročítal ztráty a mračil se čím dál tím více. Devět superdregnoutů, čtyři dregnouty a přibližně dvacet menších lodí. Naproti tomu jeho ztráty nejsou o mnoho horší, osm superdregnoutů, čtyři dregnouty, dva bitevní křižníky a patnáct menších lodí. Dalších pětadvacet lodí je poškozeno tak, že o jejich bojeschopnosti by se dalo sice pochybovat, ale jsou schopny letu a loděnicím se je třeba podaří provizorně opravit. Ztráty na obou stranách nejsou nijak velké, ale v porovnání velikosti flotil z toho vyšli lépe Teliani, kteří mají stále početní převahu. Již menší, ale stále je to při jejich technické převaze dosti nevýhodná situace. Admirál Franks si však uvědomoval i převahu ve velitelských schopnostech. Byl nadaný taktik, ale mizerný stratég a pokud se Teliané nezachovají podle jejich připraveného plánu, pak on bude v dosti špatné situaci. Zatímco přemýšlel nad svými schopnostmi a jak je využít, spolu s technikou kterou má k dispozici, co nejlépe, zezadu k němu přistoupil jeho pobočník a tlumeným hlasem povídá.
„Pane, dostali jsme zprávu adresovanou do vlastních rukou z Hromovládce. Máte ji na terminálu ve své kabině.“
„Dobře Alane, než doletíme k Marsu tak bych si ještě jednou s celým štábem prošel připravené plány k jeho obraně.“
Admirál vstal od svého pultu a odešel do své kabiny. Jeho důstojníci za ním koukali trochu rozpačitě, vzhledem k jeho pověsti defenzivního velitele. Byl to oblíbený velitel, ale ani jeden z přítomných důstojníků nevěřil, že dokáže zastavit Teliany. Nikdo by to neřekl nahlas, ale většina věděla, že jejich velitel je, po ztrátě své rodiny, zlomeným mužem. Jeho hlas neměl tu živost jakou kdysi vyzařoval kdykoliv se někde objevil. Všichni doufali v zázrak…….
Admirál se posadil do svého pohodlného křesla a přemýšlel, jak znovu Teliany nalákat do pasti. Jediná možnost je zapojit do bitvy Cerseany a tu jejich alianci již nyní a ne až u Země, jak to měli v plánu. Sám pro sebe si to odsouhlasil a zapnul terminál. Cítil jak mu žilách koluje nová energie, která mu vrací chuť do života. Na obrazovce se objevil podmračený velkoadmirál a bez úvodu spustil.
„Admirále Franksi, podle pozorovacího stanoviště šest se blíží Sjednocená flotila. Za devět hodin budou na orbitě okolo Země. Do té doby je musíte zdržet, nebo lépe řečeno zaměstnat u Marsu. Je nesmírně důležité aby si nevšimli jejího příletu než bude pozdě. Rušičky připravené po soustavě se spustí za třicet minut, budeme je spouštět postupně aby pokryly celých devět hodin. Nepouštějte se do žádných dlouhých střetů, ale zůstaňte poblíž základny. Vaše lodě jsou nyní životně důležité. Plán je takový, že je skřípneme do kleští mezi nás a vás se základnou. Mám připravené ještě jedno překvapení, které na ně udeří hned, jakmile se pokusí prchnout. Velkoadmirál Lutr, konec.“
Admirál téměř zbrunátněl vztekem, technicky měl sice vyšší hodnost než Franks, ale jak se opovažuje s ním mluvit tímto tónem. Poté se však uklidnil a začal o tom přemýšlet. Byl to dobrý plán, ale Teliané vkráčeli do pasti již dvakrát a je velice nebezpečné předpokládat, že to udělají znovu. Ten, kdo velí na druhé straně, musí být dobrý a podle rozvědky proti nim stojí Prétor Raduz, ten je zatraceně dobrý. Byl téměř zázrak, jak se nechal nachytat, ale nyní bude rozhodně opatrnější. Z myšlenek ho vytrhlo zapípání komunikační linky.
