Galactica III - Triumf federace
Uplynuly tři měsíce od bitvy u Skynxnexie a v galaxii stále zuří občanská válka. Forseiská Aliance, se svou nejničivější zbraní, Ničitelem Světů, stačila dobýt většinu zbývajícího území Galaktické Federace.
Přetrvaly pouze čtyři sektory, Jamin, Andarenis, Uxan a bombardováním zničená Nimedie.Tyto sektory jsou neustále nahlodávány porážkami od aliančních vojsk a musí čelit jejich neustálému náporu.
Velvyslanci Galaktické Federace Caspene Gythelion a Los-Kean Alnya se spolu s doktorkou Erou Xan, která byla projektátorkou ničitele světů, ujali projektu obrany proti této ničivé zbrani, schopné zničit celou planetu jedním výstřelem.
A z Jaminského Císařského paláce nadále unikají tajné informace přímo do Aliančního vojenského centra na Elmexu.
kapitola
1
Nad Jaminským planetárním městem zapadalo slunce. Velký sluneční kotouč se pomalu ztrácel za zástavbou tisícimetrových mrakodrapů. Po oranžovém nebi se v dlouhých pruzích od jednoho obzoru k druhému táhly proudy tisíců černých siluet cestujících lodí.V císařském paláci, sídle federační vlády, bylo nesnesitelné vedro. Půl roku nekontrolovaná klimatizace neměla šanci proti létu Jaminských tropů.
Los-Kean stál na terase , vystouplé nad palácovými zahradami.Přemýšlel, jak by to tu asi vypadalo , kdyby tehdy před půl rokem neunesli Císaře Veudéa. Možná, že by tu také stál a díval se na zahradu, ale namyslel by na miliony mrtvých, které tato válka každým dnem přináší.
Bylo až neuvěřitelné, že ještě před sedmi Jaminskými měsíci se zabýval pouhými systémovými potyčkami a nyní měl na krku celogalaktickou občanskou válku.Znovu zamyslel , to on zapříčinil tuhle válku, jak by to dopadlo, kdyby Veudéa Neunesli. Možná by ty miliardy životů nepadly.
*
„Zaměřuji superlaser-Pal!!!" vykřikla Era a zmáčkla spoušť.
Z malého přístroje vyletěl tenký zelenobílý paprsek a mířil přímo proti tenké kovové fólii.Pomalu proletěl modravým elekrtoštítem, zpomalil se, zúžil, ale nezastavil, vrazil do fólie a spálil ji na popel.
Štít selhal.
Era si sundala ochranné brýle a s povzdechem je položila na stůl.
„Kolikátý to byl test?" zeptala se. „Právě si škrtám, 456- negativní." Odpověděl ji Caspene nad datapadem. „Už to nemá cenu." vzdechla si znovu znavená Era a opřela se o Caspenea.
„Zkus ještě přidat na intenzitě štítu." chlácholil ji Caspene s úsměvem a pomalu ji objal.
„To nejde,“ odporovala mu „tady to tak sice udělat můžu, ale v reálném měřítku to není proveditelné, k napájení by nestačily ani všechny zdroje Jaminu. Už si začínám myslet že je to nemožné."
„No tak Ero." snažil se ji uklidnit ji opět Caspene „Tak, ještě jedou, jak ta věc funguje."
Era se na něj zamračila „Už jsem ti to řekla nejmíň stokrát, 200 tisíc turbolaserů v jeden moment vypálí, paprsky po pěti procházejí spojnými elektročočkami a tím se spojují, to se opakuje ve všech třech odděleních lodě, dokud se všechny tři části superlaseru nespojí a nevyrazí jako jediný paprsek. Stačí?!"
„Ještě jednou?" popích ji Caspene. Era se pousmála a vesele začala znovu
„200 tisíc turbolaserů po pěti procházejí spojnými elektročočka-mi…" zarazila se a jakoby vyděšeně pobíhala očima po pokoji.Vtom vyskočila , pustila Caspenea a praštila se pěstí do čela. „Jakto že mě to…" vykřikla, „No jistě… Ano!!!"
„Co je?" ptal se nechápavě Caspene.
„Ale nic," odsekla Era, "Jen mě tak něco napadlo." řekla , otočila se na patě a vyrazila ze dveří.
„Nic?" ptal se Caspene s úsměvem sám sebe.
„Počítači, vypnout přístroj a světla!"
Šel se ke dveřím a po dovření zámku dveří se ztratil v chodbě za rohem.
*
Nissiva Veudé seděl ve svém honosném křesle ve velitelské kanceláři v Aliančním vojenském centru na planetě Elmex, která byla díky své vojenské Akademii slavná po celé galaxii.Četl si zprávu o dobytí sektoru Olix a přemýšlel, jestli má své plány uskutečnit teď, nebo až po dobytí zbytku Galaktické federace. Odložil složku na stůl a zapřemýšlel. Protože ve všech centrech Aliance byli jistě špioni federační tajné služby, musel až dosud o těchto svých plánech hovořit pouze s nejvěrnějšími důstojníky Forseiské armády. Nevěřil nikomu z těch pochybných spojenců, jimiž byli Yanallové či Unussané, kteří se nezmohli na víc, než jen na pouhé popichování okolních světů na začátku války, a od té doby jen čerpaly Alianční vojáky na rovnání vnitrosektorových bojů.
Z důvodu přítomnosti federační tajné služby by bylo asi nejmoudřejší uskutečnit své plány dříve, než se o nich její špioni dovědí.A pro uspíšení tu byl ještě další logický důvod. Podle toho , co slyšel ze zdroje M se ze zkázy Ortexu podařilo uprchnout nejen velvyslancům Alnyovi a Gythelionovi, ale i doktorce Xan, která byla projektátorkou Ničitele Světů.A je nejhorší, pod jejich vedením začal výzkum obrany před superlaserem.
Veudé věděl, že nějaká obrana existuje , on tedy musí uskutečnit své plány dříve , než ji objeví.
Ano, udělá to.
Zmáčkl malé červené tlačítko na svém stole, „Kapitáne, začněte s přípravami." řekl suše.
Za pár dní bude v galaxii nastolen jeho Nový Řád.
*
„Pane Kancléři?!" zavolal Caspene když zjistil že Kancléřova červeně vypolstrovaná pracovna je prázdná. „Co si přejete Admirále?" ozval se zpoza rohu Leonidionův hlas.Caspene přešel za ohyb červeného semiše a vstoupil na prostornou terasu nad zahradami Jaminské vládní čtvrti.
