Ticho před bouří VI
Prétor Raduz seděl v předpokoji apartmá lidského hotelu, které si zvolil pro ubytování Druhý Tribun Tarek. Prétor se na setkání netěšil, protože věděl co bude následovat. Druhý Tribun byl de facto druhý nejvyšší velitel telijských vojsk a po té co se vrátily před dvěma dny ze sluneční soustavy poraženi, nebude mít jinou možnost než ho nechat zatknout pro zradu. Vlastně nechápal proč ho nenechal zatknout již po jeho příletu. Dveře do sousední místnosti se otevřely a vešel sluha jenž se Prétorovi uklonil.
„Jeho excelence Vás přijme, Prétore.“
Prétor tedy lehce vstal a pomalu vstoupil do příjemně laděné místnosti. Dveře se za ním zavřely a on se rozhlédl. Bylo zde ponecháno původní lidské příslušenství a třebaže si neliboval v přepychu, zde to bylo zařízeno velice vkusně. Druhý Tribun seděl za velkým psacím stolem a pročítal si na terminálu hlášení od velitelů, jeho velitelů uvědomil si hořce Prétor.
„Posaďte se prétore.“
„Raději postojím, když dovolíte, Vaše excelence.“
Tribun jen pokrčil rameny a dál pročítal hlášení. Po pěti minutách se zvedl, obešel stůl a natáhl před sebe ruku.
„Musím vám vyslovit své uznání, jen málo velitelů by se odpoutalo z boje a ještě míň ve vašem postavení.“
Prétor neschopen slova stiskl nabízenou ruku u lokte, načež mu to tribun oplatil a sklonil hlavu.
„Vím že je to proti kodexu i předpisům, ale alespoň jsem zachránil lodě a jejich posádky před zbytečným umíráním. AsPrétor Mazik se s nimi zde může utkat za našich podmínek.“
Tribun pustil ruku a udiveně povídá.
„Nevěděl jsem že asprétor Mazik povýšil na velitele flotily.“
„Promiňte pane, ale myslel jsem, že jste si mne pozval proto, abyste mne zbavil velení.“
„Nikoliv prétore, jste náš nejlepší frontový velitel a oba víme, že kdybyste se nepřipletl k tomu incidentu s asprétorem Komagenem, pak byste byl již conprétor.“
Prétor ohromeně zíral na tribuna. Na svého dřívějšího velitele a učitele sice nezapomněl, ale připomínat ho nebylo moc moudré. Asprétor Komagen byl jedním z důstojníků kteří zastávali nový způsob myšlení. Názor, že je třeba celý kodex i všechny řády přehodnotit. Při jednom proslovu se však velice nevybíravým způsobem vyjádřil o vojenské radě a ta ho za to chtěla sesadit a postavit před soud. Když se o tom dozvěděl zorganizoval ze svých jednotek vzpouru a chybělo mu jen velice málo k úspěchu. Jediné, co mu vlastně chybělo byla politická podpora, která by jeho puč podržela i u ostatních důstojníků. On byl tehdy velitelem jedné z Komagenových lodí, ale v době incidentu byl v nemocnici na domovské planetě aby podstoupil jeden chirurgický zákrok.
„To neměl být chyták, prétore. Já náhodou plně souhlasím s Komagenovým názorem a souhlasil jsem i tenkrát, ale neměl jsem žádnou velkou politickou moc, abych ho podpořil a přežil. Stejně jako vy jsem hrál mrtvého brouka, abych přežil, a takových je mnohem víc. Nyní nastal čas abychom dokončili, co náš učitel začal. V námořnictvu jste velice oblíbený, jednotky expanzní flotily jsou vám velice oddány a já věřím, že pokud je povedete, pak za vámi půjdou. Co vy na to?“
Prétor neschopen slova stále zíral na muže před sebou a nemohl pochopit, jak dokázal přežít a dostat se s těmito názory a úmysly do funkce druhého tribuna. Když se však zamyslel nad druhou možností a to jisté smrti z rukou vojenské rady, pak nebylo o čem příliš přemýšlet.