„Pane, Teliané se dali opět do pohybu. Míří k Marsu poloviční rychlostí, kromě asi deseti lodí které míří k jejich invazním jednotkám.“
„To je docela zlé. Za jak dlouho budou u Marsu současnou rychlostí?“
„Současnou rychlostí přiletí do nulové vzdálenosti za sedm a půl hodiny. Mohou je trochu zdržet miny a odpalovací plošiny které jim rozmísťují korvety do cesty. Nebude to však moc dlouho a pochybuji že to bude mít jiný než psychologický efekt.“
„Dobře Alane, svolejte celý štáb do mé konferenční místnosti.“
Admirál se zvedl a odešel za svým štábem s již pomalu se rodícím plánem.
Velkoadmirál Lutr stál ve středisku bojových informací a díval se do obřího holotanku o průměru pěti metrů. Situaci kterou tam viděl se mu vůbec nezamlouvala. Teliané se rozhodli příliš nezdržovat a okamžitě po zničení základny Saturn zamířili k Marsu. Naštěstí neletěli zrovna nejrychleji, ale stále dost na to aby stihly vyřídit Frankse se základnou ještě předtím než se on spojí se Sjednocenou flotilou. Franks sice přišel s dobrým plánem, kdy na ně zaútočíme ze tří stran, během bitvy se flotily spojí a zlikvidují Teliany do poslední lodě. Základem to byl jeho plán, ale takové rozdělení sil by se mohlo stát osudným. Teliané se mohli soustředit na jednu skupinu, prorazit skrze ní a tím eliminovat přesilu kterou nad nimi získali. Bohužel to vypadá, že jinou možnost nemá, kysele se usmál, pokud neobětuje Mars spolu s téměř jednou a půl miliardou lidí na povrchu a oběžné dráze. Dalším problémem bude otázka velení, on má sice nejvyšší hodnost, ale budou zde bojovat tři různí vrchní velitelé a to by mohlo způsobit určité potíže. Zarazil se a podmračeně se podíval přes holotank na admirála Trinche.
„Alexandře, kdo se vlastně stal vrchním velitelem pozemských vesmírných sil? Pokud si dobře pamatuji tak ho musel jmenovat ministr války.“
„Ano, ale velitelem flotily je další admirál v žebříčku velení. Ministr může jmenovat jiného vrchního velitele, ale to na věci nic nemění. Admirál Franks by stejně zůstal velitelem, protože jediný, kdo místo něj přichází v úvahu je admirál Brouven, ale ten je raněný. Dalším v pořadí velitelské struktury je viceadmirál Feid jako náčelník obraného štábu. Smím vědět proč to chcete vědět, pane?“
„Protože jej potřebuji přesvědčit, aby my svěřil dočasné vrchní velení soustavy. Rád bych předešel nedorozuměním v bitvě když nám půjde o krk. Spojte mne tedy okamžitě s ministrem Klintnem. Poté odešlete správu na Háda. Ať se pomalu přesunou za Teliany a udeří na ně řekněme čtvrt hodiny po začátku bitvy. Závěrečnou bitvu o tuto soustavu svedeme u Marsu.“
„Ano pane, hned to zařídím.“ Admirál se již otočil, ale najednou se zarazil a otočil zpět. „Pane, naši lidé ani spojenci nevědí o projektu Áres téměř nic. Nebylo by dobré jim poslat i specifikace a senzorové charakteristiky, aby po nich někdo nezačal střílet?“
„Hmmm… To je dobrá připomínka Alexandře a taky velice chytrý způsob jak ze mne dostat co to vlastně projekt Áres je. Dobrá, pozvěte ministra Klintna na Hromovládce a já to vysvětlím i jemu.“
O půl hodiny vcházel na vlajkový můstek postarší muž a pevným krokem a s ostrým pohledem zamířil k postavě u holotanku. Velkoadmirál podal příchozímu ruku a pevně ji stiskl.
