Ticho před bouří III
Mladý nadporučík SRN Kain, velitel předsunutého pozorovacího stanoviště na oběžné dráze planetky Pluto, byl nervózní. Velitelství očekávalo nepřátelskou flotilu každým dnem a on i jeho muži věděli, že jakmile přiletí prvním jejich činem bude ukončení jejich existence. Na panelu dálkového průzkumu zablikalo červené světélko a on se najednou objevil za zády obsluhy, aniž by věděl jak se tam dostal. Údaje které vyděl běhat na panelu ho děsily poslední dobou často ve snech. Bledý operátor se na něho otočil a pravil.
„Rozhodně je to flotila nejméně sto padesáti lodí bojové stěny, pane.“
Nadporučík se zamračil, protože to neodpovídalo tomu, co se na ně má řítit. Dálkové průzkumné senzory nebyly nejpřesnější, ale dokázaly určit alespoň přibližnou velikost flotily nebo lodi kterou zachytily. Pracovali na principu zachycování deformací podprostoru které vytvářeli gravitační nadsvětelné motory. Čím více bylo lodí tím byly senzory nepřesnější, ale nemohly se zmýlit o sto padesát lodí bojové stěny.
„Jste si jistý desátníku? Podle rozvědky mají Teliané přiletět s nejméně tři sta loděmi bojové stěny.“
„Já vím pane, ale senzory nelžou. Maximálně tam může být dvě stě lodí bojové stěny, ale ne víc. Nemohly své síly rozdělit a zkusit nás napadnout ze dvou stran?“
„To si nemyslím, odporuje to Telianské strategii síly.“
„Nemohla by to být Sjednocená flotila, pane“ Ozval se za velitelem spojovací důstojník a s nadějí v očích se díval na údaje. Nadporučík, ale jen zavrtěl hlavou. Tato myšlenka mu již také přišla na mysl, ale….
„To je téměř nemožné. Zaprvé letí z opačné strany než sjednocenou čekáme a zadruhé jich je příliš mnoho. Po odletu Corseanů nedá sjednocená dohromady tolik lodí bojové stěny. Tyhle úvahy necháme těm papalášům tam nahoře, ale nejdřív je musíme uvědomit o tom, že se něco děje. Odešlete výstražné hlášení s kompletním souborem senzorových údajů“
„Ano, pane“ Nadporučík se pomalu přesunul zpět ke svému pultu a pozoroval jak jeho podřízení plní své povinnosti a rozkazy. Všichni věděli, že pokud jsou to Teliané pak jsou jejich dny sečteny. Základna měla sice evakuační loď, ale velitelství potřebuje co nejvíce údajů a to nejde dokud jsou lodě v suprostoru. Po přechodu již však nemá cenu prchat a tak všichni byli rozhodnuti získat co nejvíce dat a tím snad přispět ke zničení nebo alespoň odražení nepřítele.
V centrálním velitelství obrany Sluneční soustavy byl naprostý zmatek. Právě dorazivší admirál Jonatan Simonds, vrchní velitel SRN, se zamračil na velitele ústředí.
„Co se to tu u všech čertů děje, Arnolde?“
Mladě vypadající viceadmirál Arnold Feid jen pokrčil rameny a unaveně se podíval na svého velitele.
„Pozorovací stanoviště na Plutu zachytilo flotilu asi sto sedmdesáti lodí bojové stěny. Snažím se přeorganizovat obranu proti dvojitému úderu, ale jak vidíte moc dobře to nejde.“
„To není ale důvod k takovému brajglu.“
„Ano, pane, ale my nevíme jestli to jsou Teliané. Nic na nich nesedí s našimi soubory dat a všichni se snaží získat nějaké informace. Z rozvědky jsem toho nedostal ani co by se za nehet vešlo. Převládá však názor, že jsou to lodě které jsme ještě neviděli, zálohy.“
„Hmm… v tom případě je to však docela mizerná situace. Kdy přejdou do normálního prostoru?“
„Přibližně za půl hodiny a přesné informace budeme mít za dalších dvanáct minut.“
„Co ostatní pozorovatelny, zachytily něco?“
„To je právě to znepokojující. Nezachytily totiž vůbec nic.“
„Přílet Sjednocené Flotily je plánován až na zítřek, takže se doté doby budeme muset obejít bez nich, ale pokud chtějí Teliané bojovat jen s tak málo loděmi tak je zvládneme i bez nich.“
Admirál se zamračil a rozhlédl se. Ohromné ticho, které se rázem rozhostilo bylo ještě víc zarážející než hluk, který zde vládl při jeho příchodu. Všichni se dívaly na svého velitele nebo na kapitána, který se k němu blížil s nejnovější zprávou z pozorovatelny. Kapitán předstoupil před oba admirály a zasalutoval.