„Jistě vaše excelence, myslím, že máte pravdu. Ten čas právě nadešel.“
Na prahu hvězdné soustavy Kerberos se vynořila osamělá loď. Torpédoborec Cherubín Corseiské aliance se obezřetně sunul do nitra soustavy. Nadporučík Garner, velitel lodi, se snažil neupírat stále nervózní pohledy na svého důstojníka obsluhujícího senzory. Cherubín je loď třídy Chrabrý a pyšnil se vynikajícími senzory. Lodě této třídy byly přímo navrženy jako průzkumné a výzvědné lodě a celou jednu eskadru dostala k dispozici kontraadmirál Janovská a nově vytvořená CIS (Corsea Information Services). Garner měl toto místo díky tomu, že sloužil s admirálem na její poslední lodi jako její zbraňový důstojník, a on nyní přemýšlel, zda na to opravdu má, být velitelem hvězdné lodě. K takovým úvahám si však vybral špatné místo a čas, teď je potřeba splnit úkol.
„Co říkají senzory, Marku?“ Obrátil se na svého důstojníka obsluhujícího senzory.
„Hmmm, je to zvláštní, pane. Nemám tu žádné energetické emise, kromě několika družic.“
„Aha, a co vnitřek soustavy?“
„Taky nic, ale na tuhle vzdálenost by mohli ležet v klidovém režimu, a pak bychom je neviděli.“
„To je velice nepravděpodobné. Zaletíme dovnitř to trochu omrknout. Nasměrujte nás k Gibraltaru na minimální výkon, kormidelníku.“
„Nepravděpodobný bylo i to, že tak otevřeně zdrhnou.“ Zabručel si pro sebe podporučík, ale poslušně navedl loď na zadaný kurz.
Velkoadmirál seděl v prostorné kanceláři nyní již vrchního velitele SRN admirála Frankse. Spolu s ním zde byl admirál Grisom, vrchní velitel Sjednocené flotily, admirál Andrman, velitel Lixianských sil, a viceadmirál Spencr, velitel zbytků KSN. Nikdo nemluvil, ale každý si měřil své protějšky zkoumavým a přísně potlačovaným pohledem. Nikdo si nedělal o nadcházející bitvě žádné iluze. Dveře kanceláře se otevřely a jimi vstoupil zachmuřený admirál Franks, poté co vyprovodil ministra obrany. Posadil se za svůj stůl a rozhlédl se kolem po tvářích důstojníků.
„Bohužel pánové, jak jsem předpokládal. Ani ministr Klain, ani prezidentka Mongliová neuvolní více jak tři eskadry superdregnoutů s doprovodem. Není to mnoho, ale po tom výprasku, který dostali tady, by to mělo stačit. To si alespoň oba myslí a vzhledem k vašemu projektu Áres bych tomu i věřil.“ Kývl hlavou k velkoadmirálovi.
„Možná vesmírné síly ano, ale co pozemní? Na Gibraltar si Telijané přivezli kompletní invazní armádu. Osm set tisíc po zuby ozbrojených a fanatických Telijanů není něco, co bych bral na lehkou váhu. Až my budeme ničit jejich námořnictvo, oni mohou zabíjet naše lidi.“ Viceadmirálův hlas byl rozhněvaný a jeho trpký tón zasáhl všechny přítomné důstojníky.
„Vaše armáda přece zůstala na povrchu.“ Namítl admirál Grisom.
„Pf… Chcete říci to, co z ní zbylo. Hlavní tělesa a těžká technika padla za oběť obraně v prvních týdnech okupace. Pokud vím, zůstala asi třetina armády, která se skrývá a vede partyzánskou válku.“
„Dobrá, shrňme si naše pozemní síly,“ admirál Grisom si zamračeně promnul bradu. „Můžeme poskytnou asi devadesát tisíc námořních pěšáků a asi dvacet tisíc vojáků armádních obrněných jednotek, ale víc jich do zahájení útoku nedám dohromady.“
„To je sto deset tisíc, na Gibraltaru zůstalo odhadem čtyři sta tisíc vojáků a já mohu za Zemi poskytnout přibližně sto padesát tisíc vojáků obrněných jednotek a padesát tisíc námořních pěšáků. To dává dohromady sedm set deset tisíc, což, pokud budeme ovládat oběžné dráhy, by mělo stačit.“ Admirál Franks pokyvoval hlavou a promýšlel, jak soustředit tolik sil.