Rozlehlá zahrada, která tvořila pomyslný kruh okolo čtverce budov vládní čtvrti byla chloubou Jaminských obyvatel, jakožto největší vnitroměstský park ve vnitřním jádře galaxie. Rozlehlé trávníky , na nichž se pásly rodinky filinků, králíkům podobná zvířátky z Nimedie,mezi nimi tekly malé i větší kanálky s vodou i jinými exotičtějšími tekutinami všech barev, a s nesmírným počtem normálních i elektronických kašen s tou největší a nejkrásnější, uprostřed čtverce budov , vládní čtvrti , jejíž voda přetékala po silovém poli do kanálků na pokrajích hvězdicového odpočívadla uprostřed zahrady , ze středu fontány tryskaly mnohabarevné tekutiny, z nichž některé letmou září světélkovaly do jaminské noci.Všechny čtyři budovy - Císařský Palác, Federační Senát, Federační Soud a Kontrolu Letecké Dopravy; spojovaly úzké uličky vysypané pískem a lemované živým plotem.
Tak ji Caspene znal, překrásnou zelenou pláň s alejemi keřů a s lavičkami, na nichž klidně posedávali státníci s tichou diskusí.
Teď však byla zahrada jakoby zpustlá, tráva, stromy a keře zežloutly, barevná fontána byla vypnutá a malí filinkové schovaní v kotcích.
„Přišel jste se ke mně dívat na park Admirále ?" zeptal se s úsměvem Leonidion. Caspene sebou trhl, „Ach pardon pane, zamyslel jsem se." omluvil se s poklonou. Leonidion se na něj také uklonil a zvědavě se zeptal „Co jste potřeboval admirále?"
„Pane kancléři," odpověděl mu Caspene „přišel jsem vám oznámit, že jsme podle doktorky Xan výrazně pokročili ve vývoji obrany před superlaserem. Bohužel, já zatím nevím jak."
„Co tím myslíte," divil se kancléř, „všechny testy snad děláte spolu, nebo ne?"
„Od testu číslo 456, který jsme dělali před pěti dny, provádí Era …" Caspene se zarazil a zrudl v obličeji „… promiňte pane, doktorka Xan provádí všechny testy sama."
Leonidion se zasmál, „A jak jste tedy pokročili?" zeptal se s neskrývanou zvědavostí. „Nevím pane," krčil rameny Caspene „ale doktorka Xan nás, tedy mne, velvyslance Alnyu, vás a několik nejvyšších důstojníků Federační Armády, chce pozvat do své laboratoře, aby nám svůj vynález předvedla."Leonidion se otočil směrem k pracovně „Výborně, a kdy?" zeptal se Leonidion.
"Zítra večer pane Kancléři."
*
„Opětovné vysílání z bloku Císařského Paláce!" ohlásil mladý muž sedící za počítačovým pultem zády k Los-Keanovi.
„Odkud přesně?" vykřikl Los-Kean a podíval se na hologramovou mapu vládní čtvrti, která před ním visela ve vzduchu.
„Teď jsem to řekl, z Císařského Paláce," řekl zřízenec.
„Nedá se to nějak zaměřit." otázal se Los-Kean přešlapujíc na místě.
Zřízenec se sklonil nad panel.
„Zkusím to, ale nic neslibuji pane."
Holomapa se před Los-Keanem zvětšila a úsek popojížděl nahoru, dolů, do stran, zvětšoval se zmenšoval vracel se na původní místo, až konečně zastavil a na malém výklenku ze zdí budovy Císařského Paláce se rozsvítila červená tečka.
Zřízenec vyskočil z křesla, „Je to na ter…"
„Já vím kde to je, trefím tam sám, dejte povel vojákům!" vykřikl Los-Kean a rozběhl se temnou chodbou pryč.
*
„Děkuji vám za přijetí pane, " loučil se Caspene na schodech z terasy „uvidíme se zítra."
Leonididon mu rukou pokynul ke dveřím, „Už se těším na tu vaši předná…"
Vtom se prudce otevřely dveře a do pokoje vběhlo asi deset vojáků palácové stáže s blastery namířenými proti kancléřovi a admirálovi.
„Co se to děje?!" vykřikl autoritativně Leonidion
„Pózor!" ozvalo se ostře řezaným hlasem zpoza rohu a všichni vojáci se postavili a srazili paty k sobě.
Chvíli bylo ticho a pak ze zákrytu za ohybem rudého čalounu vyšel Los-Kean a dva kroky před ním kráčel jakýsi voják, který se při chůzi nadnášel jako někdo, kdo právě udělal nějakou moc dobrou věc a je na to velice pyšný.
„Kapitáne! Mohlo by to být méně formální?" řekl Los-Kean opovržlivě a obešel vojáka.
„Co to má znamenat?!“ ptal se nechápavě Caspene.
„Podle senzorů,“ odpověděl Los-Kean „se ten alianční špeh schovává tady.“
Caspene a Leonidion na něj vyvalili oči.
„Přesněji řečeno, z terasy.“ dodal voják.
Admirál a Kancléř se naráz otočili za sebe, tam, kde byla kamenný balkón, kde ještě před minutou stáli a odkud pozorovali zahradu.
„Ale tam jsme byli jen my dva.“ řekl udiveně Caspene.
„Ano!“ přisvědčil kancléř „ já a admirál jsme pozorovali zahradu a bavili jsme se o jeho testech obr…“
„O přísně tajných věcech!“ přerušil jej Caspene hbitě.
„Jistě. Chápu. Samozřejmě bych si nedovolil vás obvinit pane.“ řekl voják divným hlasem „Ale celkovou prohlídku vaší kanceláře mi jistě povolíte, že?“
„Ovšem.“řekl neochotně Leonidion, přešel k počítači, vytiskl si formulář , podepsal jej a podal vojákovi.
„Povolení k ruční, rentgenové i laserové prohlídce mé kanceláře.“ dodal potichu. „Doufám že to bude stačit.“
„Jistě pane.“ řekl kapitána a kývl hlavou na své vojáky. Ti se zvedli a odběhli, Kapitán pomalu kráčel za nimi.
Leonidionův a Caspeneův pohled se otočily na Los-Keana, kancléřův dřívější úsměv ztvrdl.
„Co to mělo znamenat velvyslanče?!“ zeptal se Leonidion ostře.
„Bylo to tak jak to kapitán Melo řekl.“ hájil se Los-Kean. „zachytili jsme vysílání z vaší terasy.“
„To jsem nemyslel,“ odsekl mu kancléř „Co je to za logiku, že by se alianční
superšpion šel klidně vybavovat s Nejvyšším Kancléřem do jeho oficiální pracovny.
Připadal jsem si jako vlastizrádce, ještě dřív, než mě z toho ten váš Melo nepřímo obvinil!“
„Smíme odejít pane?“ zeptal se Caspene.
„Jistě admirále.“ odpověděl Leonidion a pokynul jim rukou ke dveřím.
Oba muži odešli a těžké polstrované dveře se za nimi zavřely.