„Právě přišly další informace, pane. Pozorovacímu stanovišti se podařilo identifikovat několik signatur.“ Kapitán se na několik okamžiků odmlčel. „Je to neuvěřitelné pane, ale část těch lodí patří Corseanům a Lyxianům.“
„Cože, to je přece holí nesmysl. Kde by vzaly tolik tonáže. Jste si jistí kapitáne že jsou ty údaje správné.“ Neudržel se viceadmirál a pochybovačně se mračil na nebohého důstojníka.
„Jsme si naprosto jisti, pane.“ Admirál Simonds se probral z šoku a okamžitě začal vrhat zamračené pohledy na všechny strany.
„Okamžitě my sežeňte admirála Villiemse z rozvědky. Spojte se s velitelem pozorovatelny ať prověří senzory a údaje. Eskadry viceadmirála Moora se přesunou…“
Velitelské ústředí se znovu propadlo do změti hluku jak se všichni daly do pohybu aby splnily příkazy.
Po udivujících dvaatřiceti minutách, kdy nadporučík Kain zkontroloval senzory i údaje několikrát, se flotila přesunula do normálního prostoru. Po několika okamžicích se ozval spojovací důstojník.
„Sledovací to odhaduje na asi třináct set lodí, pane.“ Někdo uznale hvízdl. „Vynořily se 15 milionů kilometrů od pozorovatelny, ale nezahájily palbu tak- moment právě od nich přišla zpráva.“ Důstojník se malou chvilku udiveně díval na svou obrazovku a poté ji přepnul na hlavní. Tam se objevil muž v bílé uniformě.
„Velitelství obrany Země, tady je velkoadmirál fon Lutr. Jsem vrchním velitelem Corseiské aliance a nabízím vám 1344 lodí na pomoc. Zůstaneme na místě aby jste si mohly ověřit pravdivost mých slov.“
V místnosti se opět rozhostilo ohromené ticho jako před půl hodinou, které prolomil až spojovací důstojník.
„Admirále, pozorovací stanoviště potvrzuje Corseiské a Lyxianské signatury a vizuální pozorování také. Spolehlivě byly identifikovány lodě, které odlétly od Sjednocené flotily. Rozkazy admirále?“
„Zrušte pohotovost, vraťte všechny lodě na původní stanoviště. Spojovací pošlete správu velkoadmirálovi Lutrovy.“
„Ano, pane… můžete mluvit.“
„Velkoadmirále Lutre, rád vás vidím. Vaše lodě se mohou přesunout na oběžnou dráhu měsíce Evropa. Byl bych potěšen, kdyby jste mne navštívil zde na Zemi. Vaše lodě však zůstanou bez zapnutých obraných štítů. Neberte to osobně, ale nechci nic riskovat. Těším se na shledání, admirál Simons.“
Admirál Simons se naposledy rozhlédl po přítomných důstojnících, zda je vše v pořádku a poté se otočil ke dveřím do své pracovny. Po dvou minutách se otevřely a vešel jeho stevard následován důstojníky Corseiské aliance. Příchozí se postavily do pozoru, kromě muže v bílé velkoadmirálské uniformě a on cítil že jeho důstojníci za ním učinily taktéž. Upřel pohled na svůj protějšek a pomalu jej přejel zkoumavým pohledem od hlavy až k patě. To co viděl se mu líbilo. Sto osmdesáti centimetroví muž vyzařoval auru velitele každým kouskem těla nebo jeho pohybem. Malinko arogantní výraz vyvažovaly ledově modré oči vyzařující inteligenci. Věděl, že tento muž byl před válkou jeden z nejlepších stratégů ve známém vesmíru, ale když zjistil, jaké ztráty kvůli jeho záchraně Corseané zaplatily, pochyboval o jejich zdravém rozumu. Žádný stratég nemohl zabránit porážce, to si alespoň myslel ještě před dvěma hodinami. Postoupil o krok blíž a napřáhl ruku.
„Velkoadmirále, vítejte na Zemi.“
Admirál postoupil kupředu a uchopil nabízenou ruku.