Viceadmirál Spencr se podíval na velkoadmirála, který dosud nepronesl jediné slovo.
„A co Corseiská aliance? Kolika vojáky může přispět?“
„Máme přibližně šedesát tisíc námořních pěšáků zde na lodích a poslal jsem pro 1. armádní pluk, což je pětadvacet tisíc vojáků včetně obrněného praporu. Není to mnoho, ale jak řekl admirál Franks, pokud budeme ovládat oběžnou dráhu, pak jich nebude ani zapotřebí. Pokud se vám to zdá málo, pak to asi málo bude, ale musíte si uvědomit, že většina našeho personálu je vázána v námořnictvu.“
Viceadmirál se chystal něco odseknout, ale komunikační panel na stole zapípal. Admirál se k němu obrátil a přijal volání. Na obrazovce se objevil poručík, za nímž bylo slyšet ruch velitelského ústředí.
„Admirále, Cherubín se ohlásil naší vnější hlídce.“ Vzhledem k tomu, že pozorovací stanoviště bylo zničeno, umístil admirál na vnějším okraji hlídkové lodě.
„Aha, dobře. Jakmile bude Cherubín na oběžné dráze, zařiďte pro jeho kapitána raketoplán, aby mohl podat hlášení.“
„Ano pane.“ Terminál potemněl a admirál se obrátil zpět k důstojníkům. „Myslím, že bude rozumné počkat do příletu Cherubína, abychom mohli formulovat přesné plány. Pokud nikdo nemá nějaké námitky, rád bych vás pozval do důstojnické jídelny na oběd.“ S tím se všichni postupně zvedli a odkráčeli ve veselé náladě k jídelně, bavíce se mezi sebou o nadcházejícím jídle, jako by žádná válka nikdy nebyla.
Nadporučík Garner se v přítomnosti tolika admirálů necítil příliš ve své kůži. Stál uprostřed kanceláře admirála Frankse a snažil se neošívat.
„Kapitáne, vy tedy tvrdíte, že v soustavě Kerberos je jen třicet lodí a žádná není větší než bitevní křižník? To je přece velice zvláštní. Musejí předpokládat náš útok v co nejkratší době a Kerberos je náš první logický cíl.“ Promluvil nevěřícně admirál Grisom.
„Připouštím, že je to zvláštní, ale je to tak. Prohlédlj jsme celou soustavu a nikde jsme nenašli žádné jiné lodě než ty, co jsou na oběžné dráze. Nikde nejsou ani jejich nákladní a invazní lodě. Jakoby se kompletně stáhli a nechali vzadu jen pár lodí, aby nás zaměstnali.“
„To co tam nechali, nás nezaměstná ani na čtvrt hodiny.“ Odfrkl si viceadmirál Spencr.
„Možná, ale je to přesně ta taktika, která nás znovu oslabí a rozdělí naše síly, přičemž oni utrpí jen velmi málo. Předpokládám, že lodě, které v Kerberu zanechali, jsou dost poškozeny.“ Velkoadmirál zvedl hlavu od čtečky kde si znovu pročítal hlášení nadporučíka Garnera. „Budeme zanechávat jednotky v soustavách, které opustili, a tím své síly rozdrobíme a oni si nás opět sesbírají. Podle mne bychom měli osvobodit Gibraltar samozřejmě, ale ihned poté se vydat za hlavními silami nepřítele a rozdrtit je.“
„Nejprve musíme být schopní zajistit bezpečí našim lidem zde a v Kerberu, než se za nimi pustíme.“ Viceadmirál Spencr byl z představy opuštění svého domova evidentně rozhořčen.
„Velkoadmirále, nejprve musíme zabezpečit obě soustavy, poté opravit své lodě a postavit nové. Teprve poté můžeme, jak vy říkáte, rozdrtit nepřítele.“ Admirál Grisom se sice netvářil přímo nepřátelsky, ale z jeho hlasu to bylo velmi dobře poznat.