„Pane,“ řekl Caspene a zastavil „kde Melo tak narychlo sehnal celou četu vojáků?“
„Nevím Caspene,“ kroutil hlavou Los-Kean „ale je divné, že byli celou dobu v pohotovosti. Jako by melo jen čekal až zavoláme.
Vy víte co se tu děje?“
„Nevím,“ řekl potichu Caspene „ale začínám něco tušit…“
kapitola
2
Kapitán Melo se svou jednotkou pročesávali kancléřovu pracovnu. Jeho muži prohledávali kancelář milimetr po milimetru, ale Melo jediný věděl, že stejně nic nenajdou.
Vojáci odešli a jeden z nich přišel k Melovi a předal mu holopapír s hlášením, jehož obsah už dávno znal.
Terasa: Negativní
Ostatní vybavení: Negativní
Stůl: Negativní
Přilehlá část parku: Negativní
Podlaha: Negativní
Okna: Negativní
Strop: Negativní
Čalouněné stěny: Negativní
„Škoda,“ řekl Melo naoko zklamaně „ale nemůžu říci, že bych to nečekal.
Děkuji poručíku, můžete odejít.“
Voják zasalutoval a pak odběhl za svými kolegy.
Melo zůstal v pracovně sám, pomalu usmál a odešel na terasu.
„Ať mě slyší kdokoli.“ řekl potichu ke kamennému zábradlí, ve kterém, jak věděl, bylo zařízení umístěno
„Tady je generál Meloé. Předejte tuto zprávu jeho výsosti Nissivu Veudéovi.
První fáze plánu úspěšně splněná, za pár dní spustím další.
Meloé konec.“
*
Veudé stál na vyvýšeném balkóně, ve vysílacím centru na Forsei.
Díval se dolů, na zaměstnance centra, jak pobíhají od jedné konzole k druhé a zařizují přenos do celé galaxie.
Všechno se mu dařilo.
Federace, někdejší vládce galaxie byla nyní pouhou skvrnkou ve vnitřním jádře. Jeho politické sabotáže a vojenské útoky by ji brzy měli srazit na kolena.
Za pár minut se veškerá holoelektronika v galaxii zapne a odvysílá jeho projev.
Na velkém displeji před ním začalo odpočítávání.
10 – 9 – 8 – 7 – 6 – 5 – 4 – 3 – 2 – 1 …
*
Los-Kean a Caspene šli po chodbě k Eřině laboratoři.
Caspene se jen zamyšleně díval z oken, a přemítal, co asi Era vymyslela.
„Co to má být za vynález?“ ptal se zvědavě Los-Kean.
„Už jste se mě ptal nejméně stokrát!“ ohradil se Caspene „Říkám vám že nic nevím, Era mi nic neřekla!
Jsem stejně zvědavý jako vy!“
Došli k velkým dveřím, Caspene zadal kód do panelu na stěně a dveře se se zasyčením hydrauliky otevřely.
Před velkým monitorem uprostřed protější stěny, stálo šest křesel. V nic seděli stejní lidé jako před třemi měsíci v kancléřově pracovně.
Kancléř Leonidion, Riard Wane- federační premiér, viceadmirál Granom- velitel Spojených Vojsk, a federační ministr obrany.
Caspene a Los-Kean se usadili ve svých křeslech a Era spustila monitor.
„Vážení představitelé Galaktické federace.“ řekla vážně a vlídně se usmála „jak jistě víte, pracovala jsem poslední tři měsíce na vývoji účinné obrany proti superlaseru na palubě Ničitele Světů.“
Na dosud černém monitoru se objevil model Ničitele Světů a pomalu se začal otáčet.
„Ačkoli jsem z velké části autorkou této ničivé zbraně, nikdy jsem nemyslela na to, že ji bude třeba zastavit.
Předem jsem vyloučila útok loď, její plášť je vyroben ze supraatomového materiálu, který je pro naše zbraně nezničitelný a není možně jej zničit ani elelktořezačkami a pilami.“
Všech šest mužů ji bedlivě poslouchalo a co chvíli přikyvovali.
„Všechny naše pokusy o zastavení superlaseru štítem také selhaly.
Pak mě napadlo, proč superlaser zastavovat, když jej můžeme…“
Era se zarazila, už se na ní nikdo nedíval, všichni s vyvalenýma očima a otevřenou pusou sledovali monitor.
Era se pomalu otočila, podívala se na monitor a leknutím uskočila.
Na obrazovce byla místo jejího vynálezu šestimetrová hlava muže s modrou kůží.
Nissiva Veudé byl oblečen v bílé vojenské uniformě, na tváři měl zlomyslný úsměv a oranžové oči žhnuly nenávistí.
Díval se přímo do kamery, vypadalo to, jako by se díval přímo na ni.
„Obyvatelé galaxie.“ řekl pomalu a zřetelně „Jak jistě víte, naší galaxií zmítá občanská válka.“
Na volné ploše vedle Veudéovy hlavy se zjevila mapa s momentálním válečným stavem.
Byly na něm červené sektory – zakladatelské sektory Aliance, oranžové sektory- ty, které Aliance dobila, modrý Anachronijský sektor, a malá skvrnka čtyř zelených sektorů
Federace.
„A já,“ pokračoval Veudé „ Nissiva Veudé, Císař Forseiské říše, vrchní velitel Aliančních vojsk a předseda Forseiské Aliance, jsem se ji rozhodl ukončit.“
Proboha , prosila sama sebe Era, Ať vyhlásí mír, ať ukončí tuhle válku mírem!
Věděla že takovýhle konec války Veudé na mysli neměl.
„Tímto dnem přichází Nový Galaktický Řád, dle kterého dosavadní alianční území připadá nově vzniklé Galaktické Říši.“
Mapa vedle Veudéa se s dutým třesknutím změnila, už na ní nebyla červená, oranžová modrá a zelená.
Byla celá červená, celá od shora dolů, zleva doprava, celá červená.
„Tato Galaktická říše bude vedena dosavadní vládou Forseiské Říše.
Tímto vzkazuji Galaktické Federaci a Anachronijskému Impériu.
Dobijeme vás, systém po systému, planetu po planetě, jeden kilometr za druhým.
Zničíme vás a nic, opakuji nic nám v tom nezabrání.
To vám slibuji.
Já, Nissiva Veudé, Galaktický Císař.“
Veudéův upřený a ledový pohled vystřídalo šumění statické elektřiny a pak opět naskočil obraz Ničitele Světů
Tohle byl ten nejpůsobivější projev, jaký jsem kdy slyšela. Řekla si v duchu Era.
Najednou si uvědomila že sedí Caspeneovi na klíně a pevně mu svírá ruku.
Pustila se a prudce vyskočila.
Vtom zapípaly dveře a vstoupil nějaký voják s holopapírem v ruce, přišel ke kancléři Leonidionovi a holopapír mu předal.