„Děkuji admirále, jsem rád opět na Zemi. Dovolte abych vám představil své důstojníky. Admirál Trinch náčelník vrchního štábu, komodor Janovská velitel rozvědky a komodor Tche´Al náčelník mého štábu. Doufám, že jsme nepřišli nevhod.“ S mírním úsměvem pustil ruku pozemského admirála. Ten úsměv opětoval a odvětil.
„Věřte mi, po překonání kolektivního infarktu jsme opravdu rádi, že jste zde. Teď rozhodně Telianům zatopíme. Zde jsou mí důstojníci. Viceadmirál Feid náčelník obranného štábu, viceadmirál Villiems velitel rozvědky, kontraadmirál West velitel stacionární obrany a generál Silas velitel pozemních vojsk. V konferenční místnosti na nás též čekají civilní představitelé vlády.“
„Děkuji admirále, ale bohužel nás tlačí čas. Teliané dorazí asi za pět hodin a je jich víc než si myslíte.“ Dobrá nálada pozemských důstojníků očividně poklesla.
„Děkuji velkoadmirále, přesuneme se do vedlejší konferenční místnosti kde probereme strategii obrany.“
Po třech hodinách bylo rozhodnuto o zachování zdržovací strategie, aby se získal čas na přílet Sjednocené flotily, kdy budou nepřátelé muset bojovat o každou základnu zvlášť. SRN zůstane soustředěno a bude dorážet na Telianskou flotilu, ale nepůjde do rozhodujícího střetu. Aliance zůstane na oběžné dráze Země jako překvapení, kdyby Telianský velitel byl tak pošetilý a pokusil se na ni zaútočit hned a přímo. Ačkoli se to nezdá, ale dobývání hvězdné soustavy není záležitostí několika okamžiků i pro tak velkou flotilu, jakou si přivedou Teliané. Je potřeba zajistit si bezpečný průlet až planetě, vyčistit soustavu od volně se pohybujících lodí, min, pastí a pevností. To vše zabere spoustu času, času který spousta lidí nepřežije….
Nadporučík Kain seděl ve svém křesle a již klidně hleděl na signál dálkových senzorů. Nyní již věděl co uvidí a to ho hřálo u srdce. Díky Corseanské alianci mělo SRN dostatek základních dat pro sledování a tak ani on ani nikdo z jeho lidí zde nemusí zůstat.
„Potvrzeno pane, jsou to Teliani.“
„Dobře Marty, zapněte autodestrukční nálože a všichni se přesuňte do záchranné lodě.“
Pomalu se zvedl a se žraločím úsměvem odkráčel vstříc záchraně.
Druhý Tribun Tarek (viceCísař) vstoupil na velitelský můstek TG Gorrol, vlajkové lodě Telijské flotily. Prétor (admirál) Raduz se obrátil k nově příchozímu, zatnul tří prstou ruku v pěst, položil si ji na hruď a sklonil hlavu. Tarek se na něj povýšeně podíval a pokynul hlavou. Prétor se opět otočil k displeji ukazující jeho jednotky a proklínal den kdy mu Druhý Tribun vstoupil do života, ale hlavně do cesty jeho kariéry. Samozřejmě díky němu měl teď o dvě stě lodí bojové stěny víc, ale kdyby nebylo jeho, dobyl by Kerberos mnohem dřív a s minimálními ztrátami. On dostal důtku z velitelství a jeho excelence slízla smetanu. Ušklíbl se na displej, nic takového se zde opakovat nebude. Rozdrtí poslední svobodnou lidskou planetu a konečně se mu třeba podaří postoupit do hodnosti ConPrétora (velkoadmirál) a tím vystoupit do velitelské rady kde ani První Tribun není neomezeným pánem. To vše je však hudba budoucnosti, nejprve musí zlikvidovat lidské nepřátele. Nebyl takový blázen jako někteří důstojníci z posil, aby lidi pokládal za podřadnou a nevěřící rasu, která si nezaslouží právo na existenci. On je nepodceňuje, kdyby byli opravdu tak podřadní a neškodní, tak by nevzdorovali mocné Telijské flotile celých sto padesát let. Proto byl vděčný za posily, které dorazily před odletem. Lidstvo bránilo houževnatě své kolonie a tohle je jejich mateřská planeta, budou ji bránit do poslední lodě. Třebaže nemají velké šance, jeho to bude bolet, bude ztrácet lodě, ale on je ochoten podstoupit tyto ztráty protože ví, že zvítězí.
„Přechod za dvě minuty“ sdělil mu jeho příkazník. Prétor pokýval hlavou a přistoupil k Druhému Tribunovy.