„Aha. A co vy admirále Franksi, ani vy se mnou nesouhlasíte?“
Admirál Franks jen pokrčil rameny. „Souhlasím, ale nemohu vám poskytnou lodě a lidi bez souhlasu ministra Klintna. A pokud dá souhlas pak to nebudou větší síly než ty, které povolil na bitvu v Kerberu a to jenom na několik týdnů nebo, měsíců.“
Viceadmirál Spencr se zamračil na velitele SRN, ale nic neřekl. Nadporučík sledoval tuto ostrou výměnu názorů mezi nejvyššími veliteli s dosti pochmurnými myšlenkami.
AsPrétor Unkor, velitel Telijské domovské soustavy stál v řídící místnosti Bogoranu, největší a nejnovější bitevní stanice. Mračil se na všechny strany a jeho pohled nevěstil nic dobrého. Unkor byl tyran a jeho podřízení ho přímo nenáviděli, ale jeho nadřízení ho milovali. Byl jedním z nejoddanějších důstojníků a třebaže se svými podřízenými zacházel jako s otroky, měl velice uspokojivé výsledky. Před dvěma dny dohnal k sebevraždě bývalého velitele stanice, protože s ním nebyl spokojen a převzal velení sám. Poté, co dálkové senzory odhalily blížící se flotilu, byl jako na trní. Přilétající lodě byly identifikovány jako expanzní flotila a ta přilétala do domovské soustavy pouze po skončení války na vítěznou přehlídku. Věděl sice, že se mají vrátit, ale netušil že tak brzo. Rozhodně však nehodlal být nepřipravený a jeho podřízení nyní pospíchali, aby splnili jeho rozkazy co nejrychleji. Brzy začnou létat na stanici význační občané, politici a hlavně důstojníci z hlavního štábu. Pokud budou spokojeni, mohlo by se to projevit povýšením, a to je přesně to, co chce.
Po dvaceti minutách se opravdu začali dostavovat první hosté, ale jejich pochmurná nálada nevěstila nic dobrého. AsPrétor si to nedovedl vysvětlit. Při triumfálním návratu expanzní flotily byly politické i osobní rozpory či problémy odsunuty alespoň částečně stranou. Když se však flotila vynořila z hyperprostoru došel k názoru, že nálada je odpovídající. Ukázalo se, že téměř třetinu flotily tvoří přepravní armádní lodě. Podle všeho tedy neproběhlo vše tak úplně podle plánu, ale tím lépe, pokud dokáže zapůsobit na své hosty mohli by ho povýšit právě proto, aby ukázali, že výkonnost bude po zásluze odměněna. Flotila se ohlásila hlídkové stanici i hlídkujícím lodím a pokračovala do nitra soustavy. Vše vypadalo jak má být, dokud se nedostala na dostřel energetických zbraní od základny. Flotila se najednou přeskupila do bojové formace. AsPrétor se zamračil, vítězná přehlídka se sice prováděla v bojové formaci, ale nejprve měli vyčkat na oslavu, vlajkoví velitelé se měli dostavit i se zajatci na stanici. Najednou se na vyhlídkovou galerii otevřely dveře a z nich se vyhrnuli námořní pěšáci v plné zbroji a nekompromisně se drali do místnosti. Téměř polovina přítomných zde měla osobní ochranku, ale pěšáci je odzbrojili téměř v jednom okamžiku. Komandýr přistoupil k hloučku vysokých důstojníků a něco s nimi promluvil. Většina zbělela jak křída. Komandýr se otočil a tentokrát hlubokým hlasem promluvil nahlas.
„Z rozkazu prétora Raduze a druhého tribuna Tareka jste všichni zatčeni.“ Civilisté se nechápavě rozhlíželi kolem, ale žádný z pěšáků nedával nic znát. Za komandýrem stál conprétor Zaberrdez, velitel rozvědky, prétor Fora a několik asprétorů a agprétorů z velitelství, ale nikdo neprotestoval, jen tam stáli s prázdnými pohledy. Komandýr však pokračoval. „Prosím, o nic se nepokoušejte. Nejenže máme povoleno použít sílu, ale máme přímo rozkaz ji použít při jakémkoliv náznaku nepokoje.“
Po těchto slovech se otočil, zasalutoval a odešel z místnosti. AsPrétor zbledl vztekem, protože poznával pěšáky rozestavené kolem místnosti. Byli to jeho pěšáci z jeho stanice. Už chtěl vykročit ke strážím a pěkně jim to vytmavit, ale zadržela ho ruka na jeho rameni. Za ním stál šestý tribun Horrus, ministr zahraničí a jeho dlouholetý spojenec v politice. Upřeně se na něho díval.