Kancléř papír převzal, chvíli po něm jezdil očima a mračil se čím dál víc.
„To je shrnutí Ústavy Galaktické Říše“ řekl, když papír dočetl „Píše se tu že forseané jsou prohlášeni za nadřazenou rasu, oni jediní mají volební právo a mají přednost ve všech veřejných institucích, při poskytování lékařské pomoci, při pomoci hasičů a policie.
Mají justiční výhody; neforseiská vozidla musí platit clo, při všech cestách hyperprostorem; forseanům je přidělena nejvyšší hladina městských letových tras , ostatní neforseiská vozidla smí cestovat pouze na nižších hladinách.
A tak dále, a tak dále.
Podpis: Nissiva Veudé Galaktický Císař.“
„To je strašné!“ vyjekla Era „On zavedl galaktickou diktaturu, totalitu jedné rasy!“
„To není poprvé,“ řekl klidně Los-Kean „Je to asi rok co udělal to samé.“
Holopapír před Leonidionem zabzučel, a objevil se na něm obličej dalšího vojáka.
„Pane kancléři. Tady poručík Jelt “ ohlásil se obraz na papíře „Volám vám z Letové kontroly, několik tisíc Forseiských lodí obklopilo světy zakladatelských sektorů Aliance, Unussané, Droxussané, Yanallové, Lenarané a M´xilliané požádali o přistoupení k Federaci, ale spojení bylo přerušeno.“
„Děkuji poručíku.“ řekl Kancléř a vypnul holopapír, takže se změnil v pouhý kus průhledného plastu.
„Doktorko.“ oslovil Eru viceadmirál Granom „ mohli bychom tu vaši přednášku urychlit?“
Era přikývla, a pustila na monitor další obraz.
Tentokrát to byly tři veliké kruhy, postavené nad sebe a spojené dlouhými tyčemi.
„Superlaserový paprsek se nám sice zastavit nepodařilo,“ řekla rychle Era „ ale napadlo mě, že by se dal odrazit.“
„Při průletu elektročočkou chová jako světlo.“ pochopil Caspene „Takže by se měl dát stejně odrazit.“
Era se na něj usmála.
„Přesně tak,“ řekla souhlasně „Odrazit pomocí Energetického Zrcadla.“
„Takže, jestli to správně chápu,“ řekl opatrně Wane „vy plánujete zničit Ničitele Světů jeho vlastním paprskem?“
„Ano pane premiére.“ přitakala Era. „Ani supraatomový plášť neustojí zásah superlaserem.“
„Co na to zařízení potřebujete?“ zeptal se Leonidion.
„Mám připravený seznam potřebných komponentů,“ odpověděla rychle „jestli můj návrh schválíte, do týdne bude zrcadlo hotové.“
*
„Vaše výsosti, tady generál Meloé, volám vám ze své osobní lodi.“ křičel Meloé do mikrofonu.
„Ano plukovníku, co si přejete?“ ozval se podezřívavý hlas a před Meloéem se zjevil hologram Galaktického Císaře.
Meloé se mírně poklonil „Vaše Výsosti, oznamuji vám, že vše vychází podle plánu, váš přenos byl odvysílán v celé Federaci, kromě několika oblastí s výpadkem proudu.
Můžete si být jistý, že nyní je již s vaším Novým Řádem seznámena celá galaxie.“
„Děkuji,“ řekl Veudéův usmívající se hologram „a co plán číslo dvě?“
„Zítra spustím druhou fázi.“ odpověděl Meloé.
„Výborně generále.
Upozorňuji vás, že bitva o Jamin začne za čtyři dny.
Od vás žádám jediné. Uskutečněte ten plán ještě před tím, musíme federaci nalomit, ještě před jejím úplným koncem.
Jsem si jist že bez Leonidiona v čele to půjde daleko rychleji.“
*
„Pane kancléři,“ říkala Era do portu dveří „smím jít dál?“
„Jistě doktorko.“ odpověděl Leonidionův hlas.
Těžké dveře se otevřely a Era vstoupila do rozlehlé červeně vypolstrované pracovny.
Kancléř stál na balkóně, opřený o kamenné zábradlí a díval se do parku.
Era pomalu vyšla po chodech na terasu a stoupla si vedle něj.
„Vítejte doktorko.“ pozdravil ji zdvořile, stoupl si a pustil zábradlí. „jak pokračují práce?“
„Zrcadlo už je skoro hotové.“ odpověděla mu Era „Už stavíme čtyři dny a do dalších tří dnů bude schopné provozu.“
„Výborně.A co byste potřebovala ode mě?“ zeptal se, a všiml si, že je Era strašně nervózní.
„Víte pane.“ řekla nesměle „ Při spuštění zrcadla je třeba nesmírného množství elektrické energie, máme sice pět velkých generátorů z poškozených lodí a několik menších stíhačkových, ale to je pořád málo.“
„Tak zkuste něco sehnat na černém trhu, vybrakujte nějaké pašerácké sklady,“ doporučil jí Leonidion. „Víte, naši pašeráci mají vždy trochu víc než tvrdí.“
„To nepůjde.“ odporovala mu Era „Všechny sklady jsou už na území říše a ty co zůstaly ve federaci jsme vybrali už na začátku války.“
„Tak proč jste přišla za mnou?“ ptal se zvědavě kancléř.
„Pane chtěla bych vás požádat.“ řekla ještě nervózněji a začala přešlapovat „O napojení na Jaminskou elektrickou síť!“
Křikla to tak rychle, že měl Leonidion co dělat, aby tomu rozuměl.
„A kvůli tomu jdete za mnou?“ divil se kancléř „Vždyť stačí jen strčit drát do zásuvky.“
Era se zarazila, tahle informace ji nejspíš šokovala.
„Ta-ta-tady je to tak jednoduché?“ vykoktala užasle.
„To kvůli tomu jste byla tak nervózní?“smál se Leonidion„V celé Federaci je elektřina zdarma už přes tisíc let.“
„Víte pane.“ oddechla si Era „ Na Ortexu IV jme měli elektřiny málo, soukromě byla velice drahá.“
„To je v pořádku.“ mávl rukou Leonidon „Myslel jsem si že už napojeni jste. Někdo vám to měl říci.“
Era s Kancléřem sešli nízké schody , z terasy do pracovny.
Najednou se oba zarazili. Leonidion měl pocit, že se vrátil čas.
Přímo před nimi klečela jednotka palácové stráže, s blastery namířenými přímo proti kancléři.
Za nimi stál kapitán Melo se zlomyslným úsměvem na tváři.