„Vítejte na Hromovládci, pane ministře. Nemáme mnoho času a proto přejdu rovnou k věci. Chci, abyste my svěřil vrchní velení při obraně soustavy.“
Ministr jen malinko našpulil rty a zhoupl se na patách.
„Očekával jsem to, velkoadmirále. Jsem si vědom toho, že vaše jednotky jsou zde ty nejdůležitější, ale nemohu zbavit admirála Frankse velení ve váš prospěch bez nějakého důvodu. Sjednocená flotila také zůstává samostatnou jednotkou, která bude koordinovat svůj postup s naším a přizpůsobí se ucelenému plánu obrany. Spolu s admirálem Franksem jste vymysleli dobrý plán jak Teliany skřípnout do kleští, ale jak se říká. Každý si bude hrát ve svém koutě hřiště. Mohu zařídit, že se vám více přizpůsobí v strategických rozhodnutích, ale taktická stránka bitvy je jeho věc, on je velitel flotily.“
„Aha, no to mi bude muset stačit.“
„Pokud vím, chtěl jste mi ještě ukázat vaši tajnou zbraň.“
„Ano pane. Poručíku zapněte holotank.“
Nejprve se pomalu rozsvítil spodní zobrazovací kruh, poté horní a po pár sekundách se mezi nimi začal utvářet nejasný obraz. Obraz který pomalu nabýval jasných tvarů. Všichni v místnosti sledovali obraz se zatajeným dechem. Obraz vznášející se v holotanku byl jakýsi hranol ve tvaru šestiúhelníku, zakončený z obou stran charakteristickými prstenci gravitačního pohonu. Tyto prstence byly dvakrát větší než u největšího superdregnoutu a přesto měli sotva poloviční průměr než samotný hranol. Uprostřed se táhl celým trupem válec spojený s pohonnými prstenci a hranolem mohutnými konstrukcemi.
„Toto je projekt Áres. Jednotlivé segmenty sestávají z destruktorů třídy Excalibur. Tato třída byla vyvinuta primárně jako létající pevnosti. Nemá nadsvětelný pohon, je pětkrát větší než normální superdregnout a to umožnilo zvýšit salvu na čtyři sta padesát střel. Štíty jsou stejně silné jako u orbitálních pevností. Konstrukce uprostřed byla vyvinuta původně pouze jako dopravní prostředek, ale po několika úpravách se stala jejich součástí. Stále je možné jednotlivé lodě oddělit, ale jejich síla spočívá právě v tomto uspořádání a jistých aspektů s tím spojených. Nosná konstrukce má zabudované obří zásobníky a její energetické reaktory dodávají potřebnou energii pro dalekonosná energetická torpéda s dostřelem přes čtyři miliony kilometrů. Další neocenitelnou výhodou je rotační kadence, kdy se celá konstrukce otáčí kolem své osy. Tímto se zkrátily prodlevy mezi jednotlivými salvami na pět až patnáct vteřin, to podle toho jak dobrá je posádka nebo nakolik je poškozena konstrukce bojem. Odstředivá síla je odstraněna kompenzátory hybnosti. Jejich nevýhody jsou zřejmé, rychlost a manévrovací schopnosti jsou otřesné. V tuto chvíli míří tři s malým doprovodem k Marsu a vpadnou Telianům do zad čtvrt hodiny po začátku bitvy. Tím je sevřeme ze čtyř stran, ale pokud se soustředí pouze jedním směrem dřív než dostatečně zdecimujeme, pak by mohli uprchnout a proto jsem vás chtěl požádat o vrchní velení abych mohl koordinovat naše síly k celkovému drtivému úderu.“
„Jsem si toho vědom velkoadmirále, ale jak jsem řekl, velitelem soustavy je nyní admirál Franks a podle toho by jste se k němu měl chovat. Franks je dobrý a s tímto vaším projektem myslím, že nebude potřeba výrazného zásahu. Nyní když mne doprovodíte do člunkového doku, se odeberu zpět na povrch.“
„Jistě, pane ministře.“
I po jejich odchodu se téměř všichni, z posádky můstku, stále dívali na obraz v hologramu. Když se vrátil komodor Tche´Al a zamračeně se rozhlédl, všichni se překotně vrátili zpět do práce.