„Ne abys udělal nějakou hloupost. Ti pěšáci jsou celí nažhavení, abys jim dal sebemenší záminku pro tvoji vraždu.“
„Pfrgrr.“
V konferenční síni Frrestu seděla prozatímní vláda. V čele stolu seděl první tribun Gerrald, po jeho pravici seděl druhý tribun Tarek, pátý tribun Hurd, ministr financí a osmý tribun Vandrem, ministr informatiky. V druhém čele seděl conprétor Mogaret a po jeho pravici a na židlích okolo stěny pak vysocí důstojníci, kteří se účastnili převratu. Prétor Sandars, asprétor Okoma a komandant Luandorr byli však jediní důstojníci, kteří se se svými jednotkami připojili a nebyli součástí expanzní flotily či expanzních jednotek. V tuto chvíli se do všech stran rozprchly kurýrní čluny, aby informovaly všechny základny a jednotky o změně vlády a velení. Nebylo vyloučeno, že někteří to nebudou akceptovat a vydají se se svými jednotkami sem, aby jim to dokázali svými zbraněmi, ale domovská soustava včetně expanzní a domovské flotily plně podporovaly novou vládu. Proti takovému soustředění sil je téměř jakýkoliv útok sebevraždou.
„Pánové, předpokládám, že většina z vás byla dosti překvapena když se ukázalo, že za celým převratem stojím já, ale můžete mi věřit, že sdílím vaše ideály i přesvědčení. Změna je nutná. Původně jsme vše plánovali až po vítězné válce, ale po naší porážce u Země se ukázalo, že by to trvalo příliš dlouho. Věřím, že díky rozhodnutí prétora Raduze o stažení našich jednotek z Kerberu a několika nedůležitých soustav jsme získali dostatek času, abychom vojenskou situaci zvládli. Naše politická situace už tak dobrá není. Vládu de facto představujeme pouze my, co jsme tady, a naše úseky odpovědnosti, ale ostatní budou muset být sesazeni ne-li rovnou zatčeni, a to včetně svých podřízených. Alespoň těch bezprostředních. Jaká je situace ve vojenských kruzích vás bude informovat conprétor Mogaret.“ První tribun pokynul na protější stranu stolu. Podmračený důstojník lehce přikývl a rozhlédl se po přítomných.
„Nejprve bych začal naší vojenskou situací a hlavně válkou s lidmi. Podle mého názoru nemáme tolik času, kolik bychom si přáli a to díky dramatickému zmrtvýchvstání velkoadmirála Lutra a jeho Corseiské aliance.“ Přítomní důstojníci se zatvářili ohromeně a několik civilistů nechápavě. První se vzpamatoval asprétor Mazik.
„Promiňte pane, ten přece zemřel v Tolijaské soustavě před více jak sto čtyřiceti lety.“
„Nikoliv, velkoadmirál byl zajat a zmražen. Původně měl být vystavován jako trofej, ale později se od toho upustilo. Celé ty roky byl v jednom z našich přísně tajných zařízení pro skladování podobných kuriozit. Před pěti měsíci na toto zařízení podniklo útok nepřátelské komando s podporou eskadry superdregnoutů. Utrpěli devadesáti procentní ztráty, ale podařilo se jim odvézt mrazící box i s velkoadmirálem. Nevíme sice, kde sebral tolik lodí, ani jak se jim podařilo vytvořit to, co prétor Raduz pozoroval při bitvě o Zemi, ale to je vedlejší. Důležitější je, že to existuje. Přidejte k tomu velkoadmirála Lutra, který už tehdy byl jedním z nejlepších lidských stratégů a dnes bezesporu tím nejlepším je, a máme dobrý recept na katastrofu. Nepochybuji, že se v Kerberu ani nezastaví a bude pokračovat do některé naší uzlové soustavy, kde se pokusí zničit naše oslabené síly a poté bude pokračovat dál, aby nám způsobil co největší ztráty. Proto bychom se neměli ukolébat dojmem, že máme dostatek času, ale abych se vrátil k původní otázce. Předpokládám, že několik velitelů bude dosti razantně proti této vládě, ale jsem si jistý že to bude pouze několik fanatických stoupenců. Vrchní velení to je však jiný případ. Vojenská rada je příliš nebezpečná. Pokud bychom ji nechali u moci, mohli bychom skončit velice brzo v plamenech očistce. Největší problém bude asi ve vnitřních světech, kde velitelé těžili ze starého režimu. Nová vojenská rada je však již kompletní, stačí pouze vyřídit potvrzení jmenování.“ První tribun přikývl.