„Atosi Leonidione, Nejvyšší Kancléři Galaktické Federace,“ řekl teatrálně a v očích se mu zablýskl triumf „ jako velitel palácové stráže vás zatýkám z důvodného podezření ze špionáže ve prospěch Galaktické Říše.“
kapitola
3
Los-Kean stál na můstku s arkádami mezi zasedacím sálem centrálního Federačního Soudu a Senátem. Napravo přes park viděl Císařský Palác, a nalevo centrálu Letové Kontroly. Uprostřed parku stála vypnutá fontána a vítr si pohrával se stébly zlaté suché trávy.
Za velkými dřevěnými dveřmi na konci arkád právě probíhalo jednání o sesazení Atose Leonidiona z postu Nejvyššího Kancléře federace.
Už včera mu senát při hlasování o důvěře sebral politickou imunitu a dnes měl být definitivně odstraněn z vrcholných funkcí federace
Podle toho, co Los-Kean četl z hlášení, a podle toho, co mu řekl Caspene, byl Melovy skupiny, před třemi dny, stejný jako ten minulý. Opět bylo zachyceno vysílání z kancléřovy terasy, Melo tam okamžitě naběhl, a protože minule při prohlídce nic nenašel a jediné, co spojovalo oba případy byl kancléř, tak Leonidiona zatkl a při osobní prohlídce našli Melovi muži v kancléřově límci minisondu.
Los-Kean přecházel po chodbě s arkádami a nervózně poklepával prsty o zábradlí.
Caspene právě teď seděl v zasedací síni, jako jeden z porotců, a hlasoval o osudu svého učitele a přítele.
Dveře se pomalu otevřely a vyšel z nich Caspene, ve své bílé admirálské uniformě.
Svěšená hlava a znechucený výraz dali Los-Keanovi jasnou odpověď
„Odvolali ho, že ano?“ řekl Los-Kean potichu.
„Jistě!“ odsekl Caspene „Nepamatují si že to byl on , kdo zařídil pád Veudéa, že to byl on, kdo za nás vedl Modrou Válku až k vítězství.“
„Chápu, že se ho zastáváš,“ přitakal Los-Kean „ale on klidně špionem být mohl.“
„A sesadil vládu toho,pro koho pracoval?“řekl pobaveně Caspene „Přemýšlejte pane!“
„Asi máš pravdu.“ uznal Los-Kean.
„Byl to můj učitel na Královské Akademii,“ dodal potichu Caspene „je to můj přítel, nemohl bych udělat to, co udělali ostatní porotci.“
„Oni všichni hlasovali pro sesazení!?“ křikl udiveně Los-Kean „To už mu nikdo nevěří?!“
Dveře se znovu otevřely a vyšel Leonidion se dvěma vojáky u boku.
„Počkejte chvíli.“ okřikl Leonidion vojáky.
Přestože už neměl žádné pravomoci k udílení rozkazů,oba vojáci se zastavili a mlčky stáli po boku svého bývalého pána.
„Caspene,“oslovil Leonidion admirála „chci vám jen poděkovat, že jste se mě tak obratně zastával.“
Caspene a Los-Kean se mu mírně uklonili a Leonidion i s oběma vojáky odešel.
Dveře na druhém konci arkád se otevřely a vyběhla z nich Era, prošla kolem bývalého kancléře, pozdravila jej soucitnou úklonou a běžela dál až ke Caspeneovi a Los-Keanovi.
Byla oblečená v elegantních červených šatech a černé vlasy měla stočené do drdolu.
„Caspene!“ křikla na něj ještě než doběhla „Díky bohu, že jsi tu!“
„Co se děje Ero?!“ ptal se polekaně Caspene a vzal ji za ruku.
„Federační tajná služba před několika minutami ohlásila útok na Jamin.“ oznámila mu vyděšeně. „Přijde za osm hodin!“
Los-Kean a Caspene se rozběhli ke dveřím, ze kterých přišla Era.
„Už probíhá evakuace?!“ ptal se v běhu Los-Kean.
„Ano,“odpověděla mu Era „z celé planety odlétají civilní stroje.
A mám pro vás ještě jednu zprávu.
Energetické zrcadlo je hotové.“
*
„Vaše výsosti, celá flotila je připravena.“ hlásil admirál Wallé „Vyrazit může dvě hodiny poté co dostane rozkaz.“
„Dekuji Admirále.“ řekl klidně Veudé „Ten rozkaz právě obdržela.“
Wallé pochopil a odeslal rozkaz svým datapadem.
„Chtěl bych se vás na něco zeptat vaše výsosti.“ řekl nesměle „Zvážil jste možnost, že na Jaminu je funkční obrana proti Ničiteli Světů?“
Veudé se jen usmál „Jistě admirále, zvážil jsem to.“
Wallé chvíli čekal, jestli císař svou odpověď doplní, ale Veudé mlčel.
„A k jakému závěru jste dospěl, Vaše Výsosti?“ zeptal se pomalu.
„Žádnou obranu nemají,“ řekl císař klidně „prostě jen vypouštějí dezinformace.
Podle mého názoru již dávno odhalili generála Meloéa, teď nám jen posílají zprávy o tom, že se něco staví a přitom všichni federálové sedí v koutě a bojí se.
Chtějí nás vystrašit a odradit od útoku.“
Wallé se zamračil „Ale pane ostatní složky říšské tajné služby nás také varovaly a …“
„Tajná služba mne nezajímá admirále!“ okřik jej Veudé.
„Ale vždyť kancléř Leonidion byl právě chvílí odvolán,“ odporoval mu admirál „to by přeci…“
„Pochybuji, že byl Leonidion odvolán,“ řekl suše císař „uvědomte si, že to oznámil právě generál Meloé!“
„Ale tajná služba…“
„Kašlu na vaši tajnou službu!“ zařval Veudé.
„Uvědomujete si admirále, že je-li jediným zdrojem tajné služby jen jediný člověk, je tato tajná služba značně nespolehlivá?“
„Promiňte Vaše výsosti.“řekl potichu a vylekaně Wallé „Omlouvám se, smím odejít?“
„Jistě admirále,“svolil Veudé „jděte do transportéru číslo 12.“
„Ale pane.“ zarazil se Wallé „Ten neletí na mou loď.“
„Vy také neletíte na ni.“ řekl císař suše „Nestojím o vaši velezradu admirále, nechci, abyste mne zradil tak, jak to před rokem udělal velkoadmirál Xanthé.
Víte stejně dobře jako já, že po dobytí zbytku federace, bude naše armáda třeba jen k udržování pořádku.
Víte, že už nebudou žádné bitvy a vojenská tažení.
A moc Galaktického císaře je až příliš lehce uchopitelná pro vrchní velitele armády.
Nechci, abyste kvůli své milované bitevní vřavě prohrál bitvu nad Jaminem, jen proto, abyste mohl pokračovat ve válce, a abyste kvůli tomu zradil mě a celou Galaktickou Říši!
Wallé jen zamrkal překvapením, tohle byla snůška blábolů, on by nikdy neprohrál bitvu, kterou by měl vyhrát.