„Za pětačtyřicet minut odlétáme vstříc bitvě. Všichni máte svou práci tak se do ni pusťte a koukejte sebou hodit. Je potřeba uvědomit doprovodné jednotky o …….“ Stál tam a udával rozkazy na všechny strany. Po dvou hodinách se pomalu přibližovali k Marsu a modlili se aby nepřítel zůstal a bojoval.
Prétor Raduz, seděl ve svém křesle a pro sebe se spokojeně usmíval, lidé konečně udělali chybu. Flotila pozemšťanů zůstávala na oběžné dráze Marsu čímž se připravuje o výhodu mobility. Na druhou stranu to zřejmě bude další z jejich pastí, úsměv mu potemněl. V otevřeném střetu je zničí, to věděl jak on tak oni, ale oni musejí Mars bránit protože to není vojenská základna kterou mohou obětovat. Obydlená planeta je třeba bránit a oni se rozhodli ji bránit.
„Měli se nás pokusit vmanévrovat mezi sebe a pevnosti a ne zůstávat na orbitě.“ Ozval se vedle něho jeho pobočník v ozvěně jeho vlastních myšlenek.
„Ano, ale jsem si jistý že je to další z jejich pastí. Předpokládám, že zde se objeví Sjednocená flotila jako čerstvé posily a pokusí se nás překvapit. Za hodinu se dostaneme na dostřel a v tu chvíli by se měli objevit ze směru od Země.“
Pobočníkovi se někdo ozval ve sluchátku přes které byl spojen se všemi důležitými komunikačními kanály. Zamračil se a poté se obrátil ke svému veliteli.
„Pane, senzory objevily flotilu mířící k Marsu. Odhad je sedm set padesát lodí, ale jejich vektor je od okraje soustavy.“
„Aha, opoždění hosté. Proto se nás snažily zdržet, ale to …“
„Promiňte pane, ale objevila se druhá flotila směřující od Země.“ Pobočník ohromeně vytřeštil oči. „Zopakujte to ještě jednou asi jsem špatně slyšel.“ Poté nasucho polkl.
„Pane, druhá flotila čítá přibližně třináct set lodí.“
Prétor ohromeně zíral na svého pobočníka, neschopen cokoli říct. To přece není možné, kde by vzali tolik lodí. To musí být nějaký trik, ale jak by mohli předstírat více jak tisíc lodí. Zarazil se, ne to je nemožné to by nedokázali.
„Jaká je identifikace druhé flotily? Chci vědět jestli nepatří Werzianům.“
Pobočník na něho zíral, ale až když zachytil hněvivý pohled svého nadřízeného pak teprve tlumočil dotaz do mikrofonu.
„Ne pane, identifikace lodí patří Corseanům a Lixianům žádné Werzianské signatury.“
Prétor jen přikývl, vstal a přešel k holodispleji znázorňující stávající situaci. Podle odhadů dorazí k Marsu asi půl hodiny poté co se dostane na dostřel. Míří přímo k planetě, ale i kdyby se mu podařilo zničit tamější flotilu spolu s orbitální obranou, o čemž pochyboval, přijde o mnoho lodí a lidské posily ho dostanou mezi sebe. Díval se na displej a přemýšlel nad možnostmi, ne že by jich měl nějak moc, vlastně má jenom čtyři. Může se obrátit, stáhnout se a vyžádat si posily, ale to by ho stálo krk a jeho lodě by museli jít do boje stejně tentokrát však již proti jednotnému nepříteli. Může pokračovat ve svém plánu a zaútočit na planetu, ale tím jim de facto vleze znovu do pasti. Přistoupil k němu komandér Draz, velitel Frrestu a přejel pohledem displej.