„Vaše excelence, chystáme se přejít do normálního prostoru.“
Druhý Tribun se na velitele opovržlivě otočil, změřil si ho ledovým pohledem a přikývl. Pomalu přešel povýšeným krokem můstek a posadil se do prétorova křesla. Prétor jen zatnul jehlovité zuby a opět se přesunul k taktickému displeji. První se vynoří malá jednotka konsaratů (průzkumný křižník) aby vyčistila příletový prostor následována předvojem složenou převážně z garonů (bitevní křižník), poté zbytek flotily a nakonec invazní lodě. Prétor byl rád, že se Druhý Tribun nevměšuje do velení jako v Kerberu, ale co není, může být a on se otřásl nad případným seznamem ztrát. Druhý Tribun měl jen minimální vojenské zkušenosti a prétor se pro změnu podivil, jak se mohl dostat bez nich až do této funkce. Po lodi se rozlehl dunivý signál oznamující přechod a už nebyl čas na takové plané myšlenky, teď je čas jednat…….
Admirál Simons stál na vlajkovém můstku SRN San Francisco a díval se na obrovský mrak zelených teček označujících jeho lodě, kterým byl poset holodisplej. Díky údajům od Aliance a z pozorovatelny, jeho lodě opisovali oblouk nedaleko bodu vstupu Telianů do soustavy a nabírali rychlost. Těsně před vrcholem elipsy se vynořily dvě eskadry průzkumných křižníků a suverénně zamířily směrem k pozorovacímu stanovišti. Republikové lodě se jako jeden muž otočili a vypálily salvu sta střel. Nebyla to ani zdaleka plná salva, ale na vyřízení šestnácti malých lodí stačila. Telijský velitel nestačil vůbec zareagovat, třebaže by to na jeho osudu nic nezměnilo. Flotila SRN se opět stočila na svůj kurz a začala zrychlovat. Po pěti minutách se na téměř stejném místě vynořilo čtyřiadvacet bitevních křižníků doprovázených dvěmi dalšími eskadrami průzkumných křižníků. Republikové lodě se opět otočily aby mohly využít boční střelecká stanoviště, ale znovu nevypálily plnohodnotnou boční salvu. Tentokrát však velitel protivníků byl pohotovější, třebaže nemohl na svém údělu nic změnit, zamířil šikmo k flotile obránců a vypouštěl jednu salvu za druhou. Stačil jich vypustit šest než se přiřítila první salva a rozmetala většinu jeho lodí v prach. Admirál Simons stále hleděl na taktický zákres, ale neusmíval se jako někteří důstojníci kolem něho, doufal že Teliané pošlou větší předsunuté jednotky.
„Rozkaz flotile, lodě se vrátí do původního kurzu, nasadí maximální zrychlení a přeskupí se do obranné formace.“ Přikázal aniž by vzhlédl. Spojovací důstojník potvrdil rozkaz a ostatní se pilně pustily do své práce. Zezadu k němu přistoupil jeho pobočník a podávajíc hlášení o škodách.
„Pane, ztratily jsme tři torpédoborce a jeden těžký křižník. Bitevní křižníky Dunkerque a Palermo jsou nevratně poškozeny, evakuace probíhá. Vlajková loď komodora Krugera, bitevní křižník Hamburk zaznamenala lehká poškození. Soustředily se na jeho eskadru a doprovod.“
„Dobře poručíku, odešlete údaje na ústředí a Hromovládce.“
Po přesně vypočítaném časovém úseku vydal admirál znovu rozkaz obrátit se bokem a zahájit palbu. Než se Telijské lodě vynoří stihnou vyslat jen pět salv, ale budou to plnohodnotné salvy a lodě které budou přilétat nebudou pod ochranou svých štítů. Bude to velké překvapení a ztratí mnoho lodí, ale admirál věděl, že to nebude stačit. Telijské lodě bojové stěny jsou příliš mohutné, konstruované tak, aby přečkaly velká poškození a při velikosti flotily která sem mířila to bude ještě těžší. Střely navíc nejsou zaměřené a budou se muset sami zaměřit až těsně před útokem, což jejich efektivitu zmenší ještě víc. Na druhou stranu jak doufal, to alespoň otřese jejich sebedůvěrou natolik, že zpomalí svůj postup do soustavy.