On nechce aby válka pokračovala, chce se jen vrátit donu na Proxim, za svou rodinou.
A nejmocnější člověk galaxie ho šoupne do vězení za nevykonanou velezradu.
„Proto nyní odletíte na loď, kde vás čekají vaši bojechtiví přátelé.“ prohlásil suše císař „Po vítězném návratu z Jaminu budete převelen do prostoru bývalé Elenexské konfederace aby jste udržoval Nový řád.“
Wallé se jen nepřítomně uklonil a dva vojáci v bílých uniformách jej dovedli k výtahu do hangáru.
*
Ze spodní poloviny půlprstence Ničitele světů vyletěla malá transportní korveta. Na její palubě byl kromě pilota jen jeden pasažér.
Admirál Wallé seděl na tvrdé ocelové lavici a bokem se opíral o zeď.
Měl neuvěřitelný vztek, zíral do prázdna a přemýšlel o tom, co mu právě řekl jeho císař.
Nestojím o velezradu Admirále
Musí být strašně paranoidní, vždyť je mu celé vojsko věrné, a vrchní velení zvláště, ještě nikdy ho nezradili.
Vždyť sám Wallé byl odmala vychováván k úctě a k respektu vůči císaři.
Wallé měl tu nejlepší vojenskou školu v celé galaxii, vystudoval ji na výbornou, celých těch šest let jej vedli k poslušnosti a k disciplíně, nikdy se nestalo, že by Wallé neuposlechl rozkaz.
Je pravda že císaře osobně moc v oblibě neměl.
Od té doby, co byl zvolen kancléřem se pohled na forseany hodně změnil.
Dříve byli všude v galaxii považováni za česné občany, za jednu z nejušlechtilejších ras v galaxii.
Vždyť to byli oni, kdo chránil třetinu galaxie svou vlastní flotilou a armádou. Byli oblíbení ve všech koutech federace.
A teď?
Teď se z česných a vážených občanu stali v očích galaktické veřejnosti modrými krvelačnými zrůdami.
Kdysi milí a vážení forseané jsou dnes považováni za surové,nebezpečné utlačovatele.
Jak bude asi vypadat bitva nad Jaminem?
Bez důstojníků, bez rozkazů.
Korveta se zaklesla do svorek velké nákladní lodi a Wallé prošel do přechodové komory. Dveře za ním se zavřely, ty před ním se otevřely.
Wallé málem uskočil leknutím.
Před ním byla obrovská hala, plná forseanů v bílých uniformách. Byli tam nejen členové vrchního velení armády, ale i nižší generálové a plukovníci.
Veudé odstranil z armády všechny vyšší důstojníky.
Na palubách bojových lodí budou služebně nejstaršími členy posádky kapitáni.
Bitva nad Jaminem byla předem prohraná.
kapitola
4
Velící místnost vojenské obrany planety Jamin byla ukryta hluboko pod zemí, pod vládním komplexem. Byl to velký, šedobílý sál, se spoustou počítačových konzol a panelů po obvodu celé haly, s průhlednými plastovými elektromapami, velkými monitory na stěnách a s gigantickým holopanelem uprostřed.
Nad panelem se vznášela planta Jamin a kolem ní vojenské jednotky, číhající na nepřítele.
Kromě nich byl hologram plný malých teček, zběsile uhánějících z planety.
Z osmdesáti miliard obyvatel Jaminu už pětapadesát miliard odletělo.
Jak odlétávaly lodě, lidé, náklady, potraviny, zásoby vody, snížila planeta svou hmotnost asi o čtvrtinu.
Caspene, který stál na bílé mramorové podlaze si uvědomil, že se cítí mnohem lehčí, což bylo způsobeno právě snížením hmotnosti planety.
Díval se před sebe na hologram, co chvíli se z hyperprostoru vynořila bojová loď, eskadra stíhaček či loď s obrovským zeleným kruhem na přídi.
To byly lékařské lodě, gigantické nemocnice plující vesmírem. Právě zelený kruh jim zaručoval neutralitu.
Kruh na lodi ale Caspene neviděl, byl jím označen jen holosymbol lodi.
Celá hala byla plná lidí. Po elektromapách jezdily magnetické čipy, na každém panelu svítily parametry jednotlivých lodí, na velkých obrazovkách se pohybovaly lodi podle všech možných strategií.
Naproti výtahu, ze kterého Caspene vyšel, visela největší obrazovka ze všech. Bylo na ní jen jaminské nebe a několik vrcholků mrakodrapů.
„Je to, to co si myslím?“ oslovil zvědavě Eru, která stála u jedné konzole.
„Ano.“ přitakala s úsměvem
„Tohle,“ ukázala na obrazovku „je naše energetické zrcadlo.“
„Doktorko, Admirále!“ ozvalo se jim za zády.
Era i Caspene se naráz otočili. Era leknutím málem upadla, Caspene ji musel chytit kolem pasu.
Tam kde předtím visela planeta Jamin – šedá a nevýrazná – byla nyní rudě zářící koule.
Planetu ze všech stran obklíčil mrak říšských lodí tak hustý, že skrz něj nebyla planeta vidět.
Podle nejbližšího počítače bylo lodí přes pětadvacet milionů.
„Admirále!“ křikl jakýsi voják ke Caspeneovi „Před hodinou skynxnexiané, ulinorané, elenexané, a další bývalé federační sektory, porazili říšské jednotky a přihlásili se k nám. Posílají sem své jednotky.“
V nejrůznějších místech hologramu se začaly zjevovat zelené flíčky přilétajících lodí federace.
Bitva o Jamin začala. A federace v ní stála opět jednotná
*
Na palubě Ničitele Světů panoval nesnesitelný chaos, po celém můstku pobíhali vojáci a úředníci, jedno situační hlášení přehlušovalo druhé.
Nissiva Veudé seděl ve velitelském křesle a holograficky přepínatelným mikrofonem rozdával rozkazy jednotlivým lodím říšské flotily, které si prstem vybral na hologramu před sebou.
Venku za širokým můstkovým oknem, byly vidět statisíce a statisíce lodí a malých stíhaček.
V celé bitvě bylo zapojeno téměř dvě stě miliónů strojů obou válčících stran. Na každé lodi byly desítky, stovky, někdy i tisíce lidí. Pět miliard lidí, pět miliard životů, pět miliard živých bytostí, které se budou řezat a zabíjet.
A jen kvůli němu, kvůli Nissivu Veudéovi, kvůli samozvanému císaři galaxie.
Navíc na planetě zbylo dalších třicet miliard obyvatel. A jestli se federace nevzdá, budou muset zemřít také.
To bylo třicet pět miliard. Možná třicet pět miliard padlých životů, a to jen kvůli mocichtivosti jednoho člověka.