„Rozkazy, pane?“
„Hmm, rozkazy. Prakticky nemáme jinou volbu než zaútočit na Sjednocenou flotilu a tím alespoň zredukovat jejich početní převahu.“
„Máme však technickou a morální převahu. Nepopírám, že nás to bude bolet, ale my vyhrajeme i kdyby se spojili.“
„Brání svou domovskou planetu komandére a to je obrovský morální potenciál.“
„Jistě, pane.“
„Přeskupíme se do formace cherera a za pět minut přejdeme na nový vektor a plnou rychlost.“
„Zničíme lidi a vrátíme se domů se slávou, pane.“ S tímto ceremoniálním pozdravem se otočil na patě a odešel na svůj můstek.
Prétor se za ním díval a přemýšlel, zda svůj bojový zápal a optimismus komandér jen hraje, nebo je opravdu takový idiot. Rozhlédl se a uvědomil si, že stejnou otázku řeší všichni z jeho lidí. Odfrkl si, nyní musel myslet na lidi a ne na komandéra, který se nechal spolknout propagandou.
„Už je to jisté, zamířili ke Sjednocené flotile, není to žádný úhybný manévr.“
„Toho jsem se bál, Lucasi.“
„Nějaké zprávy co chce admirál Grisom podniknout?“
„Ne, pane. Změnil vektor k Marsu, ale to je všechno.“
„Kdy a kde se střetnou?“
„Za třiatřicet minut se ocitnou dva miliony kilometrů od sebe a Sjednocená bude osmnáct a půl milionů kilometrů od oběžné dráhy Marsu.“
„Hmmm. Takže spolu s SRN by je mohly skřípnout mezi sebou a zdržet než přijdeme my a Áres.“
„Ano, ale nevím jestli je to dobrý nápad. Byla by to příliš vyrovnaná bitva ve prospěch Telianů a způsobili by příliš velké ztráty, kterým jsme se chtěli vyhnout.“
„Přesně tomuhle jsem se chtěl vyhnout.“ Podrážděný podtón velkoadmirálova hlasu přinutil ostatní důstojníky na můstku se ještě pilněji zabrat do své práce.
„Pane, dostali jsme správu z Atlantisu.“ Ozval se spojovací důstojník ze svého stanoviště.
„Admirál Franks zůstane na orbitě Marsu a admirál Grisom se pokusí vyhnout střetu. Dále nás žádá, abychom zamezili Telianům ústup.“
Velkoadmirál se zamračil, když mu holoprojektor ukázal o co se Franks snaží. Nebezpečná hra pomyslel si a zamračil se ještě víc. Bylo velice pravděpodobné že mu Teliané nesednou na vějičku a pak celá jejich flotila uprchne, ať on udělá cokoliv.
„Za jak dlouho se můžeme přiblížit na dostřel?“
„Při nejvyšší rychlosti se dostaneme na dostřel za osmdesát minut.“
„V té době se však Raduz odpoutá a my ho budeme pouze stíhat. Vymyká se nám to z rukou, sakra. Zašlete zprávu na Zeus, ať se přesunou co nejrychleji na pravobok Telianské flotily a to co nejblíže jejich ideálního únikového vektoru. Další zprávu zašlete na Atlantis, musejí se spojit se Sjednocenou flotilou ještě před dosažením orbitálních drah. Musejí se navzájem podporovat a vydržet dokud nepřiletíme nebo se Teliané neodpoutají.“
„Co když se rozhodnou neposlechnout vás a budou pokračovat dál v tomhle cirkusu?“
„Pak v tom budeme sami, Lucasi“
„Ano, je mi ctí s vámi sloužit, pane.“
„Děkuji, kapitáne.“
Velkoadmirál přistoupil ke svému křeslu, ale neposadil se. Stál uprostřed můstku a hleděl jako už tolikrát na muže a ženy, kteří pod jeho velením jdou do bitvy. Pozoroval, jak každý plní své úkoly a vzedmula se v něm vlna pýchy. Ano i kdyby zemřeli, nebude to zbytečné, vykoupí lidstvu a Zemi dostatek času na to, aby se vzpamatovala a porazila Teliany.. Alespoň v to doufal.