„Dobrá potvrdím jmenovaní co nejdříve a nechám vás řešit vojenskou situaci, dokud já nevyřeším tu politickou.“
Hromovládce se majestátně šinul k okraji soustavy Kerberos. Spolu s ním odlétala celá Corseiská aliance, tři eskadry superdregnoutů SRN s doprovodem několika eskader křižníků a tři samotné eskadry dregnoutů UF. Nebylo to sice mnoho, ale i to bylo víc než se velkoadmirál odvažoval doufat. Ten se nyní rozhlédl po přítomných důstojnících v jeho kajutě. Viceadmirála Moora znal z několika málo porad s důstojníky SRN. Působil klidným dojmem profesionála na svém místě, ale neznal velitele ze sjednocené flotily. Viceadmirál Beghem, velitel 2. operačního svazu UF byl sice podle jeho informací dobrým stratégem a jeho parádní uniforma bez poskvrnky říkala, že je to muž, jenž dokáže udržet pořádek v eskadře až s téměř puntičkářskou přesností. Na druhou stranu byl z dlouhé řady armádních důstojníků a podle toho se choval. Nutil lidi držet s ním krok, ale nesnažil se je vést. Dál pak byli přítomni admirálové Andrman, Bek, Trinch, Marx a Kozlov. Generálové Dowsnová, vrchní velitel Corsea Marines (Corseiská námořní pěchota), Sikorsky, velitel 1. armádní divize, a plukovníci Gněvko, velitel 1. pluku CM, Isuzu, velitel 2. praporu CM.
„Pánové, naším prvotním úkolem je zajistit si předsunuté základny pro další postup, ale hlavně pro lepší obranu Země a Gibraltaru. Mám v úmyslu rozdělit naše síly na šest samostatných jednotek a zaútočit na vybrané cíle. Tyto cíle jsou však jen slabě chráněny a nemají význam sektorových soustav, ale budou to první fousky proti případnému protiútoku. Jediná uzlová soustava, na kterou zaútočíme je soustava Nový Samarkant, kde Telijané drží sektorovou flotilu. Tato soustava je také prozatím jediná, na které vysadíme trvalé vojenské jednotky generálmajora Sikorského. Ostatní jednotky námořní pěchoty budou vysazeny jen proto, aby zpacifikovali Telijské pozemní jednotky, a budou poté znovu vyzvednuty. Znáte mne, a proto tedy víte, že jsem zastáncem soustředění sil, a proto se po obsazení daných soustav znovu zformujeme v Novém Samarkantu, a teprve poté vyrazíme proti soustředěným silám nepřítele. Nějaké dotazy? Ne, dobrá přejdeme k rozdělení jednotek. Většinu první flotily spolu s jednotkami kontraadmirála Kozlova si vezmu s sebou já proti Samarkantu. Druhá útočná flotila přenechá několik doprovodných jednotek a eskadru superdregnoutů viceadmirálu Beghemovi, který zaútočí na soustavu Nové Japonsko. Další dvě eskadry dregnoutů přenechá viceadmirálu Moorovi, který zaútočí na soustavu Kasandra. Admirál Bek se zbytkem a jednotkami z první flotily zaútočí na soustavu Roadstar. Admirál Andrman s Lixianskými jednotkami zaútočí na soustavu Poznaň a nakonec viceadmirál Marx uzavře obranné pásmo obsazením soustavy Georga Washingtona.
O půl hodiny později se lodě zformovaly do náležitých operačních svazů a vstoupily do hyperprostoru směřujíce za svými cíli.