„NE!“ řekl si Veudé „Teď už je příliš pozdě na litování. Je už příliš pozdě na mír.“
„Zahajte výpočet pro zaměření superlaseru, poručíku.“ řekl klidně do mikrofonu „Nabijte baterie.“
„A teď už je pozdě,“dodal sám sobě „Už teď je Jamin minulostí. Už teď je minulostí Galaktická Federace“
*
„Sektor B-14: bojová zóna ; “ hlásil z reproduktorů „sektor C-18: bojová zóna ; sektor J-12: dobyt říšskými vojsky ; sektor H-22: dobyt federací ; sektor…“
Všechny zprávy se zobrazovaly na hologramu, kolem kterého poletovali na repluzorových stupátkách admirálové federační flotily a udíleli rozkazy jednotlivým lodím.
Všude kolem nich byl stejný chaos, jako na palubě Ničitele Světů, ne-li ještě větší.
Caspene stál pod velkou obrazovkou a díval se na ten hologram uprostřed haly. Něco mu bylo divné, všechny ty říšské lodě se chovaly … divně - jinak už to říci neuměl.
V jejich tazích nebyla žádná pevná taktika, neodpovídalo to žádné vojenské strategii, jejich pohyby a útoky byly nelogické a federační jednotky neměly s jejich zničením žádné větší problémy.
Opatrně poklepal Eře na rameno.
„Co je to za strategii?“ oslovil ji když se k němu otočila
„To nevím.“ odpověděla po chvíli přemýšlení „Ale vypadá to jako… jako by byly řízeny… opožděně.“
„Jakoby neměly vlastní velení.“ dodal pomalu Caspene „Copak říše nemá žádné lodní velitele?“
„Má jich spoustu,“ozval se známý hlas Los-Keana „ale nikdo z nich není na své lodi.“
„Pane,“ křikla polekaně Era „ já myslela že jste odletěl na Uxan.“
„Jak jste to myslel?“ zeptal se zvědavě Caspene.
„Ani na jedné z těchto lodí není vrchní velitel.“ řekl suše Los-Kean a mávnul rukou k hologramu „Není tam nikdo od majora nahoru.“
„CO?!“ křikl udiveně Caspene s vyvalenýma očima „Proč?!“
„To nikdo neví.“ odpověděl Los-Kean klidným hlasem „podle tajné služby byli všichni vyšší důstojníci odsunuti na jednu transportní korvetu a zbaveni velení, po dobu trvání bitvy.
Zatím se neví proč, ale já osobně si myslím že je to kvůli Veudéově paranoie.“
Los-Kean se otočil dozadu k velkému monitoru na zdi „Tam je to vaše zrcadlo doktorko?“
„A-ano,“ odpověděla nepřítomně Era „Zatím je pod zastiňujícím štítem, ale…“
„Doktorko, baterie Ničitele Světů jsou dobité na 25%,“ ozvalo se z reproduktoru na počítačové konzoli „palbu může zahájit asi za 5 minut.“
„Odkryjte zrcadlo!“ křikla Era do mikrofonu vysílačky.
Na velké obrazovce se zavlnil obraz jaminského nebe a zjevily se tři mohutné kruhy, sestavené do válce a spojené tlustými tyčemi. Pod nimi visela na několika dalších trubkách velká krychle, ve které se zřejmě skrývaly generátory a na jejíž spodní straně svítily rudé repluzory.
„Je zrcadlo funkční?“ zeptala se Era, usedla do svého křesla a začala hbitě jezdit po klávesnici své konzole.
„Jistě.“ ozvalo se ze sluchátka
„Co hybné repluzorové pole?“
„Funkční.“
„A sekundární funkce?“
„Také.“
Era se otočila k Caspeneovi a Los-Keanovi
„Mám pro vás překvapení.“ řekla s úsměvem na tváři.
*
Veudé stále seděl ve svém velitelském křesle a díval se na bitvu za oknem. Zleva k němu přišel nějaký mladík v uniformě a s důležitým výrazem ve tváři.
Císař věděl, co mu chce říci, přečetl si to na malém displeji palubního počítače.
„Baterie Ničitele Světů jsou plně nabity vaše výsosti.“ řekl s úklonnou a odešel.
Veudé ještě naposled zmáčkl tlačítko pro odeslání požadavků kapitulace, a když mu asi za deset vteřin přišlo odmítnutí, tentokrát podepsané samotným viceadmirálem Granomem, zapnul vysílačku do zbraňového centra lodi.
„Palte!“ řekl suše a vysílačku vypnul.
„Jen jedno slovo!?“ uvědomil si, zatímco loď začala hučet „Je to jen jedno slovo! A skončí miliardy životů, celá planeta zmizí z mapy galaxie.
To je strašné!
Takovouhle moc jsem nikdy neměl mít. Takovouhle moc by neměl mít nikdo.
Nikdo, nikdy, nikde, za žádných okolností, i ze sebelepších důvodů.
Tohle jsem neměl dělat.“
A mezitím hučení lodi stále narůstalo …
*
„Ničitel Světů spustil první laserová děla!“ oznámil mechanickým hlasem počítač.
Caspene se toho úplně lekl, tak strašná věc a on si to klidně řekne beze strachu, bez obav z následků superlaseru, bez obav o svůj vlastní život.
„Tyhle věci by měl říkat člověk.“ pomyslel si Caspene s ironickým úsměvem.
Pozorně se zadíval na obrazovku. Zrcadlo už se drahnou minutu přesouvalo na místo, do kterého měl superlaser vypálit a zatím bylo asi kilometr odtud.
Najednou si všiml něčeho, co tam dříve nebylo, nebo o tom jen nevěděl.
Nejenže se pohybovalo celé zrcadlo, ale po obvodu jeho tří kruhů jezdily malé, zavěšené trubičky, které byly pod různými úhly natočeny nahoru, ven ze zrcadla.
Caspene měl pocit, že jsou jich tisíce, byly všude a všechny tři kruhy jich byly doslova plné.
„Konec zaměřování, zrcadlo je v cílových souřadnicích.“ oznámil počítač stejným mechanickým hlasem bez emocí.
Červeně zářící repluzory zhasly a malá robotická loď připojila ke krychli tlustý kabel.
Teď mělo zrcadlo veškerou energii, kterou potřebovalo.
Nejdříve se kolem něj zarojily modré jiskřičky, a pak se z pomyslného středu zrcadla rozletěly tři modré kruhy, které dorazily k vnitřnímu okraji zrcadla a hned poté se ze středu roztáhl modře zářící válec.
Celé zrcadlo vypadalo jako modrý, zamřížovaný špalíček.
Na malém displeji se souřadnicemi stálo: 49° 15´26,78´´ s.š. / 15° 0´26,45´´ v.d.
A 26,45´´ se změnilo na 26, 46´´.
Era hbitě přiskočila k velkému mikrofonu, nad hlavou se jí rozřinčela siréna.