„Rozkaz flotile, všechny lodě zpět na původní kurz a zrychlení. Boj bude probíhat pouze zadními střeleckými stanovišti.“
Prétor hleděl na prázdný taktický displej a čekal, až se vytvoří celkový obraz. Najednou se rozezněly signály poplachu a něco mu podrazilo nohy. Celý svět s ním třásl a pohazoval jak s hadrovou panenkou. Když to konečně přestalo, posadil se na podlaze a rozhlédl. Odhodilo ho to až na druhou stranu můstku a pod sebou měl nějakého příslušníka posádky, který mu zachránil život tím, že zemřel místo něho. Můstek halil štiplaví kouř kterým občas probleskla sprška jisker. Chtěl se zvednout, ale místo toho se svalil zpět v návalu nesnesitelné bolesti. Ucítil jak ho někdo pomalu otáčí a vpichuje mu injekci. Zdravotník se na něho podíval, zkontroloval jeho zpřeráženou ruku a pokynul dvěma mužům s nosítky. Prétor se však odmítavě zavrtěl hlavou a dožadoval se informací.
„Co se stalo? Jaká je situace? Musím okamžitě k taktickému pultu.“
„Ne pane, to nemůžete, ta noha je ošklivá. Byl jste v bezvědomý téměř půl hodiny. Odhodilo vás to přes celý můstek, proto jsme vás našli teprve teď. AsPrétor Mazik má vše pod kontrolou a až vás přeneseme na ošetřovnu tak se s vámi spojí přes komunikátor.“
„Dobrá, tak my alespoň řekněte, co se stalo.“
„Tak to nemohu, protože to sám nevím. Vím jenom to, že Gorrol je těžce poškozen, podle toho, co jsem zatím vyděl.“
Mezitím však začali působit utišující léky a Prétor se propadl do klidného spánku, jak měl zdravotník v úmyslu.
Druhý Tribun seděl v nemocničním oddělení a prkenně držel zatímco mu doktor ošetřoval tržnou ránu na čele. Dveře se opět otevřely a dovnitř vešli muži s nosítky na kterých byl Prétor Raduz. Odfrkl si při pomyšlení na to, co ho čeká doma po tomto fiasku. Ještě nedobily ani jednu základnu, ani jednu planetu, v soustavě jsou sotva půl hodiny a už teď překročily jejich ztráty povolenou mez. Na druhou stranu jemu to také na politickém kreditu příliš nepřidá. Tuto bitvu musejí vyhrát stůj co stůj, jinak budou jeho šance na politické přežití velmi mizivé ne-li nulové. To byl také jeden z důvodů proč přenechal velení AsPrétorovy (viceadmirál) Mazikovy, třebaže jako Tribun měl na něj právo. Dalším důvodem proč osobně nevelel byl ten, že on sám neměl žádné praktické zkušenosti a vyděl, jak to dopadlo v Kerberu, když trval na svém velení. Mazik však nedosahoval Raduzovy ani po kotníky a proto vydal pokyn, aby flotila vyčkala na místě a znovu se zorganizovala. Udělal vše, co bylo v jeho možnostech a nyní bude čekat dokut se Prétor Raduz neprobere, jen doufal, že to nebude trvat dlouho. Tribun se podivil, jak se někdo tak nevýbojný jako Mazik mohl dostat do hodnosti AsPrétora, ale na druhou stranu, Raduz nad ním držel ochrnou ruku a na místo svého zástupce chtěl právě jeho.
Admirál Simons vstoupil potichu na vlajkový můstek a zamířil pomalu k taktickému hologramu. Přistoupil k němu velitel druhé hlídky, nadporučík Bayer a zasalutoval. Admirál jen pokýval hlavou a zahleděl se na projekci před sebou. Po několika minutách si odkašlal a pravil.
„Zdá se my to nebo se nepohnuli ani o píď?“
„Ne pane, to se vám nezdá. Rozestoupily se do obrané formace, ale od té doby jsou klidní jako beránci. Nechci to zakřiknout, ale mohli by tak vydržet ještě dvanáct hodin a bylo by to v suchu.“
„Na to bych moc nespoléhal, je to téměř dvacet hodin a oni se nepohnuli. Děsí mne co to může znamenat.“ Nadporučík tázavě pozvedl obočí a admirál jen pokrčí rameny. „Doufám že neposlali pro posily.“
„To si nemyslím, pane. To by odporovalo jejich kodexu a jejich velitel by za to zaplatil hlavou kdyby se odvážil poslat pro posily. Mě spíš připadá-„
nadporučík se zarazila a semkl rty. Údaje o Telijské flotile přeskočily a karmínové tečky se daly pomalu do pohybu.