„Hněte s tím pět metrů k východu !!!“ zařvala Era do vysílačky.
„PĚT METRŮ NA VÝCHOD !!! Hněte tím, máte na to 20 vteřin !!!“
Červené repluzory se znovu líně rozsvítily a zrcadlo se začalo pomalu pohybovat.
Zařízení, které za vteřinu urazilo kilometry, se nebylo schopno pohnout o pět metrů.
„Ničitel Světů vypálil superlaserový paprsek.“ oznámil znovu tím chladným hlasem počítač.
Caspene měl sto chutí ten reproduktor nakopnou.
„Do jeho dopadu zbývá 6-5…“
Zrcadlo pomalu klouzalo po obloze
„…4-3…“
Už jen dva metry.
„…2-1“
„DOSEDLO!“ zařvala Era do haly, která byla náhle tichá a klidná.
V ten moment se na velké obrazovce objevil mohutný zelenobílý paprsek, vrazil do zrcadla a to se zhouplo pod náporem přívalu energie.
Paprsek zmizel a asi vteřinu bylo ticho, hluboké, hrobové ticho.
A pak se ze zrcadla stal obrovský zelenobílý ježek, drobounké zelenobílé paprsky se rozletěly do všech stran a uprostřed nich vystřelil jeden tlustší, a vyrazil vzhůru k nebi.
Všichni v hale se otočili a podívali se na protější monitor, na němž visel ničitel Světů.
Po vteřině k němu přiletěl zelený paprsek a zavrtal se kamsi pod můstek.
A najednou celá loď explodovala v obrovském květu ohně.
Namísto ní najednou pluly vesmírem jen její trosky.
V hale vypuklo obrovské nadšení.
Era s úsměvem od ucha k uchu skočila Caspeneovi kolem krku a dlouze jej políbila.
Všude kolem pobíhali usmívající se lidé a v celé hale nebylo pro samý smích vůbec nic slyšet.
Caspene s Erou se objali a Caspene se podíval do jejích hnědých očí. Zvesela se na něj usmála a troch zrudla ve tváři.
Otočil se k hologramu a málem upadl překvapením.
Dobrá čtvrtina říšské flotily byla pryč.
„C-co to“ vykoktal ze sebe „k-kde sou ty lodě?“
„To je to moje překvapení.“ špitla mu do ucha Era „Vzala jsem si ze superlaseru to, co bylo třeba na zničení Ničitele Světů, přidala k tomu ještě deset procent a zbytek jsem rozdělila mezi největší říšské lodi.“
„Ero!“ řekl překvapený Caspene a chytil ji za ramena „To je úžasné, ty jsi zničila skoro pětinu celé říšské flotily!“
Velký monitor zasršel, a zjevil se na něm jakýsi voják.
„Zde podplukovník Safé.“ řekl nervózně „tímto podávám oficiální kapitulaci forseiských vojsk nad Jaminem.“
Když se Caspene znovu otočil na hologram, byl čistý, bez jediné říšské lodi.
kapitola
5
V jaminském Císařském paláci bylo příjemně chladno. Po měsíci, který uběhl od bitvy nad Jaminem, byla celá vládní čtvrť opět čistá a svěží. Stromy a keře podél chodníků byly zelené, stejně jako tráva v parku po ní pobíhali a hopkali bílí, králíčkům podobní filinkové, okusovali trávu a pili z kanálků, které napájela velká elektrofontána, z níž tekly tekutiny všech barev duhy.
Už to bylo měsíc poté, co byl Ničitel Světů zničen, bylo to měsíc od smrti Císaře Veudéa, měsíc od smrti téměř všech důstojníků říšské armády.
Asi týden po bitvě zrušili forseané Galaktickou říši a distancovali se od jejích činů.
Jinými slovy, všechno hodili na Veudéa a doufali, že si zachrání vlastní kůži.
Federace už dobyla polovinu svého bývalého území a drtivá většina bitev končila porážkou říše.
Ve velkém sále senátu stáli na balkóně Los-Kean a Caspene s Erou.
Ti dva se už od bitvy pořád drželi za ruce, něco si šuškali, nebo se na sebe zamilovaně usmívali, toho si Los-Kean všiml brzo.
Všichni tři se dívali dolů, doprostřed sálu, kde na řečnickém stupínku stáli zástupci nových i původních sektorů federace.
Asi třicet státníků stálo seřazených v trojstupu.
Mezi nimi i předseda Ortexské vlády na létajícím stupátku s páteřním rámem a podpěradlem hlavy.
V rukou držel, stejně jako ostatní státníci, vlajku na dlouhé tyči.
Ta jeho byla jasně červená, s pěti plnými bílými kruhy a jedním prázdným,na památku zničené části Ortexu IV.
Otočil se na svém stupátku a podobně jako ostatní, zapíchl vlajku do připraveného stojanu.
Ortex se spolu s dalšími 25 sektory stal novým členem Galaktické Federace.
*
Generál Meloé stál na své nově postavené lodi Ioru a díval se ne modrou krásu planety Forsea, kterou viděl před sebou.
Celá planeta byla pokryta oceánem, hlubokým a temným. Nad jeho hladinou čněla jen ostrá skaliska a několik krásných běloskvoucích měst.
Teď už Meloé neměl na obličeji růžové barvivo a make-up, už nebyl kapitán Melo.
Byl generál Meloé, forsean s modrou kůží a oranžově žhnoucíma očima, a byl na to hrdý.
Zezadu k němu přistoupil vicegenerál Malré, vrchní velitel flotily. Kromě Meloéa byl jediným přeživším generálem v říši.
Byl to on, s kým vyjednal zrušení Galaktické říše, ale Malré byl na Meloéův vkus až příliš závislý na císaři.
„Přišli jsme o další sektor generále.“ řekl mu sklesle.
„Omyl vicegenerále.“ opravil jej Meloé „My jme prohráli tuhle válku.“
„Měl bych tedy vyhlásit kapitulaci říše?“ zeptal se, jako by mu to už byl jedno.
„Další omyl vicegenerále.“ řekl Meloé a uvědomil si, že ačkoliv je Malré o hodnost výš než on, poslouchá jeho rozkazy a žádá jej o svolení „Nebude to trvat dlouho a takovou zprávu obdržíme z Jaminu, uvidíte.“
„Nerozumím vám?“ zamračil se nechápavě Malré.
„Generál to myslel tak,“ ozval se za Malréem třetí hlas „že i když jsme prohráli tuto válku, nemusíme také prohrát tu druhou.“
Malré se pomalu otočil za ne zcela neznámým hlasem.
Jakmile jej viděl, srazil paty a zasalutoval.
„A já vám slibuji pánové, že druhá válka bude vítězná.“ řekl pomalu a s úsměvem velkoadmirál Xanthé.