„Myslím že jste to zakřikl pane Bayere. Vyhlaste pohotovost a spojte my základnu Saturn. Za hodinu je tu máme ať tedy začnou za patnáct minut s humbukem.“
„Ano pane, mám informovat ústředí a velkoadmirála?“
„Ano, udělejte to, teď pokud se nerozhodnou letět přímo k Zemi, bychom je mohly zdržet dost dlouho.“
Po patnácti minutách spustila základna na orbitě Saturnu opravdový chaos. Klamné cíle a rušičky vypouštěné po desítkách nadělali nepředstavitelnou paseku na senzorech Telijské flotily. Solární flotila se pomalu přesouvala k Saturnovu prstenci, který díky vyzařované radiaci je pomůže ještě víc skrýt.
Telijané se tentokrát přibližovaly opatrně, používajíc svých lehčích lodí jako štít pro velké. Mířily šikmo a pomalu k okraji obálky aktivního dostřelu lidských střel což bylo přibližně dva miliony kilometrů. Na tuto vzdálenost bylo však příliš snadné pro nezraněnou loď odrazit příval střel. Loď má dostatek času na zaměření střely a vypuštění protistřel. Telijané se však stočily bokem již tři miliony kilometrů před základnou. Vypustily boční salvu naprogramovanou na zpožděné spuštění. Po pětadvaceti sekundách následovala další salva která se přidala k první a společně vyrazily do středu rušení. Po minutě je následovala další salva a pak další a další, každá obsahovala necelých čtyři tisíce střel. Telijané nemilosrdně vyprazdňovali své zásobníky munice, což základna dělat nemohla. Střelám sice dojde palivo těsně za polovinou jejich letu, ale jakmile nebudou jejich motory v chodu bude na velkou vzdálenost těžké zaměřit a při hustotě střel se jich dostane velice mnoho na nebezpečnou vzdálenost. Velitel základny to věděl, stejně jako věděl že Telijané mají díky svým průzkumníkům a špionům dosti přesné údaje o poloze jeho stanice. Věděl proto že jejich rušení nebude mít velkého úspěchu na přilétající střely, ale to nebylo ani v úmyslu. Jeho úkolem je zabránit vidět přilétající domovskou flotilu, která se plížila těsně při prstenci. Zatím byla mimo dostřel, ale to se změní. Nepřátelská flotila stále zůstávala mimo dostřel jeho zbraní a nevypadala že by se rozhodla to změnit. Velitel se podíval na svůj komunikační displej a unaveně se usmál na admirálovu tvář.
„Nevypadá to, že by nám to chtěli usnadnit, pane. Navrhuji zahájit plán Jitřenka už nyní, protože nevím, jak dlouho dokážeme odolávat při tomto přívalu střel.“
„Dobrá kapitáne, zahajte plán Jitřenka. Bůh s vámi.“
Plán Jitřenka byl velice prostý, až by se Telijské lodě přiblížily na jeden a půl milionu kilometrů od základny, měla začít chrlit střeli s maximální kadencí. Úmyslem bylo upoutat Telijskou pozornost k základně a umožnit domovské flotile přiblížení z druhé strany s dostatečnou rychlostí a po příhodném vektoru aby mohla zasadit co nejcitlivější rány, ale sama se mohla případně rychle dostat z dosahu. Když však Telijané zůstávají přes dva miliony kilometrů daleko, musí domovská flotila zaútočit čelně. Simons věděl že to bude rychlí střet kdy poletí opačnými směry a jeho ztráty budou citelnější a Telijské menší. Bohužel nemá na vybranou, musí je zdržet stůj co stůj a takovéto úskoky a krátké tvrdé údery jsou jediné co je dokáže zdržet. Stejně nemohl dělat nic jiného, protože klasické střetnutí, kdy se flotily udržují vzájemně na dostřel a čekají na vhodnou příležitost, aby se mohly přiblížit na dostřel energetických zbraní a tím protivníka zdecimovat, se dá použít jen tehdy, když jsou oba protivníci relativně stejně velcí. Admirál zahnal nepatřičné myšlenky a znovu se soustředil na nadcházející bitvu. Taktický holodisplej zablikal když základna vyplivla salvu střel, admirál se zhluboka nadechl.
„Flotila přejde na střetný kurs s maximálním zrychlením za dvě minuty.“
Admirál Simons pomalu přešel ke svému křeslu a posadil se, zapnul si bezpečnostní popruh a otočil ke svému pultu. Dovolil si prchavou myšlenku na svou rodinu a poté se zabral do příchozích údajů.